Skip to main content

Full text of "Sitzungsberichte der königl. böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften in Prag"

See other formats


CJ?S~ 
J?83 


THE 

ACADEMY  OF  NATURAL  SCIENCES 

OF 

PHILADELPHIA. 
EXCHANGE. 
Not  to  be  loaned. 


SITZUNGSBERICHTE 

DER  KÖNIGL.  BÖHM. 


IN  PR  AGr. 


JAHRGANG  1883. 

Redigirt:  Prof.  Dr.  ^OŘISTKA. 


Mit  12  Tafeln. 


 —  <h§3>  

jP  R  A  G. 

VERLAG  DER  KÖNIGL.  BÖHM.  GESELLSCHAFT  DER  WISSENSCHAFTEN. 
1884. 


ZPRÁVY  O  ZASEDÁNI 

KRÁLOVSKÉ 

České  společnosti  nauk 


"V    TP  R  A  Z  E. 


ROČNÍK  1883. 


Rediguje:  prof.  dr.  <PG.  JKOŘISTKA. 


S  12  tabulkami. 


—  <^5>-  

Y  j^RAZE. 

NÁKLADEM  KRÁLOVSKÉ  ČESKÉ  SPOLEČNOSTI  NAUK. 
1884. 


IV 


Bericht  über  die  Sitzungen 

der  königl.  böhmischen 

Gesellschaft  der  Wissenschaften  in  Prag 

im  Jahre  1883, 



A.  Ordentliche  Sitzungen. 

I.  Sitzung  am  10.  Jänner. 

Der  Vorsitzende  bringt  zur  Kenntniss,  dass  die  Gesellschaft 
durch  den  am  22.  December  v.  J.  erfolgten  Tod  ihres  ausserordent- 
lichen Mitgliedes  des  Professors  Dr.  Karl  Hornstein,  Directors  der 
Universitäts-Sternwarte,  einen  schmerzlichen  Verlust  erlitten  habe, 
und  fordert  die  Anwesenden  auf,  sich  zum  Zeichen  ihrer  Theilnahme 
von  den  Sitzen  zu  erheben,  was  auch  sofort  geschieht.  Über  Wunsch 
des  Vereins  für  die  Geschichte  der  Stadt  Meissen  tritt  die  Gesell- 
schaft mit  diesem  Vereine  in  Schriftenaustausch.  Die  ord.  Mitglieder 
Dr.  Emier  und  Dr.  Studnička  berichten  über  eine  am  6.  Jänner  1.  J. 
über  Antrag  des  Praesidenten  und  in  Gegenwart  des  General-Secretärs 
vorgenommene  Scontrirung  der  Gesellschaft-Cassa,  welche  in  Ordnung 
befunden  wurde.  Der  Cassier  der  Gesellschaft  legt  die  Rechnung 
für  das  J.  1882  vor,  mit  deren  Prüfung  die  beiden  ■  ebengenannten 
Herren  betraut  werden.  Der  General-Secretär  stellt  folgenden  Antrag : 
In  Erwägung,  dass  in  Folge  der  mit  Gubernial-Decret  vom  20.  No- 
vember 1784  bestätigten  Statuten  am  4.  December  1784  die  erste 
Sitzung  der  k.  böhm.  Gesellschaft  der  Wissenschaften  stattfand, 
somit  die  Gesellschaft  im  J.  1884  das  einhundertste  Jahr  ihres 


v 


Zprávy  o  zasedání 

královské  České 

společnosti  nauk  v  Praze 
roku  1883. 


A,  Řádná  sezení. 

I.  Sezení  dne  10.  ledna. 

Předseda  oznamuje,  že  společnost  utrpěla  dne  22.  prosince  r.  p. 
bolestnou  ztrátu  úmrtím  mimořádného  člena  professora  dra.  Karla 
Hornsteina,  ředitele  universitní  hvězdárny  a  vyzývá  přítomné,  aby 
k  projevení  soustrasti  povstali,  což  se  ihned  vykonalo.  Ku  přání  spolku 
pro  dějepis  města  Míšně  vstoupí  společnost  ve  spojení  záměnné  spisů. 
Řádní  členové  dr.  Emler  a  dr.  Studnička  přehlédli  dne  6.  ledna  t.  r. 
pokladnici  společnosti  z  uložení  předsedy,  a  shledali  ji  v  pořádku. 
Pokladník  společnosti  předložil  účty  za  rok  1882,  jež  se  odevzdaly 
oběma  právě  jmenovaným  pánům  k  prozkoumání.  Hlavní  tajemník 
učinil  tento  návrh:  V  uvážení,  že  následkem  stanov,  výnosem  guber- 
nialním  ze  dne  20.  listopadu  1784  potvrzených,  první  zasedání  král. 
české  společnosti  nauk  dne  4.  prosince  1784  zahájeno  bylo,  že  tudíž 
společnost  roku  1884  století  svého  trvání  slaví ,  —  nechať  již  nyní 
porady  se  konají  k  důstojnému  oslavení  této  události.  Společnost 
přijala  tento  návrh,  a  uložila  toho  času  úřadujícím  hodnostářům,  aby 


VI 


Bestehens  feiert  —  sollen  schon  jetzt  Berathungen  über  eine  würdige 
Feier  dieses  Ereignisses  gepflogen  werden.  Die  Gesellschaft  nimmt 
diesen  Antrag  an  und  beauftragt  das  derzeitig  bestehende  Bureau 
mit  der  Berathung  und  Antragstellung  über  diesen  Gegenstand. 
Über  Antrag  Dr.  Emiers  wird  der  Beginn  der  Drucklegung  des  III. 
Theiles  der  Regesten  genehmigt. 

II.  Sitzung  am  7.  Februar. 

Der  Vorsitzende  bringt  zur  Kenntniss,  dass  die  Gesellschaft 
einen  grossen  Verlust  durch  den  am  27.  Jänner  1.  J.  erfolgten  Tod 
ihres  ausserordentlichen  Mitgliedes  des  Regierungsrathes  und  Profes- 
sors Gustav  Schmidt  erlitten  habe.  Nachdem  der  Vorsitzende  in 
warmen  Worten  die  vorzüglichen  Eigenschaften  des  Geistes  und 
Gemüthes  des  Verstorbenen  geschildert,  fordert  er  die  Anwesenden 
auf,  zum  Zeichen  der  Trauer  sich  von  den  Sitzen  zu  erheben,  welcher 
Aufforderung  die  Anwesenden  Folge  leisten.  Die  Revisoren  der 
Rechnung  Dr.  Emier  und  Dr.  Studnička  berichten,  dass  die  Geld- 
gebahrung  und  die  Cassa-Rechnung  vollkommen  richtig  befunden 
wurde,  und  wird  der  Antrag  derselben,  dem  Cassier  der  Gesellschaft 
Regierungsrath  Matzka  das  Absolutorium  zu  ertheilen  und  den  Dank 
der  Gesellschaft  auszusprechen,  angenommen.  Hierauf  wird  der 
Schriftenaustausch  beschlossen  mit  der  Gesellschaft  „Vitterhets  Hi- 
storie och  Antiquitets  Akademien"  in  Stockholm.  Auf  Grund  des 
Gutachtens  der  Mitglieder  Dr.  Krejčí  und  Dr.  Fric  wird  die  Abhand- 
lung des  Philipp  Počta:  Beiträge  zur  Kenntniss  der  Spongien  der  böhm. 
Kreideformation  I.  Abtheilung  in  den  Actenband  aufgenommen,  Dr. 
Fric  legt  eine  von  Professor  Škorpil  in  Bulgarien  verfasste  geolo- 
gische Karte  von  Bulgarien  als  Geschenk  vor.  Die  Gesellschaft 
drückt  dem  Verfasser  den  Dank  aus.  Über  Antrag  Dr.  Emiers  wird 
beschlossen,  dass  der  III.  Band  der  Regesten  in  500  Exemplaren  zu 
drucken  sei,  und  dass  mit  dem  II.  Bande  alle  jene  Gesellschaften 
betheilt  worden  sollen,  welche  den  I.  Band  erhielten. 

III.  Sitzung  am  7.  März. 

Als  Geschenk  ist  eingelangt  von  der  naturforschenden  Gesell- 
schaft in  Danzig  ein  Exemplar  des  von  ihr  herausgegebenen  Werkes : 
Goeppert  und  Menge:  Die  Flora  des  Bernsteins,  wofür  der  Dank  aus- 
gedrückt wird.  Beschlossen  wird  über  Wunsch  der  historischen 
Section  des  Instituts  de  Luxembourg  mit  derselben  in  Schriftenaus- 
tausch zu  treten,  ebenso  mit  der  Academia  Romana  in  Bukarest  und 


VII 


o  věci  té  se  poradivše  další  návrhy  učinili.  K  návrhu  dra.  Emlera 
schváleno,  aby  se  smělo  začíti  tiskem  3.  dílu  Regest. 


II.  Sezení  dne  7.  února. 

Předseda  oznámil,  že  společnost  velkou  utrpěla  ztrátu  dne 
27.  ledna  t.  r.  úmrtím  člena  mimořádného,  vládn.  rady  a  professora 
Gustava  Schmidta.  Vylíčiv  vřelými  slovy  výborné  vlastnosti  ducha 
i  povahy  zesnulého  vyzval  předseda  přítomné,  aby  k  projevení  své 
soustrasti  povstali,  kterémuž  vyzvání  přítomní  vyhověli.  Revisorové 
účtů  dr.  Emler  a  dr.  Studnička  podali  zprávu,  že  účty  pokladny 
a  naložení  s  penězi  pokladničnými  nalezeny  byly  úplně  správnými, 
pročež  přijal  se  jich  návrh,  aby  pokladníkovi  c.  kr.  vládn.  radovi 
Matzkovi  i  uděleno  absolutorium  i  díky  vzdány  byly.  Pak  usnešeno 
zaměnovati  si  spisy  se  společností  „Vitterhets  historie  och  anti- 
qvitets  akademien"  v  Stockholmě.  Na  základě  dobrozdání  členů 
dra.  Krejčího  a  dra.  Friče  přijata  práce  Filipa  Počty:  Příspěvky  ku 
vědomostem  o  spongiích  českého  křídového  útvaru  I.  odděl,  v  něm. 
řeči  mezi  pojednání  společnosti.  Dr.  Frič  předložil  geologickou  mapu 
Bulharska,  shotovenou  od  prof.  Škorpila  v  Bulharsku  jako  dar  téhož 
pána,  začež  jemu  společnost  vyslovila  dík.  Podle  návrhu  dra.  Emlera 
usnešeno,  aby  III.  díl  regest  v  500  výtiscích  se  tiskl,  a  aby  druhý 
díl  všem  společnostem  byl  zaslán,  které  první  díl  obdržely. 


III.  Sezení  dne  7.  března. 

Přírodozkumná  společnost  v  Gdánsku  zaslala  jeden  exemplář 
jí  vydaný:  Goeppert  und  Menge:  Die  Flora  des  Bernsteins  začež 
vysloveny  byly  díky.  Podle  přání  historické  sekce  vědecké  spo- 
lečnosti: Institut  de  Luxembourg  usnešeno,  aby  se  vstoupilo  s  ní 
ve  spojení  záměnné ,  taktéž  se  společností  :  Academia  Romana 
v  Bukurešti  a  s  hvězdárnou  v  Rio  Janeiro.  Dr.  Gindely  navrhl, 
aby  se  strany  Společnosti  nauk  k  vysoké  vládě  žádost  byla  podána, 


VIII 


mit  dem  Observatorium  in  Rio  Janeiro.  Dr.  Gindely  beantragt,  an 
die  hohe  Regierung  die  Bitte  zu  richten,  einer  hiezu  geeigneten 
Persönlichkeit  eine  entsprechende  Subvention  zu  dem  Behufe  zu  ver- 
leihen, dass  dieselbe  im  Vaticanischen  Archive  in  Rom  von  allen  für 
die  böhmische  Geschichte  wichtigen  Urkunden  Abschriften  machen 
dürfe.  Dieser  Antrag  wird  einer  Commission  bestehend  aus  dem 
Antragsteller,  dann  den  Herren  Dr.  Tomek  und  Dr.  Emier  zur  Bericht- 
erstattung in  der  nächsten  Sitzung  übergeben.  Hierauf  wurden  Vor- 
schläge zur  Wahl  eines  ordentlichen  und  eines  auswärtigen  Mitgliedes 
vorgelegt  und  motivirt. 

IV.  Sitzung  am  4.  April. 

Der  Oberhessischen  Gesellschaft  für  Natur-  und  Heilkunde  in 
Giessen  ist  zu  ihrem  50jährigen  Stiftungsfest  ein  Glückwunschschreiben 
zu  senden.  Der  böhmischen  Sparkassa,  welche  für  die  Zwecke  der 
Gesellschaft  den  Betrag  von  400  fl.  widmet,  wird  der  Dank  ausge- 
sprochen. Das  h.  k.  k.  Ministerium  für  Cultus  und  Unterricht  hat 
mit  Erlass  vom  17.  Februar  1.  J.  der  böhm.  Gesellschaft  der  Wissen- 
schaften zur  Herausgabe  des  III.  Bandes  der  Regesta  diplomatica  eine 
Subvention  von  2400  fl.  in  vier  Jahresraten  ä  600  fl.  bewilligt,  was 
mit  Dank  zur  erfreulichen  Kenntniss  genommen  wird.  Der  Eintritt 
in  den  Schriftenaustausch  mit  dem  k.  k.  milit.  geograph.  Institut 
in  Wien,  mit  dem  Westfälischen  Pro vincial- Verein  für  Wissenschaft 
und  Kunst  und  mit  der  Gesellschaft  Irmischia  wird  beschlossen. 
Eine  von  Prof.  Dr.  Jarník  vorgelegte  Arbeit  unter  dem  Titel  Beiträge 
zur  Kenntniss  der  Albanesischen  Sprachen  (in  böhm.  Spr.)  wird  zur  Pu- 
blication  unter  die  Abhandlungen  der  Gesellschaft  aufgenommen.  Der 
in  der  ord.  Sitzung  vom  7.  März  gestellte  Antrag  Dr.  Gindely's  wird 
in  Folge  des  Berichtes  des  hiefür  niedergesetzten  Comités  ange- 
nommen, und  weiters  beschlossen  als  geeignete  Persönlichkeit  für 
die  Reise  nach  Rom  den  Scriptor  der  Universitätsbibliothek  Herrn 
Ferd.  Tadra  vorzuschlagen.  Hierauf  werden  Vorschläge  zur  Wahl 
ausserordentlicher  und  correspondirender  Mitglieder  vorgelegt  und 
motivirt.  Endlich  wird  beschlossen,  dass  im  heurigen  Jahre  die  Wahlen 
neuer  Mitglieder  nicht  in  der  Sitzung  im  Mai,  sondern  erst  im  Juni 
vorgenommen  werden  sollen,  da  voraussichtlich  am  Tage  der  Mai- 
sitzung viele  ord.  Mitglieder  von  Prag  abwesend  sein  werden. 

V.  Sitzung  am  2.  Mai. 

Vom  mährischen  Landesausschusse  wurde  der  X.  Band  von 
Dudiks  Allgemeiner  Geschichte  von  Mähren  übersendet,  wofür  der 


IX 


aby  osobě  k  tomu  způsobilé  poskytnuta  byla  přiměřená  subvence 
k  tomu  účelu,  aby  tato  ve  Vatikánském  archivu  v  Ěímě  učinila 
opisy  všech  pro  dějepis  český  důležitých  listin.  Tento  návrh  odevzdán 
byl  kommissi,  sestávající  z  podavatele  návrhu,  pak  z  dra.  Tomka  a  dra. 
Emlera,  aby  o  tom  v  příštím  sezení  zprávu  podali.  Pak  podány 
a  odůvodněny  byly  návrhy  k  volbě  jednoho  řádného  a  jednoho  přes- 
polního člena. 

IV.  Sezení  dne  4.  dubna. 

Hornohessenské  společnosti  pro  porodnictví  a  léčitelství  v  Gies- 
senu  má  k  501eté  slavnosti  založení  zaslán  býti  list  blahopřejný. 
České  spořitelně,  která  k  účelům  Společnosti  obnos  400  zl.  věnuje, 
vysloví  se  díky.  Vys.  c.  k.  ministerstvo  kultu  a  vyučování  povolilo 
výnosem  ze  dne  17.  února  t.  r.  české  Společnosti  nauk  k  vydávání 
Regest  diplomatických  subvenci  2400  zl.  ve  čtyřech  lhůtách  ročních 
po  600  zlatých,  což  vzato  bylo  k  potěšitelné  vědomosti.  Usneseno, 
aby  se  vstoupilo  ve  spojení  záměnné  s  c.  k.  vojensko-zeměpisným 
ústavem  ve  Vídni,  s  Westfalským  krajinským  spolkem  pro  vědu 
a  umění  a  se  společností  Irmischií.  Předložená  práce  od  prof.  dra. 
Jarníka  pod  titulem :  Příspěvky  ku  poznání  nářečí  Albánských  (v  české 
řeči)  přijme  se  mezi  pojednání  Společnosti.  Návrh,  jejž  dr.  Gindely 
v  řád.  sezení  dne  7.  března  byl  předložil,  příjme  se  následkem  zprávy 
komitétu  k  tomu  účelu  jmenovaného  a  dále  usneseno,  aby  se  co 
způsobilá  osobnost  k  cestě  do  Říma  navrhl  skriptor  knihovny  univer- 
sitní pan  Ferd.  Tadra.  Dále  podány  a  odůvodněny  byly  návrhy  k  volbě 
mimořádných  a  dopisujících  členů.  Konečně  usneseno,  aby  letos  volby 
nových  členů  se  nevykonaly  v  sezení  květnovém,  nýbrž  teprve  v  červ- 
novém, jelikož  předvídati  lze,  že  v  den  sezení  květnového  mnoho 
řádných  členů  od  Prahy  vzdáleno  bude. 

V.  Sezení  dne  2.  května. 

Od  moravského  zemského  výboru  zaslán  byl  X.  svazek  Budí- 
kových dějin  všeobecných  Moravy,  začež  se  vyslovují  díky.    Na  zá- 


X 


Dank  ausgesprochen  wird.  Auf  Grundlage  der  Gutachten  von  den 
hiezu  niedergesetzten  Commissionen  wird  die  Aufnahme  folgender 
vorgelegter  Arbeiten  unter  die  Abhandlungen  der  Gesellschaft  be- 
schlossen: F.  Vejdovský,  Die  Süsswasserschwämme  Böhmens;  Karl 
Feistmantel,  Über  Araucaroxylon ;  und  Velenovský:  O  medových 
žlázkách  rostlin.  Hierauf  folgten  Berathungen  über  ökonomische 
Gegenstände. 

VI.  Sitzung  am  6.  Juni. 

Einladung  des  Fest-Comités  in  Časlau  zur  feierlichen  Enthül- 
lung einer  Gedenktafel  des  Botanikers  und  Gesellschaftsmitgliedes 
Philipp  Maximilian  Opiz.  Mit  der  Vertretung  der  Gesellschaft  bei 
dieser  Feier  werden  die  Herren  Dr.  Krejčí  und  Dr.  Lad.  Čelakovský 
betraut.  Eintritt  in  den  Schriftenverkehr  mit  dem  Vereine  für  Ge- 
schichte der  Deutschen  in  Böhmen,  mit  der  Naturforscher-Gesell- 
schaft in  Dorpat.  mit  der  histor.  antiquarischen  Gesellschaft  von 
Graubündten  und  mit  der  Philosophical  society  in  Cambridge.  Über 
Antrag  des  Praesidenten  der  Gesellschaft  wird  in  Erwägung  des  Um- 
standes,  dass  oft  werthvolle  ihr  vorgelegte  Arbeiten  wegen  Mangel 
der  nöthigen  Geldmittel  nicht  in  Druck  gelegt  werden  können,  be- 
schlossen, an  den  hohen  Landtag  des  Königreiches  Böhmen  die  Bitte 
um  eine  Erhöhung  der  jährlichen  Subvention  zurichten.  Hierauf  wird 
die  Wahl  neuer  Mitglieder  der  Gesellschaft  vorgenommen  und  zwar 
werden  gewählt:  Dr.  Johann  Gebauer,  ord.  Professor  an  der  k. 
k.  böhmischen  Universität  in  Prag  zum  ordentlichen  Mitgl.  der  phil. 
histor.  Classe;  Dr.  Leopold  Pfaundler,  ord.  Professor  an  der 
k.  k.  Universität  in  Innsbruck  zum  auswärtigen  Mitgl.  der  math.  na- 
turw.  Classe;  Dr.  Ottokar  Hostinský  Privatdozent  (derzeit  a.  o. 
Professor)  und  Dr.  Urban  Jarník,  a.  o.  Professor,  beide  an  der  k. 
k.  böhm.  Universität  in  Prag  zu  ausserordentlichen  Mitgliedern  der 
phil.  histor.  Classe;  Dr.  Karl  Vrba,  o.  Professor  an  der  k.  k.  böhm. 
Universität  in  Prag  und  Dr.  Wilhelm  Waagen,  o.  Professor  an 
der  k.  k.  deutschen  technischen  Hochschule  in  Prag  zu  ausserordent- 
lichen Mitgliedern  der  mathem.  naturw.  Classe;  Friedrich  Kur- 
schat, Professor  an  der  Universität  in  Königsberg  und  Director  des 
litthauisch.  Seminars,  Franz  Mareš,  Archivsbeamter  im  fürstl. 
Schwarzenbergischen  Archive  in  Wien  und  Dr.  VladislavNehring, 
Professor  an  der  Universität  Breslau  zu  correspondirenden  Mitgliedern 
der  philos.  histor.  Classe,  endlich  Josef  S.  Vaněček,  Professor  an 
der  Lehrerbildungsanstalt  in  Jičín  zum  correspond.  Mitgliede  der 


XI 


kládě  dobrozdání  jednotlivých  kommissí  k  tomu  účelu  ustanovených 
usneseno,  aby  následující  předložené  práce  mezi  pojednání  a  sice  od 
F.  Vejdovského:  O  sladkovoclních  houbách  Českých;  od  Karla  Feist- 
mantla:  O  Araucoroxylon ;  od  Velenovského :  O  medových  žlázkách 
rostlin  přijaty  byly.  Pak  následovaly  porady  o  hospodářských 
věcech. 

VI.  Sezení  dne  6.  června. 

Pozvání  slavnostního  komitétu  v  Čáslavi  k  slavnostnímu  od- 
halení pamětní  desky  botanika  a  člena  společnosti  Filipa  Maxmiliána 
Opize.  Usneseno,  aby  pánové  dr.  Krejčí  a  dr.  Ladislav  Čelakovský 
společnost  při  této  slavnosti  zastupovali.  Usneseno,  aby  se  vstoupilo 
ve  spojení  záměnné  se  spolkem  pro  dějepis  Němců  v  Čechách,  se 
společností  přírodozpytců  v  Derptě,  se  společností  historicko-anti- 
quarní  Grandbündenskou,  a  se  společností :  Philosophical  Society 
v  Cambridgi.  Předseda  společnosti  uvažuje,  že  často  cenná  pojednání 
společnosti  předložená  pro  nedostatek  peněžitých  prostředků  se  ne- 
mohou tiskem  vydati,  navrhuje,  aby  se  vysokému  sněmu  království 
Českého  předložila  prosba  za  zvýšení  roční  subvence,  který  návrh  se 
přijme.  Potom  přikročuje  se  k  volbě  nových  členů  společnosti,  a  sice 
jsou  zvoleni:  dr.  Jan  Gebauer  ř.  professor  na  c.  kr.  české  univer- 
sitě v  Praze  za  řádného  člena  filos.  histor.  třídy,  dr.  Leopold 
Pfaundler,  ř.  professor  na  c.  kr.  universitě  v  Inomostí  za  přes- 
polního člena  math.  přír.  třídy,  dr.  Otakar  Hostinský,  soukromý 
docent  (nyní  m.  ř.  professor)  a  dr.  Urban  Jarník  m.  ř.  professor, 
oba  na  c.  kr.  české  universitě  v  Praze  za  mimořádné  členy  filos. 
histor.  třídy,  dr.  Karel  Vrba,  ř.  professor  na  c.  kr.  české  univer- 
sitě v  Praze  a  dr.  Yilém  Waagen,  ř.  professor  na  c.  kr.  německé 
vysoké  škole  v  Praze  za  mimořádné  členy  math.  přír.  třídy,  Bedřich 
Kurs  chat,  professor  na  universitě  v  Královci  a  ředitel  litevského 
semináře,  Frant.  Mareš,  úředník  archivu  v  knížecím  Schwarzen- 
bergském  archivu  ve  Vídni  a  dr.  Vladislav  Nehring,  professor 
na  universitě  ve  Vratislavi  za  dopisující  členy  filos.  histor.  třídy,  ko- 


XII 


mathem.  naturw.  Classe.  Beschluss,  dass  den  Abhandlungen  über 
Wunsch  des  Autors  ein  kurzes  Resumé  in  einer  zweiten  Sprache 
hinzugefügt  werden  dürfe. 

Am  9.  Juni  fand  die  Jahressitzung  statt,  worüber  der  aus- 
führliche Bericht  im  Jahresbericht  für  1883  enthalten  ist. 

VII.  Sitzung  am  4.  Juli. 

In  dieser  Sitzung  fanden  Verhandlungen  statt  und  wurden  be- 
ziehungsweise Berichte  erstattet  über  die  Aufforderung  zur  Beitrags- 
leistung für  ein  in  Mantua  zu  errichtendes  Monument  für  den  Dichter 
Virgil,  über  die  an  die  elektrische  Ausstellung  in  Wien  zu  übersen- 
denden Publicationen  der  Gesellschaft,  über  einige  zur  Publication 
vorgelegte  Manuscripte  und  über  eine  ökonomische  Angelegenheit. 

VIII.  Sitzung  am  10.  October. 

Der  Praesident  theilt  mit,  dass  die  Gesellschaft  durch  den 
am  5.  October  in  Frohsdorf  erfolgten  Tod  ihres  ordentlichen  Mit- 
gliedes, des  berühmten  Geologen  Joachim  Barrande  einen  grossen 
Verlust  erlitten  habe,  und  fordert  die  Anwesenden  auf,  ihre  Theil- 
nahme  durch  Erheben  von  den  Sitzen  auszudrücken,  was  sofort  ge- 
schieht. Hierauf  schildert  Prof.  Dr.  Krejčí  in  warmen  Worten  die 
grossen  wissenschaftlichen  Verdienste  Barrandes  um  unser  Vaterland, 
seine  Vorliebe  für  das  letztere  sowie  seinen  edlen  Character,  was 
mit  Beifall  aufgenommen  wird.  In  Folge  des  glücklichen  Ereignisses 
in  der  kaiserlichen  Familie  hat  der  Praesident  mit  dem  General- 
Secretär  dem  Herrn  Vice-Praesidenten  der  k.  k.  Statthalterei  den 
Glückwunsch  der  k.  böhm.  Gesellschaft  der  Wissenschaften  ausge- 
drückt, wofür  der  letzteren  der  Dank  Sr.  kais.  Hoheit  des  Kronprinzen 
Rudolf  und  Seiner  hohen  Gemalin  ausgesprochen  wurde.  Zuschrift 
des  k.  k.  Statthalterei  Praesidiums,  in  welchem  mitgetheilt  wird,  dass 
Sr.  k.  k.  Majestät  mit  allerhöchster  EntSchliessung  vom  15.  August 
1.  J.  der  k.  böhm.  Gesellschaft  der  Wissenschaften  zur  Förderung  ihrer 
wissenschaftlichen  Zwecke  eine  jährliche  Subvention  von  5000  fl. 
vom  J.  1885  vorbehaltlich  der  verfassungsmässigen  Genehmigung  zu 
bewilligen  geruht  habe,  womit  zugleich  das  Majestätsgesuch  der  Ge- 
sellschaft vom  14.  März  1880  erledigt  erscheint.  Die  Gesellschaft 
ersucht  den  Praesidenten,  an  betreffender  Stelle  den  ehrerbietigsten 
Dank  hiefür  auszusprechen.  Zuschrift  des  h.  Landesausschusses  vom 
26.  September  1.  J.,  in  welchem  mitgetheilt  wird,  dass  der  h.  Landtag 


XIII 


nečně  Josef  S.  Vaněček,  professor  na  učilišti  učitelském  v  Jičíně 
za  dopisujícího  člena  math.  přír.  třídy.  Konečně  usnešeno,  že  se  po- 
jednáním ku  přání  spisovatele  krátký  soubor  obsahu  (resumé)  ještě 
v  jiné  řeči  přidati  smí. 

Dne  9.  června  odbývalo  se  výroční  sezení,  o  kterém  se 
obšírná  zpráva  nalézá  ve  výroční  zprávě  na  rok  1883. 

VII.  Sezení  dne  4.  července. 

V  tomto  sezení  jednáno  bylo  a  potažmo  předloženy  byly  zprávy 
o  vyzvání  k  přispění  k  pomníku,  jenž  se  básníku  Virgilovi  v  Mantově 
vystavěti  má,  o  publikacích  společnosti,  jež  by  k  elektrické  výstavě 
do  Vídně  zaslány  býti  měly,  o  některých  rukopisech  společnosti  před- 
ložených, a  o  jedné  hospodářské  záležitosti. 

VIII.  Sezení  dne  10.  října. 

Pan  předseda  oznamuje,  že  společnost  dne  5.  října  úmrtím  svého 
řádného  člena,  slovutného  geologa  Jáchyma  Barrande-a  ve  Frohs- 
dorfě  velikou  utrpěla  ztrátu,  i  vyzval  přítomné,  aby  povstáním  pro- 
jevili  svou  soustrast,  což  se  ihned  stalo.  Prof.  dr.  Krejčí  potom  vy- 
ličuje  vřelými  slovy  velké  zásluhy  vědecké  Barrandovy  o  naši  vlast, 
jeho  příchylnost  k  ní,  jakož  i  šlechetnou  povahu  jeho,  což  přijato 
s  pochvalou.  Následkem  šťastné  události  v  císařské  rodině  projevili 
předseda  s  hlavním  tajemníkem  panu  místopředsedovi  místodržitelstva 
blahopřání  král.  české  společnosti  nauk,  začež  jí  od  Jeho  cis.  Vý- 
sosti korunního  prince  Eudolfa,  jakož  i  Jeho  vznešené  choti  díky 
vysloveny  byly.  Připiš  c.  kr.  praesidia  místodržitelského,  kterým  se 
sděluje,  že  Jeho  c.  k.  Veličenstvo  nejvyšším  rozhodnutím  ze  dne 
15.  srpna  t.  r.  kr.  české  společnosti  nauk  v  Praze  k  podpoře  její 
účelů  vědeckých  roční  subvencí  5000  zl.  rokem  1885  počínaje  s  vy- 
hražením  ústavního  schválení  povoliti  ráčil,  čímž  zároveň  žádost 
společnosti  k  J.  Veličenstvu  ze  dne  14.  března  1880  vyřízena  jest. 
Společnost  žádá  předsedu,  aby  na  patřičném  místě  nejuctivější  díky 
společnosti  vyslovil.  Připiš  výboru  zemského  ze  dne  26.  září  t.  r., 
kterýmž  se  sděluje,  že  vys.  sněm  království  Českého  roční  dotaci 
král,  České  společnosti  nauk  od  r.  1884  na  4000  zvýšil,  kteréžto 


XIV 


des  Königreiches  Böhmen  die  jährliche  Dotation  der  k.  böhm.  Gesell- 
schaft der  Wissenschaften  vom  J.  1884  an  auf  4000  fl.  erhöht  habe, 
was  zur  freudigen  Kenntniss  genommen  wird.  Eintritt  in  den  Schriften- 
verkehr mit  dem  königl.  sächs.  meteorol.  Institut,  mit  der  „Societa 
italiana  delle  scienze",  und  mit  dem  „Ohio  mechanics  Institute".  Er- 
neuerung der  älteren  Beschlüsse  über  das  Honorar  von  Autoren,  die 
nicht  Mitglieder  der  Gesellschaft  sind.  Dr.  Emier  zeigt  an,  dass  er 
den  III.  Band  der  Regesten  in  Druck  gegeben  habe. 

IX.  Sitzung  am  7.  November. 

Der  Praesident  theilt  mit,  dass  er  Sr.  Excellenz  dem  Herrn 
Statthalter  den  Dank  der  Gesellschaft  für  die  von  Sr.  Majestät  der- 
selben in  Aussicht  gestellte  Subvention  von  5000  fl.  ausgesprochen, 
wobei  Sr.  Excellenz  erklärte,  dass  er  gerne  jederzeit  die  wissenschaft- 
lichen Zwecke  der  Gesellschaft  fördern  wolle.  Über  die  Einladung 
des  Museum  Francisco-Carolinum  in  Linz  zur  Feier  seines  50jährigen 
Jubiläums  wird  beschlossen,  ein  Glückwunschschreiben  dahin  abzu- 
senden. Über  Einladung  des  Svatobor  wird  in  die  Jury  behufs  Ver- 
leihung des  Čermakschen  Preises  aus  dem  Gebiete  der  schönen  Lite- 
ratur das  ausserordentliche  Mitglied,  Prof.  Dr.  Ottokar  Hostinský 
gewählt.  Eintritt  in  den  Schriftenverkehr  mit  der  geographischen 
Gesellschaft  in  Greifswald.  Eine  von  Prof.  Dr.  Lad.  Čelakovský  vor- 
gelegte Abhandlung  unter  dem  Titel:  Neue  Beiträge  zur  Foliolar- 
theorie  des  Ovulums  wird  in  den  Actenband  aufgenommen.  Bericht 
des  General-Secretärs  im  Namen  des  Praesidiums  über  die  Veran- 
staltung einer  würdigen  Feier  des  einhundertjährigen  Bestandes  der 
k.  böhm.  Gesellschaft  der  Wissenschaften.  Die  in  dem  Berichte 
enthaltenen  Anträge  werden  angenommen. 

X.  Sitzung  am  5.  December. 

Die  in  der  letzten  Sitzung  behufs  Verfassung  einer  Geschichte 
der  Gesellschaft  gewählten  Herren  Prof.  Dr.  Kalousek  und  Prof.  Dr. 
Krejčí  erklären,  diese  Wahl  anzunehmen.  Das  ord.  Mitgl.  Prof.  Dr. 
A.  Fric  übergibt  der  Gesellschaft  ein  Exemplar  seines  so  eben  publi- 
cirten  Werkes  „Fauna  der  Gaskohle  und  der  Kalksteine  der  Perm- 
formation Böhmens"  I.  Bd.  4.  Heft,  wofür  der  Dank  ausgesprochen 
wird.  Beschluss  die  „Société  botanique  de  France"  in  Paris  einzu- 
laden, mit  der  Gesellschaft  in  Schriftenaustausch  zu  treten.  Be- 
rathung  über  ökonomische  Angelegenheiten. 


XV 


sdělení  vzato  k  radostné  vědomosti.  Ve  spojení  záměnné  vstoupeno 
s  král.  saským  meteorologickým  ústavem,  se  společnostmi  „Societa 
italiana  delle  scienze"  a  „Ohio  meckanics  Institute."  Obnovilo  se 
starší  usnesení  stran  honoráře  pro  takové  spisovatele,  kteří  nejsou 
členy  společnosti.  Dr.  Emler  oznamuje,  že  III.  svazek  Regest  do 
tisku  dal. 

IX.  Sezení  dne  7.  listopadu. 

Pan  předseda  sděluje,  že  Jeho  Excellenci  panu  místodržiteli 
díky  společnosti  vyslovil  za  subvencí  od  Jeho  Veličenstva  případně 
přiřknutou  v  obnosu  5000  zl.,  při  které  příležitosti  J.  Excellenci 
ujistil,  že  každého  času  rád  podporovat!  chce  vědecké  účely  společ- 
nosti. K  pozvání  musea  Lineckého  „Francisco-Carolinum"  k  slavnosti 
jeho  501etého  jubilea  usneseno,  aby  se  tam  odeslal  list  blahopřejný. 
K  pozvání  Svatoboru  zvolen  byl  jako  zástupce  při  soudu  pro  udělení 
ceny  Čermákovy  z  oboru  pěkné  literatury  mimořádný  člen  prof.  dr. 
Otakar  Hostinský.  Usneseno,  aby  se  vstoupilo  ve  spojení  záměnné  se 
zeměpisnou  společností  v  Gryfiswaldě.  Předložené  od  prof.  dra.  Ladisl. 
Čelakovského  pojednání  s  titulem ;  „Neue  Beiträge  zur  Foliolartheorie 
des  Ovulum"  přijímá  se  mezi  pojednání  společnosti.  Zpráva  hlavního 
tajemníka  jménem  praesidia  o  zařízení  slavnosti  důstojné  stoletého 
trvání  král.  české  společnosti  nauk.  Návrhy  ve  zprávě  obsažené  se 
přijímají. 

X.  Sezení  dne  5.  prosince. 

Pánové  prof.  dr.  Kalousek  a  prof.  dr.  Krejčí,  jenž  v  posledním 
sezení  zvoleni  byli,  aby  sepsali  dějiny  společnosti,  vyslovují  se,  že 
přijímají  tuto  volbu.  Řád.  člen  prof.  dr.  A.  Frič  odevzdává  společ- 
nosti své  právě  vydané  dílo:  „Fauna  der  Gaskohle  und  der  Kalk- 
steine der  Permformation  Böhmens"  I.,  4.,  začež  se  jemu  vyslovují 
díky.  Usneseno,  aby  se  vyzvala  společnost:  Société  botanique  de 
France  v  Paříži,  aby  vstoupila  ve  spojení  záměnné  s  českou  společ- 
ností nauk.  Porada  o  hospodářských  věcech. 


XVI 


B.  Sitzungen  der  Classe  für  Philosophie,  Geschichte  und 

Philologie. 

1.  Am  8.  Jänner. 

Jos.  Jireček:  Wie  im  Altböhmischen  das  lateinische  „nullus,  nemo" 
ausgedrückt  wurde. 

2.  Am  22.  Jänner. 

Jos.  Kolář:  Über  die  Beugung  der  slavischen  Hauptwörter. 
Ferd.  Menčík:  Nekrolog  der  Chotikauer  Pfarrey,  vorgelegt  von  Jos. 
Emier. 

A.  Eezek:  Drei  historische  Lieder  über  den  Prager  Aufstand  im 
J.  1524. 

3.  Am  19.  Februar. 

J.  Kalousek :  Über  die  Ausdehnung  des  böhmischen  Reiches  zur  Zeit 
Beleslav  II. 

4.  Am  5.  März. 

Řežábek:  Über  den  Galicisch-lodomerischen  Fürsten  Georg  III. 

5.  Am  30.  April. 

Wagner:  Über  Smilek  von  Krems,  vorgelegt  von  Jos.  Emier. 

6.  Am  21.  Mai. 

Jaromír  Čelakovský:  Über  die  Vorträge  über  böhmisches  Recht  an 
der  Prager  und  Olmüzer  Universität  in  den  Jahren  1740  bis  1824. 

7.  Am  4.  Juni. 

Jos.  Jireček:  Über  eine  pharmaceutische  Schrift  des  Mathias  von 
Hohenmauth. 

Ant.  Rybička:  Über  die  wappenfähigen  und  patricischen  Familien  in 
Chrudim  vom  15.  bis  zum  17.  Jahrhundert,  vorgelegt  von  Jos. 
Emier. 

8.  Am  2.  Juli. 

Johann  Gebauer:  Einige  literar-historische  Daten  über  Štítný  und 
seine  Schriften. 

W.  W.  Tomek :  Über  die  neuesten  Beiträge  zur  Biographie  des  Johann 
Kolda  von  Zampach,  welche  von  Perwolf  aufgefunden  wur4e$. 


XVII 

B.  Sezení  třídy  pro  filosofii,  dějepis  a  filologii, 

1.  Dne  8.  ledna. 

Jos.  Jireček:  O  tom,  jak  ve  staré  češtině  latinské  „nullus,  nemo" 
bývalo  pronášeno. 


2.  Dne  22.  ledna. 

Jos.  Kolář:  O  sklonění  podstatných  jmen  slovanských. 

Ferd.  Menčík:  Nekrolog  fary  Chotikovské,  předkládá  A.  Rezek. 

A.  Rezek:  Tři  písně  historické  o  bouři  Pražské  1524. 

3.  Dne  19.  línora. 

J.  Kalousek:  O  rozsahu  říše  za  Boleslava  II. 

4.  Dne  5.  března. 

Řežábek:  O  knížeti  Haličsko-Vladimírském  Jiřím  II. 


5.  Dne  30.  dubna. 

Wagner:  O  Smilkovi  z  Křemže,  předkládá  Jos.  Emier. 


6.  Dne  21.  května. 
Jaromír  Čelakovský:  O  přednáškách  o  právě  českém  na  universitě 
Pražské  a  Olomoucké  od  r.  1740  až  do  r:  1824. 


7.  Dne  4.  června. 

Jos.  Jireček:  O  lékárnickém  spise  Matěje  z  Vysokého  Mýta. 
Ant.  Rybička:  O  erbovních  a  patricijských  rodinách  usedlých  v  Chru- 
dimi v  15.  až  17.  století,  předkládá  Jos.  Emier. 


8.  Dne  2.  července. 
Jan  Gebauer:  Některá  literárně  historická  data  o  Štítném  a  jeho 
spisech. 

V.  V.  Tomek:  O  nejnovějších  příspěvcích  k  životopisu  Jana  Koldy 
z  Žampachu,  objevených  Perwolfem. 

B 


XVIII 


9.  Am  15.  October. 

Ant.  Rybička:  Über  den  Kriegszug  der  Mährer  nach  Ober-Ungarn 
in  den  J.  1530—1532,  vorgelegt  von  Jos.  Emier. 

10.  Am  29.  October. 

Jarosl.  Göll:  Über  die  Anfänge  der  Brüder-Gemeinde. 

11.  Am  12.  November. 

Jos.  Kalousek :  Die  zweite  Copie  der  kaiserl.  Urkunde  bezüglich  der 
Vereinigung  der  Olmüzer  mit  der  Prager  Diöcese  (1086). 

12.  Am  26.  November. 

Jos.  Jireček:  Beiträge  zur  Geschichte  der  Prager  Universität. 
Jos.  Kolář:  Beiträge  zur  polnischen  Lautlehre. 

13.  Am  10.  December. 

Jarosl,  Göll:  Über  die  Anfänge  der  Brüdergemeinde  (Fortsetzung). 


XIX 

9.  Dne  15.  října. 

Ant.  Kybička:  O  válečné  výpravě  Moravanů  na  Slovensko  v  letech 
1530—1532,  předkládá  Jos.  Emier. 

10.  Dne  29.  října. 

Jaroši.  Göll:  O  počátcích  jednoty  bratrské. 

11.  Dne  12.  listopadu. 

Jos.  Kalousek:  Druhá  kopie  císařské  listiny  na  sjednocení  diecese 
Olomoucké  s  Pražskou  (1086). 

12.  Dne  26.  listopadu. 

Jos.  Jireček:  Příspěvky  k  dějinám  university  Pražské. 
Jos.  Kolář:  Příspěvky  k  hláskosloví  polskému. 

13.  Dne  10.  prosince. 

Jaroši.  Göll:  O  počátcích  jednoty  bratrské  (Pokračování). 


B* 


XX 


C,    Sitzungen  der  mathematisch-naturwissenschaftlichen 

Classe. 

1.  Am  12.  Jänner. 

A.  Hansgirg:  Über  25  neue  Algen. 

Jos.  Solin:  Über  die  Construction  der  Osculationshyperboloide  zu 

windschiefen  Flächen. 
J.  Janošík:  Über  partielle  Dotterfurchung  bei  den  Knochenfischen, 

vorgelegt  von  F.  Vejdovský. 
Jul.  Stoklasa:  Beiträge  über  die  Verbreitung  der  phosphorführenden 

Gesteine  in  Böhmen,  vorgelegt  von  J.  Krejčí. 
J.  S.  Vaněček:  Über  Inversions-Linien  und  Flächen  der  2.  Ordnung, 

vorgelegt  von  F.  Studnička. 

2.  Am  26.  Jänner. 

Lad.  Čelakovský:  Resultate  der  botanischen  Durchforschung  Böhmens 
Fr.  Šafránek:  Über  den  Granatfelsen  bei  Tabor,  vorgelegt  von  K. 
Kořistka. 

3.  Am  9.  Februar. 

J.  Palacký:  Kritische  Übersicht  der  Ornys  Egyptens. 

4.  Am  23.  Februar. 

Jos.  Dědeček:  Über  böhmische  Torfmoose. 
Otokar  Ježek:  Über  Sektorien,  vorgelegt  von  Ed.  Weyr. 
A.  Pelíšek:   Über  die  Normalen  der  Kegelschnitte,  vorgelegt  von 
Ed.  Weyr. 

J.  Kušta:  Über  die  fossile  Flora  des  Rakonitzer  Steinkohlenbeckens, 
vorgelegt  von  K.  Kořistka. 

5.  Am  9.  März. 

Lud.  Kraus:  Über  rational  umkehrbare  Substitutionen. 
Karl  Feistmantel:  Araucaroxylon. 
F.  Vejdovský:  Über  böhmische  Süsswasser- Schwämme. 
A.  Hansgirg:  Über  einige  neue  Algen  in  Böhmen. 
J.  Kušta:  Über  einige  neue  böhmische  Blattinen,  vorgelegt  von  K. 
Kořistka. 

6.  Am  6.  April. 

A.  Seydler:  Über  das  Princip  der  Energie  in  seiner  Anwendung  auf 
die  Wirkungen  des  elektrischen  Stromes. 


XXI 


C.  Sezení  třídy  mathematicko-přírodovědecké, 

1.  Dne  12.  ledna. 

Ant.  Hansgirg:  O  25  druzích  nových  řas. 

Josef  Šolin:  O  konstrukci  oskulačního  hyperboloidu  ku  plochám 
sborceným. 

J.  Janošík:  O  partialném  rýhování  vajíček  u  ryb  kostnatých,  před- 
kládá F.  Vejdovský. 

Jul.  Stoklasa:  Příspěvky  k  rozšíření  fosforečnanu  v  Čechách,  před- 
kládá J.  Krejčí. 

J.  S.  Vaněček:  O  čarách  a  plochách  inversních  2.  stupně,  předkládá 
F.  Studnička. 

2.  Dne  26.  ledna. 

Lad.  Čelakovský:  O  výsledcích  botanického  proskoumání  Čech. 

Fr.  Šafránek:  O  granátové  skále  Táborské,  předkládá  K.  Kořistka. 

3.  Dne  9.  února. 

J.  Palacký:  Kritický  přehled  ptactva  v  Egyptě. 

4.  Dne  23.  února. 

Jos.  Dědeček:  O  českých  rašelinníkách. 
Otakar  Ježek:  O  sektoriích,  předkládá  Ed.  Weyr. 
A.  Pelíšek:  O  normálech  kuželoseček,  předkládá  Ed.  Weyr. 
J.  Kušta:  O  zkamenělé  floře  kamenoúhelné  pánve  Kakovnické,  před- 
kládá K.  Kořistka. 

5.  Dne  9.  března. 

Lud.  Kraus:  O  substitucích  na  vzájem  racionalných. 
Karel  Feistmantel:  Araucaroxylon. 
F.  Vejdovský.  O  sladkovodních  houbách  českých. 
Ant.  Hansgirg:  O  některých  nových  řasách  v  Čechách. 
J.  Kušta:  O  některých  nových  českých  Blattinech,  předkládá  K. 
Kořistka. 

6.  Dne  6.  dubna. 

A.  Seydler:  O  upotřebení  principu  energie  na  působení  proudu 
elektrického. 


XXII 


F.  Vejdovský:  Revision  der  böhmischen  Oligochaeten. 
«Tos.  Kořenský:  Über  die  diluviale  Fauna  der  St.  Prokops  Höhle. 
Derselbe:  Über  Kristalldrusen  im  Kieselschiefer  der  Šárka  bei  Prag. 
J.  S.  Vaněček:  Über  eine  besondere  Fläche  der  4.  Ordnung,  vorge- 
legt von  K.  Kořistka. 

7.  Am  4.  Mai. 

J.  Palacký:  Über  die  Fische  Indiens  und  Nord-Americas. 
K.  J.  Taránek :  Über  einige  Übergangsformen  im  Reiche  der  Protozoen. 
F.  Wurm:  Über  zwei  neue  Fundorte  von  Porphyr  im  nördlichen 
Böhmen,  vorgelegt  von  K.  Kořistka. 

8.  Am  19.  Mai. 

Ant.  Hansgirg:  Über  30  neue  Algen. 

9.  Am  1.  Juni. 

J.  Palacký:  Über  die  geologische  Entwickelung  der  Coniferen. 

10.  Am  15.  Juni. 

V.  Strouhal:  Über  Stahl  vom  galvanischen  und  therm  o  elektrischen 
Standpunkte. 

J.  Palacký:  Über  die  geologische  Entwickelung  der  Coniferen. 
Fr.  Wurm:  Über  das  Vorkommen  von  Melilith-Basalt  zwischen  B. 
Leipa  und  B.  Aicha,  vorgelegt  von  J.  Krejčí. 

11.  Am  6.  Juli. 

J.  Palacký:  Neue  Beiträge  zur  Flora  Australiens. 
Aug.  Bělohoubek :  Über  den  Verkohlungsprocess  an  lebenden  Pflanzen. 
J.  Woldřich:  Beiträge  zur  diluvialen  Fauna  von  Sudslavic,  vorgelegt 
von  J.  Krejčí. 

F.  Šafránek:  Über  Kersanton,  vorgelegt  von  J.  Krejčí. 

12.  Am  12.  October. 

Lad.  Čelakovský:   Über  die  Wachsthumsverhältnisse  rebenartiger 
Gewächse. 

Derselbe:  Neue  Belege  zur  Foliolartheorie  des  Pflanzeneies. 

F.  Vejdovský:  Beiträge  zur  Kenntniss  der  Süsswasser-Schwämme. 

13.  Am  26.  October. 

J.  S.  und  M.  N.  Vaněček:  Bemerkung  zur  allgemeinen  Inversion, 
vorgelegt  von  J.  Krejčí. 


XXIII 


F.  Vejdovský:  Revise  Oligochaetů  Českých. 

Jos.  Kořenský:  O  diluvialní  zvířeně  jeskyně  Svato-Prokopské. 

O  křišťálové  sluji  v  buližníku  v  Šárce  u  Prahy. 

J.  S.  Vaněček:  O  zvláštní  ploše  4.  řadu,  předkládá  K.  Kořistka. 

7.  Dne  4.  května. 

J.  Palacký:  O  rybách  Indických  a  severoamerických. 
K.  J.  Taránek:  O  některých  přechodních  formách  v  říši  prvoků. 
F.  Wurm :  Dvě  nová  naleziště  porfyru  v  severních  Čechách,  předkládá 
K.  Kořistka. 

8.  Dne  19.  května. 

Ant.  Hansgirg:  O  30  nových  řasách. 

9.  Dne  1.  června. 

J.  Palacký:  O  geologickém  vývoji  konifer. 

10.  Dne  15.  června. 

Čeněk  Strouhal :  O  oceli  ze  stanoviska  galvanického  a  thermoelektri- 
ckého. 

J.  Palacký :  O  geologickém  vývoji  bylin  z  oddělení  Thalamiflora. 
Fr.  Wurm:  O  melilithových  čedičích  mezi  Českou  Lípou  a  Českým 
Dubem,  předkládá  J.  Krejčí. 

11.  Dne  6.  července. 

J.  Palacký:  Nové  příspěvky  k  floře  Australské. 
Aug.  Bělohoubek:  O  zuhelnění  na  živé  bylině. 
J.  Woldřich:  Dodatky  k  diluvialní  fauně  u  Sudslavic ,  předkládá 
J.  Krejčí. 

Fr.  Šafránek :  O  kersantonu,  předkládá  J-  Krejčí. 

12.  Dne  12.  října. 

Lad.  Čelakovský:  O  zrůstných  poměrech  révo  vitých  rostlin. 
Tentýž:  Nové  doklady  k  foliolarní  theorii  vaječka  bylinného. 
F.  Vejdovský:  Příspěvky  k  známostem  o  houbách  sladkovodních. 

13.  Dne  26.  října. 

J.  S.  a  M.  N.  Vaněček:  Poznámka  ku  všeobecné  inversi,  předkládá 
J.  Krejčí, 


XXIV 


F.  Šafránek:  Über  einige  Mineralien  aus  der  Umgebung  von  Tabor, 
vorgelegt  von  J.  Krejčí. 

A.  Hansgirg:  Neue  Beiträge  zur  Kenntniss  böhmischer  Algen. 

Ph.  Počta:  Über  isolirte  Kiesel-Spongien-Nadeln  in  der  böhm.  Kreide- 
formation, vorgelegt  von  A.  Frič. 

V.  Zahálka:  Die  Verbreitung  des  Pyropen  führenden  Schotters  im 
böhm.  Mittelgebirge,  vorgelegt  von  A.  Frič. 

14.  Am  9.  November. 

Lad.  Čelakovský:  Über  das  alte  Herbar  des  Johann  Beckovský. 
J.  Palacký:  Über  die  phytogenetischen  Hypothesen  von  Kuntze. 

15.  Am  23.  November. 

J.  Palacký:  Über  versteinerte  Pflanzen  von  Japan  und  Tonkin. 
F.  Vejdovský:  Über  das  Excretionssystem  der  Hirudineen. 
J.  Krejčí:  Über  den  geologischen  Bau  des  Třemošna-Gebirges  bei 
Příbram. 

16.  Am  7.  December. 

K.  Kořistka:  Ein  neuer  Beitrag  zur  Seehöhe  von  Prag. 
A.  Seydler :  Über  die  Spannungstheorie  der  elektrostatischen  Erschei- 
nungen vom  Standpunkte  der  Elasticitätstheorie. 
J.  Palacký:  Über  die  Verbreitung  der  Monocotyledonen. 

17.  Am  21.  December. 

F.  Studnička:  Neuer  Beweis  des  Satzes,  dass  das  Product  aus  der 
Summe  von  8  Quadraten  mit  der  Summe  von  8  Quadraten  gleich 
ist  der  Summe  von  8  Quadraten. 

M.  Lerch:  Über  die  Bestimmung  der  kanonischen  Formen  binärer 
Ausdrücke. 

F.  Vejdovský:  Zur  Lehre  von  der  Symbiose. 
F.  Štolba:  Über  neue  chemische  Arbeiten. 

J.  S.  und  M.  N.  Vaněček :  Über  windschiefe  und  Kegelschnitts-Flächen, 

vorgelegt  von  J.  Krejčí. 
V.  Zahálka:  Über  die  den  Pyrop  begleitenden  Gesteine  im  böhm. 

Mittelgebirge,  vorgelegt  von  J.  Krejčí. 


XXV 

F.  Šafránek:   O  některých  minerálech  okolí  Táborského,  předkládá 
J.  Krejčí. 

A.  Hansgirg:  Nové  příspěvky  k  známosti  českých  řas. 
F.  Počta:  O  jehlicích  mořských  hub  v  českém  křídovém  útvaru,  před- 
kládá A.  FriČ. 

Č.  Zahálka:  Rozšíření  pyropových  štěrků  v  českém  středohoří,  před- 
kládá A.  Fric. 

14.  Dne  9.  listopadu. 

Lad.  Čelakovský:  O  starém  herbáři  Beckovského. 

J.  Palacký:  O  fytogenetických  domyslech  Kuntze-ových. 

15.  Dne  23.  listopadu. 

J.  Palacký:  O  skamenělých  bylinách  ze  Žapanu  a  Tonkinu. 

F.  Vejdovský:  Exkreční  soustava  Hirudineí. 

J.  Krejčí:  O  geologickém  slohu  Třemošenských  hor  u  Příbrami. 

16.  Dne  7.  prosince. 

K.  Kořistka:  Nový  příspěvek  k  nadmořské  výšce  Prahy. 
A.  Seydler:  O  theorii  napjatí  elektrostatického  ze  stanoviska  theorie 
pružnosti 

J.  Palacký:  O  rozšíření  bylin  jednoděložných. 

17.  Dne  21.  prosince. 

F.  Studnička:  Nový  důkaz  poučky,  že  součin  součtu  8  čtverců  se 

součtem  8  čtverců  představuje  součet  8  čtverců. 
M.  Lerch:  O  stanovení  kanonických  tvarů  binárních  výrazů. 
F.  Vejdovský:  K  nauce  o  symbiosi. 
F.  Štolba:  O  nových  chemických  prácech. 

J.  S.  a  M.  N.  Vaněček:  O  plochách  zborcených  a  kuželoseČkových ; 

předkládá  J.  Krejčí. 
C.  Zahálka:  O  horninách  pyrop  sprovázejících  v  Českém  Středohoří, 

předkládá  J.  Krejčí. 


c 


PŘEDNÁŠKY 

■v  sezienioih:   TBÍ  DT" 

PRO 

FILOSOFII,  DĚJEPIS  k  FILOLOGII. 


VORTRÄGE . 

IN  DEN 

SITZUNGEN    DER  CLASSE 

FÜR 

PHILOSOPHIE,  GESCHICHTE  UND  PHILOLOGIE. 


Nákladem  král,  čeeké  spol.  nauk.  —  Tiskem  dra.  Edv,  Grégra  t  Praze  1883. 


1. 


0  tom,  jak  ve  staré  češtině  latinské  nullus,  nemo 

bývalo  pronášeno. 

Četl  Jos.  Jireček  dne  8.  ledna  1883. 

Každý  živoucí  jazyk  má  své  dějiny,  již  proto,  že  i  on  jako 
každý  organismus  prodlením  času  podléhá  jistým  proměnám.  Vždyť 
novějším  skoumáním  zjištěno,  že  i  jazyk  čínský  nemá  do  sebe  té 
nehybnosti,  jakož  se  dosud  za  to  mělo.  *)  Proměny  ty  dotýkají  se 
všech  čtyř  částí  mluvnických,  totiž  hláskosloví  i  tvarosloví,  skladby 

1  slovníka.  Hlásky,  ježto  prvotně  v  celém  oboru  jistého  jazyka  byly 
obvykly,  mizejí  a  jinými  se  nahrazují,  jako  ku  př.  v  češtině  g  zz  7ž, 
r'  zz  ř,  tu  =  i  atd. ;  flexe  se  zjinačuje,  pády  jednotlivé  i  čísla,  časy 
i  spůsoby  slovesné  vytrácejí  se,  že  druhdy  v  pozdější  době  leda  ve 
vzácných  zbytcích  bývalost  jejich  stopovati  lze;  vazby  starší  za  své 
berou  a  ustupují  jiným,  ježto  jmenovitě  stykem  s  jazyky  cizími  se 
vnášejí,  jakož  u  nás  vliv  latinské  syntaxí  položiti  sluší  právě  za  roz- 
hodující; slova  i  tvary  slov  rovněž  vycházejí  z  obyčeje,  ba  tou  měrou 
upadají  v  nepaměť,  že  pozdější  doba  naprosto  za  cizí  je  pokládá  a  jen 
učeným  skoumáním  někdejší  jejich  obvyklost  se  dotvrditi  může. 

Český  jazyk  v  té  příčině  na  změny  nepoměrně  bohatší  jest,  nežli 
kterýkoliv  jiný  slovanský.  Jestiť  v  samé  povaze  jeho  jakási  podivně 
čilá  proměnlivost,  ježto  zvláště  do  XIV  věku  postupuje  krokem  i  roz- 
měrem ovšem  převelice  rychlým.  Nad  to  v  češtině  dostatek  starých 
památek  písemných  dopouští,  že  se  změny  ty  i  co  do  povahy  své 
a  doby  snáze  i  v  celé  přehlednosti  stopovati  dají,  kteréžto  výhody 
u  žádné  jiné  řeči  slovanské  není.  Staroslověnský  jazyk  záhy  pod- 


*)  Die  sprachgeschichtliche  Stellung  des  Chinesischen  von  Dr.  W.  Grube 
(Leipzig  1881). 

1* 


4 


léhal  vlivu  těch  řečí,  v  jejichž  oboru  nedlouho  po  ustálení  svém  byl 
pěstován,  zejména  bulharštiny,  ruštiny  a  srbštiny;  čistě  chorvatské 
památky  nepřesahují  XIV  věku;  památky  polské  též  starší  nejsou 
a  nad  to  stojí  pod  vlivem  češtiny;  ruské,  srbské  a  bulharské  starší 
spisy  psány  jsou  staroslovanštinou  vlivem  řečí  těch  zproměněnou, 
a  čistá  mluva  národní  pozdě  spisovně  jest  ustálena. 

Úplné  vylíčení  dějin  jazyka  českého  předpokládá  dokonalý  pro- 
skum  všech  tvarův,  slov  a  vazeb  aspoň  do  XV  věku  se  všelikými 
obměnami,  jakéž  se  při  nich  postoupně  udály.  K  tomu  jest  ještě 
cesta  daleka,  i  nezbývá  nám  jiné  rady,  než  kus  po  kuse  snášeti 
historický  materiál.  *) 

§.  1.  Za  staré  doby  až  do  konce  XIII  věku  nenalézá  se,  aby 
se  zvláštním  nějakým  slovem  vyjadřovalo  to,  co  znamenáno  latin- 
ským slovem  null us.  Prostý  negativní  tvar  slovesa  úplně  k  tomu 
dostačil.  Ku  př.  v  Rkr. :  „Nenie  pércě,  nenie  blánky,  bych  pisala 
lístek";  tu  by  se  později  bylo  řeklo:  „Nemám  žádného  péra,  ani 
žádné  blánky".  Anebo  v  Alexandreidě:  „Čtvrté  věci  smyslem  ne- 
mohu dosieci"  m.  pozdějšího  „žádným  smyslem".  Prostý  tento, 
vlastně  slovanský  spůsob  nejdéle  zachoval  se  ve  příslovích.  Tak 
čteme  u  Flašky:  „Nehrad  sě  plotem,  ale  přátely",  kdežto  by  se  po- 
zději bylo  řeklo:  „Nehrad  se  žádným  plotem,  ale  přátely",  a  u  Blaho- 
slava:  „Vlk  leže  netyje"  (pozd.  „žádný  vlk").  Přísloví  české  „Strom 
nepadne  pö  první  třísce"  dobře  se  shoduje  s  chorvatským  „Dub  od 
jedné  nepadá",  ačkoli  Čelakovský  (str.  127)  již  podle  obecného  vý- 
slovu  položil:  „Žádný  strom  atd." 

Zvláštní  osobitný  výraz  za  latinské  nullus  v  češtinu  uveden 
jest  latinou,  i  jest  tedy  latinismem.  První  pokus  v  té  příčině  shle- 
dáváme ve  Zlomcích  evangelia  svatojanského,  kde  překladatel,  jak 
známo,  otrocky  sledoval  slova  latinského  originálu.  Latině  čte  se 
tam  (16,  29):  „Et  proverbium  null  um  dicis",  což  zčeštěno:  „i  po- 
řekadla nikakégo  nedieši". 

*)  Jaký  taký  počátek  sám  sem  v  tom  učinil  v  „Rozpravách"  i  O  účincích  pří- 
dechův  a  zvláště  joty  v  řeči  české  (ve  Vídni  1860),  v  Časopise  Českého 
Musea  rozpravami  1861:  o  příponě  lokálu  jednot,  čísla  joto  váných  a-kmenů  v 
mž.  a  stř.  rodu  (Kriteria  jazykoslovná),  pak  o  zvláštnostech  staročeské  pro- 
sodie;  1863:  o  některých  momentech  v  rozpravě  o  podřečí  východních 
Čech;  1864:  o  pronášení  českém  latinského  genitivu  množného,  o  slovech 
pop  a  kněz  v  rozboru  českého  překladu  Starého  Zákona,  pak  o  slože- 
ných číslovkách  staročeských;  1867  o  rozličné  povaze  hlásky  l  v  češtině; 
1870  v  Nákresu  mluvnice  staročeské;  později  Alter  des  čechischen  h  für 
g  und  ř  für  r'  v  Jagicově  „Slav.  Archiv"  (sv.  II.  str.  333  sld.). 


5 


Latinské  nemo  za  nej starší  doby  vždy  pronášeno  českým 
nik  to,  nikte.  Tak  čteme  v  Rkr.  (Záboj  26):  Otčík  zajide .  .  . 
i  neřeČe  nikomu.  A  v  Alexandreidě  SVít. :  Jakož  juž  nikte  ne- 
bieše  508.  Nečije  sě  nikte  jiný  864.  Kto  by  mlátil,  nikte  ne- 
bieše  2250.  Jak  jich  (kol)  nikte  nemožieše  rozebrati,  ni  umieše  1152. 

V  Bud.  IL:  A  mezi  tiem  nikte  nevie  22.  Nikomu  věděti  nedav  76. 

V  Pláči  svaté  Mářie:  Nikte  neosta  u  něho,  nikte  jemu  nepomože 
261—2.  V  Desateru:  Snad  tebe  nikte  nesprostí  442.  Neotpustí 
ni  kornému  913.  U  Dalimila:  Neb  sě  nemože  nikohého  dovo- 
lati  38,  11.  Že  ni  korné  mu  věřiti  nesměl  39,  30.  V  legendě  o  Panně 
Marii  (Ö.  Č.  M.  1879  str.  118  sld.) :  Nikte  nemohl  byl  vzvěděti  7. 

Ani  v  rukopise  kralodvorském  ani  v  jiné  staré  původní  české 
památce  žádná  stopa  po  zástupnici  latinského  nu  Hus  se  nenachází. 

§.  2.  Ku  konci  XIII  věku  nicméně  nastala  potřeba  stálého  slova 
za  lat.  „  nullus Z  počátku  bylo  v  tom  dosti  kolísání.  Zajímavý 
toho  doklad  naskýtá  se  v  Homiliáři  Opatovském  (Č.  Č.  M.  1880 
str.  117),  kde  k  latinskému  textu:  „nulla  erit  perturbatio,  nulla 
tristitia,  nulla  amaritudo,  nullus  fletus,  nullus  pavor,  nulla  fames, 
nulla  sitis,  nulla  nuditas,  nulla  debilitas,  nulla  deformitas" 
přidány  jsou  tyto  české  glossy:  „.  . .  zámutek,  . .  .  truchíosť,  .  . .  hoř- 
kosti, ni  jeden  pláč,  ...  užasenié,  ani  který  hlad,  ani  která 
žéžesť,  i  jedna  nahota,  ani  která  mdlosf,  ani  která  netvarnost" 

Ponenáhlu  nicméně  vrch  obdrželo  i  jeden,  ježto  se,  mimo  právě 
dotčené  glossy,  nej  dávnějšími,  ač  vždy  ještě  velmi  nečetnými  příklady 
vyskýtá  v  Alexandreidě  a  v  MastiČkáři.  Později  není  památky,  aby 
se  v  ní  výraz  i  jeden  neopakoval,  a  to  čím  dále,  tím  hojněji. 

§.  3.  K  vysvětlení  tohoto  úkazu  především  zřetel  obrátiti  sluší 
ke  spojce  i,  která  ve  staré  češtině  mimo  posavadní  význam  zastá- 
vala několik  zdánlivě  vespolek  nesrovnatelných  úkolův.  Z  těch  vy- 
tknouti  sluší: 

Význam  spojovací,  po  celém  oboru  slovanském  rozšířený, 
ačkoliv  v  novější  době  od  proslaveného  slavisty  co  zbytečnost  za- 
mítaný*), zejména 

a)  na  počátku  vět  prostých  i  tázacích:  I  vzchopi  sě  vz  hóru 
jako  jelen.  /  tažechu  přěd  sluncem  záhé,  i  tažechu  přěs  veš  den.  Rkr. 
/  by  Judáš  mocen  dvoru.  Ep.  Zl.  171,  28.  /  byl  jeden  král  tu  kdasi 
Ib.  175,  26.  /  vzmluvi  k  svým  liudem  jeda  Ib.  176,  27.  /  bra  sě  do 


*)  Miklošič  Chronica  Nestoris  (Vindobona  1860  p.  IX).  Srov.  Č.  Č.  M.  1872, 
str.  311  sld. 


6 


jednoho  lesa  LPr.  165.  1  což  ty,  žebráče  chudý?  Mast.  82,  7.  /  kam, 
milý  muži  hádáš?  /  co  pášeš  sám  nad  sobů?  Ib.  80,  10  a  14.  Ó  ne- 
múdří  ludé,  i  čím  sě  smútíte  LKat.  3275?  I  ten-li  med  pije,  ježto 
na  brti  leze?  Flaška  Přísl.  111  (Nákres  §.  399); 

b)  ve  souvětích,  předchází-li  příčestí  ve  větě  přední: 
Řka  to,  i  poče  Hospodina  prošiti  Paš.  579.  Všedši  v  sad,  i  je  sě 
plakati  JMI.  389,  37.  Koráb  sě  o  skálu  rozraziv,  i  potopi  Pass. 
266,  26.  Ale  vstávši,  i  poče  žebrati  Ib.  267,  14.  Později  i  tehdá, 
když  vazba  příčestní  rozvinuta:  Když  sem  to  viděl  očima  svýma, 
i  uvěřii  jsem.  Mandevilla,  Jungm.  sub  v.  i.  (Nákres  §.  359.) 

§.  4.  Dalším  úkolem  spojky  i  jest  naznačování  důrazu: 
I  vezřěch,  nali-t  i  s  nebe  jeden  krásný  člověk  sstúpi  Alex.  SVít.  886. 
Jak  sě  i  dnes  v  Litvě  děje  AI.  J.  H.  287.  Až  pak  po  tom  (měsiec)  i  po- 
bledě.  Ib.  390.  Voda,  ježto  i  dnes  pod  klášter  píove  LPr.  170.  Na-li-t 
i  bude  hoře  jim  Des.  294.  Až  ta  i  mine  sváda  Dal.  17,  14.  A  po 
hřiechu  puol  lesa  i  ukráti.  JMI.  411,  18.  Nes  česnek,  kam  chceš, 
česnek  i  bude  Flaška  Přísl.  80.  Malá-li-j'  moc  i  najmenší  věc  z  ni- 
čehož uČiniti?  Veliká  (jest)  moc,  ježto  by  i  jedinú  věc,  a  najmenší, 
mohla  z  ničehož  učiniti.  Štítný  ŘBes.  649,  10  a  15.  (Nákres  §.  399.) 

Právě  touto  důrazoznačnou  úlohou  spojky  i  vysvětluje  se  po- 
někud, jak  k  tomu  došlo,  že  jí  užíváno  i  ve  smyslu  záporčivém. 
Sama  o  sobě  zajisté  spojka  i  nikdy  neznačila  negaci,  nýbrž  shledává 
se  tak  jen  tehdá,  když  se  i  nahraditi  dá  nynějším  ani  anebo  ni, 
tedy  jen  v  těch  případech,  když  v  téže  větě  následuje  sloveso  zá- 
porné, anebo,  jinak  řečeno,  jen  tehdá,  kde  se  podle  obecného  nyní 
běhu  dvojím  výrazem  negativným  vyjadřuje  zápor.  Příklady:  Však 
i  člověka  na  něm  (t.  j.  hradě)  nebieše  Dal.  38,  18.  Tu  úsilé  mnoho 
podjesta,  i  přěd  Horníky  bezpečna  nebiesta  Ib.  100,  19.  I  za  pól 
druhého  léta  nepřijide  Ib.  109,  4.  /  slova  n  e  promJuviece  LPr. 
1008.  Však  proto  i  h— na  nejmáš  Mast.  70,  16.  Pro  to  jsem 
i  nechtěl  přijíti  JMI.  393,  25.  Pro  to  sú  sě  ke  mně  i  nevrátili 
Ib.  400,  24.  Tak  jak  skrzě  plášč  i  krópě  neprojide  Ib.  409,  12. 
Město,  jehož  i  dnes  jest  nezbylo  Ep.  Zl.  175,  15.  /  kámen  sě  na 
jednom  miestě  ne  obalí  Flaška  Přísl.  27.  Vzvazují  na  lid  břemena, 
jichž  nésti  nemohú,  a  snad  i  prstem  dotknúti  sě  nechtie  toho  Štít. 
Nkřest.  305,  13.  Takový  i  komu-t  dá  pokoj?  Né  i  sobě-ť  neučiní 
pokoje  Ib.  158,  15. 

§.  5.  Nejčastěji  se  záporné  i  vyskýtá  ve  spojení  se  slovem 
jeden.  Příklady.  Alex.  Bud.  I:  Hijedenz  vás  nevěř  tomu  318. 
Alex.  SVít. :  By  netbat  i  j  e  d  n  ě  ch  vojen.  365.  —  Mastičkář :  Nechce 


7 


k  náma  i  jeden  kupec  přijíti  74,  27.  —  Leg.  o  sv.  Prokopu:  Ne- 
tbal  i  jedné  kratochvíle  78.  /  jednoho  pokoje  nehledajě  105. 
Nebieše  i  jednomu  člověku  znám  195.  Neosta  i  jednoho  s  ním 
218.  —  Ski.  o  MMagdaleně:  /  jednoho  nevzě  k  sobě  336.  /je- 
dnoho nevynímá  miesta  785.  A  nikdy  i  v  jednej  strasti  ne- 
ostavíš žádné  vlasti  903.  —  Pašije:  Nejmaje  na-ň  i  jedné  viny. 
Jezus  jemu  i  jednoho  slova  neotpovědě.  Nemohl  by  nade  mnú 
i  jedné  moci  jmieti.  Že  jemu  i  jeden  vody  nepodadieše  443,  461, 
467,  605.  —  Dalimil:  Tehdy  i  jedna  žena  mužem  jista  nebieše  2, 
49.  Súdcie  i  jednoho  nejmějiechu  2,  53.  Rady  i  jedné  nevzemše 
3,  36.  /jeden  múdrý  neraď  se  s  ciuzími  4,  24  a  tak  napořád.  — 
Anselm  (St.  Ski.  III):  Nejmějiechu  i  jedné  moci  119.  Neznati  bylo 
i  jedné  rány  352.  Nejměl  by  moci  i  jedné  nade  mnú  491.  — 
Kniha  Rožmberská  (List.  fil.  a  paed.  1880) :  Nemóž  viece  držěti  i  j  e- 
dnoho  u  póhoniech  88.  Nebo  nelze  i  jedné  nevěry  ni  čímž  po- 
stihnuti. Nelzě  i  jednomu  ni  ciež  cti  zbaviti  přísahami  129.  Pakli 
popravcie  umřel,  tehdá  nemóž  své  viny  na  i  jednoho  přěvesti 
i  jedni em  právem  131.  —  Ježíšovo  Mládí  (Výb.  I):  Neb  tu  i  je- 
dnoho hřiecha  nenie  389,  14.  Neb  v  ráji  i  jednoho  úsilé  nenie 
407,  18.  O  niejž  i  jednomu  známosti  nenie  403,  3  a  tak  na- 
pořád. —  Život  Krista  Pána  (Výb.  I):  Ten,  ježto  . . .  i  jedniem 
rozumem  neobklíčen  jest  352,  10.  —  Skládaní  o  Podkoní  a  Žáku 
(mého  vydání):  V  světě  ten  i  jeden  nenie  50. 

Druhdy  vyškytá  se  prostě  jeden  bez  i :  Z  těch  ze  všěch  jeden 
nebieše  AI.  SVít.  385.  Jeden  člověk  živ  neosta  Ib.  500.  Neby  jeden 
tu  nepyčě  ib.  833.  A  jedné  viny  k  němu  nejměli  Paš.  446. 

§.  6.  V  polovici  XIV,  ba  snad  i  několik  let  před  tím,  začíná 
za  null us  vystupovati  i  žádný. 

Jungmann  vykládá  složku  tuto  těmito  slovy:  „Et  optatus,  quem 
velis,  ullus;  ni  žádný  nec  optatus,  ne  ullus  quidem,  nullus;  modo 
žádný."  Miklošič  v  rozpravě  své  Die  Negation  in  den  slavischen 
Sprachen  (Wien  1869)  vykládá  ji  takto:  „Im  kleinruss.,  cech.,  pol., 
oserb.  und  nserb.  findet  sich  ein  den  anderen  Sprachen  fehlender 
Ausdruck  für  nullus,  dessen  Ursprung  zweifelhaft  ist:  žadnyj,  žáden, 
žáden,  žadyn,  žeden.  Die  bei  Jungmann  verzeichnete  Ansicht .  .  .  ist, 
abgesehen  von  der  Schwierigkeit  von  dem  Begriff  „et  optatus"  zu 
dem  Begriff  „nullus"  zu  gelangen,  aus  lautlichen  Gründen  zu  ver- 
werfen, da  in  diesem  Falle  das  Wort  im  pol.  den  Nasal  haben 
müsste,  wie  in  der  That  dem  Čech.  žádný  cupidus,  exoptatus,  pol. 
ž^dny  acceptus  gegenübersteht,  von  asi.  ž^dati,  cech.  žádati 


8 


und  pol.  ž^dac.  Einer  meiner  Zuhörer,  der  Kleinrusse  A.  Seme- 
novič,  leitete  das  Wort  von  asi.  níže  jedLnt  für  nijedLnB  ne 
unus  quidem  ab,  gegen  welche  Ableitung  begrifflich  nichts  ein- 
gewendet werden  kann.  Lautlich  ist  sie  kaum  ganz  unan- 
fechtbar, denn  wenn  man  auch  asl.  von  nižejedBnL  zu  nižaden 
ebenso  gelangt,  wie  von  nejesmt  zu  nesmi,  —  und  nach  z  geht  e  auch 
sonst  in  a  über  —  so  scheint  doch  diess  in  den  anderen  Sprachen 
nicht  so  ausgemacht  zu  sein." 

Proti  tomuto  náhledu  Miklošičovu  vyslovil  se  prof.  J.  Kvíčala 
(Sitzungsber.  der  phil.  hist.  Classe  der  k.  Akad.  d.  W.  1870,  Ex- 
cursus  III  p.  151— -155).  Kvíčala  dovozuje  takto.  Potíž  dostati  se 
od  významu  exoptatus  k  nullus  neDÍ  větší  nežli  nesnáze  u  vý- 
kladu záporné  funkce  slov  vlastně  positivných  personne,  rien, 
pas,  jamais,  kein  atd.  Všakt  se  záporná  platnost  významu  ex- 
optatus nevyvinula  vnitřně,  nýbrž  prvotně  se  slova  žádný  užívalo 
ve  významu  vlastně  jemu  příslušejícím  a  negace  jinak  se  naznačo- 
vala; později  teprv  citem  jazykovým  záporný  moment  přenesen  byl 
na  žádný  samo,  jakož  pak  se  podobně  událo  při  dotčených  slovech 
románských  a  jakož  i  důmyslný,  ač  nikoli  správný  výklad  Seme- 
novičův  sám  na  témž  základě  spočívá.  Prof.  Kvíčala  porovnává  vý- 
znam exoptatus  carus  s  lat.  qui-1  i  b  e  t,  qui-v  i  s,  kdež  prvotní  význam 
lib  et,  vis  rovněž  oslábl.  Žádný  nejprvé  přijalo  na  se  platnost 
zájmeně  neurčitého,  jakož  viděti  z  dokladův  Jungmannem  uve- 
dených. Syr.  29,  14:  Poklad  ten  lepší  bude  nežli  žádné  zlato 
(quam  quodvis  aurum).  Pronikavější  jest  (řeč)  nežli  žádný  meč 
z  obou  stran  ostrý  (quam  quilibet  gladius  anceps,  Štelcar  o  čárách). 
A  to  stojí  více  nežli  žádné  malování  (quam  quaevis  pictura.  Prefát 
z  Vlkanova  165).  Důležitá  je  i  stará  složka  i  žádný,  kdež  i  jest 
stupňujícím  ~  etiam.  —  Co  do  druhého  důvodu,  jejž  Miklošič  béře 
od  nosovky,  že  by  slovo  to  v  polštině  zníti  mělo  ž^den,  jakož 
ž^den  acceptus  v  skutku  zní,  ukazuje  prof.  Kvíčala  ku  kolísání, 
ježto  se  shledává  mezi  samohláskami  čistými  a  nosovými,  i  dí  dále: 
„Von  entscheidendem  Gewicht  ist  aber  in  dieser  Frage  der  Umstand, 
dass  im  Altbulgarischen  neben  z§dati  auch  die  Form  žadati  sich 
findet.  Man  darf  auch  für  das  polnische  ža^dač  eine  Nebenform 
žadač  annehmen,  von  welcher  eben  pol.  žáden  herstammt."  Tázati 
prý  se  sluší,  jak  by  se  polské  žádny  (šeredný)  vykládati  mělo,  jakož 
prý  by  mysliti  lze  bylo,  že  se  význam  ten  vyvinul  z  „nullus";  však 
i  v  latině  nullus  druhdy  znamená  vilis  levis.  Ku  konci  připo- 
míná prof.  Kvíčala,  že  Schleicher  v  Glossáři  uvozuje  litevské  žědnas 


9 


ve  smyslu  „špatný,  ošklivý",  což  prý  nepochybně  z  pol.  žádny,  a  žě- 
dnas  =  kožnas  =  jeder.  K  tomu  ovšem  Mielke  (a  i  Nesselmann) 
dodává,  že  slovo  to  je  zastaralé,  ale  nicméně  zdá  se,  že  žédnas, 
když  od  Lityanů  z  polštiny  bylo  přejato,  v  této  řeči  ještě  znamenalo 
quilibet. 

Já  sám  jsem  v  „Nákrese  mluvnice  staročeské",  na  podzim  1869 
vydaném,  §.  384  ukázal  k  zápornému  významu  částice  %  na  *  jeden, 
i  žádný  a  i  žádúcí,  pozdější  nižádný,  „až  pak  v  XVI  věku  prosté 
žádný  zůstalo,  pravým  opakem  vlastního  svého  smyslu.  Žádný  za- 
jisté tolikéž  jest  co  žádoucí,  žadatelný,  jakož  za  starodávna  tak 
i  užíváno". 

Podle  spůsobu  v  celém  „Nákrese"  zachovávaného  podal  jsem 
tu  jednoduchý  výsledek  svých  studií,  ale  právě  tato  stručnost  vedla 
k  odporům,  ježto  by  obšírným  odůvodněním  bývaly  jistě  zaplašeny. 

Euský  učenec  Jan  Baudouin  de  Courtenay  v  úvaze,  kterou 
v  Kuhnových  „Beiträge  zur  vergleich.  Sprachforschung"  (sv.  VIII, 
Berlin  1874  str.  234)  vydal  o  „Nákrese",  takto  se  vyslovuje:  „Die 
Erklärung  von  žádný  (keiner)  als  žádúcí  (wünschend  —  sic!), 
žadatelný  (wünschenswert)  scheint  mir  zweifelhaft  zu  sein." 

A  když  pan  Prusík  ve  „Příspěvcích  k  nauce  o  tvoření  kořenův" 
slovo  žádný  vykládal  týmž  spůsobem,  jako  jsem  já  byl  učinil,  tu  se 
prof.  V.  Jagic  takto  ozval  ve  Slav.  Archiv  (V  str.  162):  „Das  Čech. 
žádný,  wofür  in  den  älteren  Sprachdenkmälern  gewöhnlich  i  žádný, 
nižádný  begegnet,  wird  zwar  auch  von  Prusík  auf  desideratus,  also 
asi.  ž§dBnrB  ž§dBnyj  zurückgeführt;  dennoch  muss  ich  an  der 
üblichen  Auffassung  und  Deutung  ižádný,  nižádný  =  *  i  že- 
jediný,  *niže-jediný  =z  i-žejdný  —  i-žédný  festhalten.  Für 
mich  ist  das  ob.  serb.  žadyn-žana-žano  (kein)  zum  Unterschiede  von 
žadny-žadna-žadno  (begierig),  ferner  das  nserb.  žeden,  žedna  (žena), 
žedno  (ženo),  namentlich  aber  das  poln.  žáden  beweisend,  welches 
eben  nun  aus  „že-jeden"  d.  h.  „i-že-jeden"  abgeleitet  werden  kann 
und  natürlich  mit  ž^dny  nichts  gemein  hat.  Es  stellt  sich  also 
heraus,  dass  alle  nordwestl.  Sprachen  in  derselben  Weise  „kein" 
und  „Niemand"  durch  „i"  oder  „neu  mit  „že"  und  „jedyn"  oder 
„jedyny"  ausdrücken;  nichts  von  „Verlangen"  oder  „Begehren"  kann 
in  diesem  Worte  gesucht  werden." 

Vypsal  jsem  tu  do  podrobná  posavadní  náhledy,  které  se  ostatně 
mezi  sebou  potírají  (Jagic  ku  př.  neznal  Kvíčalovy  rozpravy),  ne 
proto,  abych  mezi  nimi  sobě  osoboval  rozsudství,  ale  proto,  aby  se 
vidělo,  na  jaké  scestí  vede  nehistorické  rozbírání  záhady,  která 


10 


jen  historickým  výskumem  dojiti  může  svého  rozhadu,  a  to  výskumem 
na  poli  nikoli  staroslovanském,  nýbrž  jediné  na  českém  a  polském. 

§.  7.  Předně  není  nikteraké  pochybnosti,  že  slovo  žádný 
prvotně  užíváno  bylo  ve  smyslu  žádostnosti  a  to  buď  a)  subjek- 
tivné anebo  b)  objektivně:  desiderans,  optans  >■  desideratus,  optatus. 

a)  Kdo  chová  svého,  nebude  žáden  cizieho.  Přísl.  (Jungm.). 
On  je  časem  cheba  žáden.  Rosa. 

b)  Zde  sluší  na  to  upozorniti,  že  vedle  žádný  co  desideratus 
stále  vyskytuje  se  rovnomocné  žádúcí,  pročež  v  následujících  tuto 
dokladech  i  k  tomuto  přihlédáno. 

Alex.  Mus.:  Proněž  mi  život  ne  žáden  4.  Jede  před  král  čsná 
kměticě,  a  řkúci:  Mój  žádný  králiu  38.  —  Mastičkář:  E  žádný 
mistře  74,  18  a  31.  Králů  žádúcí  75,  26.  —  Ježíšovo  Mládí: 
Když  to  žádné  dietě  chodieše  391,  3.  V  dóm  vnidú,  v  němžto 
žádné  dietě  v  jesléch  ležieše  400,  15.  —  Na  nebe  vzetí  (St. 
ski.  II):  Tuť  jsú  chromí,  němí,  slepí,  nic  jsú  jim  ne  žádni  s  sbo- 
žím  sklepi  404  sld.  —  Vzdechnutí  k  Panně  Marii  (tamtéž): 
Byť  mi  popřál,  v  niež  bych  činil  skutky  svaté  i  vsel  na  sled  žádné 
ženy,  řkúce  svatej  Magdaleny  23.  —  Sedmero  radostí  P.  Marie 
(tamtéž):  Jáz  pak  člověk  nedomyslný,  v  tej  žádnej  chvále  ne- 
smyslný 32.  Donovadž  to  žádné  dietě  134.  Přišlo  to  dietě  žá- 
dácie  138.  Nelitujíc  jej  chopichu  našeho  žádného  tvórcě  315. 
Pokáza  sě  žádnej  ženě,  svatej  Máří  Magdaleně  419.  Vítaj  mój 
přěžádný  kvietku  443.  Potom  svej  milej  matcě  ovšem  žádná 
slova  vecě:  „Má  žádná  matičko  milá"  536  sld.  Na  česť  té  krá- 
lovně žádnej  621.  Z  hložie  róžě  žádúcie  629.  Pospěš  ke  mně, 
žádná  máti  658.  Veseléť  sě  všickni  kóři  pro  tě,  žádná  svatá 
Máří  732.  Projev  sě,  žádná  světlosti  363.  —  Alan  (St.  Ski.  I): 
Kde's  sě  vzala,  žádná  hosti?  950.  —  Vypravivši  to  pořádně,  poče 
prošiti  té  žádně,  by  ji  ráčila  zpraviti  963  sld.  Tvórče  žádný, 
co-ť  spomáhá,  že  tvá  milost  k  nim  dosáhá  1256.  Protož,  milý  žádný 
synu,  rač  shíaditi  jeho  vinu  1364.  —  Anselmus  (St.  ski.  III):  Jeho 
líčko  ovšem  stvúcie,  milé,  žádné,  přežádúcie  305.  Věřila  sem... 
pro  jeho  milé  promluvenie  i  jeho  žádné  vezřenie  (m.  věřenie,  jak 
Hanka  čte)  424.  Život  mi  nenie  žáden  413.  —  Smrt  (St.  ski.  III), 
Když  mi  srdce  mysl  probúzie  . . .  život  mi  žáden  nenie  8.  —  Le- 
genda o  sv.  Alexiovi  (č.  Č.  M.  1851  I.  142  sld.):  Syna  žádú- 
cí eh  o  jediného.  Žádný  synu,  čím's  ny  vinil?  — 

§.  8.  Význam  tento  po  různu  dlouho  se  udržel  přes  polovici 
XIV  věku,  ba  až  do  věku  XVI.  Tak  zejména  ve  Lvovské  Le- 


11 


gendě  o  sv.  Dorotě  (Č.  Č.  M.  1859,  str.  22—27)  čteme:  Poslú- 
chajtež  na  počátcě  o  tom  přežádném  děťátce.  Odplatu  máte  od 
tej  přežádnej  děvice.  Mój  miíý  žádný  Bože!  Ta  žádúcie  dě- 
vice.  Což  muk  chceš,  ty  já  .  .  .  chci  mile  trpěti  pro  žádného  chotě 
mého.  Tak  v  Stockholmské  legendě  o  sv.  Kateřině:  A'na  jde 
s  tú  žádnú  dceří  190.  I  vece:  Otčíku  žádný  919.  Prorazichu  tu 
nevinnú  žádnú  kóži  2266.  Nebeskej  radosti  dojdi,  nic  sobě  ne- 
tesknúc,  žádná  3424.  Vedle  toho:  Ta  milá  panna  žádúcí  116 
A  jeho  žádúcie  viásky  732.  V  tom  časi  ten  syn  žádúcí  810. 
Vece:  Mój  synu  žádúcí  1016.  Tak  ve  spisech  Štítného:  Někomu 
by  pak  ta  práce  podle  světa  byla  žádna  (Nkřesť.  195,  20). 
V  titulatuře  se  žádný  ve  smyslu  žádoucí  velmi  dlouho  drželo. 
Tak  1.  1410  Jindřich  z  Rožmberka  psal  králi  Václavovi:  „Služba  má 
napřed  Tvé  milosti,  králi  žádný"  a  v  jiném  listu :  „Osviecený  knieže, 
králi  žádný  a  pane  milostivý"  (Arch.  III  291,  292).  Podobně  1.  1415 
témuž  panovníkovi  Jan  biskup  Litomyšlský:  „Najjasnější  knieže,  králi 
žádný  a  pane  mój  milostivý"  (ib.  296).  A  Smil  Flaška  v  Nové  Radě 
píše:  Levhart  vece:  Žádný  králi  379.  Žádný  královice  1382.  Ve 
příslovích:  Komu  cizie  žádno,  toho  své  mrzí  (90).  Byl  sem,  kde 
dobrý  žáden  (235).  Po  různu  vyskytuje  se  ještě  později.  Tak  u  Pre- 
fáta  92:  Sladké  vody  sme  se  napili,  neb  nám  byla  žádna. 

§.  9.  Mezitím  počalo,  ač  z  počátku  vždy  ještě  současně  i  vedle 
i  jeden,  ustálovati  se  i  žádný;  patrně,  že  spůsobem  nám  nyní 
nestižitelným  bylo  vešlo  do  módy  a  v  krátce  podle  běhu,  jenž  za  XIV 
století  s  dostatek  dosvědčen  jest,  celé  pole  mluvy  české  opanovalo, 
samo  pak  po  některé  době  zase  ustoupilo  výrazu  nižádný  a  podne- 
šnímu  prostému  žádný. 

§.  10.  Že  v  i  žádný  skutečně  bytně  a  tělesně  jest  „žádný" 
=  desiderabilis,  i  pak  že  jest  znakem  zápornosti,  to  nade  všelikou 
pochybnost  vyniká  z  legendy  o  sv.  Kateřině,  kdežto  stejným,  ba  týmž 
významem  nalézáme  nejen  i- žádný,  ale  též  z-žádúcí:  Aby  tej 
panny  nedávala  i  žádúciemu  živému  200.  Jeho  múdrosti  nemóž 
i  žádúcí  umem  obklíčiti  518.  Rozum  i  žádúcí  nenie  1854.  A  t  žá- 
dúcie j  otpěry  protiv  jiej  nemohl  mieti  2239.  A  ten  (anděl)  íuči 
z  toho  jistého  obiaka  mocně  silným  lomem  tak  divokým  prudkým 
hromem  v  tý  mlzi  mezi  ta  kola,  jakž  jich  i  žádúcie  póla  tu  po 
hromadě  neosta  2874  sld.  —  /  za  žádného  nepojdu  muže  346. 
Modlám  obětí  nechtíce  dáti  i  žádnú  odolí  1202  sld.  Jeho  moci 
i  vlasti  smysl  i  žádný  sě  nechopí  1844.  Však  těch  (mistrův) 
i  žádný  nikdy  nesměl  pomysliti  2158.  Nad  to  se  i  smyslový  pře- 


12 


chod  jasně  zračí  v  některých  případech.   Tak  ku  př.  ve  skládaní 

0  Máří  Magdaleně  (Rkp.  Hradecký  vydání  Paterová):  V  tom  naj- 
věčší  bolesť  jměía,  žádné  útěchy  nejměla"  (25).  Ó  naděje  má  je- 
diná v  světě  a  i  žádná  jiná  (561).  Zde  všude  žádný  vyložiti  se 
dá  ve  smyslu  i  žádoucnosti  i  nikterakosti.  Ještě  jasněji  se  to  vidí 
ve  přísloví  235  u  Flašky:  Byl  sem,  kde  dobrý  žáden, -t.  j.  kde 
dobrý  žádoucím,  kde  dobrý  nikdo. 

§.11.  V  legendě  o  sv.  Kateřině  i  ve  skládaní  o  Máří  Magda- 
leně rovnoměrně,  ba  v  onéno  převahou,  se  vedle  *  žádný  vyskýtá 
též  i  jeden.  V  leg.  Kateřinské:  Tak  jakž  neumře  i  jeden  495. 
Ale  smysl  i  žádný  jeho  nevie  i  jednú  vtipností,  z  čeho  Bóh  své 
sieni  stvořil  1370.  Buoh  ten  jest  v  i  jednej  vině  nikdy  nebyl  za 
žádný  vlas  1825.  /jednoho  nedostatka  nejměí  1831.  Protiv  tejto 
dievce  nenie  £  jednoho  pěvce  2167.  Předen  jide,  jako  by  i  jednej 
chvíle  u  vězení  nesěděla  2650.  Neměj  i  jedné  péče  3317.  Aby  sě  . . . 

1  j  e  d  n  e  j  škody  nestalo  3372.  Ve  skládání  o  Maří  Magd. :  /jednoho 
nevzě  k  sobě  utěšenie  367.  1  jednoho  nevynímá  miesta  785. 

Skládaní  tato  proto  jsou  zajímavá,  jelikož  obě  pochodí  asi  z  po- 
lovice XIV  věku,  kde  patrně,  co  do  i  jeden  a  i  žádný,  udál  se 
zmíněný  převrat. 

Střídavé  užívání  z  žádný  a  i  jeden  stopovati  se  dá  v  An- 
selmu,  v  Tandariáši  (přep.  Pinvičky),  v  Radě  otcově,  jakož  i  v  jiných 
spisech,  jichžto  přepisy  se  nám  z  poloviny  XIV  věku  dochovaly;  ba 
potkáváme  se  s  tím  ještě  u  Štítného,  jehožto  jazyk  vůbec  na 
češtinu  starší,  aspoň  z  polovice  XIV  věku,  se  ponáší.  Tak  ku  př.  v  kni- 
hách o  obecných  věcech  křesťanských:  Že  j'  zle  napsáno,  tak  že  by 
sě  nemohlo  i  jednú  stranú  sjednati  s  sv.  písmem  (2,  9).  Jdi  za 
muž,  nedadúc  i  jedné  příčiny  zlé  do  sebe  (85,  25).  —  /  žádný 
člověk  nemóž  jeho  (Času)  odvolati  (273,  20).  Aby  vdovy .. .  i  žádné 
příčiny  nedaly  črtu  ke  zlému  (85,  4).  Rovněž  tak  v  Řečech  Besedních 
(Výb.  I):  Nenieť  miesta  i  jednoho.  Nenie  na  miestě  i  jednom 
644,  23,  26,  32.  —  Kromě  něho  nenie  i  žádná  věc  bez  pohnutie 
642,  21.  Tak  ež  neprojde  i  žádný  rozbroje  tohoto  světa  646,  20. 

§.  12.  Jak  seniktoa  i  jeden  nahrazovalo  výrazem  i  žádný 
a  později  žádný,  nejlépe  spatřujeme  v  kronice  Dalimilově,  kde  po- 
někud i  po  této  zvláštnosti  rozlišiti  lze  rukopisy  starší  od  mladších. 
Starý  text  ku  př.  má  2,  53:  „Súdcie  i  jednoho  nejmějiechu" 
a  kodex  Zebererův  klade  „Súdcie  žádného"  68,  26:  „Neživte 
chudá  ni  bohatého,  nemíjejte  i  jednoho",  kdežto  kodex  Lobk. 
klade:  „Neživte  ni  bohatá  ni  chudého,  Němce  zlého  i  žádného" 


13 


a  Ješínovo  vydání:  „Neminujte  i  žádného".  70,17:  „Nemáť  nikte 
nic  věrnějšieho",  kdežto  kodex  Frant.  klade:  „Nemáť  žádný".  100, 
29:  „Tak  i  jeden  dobrý  pokoje  nejměi",  kdežto  kodex  Lobk.  čte: 
„Tak  i  žádný  dobrý  atd."  V  textu  starším  dle  rkp.  Vídenského  jen 
na  jediném  místě  se  mně  i  žádný  vyskytlo  (39,  34):  „Až  jeho 
i  žádný  člověk  nezvěděl",  ale  to  zdá  se  býti  pozdější  interpolace, 
rovněž  jako  ni  žádný",  které  jedinékřát  se  čte  ve  knize  starého 
pána  z  Rožmberka  278:  „Při  druhý  všě  pořád  neminujíc  i  žádné" 
vedle  obecného  tam  i  jeden,  anebo  v  Alanu  (St.  ski.  I  v.  833) 
/žádná  těch  neotpočine.  Rovněž  tak  se  má  v  jiných  starších  spi- 
sech, které  nás  došly  ve  přepisech  z  druhé  polovice  XIV  století. 

V  románu  o  Apollonu  Tyrském  pozdější  přepis  starší  výraz 
i  jeden  též  nahrazuje  i  žádným:  „Dcery  nedám  i  jednomu"; 
pozdější  přepis  má  „i  žádnému"  (280). 

§.  13.  Zajímavý  v  té  příčině  je  Spor  duše  s  tělem,  jenž  se- 
psán byl  nedlouho  po  smrti  českého  dvorského  kancléře  a  probošta 
Vyšehradského  Petra  z  Aichspaltu,  zemřelého  1320  co  arcibiskupa 
Mohučského,  jakož  o  smrti  jeho  v  básni  samé  zmínka  se  děje 
(Výb.  I  367,  4  sld.).  Rukopis,  v  němž  se  spor  nám  zachoval,  po- 
chází však  z  konce  XIV  věku  (Rozbor  I  146)  a  text  básně  v  něm 
obsažený  nese  na  sobě  hrubé  sledy  zvůle  písařovy.  Mezi  porouchaná 
místa  náležejí  též  tyto  dvě  dvouverší: 

Jáz  nevědě,  co  kam  kíásti, 

nemohu  i  žádným  údem  vlásti  (ib.  373,  32) 

Již  mě  hřieši  ke  dnu  vážie, 

nebf  jim  i  žádný  nepřěkážie  (ib.  376,  29). 

V  obou  případech  verš  s  i  žádný  jest  delší,  než  toho  rozměr 
požaduje,  v  prvním  o  dvě  stopy,  v  druhém  o  jednu,  kterážto  neshoda 
nepovstala  ničím  jiným,  nežli  že  i  žádný  vloženo  na  místě  prvotního 
i  a  nik  to,  tak  že  verše  ty  původně  asi  zněly: 

nemohu  i  údem  vlásti 
nebť  jim  nik  to  nepřěkážie. 

Mimo  Štítného  ve  všech  spisech  druhé  polovice  XIV  věku  jeví 
se  i  žádný  co  panující  forma.  Tak  jmenovitě  v  Tristramu,  ve  kro- 
nice Trojanské,  v  Samomluvem'  sv.  Augustina  (jehož  překlad  podle 
mého  soudu  nepravě  Štítnému  se  přičítá),  v  kronice  Pulkavově,  ve 
knihách  Alberta  Velikého,  v  kronice  o  Alexandru  Velikém,  v  kázá- 
ních Dzikowských,  v  Životech  a  v  řečech  otcův  egyptských,  v  Pas- 
sipnalu,  v  Ranném  lékařství  Rhazesově. 


14 


§.  14.  Mezitím,  co  v  knihách  takto  se  vedlo,  vyvíjela  se  mluva 
obecná,  pokud  z  listin  souvěkých  stopovati  lze,  svým  během.  Tu  za- 
jisté současně  shledáváme  netoliko  i  žádný,  ale  i  prosté  žádný 
a  nad  to  též  ni  žádný. 

Nejstarší  doklady  do  1400  a  let  nejblíže  příštích  sestavím,  po- 
kud možno,  úplně: 

a)  Šlohařové  nemají  biti  vlny  i  žádnému  ani  ze  vsi  ani 
z  města.  Aby  i  žádný  nedělal  osnovy  atd.  Práva  soukenníkův 
Rychnovských  1378  (Č.  Č.  M.  1860  23  sld.).  Proti  tomu,  abych  ne- 
mohl jmieti  i  žádné  pře  ani  žádného  práva.  Jan  z  Hradce  1384 
(Arch.  II.  317).  Těch  závad  i  nechutí  ...  i  žádným  právem  ani 
i  žádnú  řečí  .  .  .  obnovovati.  Nevyjieždějíc  na  i  žádné  právo.  Ol- 
dřich z  Hradce  1388  (ib.  319).  /žádných  nepoostavujíc.  Tak  čtyři- 
krát v  listu  Jindřicha  st.  Berky  z  Dubé  1391  (ib.  47).  Nezóstavuje 
i  žádného  práva.  A  my  na  i  žádné  právo  nemáme  vyjiti.  Jin- 
dřich z  Rožmberka  1395  (ib.  324  sld.).  Nemají  k  tomu  i  žádného 
práva.  Prokop  markrabě  moravský  v  Praze  1398  (Arch.  ,111  271). 
Rač  to  ...  i  žádnému  nepraviti.  Bohuslav  ze  Švamberka,  list  na 
Boru  daný  1400  (ib.  368;. 

b)  Toho  všeho  jim  všem  pánóm  ...  ni  žádnými  řečmi  ni 
skutky  .  . .  slibujem  ve  zlém  nezdvihati.  Listina  krále  Václava  1394 
v  Písku  daná  za  dvorského  kancléře  Jana  (Hanka  Brunonova),  biskupa 
Kaminského  (Arch.  I.  53). 

c)  Aby  v  ty  sirotky  žádný  mocí  se  neuvazoval.  Listina  krále 
Václava  IV,  daná  1395  na  Žebráce  (Arch.  I  58).  Žádný  sě  od  dru- 
hých neděle.  Země  česká  ot  i  žádné*)  strany  nemá  hubena  býti. 
A  na  žádné  právo  nevyjeli.  Zápis  Pražanův  a  pánův  strany  krá- 
lovské 1399  (Arch.  I  61  sld.).  Vzdvihati  v  žádné  mieře.  Zápis  kr. 
Václava  IV  1401  (ib.  68).  Ale  aby  .  .  .  prázden  byl  a  žádnému 
z  rady  toho  horším  .  .  .  zpomínaí.  List  pražský  1402  (Výb.  I  1055.  **) 

§.  15.  S  tímto  trojitým  užíváním  shoduje  se  svědectví,  jež  v  téže 
příčině  Mr.  Jan  Hus  vydává  v  přípisku  ke  své  Postille,  1413  složené, 
an  dí  (Sebr.  sp.  II.  440):  „Aby,  ktož  budeš  čisti,  rozuměl  mé  řeči 
české,  věz,  žeť  sem  psal  tak,  jakž  obyčejně  mluvím;  neb 


*)  Čteno  „o  ty  žádné"  v  Archivu  i  ve  Výboru,  ač  patrně  omylem. 
**)  Nejstarší  stopy  prostého  žádný  —  nullus  vyškytají  se  v  legendách  o  sv.  Ka- 
teřině (Ot  žádného  mistra  vóle  ...  neslýchala  čtúce  v  žádných  knihách 
539  sld.  Za  žádný  víásek  1826)  a  Lvovské  o  sv.  Dorotě  (Žádnej  bolesti 
viděti  nebieše  24.  A  žádné  dřievie  nedává  ploda  27).  I  v  Passionale  prosté 
Žádný  po  různu  se  čte. 


15 


v  jednom  kraji  Čechové  jinak  míuvie  a  v  jiném  jinak.  U  příkladě. 
Já  píši:  Nižádný  nevie,  a  jiní  nekají:  Žádný  nevie".  O  třetím 
výrazu,  t.  o  ni  žádný"  Hus  nezmiňuje  se,  jelikož  patrně  ve  mluvě 
obecné  za  jeho  času  již  byl  zanikal,  ačkoli  v  písemné  řeči,  jakož 
z  listin  vidno,  ještě  dosti  dlouho  se  udržoval. 

V  Praze  nejdříve  zobecnělo  a  z  Prahy  rychle  se  šířilo  žádný. 
Potkáváme  se  s  ním  ve  Výkladu  na  právo  Ondřeje  z  Dubé,  ve  Sváru 
vody  s  vínem,  v  Popravčí  knize  Rožmberské,  v  Katonu,  ve  Tkadlečku, 
v  kronice  o  Štilfridovi  a  Bruncvikovi,  v  Řádu  práva  zemského,  ve 
právě  horničím  (Codex  juris  boh.  tom.  I),  v  Hájkově  a  Žižkově  zří- 
zení vojenském  atd. 

Hus  výhradně  píše  nižádný,  podobně  tak  Chelčický;  dále 
se  tak  čte  v  evangelium  Nikodémově,  v  Životě  Adamově,  v  románu 

0  Josefovi  a  Asseneth,  v  Lékařských  knihách  Salicetových,  v  Gestech 
Romanorum,  v  Senekově  spise  o  mravích,  ve  spisech  Jana  z  Pří- 
bramě (f  1448),  Prokopa  z  Plzně  (f  po  1477),  Vavřince  z  Březové  (f 
1455),  Jana  z  Rokycan  (f  1471),  v  Solfernu,  v  radě  králi  Jiřímu  atd. 

Prvotnou  vlastí  výrazu  nižádný  kromě  všeliké  pochyby  byla  kra- 
jina u  Husince  a  u  Vodňan,  jakožto  rodná  Mr.  J.  Husi  a  Petra  Chel- 
čického.  Vlivem  Husovým  udomácnilo  se  nižádný  i  v  samé  Praze, 
jakož  zejména  se  shledává  z  listin  pražských,  kde  se  od  1.  1406  pro- 
měsmo  čte  žádný,  ižádný  a  nižádný. 

§.  16.  Nyní  třeba  přihlédnouti  k  polštině,  která  co  do  příčiny 
naší  velmi  příbuzná  s  češtinou,  jakož  při  spisech  staropolských,  ježto 
na  mnoze  z  originálův  českých  jsou  tvořeny,  jinak  ovšem  býti  ne- 
mohlo. 

V  starší  polštině,  rovněž  jako  v  češtině  za  první  doby  XIV  věku, 
k  naznačování  nullus  též  užíváno  výrazu  jeden  s  negací.  L.  1395: 
Žešm  Mikoíajowi  dal  rok,  z  tem  ešm  ni  jednej  szkody  nieuczynil. 

1  že  Siechna  nie  wz§la  ot  swe  braci  ni  jednych  pieni§dzi  (Nehring 
ve  Slav.  Archiv  IV  184).  L.  1407:  Niezabijaj  ni  jednego  (Rkp. 
Krak.  1619,  Wislocki  394). 

Polské  ž^dny,  rovněž  českému  žádný,  značilo  prvotně  tolik,  co 
žádoucí  desiderabilis,  žádoucnýzrdesiderans.  Tak  v  Žalmu  18,  11: 
„Desiderabilia  super  aurum"  v  ŽWitt.  přeloženo:  „Žádnějšie  nad 
zlato"  a  v  žaltáři  sv.  Florianském  (kr.  Maígorzaty):  „ža^dniejsza 
nad  zloto".  Taktéž  105,  24:  „Et  pro  nihilo  habuerunt  terram  desi- 
derabilem"  zní  v  ŽW.  „A  za  ničse  nejměli  země  žádúcie",  v  Ž. 
sv.  Flor.:  „zemie  ža^dna".  Gen.  31,  30:  „Et  desiderio  erat  tibi  do- 


16 


mus  patris  tui"  v  Bibli  Olom.:  „Bylo-t  jest  žádno  jiti  do  domu  otce 
svého",  Bibl.  král.  Sofie:  „A  bylo-c  ž^dno  ku  oécu  twemu".  *) 

Vedle  těchto  významův  vyškytá  se  v  biblí  král.  Sofie  ve  smyslu 
nullus  obecně  nižádný,  nižádný;  jen  někdy  žádny  a  nijeden. 
Gen.  19,  31:  Et  nullus  virorum  remansit  in  terra  ==  A  nižádný 
maz  nie  ostal  w  ziemi.  Gen.  23,  6:  Nullusque  te  prohibere  poterit 
=;  A  žadny-č  odbronič  nie  može.  Gen.  31,  50:  Nullus  sermonis 
nostri  testis  est  =  Podlug  smowy  ni  jednego  swiadka  nie.  — 
Exod.  12,  16:  Nihil  operis  facietis  =  Ni  žadnego  dziaía  w  nich 
czynié  nie  b§dzecie.  Exod.  12,  22:  Nullus  vestrum  egrediatur  = 
Ni  žádny  z  was  niewychodž.  Exod.  12,  39:  Nullam  facere  sinen- 
tibus  morám  —  A  niedadža^c  jim  uczynic  ni  žadnego  omieszkania. 
Z  těchto  a  jiných  dokladův,  jichž  počet  by  se  zmnohonásobniti  dal, 
viděti  mimo  jiné  i  to,  že  biblí  král.  Sofie  přepsána  byla  z  českého 
textu  teprv  po  Mr.  Janu  Husi  upraveného;  v  starších  textech  české 
bible  totiž  se  ni  žádný  nevyskýtá. 

Z  glossy  super  epistolas  dominicales  (pol.  XV  věku,  vydané 
W.  Wisíockým  v  Sprawozdani  kom.  j§z.  ak.  umiej.  I  str.  59):  Ni 
žádnému  czlowiekowi  ztego  za  zle  niewracajř^cy  badžcie. 

Z  modliteb  Wacíawa,  rkp.  XV  věku  (Pami§tnik  Akad.  Krak.  II) : 
I  raczy  dač,  aby  ...  ku  žádnému  nieskionili  byšmy  si§  grzechowi 
(str.  52b).  Z  legendy  o  sv.  Alexiovi,  rkp.  1454  (Rozpr.  filol.  Akad. 
krak.  sv.  IV):  Nie  miai  po  sobie  žádni  ego  plodu  28.  A  niepoznai 
ž^dny  jego  139. 

Biblí  král.  Sofie  mimo  všelikou  pochybnost  přepsána  je  z  textu 
Českého  a  v  obou  ostatních  tuto  jmenovaných  památkách  vliv  češtiny 
stopovati  se  dá.  Tudíž  ovšem  i  pochopitelno,  že  nižádný  a  žádny 
jsou  čechomluvy.  Z  počátku  šetřeno  i  v  těchto  případech  nosovky, 
jakož  viděti  z  biblí  kr.  Sofie,  kde  Gen.  19,  31  psáno  ni  szpdni 
a  z  legendy^ o  sv.  Alexiovi,  kde  položeno  ža^dny  139;  později  pak 
obecně  se  ujal  tvar  český  nižádný,  žádny. 

Kdo  se  koli  zanášel  starším  písemnictvím  polským,  toho  tajno 
není,  jak  četně  se  v  polštině  od  XVI  na  mnoze  až  podnes  vyskýtají 
podobné  hláskoslovné  čechomluvy,  ano  žet  Poláci  forem  českých  na- 
mnoze užívají  k  rozrůznění  pojmuv,  jako  se  to  podobně  s  latinskými 
tvary  děje  ve  frančtině  (camp  —  champ,  suspicion  —  soup$on,  spirituel 
—  esprit,  spécieux  —  espěce  atd.),  ku  př.  kus,  psi  kus  (kousek 
obmyslný,  štrych:  najlepszy  kus  w  swym  žiwocie  udziaiaí)  vedle  k§s 


*)  Četné  na  význam  tento  doklady  viz  ve  Slovníku  Lindeho  pod  slovem  žádny. 


17 


(sousto,  trochet).  Podobně  chutka,  chutný,  chutliwy,  chutko, 
chutkošc  vedle  ch§tka,  eh§tny,  chutliwy,  ch§tko,  ch§tkošc; 
gubka,  hubka  (hubka  zapalovací)  vedle  gebka  (ústecka,  hu- 
bička, houba  mořská  mycí),  husto,  hustém  (hojně:  Izy  lej^c  hu- 
stém, niewczas  daj^c  chleba  husto)  vedle  g  §  s  t  o  (hustě) ;  kusy 
(ogon  kusy)  vedle  k  §  s  y ;  kusič  m.  k  §  s  i  č,  lada  (neorané  pole) 
m.  l§da;  luk  (samostříl,  kuše,  oblouk)  vedle  l§k  (oblouk  zděný, 
luk  usedla,  sedlo);  mu  do  vedle  zastaralého  rn^do;  pupki,  pup- 
kove  futra  (pobřišky  drahých  kožešin)  a  pe,pek  (pupek)  atd.  Po- 
dobně se  věc  má  i  s  nižádný,  žádny,  kde  formy  české  užito 
právě  k  odrůznění  pojmu,  tak  že  ža^dny  zůstalo  za  „žádoucí" 
a  žáden  za  „nullus". 

Nynější  polština  v  nominativu  užívá  nominalného  tvaru  žáden, 
čehož  ve  starší  mluvě  není;  tam  zajisté,  jako  u  nás,  čte  se:  Žádny 
czlowiek  niema  byc  iman.  Žádny  rozum  ludžki  tego  niedoscignie. 

Stejně  znějící  slovo  žádny  (ošklivý,  hnusný)  pochodí  od  slo- 
vesa žadzič  (oškliviti,  hnusiti  se)  a  se  žádný  zz  nullus  nic  nemá 
společného. 

Žadnyj,  nižadnyj  do  maloruštiny  přejato  jest  z  polštiny, 
rovněž  jako  žědnas  do  litevštiny. 

Co  se  do  týče  lužické  srbštiny,  tu  známe  jazyk  v  nynějším  útvaru, 
ale  historický  jeho  rozvoj  těžko,  ba  nemožno  stopovati;  jen  tolik  víme, 
že  ještě  snad  silnější,  než  v  polštině,  byl  tu  vliv  češtiny. 

§.  17.  Co  výsledek  výskumu  přítomného  lze  tedy  ne  bez  práva 
položiti  tyto  tři  kusy: 

a)  Spůsob,  jakým  pojem  latinského  nemo,  zvláště  pak  nullus 
v  staré  češtině  postupem  času  býval  vyjadřován,  vedle  jiných  ná- 
znakův  stanoviti  může  důležité  kriterium  k  poznání  toho,  z  které 
doby  pochodí  jednotlivé  starověké  památky.  Až  do  konce  XIII  věku 
není  ustáleného  zvláštního  výrazu  českého  pro  pojem  nullus.  Od 
této  doby  až  asi  do  polou  XIV  věku  obecně  se  psalo  i  jeden. 

V  polovici  XIV  věku  vedle  i  jeden  vyniká  i  žádný,  kteréž 
pak  ve  druhé  půlce  téhož  století  úplně  dostalo  vrch.  Současně 
s  i  žádný,  ač  z  počátku  jen  po  různu  a  zřídka,  vyskýtá  se  prosté 
žádný,  kteréž  od  počátku  XV  nad  míru  se  rozmohlo  a  za  XVI  století 
výhradně  panujícím  se  stalo. 

Od  počátku  XV  věku  ve  spisech,  které  pod  vlivem  Husovým 
a  Chelčického  byly  sepsány,  vyniká  ni  žádný,  ačkoli  vždy  vedle 
žádný.  Vedle  obou  se  až  přes  polovici  XV  věku  v  listinách  udržuje 
také  i  žádný. 

Tř. ;  Filosofie,  dějepis  a  filologie.  2 


18 


b)  Úplná  shoda  s  tímto  historickým  rozvojem,  jenž  teprvé  v  této 
přítomné  rozpravě  úplně  byl  vyložen  a  doložen,  ve  starých  našich  pa- 
mátkách, zejména  v  rukopisu  králodvorském,  novým  i  vzácným  jest 
důkazem  přesnosti  a  pravosti  jejich.  Kdyby  zajisté  za  druhého  deseti- 
letí našeho  věku  byly  bývaly  sepsány,  nebyl  by  se  falsator  uvaroval 
užívati  slov  ižádný,  nižádný,  žádný  jakožto  výrazův  v  češtině 
od  XIV  věku  praobecně  obvyklých  a  tím  by  útvarům  svým  bezděky 
byl  vtiskl  pečet  pozdějšího  původu. 

c)  Výklad  slov  i  žádný,  nižádný  a  žádný,  jak  v  .§.  384 
„Nákresu"  byl  podán,  jest  přesně  historický  a  tudíž  ovšem  pravý*). 


2. 

Nekrolog  fary  Chotikovské. 

Sdělil  Ferd.  Menčík,  předloženo  prof.  dr.  Rezkem  dne  22.  ledna  1883. 

Fara  na  nynějším  íideikommissu  Schonbornském  v  Chotikově 
u  Plzně  připomíná  se  již  ve  XIV.  století.  Zdá  se,  že  původ  její  ne- 
sahá do  století  XIII.  Nebo  zachoval  se  nám  v  rukopise  dvorské 
knihovny  č.  4940  zlomek,  a  sice  dosti  úplný,  všech  zemřelých  při 
farnosti  této  jak  duchovních  správců  tak  i  světských  lidí,  a  řada 
zdejších  farářů  zdá  se  býti  úplná.  Zlomek  tento  pergamenový,  činící 
přídeští  řečeného  rukopisu,  na  hoře  jen  málo,  dole  poněkud  více  při- 
říznutý  pochází  asi  ze  druhé  polovice  století  XIV. ;  písmo  na  prvním 
listu  a  první  stránce  druhého  listu  jest  úhledné  a  pochází  vesměs 
od  jedné  ruky;  konec  však  psán  jest  od  rozličných  osob,  asi  ku 
konci  toho  století,  možno  též,  že  brzy  na  počátku  století  XV.,  kdy 
pergamenových  těchto  lístků  použil  již  starý  knihař  ku  vazbě.  Po- 
dací právo  náleželo  dle  Tinglových  libri  erectionum  II.  str.  37.  mě- 
šťanovi z  Nové  Plzně  Mikulášovi,  jenž  r.  1370  zadal  faru  knězi  Miku- 
lášovi, jenž  faru  tuto  směnil  se  zdejším  farářem  Petrem.  Ale  farář 
Mikuláš  již  asi  1371  zemřel,  a  proto  zadal  ji  Mikuláš  z  Nové  Plzně 
jinému,  takéž  Mikulášovi  dne  13.  října  1371  (Tingl  60).  Tito  dva 
faráři  uvádějí  se  v  nekrologu  tomto  jako  zemřelí;  bezpochyby  zemřel 
druhý  farář  jménem  Mikuláš  před  červnem  r.  1376;  neboť  toho  roku 


*)  Verše  z  Alexandreidy  cituji  dle  vydání  pp.  Patery  i  Hattaly,  verše  z  le- 
gendy o  sv.  Prokopu,  z  Pašijí  atd.  dle  Paterová  vydání  rukopisu  Hrade- 
ckého* Ostatní  prameny  znalcům  jsou  na  snadě. 


19 


ustanoven  Mikulášem  zde  za  faráře  Svatoslav.  Poněvadž  tento  Svato- 
slav jest  jedna  a  tatáž  osoba  se  Svatoněm,  zemřelým  r.  1394,  jest 
pravdě  podobno,  že  první  tři  stránky,  pocházející  od  jedné  ruky, 
napsány  jsou  asi  mezi  rokem  1371 — 1394,  a  sice  před  tímto  posled- 
ním rokem,  poněvadž  ani  Svatoň  ani  Mikuláš  neuvádějí  se  mezi 
mrtvými.  Co  se  ostatních  v  nekrologu  uvedených  farářů  týče,  nebyli 
oni  faráři  zdejšími,  nýbrž  byli  nejspíše  při  kostele  Chotikovském  po- 
chováni aneb  snad  je  skladatel  nekrologu  pojal,  že  blízké  osady  tyto 
faráři  Chotikovskému  jaksi  přiděleny  byly.  Co  se  týče  rodiny,  jíž 
podací  právo  náleželo,  uvádí  se  otec  Mikulášův,  Miloslav,  již  r.  1370 
zemřelý,  se  svou  manželkou;  syn  jeho  (?)  Obrzvin  již  r.  1394  vyko- 
nával praesentační  právo.  Rodokmen  rodiny  jest  asi  tento: 

Miloslav  de  Nova  Plzna 
Manželka  Vele 

Henlin  Mikuláš 

Manželka  Elška 

Obrzvin 

Ostatní  jména  jsou  nejspíše  jména  a  příjmení  poddaných.  Uve- 
řejňujíce nekrolog  tento  jmény  svými  zajímavý  a  vedoucí  k  domněnce, 
že  i  u  jiných  větších  far  podobné  úmrtní  knihy  vedeny  byly,  podo- 
týkáme, že  počáteční  písmeny  jsou  malovány  červeně  a  modře,  a  nad- 
pisy červeně.  Písmo  samo  dobře  zachované,  jen  tu  a  tam  v  ohybech 
zlomku  úplně  se  ztratilo;  proto  svoje  doplňky  do  závorek  klademe. 

la  Mortuus  est  die  Assumptionis.  *) 

Nomina  plebanorum,  mortuorum  in  Chot(ikow). 

Przybiflaus  plebanus.  Nicolaus  plebanus.  Nicolaus  plebanus. 
Riwynus  archidiaconus  pylz(nensis).  Mgr.  Paulus  ejus  sororiüs.  Bo- 
hunco  decanus  et  plebanus  in  Ma(le)sicz.  Marquardus  plebanus  in 
Oyprni(cz).  Henricus  plebanus  in  Wfferub.  Johannes  plebanus  in 
Leftyan. 

Nomina  vicariorum. 

Gallus  natus  Stoklafonis  in  ei(prnicz).  Wenczefflaus  dictus 
Czrch.  Vernyerz  dictus  vicarius.  Wenczefllaus  de  Oyprn(icz).  Jo- 
hanko de  Pylzna.  Ottiko  predicator  de  Wey(row)a.  Laurencius  vica- 
rius de  Radn(i)cz.  Johannes  Nedwyedconis  de  (. . .)  astra. 

Nomina  patronorum  ecclesiae  in  Chotikow. 

Dominus  Myloflaus.  Domina  Wele,  uxor  ipsius.  Dominus  Hen- 
lynus  filius  ipsius.  Domicellus  Myka.  Domina  Adliczka.  Elzka,  uxor 
domini  Nicolai(cum)  filiabus  ipsius. 

*)  jinou  rukou. 

2* 


20 


lb  Nomina  laicorura  mortuorum  in  Chotikow. 

Blazius.  Prziba,  uxor  ejus.  Wachko,  filius  ipsorum.  Marzye. 
Hodiflaus.  Hoda.  Jacobus.  Katherina.  Magdalena.  Hele.  Jan,  Buda 
uxor  ejus.  C(on)radus,  Petra  uxor  ejus.  Nicolaus.  Johannes  clericus. 
Byetka.  Jana  uxor  ejus.  *)  Matiey  Liffecz.  Nedka  uxor  ejus.  Lyda. 
Weliflaus  Zylowfki  cum  uxore.  Lipoldus,  Welka  uxor  ejus.  Nedwyedek 
cum  uxore.  Jan  Kozel  cum  uxore.  Jan  Wolek.  Andreas  dictus  Nyemecz, 
cum  filiis  ipsius.  Anežko  de  Krzymycz  

2a  Weliflaus  dictus  Ozrich.  Urata  uxor  ejus.  Andreas  dictus 
Duran.  Jacobus  dictus  Leton.  Anka  uxor  ejus.  Kaczye.  Andreas 
faber.  Pefco  judex.  Marufie  uxor.  Woityech.  Janko.  Bohuflaus. 
Janko  fotna  (?).  Oldra,  Kera  uxor  ejus.  Hendl.  Manye.  Pauel,  Mila 
uxor  ejus.  Nicolaus  dictus  Rykant.  Marzye  mater  ejus.  Mertl  dictus 
Maderz.  Jan  Maderz  **).  Gita,  uxor  ejus.  Marzye  dicta  Kralowiczk(a). 
Katherina.  Margareta.  Kuna  uxor  ejus  Hofconis.  Zdifflawa.  Marga- 
reta. Woyka  domestica. 

2b  Thoma.  Machko  de  Diffyna.  Hodina.  Pani  Swatha  ***).  Pa- 
wel. Quaffyenaf).  Henzl  Mynychl.  Panna  Wycha.  Pany  Raczka. 
Strniffcze.  Jacub  dictus  Chomuth.  Janye  uxor  ejus.  Panna  Woy- 
flawa.  Pany  Krzyfta.  Anka.  Swach.  Waczlaw  Rubatka.  Gyta  Za- 
gyeczkova  Cub  (. . .).  Kaczye  uxor  Cunfonis  fabri.  Byeta.  Jan  dictus 
Stoklaffa.  Kuneff  judex.  Vele  uxor  sua.  (I)anka.  Marzye  Paczakowa. 
Margareta.  Wanye  dicta  Madezrowa.  . . .  us.  Gyta  filia  Maderi.  Anka. 
(I)an.  Katherzyna  de  Befdyekow.  Wanye.  . . .  (Sva(ti).  . . .  Swata. 

3a  Jacub  dictus  Hrb  pater  ejus.  Bohunko  uxor  ejus  swob  (. . .). 
Kera  dicta  Hostikowa.  Panna  Katra  monya(lis).  Kaczye.  Mayczka. 
Anka.  Kaczka.  Pertolt.  Gytka  filia  ejus.  Mareta.  Dominus  Ste- 
phanus.  Procopius  filius.  Nycolaus  dictus  Syryftye.  Hodko  de  Plyzna. 
Nicolaus  de  Pylzna  dictus  . . .  Blazias  et  uxor  ejus  Spyelka.  Hanczyl 
dictus  placzerz.  Pe(trus).  Wanye  uxor  ejus.  Wenceslaus.  Marzye 
Hostykowa.  Marzye  de  Przyechow.  Wawrzenecz  Kliczka.  Byeta  uxor 
ejus.  Waczlaw  Eprnyczky.  Vyt  Erpnyczky.  Katra.  Zdenka  z  Br  (. .)  owa. 
Waczlaw.  Machna  Kla . . .  va.  Przybek.  Andreas.  Swyetyena.  Petrus 
Kykant. 

3b  Petrus  Sfyeff.  Machna  uxor  ejus.  Welim.  Woyka  sutrix. 
Pertolt.  Gytka  filia  ejus.  Martha  filia  Gytcze.  Myker.  Katra  uxor 

*)  jinou  rukou. 
**)  jinou  rukou. 
***)  jinou  rukou, 
f)  odtud  rozličné  ruce. 


21 


cum  consanguineis.  (Ol)drzych.  Jan  Swacha.  Ma(t)yey  cum  consan- 
guineis.  Gy(tka)  Lefkowa.  Sczyepan  cum  predecessoribus.  Elzka. 
Waczlaw  dictus  Machonyk. 


3. 

Tři  písně  historické  o  bouři  Pražské  roku  1524. 

Sdělil  Ant.  Rezek  dne  22.  ledna  1883. 

Bartoš  Písař  i  Paměti  o  bouři  pražské  mnou  vydané  několikráte 
vypravují  o  traktátech,  pamfletech  a  písních,  jimiž  Paškovci  a  Hlav- 
sovci  na  sebe  doráželi,  ale  dokladů  bylo  na  to  tvrzení  až  dosud  po 
skrovnu.  Tiskly  se  nepochybně  tyto  polemické  věci  v  nevelikém  počtu 
a  od  protivníků  zajisté  byly  všelijak  ničeny,  tak  že  málo  toho  naší 
době  se  dochovalo. 

Tisk  jeden  starý,  nyní  již  vetchý,  i  s  notami,  tři  písně  o  po- 
hnutí Pražském  obsahující,  zachoval  se  v  archivu  Třeboňském 
(č.  3883),  odkudž  ho  tuto  podávám.  *) 

Nadpis,  všem  třem  písním  společný,  jest:  O  pohnutí  Praž- 
ském, proč  a  kterak  se  jest  stalo,  k to  neví  z  těchto  po- 
znati  muože  písní  a  nevysokých  věci  smýšleti  podlé 
raddy  apoštola  a  nízkým  povolovat  i,  obecními  notami, 
aneb  jakž  teď  notováno  máš.  — -  Po  té  jsou  noty,  a  sice  pro 
tři  hlasy:  alt,  tenor  a  bas.  (Viz  str.  22.) 

Píseň  první. 

Nadpis:  Když  do  Čech  přinesen  byl  Luterů  traktát  o  řízení 
služebníkuo  atd.  velmi  bludný  a  příliš  obecnému  dobrému  křesťan- 
skému a  najviece  městu  Pražskému  škodlivý,  a  i  proto  králem  Lu- 
dvíkem atd.  zapověděný**):  proti  tomu  tato  píseň  sepsána  a  na  jevo 
vydána  jest,  aby  při  starém  náboženství  stáli. 


*)  Za  laskavé  skollacionování  nesprávného  přepisu  musejního  děkuju  p.  F.  E. 

Zuboví,  adjunktovi  při  archivu  Třeboňském. 
*)  Luterův  spis  de  instituendis  ministris  jest  z  roku  1523.  Že  král  Ludvík 

proti  němu  vystoupil,  jest  sic  velmi  pravděpodobno,  ale  kdy  a  jakým  listem, 

neznámo. 


22 


s 


% 


AiTKí? 


4 


SI 





Čechové  milí,  Čechové, 

0  vás  jdú  noviny  mnohé, 
žebyste  nyní  v  té  míře 
nebyli  stálí  u  víře; 

že  vás  víře  učí  Němci, 
Pikharti,  mnozí  zpletenci, 
k  nimž  se  o  to  utíkáte 
a  na  své  předky  netbáte. 
Chcete  se  Němci  zpraviti. 
zákon  boží  opustiti 
a  mistra  Jana  Hus  také 

1  všecky  doktory  svaté. 


Otcové  vaši  předkové, 
byli  stálí  jako  lvové 
a  pro  víru  bojovali, 
v  Brazílii  ji  pokázali; 
vedle  zákona  vždy  stáli, 
pravdu  boží  milovali, 
protivníkóm  odpírali, 
životuo  nelitovali. 
Musili  jich  cizozemci, 
národové  všickni,  Němci, 
při  jejich  víře  nechati, 
zjevné  pravdě  místo  dáti; 


23 


jakož  po  všem  světě  pověst 
ta  dávno  rozhlášena  jest. 
A  to  činila  krev  drahá, 
jenž  nepřátely  přemáhá. 
Lichva,  lest  neměla  místa, 
sama  byla  pravda  čistá ; 
kacířství  plenili  z  země 
i  všeliké  bludné  plémě. 
Čechové,  Čechové  milí! 
byšte  vy  takoví  byli, 
cizozemci  příklad  na  vás 
braliby  v  ten  poslední  čas. 
Ale  naopak  se  děje, 
již  se  vám  všecken  svět  směje, 


že  doma  víry  nemáte, 

do  Míšně  se  utíkáte 

k  jednomu  změtenci,  mnichu, 

dopustili  se  se  smíchu, 

zavrhli  ste  předkuo  raddu, 

strach  jest  velikého  pádu. 

Pane  bože  přispoř  víry, 

nebť  již  není  bludóm  smíry, 

přicházejí  pohoršení 

a  od  víry  odstúpení. 

Prosímeť  my  hříšní  tebe, 

když  k  nám  doluo  stúpíš  s  nebe, 

by  na  zemi  nalezl  víru 

v  pokoji  a  v  dobrém  míru.  —  Amen. 


Píseň  druhá. 

Nadpis:  Když  kněží,  starého  náboženství  tupitelé  a  svornosti 
rušitelé,  nemohouce  své  vuole  pmvésti,  z  Prahy  vyšli  a  dva  z  nich 
ještě  byli  pozůstali*),  tato  píseň  udělána  jest.  Zpívá  se  jako:  O  svo- 
lání Konstanské. 


Zpikhartili  se  kněží 
a  proto  z  Prahy  běží, 
kněz  Martínek  z  Betléma, 
Smakal  Chlupáč  zejména, 
s  svými  pomocníky. 

Wostalo  jich  plemeno, 
Miruše  mnich  má  jméno, 
druhý  slově  Počátek, 
ti  učinili  zmatek 
v  slavné  obci  Pražské. 

Ale  půjdouť  za  nimi, 
za  tovaryši  svými; 
nebť  ohen  nepřestává, 
dokudž  podnět  zuostává, 
zápalu  škodného. 


Nechtěli  se  srovnati 
a  pravdě  místa  dáti, 
kterúž  staří  otcové 
vnesli  v  národy  mnohé, 
z  zákona  božího. 

Dali  se  v  zlá  rúhání 
a  búřivá  kázání, 
potupujíce  svátosti 
i  všecky  zřízenosti 
první  církve  svaté. 

Raddu  měli  s  světskými 
Pikharty  nevěrnými, 
od  nich  peníze  brali 
a  proto  se  v  to  dali 
hanění  svátostí. 


*)  Vznikla  tudy  tato  píseň  po  26.  květnu  1524,  a  před  10.  srpnem  téhož  léta. 
Prvého  datum  vyšli  z  Prahy  Martinek  Betlémský,  Smakal  a  jich  soudruzi 
v  počtu  19 ;  druhého  datum  ti,  o  nichž  tato  píseň  jest  složena. 


24 


O  buď  bohu  chvála,  čest, 
že  ta  již  pikhartská  les€ 
zjevně  se  vyjevila, 
co  páchati  mínila 
v  této  zemi  České. 

Válce  chtěli,  neřádu, 
tou  svou  postranní  raddú, 
píšíce  i  do  Míšně, 
ať  by  Luter  posměšně 
jim  o  víře  napsal. 

Jakož  jest  dovedl  toho, 
složiv  jim  velmi  mnoho 
kacířství  posměšného 
a  křesťanstvu  škodného 
Turkóm  příjemného. 


Špikovanými  nazval 
kněžstvo  larvy  jmenoval ; 
divnéť  sú  měli  heslo, 
kteréž  jim  rychle  kleslo, 
pravda  oslavena. 

Ej  nuž,  Pražané  milí, 
kteříž  jste  vždycky  byli 
při  pravdě  boží  stálí, 
ať  se  od  vás  ti  vzdálí 
buřiči  rouhaví: 

Miruše  a  Počátek, 
kteříž  takový  zmatek 
učinili  v  té  obci; 
radímť  já  vám  při  konci 
této  písně.  Amen. 


Píseň  třetí. 


Nadpis:  O  pohnutí 
neví-li  kto,  z  této  písně  zví 
křesťanské  varovati  se  bude 
nými  notami. 
Aby  všickni  lidé  znali 
řády,  svornost  milovali, 
co  jest  skrze  rozdvojení 
přišlo  tyto  časy  nyní, 
bude  se  tuto  mluviti, 
zpívati  také  učiti: 
kteraké  roty  povstaly, 
na  to  se  směle  oddaly, 
činiti  rúhání  mnohá, 
nebojíc  se  Pána  Boha; 
mluvili  proti  svátostem 
a  křesťanským  zřízenostem, 
dotýkajíce  svátostí, 
jakús  zbytečnú  múdrosti 
bohu  byt  vyměřujíce 
rozumy  dosahujíce. 


Pražském,  proč  sú  zjímáni  Luteriáni*), 
a  výstupku  z  viery,  jednoty  a  svornosti 
Zpívaj  jako:  Čechové  milí,  neb  obec- 

Ej,  pohleď  na  tu  všetečnost, 
pyšnú  mysl,  drzú  múdrost, 
co  tím  jiného  zjednali? 
než  příčinu  válce  dali; 
faleš  vierou  přikrývali 
pod  tím  k  svému  přimítali. 
Pod  náboženstvím  pokrytství 
krylo  se,  lícoměrnictví, 
ješto  kdož  haněti  uměl, 
byť  dobré  pověsti  neměl, 
odbýval  za  výborného, 
učeného  a  múdrého. 
Hověli  mu,  šonovali 
a  první  místo  dávali; 
pravili,  že  poznal  pravdu, 
dával  spasitedlnú  raddu; 


*)  Povstala  tudy  tato  píseň  po  9.  sípím  1524. 


25 


jako  proroka  nového 
velebili  takového. 
Toho  se  pilně  drželi, 
jiní  je  všickni  mrzeli, 
kteřížby  k  starému  řádu 
vedli,  dávajíce  raddu, 
by  otcuo  následovali, 
při  víře  nemudrovali, 
lásku,  svornost  zachovali, 
novinek  se  varovali; 
že  bez  lásky  a  svornosti 
spasení  není  v  celosti; 
mnoho  při  víře  smysli  ti, 
nevěřiti  než  měřiti, 
byla  by  věc  nebezpečná, 
všetečná,  neužitečná. 
Nic,  to  mluvíc,  neprospěli, 
velikú  nelibost  měli; 
zabráněna  jim  cesta, 
některým  kázali  z  města*), 
o  nich  duotklivě  mluvíce 
a  lid  obecný  búříce, 
že  by  je  vedli  k  neřádu 
a  v  městě  kovali  zrádu. 
Potom  pak  svobodu  měli, 
haněli  jakž  sami  chtěli, 
k  netopýřóm  rovnajíce 
k  hadóra,  tak  se  ruhajíce, 
qventíku  spravedlivosti 
nedržíce,  žádné  cnosty; 
všemi  hříchy  oplývali, 
však  za  dobré  odbývali. 
Rychle  Pán  Buoh  z  své  milosti, 
nechtě  trpěti  té  zlosti, 
zbudil  obec  Malostranská, 
že  ona  sektu  Pikhartskú 
sama  nejprve  strestala, 
jiným  cestu  ukázala, 


by  se  tomu  nedívali 
a  ruhače  vyzdvihali. 
To  jest  jim  velmi  schválil  král 
svými  listy  a  rozkázal 
psaním,  posly  obce  Pražské, 
ať  by  Lutery  pikhartské 
vyzdvihali  a  trestali, 
kteřížby  v  těch  bludech  stáli. 
V  tom  sú  uposlechli  krále, 
sobě  ke  cti,  bohu  k  chvále. 
Christa  pána  narození 
léta  našeho  spasení 
tisícího  pětistého 
dvadcátého  a  čtvrtého, 
jakž  buoh  ráčil  zpuosobiti, 
den  úterní  vyvoliti, 
vigiljí  Vavřince  svatého; 
uposlechše  pána  svého, 
zjímali  bludu  póvody, 
nevážíc  hrdel  a  škody, 
pro  boha  a  krále  svého 
netrpíc  pikhartství  zlého. 
Konšelé  nezpikhartilí, 
zlým  nelibí,  dobrým  milí 
s  některými  obecními 
pokojnými  muži  ctnými, 
Turkóm  cestu  zahrazdili, 
naděje  jim  umenšili, 
k  hubení  zemí  křesťanských 
k  zármutku  lidí  kacířských. 
Svolení  pak  učinili, 
kteřížby  kolivěk  byli 
rúhači,  Luteři  také, 
sekty  bludné  všelijaké, 
lidé  řádu  nechtějíce 
při  víře  jinak  smýšlíce 
než  všecka  obec  křesťanská, 
jakož  jest  sekta  Luterská, 


*)  Týká  se  vypovězení  z  Prahy  mistra  Matěje  Koramba  a  jeho  společníků, 
23.  července  1523. 


26 


aby  nebyli  trpíui 
v  slavné  Pražské  obci  jmíni, 
kteřížby  se  nesrovnali 
a  bluduo  neodvolali. 
Bývalo  hadruňku  mnoho, 
dokudž  se  nestalo  toho, 
kdež  jest  ktokolivěk  vyšel 
nic  jiného  neuslyšel, 
když  jedné  chtěl  poslúchati 
než  vaditi  se  a  rúhati. 
Z  toho  přišlo  zkyselení, 
jedněch  na  druhé  ježení. 
Ale  jakž  se  jest  to  stalo, 
všecko  pojednú  přestalo, 


vada,  všetečné  mluvení, 
kteréž  k  ničemému  (sic)  není. 
Rač  Pán  Buoh  svú  pomoc  dáti, 
byt  se  mohlo  dokonati, 
což  se  dobrého  začalo, 
ať  by  království  povstalo 
zase  k  slávě  z  toho  pádu, 
skrze  pokoj,  zdravu  raddu, 
jednotu,  svornost  křesťanskú, 
vypleníc  sektu  Luterskú. 
Amen,  Bože  rač  to  dáti, 
abychom  mohli  zahnati 
Turky,  hanebné  pohany 
a  k  nim  náchylné  křesťany.  Amen. 


Pod  tím  jest:  Léta  XXV.,  to  jest,  že  r.  1525  písně  ty  byly  vy- 
tištěny. 

Zvláštní  zajímavost  má  první  píseň  proto,  že  staroutraquistický 
skladatel  její  napomíná  krajany  své,  aby  již  proto,  že  Č  e  ch  o  vé  jsou, 
nepřijímali  víry  od  Němců,  proti  nimž  tak  často  za  válek  husitských 
bylo  bojováno.  Z  Bartošovy  kroniky  zase  víme,  že  Luteráné  čeští  právě 
to  za  řízení  z  nebes  měli,  že  Němci,  „tito  odvěcí  nepřátelé  pravdy 
boží",  nyní  sami  stali  se  následovníky  Husovými. 


Über  den  Umfang  des  böhmischen  Reiches  unter 

Boleslav  II. 

Vorgetragen  von  Prof.  Dr.  J.  Kalousek  am  19.  Februar  1883. 

Unter  obigem  Titel  hat  Herr  Prof.  J.  Loserth  in  den  Mit- 
theilungen des  Instituts  für  österreichische  Geschichtsforschung  (red. 
von  E.  Mühlbacher,  IL  Bd.  Innsbruck  1881,  S.  17—28)  einen  Auf- 
satz veröffentlicht,  welcher  die  Zahl  der  Bemängelungen,  denen  der 
in  der  Mainzer  Urkunde  K.  Heinrichs  IV.  vom  29.  April  1086  (Cosmas 
Prag.  IL  37)  enthaltene  Überrest  der  Gründungsurkunde  des  Prager 
Bisthums  von  mehreren  Seiten  schon  früher  ausgesetzt  war,  um  eins 
vermehrt.  Herr  Loserth  kümmert  sich  darin  gar  nicht  um  die  nahm- 
haften Forschungsresultate,  durch  welche  die  böhmischen  Historiker 


4. 


27 


H.  Jireček,  W.  W.  Tomek  u.  a.  in  den  letzten  drei  Decennien  die 
historische  Topographie  des  alten  Böhmens  überhaupt  und  die  frag- 
liche Urkunde  insbesondere  beleuchtet,  und  die  älteren  Einwürfe 
Dümmler's  und  anderer  Kritiker  entkräftet  haben  *) ;  alle  seine  Vor- 
gänger übertrifft  er  jedoch  durch  die  Kühnheit  seiner  Folgerungen. 
Wir  werden  seine  Behauptungen  in  derselben  Reihenfolge,  in  welcher 
er  sie  vorträgt,  anführen  und  sogleich  kurz  beantworten. 

1.  Herr  Loserth  behauptet,  es  gebe  keine  gleichzeitigen 
Quellen,  welche  etwas  von  einer  Ausdehnung  der  Macht  Böhmens 
nach  Osten  über  Krakau  bis  zum  Tatragebirge  zu  vermelden  wüssten ; 
Cosmas  sei  hiefür  die  einzige  Quelle,  und  alle  seine  Notizen,  die  er 
hierüber  bringt,  habe  er  nirgendswo  anders  gefunden,  als  in  „jenen 
Fälschungen,  die  man  zu  genau  bestimmten  Zwecken  vorbereitet  und 
der  Versammlung  in  Mainz  (1086)  vorgelegt  hat."  —  Diese  Behaup- 


*)  Was  die  Deutung  der  urkundlichen  Angaben  über  die  Prager  Diöcesan- 
gränze  betrifft,  welche  den  Forschern  grosse  Schwierigkeiten  darbot,  so 
begnügt  sich  Loserth  mit  demjenigen,  was  er  darüber  bei  Pertz  SS.  IX.  91 
von  Köpke  angemerkt  fand,  Köpke  aber  stützte  sich  dabei  fast  durch- 
gehends  auf  Dobner  Ann.  IV.  218  —  229.  Durch  neuere  Forschungen 
über  die  ältesten  historischen  Zustände  Böhmens  wurden  jedoch  nicht 
nur  die  längst  antiquirten  Ansichten  Dobneťs,  sondern  auch  dasjenige 
wissenschaftliche  Stadium  wesentlich  überholt,  zu  welchem  P.  J.  Šafařík 
und  F.Palacký  fortgeschritten  sind.  Hieher  gehören  vornehmlich  H.  Jire- 
cek's  Abhandlungen  über  die  alten  Gränzstege  und  ihre  Bedeutung,  im 
Časopis  Českého  Musea  1856  II.  114,  III.  90;  Studien  über  die  Eintheilung 
Böhmens  in  Župen  (Gaue)  und  die  älteste  Colonisation,  in  den  Památky 
arch.  II.  Bd.;  Slovanské  právo,  2  Bände  mit  Karten.  —  W.  W.  Tomek's 
kritische  Arbeiten:  Über  die  Herrschaft  der  Slavnikiden,  Č.  Č.  M.  1852, 
IV.  41;  über  die  Gränzen  Böhmens  in  den  ältesten  Zeiten,  Č.  Č.  M.  1855, 
461;  über  die  h.  Ludmila  und  Böhmen  in  ihrem  Zeitalter,  Č.  Č.  M.  1860, 
263;  Geschichte  Prags,  in  deren  erstem,  auch  deutsch  erschienenen  Bande 
sich  manches  hieher  einschlagende  findet;  Apologie  der  ältesten  Geschichte 
Böhmens  gegen  die  neueren  Anfechter  derselben,  deutsch  in  den  Abhand- 
lungen der  kön.  böhm.  Gesellschaft  der  Wissenschaften  1863,  böhmisch  in 
Památky,  díl  IV.  b,  V.;  über  die  alte  Eintheilung  Böhmens  in  Župen, 
Č.  Č.  M.  1858  und  1859,  wo  die  alte  Landeseintheilung  in  Decanate  als 
ein  Hilfsmittel  zur  Ermittelung  der  Župengranzen  nachgewiesen  und  be- 
nützt wird.  —  Gleichsam  als  ein  Anhang  hiezu  kann  mein  Aufsatz  im 
Č.  Č.  M.  1874  (Neuer  Beweis  für  die  Coincidenz  der  Župen  und  Decanate 
im  alten  Böhmen)  betrachtet  werden.  Zum  Studium  von  Tomek's  Abhand- 
lungen über  die  Župen  eignet  sich  als  Behelf  die  Historische  Karte  Böh- 
mens mit  den  vorhusitischen  Decanaten,  welche  ich  sammt  Commentar  in 
lateinischer  Sprache  in  den  Abh.  d.  k.  böhm.  Gesellschaft  der  Wissen- 
schaften 1876,  böhmisch  in  Památky  X.  herausgegeben  habe. 


28 


tungen  sind  jedoch  unwahr.  Für  die  erwähnte  Ausdehnung  des  böh- 
mischen Reiches  besitzen  wir  zunächst  ein  ganz  gleichzeitiges  Zeugniss 
von  dem  spanischen  Juden  Ibrahim  ibn  Jakub,  welcher  um  das  Jahr 
965  die  nordostslavischen  Länder  bereist  hat,  und  aus  dessen  Reise- 
bescbreibung  uns  der  arabische  Schriftsteller  Al-Bekri  (f  1094)  nahm- 
hafte Excerpte  erhalten  hat ;  darin  heisst  es  nun  einmal,  Boleslav  sei 
der  König  von  Prag,  Böhmen  und  Krakau ;  und  ein  anderesmal  wird 
gemeldet,  Boleslav's  Land  erstrecke  sich  der  Länge  nach  von  der 
Stadt  Prag  bis  zur  Stadt  Krakau,  was  eine  Länge  von  drei  Wochen 
sei.  Ein  zweiter  gleichzeitiger  Zeuge  ist  Thietmar  von  Merseburg 
(f  1018),  welcher  zum  Jahre  990  (IV.  9)  umständlich  von  einem' 
Kriege  erzählt,  welcher  von  Boleslav  II.  von  Böhmen  gegen  Miesco 
von  Polen  südlich  unweit  von  Krossen  an  der  Oder  deswegen  geführt 
wurde,  weil  der  letztere  dem  Böhmenherzog  ein  grosses  Land  weg- 
genommen hat  (regnum  sibi  ablatum).  Dieses  grosse  Land,  welches 
vor  dem  Jahre  990  Boleslav  II.  besessen  haben  muss,  kann  man 
nirgendswo  anders  suchen,  als  östlich  von  Böhmen  und  südlich  von 
Grosspolen.  Die  Gründungsurkunde  des  Prager  Bisthums  rechnet 
zur  Prager  Diöcese  Böhmen,  Mähren  und  den  grössten  Theil  des 
späteren  Schlesien  und  des  jetzigen  Galizien,  östlich  bis  zu  den 
Quellen  der  Flüsse  Bug  und  Styr ;  Cosmas  erklärte  diesen  Bisthums- 
umfang  für  gleichbedeutend  mit  dem  Umfange  der  Herrschaft  Bole- 
slav's IL;  diese  Angaben  werden  nun  durch  Ibrahim  und  Thietmar 
hinlänglich  unterstützt. 

2.  „Unter  der  Regierung  Otto's  I.  war  eine  so  mächtige  Aus- 
dehnung des  Reiches  nach  Osten  hin  nicht  möglich  (behauptet 
Herr  Loserth  weiter);  wenn  daher  der  Bericht  des  Cosmas  oder 
eigentlich  seine  Vorlage  gerade  auf  die  Zeit  Otto's  I.  hinweist  als 
auf  jene,  in  der  Böhmen  diese  Ausdehnung  gewann,  so  trägt  diese 
Vorlage  schon  den  Stempel  der  Fälschung  an  sich."  —  Die  Urkunde 
vom  J.  1086  enthält  gar  keine  Andeutung  über  den  Zeitpunkt,  in 
welchem  Böhmen  jene  grosse  Ausdehnung  gewann,  wohl  aber  schreibt 
Cosmas  selbst  dieses  Verdienst  dem  Herzog  Boleslav  II.  zu;  diese 
Meinung  des  Chronisten  ist  jedoch  bei  seiner  überspannten,  obwohl 
erklärlichen  Abneigung  gegen  Boleslav  I.  und  bei  seiner  ebenso 
übertriebenen  Prädilection  für  Boleslav  II.  durchaus  nicht  genau  zu 
nehmen;  die  grosse  Ausdehnung  der  böhmischen  Herrschaft  wird 
jedoch  vor  973,  also  bei  Lebzeiten  Otto's  L,  als  eine  vollendete 
Thatsache  von  Ibrahim  auf  das  bestimmteste  bezeugt  und  das  gegen- 
theilige  aprioristische  Unmöglichkeitsdictat  Loserth's  direct  widerlegt. 


* 


29 


3.  „Erst  seit  der  Libitzer  Katastrophe  vom  Jahre  995  (behauptet 
L.  weiter)  konnte  die  Alleinherrschaft  der  Přemysliden  als  begründet 
angesehen  werden.  Erst  von  jetzt  ab  konnten  diese  nach  Osten  hin 
weiter  ausgreifen,  wobei  sie  jedoch  zunächst  durch  die  aufstrebende 
Macht  Polens  gehindert  wurden."  Augenscheinlich  hat  sich  Herr 
Loserth  die  (übrigens  von  Tomek  schon  längst  widerlegte)  These 
Dümmler's  angeeignet,  wonach  die  Oberhäupter  der  einzelnen  Stämme 
Böhmens,  also  auch  die  Slavnikiden,  von  der  Gewalt  des  böhmischen 
Fürsten  unabhängig  gewesen  wären ;  und  da  Slavnik's  Besitzthum 
ganz  Ost-  und  Südböhmen  umfasste,  so  hätten  weder  Boleslav  I.  noch 
Boleslav  II.  an  irgend  welche  Eroberungen  in  Schlesien  und  Mähren 
denken  können,  da  sie  von  diesen  Ländern  vollkommen  abgeschnitten 
wären.  Dem  gegenüber  steht  jedoch  die  durch  Ibrahim,  Thietmar  und 
Cosmas  bezeugte  Thatsache  fest,  dass  die  böhmischen  Boleslave  Schle- 
sien so  wie  das  übrige  Süd-Polen  und  Mähren  vor  dem  Jahre  995 
wirklich  besessen  haben,  wodurch  Dümmler's  oberwähnte  willkür- 
liche These  sammt  ihren  Loserth'schen  Folgerungen  über  den  Haufen 
geworfen  wird.  Die  Machtvollkommenheit  der  Slavnikiden  muss  ge- 
ringer gewesen  sein,  als  Herr  Loserth  voraussetzt,  wenn  sie  die  Pře- 
mysliden an  der  Eroberung  und  Behauptung  der  jenseits  im  Osten 
gelegenen  Länder  nicht  gehindert  hat.  Überhaupt  ist  hier  so  wie 
beim  Punkte  2.  dem  vom  Hrn.  L.  beliebten  Verfahren  gegenüber  zu 
betonen,  dass  die  Geschichte  keine  deductive,  sondern  eine  inductive 
Wissenschaft  ist  und  bleiben  will. 

4.  Ein  weiterer  Vorwurf  lautet:  „Noch  in  demselben  Jahre,  in 
welchem  angeblich  der  Polenherzog  die  Stadt  Krakau  den  Böhmen 
entriss,  wird  von  ihm  daselbst  ein  Bisthum  gegründet,  was  sonst 
bekanntlich  eine  Sache  längerer  Vorbereitung  ist."  Herr  Loserth 
beruft  sich  dabei  auf  Roepell;  dieser  jedoch  führt  an  der  ange- 
zogenen Stelle  (I,  639)  den  Beweis,  dass  das  Bisthum  Krakau  erst 
vom  Kaiser  Otto  III.  bei  seiner  Anwesenheit  in  Gnesen  im  Monate 
März  1000  gegründet  wurde.  Aus  Cosmas  weiss  man,  dass  der 
Polenherzog  dem  böhmischen  Fürsten  Boleslav  III.  bald  (mox)  nach 
des  letzteren  Thronbesteigung,  d.  h.  bald  nach  dem  am  7.  Februar  999 
erfolgten  Ableben  seines  gleichnamigen  Vaters  die  Stadt  Krakau  durch 
List  entrissen  hat.  Daher  verfloss  von  der  polnischen  Besitznahme 
Krakau's  bis  zur  Gründung  des  Bisthums  dortselbst  beinahe  ein 
volles  Jahr.  Thietmar  berichtet  (IV,  28)  gewiss  glaubwürdig,  K. 
Otto  III.  habe,  ohne  die  Einwilligung  des  Posener  Bischofs  Unger, 
der  zu  seiner  Diöcese  ganz  Polen  rechnen  wollte,  einzuholen,  das 


30 


Erzbisthum  Gnesen  und  die  demselben  untergeordneten  Bischofsitze 
in  Kolberg,  Krakau  und  Breslau  gegründet  und  besetzt.  Diese  Grün- 
dungen und  Ernennungen  hat  der  Kaiser  in  Gnesen  vollzogen ;  es  ge- 
nügten ihm  dazu  die  wenigen  Tage,  die  er  am  Grabe  seines  Freundes, 
des  h.  Adalbert,  zubrachte;  er  hatte  keine  anderen  Vorbereitungen 
dazu  nöthig,  ausgenommen  die  Beibringung  eines  echt  christlichen 
Wohlwollens  gegen  das  slavische  Nachbarvolk.  Die  Beischaffung  der 
gehörigen  Dotationen  für  die  gegründeten  Bisthümer  blieb  selbst- 
verständlich der  Fürsorge  des  Landesfürsten  Boleslav  des  Glorreichen 
anheimgestellt. 

Die  bisherigen  Behauptungen  Loserth's  leugneten  die  nicht  nur 
durch  Cosmas,  sondern  auch  durch  die  gleichzeitigen  Gewährsmänner 
Ibrahim  und  Thietmar  beglaubigte  Thatsache  der  Zugehörigkeit  der 
östlicheren  Länder  Mähren  und  Süd-Polen  mit  Krakau  im  X.  Jahr- 
hundert zum  böhmischen  Reiche;  die  weiteren  vier  Punkte  sollen 
die  Unechtheit  der  vom  Prager  Bischof  Gebhard  im  Jahre  1086  in 
Mainz  vorgelegten  Urkunde  beweisen.  Zu  diesem  Behufe  behauptet 
Herr  Loserth: 

5.  „Ganz  ungehörig  wird  die  Persönlichkeit  des  h.  Adalbert 
hereingezogen,  der  in  der  Zeit  der  Gründung  des  Prager  Bisthums 
noch  in  Magdeburg  in  die  Schule  gegangen  ist."  Dieser  Einwurf 
gründet  sich  auf  folgende  schlecht  stylisirte  Aussage  des  Chronisten 
Cosmas  (II.  37):  „replicat  (Gebhardus)  coram  omnibus  privilegium 
olim  a  sancto  Adalberto  episcopo,  suo  antecessore,  confirmatum,  tam 
a  papa  Benedicto  quam  a  primo  Ottone  imperatore."  Diese  dunkle 
Stelle  hat  schon  vor  Jahren  Dümmler  in  ähnlicher  Weise  ausgebeutet, 
um  unsere  Urkunde  zu  verdächtigen;  was  Herr  Tomek  damals  in 
seiner  Apologie  der  ältesten  Geschichte  Böhmens  (S.  22)  darauf 
erwiderte,  das  gilt  auch  bei  dem  jetzigen  identischen  Anlasse  und 
mag  hier  in  Kürze  wiederholt  werden.  Man  kann  dem  Cosmas  (so 
urtheilt  H.  Tomek)  nicht  die  Blödigkeit  zumuthen,  „dass  er  sich 
den  h.  Adalbert  bei  der  Gründung  des  Prager  Bisthums  betheiligt 
gedacht  hätte,  da  er  doch  wusste,  dass  es  vor  Adalbert  schon  einen 
Bischof  Dietmar  gegeben  hat,  dass  dieser  der  erste  Prager  Bischof 
war,  und  dass  der  h.  Adalbert  zur  Zeit  der  Einsetzung  Dietmaťs 
noch  in  die  Schule  gieng;  denn  das  Alles  erzählt  Cosmas  in  dem- 
selben seinen  Werke.  Und  so  wie  Cosmas,  wusste  man  dies  Alles 
auch  beim  Prager  Domcapitel  zu  seiner  zeit;  bei  einer  beabsichtigten 
Unterschiebung  einer  falschen  Urkunde  hätte  man  es  daher  durchaus 
nicht  gebraucht,  sich  die  Blosse  zu  geben,  dass  man  den  h.  Adalbert 


31 


zum  Zeitgenossen  Otto's  I.  gemacht  hätte."  H.  Tomek's  Erklärung 
der  obcitirten  Stelle  geht  davon  aus,  dass,  da  vom  Bischof  Gebhard 
nur  Eine  Urkunde  vorgewiesen  wurde,  diese  Urkunde  nicht  das  Ori- 
ginal des  Stiftungsbriefes  war,  sondern  ein  Vidimus  des  Bischofs 
Adalbert,  welches  dieser  bei  irgend  einer  Gelegenheit  ausgestellt 
hat,  und  in  welchem  sowohl  die  Stiftungsurkunde  K.  Otto's  L,  als 
auch  eine  Bestätigung  derselben  vom  Papst  Benedict  VI.  oder  Bene- 
dict VII.  enthalten  war.  —  Wer  diese  vollkommen  befriedigende  Er- 
klärung nicht  entkräftet  hat,  der  sollte  den  hiedurch  widerlegten 
widersinnigen  Einwurf  Dümmler's  nicht  wiederholen. 

6.  „In  der  Urkunde  (sagt  L.)  wird  unter  anderen  gesagt,  dass 
das  Prager  Bisthum,  welches  ursprünglich  für  das  ganze  Herzogthum 
Böhmen  und  Mähren  als  eins  und  ungetheilt  gestiftet  und  als  solches 
vom  Papste  Benedict  und  dem  K.  Otto  I.  bestätigt,  hernach  dadurch 
verringert  wurde,  dass  man  innerhalb  seiner  Gränzen  einen  anderen 
Bischof  eingesetzt  habe.  Nun  ist  die  Existenz  eines  Bischofs  in 
Mähren  eben  für  das  Gründungsjahr  des  Prager  Bisthums  erwiesen 
und  wird  hiedurch  die  in  der  Urkunde  von  1086  enthaltene  Angabe 
entschieden  widerlegt."  —  Diese  Erzählung  ist  zunächst  dahin  zu 
berichtigen,  dass  in  der  Urkunde  von  1086  K.  Heinrich  IV.  aussagt, 
der  Bischof  Gebhard  habe  sich  über  die  eingeführte  Verringerung 
der  vormals  einheitlichen  böhmisch- mährischen  Diöcese  beklagt 
(conquestus  est);  das  Vorhandensein  dieser  Klagen  (und  etwas  An- 
deres spricht  die  Urkunde  an  dieser  Stelle  nicht  aus)  kann  durch 
nichts  widerlegt  werden.  Wohl  aber  könnte  die  Existenz  eines  mäh- 
rischen Bischofs  im  Jahre  976  so  gedeutet  werden,  als  stünde  sie 
im  Widerstreite  mit  den  alten  Gränzbestimmungen  des  Prager  Bis- 
thums, welche  der  Urkunde  von  1086  eingeschaltet  sind.  Von  einem 
mährischen  Bischof  im  J.  976  bringt  uns  die  einzige  Nachricht  eine 
Urkunde  des  Mainzer  Erzbischofs  Willigis  vom  28.  April  976,  worin 
derselbe  eine  kirchliche  Censur  ausspricht,  astipulantibus  quoque 
assessoribus  nostris,  venerabilibus  episcopis  Spirensi,  Wormatiensi, 
Pragensi,  Moraviensi  (Gudenus  Cod.  dipl.  Mogunt.  I,  352).  Demnach 
beruht  unsere  ganze  Kenntniss  von  diesem  Bischof  auf  dem  einzigen 
Worte  Moraviensi;  in  der  Geschichte  lassen  sich  jedoch  mit  Einem, 
ein  einziges  Mal  geschriebenen  Worte  keine  grossen  Schlösser  auf- 
bauen, beziehungsweise  niederreissen.  Wenn  in  dieser  Mainzer  Ur- 
kunde kein  Fehler  unterlaufen  ist,  so  dürfte  sich  zur  Beseitigung 
des  erwähnten  anscheinenden  Widerspruchs  am  besten  die  Erklärung 
Dudik's  (II.  45 — 50)  anempfehlen,  wornach  es  im  J.  976  einen  Bischof 


32 


nicht  von,  sondern  in  Mähren  ohne  festen  Sitz  gegeben  hat,  welcher 
so  zu  sagen  als  ein  Weihbischof  bloss  zur  Aushilfe  dem  Prager  Bi- 
schöfe beigeordnet  war,  ohne  dass  deshalb  für  ihn  eine  eigene  Diö- 
cese  wäre  errichtet  worden. 

7.  „Unter  den  Gränzen  (des  Prager  Bisthums)  werden  auch  jene 
gegen  Norden  hin  angegeben;  aber  auch  hier  findet  sich  ein  Wider- 
spruch, den  auch  das  künstlichste  Raisonnement  nicht  verhüllen  kann ; 
denn  aus  dem  Wortlaut  der  Urkunde  von  1086  geht  hervor,  dass  die 
angeblichen  Gränzen  des  Prager  Bisthums  mit  jenen  der  früher  ge- 
gründeten Bisthümer  Zeitz,  Merseburg  und  Meissen  nicht  überein- 
stimmen." So  behauptet  Loserth,  wobei  er  sich  lediglich  auf  Zeiss- 
berg  stützt,  der  sich  wieder  auf  Dudík  (II.  42)  beruft;  bei  keinem 
dieser  drei  Historiker  findet  jedoch  der  Leser  auch  nur  eine  An- 
deutung darüber,  in  welcher  Gegend  eigentlich  die  Gränzen  nicht 
übereinstimmen  sollen,  ausser  dass  Dudík  (II.  41)  ohne  alle  Begrün- 
dung die  Ober-  und  Unter-Lausitz  unter  die  in  der  Urkunde  von  1086 
angegebenen  Gränzen  subsummirt.  Gründliche  Forschungen,  welche  na- 
mentlich H.  Tomek  und  Herm.  Jireček  in  der  alten  Topographie  Böh- 
mens angestellt  haben,  ergeben  jedoch  ein  anderes  Resultat.  Die 
Gränze  Böhmens  zog  sich  (mit  einer  Ausnahme  gegen  das  Eger- 
land)  in  der  Mitte  eines  sehr  breiten  Gränz-Urwaldes  längs  der 
Wasserscheide  des  böhmischen  Elbestromgebiets.  Hiemit  stimmen 
die  in  der  Urkunde  von  1086  wiederbestätigten  alten  Diöcesangränzen 
vollkommen  überein.  Es  sind  die  folgenden:  Tugost  quae  tendit  ad 
medium  fluminis  Chub  bedeutet  die  Tauser  Zupa  (Gau)  bis  zur 
Wasserscheide  des  bayerischen  Chambflusses.  —  Zelza,  Zeyza,  höchst 
wahrscheinlich  richtiger  Mysa,  die  Mieser  Gränzzupa.  —  Zedlica 
sind  Sedličané,  Bewohner  des  späteren  Elbognerkreises.  (Das 
Egerland  mit  dem  Oberlauf  des  Egerflusses  gehörte  nicht  zu  Böhmen 
und  auch  nicht  zur  Prager  Diöcese.)  —  Liusena  soll  heissen  Lučané, 
Bewohner  der  Saazer  Gegend.  —  Lemuzi  ist  ein  veralteter  Name 
der  Bíliner  Župa.  —  Dacane,  DěČané,  die  Tetschner  Župa  im 
Gebiete  des  Polzenflusses  und  des  nördlicheren  Kamenitzbaches.  — 
Pšovane,  Pšované,  ein  Volkstamm,  dessen  Sitze  sich  von  der  Elbe 
bei  Melnik  und  Alt-Bunzlau  bis  zur  alten  Landesgränze  im  Jeschken- 
gebirge  erstreckten.  (Die  Rumburger  und  Friedländer  Gegend,  sowie 
das  obere  Flussgebiet  der  Lausitzer  Neisse  gehörte  nicht  zu  Böhmen, 
sondern  zum  Lande  der  Milčaner,  welche  unter  der  Botmässigkeit 
deutscher  Markgrafen  standen.)  —  Chrowati  et  altera  Chrowati  sind 
zwei  Gaue  der  böhmischen  Kroaten  in  der  oberen  Isergegend 


33 


—  Boborane,  Anwohner  des  oberen  Boberflusses  im  jetzigen 
Schlesien.  —  Dedosane  zwischen  der  unteren  Bober  und  Oder. 

—  Trebovane  höchst  wahrscheinlich  im  Gebiete  des  Flusses  Katz- 
bach. —  Slasane  sind  Slezané,  Schlesier  bei  dem  Flusse  Lohe, 
böhm.  Sleza.  —  Im  weiten  Osten  enthielt  die  Prager  Diöcese  den 
grössten  Theil  des  jetzigen  Galizien  mit  Krakau  und  bis  zur  ge- 
meinschaftlichen Quellengegend  der  Flüsse  Bug  und  Styr  im  Süden 
der  jetzigen  Stadt  Brody.  —  Gegen  Ungarn  bildete  die  Gränze  der 
mittlere  Theil  des  Kárpathengebirges,  dann  das  Tatragebirge, 
weiter  der  Fluss  W  a  g,  welcher  damals  als  die  östliche  Gränze  Mäh- 
rens galt,  und  im  Süden  von  Mähren  der  mons  Moure,  d.  h.  das  Ge- 
birge, welches  sich  in  Österreich  von  Mailberg  (=z  Mouriberg  im 
J.  1055  und  noch  später)  westwärts  mehrere  Meilen  lang  hinzieht 
und  die  Wasserscheide  zwischen  der  Donau  und  der  Thaja  bildet. 

Die  Diöcesen  Zeitz  und  Merseburg,  welche  im  Jahre  968  ge- 
stiftet wurden,  reichten  bis  zur  böhmischen  Landes-  und  Diöcesan- 
gränze  im  Erzgebirge,  und  zwar  in  seiner  ganzen  Ausdehnung  von 
den  Quellen  der  Elster  bis  zum  Ausflusse  der  Elbe  aus  Böhmen. 
Sonst  gränzte  Zeitz  und  Merseburg  nirgends  mit  der  Diöcese  Prag; 
und  wenn  bei  dieser  vollkommensten  Übereinstimmung  der  beider- 
seitigen Gränzen  dennoch  eine  Collision  behauptet  wird,  so  liegt  es 
wohl  am  Tage,  dass  Diejenigen,  welche  es  behaupten,  nicht  erwogen 
haben,  was  sie  behaupten. 

Bei  der  Meissner  Diöcese  liegt  die  Sache  nicht  so  einfach.  Die 
drei  Stiftungsurkunden  dieses  Bisthums  von  den  J.  948  und  968,  die 
an  uns  gekommen  sind,  sind  sämmtlich  erst  nach  dem  J.  981  ge- 
fälscht worden;  alle  drei  stimmen  jedoch  in  der  Angabe  des  Um- 
fanges  des  Meissner  Bisthums  überein,  und  zwar  rechnen  sie  dazu 
in  der  Nachbarschaft  Böhmens  nicht  nur  die  Stämme  Dalaminza, 
Niseni  und  Milceni  im  späteren  Meissen  und  in  der  Ober-Lausitz, 
sondern  auch  das  ganze  obere  Stromgebiet  der  Oder  am  linken  Ufer 
dieses  Flusses  bis  zu  seinen  Quellen.  Da  unsere  Prager  Urkunde 
das  linksseitige  Schlesien  ausdrücklich  der  Prager  Diöcese  zuschreibt, 
so  liegt  diesbezüglich  wohl  ein  Widerspruch  mit  den  Meissner  Ur- 
kunden vor;  mit  Bezug  auf  die  Ober-  und  Unter-Lausitz  wurde 
jedoch  eine  Collision  völlig  ohne  Grund  behauptet,  indem  unsere 
Urkunde  dortselbst  dem  Prager  Bisthum  gar  nichts  zuweist.  Ob  die 
ursprüngliche  aber  verloren  gegangene  Stiftungsurkunde  des  Bisthums 
Meissen  dasselbe  auch  auf  das  linksseitige  Schlesien  ausdehnte,  wie 
es  die  gefälschten  Urkunden  thun,  ist  zwar  nicht  erweisbar,  aber 

Tř.:  Filosofie,  dějepis  a  filologie.  3 


34 


kaum  zu  bezweifeln;  keinesfalls  aber  kann  eine  solche  Bestimmung 
etwas  mehr  als  einen  theoretischen  Anspruch,  als  ein  Programm  für 
die  Zukunft  bedeuten,  weil  Schlesien  factisch  nicht  im  Machtbereiche 
der  deutschen  Markgrafen  lag,  für  welchen  das  Bisthum  errichtet 
wurde.  K.  Otto  I.  schenkte  im  J.  970  dem  Meissner  Bisthum  den 
Zehnten  von  dem  Tribut,  welches  der  Comes  in  fünf  Provinzen  zu 
erheben  hatte,  hoc  est  Dalaminza,  Nisane,  Diedesa  et  Milzsane  et 
Lusiza  (Cod.  dipl.  Sax.  reg.  I,  pg.  11);  hievon  fällt  bloss  die  Provinz 
Diedesa  in  das  spätere  Schlesien;  es  ist  jedoch  —  abgesehen  von 
unserer  Prager  Bisthumsurkunde  —  im  Hinblick  auf  den  von  Thietmar 
zum  J.  990  beschriebenen  Feldzug  Boleslav's  II.  mit  Bestimmtheit  an- 
zunehmen, dass  die  deutsche  Herrschaft  in  Diedesa  von  keiner  Dauer 
war.  Denn  der  Böhmenfürst  verheerte  damals  das  linke  Oderufer 
(etwa  südlich  von  Krossen)  und  eroberte  dortselbst  eine  Burg  (unbe- 
kannten Namens),  nachdem  der  am  rechten  Oderufer  stehende  Miesko 
von  Polen  die  an  ihn  ergangene  Ermahnung  dahin  beantwortet  hatte, 
er  werde  das  regnum  ablatum  an  Boleslav  nicht  restituiren.  Unter 
den  von  Thietmar  geschilderten  Umständen  ist  anzunehmen,  dass 
diese  böhmischen  Feindseligkeiten  durchaus  nicht  auf  einem  von 
Deutschen  beherrschten  Territorium,  sondern  in  einem  von  dem 
Polenfürsten  occupirten  Gebiete  stattfanden,  also  nicht  im  pagus 
Selpuli,  links  von  der  Bober,  wo  die  deutsche  Hilfstruppe  stehen 
geblieben  ist,  sondern  im  Gau  Diedesa  rechts  von  der  unteren  Bober 
vor  sich  giengen.  Höchstwahrscheinlich  gehörte  Diedesa  mit  zu  dem 
regnum,  welches  Miesko  vor  990  dem  Böhmenfürsten  entrissen  hat. 
Ausser  dem  erwähnten  Schenkungsbriefe  von  970  kommt  weder  im 
X.  noch  im  XI.  Jahrhundert  irgend  eine  Urkunde  vor,  durch  welche 
dem  Meissner  Stift  etwas  im  späteren  Schlesien  gewidmet  worden 
wräre,  sondern  alle  geschenkten  Güter  liegen  westlich  von  der  Queiss 
und  Bober.  —  Es  bleibt  jedoch  noch  eine,  allgemein  für  echt  ge- 
haltene Urkunde  ddo.  Frankfurt  6.  Dec.  996  (995?  Cod.  dipl.  Sax. 
reg.  L  21)  zu  berücksichtigen,  in  welcher  K.  Otto  III.  die  Gränzen 
der  Diöcese  Meissen  in  der  nämlichen  Weise  bestimmt,  wie  es  die 
drei  unterschobenen  Urkunden  thun,  also  mit  dem  linksseitigen  Oder- 
gebiet bis  zur  Quelle  dieses  Flusses.  Da  wir  aber  aus  Ibrahim, 
Thietmar  und  Cosmas  wissen,  dass  Schlesien  früher  und  theilweise 
noch  damals  996  zu  Böhmen  gehörte,  theilweise  seit  990  wahr- 
scheinlich dem  polnischen  Reiche  einverleibt  war,  so  können  wir 
diesen  offenen  Widerspruch  in  den  Quellen  nicht  anders  lösen,  als 
indem  wir  annehmen,  man  habe  in  der  kaiserlichen  Kanzlei  auf  Bitten 


35 


des  Meissner  Bischofs  die  Gränzbestimmungen  in  der  hergebrachten 
Weise  wiederholt,  beziehungsweise  einfach  abgeschrieben,  —  was  je- 
doch damals  996  bezüglich  Schlesiens  eben  so  wenig  praktische  Gel- 
tung hatte,  wie  wenig  im  Jahre  1086  Jemand  daran  dachte,  durch 
die  wörtliche  Bestätigung  der  alten  Prager  Diöcesangränzen  Schlesien 
und  Kleinpolen  dem  Prager  Sprengel  thatsächlich  einzuverleiben. 

In  den  folgenden  Jahrhunderten  bildete  die  Queiss,  und  nach 
ihrer  Vereinigung  mit  der  Bober  der  letztere  Fluss  die  Gränzscheide 
sowohl  zwischen  den  Diöcesen  Meissen  und  Breslau,  als  auch  zwischen 
den  Ländern  Lausitz  und  Schlesien.  Wollte  Jemand  auf  Grund  der 
Meissner  Urkunden  einwenden,  K.  Otto  I.  habe  im  J.  973  West- 
Schlesien  nicht  dem  Prager  Bisthum  zuweisen  können,  nachdem  er 
dieses  Land  im  J.  968  zum  Meissner  Bisthum  schlug,  so  könnte  die- 
selbe Einwendung  mit  demselben  Kecht  oder  Unrecht  auch  gegen  die 
Errichtung  des  Bisthums  Breslau  erhoben  werden.  So  wie  K.  Otto  III. 
im  J.  1000  die  Bisthümer  Krakau  und  Breslau  u.  a.  in  Polen  grün- 
dete, ohne  eine  Rücksicht  auf  die  Rechte  der  Bischöfe  von  Posen, 
Prag,  beziehungsweise  Meissen  zu  nehmen,  ebenso  konnte  K.  Otto  I. 
im  J.  973  Schlesien  der  Prager  Diöcese  zusprechen,  ohne  daran  durch 
die  Dispositionen  vom  J.  968  gehindert  zu  werden.  Die  Schwierigkeit 
ist  in  beiden  Fällen  gleich  gross,  jedoch  wohl  auch  in  gleicher  Weise 
überwindbar. 

8.  Den  letzten  Einwand  gegen  die  Echtheit  unserer  Überreste 
der  Prager  Stiftungsurkunde  schöpft  H.  Loserth  daraus,  dass  das 
Diplom  vom  J.  1086  K.  Otto  I,  der  am  7.  Mai  973  gestorben  ist, 
mit  der  Gründung  des  Prager  Bisthums  in  Verbindung  bringt. 
Dümmler  hat  früher  beweisen  wollen,  das  Bisthum  Prag  sei  erst  im 
J.  974  gegründet  worden;  neulich  haben  jedoch  nach  Loserth's  Mei- 
nung Röpke  und  Dümmler  (Otto  der  Grosse  503)  den  Beweis  erbracht, 
wornach  unser  Bisthum  erst  975  oder  976  gegründet  worden  wäre. 
Ein  entscheidender  Beleg  hiefür  soll  sich  in  der  Othlon'schen  Le- 
gende vom  h.  Wolfgang  befinden,  wo  medius  Otto  caesar  (Otto  II.) 
als  Urheber  des  Prager  Bisthums  genannt  wird.  Dieser  Ausspruch 
wurde  von  vielen  Historikern  mit  unserer  Urkunde  in  der  Weise  in 
Übereinstimmung  gebracht,  dass  angenommen  wurde,  K.  Otto  II.  habe 
als  Mitregent  seines  Vaters  die  Unterhandlungen  thatsächlich  geführt, 
und  K.  Otto  I.  habe  dann  darüber  die  Urkunde  erlassen.  Es  ergibt 
sich  jedoch  weiter,  dass  derselbe  Othlon  (c.  14)  auch  die  Beförde- 
rung Wolfgang's  auf  den  Bischofs-Stuhl  von  Regensburg,  welche  be- 
stimmt am  25.  December  972  vollzogen  wurde,  Otto  dem  Zweiten 

3* 


36 


zuschreibt  (Imperator  Otto  secundus);  hierüber  sagt  Dümmler  (Otto 
der  Grosse  496),  Othlons  Angabe  sei  irrig  und  es  sei  darauf  kein 
Gewicht  zu  legen.   Nun  wissen  wir,  dass  die  Gründung  des  Bis- 
thums Prag  erst  durch  die  Willfährigkeit  des  Bischofs  Wolfgang 
ermöglicht  wurde;  die  Nennung  des  medius  Otto  caesar  aus  diesem 
Anlasse  bei  Othlon  ist  also  eine  einfache  Consequenz  des  Irrthums, 
welchen  er  bei  der  Wahl  Wolfgangs  begangen  hat ;  und  es  ist  wirklich 
eigenthümlich  und  charakterisirt  das  kritische  Verfahren  Dümmler's 
recht  grell,  wenn  auf  diesen  chronologischen  Irrthum  zwar  in  Regens- 
burg kein  Gewicht  zu  legen  ist,  seine  Consequenz  jedoch  für  die  Zeit- 
bestimmung der  Prager  Gründung  entscheidend  sein  soll.   „Zu  der 
entscheidenden  Stelle  bei  Otloh  (schreibt  L.)  wurden  noch  zwei 
Hauptbelege  angeführt,  zunächst  eine  Notiz  bei  Wimpheling  im  Ka- 
talog der  Bischöfe  von  Strassburg  (34),  nach  welcher  Dietmar,  der 
erste  Prager  Bischof,  von  Willigis,  der  selbst  erst  am  25.  Jänner  975 
Erzbischof  wurde,  und  von  Erchanbald  von  Strassburg  geweiht  wurde ; 
dann  kommt  eine  Urkunde  des  Willigis  vom  28.  April  976  in  Be- 
tracht, aus  welcher  hervorgeht,  dass  vor  diesem  Datum  Dietmar  die 
Weihe  erhalten  hat."   Diese  Beweisführung,  dass  das  Bisthum  Prag 
in  der  Zwischenzeit  vom  25.  Jänner  975  bis  28.  April  976  gegründet 
wurde,  stimmt  mit  dem  von  Dümmler  zuletzt  gesagten  (Otto  503) 
wohl  überein,  widerstreitet  jedoch  einer  Angabe  bei  Othlon,  der 
zufolge  Otto  II.  zu  diesem  frommen  Werke  vom  Herzog  Heinrich 
angespornt  (interpellatus)  wurde;  dieser  Herzog  von  Bayern  wurde 
jedoch  bekanntlich  wegen  seiner  auf  die  Erlangung  des  deutschen 
Thrones  gerichteten  Pläne  im  Sommer  974  vom  K.  Otto  II.  ver- 
haftet, und  seit  diesem  Zeitpunkte  ist  jede  Einflussnahme  Heinrich's 
beim  Kaiser  behufs  der  Prager  Gründung  ausgeschlossen.  Diese 
Gründung  muss  also  früher  erfolgt  sein.   Sonst  ist  zu  bemerken, 
dass  die  Beweisführung  bei  Köpke-Dümmler  und  Loserth  nur  dann 
concludent  wäre,  wenn  die  Gründung  eines  neuen  Bisthums  und  die 
Weihe  des  ersten  Bischofs  ein  einziger,  oder  zwei  gleichzeitige 
Acte  wären;  denn  durch  den  Katalog  der  Strassburger  Bischöfe, 
seine  Verlässlichkeit  vorausgesetzt,  ist  bloss  die  Consecration  Diet- 
mar^ nach  dem  25.  Januar  975  bezeugt.  Wie  viel  Zeit  verflossen 
ist  zwischen  der  Ausstellung  der  Stiftungsurkunde  und  zwischen 
Dietmar's  Wahl,  dann  zwischen  dieser  Wahl  und  der  kaiserlichen 
Investitur  dieses  Bischofs,  und  endlich  zwischen  der  Investitur  und 
Consecration,  davon  sind  wir  nicht  unterrichtet,  denn  unser  einziger 
Bericht  darüber  beim  Cosmas,  der  das  Alles  zum  J.  967  erzählt,  ist 


37 


eben  bezüglich  der  Zeitbestimmung  völlig  werthlos.  Wir  wissen  je- 
doch, dass  unter  Dietmaťs  Nachfolgern  die  Zwischenzeit  von  der 
Wahl  bis  zur  Consecration  beim  h.  Adalbert  und  bei  Severus  volle 
sechszehn  Monate,  beim  Bischof  Cosmas  sogar  drei  Jahre  betragen 
hat.  Demnach  steht  nichts  im  Wege,  dass  wir  annehmen,  die  Bischofs- 
weihe Dietmaťs  habe  erst  etwa  zwei  Jahre  nach  Erlassung  der  kaiser- 
lichen Stiftungsurkunde  stattgefunden. 

Somit  erweisen  sich  sämmtliche  gegen  die  Echtheit  der  Urkunde, 
welche  dem  Diplom  von  1086  zu  Grunde  lag,  vorgebrachten  Einwände 
als  nicht  stichhältig  und  grössten  Theils  vollkommen  irrig.  Dass  aber 
das  Substrat  der  Urkunde  von  1086  nicht  eine  ad  hoc  gemachte  Fäl- 
schung, wie  Loserth  meint,  sondern  eine  etwa  hundert  Jahre  alte 
Urkunde  war,  dafür  spricht  der  folgende,  schon  von  Boepell  (641) 
gegen  die  Bedenken  Bandtkie's  berührte  Umstand.  Dem  Prager 
Bischof  Gebhard  handelte  es  sich  nämlich  um  nichts  mehr  und 
nichts  weniger,  als  dass  das  Olmützer  Bisthum  cassirt  und  Mähren 
wieder  zur  Prager  Diöcese  geschlagen  werde.  Wollte  er  sich  hiezu 
einen  historischen  Rechtsgrand  durch  Fälschung  oder  Unterschiebung 
verschaffen,  so  hätte  er  gewiss  ein  Diplom  des  Inhaltes  verfertigen 
lassen,  dass  das  Prager  Bisthum  für  die  beiden  Länder  Böhmen  und 
Mähren  errichtet  wurde;  —  denn  so  motivirte  er  seine  beständige 
Klage,  und  diese  Motivirung  wurde  eben  in  dieser  Art  auch  in  den 
Unionsbrief  von  1086  aufgenommen.  Die  Urkunde  jedoch,  welche  er 
der  Mainzer  Versammlung  vorlegte,  bezeugte  von  dem  ursprünglichen 
Umfang  der  Prager  Diöcese  bei  weitem  mehr3  als  Bischof  Gebhard 
brauchte  und  mündlich  selbst  aussagte;  ja  die  Einbeziehung  Schle- 
siens und  Kleinpolens  in  die  Prager  Diöcesangränzen  konnte  ihm 
nicht  nur  nicht  nützen,  sondern  unter  Umständen  seinem  eigentlichen 
Zwecke  abträglich  sein.  Hätte  Gebhard  eine  Fälschung  vornehmen 
wollen,-  er  hätte  ihr  einen  solchen  Inhalt  nicht  gegeben. 

Die  ganze  ausführliche  Abhandlung,  wo  namentlich  auch  das 
hier  unter  Nro.  7  summarisch  Gesagte  gehörig  begründet  und  belegt 
wird,  erscheint  gleichzeitig  in  der  böhmischen  historischen  Zeitschrift 
Sborník  historický. 


38 


5. 

O  lékárnickém  spise  Matěje  z  Vysokého  Mýta. 

Ceti  Jos.  Jireček  v  sezení  dne  4.  června  1883. 

Jungmann  ve  druhém  vydání  své  Historie  Literatury  České  pod 
č.  III  270  na  str.  78  podává  zprávu  o  knížkách,  jenž  šlovou  „Světlo 
apatekářův",  na  základě  spisu  Mr.  Jiříka  z  Augusty  1.  1496  od 
Matěje  z  Meyta  česky  sepsaných.  Přívětivou  laskavostí  pana  Jana 
rytíře  z  Neuberku  byl  mi  rukopis  ten,  jejž  po  drahně  let  pokládáno 
za  ztracený,  k  probrání  a  slovesnému  ocenění  zapůjčen,  i  ačkoli 
o  něm  v  Časopise  Českých  Lékařův  1882  str.  574  sld.  od  pana  Dr. 
Špotta  stručná  zpráva  podána,  nicméně  myslím,  že  nebude  nevděk, 
jestliže  o  něm  ještě  něco  širšího  oznámím  k  doplnění  známostí  našich 
o  staročeském  písemnictví  lečitelském. 

Rukopis  jest  papírový  i  čítá  v  celku  281  číslovaných  a  napřed 
11  nečíslovaných  listů,  z  nichž  7 — 9  jsou  popsány,  ostatní  prázdny, 
pak  v  zadu  9  prázdných  listů*)  formátu  dvanáctercového  v  dřevě- 
ných, kozí  potažených,  dobře  zachovaných  deskách  z  1.  1590,  které 
se  prvotně  svazovaly  tkanicemi  ze  zeleného  hedvábí.  Na  přední 
desce  zlatem  v  oválu  vtlačen  jest  obrněný  rytíř  drže  štít  na  čtvero 
polí  rozdělený  (na  němž  se  znaky  dva  opakují,  totiž  klín  modrý  ostřím 
dolů  obracený,  pole  zlaté  i  bílé  rozkrajující,  a  bílý  vůl  ve  zlatém  poli) 
s  nápisem  kolem  se  vinoucím  „Arma  Joannis  Labunsky  1583".  Na 
desce  zadní  též  v  oválu  a  zlatem  vtlačen  jest  obraz  větevnatého 
stromu  olivového,  pod  nímž  stojí  žena  oděná  řásným  rouchem,  vzta- 
hujíc po  větvi  ruku  a  nad  ní  stuha  s  nápisem  „Oleum  sapere  noli". 
Svrchu  nad  stromem  je  znamení  božské  Jehova  a  nad  tím  nápis 
„Romanorum  XI"**),  na  opačné  pak  straně:  „Oliva  Johannis  Lab." 
Majetníkem  rukopisu  tedy  mimo  všelikou  pochybnost  byl  Jan  Laboun- 
ský  z  Labouně  a  na  Hradišti  nad  Jizerou,  horlivý  posluchač  Jednoty 
Bratrské,  Veleslavínův  přítel,  milovník  literatury,  jmenovitě  sběratel 
rukopisův  a  kněh  českých.  Jiná  kniha  z  knihovny  Jana  Labounského, 
týmiž  vtlačenými  ovály  opatřená,  jest  exemplář  Šturmova  Rozsauzení 
Kancionálu  Bratrského  a  Bratrské  na  to  Obrany,  kterýžto  se  chová 


*)  I  vnitř  sou  listy  75,  76  a  77  nepopsány,  patrně  proto,  aby  se  další  zápisky 

díti  mohly.   Rovněž  1.  123  a  124. 
*)  Vlastně  XI  v.  17:  „A  ty  byv  planau  olivau,  vštípen  jsi  místo  nich  i  učiněn 

jsi  účastník  kořene  i  tučnosti  olivy". 


39 


v  univ.  knihovně  Pražské  sign.  LIV.  F.  2.  Nepochybuji,  že  bedlivěj- 
ším prohlédáváním  najde  se  více  spisů  z  knihovny  Jana  Labounského. 

Rukopis  psán  jest  trojí  rukou,  ale  vše  písmem,  jakovéž  za  druhé 
polovice  XVI.  věku  shledáváme  ve  spisech  Bratrských  s  důsledným 
provedením  dvojího  Z,  i  jest  podobno,  že  právě  z  uložení  majetníkova 
byl  zpořízen.  Rukou  první  předmluva  a  1.  1 — 80,  druhou  1.  80—122, 
třetí  1.  125 — 281.  Písař  první  a  druhé  ruky  dosti  pilně  šetřil  zvlášt- 
ností staré  mluvy;  od  písaře  třetího  nehrubý  k  nim  brán  byl  zřetel, 
také  se  u  něho  i  sic  jinak  naskýtají  omyly  a  poklésky,  jež  jediné 
porovnáním  s  originálem  rozuzliti  možno  bývá. 

K  sepsání  vztahuje  se  předmluva  (nečíslovaný  1.  7—9)  a  doslov 
(1.  249—251).    Obé  doslovně  sem  kladu. 

Předmluva:  „Matěj  z  Mayta  urozenému  pánu,  panu 
„Ladislavovi  z  Wattmberka  službu  a  pokorné  poddání  za  po- 
zdravení. Uložil  si  mi,  urozený  pane,  ať  bych  knížky  mistra  Qui- 
„rika  z  Augusty,  jenž  stovau  Světlo  apatekářuovv  náš  jazyk 
„český  přeložil  Já,  znaje  Tvau  velikau  k  sobě  přízeň  a  lásku, 
„Tvému  uložení,  ačkoli  dosti  nesnadnému,  vše  jiné  od  sebe  odloživ, 
„k  tomu  sem  mysl  svau  obrátil  a  o  to  sem  se  pokusil,  abych  dosti 
„mohl  učiniti  ku  potřebě  všech  skládaní  v  Apatéce,  pokudž  příleží 
„jazyku  českému,  opustiv  výklad  pohádek  mezi  doktory  o  rozličných 
„terminích  řeckých  a  arabských.  Než  na  čem  sau  se  srovnali,  zvlášť 
„Mesue  a  Matěj  (tak)  Silvaticus,  a  jakž  obyčej  jest  dělati  každá 
„složení  u  apatekářuov,  zvlášť  Benátských,  to  sem  tuto  uložil  jazykem 
„českým  položití,  pokudž  naj otevřeněji  moci  budu,  nešetře  v  tom 
„ani  terminuo  latinských,  abych  slovo  z  slova  vykládal,  jakož  termin 
„v  latině  zní,  než  více  šetře  rozumu,  jakž  rozum  jest  v  latině,  — 
„když  toho  nepochybí,  kdož  překládá  jeden  jazyk  v  druhý,  dosti 
„tomu  učiní,  —  aby  netoliko  Němci  a  Latiníci  apatéce  rozuměli  a  pří- 
„právám  lékařským,  ale  i  Čechové,  komuž  by  se  toho  chtělo.  Neb 
„také  i  chválu  z  toho  míti  budeš,  kterýžto  mne  vospalého  kté  práci 
„u budil  si,  aby  jazyk  náš  český  i  tudy  se  šířil,  šlechtil  a  rozmáhal ; 
„neb  není  tak  úzký,  ani  tak  nehladký,  jakž  se  některým  zdá.  Neb 
„cožkoli  muož  řecky  povědíno  býti,  to  také  i  latině,  poněvadž  la- 
„tina  jest  pošla  z  jazyku  řeckého,  a  cožkoli  latině,  to  také  i  česky. 
„Kdyby  v  tom  jedné  nedbánlivost  a  závist  lidí  učených  nepanovala 
„a  bychom  se  na  to  snažili  a  svuoj  jazyk  velebili,  tudíž  bychom  hoj- 
„nost  písem  všech  umění  jím  rozmnožili  a  cizozemcuov  bychom,  sami 
„se  chudíce,  ne  tak  obohacovali.  Protož  poslyš,  když  Quiricus  Au- 
„gustský,  doktor  výborný  všech  umění  svobodných  a  zvlášť  lékařského, 


40 


„(vypsal)  složení  všecka,  kteráž  do  apaték  potřebná  jsau  a  obecně 
„se  připravují,  osvítil  jest  terminy  řecké  i  arabské,  od  starých  do- 
„ktoruo  zatměnými  a  nesnadnými  slovy  položené.  Knížka  zajisté 
„potřebná  a  užitečná  jest  pro  uvarování  mnohých  bíuduov,  kteříž  se 
„v  apatékách  přiházejí  pro  nerozumění  mnohých  terminuov,  a  tak 
„páni  lékaři  i  slavní  doktorové  pověst  dobrau  i  jméno  od  lidu  obec- 
ního tratí.  Kteřížto,  majíce  za  to,  že  přípravy  hojení  jsau  právě 
„složené  podle  úmyslu  Mesue,  nemocnému  za  zhojení  slibují,  a  oni 
„všetečně  někdy  terminu  nerozumějíce  anebo  nákladuov  litujíce, 
„jednu  věc  za  druhau  pokládají,  a  tak  moc  lékařství  dvojí  se,  jakož 
„o  tom  Avicenna  píše  S.  canonis  de  tiriaca.  Měj  se  dobře  v  diauhém 
zdraví  a  štěstí!" 

Doslov:  „Již  máš  konec  Světla  apaték y,  urozený  pane, 
„pane  Ladislave  na  mne  laskavý,  vybrané  z  rozličných  knih  doktor- 
ských od  výborného  doktora  lékařského,  Mistra  Jiříka  z  Augusty, 
„přeložené  z  latiny  v  náš  jazyk  český  podle  malého  rozumu  mého, 
„jakož  sem  na  počátku  položil,  že,  což  můž  býti  povědíno  řecky,  to 
„také  i  latině,  a  což  iatině,  to  také  i  česky.  Tu  kdo  by  mi  se  chtěl 
„posmívati,  což  sem  předpověděl,  že  sem  k  tomu  přivesti  nemohl, 
„abych  každý  termin  řecký  neb  latinský  v  český  jazyk  vyložil:  to 
„jistě  pravím,  že  by  to  býti  mohlo.  Ale  poněvadž  mnozí  termínové 
„arabští  i  řečtí  nejsau  ani  v  latinu  přeloženi,  a  pak  ti  někteří  sau 
„(takoví,  že)  nečasto  jich  apatekáři  i  lékaři  užívají,  než  obecně 
„se  tak  jmenují  u  apatekářův,  a  jinak  v  jiném  jazyku  by  se  jich 
„nesnadno  doptal,  někteří  také  pro  kratší  psaní,  někteří  pěknější 
„zvuk  mají  v  latině  nežli  v  češtině,  a  někteří  zde  v  této  zemi  nám 
„známi  nejsau,  poněvadž  sau  mnohé  věci,  kterýchž  potřebujem  v  slo- 
ženích, ježto  v  Čechách  nerostau,  jako  Squinantum,  Ireos,  Capparis, 
„Tamariscus,  Iuiubé,  Myrtilli  etc.,  a  nejvíce  poněvadž  řemeslo  lékařské 
„jest  jedno  z  sedmerého  umění  svobodného  a  jest  všemi  obyčeji  i  mlu- 
vením i  psaním  oddělené  od  jiných:  já,  znaje  Vás  v  tom  zvyklejší 
„než  sem  sám,  abych  v  tom  nebyl  vzat,  jako  bych  Vás  chtěl  učiti, 
„než  toliko  žádostem  Vašim  abych  povolil,  protož  toho  žádám  od  dárce 
„nejvyššího  všech  maudrostí  i  umění,  aby  se  dobře  měl,  v  dtauhém 
„zdraví  i  štěstí  na  Matěje,  služebníka  svého,  zpomínaje.  Habes, 
„candidissime  lector,  istud  [rk.  apud]  aureum  scriptum  in  Myto  Alto 
„terminatum  Anno  salutifere  incarnacionis  domini  M.  CCCC.  XCVI." 

Celý  spis  rozdělen  na  15  rozdílův:  I.  o  přípravách  vonných, 
II.  o  lektvařích  hořkých,  III.  o  lékařstvích  počišťujících,  IV.  o  tro- 
ciscích,  V.  o  praších,  VI.  o  lohot  neb  loch,  VII.  o  siropích,  VIII. 


41 


o  mastech,  IX.  o  flastřích,  X.  o  cerátích,  XI.  o  olejích,  XII.  o  pří- 
pravě vosku  řemeslně,  XIII.  o  připravování  cukru  řemeslně,  XIV. 
o  vaření  lékařství,  XV.  kterak  která  lékařství  mají  se  tříti. 

Na  1.  251b  počíná  se  kus  z  Galena  o  tom,  která  sau  znamení 
smrtedlná  a  která  k  zdraví,  když  člověk  v  pravé  nemoci  leží,  od  1. 
255  pak  následují  předpisy  o  rozličných  lékařstvích  až  do  konce 
(1.  281).  Toť  obé  patrně  není  psáno  od  Matěje  z  Meyta,  nébrž  pří- 
davek odkuds  od  jinud  přejatý.  Podobných  receptů  drahně  se  shledává 
v  rukopisech  té  doby. 

Matěj  z  Mýta,  tuším,  že  totožný  jest  štíra,  jenž  se  v  Liber 
Decanor.  II  75  a  77  uvozuje,  že  za  děkana  Mr.  Václava  z  Nové 
Plzně  dne  20  února  1461  podstoupil  zkoušku  bakalářskou  na  filo- 
sofické fakultě  Pražské  a  dne  16.  června  t.  r.  za  rektora  Mr.  Jana 
z  Menšího  Města  Pražského  na  hodnost  bakalářskou  byl  povýšen. 
Slova,  kterýmiž  děkan  Mr.  Jan  ze  Stříbra  zaznamenal  povýšení  toto, 
svědčí  o  neobyčejně  dobrém  výsledku  zkoušky;  dí  zajisté  Mr.  Jan, 
že  Matěj  z  Vysokého  Mýta  „palmu  vítězství  školního  slavně  uchvátil" 
(palmám  victoriae  palaestralis  gloriose  suscipiens).  Druhý  Matěj 
z  Vysokého  Mýta  učiněn  bakalářem  za  děkana  Mr.  Jana  z  Tábora 
dne  13.  ledna  1472.  I  ten  by  mohl  býti  překladatelem  „Světla 
apatekářův".  Leč  při  spůsobu  tehdejším,  kde  se  bakaláři  zapisovali 
prostě  podle  křestního  jména  a  rodiště  svého,  těžko  se  dobrati  něčeho 
určitého  a  v  naší  příčině  bez  nesnáze  lze  přestati  na  prvějším  Matěji 
Vysokomýtském,  jehož  zkouška  tak  skvěle  se  byla  vydařila. 

Že  Matěj,  vyučiv  se  umění  lékařskému,  v  rodišti  svém  se  usadil 
a  tam  podle  tehdejšího  obyčeje  i  lékařství  i  lekárnictví  provozoval, 
o  tom  pochybovati  nelze,  ačkoliv  v  knihách  městských  Vys.  Mýta 
nikde  se  o  něm  zmínka  neděje. 

L.  1495  v  Benátkách  tiskem  vyšel  spis  arabisty  (jakož  se  na- 
zývají pozdější  pěstovatelé  lékařské  nauky  arabské)  Quirica  de 
Augustis  de  Tor  tona  „Lumen  apothecariorum".  Výtisky 
spisu  toho  rychle  se  rozešly  po  Evropě  a  jeden  zavítal  i  do  Čech. 
Pan  Ladislav  z  Wartemberka,  patrně  mladší  člen  slavné  té 
rodiny  panské,  o  němž  jsem  se  však  nemohl  dohledati  jiné  zprávy, 
nežli  že  v  Brikcího  Tituláři  1534  jménem  svým  se  uvozuje,  našeho 
Matěje  ponoukl,  aby  spis  Quiricův  přeložil  na  český  jazyk,  čehož 
tento,  jsa  upřímný  a  horoucný  ctitel  národu  svého,  rád  uposlechl; 
již  po  roce,  t.  r.  1496,  překlad  hotový  připsal  Maecenovi  svému. 

Quiricus  de  Augustis,  z  něhož  třetí  přepisovač  rukopisu  našeho 
udělal  „Jiříka  z  Augusty",  byl  syn  lékařův  a  sám  se  obrátil  k  ušlech- 


42 


tilému  povolání  tomu.  Jediné  známé  dílo  jeho  jest  „Lumen  apothe- 
caríorum,"  jež  poprvé,  jakož  svrchu  dotčeno,  1.  1495,  potom  pak 
několikráte  tiskem  bylo  vydáno,  zejména  1549  v  Benátkách  „apud 
Juntas",  1556  a  1566,  pak  v  Lyoně  1503  a  1525.  L.  1482  Quiricus 
působil  co  lékař  při  dvoře  Filipa,  vévody  Savojského,  jenž  tehdá 
přebýval  v  Brescii,  jakož  sám  o  tom  vypravuje.  Quiricus  v  díle 
svém  a  Matěj  z  Mýta  ve  předmluvě  ku  překladu  co  k  autoritám 
lékařským  odvolávají  se  k  Mesue  a  Matouši  Silvaticovi. 
Mesue,  výtečný  lékař,  za  středověku,  ba  až  do  16.  století  slavený, 
ve  12.  stol.  působil  v  Malé  Asii,  ač  neurčito,  zdali  byl  Muhamedanem 
či  syrským  křesťanem  anebo  Aethiopem;  Mathaeus  Sylvaticus  byl 
lékařem  Roberta,  krále  sicilského,  i  sepsal  několik  druhdy  velmi 
velebených  spisů  o  lékařství,  zejména  1336  t.  ř.  „Pandectarius" 
(Opus  pandectorum  medicinalium),  ježto  tiskem  vydán  1470  v  Be- 
nátkách, 1474  v  Bologni,  1498  opět  v  Benátkách  a  častěji  potom. 

Co  se  překladu  samého  dotýče,  tu  přede  vším  připomenouti 
sluší,  že  jest  věrný  a  po  znalecku  provedený.  Matěj  z  Mýta 
šel  po  stopě  originálu  a  nic  nevynechal  ani  změnil  mimo  některé 
podrobnosti;  jen  dedikace,  kterou  Quiricus  dílo  své  věnoval  bratru 
svému  „Joanni  Francisco",  Matěj  zanechal  nepřeložené,  ačkoli  z  ní 
nejednu  myšlénku  doslovně  přejal,  jako  zejména  i  ono  „qui  me  so- 
pitum  excitasti"  (vospalého  ubudil  si).  Překlad  co  do  mluvy  náleží 
k  dobrým  spisům  staročeským  v  oboru  lékařském.  Mluva  jest  vytří- 
bena, s  jakou  se  shledáváme  ve  všech  starších  rukopisech  českých 
oboru  toho:  úsečná,  mluvnicky  správná,  ba  co  do  vazeb  participial- 
ných  přímo  vzorná.  Toť  jedna  z  příčin,  proč  jsem  neváhal  připojiti 
větší  výňatky  z  díla  Matějova.  Snad  že  poněkud  k  sobě  obrátí  zřetel 
i  znalcův  dějin  lékařství  u  nás. 

Výňatky. 

Z  rozdílu  I.  (1 — 19)  o  přípravách  vonných  (de  confectionibus  aro- 

niaticis). 

Diacorali  magistralis  ku  posilnění  srdce,  žaludku,  v  umdlení 
od  dlauhé  a  horké  nemoci.  Vezmi  potřeb  (species)  z  diarodon  ab- 
batis  3  ni,  koraluo  obojích,  drobtuo  z  drahého  kamene  ana  3  \, 
ztluc  čistě  na  prach,  a  přidada  3V11  \  cukru  rozpuštěného  v  ruožové 
vodě,  uděíaj  confecty.  Znamenaj,  co  jest  potřeb  diarodon  abbatis 
aneb  potřeb  trojích  zandaíuo  (specierum  triasandalorum)  neb  jiných 


43 


potřeb,  (že)  o  nich  cele  má  rozumíno  býti  podle  jejich  celého  složení  od 
doktoruo;  ne  tak,  jakž  někteří  nemaudří  pravili,  když  nalezli  psáno : 
„potřeb  diarodon  abbatis",  kladli  sau  je  bez  pižma  (sine  musco), 
pravíce,  že  ten  úmysl  byl  doktora  (1.  8 — 9). 

Toto  pilně  znamenati  sluší,  že  lékařství,  kteráž  se  dávají  k  vy- 
žití materý,  totiž  vlhkosti  té,  kteráž  neduh  puosobí,  a  k  otevření 
zacpání,  aneb  k  posilnění  audu,  jakožto  triasandali,  mají  dávána 
býti  před  jídlem  asi  mi  hodiny,  aby  se  mohla  připraviti  od  přirození 
a  přijíti  do  míst  potřebných.  Pakli  pro  žaludek  neb  pro  zvrácení  chuti 
dávají  se,  tehdy  málo  před  jídlem  mají  dána  býti.  Pakli  pro  moc  po- 
silující zažívání,  ihned  po  obědě  dána  buďte.  Pakli  ku  posilnění  mozku 
a  moci  životné,  po  obědě  neb  po  večeři  asi  dvě  hodiny  dána  buďte.  Pakli 
ku  posilnění  srdce,  okoio  puolnoci  mají  dána  býti,  a  mají  dlauho 
v  ústech  držána  býti,  aby  se  poznenáhlu  rozpustila.  Pakli  k  roz- 
puštění větrnosti,  když  žaludek  jest  prázdný  od  pokrmuo  a  zby- 
tečností. A  při  tom  šetriti  sluší,  aby  žádným  obyčejem  nebyla  dávána 
ani  dryak,  ani  žádná  složení  lékařství  otvírající  neb  urinu  vyvodící, 
dokudž  by  pokrm  byl  v  žaludku,  aneb  kdy  by  byl  naplněn  zlými 
vlhkostmi.  Protož  obyčej  některých,  kteří  dryak  s  ženným  (t.  žženým) 
vínem  přijímají  pro  nechutenství,  nechválí  se,  ovšem  zlý  obyčej 
Vlachuo,  kteříž  přijímají  jej  s  malvazím.  A  toho  rozum  jest,  že 
pokrm  nezažitý  a  zbytkové  zlých  vlhkostí  vedeni  bývají  čistotau 
(subtilitate)  malvazí  neb  vína  ženného  do  jater  a  zacpání  činí,  a  v  škod- 
livé neduhy  lidé  upadají. 

Obyčej,  kterak  mají  brány  býti  kuory  citrové  a  jiných  jablek, 
která  mají  chutnau  vuoni.  Vybeř  jablka,  kteráž  by  měla  větší  kyse- 
lost vnitř,  proto  že  kuory  jejich  sau  vonnější,  a  musí  býti  taupena 
toho  dne,  kteréhož  sau  z  stromu  utržena.  Vy  tří  ti  je  najprv  ručníkem 
čistým  a  ostrým  a  oblaupiti  nožem  ostrým  tence,  aby  nepřijímal 
masa  k  kuoře.  Týmž  obyčejem  při  kutnách  (t.  gdaulích)  a  jiných 
jablcích  čin,  a  potom  v  stínu  vysuš  (1.  18—19). 

2é  rozdílu  IL  (I.  20 — 47)  o  lektvařích  hořkých  (de  electuariis  amaris). 

Sklo  pálí  se  tímto  obyčejem.  Zetřije  dobře,  potom  je  vlož  do  ně- 
jaké pánve  železné  a  vstav  na  uhlí,  vždycky  dýmaje,  až  by  červené  bylo ; 
potom  od  ohně  odstav.  Jestližet  zpopelí,  dobřeť  jest;  pakli  nic,  opět 
vstav  na  uhlí  a  dýmej,  nepřestávaje,  až  i  zpopelí. 

Štírové  se  pálí  tímto  obyčejem.  Vezmi  štíruo  živých,  co  chceš, 
a  vlož  v  nový  hrnec,  zamaže  jej  těstem  neb  hlinau  připravenau, 


44 


a  vstav  jej  do  peci  horké  a  nechaj  ho  přes  den  a  přes  noc.  Potom 
vyňmi  a  budeš  míti  popel. 

Zelí  nepřesazované  takto  se  pálí.  Vytrhej  koření  z  země 
a  vymej  od  nečistoty,  potom  na  kusy  zkrájej  a  vklad  do  hrnce, 
a  přikrej  hrnec  pokličkau  provrtanau,  tak  aby  pára  mohla  vyjiti, 
a  vstav  do  peci  a  míchaj  přes  celý  den;  u  večer  odstav,  nalezneš 
jako  uhlé.  Potom  to  uhlí  zetři  dobře  a  do  malého  hrnka  překlad 
a  přimaž  jej  hlinau  a  vstav  do  peci,  a  nech  přes  den  a  noc,  a  tak 
dlauho  to  dělaj,  až  uzříš  uhlí  v  popel  bílý  obrácené. 

Zajíce  v  prach  uvedení.  Vezmi  zajíce  živého  a  setni  mu  hlavu 
a  vlož  do  hrnce  nového  se  vším,  s  krví  i  koží,  a  zacpej  dobře  hrnec. 
Potom  vstav  do  peci  a  nech  ho  tam  tak  dlauho,  až  zpopelí. 

Skořepiny  vaječné  takto  se  v  prach  uvodí.  Vezmi  skořepin, 
z  kterých  se  kuřata  vyléhla,  a  dobře  je  z  tluka  vklaď  do  hrnce,  a  za- 
cpej dobře,  a  vstav  do  peci  a  nechaj  přes  noc  zpopeliti  dobře.  Pakli 
nic,  vstav  znovu  a  nech,  až  zpopelejí.  Čím  se  déle  suší,  tím  bělejší. 

Krev  kozlova  k  tomu  složení  takto  se  strojí.  Vezmi  kozla 
41etého  ve  dnech  horka  najvětšího  po  sv.  Markete  a  krm  jej  saxi- 
fragau,  koprem  vlaským,  opichem,  petruželí,  polejem,  břečtanem, 
squinantem,  janofítem,  netíkem,  chmelem  a  dávej  mu  piti  víno  vý- 
borné, zvlášť  které  by  k  čerstvosti  nakloněno  bylo,  a  chovej  jej 
vždy  na  slunci.  A  tak  jej  krm  za  40  dní.  Potom  když  by  počala 
urina  jeho  černati  se,  vezmi  hrnec  nový  a  nalej  do  něho  vody 
a  vař,  až  by  odjata  byla  od  ní  zemnatost,  kteráž  při  ní  jest.  Potom 
setni  kozla  a  vezmi  prostřední  krve,  kteráž  z  něho  teče  do  hrnce, 
první  pustě  preč  i  poslední  a  neodstavuje  jí,  až  se  i  srazí.  Potom 
rozřež  ji,  na  dvé,  nechaje  jí  tam  v  hrnci,  a  přikrej  ji  šatem  řídkým, 
a  postav  někde  vně,  ať  na  ni  jdau  paprslkové  sluneční  i  měsícoví, 
a  nech  ji,  až  vyschne,  ale  šetř,  ať  jí  neduojde  mokrost  z  rosy.  Kozel 
ať  jest  zdravý.  Kdežkoli  nalezneš  psáno  o  krvi  kozlové,  o  takové 
rozuměj  (1.  37—39). 

Athanasia,  Mesue,  to  jest  lékařství  od  smrti  záchovavající,  uži- 
tečné proti  bolesti  jater  a  sleziny  a  jejich  zacpání,  proti  bolesti  žaludka, 
proti  dýchavici,  kašli  starému,  čistí  prsy,  proti  toku  břicha  starému,  proti 
črvené  nemoci,  toku  krve,  ukrocuje  bolest  jako  i  ffilonium,  prospěšné 
(proti)  bolesti  ledvin  a  emorojd.  Galiena  v  tom  složení  rozkázal  při- 
měšovati  jater  vlčích,  neb  svau  zvláštností  hodí  se  proti  neduhuom 
jater.  Vezmi  šafránu,  opium,  mirry,  stroje  bobrového,  blénu,  prostu, 
kmínu,  máku  černého  semene,  špiky,  králova  koření,  jater  vlčích,  rohu 
pravého  kozího  neb  jeleního  ana  3  1.  Ztluc  na  prach  čistě  všecko. 


45 


Medu  vařeného  lib.  £  a  udělaj  lektvař.  Játry  vlčí  připravují  se 
a  chovají  takto:  Najprv  vymyti  je  čistě  vínem  bílým  výborným  a  ode 
všech  nečistot  očistiti.  Potom  natluka  čistě  zandalu  žlutého,  pospi 
je  tím  prachem  a  vysuš;  potom  voblože  pelyňkem,  vložiž  do  kra- 
bičky suché  na  suché  místo,  každý  týden  novým  pelyňkem  obkládaje. 
Vlčí  pak  střevo  tímto  obyčejem  se  připravuje  a  chová.  Vymyti  je 
čistě  vínem  bílým,  potom  se  nadýmá  a  na  větru  vysušuje;  než  šetřiti 
ho  od  dýmu  a  od  prachu.  Potom  pelyňkem  obložiti  a  schovatL  Divně 
prospívá  proti  střevním  bolestem  (L  44—45.) 

Z  rozdílu  III.  (I.  78—122)  o  lékařství  vy  vodících  (de  medicinis  solutivis*). 

lera  pigra,  Mesue  podle  úmysla  Galiena.  Iera,  id  est,  sacra, 
to  jest  svatá,  pigra  t.  amara,  to  jest  hořká,  nebo  má  jméno  hoř- 
kosti a  jest  lékařství  slavné,  v  němž  sau  sebrány  moci  a  puosobení 
ušlechtilá.  Nebo  jest  čistící  a  rozpauštějící  zlých  vlhkostí  hrubých 
a  lepkých  a  vysušuje  je.  kteréž  přídržejí  se  v  pruoduších  a  těsných 
místech  jakožto  spongí,  když  do  sebe  mokrosti  nabéře.  A  puosobí 
se  od  ní  rozpuštění  dobré  a  příhodné  a  jest  zahřívající  a  otvírající 
zacpání  a  stírající.  A  moc  toho  lékařství  přináší  pomoci  mnohé 
zkušené  k  nemocem  hlavy,  žaludku,  jater,  příhbí,  ledví  i  matky 
a  studenosti  auduo.  Vezmi  skořice,  masticis,  kopytníku,  špiky,  se- 
mene balsamového,  šafránu,  dřeva  balsamového,  cassie  lignee  3  1, 
aloes  požlautlého  3  11,  medu  cezeného  a  opěňovaného  3  iij,  a  udělaj 
lektvař  v  dobré  formě.  Váha  medu  v  tomto  síožení  má  býti  malá, 
totiž  potřeb  a  medu  za  roveň  jeduostajná  míra,  protože  med  přelomuje 
moc  aloes.  A  netoliko  v  tomto  složení  má  tak  rozumíno  býti,  ale  ve 
všech  jiných,  v  nichžto  aloes  jest  založení.  Založení  (basis)  v  lékařství, 
slově  to  lékařství  prosté,  jehožto  puosobení  zvláště  šetří  se  v  lékařství 
složeném ;  anebo  to  slově  základ  v  lékařství,  skrze  kteraužto  věc  lékař- 
ství chvála  se  dává.  Protož  dobře  znamenaj.  Iera  nemá  býti  dávána 
ihned,  jakž  jest  učiněna,  a  to  jest  proti  neučeným  lekařuom  a  neumělým 
apatekářuom.  Nebo  Albucasis  tomu  chce,  že,  když  by  byla  udělána,  aby 
byla  zahrabána  za  6  měsícuo  v  ječmeně,  aby  zkysala.  A  má  se  připravo- 
vati  měsíce  června  neb  července,  a  ne  v  kvasu;  neb  horkem  letním 
a  kvasem  pokazila  by  se**).  Kteréžto  věci  na  odpor  dělají  apatekáři  času 


*)  Rozdíl  tento  omylem  knihařovým  vložen  mezi  rozdíl  IV  a  VII. 

**)  Lat.  text  1549  má:  „et  debet  confici  in  mense  Julii  vel  Junii,  et  non  in 

frumento,  quia  calore  aestatis  et  frumenti  corrumperetur",  kdežto  Matěj 

četl  fermento  a  fermenti. 


46 


našeho.  Znamenaj,  že  aloes  epaticum  jest  více  vyvozující,  ale  k  jiným 
věcem,  krom  laxací,  požlautíé  jest  lepší  a  zchválenější.  A  protož 
když  naprosto  bez  výminky  píši  aloes,  má  býti  rozumíno  o  požlautíém 
jako  o  lepším  (1.  78—79). 

Z  rozdílu  IV.  (I.  48—  64)  o  tr odscích  (de  trochiscis). 

Trocisci,  totiž  syrečkové,  diarodon  Mesue,  jichžto  pomoc  jest 
veliká  k  zimnicím  starým,  k  zimnicím  zpleteným  a  k  zimnicím  vodo- 
krevným  neb  flegmovým  a  k  zimnicím,  kterýmiž  se  postava  kazí 
Vezmi  ruože  červené  3  1111,  špice  3  111,  lékořice  3  1111  \,  dřeva  aloes 
3  111,  kosti  slonové  pálené  3  i£,  šafránu  a  11  a  gr.  v,  masticis  3  ii. 
Zetři  dobře  všechny  věci  a  směs  s  vínem  bílým  výborným  k  zpuosobě 
pilulí,  ale  uprostřed  udělaj  roztlačené.  Trociskus  jest  nějaké  složení 
z  mnohých  prachuov  a  potřeb,  s  některau  mokrostí  spoiu  zdělaný, 
a  jest  okrauhíý  jako  syrček  (1.  48). 

Obyčej  pečení  gumi  arabici  i  všech  klovatin.  Roztluc  klovatiny 
na  kausky  jako  zrní  sočovice,  potom  vezmi  pánvici  neb  pernici  a  roz- 
pal ji  dobře;  potom,  odstavě  s  ohně,  víožiž  do  ní  klovatiny  a  bez 
přestání  míšej.  A  na  řečenau  pánvici  horkau  vlože  a  míšeje  jich 
nechaj,  ažby  počaly  běleti.  A  jestli  že  to  rozpálení  k  tomu  nemuož 
vystačiti,  rozpal  z  novu,  výspa  z  ní  klovatiny ;  a  potom,  z  novu  roz- 
hřeje, opět  klovatiny  vespi  a  míšej,  ažť  zbělejí.  A  když  zbělejí,  sespiž 
je;  nebo  spečené  sau.  A  tím  obyčejem  dělaj  o  všech  klovatinách. 

Símě  koryandrové  tímto  obyčejem  se  připravuje.  Zpeř  je  dobře 
v  vodě  obecné,  aby  prach  z  něho  se  smyl.  Potom  vyňma  z  vody, 
nalejž  na  ně  vocta  velmi  silného  a  nechaj  ho  v  něm  za  9  dní, 
každý  den  je  proměšuje.  A  když  mine  9  dní,  oceď  z  něho  vocet 
a  na  slunci  vystav,  ať  vyschne.  A  tak  slově  připravené.  Ale  šetř, 
aby  je  z  vocta  dobře  vysušil;  jinak  by  zíau  chut  mělo.  —  Semeno 
koryandrové  tímto  obyčejem  se  praží.  Rozhřej  pánvici  neb  pernici 
na  ohni  prostředně,  potom  vespi  semeno,  kteréž  chceš  pražiti,  a  tak 
je  válej  a  míšej  sem  i  tam,  až  by  je  horko  všudy  proskočilo;  potom 
odstav.  A  tím  obyčejem  semena  praží  se.  —  Připravuje  se  také 
semeno  koryandrové,  aby  nějaká  jedovatost,  kteráž  při  něm  jest,  od- 
jata  byla,  ale  praží  se,  aby  kyselejší  bylo.  A  pražení  jest  též  moci, 
jako  by  bylo  na  poly  vařené. 

Škrob  peče  se  týmž  obyčejem  jako  klovatiny,  míšeje  na  plechu 
dobře  rozhřítém.  A  když  počne  svau  barvu  přirozenau  měniti,  sespi 
dotův;  upečen  jest.  (1.  52). 


47 


Z  rozdílu  V.  (1.  65—69)  o  praších  (de  pulveribus). 

Prach  pro  ty,  kteří  v  loži  moči,  Moutagnani,  velmi  mocný. 
Vezmi  žaludkuo  slepicích  připravovaných  3  stařečku  3  i,  prachu 
z  ježka  spáleného  3  iii,  zetři  na  místo  všecky  věci.  Dávaj  neduži- 
vému 3  1  s  málem  vína  neb  polévky,  když  by  měl  spät  jiti.  Žalud- 
kové  slepičí  takto  se  připravují.  Vezmi  kaukosa  tepiého  (accipe  aquam 
capitelli  calidam,  i.  lixivii),  coť  se  zdá,  a  nalí  ho  na  žaludky  slepičí 
neb  kapaunové,  nechať  hodinu  postojí.  Potom  vymej  je  dvakrát  neb 
třikrát,  potom  slej  luh,  nalej  na  ně  vína  červeného,  jakž  povědíno 

0  luhu.  A  opět  namoč  v  vodě  kaukosné*)  jako  prv  a  opět  v  víně, 
jakož  jest  povědíno,  vymni  je.  Potom  vstav  je  do  peci  po  pečení 
chleba,  nechť  vyschnau,  a  schovej  k  potřebě.  Ježek  pálen  bývá  týmž 
obyčejem  jako  zajíc.  (1.  68). 

Z  rozdílu  VI.  (I.  70—74)  o  lohot  neb  o  lochu  {de  loch). 

Loch  slově  složení,  kteréž  se  muož  lízati  jako  dryak.  —  Loch 
de  pino,  Mesue,  proti  kašli  starému  a  dusnosti,  uplivání  lepkému, 
zacpání  oddychání.  Vezmi  granorum  pini,  to  jest,  jader  z  borovice, 
čistých  a  nových  3  xxx,  mandlův  sladkých  obíaupených,  ořechův 
vlaských  pečených,  draganti,  gumi  arabici,  lékořice  koření  i  mízky, 
anézu,  netíku,  yreos  ana  3  |,  dactilluo  masitých  3  xxxv,  mandluo 
hořkých  obíaupených  3  iii,  medu,  řeckého  vína,  cukru  bílého,  másla 
nového  ana  3  ^,  medu  bílého,  kterýž  s  nebe  spadá,  lib.  1,  3  y£. 
Udělej  loch,  vaře  med  a  vyčistě.  Vořechy  vlaské  pekau  se  tak  jako 

1  semena  proto,  neb  pečení  jich  činí  sežrání  vozhřivky,  a  mají  býti 
oblaupeny  od  svrchní  kožky.  —  Dragant,  který  se  vkládá  v  každý 
loch,  takto  se  připravuje.  Vezmi  medu  a  vody  za  roven,  co  by  dosti 
bylo,  a  namoč  v  tom  dragant,  a  nech  státi  přes  noc;  ráno,  nedosta- 
lo-li  by  se  vody,  přidej,  potom  tra  skrze  ruce,  proceď  skrze  sítko 
a  tak  užívaj.  A  tak  čiň  o  všech  klovatinách,  kteréž  do  těchto  složení 
vcházejí.  (1.  70.) 

Loch  z  liščích  plic  mistrovský,  Mesue  klade  jej  o  sauchotinách, 
podle  rozumu  Galena  lékařství  divné  pomoci,  shromažďuje  moc  po- 
silování a  čistění  plic.  Vezmi  mízky  lékořice,  plic  liščích  připra- 
vených, semene  kopru  vlaského,  netíku  3  1  medu  lib.  1.  Vař  dobře 
vše  a  opěňuj  a  směs  spolu,  jiné  věci  prvé  zetra.  Plíce  liščí  takto 
se  strojí  a  chovají.  Vyčisť  je  od  nečistoty,  potom  vymej  (s)  aquavite, 


r)  Kaukos  —  kalkus,  z  něm.  Kalkguss,  vápenný  louh. 


48 


pospi  cukrem  výborným  ztlučeným.  Nechť  pak  vyschnau  v  peci  ne- 
horké neb  na  kamnách.  A  když  vyschnau,  vlož  je  do  suché  pelyňky, 
chovaj  v  suše.  Pelyněk  zachovává  od  červuo.  Jinak:  Vezmi  plíce 
liščí,  rozřež  je  po  žilách  a  potom  vymej  je  vínem  bílým,  sladkým, 
teplým  a  vonným.  Po  4.  neb  po  5.  hodině  jedno  po  druhém  vysuš 
v  peci  teplé  a  schovaj  v  pelynku.   To  lepší  (1.  73). 

Z  rozdílu  VII.  (I.  125 — 159)  o  sir  opích  {de  syropis). 

Sirop  ze  dvau  kořenau  mistrovský,  silný  a  příhodný  při  vyží- 
vání materý  smíšené  z  colory  (tak)  a  z  ílegmy;  však  užívání  jeho 
jest  více  k  vlhkostem  vodokrevním.  Také  otvírá  zacpání  jater,  sle- 
ziny  i  ledví.  Vezmi  koření  petruželného,  koření  kopru  vlaského  ana 
M  i  vymej  je  dobře  a  od  střeni  očist  a  ostruž;  potom  je  vař 
v  vin  lib.  vody,  až  by  polovice  vy  vřela,  potom  proceď  a  k  tomu 
procezení  přidej  cukru  clarificovaného  lib.  ii,  a  vař,  až  na  místo 
uvře  k  formě  siropu.  V  tomto  siropu  někteří  kladau  kořen  opichový 
místo  petruželného;  ale  že  vopich  má  v  sobě  tu  vlastnost,  že  pa- 
aucí  nemoc  zbuzuje,  protož  mně  podezřín  jest  a  místo  něho  velím 
kiásti  petruželný  (1.  125). 

Syropus  de  scabiosa  mistrovský.  O  kaviášovi  znamenej  ver- 
šíky : 

Urban  svatý  sám  od  sebe  hlízu  také  prolomuje 

chváliti  neumí  kaviáše.  a  mocí  zkušenau  ji  obměkčuje. 

Neb  čistí  prsy,  velmi  čistě,         Na  flastru  na  vrch  přiložený 
jež  neduživá  starost  tiskne.        antrax  ve  třech  hodinách  umoří. 
Čistí  také  plíce  dobře  Také  vnitř  v  nápoji  přijatý 

a  neduh  z  boku  odejme,  hnis  jím  ven  bude  vyhnaný*). 

Vezmi  ječmene  čistého  odřeného,  M  ij,  koření  kaviáše  Mi,  korálu 
červeného  3  ij,  vody  dešťové  lib.  x,  vař  vše  spolu,  ažť  je  ječmen 
počne  pukati  a  koření  uvře.  Potom  proceď  vyždímaje  a  k  procezení 
přidej  mízky  z  kaviáše  lib.  1,  a  opět  vař,  ažť  se  mízka  vyčistí. 
Potom  proceď  a  k  těm  věcem  přidej  cukru  čištěného  lib.  ii,  prachu 
korálu  červeného  3  ii,  vařiž  až  na  místo  a  schovej.    O  vodě  de- 


:)  Latinský  text  zní  takto: 

Vrbanus  per  se  nescit  pretium  scabiosg 
nam  purgat  pectus,  comprimit  §gra  senectus, 
pulmonem  lateris  similiter  et  regionem. 
Rumpit  apostemata,  lenit  virtute  probata. 
Emplastrata  foris  necat  antracem  tribus  horis. 
Intus  potatur,  et  sic  vulnus  euacuatur. 


49 


šťové  a  o  korálích  v  tomto  siropu,  poněvadž  sau  zastavující  a  sirop 
tento  rozšiřující  prsy,  poví  se  v  siropu  z  lékořice,  kdežto  klade  se 
voda  růžová;  nebo  týž  jest  rozum.  (1.  135—136). 

Sirop  z  lékořice,  Mesue,  užitečný  proti  kašli  starému  a  čistí 
prsy  i  plíce  od  materý  vodokrevné,  kteráž  však  nebyla  by  přílišně 
mnoho  drželivá  a  lepká.  Vezmi  lékořice  strauhané  čistě  3  ii,  ne- 
tíku  3  i,  yzopu  suchého  3  i,  dej  na  to  vody  dešťové  lib.  1111.  a  nechej 
přes  den  a  přes  noc,  potom  vař  řemeslně,  až  by  polovice  vyvřela.  Potom 
procedě  přidejž  medu  vyčištěného,  cukru  clariíicovaného,  penidij 
(penidiarum)  ana  3  vin,  vody  růžové  3  vi.  Vař  až  k  formě  siropu 
a  schovej.  Tuto  znamenej,  že  nepodobné  se  to  zdá,  že  skladatel 
(autor)  v  tomto  siropu  klade  vodu  růžovau,  poněvadž  vona  stvrzuje, 
a  sirop  tento  má  rozšiřovati  strany  prsí.  A  netoliko  to  zdá  se  býti 
proti  rozumu,  ale  také  jest  proti  těm,  kdož  dělají  ten  sirop,  proto 
že  nižádného  téměř  není,  kdo  by  do  něho  vodu  růžovau  kladl. 
K  tomu  můž  býti  povědíno,  že  pravě  (recte)  se  vkládá,  a  kdož  nevklá- 
dají, velmi  blaudí.  A  toho  rozum  jest:  Nebo  k  tomu,  aby  sirop 
tento  prospíval  proti  kašli  starému  a  plíce  i  prsy  aby  čistil,  netoliko 
musí  v  něm  býti  ty  věci,  kteréž  by  prsy  rozšiřovaly  a  obměkčovaíy 
a  rýmu  by  k  sežrání  přivodily,  jakož  to  bývá  od  lékořice,  od  netíku, 
od  yzopu,  ale  také  potřebí  jest,  aby  v  něm  byly  ty  věci,  které  by 
strany  roztažené  zase  spojovaly  a  moci  vyhánějící  posilovaly  a  obvla- 
žovaly.  A  to  beyvá  od  vody  růžové,  protož  rozumně  se  vkládá 
(1.  156—157). 

Z  rozdílu  Vlil.  (I.  159— -180)  o  mastech  (de  unguentis). 

Mast  žaludková  z  nálezku  mistra  otce  mého*)  posiluje  žaludku 
a  hodí  se  proti  neduhům  jeho  studeným  a  bolestem,  kteréž  přichá- 
zejí od  větrnosti  (a  ventositate)  a  k  mdlé  moci  zažívání,  chuť  zbu- 
zuje  a  zažívání  přivodí.  Vezmi  oleje  z  špiky  nardi,  oleje  masticis,  oleje 
rmenového,  oleje  z  máty  zahradní,  oleje  pelyňkového  ana  3  ii,  oleje 
kutnového  3  iii,  oleje  růžového  3  i£,  květu  muškátového,  masticis, 
hřebíčkův,  muškátu,  cardamomi  většího  i  menšího,  galganu,  dřeva 
aloes  ana  3  ii,  koralův  červených,  semene  koryandrového  připrave- 
ného, růže  červené  ana  3  nl/2,  vrškův  pelyňkových  ana  3  1%, 
máty  zahradní,  květu  rmenového,  vrškův  squinantu  ana  3  i1/*,  zetři 
na  místo  všecky  věci  velmi  čistě  a  s  málem  vosku  udělej  mast, 
aby  držala  prostředek  mezi  tvrdostí  a  měkkostí,  přidada  chleba  přes- 


f)  Orig.  Unguentum  stomachicum  inventione  patris  meí. 

ÍTt.  :  Filosofie,  dějepis  a  filologie, 


4 


50 


ného  prvé  v  octě  rozmočeného  a  dobře  vyždatého  3  V  každé 
masti  potřeby  (species)  mají  je  velmi  dobře  utříti;  nebo  kdyby  dobře 
na  prach  nebyly  utřeny,  moc  jejich  nemohla  by  skrze  průduchy  pro- 
niknauti  ani  od  horka  se  připravovati.  Potřeba  mastí  a  flastrův 
a  olejův  byla  jest,  aby  některé  věci  byla  moc  přiložena,  kteráž  by 
se  v  podstatě  své  držaía  a  ne  ihned  aby  se  rozpustila;  druhé,  že 
lékařství  prostá  nečinívala  sau  užitku;  třetí  pro  mdlobu  lékařství 
prostých  (1.  159—160). 

Z  rozdílu  IX.  (I.  180 — 187)  o  flastřích  (de  émplastris). 

Flastr  z  komonice,  obměkčující  každau  tvrdost,  kteráž  bývá 
v  žaludku,  v  jatrách  a  v  slezině  i  ve  všech  střevech*).  Vezmi  ko- 
monice 3  vi,  květu  rmenového,  semene  sena  řeckého,  bobkův,  koření 
slezu  vysokého,  pelyňku,  ana  3  iii,  semene  opichového,  kmínu  pol- 
ního, yreos,  ostreyše,  ameos,  špice,  cassie  lignee  ana  3  1%,  majo- 
rány 3  iii,  armaniaci  (aromatici)  3  x,  storacis,  bdelii  ana  3  v,  tere- 
bentiny  3  i!/2,  loje  kozího,  pryskyřice  ana  3  11 V2,  vosku  3  Vi,  oleje 
z  maiorany,  oleje  špice  ana  lib.  ii.  Připrav  takto:  Z  semene  sena 
řeckého,  z  kořene  slezu  vysokého  a  z  fíkův  udělej  matoliny  (muci- 
lagines),  vaře  u  vodě,  v  kteréž  by  prvé  vařil  jiné  seno  řecké,  rmen 
a  komonici,  ana  co  by  dosti  bylo,  a  z  řečeného  zvaření  také  klovatiny 
předepsané  ať  sau  rozpuštěny,  jiné  pak  ztluc  na  prach,  a  přilože 
volej e,  vosk  a  tuky,  udělej  flastr  (1.  180 — 181). 

Z  rozdílu  X.  (I.  187 — 198)  o  cerdtích  (de  cerotis). 

Cerát  na  ledví,  mým  vtipem  nalezený,  užitečný,  divný  k  obraně 
potracení  při  ženě  těhotné.  Viděl  jsem  z  něho  užitečné  zkušení 
a  zvláště  při  nejjasnější  někdy  veyvodně  (tak)  Brixie,  nejjasnějšího 
Filipa  manželky,  pána  z  Sabandij,  kteráž  jest  měla  dvoje  potracení: 
a  když  byl  přiložen  cerát,  za  některý  čas  snosila  jest ...  A  jednau 
když  ho  zanechala,  opět  jest  potratila.  A  při  mnohých  jiných  paních 
a  ženách  sem  ho  zkusil.  A  složil  sem  jej,  když  sem  u  Její  Jasnosti 
slaužil  léta  MCCCLXXXII**)  Vezmi  mastixu  vybraného  3  i,  laudani 


*)  Rkp.  má:  „i  všecka  střeva":  orig.  „in  omnibus  visceribus". 

=*)  Original  klade:  „Cerotum  pro  renibus  meo  ingenio  repertum:  utile  atque 
mirabile  ad  prohibendum  abortům  in  muliere  prsegnante:  vidi  de  co  utilia 
experiraenta,  et  maxime  in  illustrissima  nunc  quondam  comitissa  Brixiae,  in 
partibus  ultramontanis  uxore  illustrissimi  Philippi  domini  de  Sabaudia, 
quse  habuit  duos  abortus.   Approximato  ceroto  aliquo  tempore  portavit. 


51 


3  vi,  vosku  žlutého  3  hadového  koření  (bistorte),  vořechův  cy- 
přišových, ipoquintidos ,  agacie,  sanguinis  draconis,  růže  červené, 
korálu  červeného,  zandalův,  máty  suché,  semene  koryandrového  při- 
praveného, gallie  muscate,  země  pečeťované  ana  3  ii,  oleje  dřevěnného 
lib.  11,  zetři  na  prach,  což  má  býti  zetříno,  a  udělej  cerát  v  dobré 
formě,  a  jestli  že  by  nebyl  pří  držící  se,  přidej  málo  terebentiny. 
Cera  jest  vosk  a  tak  cerát  síove  od  vosku;  neb  do  každého  cerátu 
vosk  vchází  aneb  nětco  místo  vosku,  a  jest  některaký  prostředek 
mezi  mastí  a  flastrem,  hustší  nežli  mast  a  měkčejší  nežli  fíastr 
(1.  191—192). 

Z  rozdílu  XL  (l.  199—224)  o  olejích  (de  oleis.) 

Olej  liščí,  Mesue,  jest  lékařství  ušlechtilé  a  poslední  ke  dně 
v  klaubích  a  v  nohách,  a  k  bolestí  ledví  a  hřbetu.  Vezmi  lišku 
celau  a  vyvrž  z  ní  střeva  se  vším  a  vlož  ji  do  nádoby,  a  nalej  na 
ni  vody  studnicné  a  vody  mořské  ana  lib.  111,  oleje  starého  jasného 
lib.  v,  a  vař  vše  z  nenahla  na  tichém  ohni,  přidada  soli  3  iii,  a  vař, 
ažť  voda  vyvře.  Potom  přelej  do  jiné  nádoby  a  vlož  do  něho  kopru 
polního,  thymi  ana  lib.  1  a  nalej  na  ně  vody,  v  níž  by  vařil  prvé  ij 
lib.  bylin  pověděných,  a  vař  jako  prvé,  až  vyvře  voda  a  maso  od 
kosti  se  oddělí.  Potom  proceď  vše,  silně  vyždímaje,  a  schovej.  — 
O  vodě  mořské  znamenej,  jestliže  jí  nemůžeš  míti,  místo  ní  dej  vodu 
dobře  osolenau,  a  když  by  slaná  byla,  ještě  k  ni  přidej  soli  míru 
napřed  pověděnou.  Voda  mořská  do  čtvrtého  dne  zkazí  se  a  zsmradí. 
Ale  aby  jí  mohl  chovati  za  měsíc,  přiměs  k  ni  málo  aquamvite ; 
nebo  aquavite  dobře  zachovává  každau  věc  od  porušení,  a  nadto  za- 
chovává incaust,  aby  nezamrzí  u  veliký  mráz.  A  toho  sem  já  často 
zkusil  (1.  205—206). 

Z  rozdílu  XII.  (I.  224 — 227)  o  připravování  vosku  (de  artificio  cerce). 

Vosk  černý  takto  se  připravuje.  Vezmi  lib.  1  vosku,  země 
třené  (terrae  tritsß),  jakož  svrchu,  oleje  dřevěnného  ana  3  i,  rozpusť 
vosk,  a  když  poněkud  vystydne,  přidej  země  černé  (terra  nigra) 
a  olej,  a  schovej.  A  chceš-li  ten  vosk  jemný  uděíati,  přidej  tere- 
bentiny (1.  226). 


Et  illo  semel  relicto  iterum  ad  abortům  venit.  In  multisque  aliis  matronis 
et  mulieribus.  Illum  composui,  dum  illustr.  Suse  Dominationi  servirem 
anno  1480". 

4* 


52 


Z  rozdílu  XIII.  (I.  228 — 242)  o  připravování  cukru  řemeslně  (de  ar* 

tificio  zucchari). 

Kterak  marzapanum  máš  zpravovati.  Vezmi  mandíův  sladkých 
odřených  a  čistě  zatřených  lib.  l/2,  cukru  také  dobře  na  prach  ztl lí- 
čeného lib.  i,  směsiž  spolu  obé  dobře,  vody  růžové,  což  by  dosti 
bylo,  a  udělej  těsto,  kteréž  rozválej  na  prkéncích  a  upec  v  peci. 
Jsau  také  někteří,  kteříž  nevkládají  mandíův  než  iiii  3  proti  jedné 
každé  libře  cukru,  někteří  více,  někteří  méně,  a  to  můž  býti  k  li- 
bosti toho,  ktož  má  přijímati  nebo  jisti.  Mohau  také  býti  bez  pr- 
kenec  mařapani  (tak)  tím  obyčejem.  Udělaje  těsto,  rozvalejž  na  dště, 
na  kteréž  máš  krájeti,  pospa  cukrem,  a  vklad!  na  zemi  čistau  bez 
ohně,  a  na  ně  na  vrch  vstav  střep  s  uhlím,  a  když  se  upeče  svrchní 
strana,  obratiž,  a  tak  bude,  že  nepoznáš,  která  jest  strana  zpodní 
a  která  svrchní  (1.  240). 

Z  rozdílu  XIV.  (I.  243 — 245)  o  vaření  lékařství  (de  decoctione  medi- 

cinarum). 

Lékařství,  kteráž  mohau  snésti  dlouhé  vaření,  jsau  tato:  po- 
dražec, kopr  vlaský  kořen  i  bylina,  oman,  ireos,  hořec,  squinantum, 
colloquintida ,  vocún  (hermodactylli),  zeměžíuč  každá  (centaureae), 
hadové  koření,  kořen  pivoňkový,  slunečné  proso  (milium  solis),  šu- 
covice  (tak),  pýří,  bodláčí  každé,  jitrocít,  netřesk,  přeslička,  chřen,  roh 
jelení,  stroj  bobrový,  každé  koření,  kteréž  vonné  není,  všecko,  což  jest 
vlhké  a  studené,  všivé  koření  (staphisagria),  chmel,  semeno  konopné, 
dráč  (berberis)  atd. 

Lékařství,  kteráž  málo  vaření  snésti  mohau,  tato  jsou:  syrovátka 
(aqua  lactis),  růže,  fiola,  plesnivec  (stoechados),  netík  (capilli  ve- 
neris),  sémě  chmelíků  (semen  psylii),  list  hřebíčkový  (foliům  indum), 
květ  janoše  (flores  genestrse),  černý  kmín,  komonice  (mellilotum), 
rmen,  mateří  dauška  (serpillum),  dobrá  mysl  (origanum),  květ  stulíků 
(flores  nenupharis),  květ  boráku  (flores  boraginis)  atd. 

Rozdíl  XV.  (1.  246 — 249)  jedná  o  tření  lékařství  (de  contritione  medi- 
cinarum)  a  vyčítává  lékařství,  jaké  tření  z  nich  které  snáší. 


53 


6. 

O  erbovních  a  patricij ských  rodinách  v  XV. — XVII. 
století  v  m.  Chrudimi  usedlých.  • 

Sepsal  Antonín  Rybička,  a  předložil  prof.  dr.  Emler  dne  4.  června  1883. 

V  Památkách  arch.  (d.  X.  str.  27  a  násl.)  vyčetli  jsme  rodiny 
šlechtické,  kteréž  v  století  XV. — XVII.  při  m.  Chrudimi  zboží  šo- 
sovní  držely  a  tam  tytýž  i  přebývaly.  Vyloučili  jsme  však  z  vypsání 
toho  takzvané  rodiny  erbovní  (Wappner)  a  patricijské, 
slíbivše,  že  o  nich  svým  časem  jinde  o  sobě  a  zevrubněji  promluvíme. 
Abychom  dostáli  této  své  přípovědi,  podáváme  přítomné  vypsání  u  ve- 
řejnost, jakožto  pomůcku  k  domácímu  rodo-  a  místopisu*). 

Po  vzdání  se  m.  Chrudimi  r.  1420  Žižkovi  a  Pražanům  a  po 
vypuzení  odtamtud  obyvatelstva  německého,  převládal  v  městě  tom 
výše  50  let  veskrz  živel  demokratický,  tak  že,  třeba  tam  již  toho 
času  někteří  novoštítní  panošové  grunty  šosovní  drželi  a  také  v  radě 
obecní  sedali**),  nicméně  nevychází  na  jevo,  že  by  po  celou  tu  dobu 
osoby  nebo  rodiny  některé  jakés  přednosti  a  práv  před  ostatními 
obyvateli  byly  užívaly  aneb  i  jen  takových  k  sobě  potahovati  se  po- 
koušely. Když  však  ku  konci  XV.  a  na  začátku  XVI.  století  řemesla 
a  obchody  městské,  —  jmenovitě  sladovnictví,  koželužství,  kožešnictví, 
soukenictví,  mydlářství  a  j.  —  v  Chrudimi  nemálo  se  rozmohly  a  po- 
zdvihly a  z  toho  tamním  průmyslníkům  a  obchodníkům  nevšední  užitky 
a  výdělky  vycházely,  a  když  zároveň  času  toho  mládež  chrudimská 
hojněji  nežli  před  tím  učení  pražské  a  jiné  akademie  zahraničně 


*)  Prameny,  z  nichž  jsme  pomůcky  k  vypsání  tomuto  čerpali,  jsou  tyto  : 
Městské  knihy  chrudimské,  z  r.  1439—1700,  (Libri  Contractuum,  LL.  Trans- 
actionum,  LL.  Testamentorum,  LL.  Nuptialium,  LL.  Orfanorum,  LL.  Vi- 
nitarum,  LL.  Memorabilium),  Archiv  ministeria  vnitra,  Zemský  archiv  český, 
Monumenta  universitatis  Prag.  (Liber  Decanor.),  Sněmy  zemské,  Historie 
cirk.  Pavla  Skály,  Náhrobní  pomníky  v  chrámech  chrud.  a  některé  drobné 
spisky  lat.  a  české. 

*)  Od  roku  1440—1500  drželi  při  městě  Chrudimi  grunty  šosovní  a  tytýž  se- 
děli v  tamní  radě  obecní  tito  novoštítní  panošové:  Jan  ze  Škrovad,  Václav 
Kuban  z  Chotěnic,  Bartoš  Krupín,  Jiřík  z  Pouchobrad,  Viktorín  z  Kunčího, 
Matyáš  Hyndrák  z  Habrová,  Jan  Žoldán,  Matěj  Bezchleba  z  Koldína,  Aleš 
z  Meziklas,  Šimon  Koibář,  Jan  Stéblo  z  Lomnice,  Prokop  Kabát  z  Vlčího 
a  j.  v. 


54 


navštěvovati  se  jala  a  takto  v  m.  Chrudimi  počet  mužů  vzdělaných 
a  zkušených  den  ode  dne  se  množil  a  rozhojňoval;  vyskytly  se  ne- 
dlouho na  to  osoby  i  rodiny  rozličné,  kteréž,  vynikajíce  jednak  větším 
bohatstvím,  jednak  vyšším  vzděláním,  o  to  zasazovati  se  jaly,  aby 
i  ve  veřejném  životě  větší  platnosti  a  trvalejšího  vlivu  nabyly. 
Pročež  usilovaly  mimo  jiné  potahovati  k  sobě  taktéž  úřady  městské, 
aby  také  věci  obecní  podle  nich  šly  a  domáhaly  se  erbů  a  titulů, 
aby  takto  i  jakés  vnější  přednosti  před  ostatními  spolusousedy  poží- 
vati  mohly.  Při  tom  ovšem  některé  z  osob  a  rodin  těchto  neroz- 
pakovaly  se  i  takovéhoto  vlivu  a  titule  na  ujmu  obce  zneužívati 
a  nad  spolusousedy  svými  se  potřásati ;  nic  však  méně  většina  rodin 
a  osob  těchto  vůči  obci,  církvi,  škole  a  ostatním  sousedům  zachovala 
se  tak,  že  vším  právem  můžeme  k  nim  vztahovati  klassické  povědění 
našeho  Dan.  Adama  z  Veleslavína:  „Že  se  báli  Boha,  ctili  svou 
vrchnost,  milovali  vlasť  a  pečovali  o  dobré  obecné  a  žádali  po- 
tomkům svým  vlasť  zanechati  v  lepším  spůsobu,  nežli  ji  od  předků 
přijali!"  Pročež  máme  za  to,  že  zasluhují,  aby  se  památka  jejich 
obnovila  a  na  budoucno  zachovala,  ano  potomstvu  za  příklad  vysta- 
vila! 

Toto  předeslavše  chceme  vyčisti  přední  rodiny  erbovní  a  patri- 
cijské,  kteréž  v  době  nadepsané  při  městě  Chrudimi  byly  usedlé 
a  tamtéž  i  držely  zboží  sošovní. 

Seznam  rodin  a  osob  erbovních. 


Bílkové  z  Bílenberku; 
Bohoufové  z  Polkensteinu, 
Daníkové  a  Boleslavští  z  Kočice, 
Francové  z  Liblic, 
Jahodkové  a  Loukové  z  Turova, 
Kochánkové  z  Kochánku, 
Korbdřové  z  Saxendorfu, 
Netorynové  z  Dražíce, 


Pachové  z  Dřevíce, 
Pětkové  a  Pivničkové  z  Radostic, 
Svéchinové  z  Paumberku, 
Šebestiánové  z  Öastalovic. 


Václav  Lípa, 
Rodina  Mydlářovská, 
Sam.  Fontín  Klatovský. 


Bílkové  z  Bílenberku. 

Jiří  Bílek,  rodič  pražský  (Pražák),  — jak  se  podobá  příbuzný 
rodiny  Bílků  (Albínů)  Třeboňských  —  usadil  se  okolo  r.  1570  při 
m.  Chrudimi,  koupil  tam  dům  v  ulici  vysoké  vedle  domu  Mydlařova 
a  Šichova,  r.  1575.  a  násl.  seděl  mezi  staršími  obecními,  zastávaje 
při  tom  úřad  rychtáře  městského  a  žil  ještě  r.  1587.    Jsa,  jak  se 


55 


podobá,  jedním  z  těch  málo  sousedů  chrud.,  kteří  se  tehdáž  přiznávali 
k  víře  římsko-katolické,  vychoval  ve  víře  té  i  oba  syny  své:  Jiřího 
a  Václava.  Tito  vzdělavše  se  ve  vyšších  vědomostech  literních, 
dosáhli  hodnosti  mistrů  sv.  umění  na  akademii  Jezuitské  v  Praze. 
Jiří  oddada  se  stavu  kněžskému  byl  farářem  na  rozličných  místech 
a  jmenovitě  od  r.  1615 — 1620  v  Chotěšově.  Václav  usadil  se 
v  Chrudimi  na  domě,  jejž  byl  r.  1581  koupil  od  obce  tamní  a  pojal 
za  manželku  Johanku  dceru  Augustina  Branišovského  z  Kostelce  nad 
Or.  a  seděl  pod  jménem  Václava  Pražáka  delší  čas  jako  starší  obecní 
a  konšel  v  radě  městské.  Když  po  vítězství  bělohorském  ponejprv 
zase  r.  1622  byla  obnovena  radda  městská  v  Chrudimi,  jmenován 
jest  Václav  B.  JMC.  rychtářem  tamtéž,  kterýž  úřad  napotom  až  do 
r.  1631  spravoval.  Jakož  byl  r.  1622.  vypovězen  z  Chrudimi  tamní 
děkan  evangelický,  Jiří  Oeconomus  Koudnický,  působil  Václav  B. 
k  tomu,  že  na  místo  jeho  povolán  do  Chrudimi  za  děkana  bratr  Vá- 
clavův, Jiří  B.,  který  tam  od  r.  1623 — 1626  zůstával  a  společně 
s  bratrem  svým  Václavem  co  nejhorlivěji  o  to  se  přičiňoval,  aby 
obyvatelstvo  chrudimské  navráceno  bylo  do  lůna  samospasitedlné 
církve  římsko-katolické;  což  se  jim  také  z  části  podařilo.  Z  Chru- 
dimi přešel  Jiří  B.  na  arciděkanství  do  Hory  Kutné,  odtamtud  pak 
do  Staré  Boleslavi  a  později  jest  přeložen  za  arcijáhna  do  Č.  Krum- 
lova, kdež  také  zemřel.  Pro  své  veliké  zásluhy  na  poli  náboženském 
a  nemalé  pronásledování,  ježto  mu  snášeti  bylo  času  „té  ohavné  re- 
belie", Jiří  B.  společně  s  bratrem  Václavem  a  strýci  svými  Ji- 
říkem a  Václavem  Vykročilem  majestátem  lat.  císaře  Ferdi- 
nanda II.,  jehož  dátum  v  Řezně  dne  6.  list.  1630,  povýšen  jest  do 
stavu  vladického  s  erbem  a  titulem  z  Bílenberku*).    Václav  B. 


*)  Erb  ten  se  vypisuje  takto:  Scutum  perpendiculariter  in  duas  partes  divi- 
sum,  dextra  cerulea,  in  basi  ejus  mons  triapex  mixti  viridi  flavique 
coloris,  ex  quo  ad  lumbos  usque  senex  canns,  prolixam  barbam  et  capellos 
ad  humeros  habens,  sinistra  manu  ancoram  deauratam  cum  acumine  sini- 
stram  versus  circumflexam  tenens,  prorumpit.  Altera  vero  fati  seuti  pars 
est  tota  dealbata,  per  cujus  medium  via  rubra,  in  qua  dictae  anchorae 
acumen  circumflexum  apparet,  transversim  ducitur.  Super  scuto  galea 
aperta  equestris  (tornearia)  ex  qua  Corona  aurea  regia  exornata  apparet, 
teniis  ex  sinistro  ceruleo  et  albo,  ex  altera  latere  albo  et  rubro  colore  va- 
riegatis;  super  Corona,  e  qua  una  ala  aquilina  albi  coloris  late  explicata 
sursum  versus  ad  dextram  extenditur,  in  cujus  medio  laurea  corona  proprii 
coloris,  inqua  duae  palmae  virides  in  annullo  quoque  viridi  spectabiles 
eminent,  ita  tarnen  ut  earum  una  ad  dextram,  altera  ad  sinistram  trans- 
versim vergat. 


56 


přestěhoval  se  později  z  Chrudimi  do  Prahy,  kdež  byl  registrátorem 
desk  zemských  a  žil  ještě  r.  1641.  Týž  zůstavil  syny  Jana  Vác- 
lava a  Václava  B.  zB.,  kteří  studovali  na  universitě  pražské. 
Václav  oddada  se  napotom  stavu  duchovnímu  byl  času  svého 
jedním  z  předních  hodnostářů  církevních  v  Čechách.  Byltě  děkanem 
v  Holohlavech,  kanovníkem  v  Hradci  Kr.  (1665.),  po  odstoupení  bis- 
kupa M.  Zoubka  z  B.,  generálním  vikářem  biskupství  královéhra- 
deckého (1669),  děkanem  u  Všech  Svatých  na  hr.  Pr.  (1670),  a  ko- 
nečně povolán  za  kanovníka  do  kapitoly  metropolitanské  tamtéž 
(1673.)  Jan  Václav  B.  byl  doktorem  práv,  r.  1650.  jmenován  je 
raddou  při  apellacích  na  hr.  pr.,  dne  10.  dubna  1661.  povýšen  do 
stavu  rytíř,  a  f  1657.  V  m.  Chrudimi  se  napotom  rodina  ta  více 
nepřipomíná,  leč  k  roku  1656,  kdež  nadepsaný  Jiří  Vykročil  zB., 
primás  Kutnohorský,  založil  tam  klášter  Kapucínský. 

Bohoufové  z  Polkensteinu. 

Rodina  tato  pocházela  z  Třeboně  a  přistěhovala  se  teprv  v  druhé 
polovici  století  XVI.  do  Chrudimi.  Jmenovitě  byl  Lukáš  Bohouf 
k  přímluvě  pánů  z  Rožmberku,  jichž  byl  úřadníkem,  pro  své  služby 
věrné  majestátem  císaře  Max.  IL,  úterý  po  letare  r.  1570  vyšlým, 
nadán  erbem  a  titulem  z  Polkensteinu*).  Synové  jeho,  Adam 
a  Václav  B.  k  vyzvání  Jiříka  Bílka,  byvše  z  Třeboně  vyhoštěni, 
přistěhovali  se  do  m.  Chrudimi,  kdež  se  oženili,  grunty  šosovní 
koupili  a  v  radě  sedali.  Václav  B.  pojal  totiž  r.  1578  pannu  Zu- 
zanu, dceru  po  Jiříkovi  Hanykýřovi  a  Adam  r.  1578  Annu  vdovu 
po  Ondřejovi  Kaprovi  za  manželku.  Onen  zemřel  již  okolo  r.  1582, 
načež  vdova  jeho  paní  Zuzana  ukoupila  dům  pozůstalý  a  vdala  se 
po  druhé  za  Jiřího  Boleslavského  a  později  po  třetí  za  Tomáše  Vo- 
dičku. Adam  B.  koupil  grunty  rozličné  při  m.  Chrudimi  a  seděl 
v  radě  městské  od  r.  1586—1617  jako  starší  nebo  konšel,  a  přichází 
ještě  r.  1619  v  radě  za  krále  Bedřicha  obnovené.    Když  r.  1625—27 

*)  Erb  ten  se  vypisuje  takto:  Štít  od  svrchu  pravé  až  dolu  k  levé  straně 
pošíkem  rozdělený;  spodní  polovice  bílé  barvy,  v  níž  u  spodku  tři  pa- 
hrbky neb  trávníček  zelený,  druhá  svrchní  modré  b.,  v  kterémžto  štítu 
pták  noh,  též  v  půli  na  přič  rozdělený,  stoje  rozkročenýma  zadníma  nohama 
na  trávníčku,  spodní  polovice  jeho  modré  a  svrchní  bílé  b.,  s  ústy  rozža- 
venými  a  červeným  jazykem  vyplazytým  k  pravé  straně  obrácený  k  skoku 
se  maje,  vzhůru  stojí.  Nad  štítem  kolčí  heim,  okolo  něhož  přikrývadla 
bílé  a  modré  b.  z  obou  stran  dolu  visí;  nad  tím  točenice  s  rozletitými 
feflíky  týchž  barev,  z  níž  půl  ptáka  noha  modré  b.  S  roztaženými  křídly 
k  pravé  straně  obráceného  vyniká. 


57 


čásÉ  obyvatelů  chrudimských  „pro  religii"  do  ciziny  se  vystěhovala, 
byli  mezi  nimi  také  Daniel  B.  z  P.  s  Ludmilou  manželkou  svou, 
kdežto  ostatní  členové  rodiny  té,  vrátivše  se  do  lůna  církve  katolické, 
při  m.  Chrudimi  zůstali,  z  nichž  Václav  B.  r.  1627—1637  přichází 
mezi  staršími  obecními  a  byl  také  času  toho  s  Jiřím  Marhounem 
úředníkem  důchodů  obecních.  Zemřel  r.  1638,  načež  vdova  Markéta 
a  poručníci  sirotků  Jana  a  Václava  B.  z  P.  prodali  pozůstalý 
dům  v  městě  „doktorovský"  s  dvorem  na  podměstí,  aby  nepřišel 
úplně  k  spuštění,  Václavovi  Píseckému  za  1200  ÍP  gr.  m.  V  druhé  po- 
lovici století  XVII.  připomíná  se  ještě  mezi  sousedy  chrud.  pan 
Jiří  B.  z  P.,  který  seděl  drahně  let  v  raddě  městské,  od  r.  1662  byl 
primasem  a  r.  1680  JMC.  rychtářem  v  Chrudimi. 

Baníkové  a  Boleslavští  z  Kočice  a  Ostrova. 

V  druhé  čtvrti  století  XVI.  žil  v  m.  Chrudimi  p.  Daník,  vzdě- 
laný a  zámožný  soused  a  dobrý  přítel  Jiříka  France  a  Václava 
Šacha,  bakalářů  a  sousedů  chrudimských*).  Potomci  jeho  drželi  to- 
likéž v  druhé  polovici  století  XVI.  domy  a  grunty  šosovní  tamtéž, 
a  to  r.  1570  paní  Johanka  Daní  ková  dům  v  čtvrti  klášterské, 
jejž  zdědil  po  ní  syn  jediný  Melichar  D.  Tento,  vzdělav  se  na 
učení  pražském  ve  vyšších  vědomostech,  dosáhl  tamtéž  hodnosti 
bakaláře  a  mistra  svobodných  umění,  byl  napotom  správcem  školním 
v  rozličných  místech  a  usadil  se  posléze  v  m.  Brodu  Českém.  Zde 
nabyl  nemalého  zboží  šosovního  i  poplužního  a  jsa  takto  muž  zá- 
možný a  rozšafný  i  dobrý  hospodář  —  zakládal  komoru  král.  a  jiné 
osoby  nemalými  sumami  a  seděl  v  radě  městské  jako  konšel  a  pri- 
mátor drahně  let  a  pro  své  šlechetné  zachování  a  služby  platné  ma- 
jestátem cis.  Rudolfa  II.,  jehož  dátum  na  hr.  praž.  v  pátek  po  ned. 
Invocavit  1.  1584,  Mel.  Daník  nadán  jest  erbem  a  titulem,  aby  se 
psáti  mohl  z  Kočice  a  Ostrova**).  K  erbu  a  tituli  tomuto  přijal 

*)  Viz  Čas.  Č.  Mus.  1845  Str.  364. 

**)  Erb  ten  vypisuje  se  takto:  „Štít  na  dvé  na  přič  rozdělený,  spodní  polovice 
modré  a  horní  bílé  barvy,  v  níž  pták  papoušek  popelaté  b.  od  levé  k  pravé 
straně  obrácený  na  větvičce  sukovité  stojící,  zlaté  nohy,  pysk  a  řetízek  na 
hrdle  s  kroužkem  mající  se  vidí.  Nad  štítem  kolci  heim,  na  němž  přikrý- 
vadla  modré  a  bílé  z  obou  stran  dolu  visí  a  nad  tím  koruna  zlatá  král., 
z  níž  dvé  křídla  orličí  rozkřídlená,  pravého  spodní  polovice  bílé  a  svrchní 
modré,  levého  svrchní  polovice  bílé  a  dolní  modré  b.  vynikají,  mezi  nimiž 
pak  uprostřed  papoušek  tím  vším  spůsobem  jako  v  štítu  se  spatřuje.  — 
Při  tom  připomínáme,  že  „Kočice"  byla  osada  nade  vsí  Kočím  blíž  Chru- 
dimi někdy  ležící,  avšak  toho  času  již  pustá. 


58 


napotom  své  přátely  a  známé  J.  Kříže,  JMC.  rychtáře  českobrod- 
ského a  Jiříka  Boleslavského,  souseda  chrudimského.  S  man- 
želkou svou  paní  Dorotou  Mel.  Daník  splodil  syna  Mauricia,  pak 
dcery  Kateřinu  (provdanou  Chebdovskou)  a  Magdalenu  (prov. 
Müllerovou);  syn  Mauric  stal  se  bakalářem  svob.  umění,  žil  nějaký 
čas  v  Brodě  Českém,  později  však  vyšel  ze  země,  aniž  se  vědělo  kam, 
obě  pak  sestry  jeho  žili  ještě  r.  1635.  Melichar  D.  zemřel  dne 
8.  srpna  1.  1606  a  pohřben  jest  v  děkanském  chrámu  P.  v  Brodě 
českém. 

Nadepsaný  Jiří  Boleslavský,  strýc  erbovní  Melichara  Da- 
níka,  byl  synHavla  Boleslavského  souseda  chrud.,  který  v  druhé 
polovici  století  XVI.  držel  při  m.  Chrudimi  dům  v  čtvrti  Domapi- 
lovské,  dvůr  na  Novém  městě  a  jiné  grunty  šosovní,  a  mimo  syna 
Jiřího  měl  ještě  dceru  Martu.  Jiří  B.  oženil  se  s  Zuzanou,  vdovou 
po  Václavovi  Bohoufovi,  a  jsa  tak  jako  otec  jeho  pokládán  mezi 
přední  a  zámožné  sousedy  chrud.  seděl  drahně  let  v  radě  městské 
(1588 — 1600)  jako  starší  obecní,  rychtář  městský  a  konšel.  Zemřel 
r.  1601  zůstaviv  syna  nezletilého  Jiříka  a  dceru  Dorotu;  načež  se 
vdova  jeho  po  třetí  provdala  za  Tomáše  Vodičku,  který  pak  držel 
veškeré  zboží  po  Havlovi  a  Jiříkovi  Boleslavských  zůstalé,  dům 
v  městě,  dvůr  na  předměstí,  role,  zahrady  a  j.  v. 

Nadepsaná  sestra  Jiřího  Boleslavského  Marta  Bol.  byla  čtyři- 
kráte provdána;  ponejprv  (r.  15Y2)  za  Buriána  Kochánka,  JMC. 
rychtáře,  po  němž  zdědila  dům  v  čtvrti  domapilovské,  později  pro- 
daný Matoušovi  Malíři ;  po  druhé  (r.  1590)  za  Jana  Němce,  po  třetí 
(r.  1592)  za  Jana  Prokula  Bydžovského  a  po  čtvrté  (r.  1610)  za 
Jakuba  Naxeru,  jemuž  porodila  synáčka  Daniele.  Od  otce  svého 
Havla  B.  převzala  známý  dům  Pachovský  s  pivovárem,  jenž  se  dostal 
později  Janu  Felixovi,  který  jej  prodal  r.  1615  Samuelovi  Kuchin- 
kovi  za  1500  jflß  gr.  Paní  Marta  Naxerová  zemřela  r.  1612  odkázavši 
sumy  jisté  na  skutky  milosrdné  a  jmenovitě  kopu  záhonů  role  u  sv. 
Jiří  ke  škole  chrudimské,  a  pochována  jest  u  sv.  Michala,  kdež  se 
její  tabule  náhrobní  až  podnes  spatřuje*). 

Sirotci  po  Jiřím  Boleslavském  Jiří  a  Dorota,  zůstávali  po  čas 
své  nezletilosti  v  domě  otčima  Tomáše  Vodičky ;  dospěv  pak  k  letům 
Jiří  B.  uvázal  se  v  statek  otcovský  a  koupil  r.  1617  dům  v  čtvrti 
Pachovské  („v  Boleslavi",  kde  nyní  záložna)  od  sestry  své  Doroty, 
provdané  za  Samuele  Fontina  Klatovského;  r.  1619  zvolen  jest  do 


*)  Viz  Čas.  Č.  Mus.  1848  I.  str.  231. 


59 


raddy  obecní,  v  níž  seděl  napotom  jako  konšel  i  JMC.  rychtář 
drahně  let,  koupil  nemálo  gruntů  v  restech  obecních  zasedělých 
a  opuštěných,  r.  1637  společně  s  Kateřinou  manželkou  svou  obdržel 
postupem  od  J.  Hendricha  z  Levenfelsu,  souseda  Německobrodského, 
všeliký  statek  movitý  i  pozemský  po  Samuelovi  Albrechtovi  Fontínovi 
Klatovském  pozůstalý,  utrpěl  však  při  tom  tak  jako  jiní  spolu- 
sousedé  v  tehdejších  bězích  válečných  soldateskou  švédskou  a  cí- 
sařskou i  nehodami  živelními*)  nemalých  ztrát  a  těžkostí  a  zemřel 
r.  1651  bez  dědiců  mužských,  načež  se  vdova  jeho  paní  Dorota 
r.  1652  provdala  za  Jana  Mydláře,  souseda  chrudimského.  Dědicem 
svým  jmenoval  Jana  Máje,  zetě  svého,  jemuž  připadlo  také  všeliké 
výšepsané  zboží  po  Sam.  AI.  Fontínovi  zděděné,  —  jmenovitě  dvůr 
a  mlýn  Švacháčkovský  pod  Vestcem,  napotom  Májovský  zvaný, — 
a  který  r.  1650  po  smrti  první  manželky  byl  se  oženil  po  druhé 
s  pannou  Dorotou,  dcerou  nadepsaného  Jana  Hendricha  z  Levenfelsu. 

Francové  z  Liblic, 

drželi  hojná  zboží  šosovní  při  m.  Chrudimi  a  sedali  v  radě  chru- 
dimské již  v  XV.  století  a  napotom  až  do  konce  století  XVII.  a  psali 
se  z  Liblic  hned  na  začátku  století  XVI.,  ačkoliv  teprv  r.  1543 
jedné  větvi  rodiny  té  dostalo  se  erbu  a  titule  vladyckého  skrze  krále 
Ferdinanda  I. 

Nej starší  známý  člen  rodiny  té  jest  Zikmund  Franc,  který 
r.  1498  a  násl.  seděl  mezi  konšeli  chrudimskými.  V  první  čtvrti 
století  XVI.  drželi  grunty  při  m.  Chrudimi  Jiří  Franc,  bakalář, 
pak  synové  Zikmuntovi,  Jan  a  Vít  F.  z  L,  z  nichž  tento  r.  1531 
odkázal  kůru  českých  literátů,  při  vystaveném  tehdaž  chrámu  sv. 
P.  Kateřiny  zřízeném,  10  fjp  gr.  č.  Téhož  času  žili  tolikéž  v  Chru- 
dimi a  drželi  tam  zboží  šosovní  Šimon  F.  z  L.,  bakalář  a  bratří 
jeho  Jan  a  Václav  F.  z  L.  Šimon  F.  byl  delší  Čas  členem  raddy 
městské  a  vedl  obchody  s  vladyky  okolními,  i  držel  dědiny  poplužní 
v  Mezilesicích,  jež  prodal  Janovi  Bošinskému  z  Božejova,  jakož 
i  prodal  jiné  své  grunty  šosovní  Bartošovi  Kydlinovi  z  Plotišt;  Jan 
F.  z  L.  byl  veliký  přítel  školy  chrud.  (1550)  a  tolikéž  muž  zámožný 
i  nemálo  vzdělaný  a  tudíž  jmenován  prvním  J.  M.  C.  rychtářem  v  m. 


*)  Jmenovitě  r.  1641  dne  6.  října,  když  se  strojila  veliká  hostina  ku  poctivosti 
přítomného  tu  p.  podkomořího,  vyšel  z  domu  Boleslavského  oheň,  kterým 
v  krátké  době  tři  čtvrtě  vnitřního  města  i  s  domem  radním  jsou  v  popel 
a  rum  obráceny. 


60 


Chrudimi,  (kterýžto  úřad  r.  1547  ve  všech  městech  královských 
a  věnných  byl  znovu  zřízen)  a  přičinil  se  zvláště  o  obnovení  a  zve- 
lebení školy  chrud.  r.  1550;  Václav  F.  z  L.,  jenž  1.  1544—1552 
seděl  v  radě  městské  a  byl  tolikéž  JMC.  rychtářem,  zemřev  r.  1552, 
pochován  jest  u  sv.  Kateřiny.  Týž  zůstavil  vdovu  paní  Barboru, 
která  se  r.  1553  provdala  za  Jana  Pěčka  z  Radostic,  jemuž  páni 
prodali  také  dům,  dvůr  a  grunty  pozůstalé;  r.  1560  dali  páni  Annu, 
nezletilou  dceru  někdy  Václava  France  s  přivolením  máteře  její,  paní 
Barbory  a  strýců  jejích  Jana  a  Šimona  France,  za  manželku  Jiřímu 
Jurmanovi  z  Krásenska,  sousedu  Čáslavskému,  kterýžto  sňatek  po- 
žehnal tehdejší  děkan  chrud.  Jan  Janovský.  —  Času  toho  připomíná 
se  v  Chrudimi  ještě  jiná  větev  Franců  z  L.,  totiž  bratří  Jiřík,  ba- 
kalář a  Vácslav  Fr.  z  Liblic,  jimžto  král  Ferdinandi,  majestátem, 
daným  na  hr.  pražském  v  neděli  po  sv.  Petru  v  okovech  r.  1543, 
propůjčil  erb  a  titul  z  Liblic*),  načež  také  na  sněmu  v  sobotu  po 
sv.  Jiljí  r.  1545  přijati  jsou  do  stavu  vlády ckého.  Z  bratří  těchto 
držel  Jiřík  F.  dům  v  městě  a  dvůr  v  Putrkasích  s  18  pruty  rolí  za 
bránou  Holubovskou  ležícími  (kterýž  dvůr  však  r.  1548  prodal  za 
950  ÍP  gr.  č.  Jiříkovi  Dřisickému  z  Pouchohrad)  a  seděl  také  delší 
čas  v  radě  městské  (r.  1534—42).  —  V  druhé  polovici  století  XVI. 
žil  při  m.  Chrudimi  Samuel  F.  z  L.,  také  Kantor  zvaný,  jsa  muž 
vzdělaný  a  rozšafný,  dobrý  zpěvák,  platný  člen  lat.  kůru  literátského 
a  od  r.  1562 — 1604  členem  raddy  obecní  jako  starší,  konšel  a  pri- 
mas a  r.  1598  po  smrti  Val.  Březovského  jmenován  taktéž  JMC. 
rychtářem;  týž  držel  domy  a  grunty  při  m.  Chrudimi  a  r.  1592 
koupil  tolikéž  mlýn  klobasovský  za  1600  ÍP  gr.  čes.  Po  smrti  jeho 
(f  1612)  stalo  se  r.  1614  rozdělení  pozůstalých  po  něm  statků  a  pe- 
něz mezi  Václavem  F.  z  L.  měštěnínem  Hor  Kutných,  Jiříkem 
Fr.,  sousedem  a  konšelem  chrud.,  Tomášem  Lvikem,  Janem  Mar- 
tinem a  Václavem  Polnenským,  zeti  a  manželi  dcer  jeho  Salo- 
meny,  Anny  a  Kateřiny  a  Samuelem  Vlčnovským  z  Vrbice,  z  nichž 
vzali  sobě  syn  Jiřík  dům  v  městě,  Jan  Mastík  pole  a  ostatní  dědi- 


*)  Erb  ten  vypisuje  se  takto:  Štít  žluté  barvy,  v  němž  dva  štrychy  modré 
barvy  pošíkmo  dolů  tažené,  mezi  nimiž  kamzík  své  přirozené  barvy  zadními 
nohami  na  skále  stojící  a  předními  vzhůru  spjatý  k  pravé  straně  štítu  vy- 
niká. Nad  štítem  kolčí  heim,  nad  nímžto  točenice  žluté  a  modré  barvy, 
z  níž  z  obou  stran  přikry vadla  týchž  barev  dolu  visí;  nad  tím  vším  dvě 
křídla  orlova,  pravé  u  spodku  modré  a  na  vrchu  žluté,  levé  pak  u  spodku 
žluté  a  na  vrchu  modré  b.  a  mezi  nimi  kamzík  tím  spůsobem  jako  v  štítu 
se  vidí. 


61 


cové  sumy  hotové  i  v  šultbrifech  na  gruntech  pojištěné  a  za  mlýn 
klobásovský  p.  Václavovi  Tluxovi  prodaný  stržené.  —  Poslední  známý 
člen  starožitné  a  bohaté  rodiny  této  jest  Jiřík  F.  z  L.,  syn  nebo 
vnuk  výše  jmenovaného  Jiříka  Fr.  z  L.,  který  r.  1649—65  přichází 
mezi  konšeli  m.  Chrudimi,  kdež  držel  tehda  dům  v  městě  a  grunty 
šosovní. 

Jahodkové  a  Loukové  z  Turova. 

V  první  polovici  století  XVI.  čteme  mezi  předními  sousedy  m. 
Chrudimi  Václava  Jahodku,  jenž  tam  společně  s  manželkou  svou 
Annou  držel  dům  a  grunty  šosovní  a  r.  1545  a  násl.  seděl  tolikéž 
v  tamní  radě  městské.  Týž  splodil  syny  Jana,  Matěje  a  Víta 
kteřížto  všickni  vzdělali  se  ve  vyšších  vědomostech  jednak  v  škole 
chrudimské,  jednak  na  učení  pražském.  Nejstarší  z  nich  Jan  vstou- 
pil do  služby  státní,  oženil  a  usadil  se  na  Nov.  M.  Praž.  a  byl  po- 
zději registrátorem  desk  zemských;  Matěj  oddal  se  stavu  kněž- 
skému, byl  správcem  duchovním  v  rozličných  místech  a  posléze 
děkanem  v  Novém  Kolíně;  Vít  pak  zůstal  v  Chrudimi  na  domě 
otcovském.  Pro  své  služby  platné  Jan  J.  majestátem,  daným  na  hr. 
pr.  v  sobotu  po  sv.  Řehoři  (17.  martii)  1.  1571,  nadán  jest  erbem 
a  titulem  z  Turova*),  kteréžto  nadání  později  cis.  Rudolf  II. 
listem  tolikéž  na  hr.  pr.  daným  ve  středu  po  sv.  Kateřině  1.  1582, 
potvrdil  a  na  stav  vlády cký  rozšířil,  načež  Jan  J.  na  sněmu  zemském 
úterý  po  letare  1585  přijat  jest  do  stavu  vladyckého  zemí  koruny 
České.  K  erbu  a  tituli  tomuto  připustil  Jan  J.  své  příbuzné  Víta 
Jahodku  a  Timotea  Louku,  sousedy  chrud.,  kteréžto  k  erbu 
připuštění  cis.  Rudolf  II.  majestátem,  daným  v  pátek  po  sv.  Duchu 
1.  1589  potvrdil,  načež  Jan  J.  později  ještě  přijal  za  strýce  erbovního 
Cypriana  Zahrádku,  úředníka  kněh  městských  na  Nov.  M.  Pražs. 
Týž  Jan  J.  prodal  r.  1591  svým  a  svého  bratra  kněze  Mat.  Jahodky 
jmeném  dům,  v  m.  Chrudimi  po  matce  jich  Anně  pozůstalý,  Ondřejovi 
Walter  o  vi  a  žil  v  Praze  ještě  r.  1595. 

*)  Erb  ten  vypisuje  se  takto:  Štít,  v  němž  u  prostřed  štrych  od  levé  strany 
k  pravé  vzhůru  pošíkem  modré  barvy  a  na  něm  tři  jahody,  stopkami  pořad 
od  vrchu  dolu  obracené;  spodní  díl  téhož  štítu  červené  b.,  svrchní  pak 
žluté  b.  a  v  každém  z  nich  po  jednom  lilium  bílé  b.  se  vidí.  Nad  štítem 
kolčí  heim,  na  němž  příkryvadla,  po  pravé  straně  zlaté  a  modré,  po  levé 
pak  bílé  a  červené  potažené  dolu  visí;  nad  tím  dvě  křídla  orličí  po  pravé 
straně  modré,  po  levé  červené  b.  vzhůru  stojí,  mezi  nimiž  jedna  jahoda  na 
stopce,  u  níž  dva  lístky  vzhůru  obracené  se  spatřují. 


62 


Výše  jmenovaný  příbuzný  Jahodküv  Timoteus  Louka,  byl 
syn  Václava  Louky,  který  držel  v  m.  Chrudimi  dům  a  grunty 
pod  fortnou  pardubskou,  byl  drahně  let  (1542—1561)  členem  raddy 
městské  a  mimo  syna  Timotea  měl  ještě  dceru  Veroniku,  která 
se  r.  1563  provdala  za  Jana  Pěčku  z  Radosti c,  souseda  chrud. 

Timoteus  Louka,  jenž  byl  taktéž  r.  1572  a  násl.  zasedal  v  raddě 
městské,  držel  četné  grunty  a  domy,  jmenovitě  dům  nově  vystaveDý 
s  výstupkem  (altánem)  v  čtvrti  domapilovské  (ulici  Martiniho)  a  měl 
za  manželku  Ludmilu,  příbuznou  bohaté  sousedky  chrudimské  Estery 
Šmarošky,  kteráž  r.  1585  jí  odkázala  skvostné  šaty,  klenoty  od  zlata 
a  stříbra  a  manželu  jejímu  nemalé  sumy  peněžité.  Timoteus  L. 
zemřel  bezdětek,  byv  na  den  nanebevzetí  P.  Marie  t  1588.  při 
hrozné  bouři,  trvaje  pod  výstupkem  v  dolejším  podnebí  domu  svého, 
bleskem  do  smrti  zabit;  načež  se  pozůstalá  vdova  jeho  ještě  téhož 
roku  provdala  za  Adama  Vencelidesa  Žlutického  *). 

Kochánkové  z  Kocháním. 

Rodina  tato  kvetla  v  městě  Chrudimi  v  XV.  a  XVI.  století;  kdy 
se  jí  však  dostalo  erbu  a  titule  z  Kochánku,  nemohli  jsme  vy- 
hledati  **). 

V  první  polovici  století  XVI.  čteme  zhusta  v  starých  knihách 
chrud.  Tobiáše  Kochánka  z  K.,  který  jmenovitě  od  r.  1543 — 57 
seděl  v  raddě  a  od  r.  1553  byl  primasem  čili  hospodářem  městským. 
—  Bratr  jeho  byl  Burian  ml.  K.  z  K.,  který  r.  1560  pojal  za 
manželku  Evu,  dceru  Jiřího  Hanykyře,  jež  r.  1563  zdědila  po  otci 
dům  a  grunty,  vzdavši  zboží  to  manželi  svému.  — 


*)  Na  domě  na  náměstí  chrud.  na  rohu  do  ulice  Martiuího  ležícím,  spatřuje 
se  krásný  portal  v  způsobu  renesančním  řemeslně  zhotovený,  na  kterémž 
viděti  tolikéž  dvé  erbů,  z  nichž  jeden  jest  týž,  kteréhož  užívali  Jahodkové 
a  Loukové  z  Turova;  bohužel  o  starších  držitelích  a  stavitelích  domu  toho 
nemáme  zpráv  širších. 
**)  Erb,  jehož  užívala  rodina  ta,  vypisuje  se  takto:  „Štít  celý  černý,  v  němž 
na  třech  pahrbcích  jednorožec  zlatý  k  pravé  straně  postavený  se  spatřuje; 
nad  štítem  kolčí  heim  s  přikryvadly  zlatými  a  černými  dolu  okolo  štítu 
potaženými,  z  něhož  černá  křídla  orličí,  12  zlatými  srdci  posetá,  vyni- 
kají". —  Co  se  týče  titule  z  Kochánku,  připomínáme,  že  v  druhé 
polovici  století  XV.  v  městských  knihách  přivádějí  se  rozličné  grunty  šo- 
sovní  „v  Kochánku"  ležící,  dle  kteréž  krajiny  čili  trati,  rodina  ta  se 
snad  psala;  kup.  R.  1497  dal  Duchek  pasíř  synu  svému  Yiktorinovi  dům  s 
zahradou  „v  Kochánku"  ležící. 


63 


Téhož  času  dižela  jiná  větev,  vedle  gruntů  šosovních  v  Chrud., 
také  zboží  zemské;  r.  1557  koupil  totiž  Tobiáš  K.  st.  z  K.  statek 
Rohoznou  a  oženiv  se  r.  1563  s  paní  Alžbětou  Sendražskou  z  Sendražic 
obvěnil  jí  250  ÍP  gr.  m.  na  svých  gruntech  šosovních  dotud,  pokudby 
suma  ta  nebyla  pojištěna  na  jeho  zboží  zemském.  V  titulaři  z  roku 
1556  připomíná  se  Burián  K.  z  K.  na  Vruticích  a  v  tit.  z  r.  1567 
přichází  též  Burián  K.  a  vedle  něho  nadepsaný  Tobiáš  st.  K. 
na  Rohozné,  po  němž  r.  1570  statek  ten  držela  již  bývalá  manželka 
jeho  paní  Eližběta  provd.  Nekolanská  z  Sendražic. 

Burián  st.  K.  byl  r.  1563  JMC  rychtářem  v  Chrudimi  a  po- 
jistil manželce  své  Kateřině  věno  její  na  svém  domě.  Výše  při- 
vedený Burián  ml.  K.  (bratr  Tobiášův)  přichází  napotom  v  druhé 
polovici  století  XVI.  velmi  často  mezi  předními  sousedy  chrudim.; 
týž  držel  dům  veliký  v  městě  vedle  Koců,  pak  dvůr  a  role,  i  provo- 
zoval nevšední  obchod  suknem;  od  r.  1563—81  seděl  mezi  konšely 
a  od  na  to  až  do  r.  1589  byl  JMC.  rychtářem,  a  mezi  tím  také 
několikráte  berníkem  krajským.  R.  1572  oženil  se  po  druhé  s  Mar  tou, 
dcerou  Havla  Boleslavského,  která  po  něm,  když  r.  1589  zemřel 
bezdětek,  zdědila  dům  v  čtvrti  domapilovské  a  provdala  se  na  to 
ještě  třikráte,  jakož  k  tomu  ukazuje  náhrobní  tabule  v  chrud. 
chrámu  P.  sv.  Michala  až  po  dnes  zachovalá*). 

P.  Burián  K.  z  K.  byl  poslední  mužský  člen  rodiny  té  při  m. 
Chrudimi;  za  to  však  kvetla  rodina  ta  ještě  napotom  v  jiných  městech, 
jmenovitě  přichází  na  začátku  století  XVII.  Jan  Albrecht  K. 
z  K.,  který  držel  zboží  zemské  „Braky"  a  zůstával  na  Nov.  M.  Prž., 
jehož  syn  Vilím  Jiří  K.  z  K.  jest  tamtéž  při  chrámu  sv.  Jindřicha 
pochován. 

Korbářové  z  Saxendorfu. 

Již  ku  konci  století  XV.  a  to  r.  1492,  čteme  mezi  předními 
sousedy  chrudimskými  Šimona  Korbáře,  panoše,  kterýž  sedal 
také  v  raddě  městské  a  nad  to  od  r.  1511  —  1514  byl  primasem  čili 
hospodářem  obecním.  Zemřev  r.  1514  učinil  odkazy  na  skutky  mi- 
losrdné a  k  záduší  chrámů  chrud.,  načež  jeho  vdova  Kateřina  K. 
prodala  r,  1519  dům  svůj  paní  Noemě  z  Rokyc.  —  Syn  nebo  vnuk 
jejich  Jan  Korbář  byl  (v  létech  1538—58)  v  držení  domů  a  roz- 
ličných gruntů  šosovních  při  m.  Chrudimi,  od  r.  1539—53  členem 


*)  Viz  Čas.  Č.  Mus.  1848  I.  str.  431. 


64 


raddy  obecní  a  jmenovitě  osudného  roku  1547  primátorem  ehr», 
kdež  vedle  jiných  primátorů  královských  měst  českých  pohnán  jest 
k  soudu  —  při  tak  zvaném  krvavém  sněmu  —  na  hrad  pražský  pro 
vzpouru  měst  těch  proti  králi  Ferdinandu  I.  ve  válce  šmalkaldské  na 
jevo  danou  a  nucen  jménem  obce  chrud.  všechny  jí  tehdáž  náležité 
statky  zemské  králi  tomu  postoupiti  a  všechny  privilegie  a  nadání  od 
předešlých  císařů  a  králů  městu  udělené  vydati  a  vrátiti.  Do  r.  1554 
Jan  K.  spravoval  nějaký  čas  úřad  prvního  písaře  městského  a  přiči- 
ňoval  se  tehdáž  nemálo  s  jinými  sousedy  o  obnovení  a  zvelebení 
školy  chrudimské.  —  V  druhé  polovici  století  XVI.  připomínají  se 
Pavel,  Fridrich  a  Zikmunt  bratří  vlastní  Korbářové,  jež 
byl  krevní  jich  příbuzný,  Jiřík  Velvarský  z  Saxendorf  u,  přijal 
k  erbu  a  tituli  svému,  kteréž  k  erbu  přijetí  cis.  Max.  II.  listem,  daným 
v  Prešpurce  v  úterý  po  sv.  Františku  (7.  oct.)  1.  1572,  schválil  a  po- 
tvrdil.*) Z  bratří  těchto  držel  času  toho  Fridrich  K.  z  S.  dům 
rodinný  (Korbařovský)  v  čtvrti  klášterní  v  m.  Chrudimi,  jejž  r.  1585 
prodal  Krištofovi  Soukeníkovi.  Týž  Fridrich  K.  jest  poslední  nám 
známý  potomek  rodiny  té  při  m.  Chrudimi,  a  nepřipomíná  se  více 
ani  v  tit.  z  r.  1589  ani  v  jiných  pamětích  veřejných. 

Netorynové  z  Dražíce. 

Jan  Netorýn  studoval  na  akademii  pražské,  kdež  nabyl  hod- 
nosti bakaláře  a  mistra  svob.  umění.  Pro  svou  nevšední  vzdělanost 
a  své  šlechetné  zachování  nadán  jest  společně  s  Janem  Bartoškem 
a  Pavlem  Zipanským  majestátem  krále  Ferdinanda  I.,  jehož  dátum 
na  hr.  Praž.  v  sobotu  po  sv.  Jiří  1.  1556,  erbem  a  titulem  z  Dra- 
žíce**).   Nedlouho  na  to  usadil  se  při  m.  Chrudimi,  koupiv  tam 

*)  Erb  ten  vypisuje  se  takto:  Štít  na  dvé  zdélí  rozdělený,  pravá  polovice 
barvy  žluté;  v  níž  jest  hlava  zvířete  daniele  i  s  krkem  své  přirozené  barvy 
k  pravé  straně  obrácená  s  dvěma  parohy  na  hlavě,  druhá  pak  polovice 
téhož  štítu  barvy  blankytné  čili  modré,  v  kteréž  uprostřed  štrych  černý  od 
vrchu  až  k  spodku  jdoucí  se  spatřuje.  Nad  štítem  kolčí  heim,  na  kterémž 
točenice  s  rozletitými  feflíky  modré  a  žluté  barvy,  okolo  něhož  přikrývadla 
po  pravé  straně  žlutou  a  černou  b.,  po  levé  pak  straně  žlutou  a  modrou 
b.  z  obou  stran  potažené  dolu  visí;  nad  tím  nade  vším  též  hlava  daniele 
zvířete  tím  vším  způsobem  jako  v  štítu  vyniká." 
**)  Erb  ten  se  vypisuje  takto:  „Štít  modré  barvy,  u  spodku  téhož  štítu  ra- 
tolest na  přič  jako  oblouk  sehnutá,  na  kteréž  sedí  papoušek  červené  b. 
s  bílým  krkem,  držící  v  ústech  prsten  zlatý  s  rubínem;  nad  štítem  kolčí 
heim  s  přikryvadly,  modrou,  červenou  a  bílou  b.  potaženými  a  nad  tím 
dvě  křídla  orlova  tolikéž  modré,  červené  a  bílé  b. ;  mezi  nimiž  papoušek 
tím  způsobem  jako  v  štítu  se  vidí." 


65 


sobě  r.  1559  od  paní  Barbory  Lhotské  z  Ronovce  dům  v  městě  vedle 
staré  (pardubské)  fortny  a  r.  1566  od  Kateřiny  Topolské  dvůr  se 
grunty  šosovními.  V  městě  Chrudimi  požíval  nemalé  vážnosti,  byl 
členem  lat.  kůru  literátského,  inspektorem  škol  a  jiných  ústavů  mi- 
losrdných. S  manželkou  svou,  paní  Annou  Křižanovskou  z  Ži- 
vanic,  splodil  syna  Adama;  kterýž  rozmnožil  dědictví  své  grunty 
šosovními  r.  1597  přikoupenými  a  r.  1599  pojal  za  manželku  Lud- 
milu, dceru  Václava  Sládka ;  zemřel  však  na  to  bezdětek.  Paní  Anna 
Netorynová,  která  přežila  manžela  a  syna  svého,  zemřela  r.  1603, 
odkázavši  statek  svůj  Janovi  Pikhartovi  ze  Zeleného  údolí,  písaři 
důchodnímu  na  Pardubicích  a  Markétě  manželce  jeho,  strýni  své, 
avšak  tak  aby  oni  odvedli  100  ÍP  gr.  m.  chrud.  kůru  literátskému  a  Pa- 
vlovi Langovi  z  Kranzendorfu,  purkrabímu  pardubskému,  tolikéž  100 
jfp  gr#  —  Jan  Pikhart  držel  dvůr  Netorynovský  až  do  r.  1615,  kdež 
jej  prodal  za  2700  fjp  gr.  m.  Danielovi  Scharf enberko vi  z  Lindenthalu. 

Pachové  z  Dřevíce. 

Tato  bohatá  rodina  měšťanská  kvetla  v  XV.  a  XVI.  století  v  m. 
Chrudimi  a  Hradci  Kr. ;  v  Chrudimi  připomínají  se  Páchové  již  ku 
konci  století  XV.,  mezi  předními  sousedy;  jmenovitě  čteme  Duchka 
Páchu  r.  1490  mezi  staršími  obecními  a  od  r.  1494  mezi  konšely 
chrud.;  týž  držel  tam  veliký  dům  v  městě,  dle  něhož  jedna  celá 
čtvrt  se  nazývala  Páchovská,  později  Šiclrovská,  a  rozsáhlé 
grunty  šosovní  i  provozoval  výnosný  obchod  vínem,  obilím  a  dobytkem 
a  zemřel  r.  1506*).  Dědic  jeho  Jiří  P.  byl  rovněž  muž  zámožný 
a  vážený,  seděl  od  r.  1510 — 1515  mezi  konšely  chr.,  a  byl  od  r. 
1519—1529  hospodářem  čili  primasem  městským  a  zemřel  okolo 
r.  1542  zůstaviv  několik  domů,  zahrad,  vinic,  rolí  a  nad  to  mnoho 
peněz  hotových,  nádobí  cínového  a  klenotů  od  zlata  a  stříbra,  kteréž 
zboží  rozděleno  mezi  sirotky  pozůstalé :  Bohuslava,  Jana,  Pavla, 
Ludmilu,  Annu  a  Mandalénu.  Bohuslav  P.  měl  za  manželku 
paní  Marketu  ze  Seči,  dceru  p.  Hynka  Kalvacha,  souseda  králové- 
hradeckého, kteráž  zdědila  po  otci  svém  dvůr  šosovní  v  Plotišti  při 


*)  Dle  kšaftu  r.  1506  zdělaného  bylo  mnoho  sousedů  a  okolních  panošů 
Duchkovi  Páchovi  povinno  sumy  nemalé  za  víno,  obilí  a  jiné  věci  od  něho 
koupené;  taktéž  obec  chrudimská  byla  mu  dlužna  za  víno  od  něho  při 
rozličných  příležitostech  odebrané,  jmenovitě  za  61  pinet  ku  poctění  p. 
podkomořího  při  sazení  konšelů  a  za  65  pinet  k  hostině,  když  biskup 
Filip  de  Novavilla  r.  Í505  v  Chrudimi  světil  kněze  a  oltáře. 

Tř, :  Filosofie,  dějepis  a  filologie,  5 


66 


in.  Hradci  Kr.,  jejž  r.  1539  vzdala  manželi  svému.  Bohuslav  P.,  jenž 
držel  nad  to  dům  a  grunty  při  m.  Chrudimi  po  otci  zděděné  a  r. 
1535  a  násl.  seděl  v  radě  městské,  byl  společně  s  příbuzným  svým 
Josefem  Bartoněm  Páchou,  písařem  úřadu  purkrabského  v  Hr.  Kr. 
a  Adamem  Kropáčem,  JMC.  rychtářem  tamtéž,  majestátem  kr.  Ferdi- 
nanda L,  jehož  datum  v  pondělí  po  sv.  Zikmuntu  r.  1556,  nadán 
erbem  a  titulem  z  Dřeviče*).  Jakož  Bohuslav  a  Pavel  Páchá  ze- 
mřeli bezdětci,  byl  poslední  mužský  potomek  rodiny  této  Jan  Páchá  z  D. 
muž  času  svého  v  Chrudimi  velmi  vážený,  bohatý  a  vůbec  na  slovo 
braný,  jmenovitě  byl  jedním  z  těch  sousedů,  kteří  r.  1554  na  Pumbe- 
rcích  na  gruntech  od  obce  obdržených,  založili  první  vinice  a  zahrady ; 
od  r.  1554 — 1575  seděl  v  radě  jako  starší  obecní  a  konšel  a  od  r. 
1575  spravoval  úřad  JMC.  rychtáře  i  zemřel  náhle  dne  29.  února 
1580,  byv  mrtvicí  raněn.  Jediná  dcera  jeho  vdala  se  r.  1582  za  M. 
Tomáše  Lvíka  Domažlického,  jemuž  vzdala  veškeré  dědictví  otcovské, 
zemřela  však  již  r.  1589,  načež  se  Tomáš  Lvík  oženil  po  druhé  r. 
1589  s  Annou  dcerou  Petra  Sokola  a  po  třetí  se  Salomenou,  sestrou 
Jiříka  France  z  Liblic,  kteráž  zděděný  po  něm  dům  Páchovský 
r.  1616  odkázala  Juditě,  manželce  Martina  Blatnického,  tetě  své. 

Peckové  a  Pivnickové  z  Radostic. 

Mezi  sousedy  Chrudimskými,  kteří  v  druhé  polovici  století 
XVI.  svou  vzdělaností,  rozšafností  a  zámožností  na  slovo  bráni  byli, 
připomíná  se  zhusta  Jan  PěČek  Smržický,  dle  rodiště  svého  — 
městy  se  Smržic  na  Moravě  —  tak  zvaný.  O  jeho  mladosti  nemáme 
zpráv  širších,  avšak  již  záhy  na  začátku  druhé  polovice  století  XVI. 
držel  hojné  grunty  při  m.  Chrudimi,  seděl  jako  starší  obecní  a  konšel 
v  radě  tamní  (r.  1555 — 1569)  a  posléze  spravoval  tolikéž  úřad  JMC. 
rychtáře  tamtéž.  První  jeho  manželka  byla  paní  Barbora,  vdova 
po  Václavovi  Francovi  z  Liblic,  s  níž  (r.  1553)  dostal  dům  v  městě, 
dvůr  a  role ;  po  druhé  oženil  se  s  Veronikou,  dcerou  Václava  Louky, 
bohatého  souseda  chr.,  kteráž  mu  tolikéž  přinesla  nemalé  věno,  s  níž 
pak  učinil  r.  1563  společné  vzdání  statku.  Pro  své  služby  platné 
a  šlechetné  zachování  obdařil  jej  cis.  Max.  II.  majestátem,  jehož 
dátum  na  hr.  praž.  ve  čtvrtek  po  ned.  družebné  (29.  martii)  1.  1571, 

*)  Erb  ten  se  vypisuje  takto:  Štít  celý  zlatý,  v  němž  dvě  černé  tlápy  medvědí 
křížem  přeložené;  nad  štítem  kolčí  heim  s  přikrývadly  zlatými  a  černými 
po  obou  stranách  a  točenicí,  z  níž  pět  per  pštrosích,  od  poli  černých  a  od 
póli  zlatých  vyniká. 


67 


erbem  a  titulem  z  Rad  o s ti  c*),  kteréž  nadání  rozšířeno  jest  i  na 
jeho  příbuzného  a  souseda  chrud.  Jiříka  Pivničku,  jejž  byl  on, 
Jan  Peček,  přijal  za  svého  strýce  erbovního.  —  Jan  Peček, 
zemřev  ve  čtvrtek  před  3  králi  1.  1576,  zůstavil  po  sobě  tré  nezle- 
tilých synů,  Jana,  Daniele  a  Michala,  z  nadepsané  druhé  man- 
želky Veroniky  mu  narozených,  kteráž  se  na  to  úterý  po  Jubilate 
r.  1577  provdala  za  Duchoslava  Tugurina  Čáslavského,  tehdáž  před- 
ního písaře  rádního  v  Chrudimi**). 

Z  jmenovaných  třech  synů  Jana  Peckových  zemřeli  Jan  a  Daniel 
v  nezletilosti,  ježto  se  napotom  více  nepřipomínají;  nejmladšímu 
z  nich  Michalovi  dostalo  se,  působením  otčíma  jeho  Duchoslava 
Tugurina,  pečlivého  vychování  a  vyššího  vzdělání  na  akademii  praž- 
ské, tak  že  záhy  zdělal  a  vydal  několik  básní  latinských  a  jiných 
prací  literárních  a  vydal  tiskem  tolikéž  latinské  nábožné  básně,  na- 
depsaného otčima  svého ;  později  oddal  se  studiím  právnickým  a  stal 
se  prokurátorem  při  soudu  zemském,  oženiv  a  usadiv  se  takto 
v  městech  praž.  a  sepsav  a  vydav  tam  r.  1609  vůbec  známý  spis: 
„Akcí  a  rozepře  mezi  filosofem,  doktorem  lékařství  a  orátorem." 
Jakož  byl  z  počátku  stál  k  straně  evangelické,  přešel  později  do  táboru 
katolického,  pročež  vypovězen  jest  r.  1618  od  direktorů  z  měst  praž- 
ských, kam  se  pak  po  vítězství  bělohorském  zase  vrátil,  jsa  jmeno- 
ván perkmistrem  kr.  hor  viničných;  načež  vystupoval  pseudonymně 
pod  jménem  Rybalda  Peruana  proti  straně  evangelické  a  celému  ná- 
rodu českému  tak  nestydatě  a  zlomyslně,  že  sami  tehdejší  cis.  místo- 
držící  dali  spis  jeho  zabaviti  a  zničiti***). 


*)  Znamení  vladictví  neboližto  erb  Janovi  Peckovi  a  Jiříkovi  Pivničkovi  pro- 
půjčený, vypisuje  se  takto:  „Štít  červené  barvy,  v  němě  pštros  hlavu 
s  krkem  zdvíhnutú  mající  a  podkovu  zlatou  v  ústech  držící  bílé  b.  stojí* 
Nad  štítem  kolčí  heim,  na  němž  přikrývadla  červené  a  bílé  b.  z  obou  stran 
potažené  dolu  visí;  nad  tím  nadevším  točenice  s  feflíky  rozletitými  tolikéž 
červené  a  bílé  b.,  z  níž  vynikají  tři  péra  pštrosova,  dvě  po  stranách  čer- 
vené a  třetí  v  prostředku  bílé  barvy. 
**)  O  Duchoslavovi  Tugurinovi  Čáslavském  podali  jsme  širších  zpráv  životo- 
pisných do  SI.  N.  IX.  626,  k  čemuž  tuto  ukazujeme,  doplňujíce  je  tím,  že 
D.  Tugurin  zůstavil  po  sobě  syna  z  Veroniky  manželky  mu  narozeného, 
Viktorina  T.,  který  vzdělav  se  na  škole  chr.  v  umění  literním,  držel 
později  zděděný  po  rodičích  dům  a  grunty  v  Chrudimi,  od  r.  1626—1640 
seděl  v  radě  obecní,  r.  1633  koupil  od  Šimona  Štiky  dům  Gregorovský 
a  podnikl  všechny  ty  těžkosti  a  útrapy,  s  nimiž  tehdejším  obyvatelům  chru- 
dimským bylo  zápasiti  a  zemřel  okolo  r.  1649,  nezůstaviv  po  sobě  dědiců 
mužských. 

***)  Viz  SI.  N.  VI.  st.  195  a  J.  Jirečka  Rukověť  II.  st.  92. 

5* 


68 


Jiřík  Pivnička,  jejž  —  jakož  nadepsáno  —  Jan  Peček  r.  1571 
přijal  za  strýce  erbovního,  byl  syn  Jiříka  Pivničky  a  Anny  manželky 
jeho,  kteří  drželi  dům  v  městě  Chrudimi,  pak  dvůr  a  vinice  a  jiné 
grunty  šosovní  tamtéž  a  nad  to  provozovali  řemeslo  barvířské.  Po 
smrti  rodičů  těchto  r.  1591  synové  jejich  Jiřík  a  Adam  rozdělili 
se  o  statek  pozůstalý  tak,  že  Jiřík  vzal  sobě  dům,  barevnu,  vinice 
a  362  ÍP  gr.  hotových,  Adam  pak  dvůr  na  Nov.  M.,  roli  „Kak" 
a  svrchky  rozličné.  Jiřík  P.  seděl  nějaký  čas  (od  r.  1592)  v  radě 
městské  a  zemřel  r.  1595,  zůstaviv  syna  Šimona,  který  r.  1602 
koupil  dům  Kolešovský,  jejž  však  ještě  téhož  roku  prodal  Valenti- 
novi Ploucarovskému  z  Vinné  hory,  sousedu  Poličskému.  A  d  a  m  P. 
přečkav  bratra  svého  Jiříka,  oženil  se  s  Annou,  vdovou  po  Jiřím 
Gregorovi,  koupil  od  poručníků  sirotků  po  něm  zůstalých  dům 
Gregorovský  s  pivovárem  v  městě,  a  seděl  drahně  let  (1600—1615) 
v  městské  radě  chrudimské. 

Potomci  bratří  těchto  připomínají  se  v  druhé  čtvrti  století  XVII. 
zhusta  mezi  sousedy  a  konšeli  chrud.,  jmenovitě  seděl  v  radě  a  věrně 
sdílel  s  ní  všeliké  tehdejší  neřesti  a  útrapy  válečné,  Samuel  P. 
(r.  1628 — 1649),  který  koupil  od  obce  nejeden  dům  a  grunt  v  „reš- 
tantech  zasedělý",  a  to  jmenovitě  r.  1635  dům  Šmidichovský  vedle 
domu  svého  u  horní  brány  za  90  XP  gr.  m.  a  to  tak,  že  30  ÍP  gr. 
zaplatil  na  hotovosti,  a  60  XP  gr.  vykázal  za  víno,  „kteréž  byl  vydal 
do  kuchyně  nej vyššího  p.  Berky,  p.  podkomořího  a  jiných  pánů 
a  soldátův." 

V  druhé  polovici  století  XVII.  čteme  mezi  sousedy  chrud. 
Ezechiele  P.,  který  držel  dům  v  městě  a  byl  od  r.  1648—1673 
starším  obecním  a  konšelem  a  jest  poslední  nám  známý  potomek 
rodiny  té,  který  ještě  užíval  erbu  a  predikátu  výše  připomenutého 

Svěchínové  z  Paumberku. 

Mezi  rodinami  erbovními,  kteréž  v  XVI.  a  XVII.  st.  v  m.  Chru- 
dimi přebývalý  a  tam  zboží  šosovní  držely,  čteme  také  Svěchíny 
z  Paumberku.  O  rodině  této  psali  jsme  zevrubně  již  r.  1862 
v  Čas.  Č.  Mus.  str.  258 — 268  a  tudíž  nevidí  se  nám  zde  vše  to  zase 
opakovati,  anobrž  toliko  za  příčinou  jakéhos  úplného  vyčtení  erbov- 
ních rodin  chrudimských  připomínáme  zde  jenom  toto:  První,  kdo 
z  rodiny  S věchů  čili  Svěchínů  v  knihách  chrudimských  přichází, 
jest  Václav  Svěch  z  r.  1513,  jehožto  potomek  —  jak  se  podobá 
syn  —  byl  Jiří  S.,  který  se  vzdělal  na  akademii  pražské  y  umění 


69 


literním  a  držel  na  to  zboží  při  m.  Chrudimi.  Týž  byl  pro  své  šle- 
chetné zachování  a  ve  vyšších  uměních  vzdělání  majestátem  krále 
Ferdinanda  I.  —  jehož  datum  na  hr.  praž.  ve  středu  den  narození 
P.  Marie  1.  1046  —  s  přáteli  svými  Vavřincem  Kunstatem, 
perkmistrem  hor  viničných  v  Praze,  M.  Nikodémem  Chotěbor- 
ským,  pak  Matyášem  a  Janem  bratřími  Orniusy,  vše  mě- 
štěníny pražskými,  nadán  erbem  a  titulem  z  Paujnb erku*). 

Jiří  S.  zemřev  r.  1553  zůstavil  po  sobě  syny  Jana,  Gabriele, 
Matyáše  a  Petra,  z  nichž  Jan  a  Matyáš  nedlouho  na  to  zemřeli, 
tak  že  toliko  Gabriel  a  Petr  pozůstali.  Gabriel  S.  (nar.  r.  1516 
v  m.  Chrudimi)  oddal  se  vyšším  studiím  a  vzdělav  se  na  akademii 
pražské  v  jazycích  klassických  a  umění  matematickém  i  fisikálním 
povýšen  jest  r.  1544  na  hodnost  bakaláře  a  r.  1545  mistra  sv.  umění 
tamtéž;  na  to  zanášel  se  vychováním  domácí  mládeže  šlechtické 
—  jmenovitě  také  mladého  Petra  Voka  z  Rožemberku  a  bratří  Fer- 
dinanda a  Jindřicha  sv.  pp.  Hoffmanů  z  Grinpichlu  —  s  nimiž 
navštívil  země  zahraničně  a  zdržuje  se  delší  čas  ve  Vlaších  nabyl 
tam  hodnosti  doktora  veškerých  práv  na  universitě  Bononské.  Na- 
vrátiv se  do  vlasti  své  vyučoval  nějaký  čas  na  akademii  pražské, 
r.  1577  jmenován  jest  raddou  nad  appellacími  na  hradě  pražském, 
v  kterémžto  vysoce  důležitém  úřadě  setrval  za  tří  císařů  (Ferdinanda  L, 
Max.  II.  a  Rudolfa  II.)  až  do  své  smrti  (f  20.  května  1.  1587  v  71. 
roce  věku  svého),  jsa  pro  svou  všestrannou  vzdělanost,  nevšední  práv- 
nickou spůsobilost  a  praktickou  zkušenost  času  onoho  vůbec  na  slovo 
brán.  — 

Nejmladší  bratr  Gabrielův,  Petr  S.  vycvičiv  se  v  umění  liter- 
ním a  došed  let  dospělosti  držel  v  Chrudimi  dům  v  čtvrti  Páchovské 
(Bonaventurovský)  pak  dvůr  a  grunty  šosovní,  i  jsa  muž  rozšafný 
a  vzdělaný  spravoval  rozličné  úřady  obecní  a  zemřev  r.  1593  zůstavil 
tré  synů  po  sobě:  Gabriele,  Jiřího  a  Václava,  jež  splodil 
s  třetí  manželkou  svou  Eližbětou  Píseckou.  Gabriel  a  Jiří  Sv. 
vzdělavše  se  ve  vyšších  vědomostech  literních  stali  se  mistry  sv. 
umění  na  akademii  pražské,  z  nichž  Gabriel  napotom  proslul  co 
nevšední  básník  lat.  a  r.  1608  povolán  jest  za  správce  škol  králové- 
hradeckých ;  oženiv  se  a  vzav  tu  pak  právo  městské  stal  se  tamním 
písářem  radním  i  spravoval  na  to  rozličné  úřady  obecní;  po  bitvě 
bělohorské  vystěhoval  se  však  „pro  religii"  ze  země  do  ciziny,  kdež 
okolo  r.  1628  zemřel.  Jiří  S.  byl  tolikéž  nějaký  čas  správcem  škol 


*)  Erb  ten  vypsán  jest  v  Č.  Č.  Mas.  1862  str.  259,  k  čemuž  tuto  ukazujeme. 


70 


králohradeckých,  vystěhoval  se  pak  r.  1625  do  m.  Jaroměře,  kdež 
potomci  jeho  ještě  ku  konci  století  XVII.  erbu  a  titule  svého  užívali. 
Nejmladší  z  bratří  těch  Václav  S.  zůstal  při  m.  Chrudimi;  avšak 
potomci  jeho  neřestmi  válečnými,  jimiž  město  to  v  letech  1623—1648 
tak  hojně  bylo  zastiženo,  zchudli  docela,  tak  že  na  konci  století 
XVII.  již  neužívali  ani  svého  erbu  a  predikátu  přirozeného,  píšíce 
se  již  vůbec  jenom:  „Paumberko vé". 

Šebestiánové  z  Častolovic. 

Praotec  této  někdy  vzácné  rodiny  erbovní  byl  Kristof  Rou- 
povský,  dle  svého  obchodu  Soukeník  zvaný,  muž  vzdělaný 
a  zámožný,  který  v  druhé  polovici  st.  XVI.  držel  při  m.  Chrudimi 
domy,  dvory  a  jiné  grunty  šosovní,  provozoval  rozsáhlý  obchod  sou- 
kennický  a  jsa  pro  své  rozšafné  a  šlechetné  zachování  vůbec  na 
slovo  brán,  seděl  druhně  let  (1567 — 93)  jako  starší,  konšel  a  primas 
v  radě  městské.  Zemřev  dne  16.  února  1.  1595,  pochován  jest  na 
hřbitově  u  sv.  Michala,  kdež  mu  synové  jeho  Šebestián  a  Daniel 
—  jež  byl  splodil  s  manželkou  paní  Lidmilou  (f  1589)  —  spůsobili 
náhrobník  kamenný,  který  se  tam  až  podnes  spatřuje. 

Jmenovaní  právě  dva  synové  páně  Kristofovi  vzdělali  se  záhy 
v  umění  literním  na  škole  chrud.  a  učení  pražském,  dosáhše  tam 
hodnosti  bakalářské.  Daniel  Kristof  Chrudimský  usadil  se  na 
to  okolo  r.  1580  na  Nov.  M.  Praž.  a  nabyv  tam  domu  ve  čtvrti 
Jindřišské,  seděl  v  radě  obecní  tamtéž,  byl  členem  tamního  kůru 
literátského  a  registrátorem  desk  zemských.  Pro  své  šlechetné  za- 
chování a  služby  platné  majestátem  císaře  Rudolfa  IL,  jehož  dátum 
v  pondělí  po  sv.  Trojici  (10.  Junii)  1.  1596,  společně  s  Tomášem 
Šlemrem,  Jiljím  Pergerem  a  Pavlem  Kalousovským, 
měšťany  starého  a  nového  měst  pražských,  nadán  jest  erbem  a  ti- 
tulem z  Častolovic*),  kterýžto  erb  a  titul  přešel  později  také  na 
staršího  jeho  bratra  Šebestiána  Kristofa  Chrudimského. 

*)  Znamení  vladictví  neboližto  erb  ten  vypisuje  se  takto:  Štít  na  póli  napříč 
rozdělený;  v  spodní  polovici  zeď,  barvami  žlutou  a  modrou  na  spůsob  ša- 
chovnice rozdělená,  při  vrchu  čtyři  stínky  mající,  za  níž  půl  zvířete  kam- 
zíka své  přirozené  barvy  po  zadní  kyty  vzhůru  vyzdviženého,  přední  nohy 
rozložené,  [.ústa  otevřená  a  jazyk  vyplazitý  majícího  do  svrchní  polovice 
téhož  štítu  blankytné  barvy  vyniká.  Nad  štítem  kolčí  heim,  na  němž  pří- 
kryvadla  po  pravé  straně  žluté  a  modré,  po  levé  bílé  a  modré  b.  potažené 
dolů  visí;  nad  tím  nadevším  koruna  zlatá  král.,  z  níž  dva  rohy  buvolova, 
oba  barvami  na  přič  rozdělené,  jednoho  po  pravé  straně  polovice  spodní 


71 


Sebastian  Krištof  Chrudimský  usadil  se  při  m.  Chrudimi, 
kdež  již  za  živnosti  otce  svého  Krištofa  od  r.  1580  držel  dům  v  městě 
i  grunty  na  předměstí,  jmenovitě  od  r.  1585  veliký  „dům  Korbařov- 
ský"  na  klášteře,  jejž  r.  1595  prodal  maceše  své  paní  Esteře.  Týž 
vedl  tak  jako  otec  obchod  rozsáhlý  a  byl  starším  obecním  a  rych- 
tářem městským  a  po  smrti  otce  svého  Krištofa  konšelem  a  od  r. 
1604  JMC.  rychtářem.  Ztrativ  r.  1595  první  manželku  svou  Kate- 
řinu Rosovou,  oženil  se  podruhé  s  paní  Barborou  Kr.,  s  níž  splodil 
syny  Daniele  a  Krištofa.  Rozšafný  a  vůbec  vážený  muž  tento  zemřel 
dne  2.  května  1.  1618*),  poručiv  pozůstalý  statek  v  stejný  díl  své 
manželce  paní  Barboře  a  dítkam  svým  Danielovi  a  Krištofovi,  kteří 
se  napotom  dle  křestního  jména  otcova  psali  Šebestiánové  (filii 
Šebestiáni)  z  Častolovic. 

Daniel  Š.  z  Č.  zůstal  seděti  na  domě  a  gruntech  při  m.  Chru- 
dimi, od  nichž  r.  1629  odprodal  dvůr  na  Nov.  Městě  Františkovi 
Čichorskému,  děkanu  chrud.  S  manželkou  svou  paní  Magdalenou, 
dcerou  po  Jindřichovi  Vadasovi,  měštěnínu  kralohradeckém  pozůstalou, 
již  pojal  r.  1640,  splodil  syny  Daniele,  Václava  a  Karla  a  jsa  muž 
vzdělaný  a  rozšafný  požíval  v  městě  i  u  okolní  šlechty  veliké  váž- 
nosti, seděl  od  r.  1631  jako  starší,  konšel  a  primas  v  radě  městské 
a  r.  1651  jmenován  jest  JMC.  rychtářem.  Konaje  po  ten  celý  čas 
v  tehdějších  bězích  a  neřestech  válečných  obci  i  okolním  pánům 
služby  platné  a  přinášeje  nevšední  oběti  hmotné,  zemřel  dne  28.  října 
1.  1652.  —  Druhý  z  nadepsaných  synů  Šebestianových  Krištof  Š. 
z  Č.  usadil  se  ve  Vysokém  Mýtě,  držel  tam  dům  a  grunty  šosovní, 
byl  drahně  let  v  radě  městské  i  posléze  tolikéž  JMC.  rychtářem, 
i  byv  3kráte  ženat  (po  druhé  r.  1656  s  Barborou,  vdovou  po  Cyril- 
lovi  Heinovi  z  Heinperku,  úředníku  na  Nových  Hradech)  připomíná 
se  tam  ještě  r.  1660**). 

Ze  synů  Daniele  Š.  z  Č.  přečkal  toliko  nejmladší  Daniel 
otce  svého,  a  držel  zboží  při  m.  Chrudimi  po  něm  zděděné,  byv 


modré  a  druhá  vrchní  žluté  b.  a  druhého  rohu  polovice  spodní  bílé  a  vrchní 
modré  b.  a  mezi  těmi  rohy  u  prostřed  půl  kamzíka  své  přirozené  barvy  po 
zadní  kyty,  týmž  spůsobem  jako  v  štítu  vzhůru  vyzdviženého  se  spatřuje. 

*)  Tehdejší  písař  radní  S.  Lagarín  zaznamenal  o  tom  takto:  „Šebestiáni  Kri- 
štof f  2.  maji  1618,  ultimus  Caes.  judex,  vir  bonus  et  humanus." 

*)  Cyrill  Hain  z  Hainsperku  založil  oltář  ke  cti  sv.  p.  Markety  v  dek.  chrámu 
Páně  chrud.,  kterýž  však  později  byl  zrušen;  překrásný  obraz  votivní,  na 
němž  fundátor  i  s  rodinou  svou  jest  vyobrazen,  spatřuje  se  však  až  podnes 
na  oltáři  P.  Marie  Porn.  v  témže  chrámu  P.  Viz  Č.  Č.  Mus.  1848  I.  str.  429. 


72 


tolikéž  od  r.  1670—1695  členem  tamní  rady  městské.  Z  potomků 
jeho  připomínají  se  v  minulém  století  v  chr.  knihách  městských  mezi 
tamními  sousedy  a  úředníky  tito:  R.  1695  Samuel  Š.,  1713  Jan 
Š.,  1730—1740  Jakub  Š.  konšel  a  primas,  1751—1767  Jan  Š., 
1752—1763  Tadyáš  Š.,  1766—1769  Alois  Š.,  který  se  napotom 
odebral  do  N.  Bydžova  k  úřadu  bernímu. 

Na  začátku  přítomného  století  žili  Alois  a  František  Še- 
bestiánové z  Č.,  synové  Tadyáše  Š.,  František  sloužil  v  cis.  vojště 
a  zemřel  jako  podplukovník  r.  1807  v  Hradci  Kr.;  Alois  Š.  vstoupil 
do  služby  státní  a  byl  úředníkem  při  komorním  výplatním  úřadě 
v  Praze  i  vymohl  toho,  že  cis.  reskriptem  dne  8.  ledna  1810  vyda- 
ným, obnoven  a  propůjčen  mu  byl  stav  šlechtický  s  titulem  z  Ca- 
stolovic  a  erbem  jak  ho  předkové  užívali  a  jak  týž  na  rodinné  tabuli 
náhrobní  v  chrud.  chrámu  P.  sv.  Michala  ještě  za  naší  paměti  vy- 
obrazen byl.   


Jakož  nám  vždy  bylo  nemalou  rozkoší,  anobrž  pokládali  jsme 
to  i  za  svou  povinnost,  vyhledávati  a  obnovovati  pokud  možná  pa- 
mátky mužů  o  naši  vlast  aneb  i  jen  o  nějakou  její  část  dobře  zaslouži- 
lých, a  vynesše  jména  mužů  těchto  z  rumu  zapomenutí  na  veřejnost, 
vystavovati  je  potomkům  za  příklad  k  následování;  obracíme  řádky 
těmito  pozornost  čtenářů  našich  na  několik  sousedů  a  rodin  chru- 
dimských, kteréž,  třeba  že  neužívali  erbů  a  titulů  šlechtických,  nic 
méně  proslavili  se  svou  spanilomyslností  a  rozšafností  aneb  sice  ji- 
nými skutky  a  předsevzetími  vynikali  nad  své  vrstevníky  a  působili 
na  osudy  a  příběhy  nejen  obce  chrudimské  anobrž  tytyž  i  jiných 
měst  domácích. 

Z  mužů  těchto  přivádíme  zde  předkem 

1.  Václava  Lipu, 

který  svou  spanilomyslností  a  dobrosrdečností  proslul  v  té  míře,  že 
u  věci  té  mezi  sousedy  chrudimskými  i  šlechtou  okolní  času  svého 
neměl  sobě  rovného.  —  Václav  Lipa  narodil  se  okolo  r.  1520 
v  m.  Chrudimi,  a  vzdělav  se  v  mládí  důkladně  v  umění  literním 
i  vyučiv  se  řemeslu  soukenickému,  podnikl  cesty  rozličnými  zeměmi, 
čímž  nabyl  nemalých  zkušeností  a  praktických  vědomostí.  Vrátiv  se  do 
rodiště  svého  vzal  tam  právo  městské  a  oženiv  se  r.  1542  provozoval 
Obchod  soukenický  s  dobrým  účinkem  a  zdědiv  i  koupiv  rozličná 
zboží  pozemská,  držel  při  m.  Chrudimi  několik  domů  —  jmenovitě 


73 


veliký  dům  v  čtvrti  domapilovské  na  náměstí,  kde  nyní  pošta  pozů- 
stává —  dvůr,  zahrady,  role  a  louku,  jsa  takto  pokládán  mezi  nej- 
zámožnější  sousedy  chrudimské.  Při  tom  měl  po  ten  celý  čas  platné 
účastenství  ve  všem,  co  se  týkalo  veřejné  správy  městské  i  dobrého 
obecního,  sedaje  od  r.  1552—1579  jako  starší  obecní  nebo  konšel 
a  posléze  od  r.  1580  jako  JMC.  rychtář  v  radě  městské;  při  tom 
byl  horlivým  členem  lat.  kůru  literátského ,  bedlivým  inšpektorem 
škol  a  špitálů  chrudimských,  jichž  byl  zvláštním  dobrodincem,  po- 
máhal taktéž  chudším  sousedům  penězi  a  jinými  potřebami  a  roz- 
dával ročně  nemalé  sumy  na  všeliké  skutky  a  ústavy  milosrdné. 
Spanilomyslný  muž  tento  zemřel  dne  28.  srpna  1.  1587,  nezůstaviv 
—  ačkoliv  byl  čtyřikráte  ženat  —  po  sobě  dědičů  přirozených.  Statek 
svůj  poručil  Matoušovi  Kambouskovi,  sousedu  chrud.  a  manželce 
jeho  Anně,  své  ujčině,  učiniv  však  při  tom  velikých  odkazů  na 
skutky  milosrdné ;  jmenovitě  odkázal  soukenníkům  chrudimským 
150  ÍP  gr.  m.,  aby  cechmistři  sumy  ty  každého  roku  chudším  mi- 
strům bez  úroku  půjčovali;  20  IP  gr.  ke  kostelu  sv.  Michala,  20  ÍP 
gr.  lat.  literátům,  20  fP  gr.  na  dostavení  rathouzu,  pak  500  fP  gr. 
na  skutky  milosrdné,  z  nichž  215  fP  gr.  m.  obráceno  ke  škole  chrud. 
tak,  aby  se  za  ně  koupila  role  a  vycházející  z  ní  užitek  aby  se 
obracel  na  zapravení  sobotálesu  za  dítky  chudé,  jichž  rodiče  plat 
školní  nemohou  zapravovati.  —  Mrtvé  tělo  tohoto  nevšedního  dobro- 
dince školy  a  chudiny  chrudimské  pohřbeno  jest  u  sv.  Michala  na 
Nov.  M.  Chr.,  kdež  manželé  Eambouskovi  zavěsiti  dali  náhrobní  ta- 
buli, řemeslně  uměním  malířským  zhotovenou  a  až  po  tuto  dobu  tam 
zachovanou,  s  řeckým  a  latinským  čtení  hodným  nápisem.*) 


2.  Rodina  Mydlařovská. 

Rodina  tato  neužívala  sice  erbu  a  titule  nějakého,  avšak  vyni- 
kala svou  zámožností  a  měla  působení  na  své  spolusousedy  a  šlechtu 
okolní  v  té  míře,  že  ji  slušně  můžeme  pokládati  mezi  nej vzácnější 
rodiny  v  druhé  polovici  XVI.  a  první  polovici  XVII.  století  v  Chru- 
dimi přebývající.  Praotec  rodiny  té,  Matěj  My  diář,  byl  času 
svého  v  držení  tolika  gruntů  šosovních  při  m.  Chrudimi  a  provozoval 
při  tom  obchody  tak  výnosné  a  rozsáhlé,  že  sotva  který  z  spolusou- 


*)  Náhrobní  tabuli  tuto,  na  níž  vyobrazen  V.  Lípa  s  čtyřmi  manželkami  svými 
před  křížem  klečící,  vypsali  jsme  šíře  v  Čas.  Č.  Mus.  1848  I.  str.  430, 
k  čemuž  tuto  ukazujeme. 


74 


sedů  i  šlechticů  okolních  u  věci  té  dobře  mohl  s  ním  porovnán  býti, 
pročež  také  vůbec  jenom  „M.  My  diář,  Bohatý"  času  svého  na- 
zýván byl.  Při  tom  byl  však  i  muž  umění  výtvarných  a  staveb 
nádherných  nemálo  milovný,  jakož  mimo  jiné  k  tomu  ukazuje  až  po- 
savade  v  Chrudimi  v  ulici  vysoké  stávající  tak  zvaný  „dům  Mydlá- 
řovský  s  hvězdárnou",  Matějem  Mydlářem  r.  1577  vystavený  a  v  Pa- 
mátkách archeol.  I.  d.  str.  69.  ar.  4.  obšírně  vypsaný  a  také  vyobra- 
zený. Jakož  jsme  však  již  v  Ďas.  Č.  Mus.  1848  I.  str.  599 — 610 
šíře  byli  promluvili  o  rodině  Mydlářovské,  nevidí  se  nám  vše  to  zde 
zase  opakovati,  anobrž  smíme  toliko  laskavému  čtenářstvu  ukázati 
k  tomu,  co  jsme  v  časopisu  onom  o  K bohatém"  Matějovi  Mydlářovi 
a  jeho  potomcích  byli  již  připomenuli. 

3.  Samuel  Fontinus  Klatovský. 

Samuel  Fontinus  Klatovský  vynikal  nejen  svou  vzdě- 
laností, rozšafností  a  zámožností  v  první  čtvrti  století  XVII.  nade 
své  spolusousedy,  anobrž  dal  na  jevo  takovou  znalost  a  ráznost 
v  správě  obecní,  že  téměř  po  dvadceti  let  všechny  věci  v  obci  chru- 
dimské dle  něho  šly  a  se  řídily ;  nad  to  svou  politickou  spůsobilostí 
a  obezřelostí  tytýž  nemálo  působil  i  na  osud  ostatních  měst  královských, 
jsa  v  tehdejších  hnutích  stavovských  častokráte  jich  „prokurátorem 
a  plnoraocníkem".  Pročež  vidí  se  nám  o  tomto  vzácném,  avšak  až 
dosaváde  ne  dosti  známém  patriciovi  chrudimském  tuto  poněkud  ší- 
řeji  promluviti. 

Samuel  Fontin  Klatovský  narodil  se  v  m.  Klatovech  okolo  r. 
1560  z  otce  Bartoloměje.*)  Studovav  na  akademii  pražské  podnikl 
tam  r.  1583  24.  čvna  zkoušku,  a  jest  povýšen  na  hodnost  bakaláře 
svob.  umění,  načež  dle  tehdejšího  způsobu  vyučoval  nějaký  čas  na 
školách  venkovských  a  jmenovitě  také  na  škole  chrúdimské.  Po  r. 
1585  vzdal  se  však  úřadu  učitelského,  usadil  se  v  Chrudimi  pojav 
tam  r.  1587  za  manželku  Salome  nu,  dceru  Petra  Volejníčka  a  vdovu 
po  Vítovi  Hořínkovi,  po  němž  zdědila  dum,  krám  řeznický  a  grunty 
v  čtvrti  odpolní.  Této  své  dceři  a  manželu  jejímu  Samuelovi  Kl. 
Petr  Volejníček  postoupil  t.  r.  1587  všechen  svůj  statek:  dvůr,  pole, 
dvě  vinice  a  jiné  grunty  s  tím  doložením,  aby  ho  až  do  smrti  u  sebe 


*)  Fontinové  pokládáni  byli  mezi  nejstarší  rodiny  Klatovské,  ježto  prý  po- 
cházeli od  těch  osob,  kteréž  v  Klatovech  nejprvé  byly  k  víře  křesťanské 
přistoupily  a  z  jedné  tamní  studánky  (fons)  pokřtěny  byly. 


75 


chovali;  načež  pak  i  Salomena  Klatovská,  pozorujíc  nestálost  života 
lidského,  všechen  svůj  statek  po  otci  i  prvním  manželi  zděděný  dru- 
hému manželi  svému  k  dědičnému  vládnutí  a  užívání  vzdala  a  po- 
stoupila, čímž  se  on  v  krátké  době  stal  mužem  nemálo  zámožným. 

Samuel  F.  Kl.  jsa  velmi  obezřelý,  podnikavý  a  hospodářský, 
hleděl  napotom  jiných  ještě  zboží  šosovních  při  m.  Chrudimi  koupiti 
nebo  výměnou  nabýti;  jmenovitě  r.  1592  sfrejmačil  krám  masný  Ho~ 
řinkovský  s  Matiašem  Maxantem  za  grunty  v  končinách  ostřešanských ; 
koupil  napotom  dvůr  po  Evě  Kotské,  dvůr  a  mlýn  pod  Vestcem  od 
sirotků  Myškovských  a  jiné  ještě  pozemky ;  tak  že  v  několika  letech 
pokládán  byl  mezi  nejbohatší  sousedy  chrud.  Že  však  při  tako- 
vémto zboží  nabývání  Sam.  Kl.  nešetřil  asi  vždy  náležité  míry  a  slu- 
šnosti, byl  proto  nejedenkráte  naříkán,  anobrž  známý  nám  písař 
městský  Duchoslav  Tuguryn,  směl  mu  jedenkráte  v  hospodě  i  dávati 
„zlodějů  a  škůdců  lidských",  pročež  také  pohnán  proto  k  soudu; 
avšak  byvši  věc  ta  potom  přátelsky  narovnána  Sam.  F.  Klatovský 
proto  na  cti  jest  opatřen. 

Na  začátku  r.  1601  zemřela  mu  manželka  Salomena,  načež  se 
ještě  téhož  roku  úterý  po  Jubilate  oženil  po  druhé  s  Eližbětou 
Kodešovou,  vdovou  po  Janovi  Březovském,  synovi  Valentina 
a  Anny  Březovských,  po  nichž  zdědila  dvorec  s  rolí  v  ceně  1118  ÍP 
gr.  m,  kterýžto  statek  vzdala  ihned  druhému  manželovi  svému. 
Téhož  času  Sam.  F.  Klatovský  vzat  jest  tolikéž  do  rady  městské, 
nejprv  jako  starší  obecní,  nato  jako  konšel  a  již  r.  1607  den  svat. 
Krišpína  po  smrti  Jana  Prokula  Bydžovského  psaním  p.  Adama 
z  Valdsteina,  podkomořího  měst  věnných,  jmenován  jest  primasem 
a  hospodářem  m.  Chrudimi,  kterýžto  důležitý  úřad  napotom  až  do 
r.  1620  spravoval.  Mezi  tím  byl  S.  Kl.  r.  1600,  1610  a  1615  ber- 
níkem  krajským  a  r.  1610 — 1614  výběrčím  posudního  v  kraji  chrud. 
jakož  i  několikráte  poslancem  k  sjezdům  krajským  a  sněmům  obec, 
a  míval  vůbec  horlivé  a  platné  účastenství  v  tehdejších  bězích  a  je- 
dnáních zemských  a  krajských.  Když  r.  1608  arcikníže  Matyáš 
s  lidem  uherským  a  moravským  do  Čech  vtrhl,  staral  se  o  potřebnou 
defensí  města  i  okolí  chrudimského*),  zakládal  obec  i  komoru  král. 
nemalými  sumami  hotovými  (k  p.  r.  1600  půjčil  obci  chrud.  1 100  IP 
gr.  m.),  prohlížel  k  zachování,  obnovení  a  zvelebení  budov  obecních 

*)  K  vydatnějšímu  obhájení  města  Chrudimi  přiveženo  tehdáž  několik  větších 
kusů  střelných  na  hradby  městské  z  tvrze  Stolanské,  z  nichž  po  skončeném 
běhu  válečném  jeden  kus  darován  obci  chr.,  z  něhož  Sam.  Klatovský  dal 
uliti  zvon  na  věž  „Trubačku". 


76 


školních  a  církevních,  vůbec  počínal  sobě  tak,  jak  to  na  bedlivého 
hospodáře  městského  náleželo. 

Při  tom  hleděl  S.  Klatovský  i  zboží  své  rozmnožiti,  koupiv  jme- 
novitě dva  domy  v  městě  vedle  koců  ležící,  jeden  v  čtvrti  Šíchóvské 
a  druhý  v  čtvrti  Domapilovské,  oba  v  jeden  dům  spojené  a  napotom 
Fontinovské  (později  Pecoldovské)  zvané,  jakož  i  jiné  ještě  grunty 
a  spravedlnosti;  při  tom  počínal  sobě  v  své  domácnosti  s  nádherou 
opravdově  patricijskou  chovaje  mnoho  klenotů  od  zlata  a  stříbra, 
šatů,  skvostných  nádob  drahých  a  jiných  svrchků  řemeslně  zhotovených 
a  to  v  takové  míře,  že  se  mu  v  tom  sotva  kdo  z  spolusousedů 
i  okolních  vladyků  mohl  vyrovnati.  Jsa  při  tom  muž  klassicky  vzdě- 
laný a  umění  krásných  milovný,  choval  i  velikou  bibliotéku  a  byl 
v  přátelském  spojení  se  všemi  tehdáž  žijícími  domácími  učenci 
a  umělci.*)  Jsa  pak  takto,  ať  tak  díme,  nyní  na  vrcholi  své  plat- 
nosti a  slávy  občanské,  avšak  nemaje  až  dosaváde  žádných  dědiců 
přirozených,  a  při  své  ctižádosti  přeje  toho  sobě,  aby  se  památka 
jména  i  činnosti  jeho  předce  také  na  budoucno  zachovala,  dal  r.  1614 
sobě  a  dvěma  svým  manželkám  zdělati  pomník,  na  způsob  oltáře 
uměním  řezbářským  a  malířským  řemeslně  spůsobený  s  čtení  hodnými, 
jim  samým  zhotovenými  nápisy  lat.  a  českým,  kterýžto  pomník  s  při- 
volením rady  městské  zavěšen  jest  na  kůru  literátském  v  chrud. 
děkan,  chrámu  P.,  kdež  se  až  do  nedávná  spatřoval**). 

R.  1617  zemřela  paní  Eližběta  druhá  manželka  Sam.  Font. 
Klatovského***),  načež  se  on  ještě  t.  r.  a  to  po  třetí  oženil  s  Dorotou 
Boleslavskou,  nevlastní  dcerou  Tomáše  Vodičky  a  sestrou  Jiřího 
Boleslavského,  jemuž  r.  1617  prodala  dům  v  čtvrti  Pachovské  po 
otčímovi  na  ni  připadlý  za  1400  IP  gr.  a  porodila  roku  na  to  jdou- 
cího manželi  svému  syna  Samuela  Albrechta  Font.  Klatov- 
ského. 

V  osudných  a  strastiplných  hnutích  stavovských,  jichžto  dě- 
jištěm r.  1618 — 1620,  byly  země  česká  a  moravská  —  čili  v  tak 

*)  K  tomu  ukazují  latinské  básně  příležitostné,  jež  byl  času  svého  sepsal 
a  vydal  (ku  př.  Báseň  lat.  k  narození  Jana  Ludvíka  syna  Blažeje  Borov- 
ského z  Borovna,  děkana  chrud.,  r.  1607  v  Praze  vytištěna  a  jmenovitě  ná- 
pisy latinské  na  pomníku,  který  byl  sobě  sám  r.  1617  spůsobil. 

**)  Povšimnutí  hodný  pomník  tento  vypsali  jsme  zevrubně  v  čas.  C.  Mus.  1848 
I.  str.  425,  k  čemuž  se  zde  táhneme. 

***)  Smrt  Eližběty  Klatovské  opěvovalo  několik  tehdejších  básníků,  a  kněži 
Václav  Štefan  Teplický  a  Havel  Žalanský  sepsali  a  vydali  „kázání  a  homi- 
lie  pohřební  nad  smrtí  paní  Alžběty,  manželky  Samuele  Fontina  Klatov- 
ského."   (Jungm.  hist.  lit.  IV.  č.  1686  a  1712). 


77 


zvané  „ohavné  rebelii"*)  Samuel  Font.  Klatovský,  jako  primas 
chrudimský  a  napotom  jako  prokurátor  čili  plnomocník  českých  měst 
královských  měl  velmi  horlivé  a  platné  účastenství  a  to  mnoho- 
stranným vyjednáváním  a  dopisováním,  peněžitých  i  jiných  hmotných 
pomůcek  sbíráním  a  poskytováním  zbraní  a  potřeb  válečných  dodá- 
váním, cest  a  poselství  konáním  a  jinými  k  tomu  podobnými,  k  de- 
fensí zemské  se  vztahujícími  věcmi  a  předsevzetími,  tak  že  sotva 
který  z  tehdejších  defensorů  a  direktorů  stavu  městského  u  věci  té 
dával  najevo  větší  horlivost,  nežli  náš  Samuel  F.  Klatovský.  Co  se 
pak  týče  defense  a  obrany  samého  města  Chrudimi,  tuť  byl  taktéž 
neobyčejně  činným  a  bedlivým,  při  čemž  mimo  jiná  opatření  zvláště 
nařídil  a  spůsobil,  že  zdi  městské,  na  mnohých  místech  docela  po- 
bořené, téměř  z  gruntu  byly  vyzdviženy  a  opraveny,  brány  a  fortny 
opevněny  a  věžmi  znova  opatřeny,  celé  město  pak  zbraní  a  střelbou 
hrubou  a  vůbec  všelikými  potřebami  válečnými  zásobeno**). 

Když  r.  1619  zvolen  a  korunován  byl  na  království  České 
Fridrich  kurfist  Falcký,  v  městě  Chrudimi  působením  Sam.  Fon.  Kl. 
odbývány  jsou  rozličné  církevní  slavnosti  a  veřejné  průvody  a  na 
branách  městských  vymalovány  podobizny  krále  Fridricha,  načež 
když  dne  23.  prosince  r.  1619  tehdejším  podkomořím  Jiřím  Otou 
z  Losu,  po  letech  zase  obnovena  byla  rada  městská  Sam.  F.  Kl. 
jmenován  primátorem,  jsa  takto  přední  osobou  v  městě,  ježto  úřad 
JMC.  rychtáře  neměl  napotom  více  býti  obsazen.  Bohužel  Samuel 
Klatovský  nedočkal  se  více  druhého  obnovení  raddy  chrud.;  neboť 
ihned  po  vítězství  na  Bílé  hoře  (v  prosinci  r.  1620)  povolán  jest, 
tak  jako  primasové  ostatních  král.  měst  Českých  na  hrad  pražský; 
načež  boje  se  následků  tohoto  půhonu,  ihned  jak  ho  citací  ta  došla, 
vložil  násilně  ruku  na  sebe  a  zemřel  náhle,  uniknuv  ovšem  takto 
smutnému  osudu,  který  by  ho  byl  stihl  v  té  krvavé  míře,  jako  stihl 
všechny  ty,  kdož  měli  platné  účastenství  v  „té  ohavné  rebelii!" 

Pozůstalá  vdova  Samuele  Klatovského,  paní  Eližběta,  provdala 
se  napotom  v  neděli  po  3  králích  1.  1622  za  Tobiáše  Felíxa  souseda 


*)  Sam.  Lagarin,  písař  městský,  líčí  dobu  onu  takto:  „R.  1617  úterý  po  nar. 
P.  Marie  obnovení  konšele;  od  té  doby  pak  usque  ad  an.  1619  23.  Xbris 
nulla  fuit  renovatio  propter  turbas  et  bella;  tehdaž  byl  právě  honos 
onos;  každý  rozumný  z  potomkův  bude  moci  posouditi,  jak  těžké  a  veliké 
práce  po  tří  léta  pořad  tyto  osoby  nésti  musely ;  nikdy  v  Čechách  hůře  ne- 
bylo před  tím  !M  (L.  Cont.  7.  N.  23.) 

|í*)  Všeliké  stavby  a  opravy  tyto  řídil  a  k  místu  přivedl  tehdáž  a  to  velmi 
důkladně  za  600  kop  gr.  m,  Samuel  Kuchinka,  soused  a  konšel  chrudimský. 


78 


Německobrodského.  Téhož  roku  v  den  sv.  Vavřince  (10.  srpna)  uči- 
něno tolikéž  rozdělení  statku  po  Sam.  Klatovském  zůstalého,  při 
čemž  bibliotéka  všechna  zůstavena  sirotkovi  Sam.  Albrechtovi,  jiné 
věci  movité:  klenoty,  šaty,  svrchky  a  peníze  hotové  rozděleny  mezi 
vdovu  a  sirotka,  jemuž  jmenovitě  na  penězích  hotových  (dukátech, 
tolařích  a  drobné  minci)  1160  fjP  34  gr.  m.  připadlo,  kteréž  jsou 
však  obci  chrud.  zapůjčeny  a  ihned  kapitánovi  Rosenzweigovi  v  Chrud. 
ubytovanému,  na  taxu  mu  povinnou  odvedeny ;  taktéž  nemovité  zboží 
šosovní  mělo  jednak  sirotku,  jednak  vdově  býti  zůstaveno.  R.  1630 
zemřela  paní  Dorota  Felixová,  po  níž  manžel  její  zdědil  sladovnu, 
role,  dvě  vinice  a  400  XP  gr.  m. ;  vše  to  postoupil  však  ještě  téhož 
roku  Janovi  Hendrichovi  z  Loevenfelsu,  měštěnínu  Německobrodskému, 
proti  čemuž  však  JMC.  rychtář  odpor  vložil,  avšak  později  od  toho 
upustil.  —  R.  1636  zemřel  tehdáž  ještě  nezletilý  Sam.  Albr.  Font. 
Klatovský,  k  jehož  dědictví  přihlásil  se  jmenovaný  Jan  Hendrich 
z  Loevenfelsu  a  žádal  aby  suma  3700  ÍP  gr.  m.,  kteréž  obec  chrud. 
byla  sirotku  tomu  povinna,  na  vsi  Vestci  byla  pojištěna;  čehož  však 
neobdržel.  Nic  méně  postoupil  později  všeliké  movité  i  nemovité 
jmění  Fontinovské,  a  jmenovitě  také  tak  zvaný  Švacháčkovský  mlýn 
a  dvůr  pod  Vestcem,  svému  zeti  Jiříkovi  Boleslavskému  a  manželce 
jeho  Kateřině*). 

Takto  přešlo  veškeré  zboží,  kterého  byl  někdy  Sam.  Font.  Kl. 
takřka  po  30  let  při  m.  Chrudimi  spůsobem  rozličným  nabýti  usiloval, 
do  rukou  na  prosto  cizích,  čímž  se  bohužel  i  vyplnila  předtucha 
a  obávání  jeho  při  spůsobování  sobě  a  dvěma  svým  manželkám 
pomníku  nahoře  připomenutého,  „že  dědic,  uvázav  se  v  zboží  pozů- 
stalé, nezpomene  více  na  toho,  kdo  je  byl  nashromáždil" ! 


*)  Viz  co  výše  vypsáno  o  rodině  Boleslavských  z  Kočice. 


79 


7. 

O  sklonění  podstatných  jmen  slovanských  se  stálým 
zřetelem  k  ostatním  jazykům  příbuzným. 

Přednášel  prof.  Josef  Kolář  due  22.  ledna  1883. 

B.   0  sklonění  podstatných  jmen  slovanských  a  jiných. 

Jako  přídavná  s  členem  a  neb  ja*)%  sklánějí  se  i  podstatná  po- 
dobného „zákmení",  jež  i  tu,  jako  u  přídavných  jednočlenných,  není 
nic  jiného,  než  rodové  zájmeno  čili  člen,  sloužíc  i  k  označení  rodu 
podstatných  i  za  základ  jich  sklonění. 

Tedy  jsou  i  podstatná  buď  prvočlennd  (-a)  neb  vteročlennd  (-ja) 
a  obojí  též  buď  jednotvard,  t.  j.  pouze  jednočlenná,  aneb  dvojtvard, 
t.  j.  jednočlenná  i  dvoučlenná, 

3.  O  sklonění  podstatných  dvojtvarých. 

Dvojtvará  podstatná  má  jazyk  staro-  i  novořecký,  albánský, 
bulharský,  rumunský  a  románská  nářečí  vůbec,  gótský,  staronordický 
a  ostatní  nářečí  germánská,  jakož  částečně  i  slověnský.  Ale  jako 
přídavná,  tak  i  podstatná  řecká,  germánská  a  románská  (vyjma  ru- 
munská) druhý  člen  předrážejí,  ostatní  pak  jej  přivěšují  k  prvnímu; 
stnordická  podstatná  mohou  druhý  člen  buď  předrazit  nebo  přivěsit. 

Dvoučlenná  podstatná  sklánějí  též  buď  oba  členy,  aneb  jen 
druhý,  přivěšený  nebo  předražený. 

31.  Staronordické  nářečí  má  podstatná  dvojtvará,  a  při  dvou- 
členných může  druhý  člen  (demonstrativní  inn,  in,  it)  buď  předrazit 
nebo  přivěsit;  vždy  pak  se  sklánějí  oba  členy,  tak  že  sklonění  staro- 
nordických  podstatných  s  druhým  členem  přivěšeným  nejvíce  se  po- 
dobá sklonění  litevských  a  slověnských  přídavných  dvoučlenných 
(4,  19),  jak  ukazuje  následující  sestavení  a)  silných  podstatných 
dvoučlenných  (dag-r-inn  der  Tag,  giöf-in  die  Gabe,  fat-it  das  Fass) 
a  jednočlenných  (dag-r  Tag,  giöf  Gabe,  fat  Fass)  i  zájmena  inn,  in, 
it  (der,  die,  das)  a  b)  slabých  podstatných  dvoučlenných  (han-i-nn 


*)  Viz  mou  rozpravu  „O   skloněni  přídavných  jmen  slovanských   a  jiných11* 
V  Praze  1882. 


80 


der  Hahn,  tung-a-n  die  Zunge,  aug-a-t  das  Auge)  a  jednočlenných 
(han-i  Hahn,  tung-a  Zunge,  aug-a  Auge)  s  týmž  zájmenem  inn,  in,  it. 


N.  dag-r-inn 
A.  —  (t)inn 
G.  —  s-ins 


Mas. 
dag-r 

-  w 

—  s 


a)  Sklonění  silných. 

Sing. 


in-n 
in-n 
in-s 


giöf  —  in 

 ina 

giaf-ar-innar 


Fem. 
giöf 


D.  deg-i-num     deg-i     in-um  giöf 


inni 


in 

in-a 
in-nar 


giaf-ar 
giöf-(u)  in-ni 


N.  dag-ar-nir 
A.   —  a-na 
G.    —  a-nna 
D.  dög  -  u-num 


dag-ar  in-ir 

—  a  in-a 

—  a  in- na 
um  in-um 


Plur. 

giaf-ar-nar 

—  ar-nar 

—  a-nna 
giöf-u  -num 


giaf-ar  in-ar 

—  ar  in-ar 

—  a  in-na 
giöf-um  in-um 


N.A.sg.  fat-it  fat  it-(t) 
„  „  pl.  föt-in   föt  in 


Neut. 

ostatně  jako  mas.,  jen  D. 


-mu 


m.  mum. 


N.  han-i-nn 
A.  —  a-nn 
G.  —  a-ns 
D.  —  a- num 


Mas. 
han-i 
—  a 


b)  Sklonění  slabých. 

Sing. 


in-n 
in-n 
in-s 
in-um 


Fem. 


tung-a-n 

—  u-na 

—  u-nnar 

—  u-nni 


tung-a  in 

—  u  in-a 

—  u  in-nar 

—  u  in-ni 


N.  han-ar-nir 
A.  —  a-na 
G.   — a-nna 


han-ar 


a 


Plur. 

in-ir  tung-ur-nar 


m-a 
in-na 


D.  hön-u-num     hön-um  in-um 


—  ur-nar 

—  na-nna 

—  u  -  num 


tung-ur  m-ar 

—  ur  in-ar 

—  na  in-na 

—  um  in-um 


N.  A.  sg.  aug-a-t  aug-a 
„  pl.  — .  u-n    —  u 


Neut. 

it-(t)  j  ostatně  jako  mas.,  ale  D.  sg. 


in 


-nu  m.  num. 


81 


Rozdíl  ve  sklonění  druhého  členu  u  silných  a  slabých  podstat- 
ných je  pouze  ten,  že  u  slabých  po  hláskách  (v  N.  pl.  m.  a  N.  A. 
pl.  f.  i  po  r)  prvního  členu,  sloučeného,  kmenové  i  druhého  členu, 
přivěšeného  veskrz  odpadá,  což  u  silných  se  děje  jen  v  pl.  a  D.  sg. 
m.  Cf.  sklonění  slovanských  přídavných  dvoučlenných  (1.),  kde  také 
kmen  ie  členu  přivěšeného  odpadá.  —  V  D.  pl.  odpadá  -m  prvního 
členu  před  následujícím  n  druhého  členu,  cf.  D.  pl.  got.  přídavných  sla- 
bých, kde  sesilující  -n  zaniká  před  -m  koncovky  (blind-a-m,  blind-o-m). 
Též  han-a  (G.  pl.)  m.  han-na  a  tudíž  i  han-a-nna  m.  han-na-nna  cf. 
gum-na,  tung-na,  hairt-na  a  p. 

Ostatně  se  sklání  druhý  člen  jako  úkazné  zájmeno,  a  též  sklo- 
nění prvního  členu  silných  podstatně  se  neliší,  leč  jen  zdánlivě  v  N. 
A.  D.  sg. ;  neb  N.  sg.  m.  in-n  zz  in-r  zz  in-s  zz  in-xs  (dag-tr-in-ir : 
dag-xr,  ÚHBr,  cf.  got.,  lit.  a  p.),  A.  sg.  m.  in-n  zz  in-^ni.  zz  in-ana 
(cf.  adj.  lang-an  a  got.  jain-ana),  a  první  člen  má  též  -(s)  =  a 
(dag-s-in-irL :  dag-t,  in-ni),  cf.  G.  pl.  in-na  (zz  in-ra) :  -a,  G.  sg.  f. 
in-nar :  -ar  a  j.  Největší  rozdíl  je  v  D.  sg.  m.  sesilené  in-um 
(zz  in-amai)  proti  prostému  -i  zz  (a)i. 

Užívání  druhého  členu,  přivěšeného,  v  stnordickém  jazyku  je 
prý  původu  pozdějšího,  neb  v  Eddě  je  ještě  velmi  vzácné,  kdežto 
v  novonordických  nářečích  už  velmi  se  rozšířilo  (M.  Heyne  o.  c.  §.  150). 

32.  Gotština  a  ostatní  nářečí  germánská  druhý  člen  předrážejí 
podstatným  silným  i  slabým,  jako  to  činí  přídavným  slabým:  a)  silná: 
sa  fisk-s  (der  Fisch),  so  gib-a  (die  Gabe),  thata  waúrd  (das  Wort); 
b)  sa  han-a  (der  Hahn),  so  tung-ö  (die  Zunge),  thata  hairt-ö  (das 
Herz).  Jednočlenná  se  liší  jen  tím,  že  nemají  členu  druhého  před- 
raženého, proto  je  vynechám  v  následujícím  obrazci. 

a)  Sklonění  silných. 

Bing. 

Mas.  Fem. 


N. 

sa 

fisk-s 

is 

SO 

gib-a 

si 

A. 

thana 

-  w 

ina 

thó 

—  a 

ija 

G. 

this 

—  is 

is 

thisós 

—  OS 

isós 

D. 

thamma 

—  a 

imma 

thisai 

—  ai 

isai 

Flur. 

N. 

thai 

fisk-os 

eis 

thós 

gib-ós 

(ijós) 

A. 

thans 

—  ans 

ins 

thós 

—  os 

ijos 

G. 

thisé 

—  é 

isé 

thisó 

—  ö 

iso 

D. 

thaim 

am 

im 

thaim 

—  om 

im 

Tř:  Filosofie,  dějepis  a  filologie.  6 


82 


Neutr. 

N.  Atha.  sg.  ta  waúrd  ita 
„   „  pl.  thó       —  a  ija 


ostatně  jako  mas. 


b)  Sklonění  slabých. 

Mas. 

Sing. 

Fem. 

N. 

sa        han- a 

is 

so 

tung-ö 

si 

A. 

thana     —  an 

ina 

thó 

—  ön 

ija 

G. 

this       —  in-s 

is 

thisos 

—  öns 

isös 

D. 

thamma  —  in 

imma 

thisai 

—  ön 

isai 

Plur. 

N.    thai      han-ans    eis  thös  tung-öns  (ijos) 

A.    thans      —  an-s  ins  thos      —  óns  ijos 

G.    thisé      —  an-é  isé  thisö     —  ön-ö  isö 

D.    thaim     —  am    im  thaim    —  öm  im 


ostatně  jako  mase. 


Neutr. 

N.  A.  sg.  thata   haírt-o  ita 
„  „  pl.  thó       —  on-a  ija 

Předražený  člen  sa,  so,  thata  srovnán  se  zájmenem  is,  si,  ita 
pod  6.  a  21.,  kde  vyloženo  i  slabé  sklonění  přídavných,  s  nímž  pod- 
statná slabá  úplně  souhlasí.  Zde  tedy  zbývá  vyložit  jen  koncovky, 
t.  j.  sloučený  člen  podstatných  silných. 

N.  sg.  m.  fisk-s  z=l  fisk-i-s  =  fisk-a-s,  (cf.  han-a  a  lit.  lot);  A. 
sg.  m.  fisk  =  íisk-^  —  fisk-a  (cf.  i-na,  ťha-na  a  slov.  -i) ;  tak  i  N. 
A.  sg.  n.  waúrd  —  waúrd-i  m  waúrd-a  (cf.  ita,  thata  a  slov.  -o) ; 
D.  sg.  m.  -a  (-ai) :  imma  (is-mai),  jako  D.  sg.  f.  -ai:isai,  jako  G. 
sg.  a  N.  A.  pl.  f.  -os:isos  (ijos),  jako  G.  pl.  m.  -e:isé,  f.  -o:  iso, 
jako  A.  sg.  m.  -z:i-na,  N.  A.  sg.  n.  -5:i-ta,  N.  A.  pl.  n.  a  N.  A. 
sg.  f.  a:i-ja,  t.  j.  podstatné  silné  má  tytéž  koncovky,  jako  zájmeno 
neb  člen,  jen  že  prostší,  starší,  proti  složeným  koncovkám  zájmen. 

N.  pl.  m.  -os  (z=zäs):eis  (=ls)  jako  N.  sg.  m.  -as:is,  jako 
A.  pl.  m.  -ans:  ins  a  D.  pl.  m,  -am:  im. 

33.  Albanština  má  též  podstatná  dvojtvará  a  druhý  člen  dvou- 
členných přivěšuje,  jako  u  přídavných  „určitých".  Oba  členy,  slou- 
čený i  přivěšený,  sklánějí  se  tak,  jako  u  přídavných  (11,  26),  jak 
ukazuje  následující  sklonění  dvoučlenné :  wjév-i  (o  xvcov) ,  %svv-cc 
(17  aslévrj)  a  jednočlenných  ujev  (uvav),  %hv-z  (úslévr])  a  zájmena 
III.  osoby:  a-í,  a-jó  =  (on,  ona): 


83 


N.  KJ£V-L 

A.  —  i-ve 
G.D.   —  L-T 


Mas. 

xjsy 


Sing, 


a- 1 

CC-TS 

a-xi-y 


%£vv-a 

—  £-V£ 

—  £-6£ 


Fem. 

%£VV~£ 


CC-JO 
CC'T£ 

cc-úccc-y 


Plur. 

N.  A.  wjsv-rs       wjsy       a-xá  %ivv-a-x£    %évv-a  cc-xó 

G.D.    £-ߣ-X,   £-fi£,CC-XV-Q£-ߣ-X)    Ci-ß^X,    CC-ߣ ,  Ci-XV-Q£-ߣ 

Ab.  —  £Ö  —  aä. 

N.  A.  sg.  pl.  xjsv  (kj£v-ö)  je  místo  fc/fV-f,  cf.  i  [ilq-£,  x£  fup-f, 
a  N.  A.  pl.  Kjév-x£  místo  wjév-s-z£  cf.  x£  ^líq-£~x£.  Druhý  člen  pod- 
statných dvoučlenných  je  totožný  s  prvním  členem  v  G.  sg.  podstat- 
ných jednočlenných  (což  je  nejpatrnější  při  II.  a  III.  dekl.  Hahnově): 
xjév-L  (xvv-óg  can-is)  :  xjšv-i  (o  xvcov),  [ilx-u  (<píl-ov,  amici) :  [tix-u 
(o  cpík-og)  atd.  G.  D.  sg.  xjiv-i-x  (xov  xvv-óg)  ~  xvv-óg-xov,  píx-u-x 
(rov  cpík-ov)  =-  (pík-ov-xov  atd.  cf.  bulh.  rumun.  Jako  člen  -i  je  sta- 
žen z  ja,  tak  člen  -u  je  stažen  z  va.    Ostatně  viz  26. 

34.  Řecká  podstatná  dvoučlenná,  jako  germánská,  se  liší  od 
jednočlenných  pouze  tím,  že  mají  ještě  předražený  člen:  6  vóp-og 
(das  Gesetz),  xi{i-?j  (die  Ehre),  xo  ócoq-ov  (die  Gabe).  Ale  řečtina 
oba  členy,  sloučený  i  předražený,  sklání  stejně,  jako  ukazné  zájmeno 
o,  tf,  xo  a  vztažné  os,  fj,  o. 


Sing. 

Mas. 

Fem. 

N. 

r 
0 

vóp-og 

ci 

og 

V 

xi\i-iq 

n 

A. 

xóv 

—  ov 

et 

OV 

xr\v 

—  rjv 

a 

r\v 

G. 

xov 

—  ov 

r 
ov 

xijg 

—  ns 

r 

ns 

D. 

XCO 

—  co 
i 

r 
co 

i 

*V 

—  v 

r 

Duál. 

A. 

xcó 

VÓ^-CO 

a 
CO 

xá 

xi^i-á 

Cl 

a 

D. 

xolv 

—  OIV 

oiv 

xalv 

—  alv 

alv 

Plur. 

N. 

ol 

VÓ{l-OL 

oí 

al 

xi\i-ai 

aí 

A. 

xovg 

—  ovg 

ci 

ovg 

xág 

—  ág 

Cl 

ag 

G. 

xcov 

—  cov 

cov 

xcov 

—  cov 

cov 

D. 

xolg 

—  oig 

olg 

xatg 

—  celg 

r 

ccig 

6* 


84 


Neut. 

N.  A.   Sg.    TÓ     ÓCOQ-OV  o 

„    „   d.    tcó     —  co     co)  ostatně  jako  mas. 
„    „   pl.  tá     —  a  i 

Nepatrný  rozdíl  v  N.  sg.  m.  a  n.  mezi  členem  předraženým 
a  sloučeným  i  zájmenem  vztažným  vysvětlen  pod  č.  12.  Ostatně  viz 
i  27.    Podobně  i  v  novořečtině. 

35.  Sklonění  rumunských  podstatných  dvoučlenných  i  jedno- 
členných úplně  souhlasí  se  skloněním  přídavných  (9,  24),  neb  i  u  pod- 
statných druhý  člen  se  přivěsuje  a  oba  členy  se  sklánějí,  ale  téměř 
jen  dle  rodu  a  čísla  a  proto  ještě  s  pomocí  předložek  k  rozeznání 
A.  od  N.  a  G.  od  D.,  jak  ukazuje  následující  srovnání  podstatných 
dvoučlenných:  pom-u-1  (der  Baum),  cas-ä  (das  Haus)  a  jednočlenných : 
pom-ü  (Baum),  cas-ä  (Haus)  se  zájmenem  osobním  el,  ea  (on,  ona) 
a  členem  obyčejným  U,  la  (ten,  ta): 

Sing. 

Mas.  Fem. 

N.      pom-u-1         pom-ü      el  (le)  cas-ä  cas-ä      ea  (a,  la) 

A.  pe  —  u-1      pe  —  ü  pe  el  (le)  pe  —  ä  pe  —  ä  pe  ea  (a,  la) 

G.    a  —  u-luí   de  —  ü    a  luí  a  —  eí  de  —  ä    a  eí 

D.        —  u-luí    la  —  ů       luí  —  eí  la  —  ä  eí 


Plur. 

N.      pom-i-í         pom-í       ei  (i)      cas-e-le  cas-e  ele  (le) 

A.  pe  —  i-í      pe  —  í   pe  ei  (i)    pe  —  e-le  pe  —  e  pe  ele  (le) 

G.     a  —  i-lor    de  —  í     a  lor       a  —  e-lor  de  —  e  a  lor 

D.        —  i-lor    la  —  í       lor          —  e-lor  la  —  e  lor 

Podstatná  středního  rodu  se  sklánějí  v  sg.  jako  mas.  a  v  pl. 
jako  fem.:  lemn-u-1  (das  Holz),  lemn-e-le  (die  Hölzer)  atd.  Ostatně 
viz  9,  24. 

36.  Ostatní  (západní)  nářečí  románská  podstatným,  jako  přídav- 
ným, druhý  člen  (původní  (tile,  illa)  předrážejí  (jako  řec.  a  germ.). 
I  tu  se  sklánějí  oba  členy,  sloučený  i  předražený,  ale  pouze  dle  rodu 
a  čísla,  proto  předražený  člen  zároveň  se  spojuje  s  předložkami  de 
a  ad  k  označení  Gen.  a  Dat.  Na  př.  vlasky:  il  dit-o  (der  Finger), 
lo  spirit-o  (der  Geist),  l'ann-o  (das  Jahr),  la  cos-a  (die  Sache)> 
Tanim-a  (die  Seele) : 


85 


Sing. 

Mas.  Fem. 

N.  A.    il  dit-o       lo  spirit-o        l'ann-o  la  cos-a  Panim-a 

G.  del  —  o    dello     —  o     dell'  —  o  della   —  a   delP  —  a 

D.    al  —  o     allo  — -  o      all'  —  o  alla   —  a     alP  —  a 


N.  A.     i  dit-i       gli  spirit- 
G.  dei  —  i    degli  — 
D.    ai  —  i     agli  — 


Plur. 

gliann-i  le  cos-e  le  anim-e 

degli  —  i  delle  —  e  delle    —  e 

agli  —  i  alle  —  e  alle    —  e 


Střední  rod  zde  splynul  s  mužským,  protože  z  latinského  členu 
rnas.  -us  (—  u-s  ==  o-s)  a  neut.  -um  (—  u-m  —  o-m)  odpadlo  sesílající 
a  rozlišující  -s,  -m  (a  sice  m  dřív  a  snáz,  než  -s,  cf.  provenc.  a  stfranc), 
tak  že  zbyl  pouhý  člen  kmenu  mas.  rum.  -w,  rom.  o,  cf.  got.  N.  fisk-s 
—  stněm.  N.  visk  ~  stněm.  A.  visk  —  got.  A.  fisk.  Tak  zv.  normální 
neb  generální  pád,  jejž  někteří  kladou  =z  lat  Abl.  (sg.),  jiní  —  Akk. 
sg.  i  pl.  (Diez.  II.  p.  5—13),  je  tedy  vlastně  =  lat.  Nom.,  alespoň 
vlas.  a  rumun.  v  sg.  i  pl.  mas.  i  fem.,  jinde  jen  v  sg.  mas.  fem. 
(vyjma  provenc.  a  stfranc.  mas.),  a  v  pl.  mas.  fem.  =  lat.  Akk.  pl. 
(s  přidaným  s  k  N.  sg.  dle  podstatných  lat.  III.  dekl.,  jako  zas 
vlaská  podstatná  lat.  III.  dekl.  tvoří  pl.  bez  s  dle  podstatných  lat. 
II.  dekl.):  špan.  sg.  m.  el  an-o,  pl.  los  an-os,  sg.  f.  la  coron-a,  pl. 
las  coron-as,  port.  sg.  m.  o  ann-o,  pl.  os  ann-os,  sg.  f.  a  coro-a,  pl. 
as  coro-as.  Prov.  a  stfranc.  rozeznávaly  ještě  Nom.  a  Akk.,  jenž 
sloužil  i  v  Gen  a  Dat.  sg.  i  pl.  N.  sg.  m.  Pan-s  (—  ann-us),  A. 
Pan  (z=  ann-um),  N.  pl.  m.  los  an  (—  ann-i),  A.  los  an-s  (=  ann-os) ; 
ale  franc.  sg.  m.  Pan,  pl.  les  an-s,  tak  že  se  pl.  liší  od  sg.  pouze 
přidaným  tak  zv.  pluralním  -s  v  prvním  (sloučeném)  i  druhém  (před- 
raženém) členě.    Sr.  ještě  Diez.  III.  231 — 245. 

37.  Též  bulharština  má  vlivem  řečtiny,  albanštiny  a  rumunštiny 
podstatná  dvójtvará,  a  druhý  člen  (úkazné  zájmeno  mz,  ma,  mo)  při- 
věšuje  k  prvnímu,  jako  stnord.  alb.  a  rum.  Totéž  zájmeno  (sesílené 
zájmenem  ji,  ja,  je)  slouží  tam  za  Nom.  osobního  zájmena:  moj, 
mu-ja  (mfc),  mo,  v  pl.  ve  všech  rodech  mu-je  (me).  Sklonění  je  zde 
velmi  chatrné,  jen  dle  rodu  a  čísla  (proto  G.  D.  s  předložkou  Ha), 
přece  však  určitější,  starší  (pl.  n.),  než  u  přídavných  (10.  25.): 

Sing. 

Mas.                Fem.  Neut. 

N.  A.    syó-t-T    3y6-(i)     nnji-i-Tt     iieji-t*  peóp-o-TO  pe6p-o 

G.  D.  Ha  —  t-T,  Ha  —  C&),  Ha  —  i-tb,  Ha  —  Ha  —  o-to,  Ha  —  o 


86 


Flur, 

Mas.  Fem.  Neut. 

N.  A.  ay6-H-Te  3yó-H  nnji-n-Te  nni-H  peöp-a-Ta  pe(5p-a 
G.  D.  Ha  —  H-Te,  Ha  —  h,  Ha  —  n-Te,  Ha  —  h,  Ha  —  a-xa,  Ha  —  a 

Vokativ  zní  vždy  jen  jednočlenné:  3y6,  hhji-o,  pe6p-o  a  v  pl. 
jako  Nom.  cf.  řec.  germ. 

Zřídka  se  sklání  první  i  druhý  člen  též  dle  pádův :  y  nona-Tero 
CTapero  (Milad.  422)  cf.  Nosa-iero  atd.,  spíše  se  sklání  jen  druhý  člen 
a  první  zůstává  neutrální,  pouhý  kmen:  paTejn,a-Ta  c  paTaje-Toro 
(=z  c%  paTáĚ-Toro,  Milad.  506),  ji;a  Ha(x)paHH  KyMO-TOMy  KOH-jo-T 
(=koh-l-tl?  Milad.  469)  ap.  cf.  nob-o-mo^  atd. 

Též  úkazné  zájmeno  m,  na,  ho  slouží,  ač  zřídka,  co  druhý  člen : 
cyx-o-HO  rpo3je,  cbhtji-o-ho  3JiaT-o,  což  Miklosich  (Gr.  IV.  128)  vy- 
kládá jinak,  ale  cf.  te  n  (=  Tt-nt),  o-nt»,  o-Na,  o-no  a  mlrus.  H0-fi, 
Ha-a,  HO-e  (Mikl.  Gr.  IIL  §.  542)  ap.  cf.  též  stnord.  člen:  inn,  in,  it 
a  slahou  formu  přídavných  i  podstatných  germánských. 

Ostatně  slověnština  jen  v  Nom.  sg.  mas.  pro  větší  důraz  při- 
věšovala  druhý  člen :  -tt»  neb  -ch :  paborb  (—  paE-i-TT»),  oTpon-o-TT», 
Mesoifr-o-Ti,  ^chot'l  (zz:  fthN-h-rh),  ro^-o-cb,  rpa$-o-ch  i  rpaft-T»  ch,  MHp- 

0-Ch  i  MHp-T»  Ch,    NapOft-O-Ch,  Obpa3-0-Ch,    YilOBÜK-0-Cb,    flhH-h-Ch  í  BT»  Cb 

Äbnb,  bt»  tt»  vach  atd.  (Mikl.  lex.  a  Gr.  IV.  112.);  xphctoct»  (vedle 
xpHďb)  drží  ovšem  řecký  člen  -oct»  ve  všech  pádech.  Cf.  ii:i;.\<  mi 
euct»  chh  ott»  YJiOBtKa  cero  sup.  130,  10,  ott»  $ovxa  cero  NCYHCTaaro 
sup.  131,  6,   ii  cnaccNa  et»ictt»  pkoiiíi  ott»  Yaca  Toro  Zogr.  Mat.  IX. 

22.   H  H3HftC    BliCTh    CH   nO   BCCH    3CMH    TOH  Zogr.  Mat.  IX.    26,    31,  H3Ü 

äomoy  an  H3T»  rpap  Toro  Zogr.  Mat.  X.  14.  rpa^oy  tomo^  Zogr.  Mat. 
X.  15.  bt»  rpajvii  ccMb  Mat.  X.  23.  Yero  pa^n  rhiE'Kab  ch;  Morcaiue  eo 
Mirpo  ce  npo^aHO  exith  Sav.  kn.  Mat.  XXVI.  8,  9.  BT»3aniaBT»uiHia  ch  Mvpo 
ce  Na  Ttiio  moic  (ib.),  ropic  ykobukov  rouoif  .  .  .  ftOEpnic  ET»iao  et»i  icmo\", 
auiTc  ca  eja  Hcpo^Hai  YaoBtiťh  tt»  (ib.),  $a  mhmo  iiflCTh  ott»  iichc  Yauia 
ch  .  .  .  auiTC  ne  BT»3MOffihiio  iccTb  YauiH  cch  mhmo  iith  ott»  mchc  (ib.), 

H  YHOBTvKT»  Ch  KR  Cb  ÍHCOVCOMh   tia3i\piiHHIIOMh  ...  NC  MLWn   YAOBUKa  CCrO 

(ib.),  chiN-h  moh  cb  .  .  .  EpaTit  TBOii  cb  (O.  E.  L.  XV.  24,  32),  Na  mícto 
to,  Hj^cffic  (supr.  cod.) ,  iüi a  skc  ca  í.i.Vwi.iv  tt»  .  .  .  ApOY1"1'  B1í  M*ash  chjct» 
(supr.  cod.)  i^im  xahei  ch  .  .  .  kt»to  cmi-hcti»  ott»  xatEa  cero  (O.  E.), 
otjiiukuiio  caoseca  ch  .  .  .  ch  raaroan  .  .  .  ch  Boa^3Hh  (O.  E.),  B'b 
MHpoy  ceMb  (supr.  cod.) ,  bt»  MHpn  ceMb  .  .  .  MHpa  cero  (O.  E.). 

Podobně  ruština  prostonárodní  ráda  sesiluje  přivěšeným  zá- 
jmenem mz,  ma,  mo,  jež  také  sklání:  xójim-o-t^,  TOIobijk-o-tx, 

XBÓCT-0-Tt,    npÓK-0-Tl,    MÓCT-0-T*,   ÓÍc-O-TX,    ftÓM-0-Tl,  ABÓp-0-TV» 


87 


hóc-o-tt,  to-ti,  cáM-o-T^,  chjibh-o-ti,  nápeH-ě-Ti  i  nápeH-b-TO, 
MaTL-Ta,  MaTL-xy,  CBáT-n-TÍ,  i  CBáT-H-TO,  jho^h-tíí ;  v  novgorodském 

podřečí   i   OTélfB-TOTl,    OTIjá-TOBO,   ÓOJIBHÓĚ-TOfi  JEeHÍ,  JHO^éĚ-Tlto, 

^láM^-TÍM^  ap.  (viz  Mik).  Gr.  IV.  128).  Jako  prostonárodní  nápeH- 
ě-Ti  (=:  nápeH-L-TO  či  nápeHB-OTi.  ?  cf.  botb  a  pol.  oř),  tak  i  ^pyr- 
o-ěTi  (z=  Äpyr-o-i-OTi»),  óoraT-o-ě-TO,  KpHBOj^yniH-o-ě-Ti  ap.  (tamtéž). 
Cf.  Buslajeva  Gr.  I.  120. 

Západní  nářečí  slovanská,  zvláště  h.  a  d.  lužické  a  slovinské, 
vlivem  němčiny,  jmenovitě  v  městech,  zvykla  úkazné  zájmeno  ti,  ta,  to 
užívati  co  členu  předraženého,  jejž  však  nynější  spisovný  jazyk,  dle 
zachovalejší  řeči  vesnického  lidu  hledí  odstranit  (Mikl.  Gr.  IV. 
126,  127). 

38.  V  slověnštině  jsou  jen  velmi  řídké  stopy  podstatných  dvou- 
tvarých  s  oboučlenným  skloněním,  jako:  Mas.  N.  sg.  noraii-t  a  iio- 
rnti-'L-H :  ch  loiniorib,  pcKiuc  cl  iioiwiiuml  krmč.  mih.,  iomiiioml  h  km:  i;  ml 
norAHOMB  hom.  mih.,  bt>  iioiwiitj  oc^THum  ca  ap.  2.  2.  282;  Fem.  N. 
sg.  A-KB-a  a  ^tB-a-ra:  G.  sg.  &m-ui  a  ps-y-ie  (=:  -ta-m)  hom.  mih., 
D.  L.  sg.  äur-ü  a  jvub-híí,  sup.,  hom.  mih.  A.  sg.  jveb-ä  a  #rr-oyio 
(=  -a-iíft)  hom.  mih.  N.  A.  pl.  js^k-tj  a  a^b-uic  (=z  -xi-ki)  hom.  mih.; 
N.  sg.  Bi>AOB-A  a  BhftOK-a-iii,  G.  sg.  Bb&OB-u  a  Bb^oB-uie  (=:  -xi-n) 
hom.  mih.,  D.  L.  sg.  ki^okt,  a  ki^okt.íí,  A.  sg.  Bb^oB-ft  a  KbjoKoyio 
(=:  -&-kk)  dioptr.-lab.,  N.  A.  pl.  bi^or-u  a  Bb^oBbiie  (=z  -xi-hi)  ibid., 
D.  pl.  BbftOB-awL  a  Bb^OBbiiii  (zz  --Liint)  prol.-mart.,  I.  pl.  kl,\ok-jmii 
a  Bh^OBhiiiH  men.-mih. ;  Nent.  Riur-o  a  Eiiar-o-ie:  Bbcisxi  Bact  ciiamHA 
häclithtt»  (Ic.  Xc)  sup.  21,  26  aj.  viz  Mikl.  lex.  Podobně  se  sklání 
KLccjiciim  (universum),  ale  jen  oboučlenně  (a  nikoliv  i  jednočlenné): 
A.  sg.  BtCÄ  K'bcoioiin.i.n.  G.  sg.  u \<<m<:m  uia  sup.  169,  12  atd. 

Že  tato  a  podobná  jména,  jako  #EBa,  a  tedy  i  ^r.iuiv  nejsou 
přídavná  ve  vlastním,  užším  smyslu  toho  slova,  dokazuje  jich  jedno- 
rodost,  t.  j.  že  přichází  jen  ftuRara  (a  nikoli  také  ^rih,  ftHRore)  atd., 
ač  v  ruštině  je  přídavné  b^óbhh,  aa,  oe,  lat.  viduus,  ua,  uum.  Jsou 
to  ovšem  taková  podstatná,  jako  öpl^orB  (březen,  duben),  óesjr^Ha, 
3JiaT0  aj.,  čes.  světlo,  teplo,  parno,  chladno,  mračno,  květen,  červen, 
dobro,  právo  atd.  S  p^mm  srov.  pol.  dziewoja  (s  prvním  členem  ne- 
skláněným) a  srb.  chorv.  jrl&BOj  (chlapec)  a  ^BOjKa  (dívka)  jež  před- 
pokládá týž  tvar  jrÍBOja.  Cf.  též  KpbCTHi&iiK  a  KpbCTHKiiiLiiiH  sup.  99, 
26,  (a  nikoli  k^kcthimu),  a  podobně  norurraun  (a  nikoli  noraua). 

Dvojtvará  podstatná,  se  skloněním  pouze  vteročlenným,  jsou 
častější,  a  sklánějí  se  jako  přídavná  b6khh,  -his,  -Hie  (viz  3.  pozn.  cf. 
Mikl.  Gr.  III.  §.  44):  N.  reu-LRäpb  i  f  etrbRafmň,  G.  remRafua  i  TeM-L- 


88 


ßapHia  atd.,  N.  MapiTL  i  Mapímu,  G.  Mapna  i  MapLTim  sup.  420 
atd.,  N.  CeprHň  i  Ceprb,  G.  Coprtm  i  Ccprra  atd.,  TpHropHň  i  rpHrop-L, 

G.  FpHTOpHKl  Í  ťpHNipA  atd.,  rB03ßb  Í  rBOS^HH,  IKfMlGT»  Í  ffipUBHH,  KOUlTb 
Í    KOUITHH,  Uli  lili  h  Í  NHUITHH,  ll<]>pHKS  Í   A(]>pHKHU   atd.  VÍZ  Mikl.  lex. 

I  podstatná  jednotvará  mají  některé  pády  dvoučlenné  složené, 
ale  zřídka  sklánějí  oba  členy,  nobrž  obyčejně  jen  druhý.  Tak  I.  sg. 
f.  je  téměř  vždy  dvoučlenný,  a  to  «J  zřídka  s  oboučlenným  sklo- 
něním: f>ü»K-x-Hi,  'iiftffiA-ft ^  aP->  ty  obyčejně  jen  s  druhým  členem 
skláněným  (jako  rus.):  p^k-o-kk,  110^-6-1»,  koct-h-kü  atd.,  čímž  se 
ten  pád  liší  od  Ak.,  zvláště  u  přídavných  dvoučlenných;  c)  skráceně 
(m  m.  §€kr),  zvláště  po  prvním  členě  i:  cl  EpaT-H-is  sup.  271,  27,  cl 
cbois  BpaT-L-Hi,  sup.  204,  23,  cl  íl 510-11-1«;  sup.  34,  22,  cl  Koyi|in,Y>  sup. 
92,  22.  a  p.  d)  Zřídka  přichází  ten  pád  jednočlenné:  cl  Oomä  sup. 
392,  26  a  29,  cl  uuor&  tioifffiA&  suP-  30,  5,  ot'i|6ml  cbohml  cotoiia  sup. 
120,  10,  cl  boi€boa&  sup.  52,  28  atd.,  či  &  zde  staženo  z  neb  oä, 
eia,  cf.  pí* ií sup.  394,  22,  HKSKA&tf  sup.  309,  14,  (vedle  ii^si^ei^ !), 
AHVKOm  Assem.  25,  27,  cl  coboä  Pat.-Mih.  142  ap.  Cf.  délku  v  pol. 
čes.  a  srb.  wiar%  věrou,  BÍpoM  atd.  (proti  Ak.  wiar§,  víru,  B^py  atd.). 

Dvoučlennost  I.  sg.  f.  je  nutná,  aby  se  rozeznával  od  A.  sg.  f.: 
I.  K-m,  TO-E&:  A.  ift,  tä  atd.  u  podstatných  i  přídavných.  Též  L  sg. 
m.  n.  zájmen  a  přídavných  i  jednočlenných,  jako  přísvojných,  zvláště 
v  nynějších  nářečích  slovanských  je  obyčejně  dvoučlenný  (ovšem  sta- 
žený), aby  se  lišil  od  L.  sg.  m.  n. :  I.  h  mu  (=z  h:  hul,  stč.  jiem,  nč. 
jím),  Ttwb  (— TO-HMb,  stč.  tiem,  nč.  tím,  pol.  tym):  L.  ic-iib,  To-Mb, 
atd.  rus.  I.  jifinQBUWb  1  L.  jj'E.ii.obom'b  atd. 

Též  stará  polština  má  zbytky  dvoučlenných  pádův,  ale  s  prvním 
členem  neskláněným:  L  sg.  f.  s  dziedzine/a  tw  ojej%  (Ps.  Kr.  M.  105 
5),  nebo  skráceně  jako  rus.:  pospolu  z  Slawina,  z  Bosn$,  z  Rascya 
y  z  Botgane/  (Chwalcz.  Wyp.  pol.  I.  56).  —  G.  sg.  f.  wolej  (Ps.  Kr. 
M.  5,  15),  niewolej  (I.  Koch.  ps.  12),  rolej  (Ps.  Kr.  M.  49,  12). 
ží|dzej  (ib.  77,  33),  puszczej  (ib.  101,  7),  pracej  (I.  Koch.  thr.  19), 
porodzil  sya(n)  od  Maryey  dzewicze  (stpol.  modl.);  ano  i  szlachtej 
(Chwalcz.  Wyp.  pol.  I.  54),  slawej  (Grz.  Žarn.  u  Popi.),  slawe  (Ps. 
Kr.  M.  91,  6),  jako  přídavná:  taniej,  nowej  atd.  —  D.  L.  sg.  f. 
lutniej  (I.  Koch.  prop.),  braciej  (id.  monom.),  suszej  (id.  ps.),  wladzej 
(id.  ps.  135)  aj.  (viz  Smith.  Gram.  22—24.).  Cf.  stč.  G.  sg.  mei 
pmiej  dci  vetčas  mře  (Ms.  leg.)  a  D.  sg.  i  jeden  muž  nedal  své  cnej 
pame/  zlé  zlým  užiti  (Dal.  Jir.  XI);  též  slk.  G.  D.  L.  panej  jako 
božej  (viz  Hatt.  Gr.  196).  Pam  totiž  z=  pan:;a  (n.  pan-je,  m.  pan-b), 
a  tudíž  pam  ==  pan-já  z=  pan-ja-j^;  pam  (=  pan-ja) :  pan,  jako  rocnosn^a 


89 


(r.  rocnojsa,  s.  rocnoija,  sl.  gospoja):  rocno^-mit.  Cf.  králová,  císa- 
řová ap.  Dodej  ještě  hluž.  I.  pl.  kónimi,  ludžimi,  hosčimi,  voíymi, 
kruwymi,  kurymi,  husymi,  sviními,  džěčimi  aj.  (PfuL  L.  n.  F.  43, 
54,  55),  jako  přídavná  nowymi,  tunimi. 

O  jiných  tvarech  dvoučlenných  viz  níže  u  podstatných  jedno- 
tvarých. 

4.  O  sklonění  podstatných  jednotvarých. 

Podstatná  jednotvará  jsou  pouze  jednočlenná  a  sklánějí  tudíž 
pouze  jeden  člen,  vždy  sloučený,  buď  a  neb  ja.  Jen  některé  pády 
mívají  také  dvoučlenné  složené,  ale  i  tu  sklánějí  jen  druhý  člen, 
vždy  přivěšený,  ja.  Podstatná  jednotvará  má  jazyk  slovanský,  litevsko- 
lotyšský,  latinský,  zendský  a  sanskrtský. 

39.  Slověnská  podstatná,  nehledě  k  uvedené  právě  malé  výjimce 
dvoutvarých  (38),  jsou  jednotvará,  t.  j.  pouze  jednočlenná,  a  sice 
buď  prvočlenná  (a),  neb  vteročlenná  (ja),  a  sklánějí  se  zcela  jako 
podobná  přídavná  jednočlenná  (1,  2,  16,  17),  neb  tu  i  tam  se  sklání 
vždy  jen  jeden  člen,  prvotní  -x,  -a,  -o  neb  druhotní  -b,  -ra,  -ie,  jak 
ukazuje  následující  obrazec  sklonění  podstatných  prvočlenných :  paE-x, 
piiE-a,  #na-o,  i  vteročlenných :  KON-b,  Eovp-ta,  noa-ie. 


Mas. 

Sing. 

Fem. 

N. 

paE-X 

KON -b 

P'LIE- A 

V. 

—  e 

  10 

—  0 

—  KI 

A. 

  T» 

  b 

  h\ 

  lh\ 

Gr. 

—  a 

  R 

  XI 

  1* 

D. 

—  o\ 

—  ÍO 

  * 

  II 

L. 

—  fc 

  H 

  * 

  H 

I. 

  O-Ilb 

  M3-Mb 

Dual. 

—  ie- 

A. 

paE-a 

KON-tt 

PXIB-* 

Boyp-H 

L. 

—  oV 

  10 

°V 

—  10 

I. 

—  o-iia 

—  ie-Ma 

—  a*iia 

  IV 

Plur. 


V. 

paß 

-H 

KOtl-H 

pXIE-XI 

Eoyp 

IA 

A. 

7,1 

—  ui 

  XI 

m 

G. 

X 

  h 

—  X 

b 

D. 

O-MX 

—  16- MX 

—  a-Mx 

ia-iix 

L. 

o-xx 

—  i€-xx 

—  a-?cx 

ia-xx 

I. 

XI 

  H 

—  a-MH 

ta-MH 

90 


Neut. 

Né  Ví  A.  sg.  rkh-o    noa-i«  1 
„    „    „  d.     —  n     —  h  /  ostatně  jako  mas. 
n   „    „  pl.    —  a     —  ra  J 

Jak  viděti,  přichází  jedna  a  táž  koncovka  často  ve  dvou  i  třech, 
ano  i  ve  čtyřech  a  více  rozličných  pádech  všech  tří  rodův,  aniž  tím 
povstává  nesrozumitelnost,  protože  podstatná  jsou  pouze  jednorodá, 
a  tudíž  v  jednom  a  témž  rodě  jen  dva  až  tři  pády  znějí  stejně,  li- 
šíce se  pak  jen  syntakticky.  V  slověnštině  totiž  více  než  jinde  pa- 
nuje nej větší  prostota  a  ekonomie,  pokud  to  dovoluje  srozumitelnost, 
jak  ukazuje  následující  sestavení  koncovek  podstatných: 

1.  -x,  -b :  a)  v  N.  sg.  m.,  b)  A.  sg.  m.  a  c)  G.  pl.  m.  f.  n. 

2.  -o,  ~k:  d)  v  N.  V.  A.  sg.  n.,  b)  V.  sg.  f.  a  c)  -e,  -le  V.  sg.  m. 

3.  -a,  -la:  a)  v  N.  sg.  f.,  b)  G.  sg.  m.  n.,  c)  N.  V.  A.  d.  m. 
a  d)  N.  V.  A.  pl.  n. 

4.  -OY,  -H):  a)  v  D.  sg.  m.  n.,  b)  V.  sg.  m.,  c)  G.  L.  d.  m.  f. 
n.  a  d)  G.  L.  sg.  m.  . 

5.  -%  -H :  a)  v  L.  sg.  m.  n.,  6)  D.  L.  sg.  f.  a  c)  N.  V.  A.  d.  f.  n. 

6.  -H,  -h:  v  N.  pl.  m. 

7.  -ti,  -h:  v  I.  pl.  m.  n. 

8.  -xi,  -h:  a)  v  A.  pl.  m.,  b)  G.  sg.  f.  a  c)  N.  V.  A.  pl.  f. 

9.  -ä,  -i&:  a)  v  A.  sg.  f.  a  b)  L  sg.  f. 

10.  -o-Kü,  -e-KÄ :  a)  v  I.  sg.  f. 

Podobné  si  jsou  též  koncovky  následující: 

11.  a)  -o-Mb,  -i€-Mb:  v  I.  sg.  m.  n. ;  -a-iiH,  -ki-iih:  v  I.  pl.  f. 

b)  -o-Mx,  -i€-mx:  v  D.  pl.  m.  n.;  -a-iix,  -r-mx:  v  D.  pl.  f. 

c)  -o-iia,  -I6-M21 :  v  D.  I.  d.  m.  n. ;  -a-iia,  -ia-Ma:  v  D.  I.  d.  f. 

12.  a)  -o-xx,  -le-xx:  v  L.  pl.  m.  n.;  -a-xx,  -ia-xx:  v  L.  pl.  f. 
b)  -n-xx,  -h-xx:  v  L.  pl.  m.  n. 

Sklonění  v  slověnštině  záleží  v  tom,  že  význaky  rozličných  pá- 
dův  (o  nichž  níže  u  zájmen)  ve  všech  rodech  a  číslech  přistupují 
k  pouhému  kmenu  člena  (jak  se  jeví  vždy  v  N.  A.  sg.  neutrum), 
tedy  -o,  -re,  slučujíce  se  s  ním  těsněji  (viz  výše  3—10)  neb  volněji 
(viz  výše  11,  12),  dle  toho,  jsou-li  hláskové  neb  souhláskové.  Tedy 
mas.  -x,  -b,  zvláště  před  souhláskou  koncovky  se  vrací  v  silnější 
-o,  -i€,  a  fem«  -ä  (=  a"  =  o-a)  -la  (pz  m  =  i€-a)  v  ostatních  pádech 
ztrácí  a,  tak  že  zbývá  opět  pouhý  kmen  -o,  -re,  s  nímž  se  slučují 
význaky  rozličných  pádův.  A  podobně  je  to  i  v  jiných  příbuzných 
jazycích. 


91 


1.  N.  i  A.  sg.  m.,  jakož  i  G.  p\.  m.  f.  n.  mají  stejnou  kon- 
covku, totiž  jen  sesláblý  kmen  členu  -%  (=:  ö  =  a),  -b  (=  ie  =  ki), 
kterážto  vnitřní  proměna  členu  při  syntaktické  pomoci  slověnštině 
úplně  postačí  k  rozeznání  těch  pádův  mezi  sebou  i  od  jiných,  kdežto 
jiné  jazyky  tu  mají  obyčejně  složitější  koncovky,  zevnější,  a  tudíž 
poměrně  novější  přívěsky  k  původnímu  členu  a,  ja. 

a)  V  N.  sg.  m.  jiné  jazyky  k  členu  a,  ja  přivěšují  sesilující 
neb  vytýkající  -s  (—  sö  neb  s&,  cf.  skr.  got.  sa,  slov.  cb  =z  pro 
rozdíl  od  N.  A.  sg.  n.,  tak  skr.  vrk-a-s,  lit.  vilk-a-s,  řec.  Ivx-o-g, 
lat.  lup-u-s,  got.  vulf-s  (=z  vulf-i-s),  při  čemž  původní  člen  a  sesla- 
buje  řec.  a  lit.  v  o,  lat.  v  u  a  got.  lit.  lot.  a  j.  docela  v  s,  (jenž 
se  tam  ovšem  nepíše,  ale  tím  neméně  tam  je,  pročež  ho  i  tam  při 
výkladě  užívám) ;  zd.  tu  místo  -h  (=z  skr.  s)  má  v  (=  vrB  z=  ť&  atd.), 
jež  s  členem  a  splývá  v  o:  vehrk-ö  (=  vehrk  =  a-vt).  Cf.  slov.  G. 
L.  d.  -o^ :  skr.  -os.  Původní  člen  ja  tu  obyčejně  slábne  v  10,  iu, 
neb  se  stahuje  v  ji,  ei,  i  a  &:  řec.  nvg-io-g,  lat.  soc-iu-s,  skr.  sakh- 
-i-s  a  pat-i-s,  zd.  pait-i-s,  řec.  itÓG-i-s,  lit.  pat-s  (=  pat-L-s) ,  ale 
dalg-i-s,  got.  har-ji-s,  haírd-ei-s  atd. 

A  tak  to  prý  bylo  i  ve  slovanštině,  kde  to  -s  prý  odpadlo! 
Ale  ve  slovanštině  takového  s  v  N.  sg.  m.  nikdy  nebylo,  protože  ho 
tu  není  třeba,  a  v  jazyku  vládne  taková  moudrá  ekonomie,  jako 
v  přírodě,  že  netvoří  nic  zbytečného.  V  slověnštině  nebylo  toho  s 
v  N.  sg.  m.  třeba,  proto  že  slov.  rozeznává  rod  dostatečně  vnitřní 
proměnou,  dvoustupňovým  seslabením  původního  členu  a,  ja  v  h 
(mas.)  a  v  o,  ie  (ntr.).  Jinak  ovšem  v  jiných  jazycích,  kde  je  oby- 
čejně táž  hláska  v  mas.  i  ntr.  (a,  o,  u,  i),  a  proto  tam  třeba  ještě 
zevnějšího  odznaku  rodového,  -s  (mas.)  a  -m  neb  -v  (ntr.)  a  p.  A  že 
to  -s  v  N.  sg.  m.  v  slov.  nikdy  nebylo,  tedy  také  neodpadlo,  a  ne- 
muselo též  odpadnout,  jak  se  obyčejně  učí*),  neb  slov.  zcela  dobře 


*)  Na  ukázku,  jak  a  čemu  se  tu  učí,  stůj  zde  citát  z  novějšího  díla:  „Kon- 
covka -as  N.  sg.  m.  musela  (!)  být  kdysi  i  ve  slovanštině  (musste  einmal 
auch  für  das  Slavische  gegolten  haben)  ...  V  srovnávacích  mluvnicích 
(v  Bopp.  I.  3,  539,  Schleicher,  Comp.  3,  514)  platí  ü('e)  za  pravidelnou 
hláskoslovnou  střídnici  původního  -as,  jehož  -s  dle  obecného  pravidla  (?) 
odpadio  (!)  a  a  sesláblo  v  ů.  (Proč  muselo  odpadnout,  nepovídá  ani  Bopp, 
ani  Schleicher  a  j.  Snad  proto,  že  když  člen  a  klesl  v  l  (u  v  b),  pak  by 
na  konci  slova  byly  J2  (3)  souhlásky:  (>»Ei*c  —  f>aEtc  —  paßi,  komrc  — 
KOiihc  —  KOHh  ?  Ale  cf.  ßaMiKT,,  OTbi|h  a  p.  jako  cizí  khmlcl,  Xoptci» 
a  vlastní  OBbCi,  nbCT»,  ^HbCb  atp.,  a  nikde  ani  u  zájm.  žádné  stopy  po 


92 


snese  s  na  konci  slova,  kde  ho  potřebuje,  na  př.  netoliko  wact,  koce, 
nbcb,  Bbct  a  p.,  ale  i  roft-o-cb,  MHp-o-ch,  rpaj-o-ch,  lupoj-o-cb,  oe(ki3~ 
o-ch,  ßbn-b-cb,  ?HM-oY-cb  (=:  3Hii-a-čb)  atd.  (v.  Mikl.  lex.  pod  cb) ; 
ano  i  v  cizích  jménech:  Hcoifc  sup.  163,  168  a  j.  komhc'  a  komiicr 
i  KOMiicb  sup.  163,  162,  MepcHC,  MapHC,  &khboc,  Mapo^ac  a  j.  sup. 
187  a  p.  rus.  xaoct,  rpájjyc*,  nójnoct,  KÓpnyct,  HOTápiyci,  apxHBá- 
piycb  a  j.,  čes.  kustos,  Herodes,  Sokrates  atd. 

Kdyby  tedy  i  v  slov.  někdy  bylo  bývalo  to  -s  v  N.  sg.  m., 
proč  by  tu  pak  zas  bylo  odpadlo?  a  kdy  by  přec  bylo  odpadlo,  tož 
by  po  něm  snad  přece  také  byla  zbyla  aspoň  nějaká  památka,  dle 
díž  by  se  mohlo  soudit,  že  i  tu  někdy  bylo,  neb  -s  je  přece  silnější 
a  tudíž  stálejší,  než  a,  ja,  jež  obyčejně  i  při  -s  sesláblo,  jak  jsme 
viděli,  až  v  i,  h  (lit.,  got.  a  j.);  ale  v  celé  slovanštině,  v  žádném 
z  četných  nářečí  slovanských,  od  nej starších  dob  až  podnes,  nikde 
a  nikdy  není  po  takovém  s  v  N.  sg.  m.  ani  té  nejmenší  stopy.  Slo- 
vanština tu  ovšem  užívá,  když  toho  je  třeba,  zcela  jiných  živlův 
k  sesílení  a  vytknutí,  sr.  stsl.  ti,  rus.  TO-Tt,  stč.  te-t,  čes.  pol.  te-n, 
hluž.  polab.  tó-n,  mir.  TO-j,  srb.  chor.  Ta-j,  se  skr.  lit.  ta-s  atd.  nebo 
stsl.  H-sue,  stč.  pol.  je-n-ž  a  je-j,  hluž.  jó-n,  polab.  ja-n  se  skr.  ja-s, 
lit.  ji-s  atd.,  aneb  stsl.  cb,  ch-h,  rus.  ce-fi,  stč.  sje-n,  polab.  só-n  se 
skr.  sja-s,  lit.  ši-s  atd.  stsl.  k-e,  k^-to  se  skr.  lit.  ka-s,  lat.  qui-s  atd. 

Proto  i  v  cizích  jménech,  zvláště  biblických,  přijatých  dílem 
z  řečtiny,  dílem  z  latiny,  slovanština  to  -s,  t.  j.  vlastně  cizí  člen,  buď 
považovala  ještě  za  kmen,  k  němuž  teprv  ještě  přivěsila  svůj  člen 
-i,  -b,  co  základ  sklonění,  aneb,  což  je  obyčejnější,  to  -s  i  s  před- 
cházející hláskou,  t.  j.  celý  cizí  člen  odmítla  a  nahradila  svým  vlastním 
členem  -i,  -b:  Hco^c-i,  G.  Hcovc-a  atd.  aneb  nesklonně  Hcoy,  llcoyo, 

nějakém  s!  Němčina  ztratila  to  s,  ale  cf.  got.  a  nord. !  a  i  něm.  zájm.  er—is, 
der  —  thas  atd.  Též  román,  (vlas.),  ale  cf.  lat.,  fr.,  šp.,  port.,  lec  v  slov. 
zcela  jinak).  Toto  poslední  však  v  tomto  postavení  dle  slovanského  hlásko- 
sloví není  možné  (?)...  Z  nominativní  koncovky  -as  (jež  přešla  prý  i  do 
slovanštiny  [war  ins  Slavische  übergegangen  als  -as  (!),  wie  das  Litauische 
und  Deutsche  beweisen] !)  mohlo  povstati  jen  buď  -e,  ale  .  .  .  (nepovstalo, 
jak  skutečnost  ukazuje),  aneb  -o,  ale  to  zas  —  nom.  acc.  sg.  n. ;  pročež 
jazyk  prý  nechal  zcela  toho  nominativu  m.  (die  Sprache  lies  diese  Nomi- 
nativform beim  msc.  ganz  fallen!)  a  nahradil  jej  akkusativem,  a  odtud 
koncovka  -ü.u  Ale  při  tom  se  v  spisovateli  přece  probudilo  svědomí, 
a  vynutilo  mu  poznámku:  „Dieser  Vorgang  mag  bei  einer  Sprache,  die 
theils  wirklich  sehr  alterthümlich  ist,  theils  noch  mehr  dafür  angesehen 
wird,  als  sie  es  thatsächlich  ist  (!),  auffallend  erscheinen."  Ba  ovšem.  Tak 
píše  p.  Leskien  v  díle  korunovaném,  t.  j.  poctěném  cenou! 


93 


(Iyigovq)  ;  X|)hctoc--l,  G.  XpHcroc-a  atd.  aneb  Xjíhct-i,  (XQiot-ó-g)  G- 
XpHCT-a  atd.,  Hosh-i.  ('Imávv-Yis),  íleTp-i  (IlsTQ-o-g),  KHptizi^,  M6<o<oahh» 
M  vn>cíi,  Nhkomh,  IIiiii,  Noh,  Mohchh,  ícoprHň,  Ooma,  Aovka,  Tokiiia, 
Au,\f>oiA,  Iho.vv  (pHflococjM,  noii,v\ i,,  nana,  nom»,  ^a'mocl,  ^Jfan'iioca  sup 
53  vedle  hcaa  iil,  iicaa  ma,  ßpopit  (dQÓpog),  ftrpHKOMH  sup.  51,  2.  52, 
6.  56,  26.  Bacoň  sup.  45,  46.  atd.,  cf.  pol.  Wirgiliusz,  -sza,  rus.  Bnp- 
thjiíh,  -.lia,  čes.  Virgil,  -a,  Pilát,  Filip,  Ondřej,  Jidáš,  Lukáš,  Tomáš, 
Mojžíš,  Tobiáš,  Matouš,  Mikoláš,  Pius,  Apolináříš  i  Apolinář  atd.,  pol. 
Horacyusz,  -sza,  rus.  ropanjn,  -ia,  čes.  Horac,  -ce  atd.  jako  Ignác 
(Ignatius)  ap.  cf.  též  nanercb  =:  papa-s ,  rus.  K0$efi,  $HJtefl,  roóofl, 
Tpo$e3,  My3efi,  KOJinaefi,  rHMHá3k,  raoccéa,  3a.iT>,  3á,na  i  sájio,  koh- 
TÓpa  (comptoir),  BaTiifl,  HoraĚ,  KaBra^HH  atd.  Ano  pouhým  při- 
dáním členu,  přivěšeného  nebo  předraženého,  ze  všeho  se  stane  jméno 
podstatné:  likvidatura,  die  Liquidatur  (z  lat.  liquidätur),  cf.  das 
Exequatur  a  j.  p. 

Avšak  nejen  slovanština,  nýbrž  i  jiné  jazyky  nemají  vždy  t. 
zv.  „nominativní"  -s,  na  př.  stpers.  bhag-a  =z  Eor-i,  zd.  vehrk-ö, 
(zz  ver'k-av)  —  rmk-i,  lat.  vir,  puer  ap.  na  -r  i  jiná :  famul  (viz 
Diez.  Gr.  IL  10)  a  všechna  nynější  nářečí  románská  (viz  35);  ale 
i  skr.,  zvláště  védický,  má  často  N.  sg.  m.  bez  -s,  ano  i  úkazné  zá- 
jmeno, jež  (dle  Boppa  I.  280,  323  a  Schlei chera  Comp.  526)  slouží 
za  onen  sesilující  přívěsek  v  N.  sg.  m.,  zní  skr.  v  mas.  sa  „er,  dieser, 
jener",  a  nikoli  sa-s!),  got.  člen  mas.  sa  (der),  zd.  äö,  jö,  řec.  člen 
mas.  o,  lat.  hi-c,  qui,  iste,  ille,  ipse  aj.  v. 

Konečně  to  „osobní"  -s  i  v  jiných  jazycích  není  ani  jediný  ani 
výhradní  význak  N.  sg,  m.,  neb  často  schází,  jak  jsme  právě  viděli, 
neb  je  zaměněno  jiným  živlem,  cf.  skr.  aha-m  (a3t)  tva-m  (tu)  aja-m 
(dieser),  asau,  amü,  (jener)  aj.,  a  pak  totéž  -s  přichází  ještě  ve 
mnohých  jiných  pádech,  též  vedle  jiných  živlův,  jak  uvidíme  dále. 

b)  A.  sg.  m.  má,  jako  N.  sg.  in.,  koncovku  -0,  -b,  tedy  pouze 
sesláblý  kmen  členu  a,  ja,  (cf.  Kt  tt»,  ith  ap.)  a  oba  pády,  N.  i  A. 
sg.  m.  se  rozeznávají  jen  syntakticky,  tak  jako  N.  A.  pl.  f.,  N.  A. 
d.  m.  f.  n.  a  N.  A.  sg.  pl.  n.  všech  jazykův,  a  jako  N.  A.  sg.  m. 
mnohých  nových,  t.  zv.  analytických  jazykův,  jako  vlas.  franc.  ap. 
a  jako  je  to  i  v  armen,  (nehledě  k  předrážce  z-). 

Jiné  příbuzné  jazyky  tu  obyčejně  mají  přivěšené  -m  neb  -u, 
před  nímž  se  původní  člen  a,  ja  seslabuje,  jako  v  N.  sg.  m.  před  -s, 
a  proto  v  těch  jazycích  A.  sg.  m.  =  N.  A.  sg.  o. :  skr.  vrk-a-m  zd, 
vehrk-e-m,  řec.  Xvx-o-v,  lat.  lup-u-m  a  podobně  řec.  kvq-io-v,  lat. 
soc-iu-m  atd. 


94 


A  tak  to  prý  někdy  bylo  i  ve  slovanštině,  neb  -i,  v  A.  sg.  m., 
jako  -o,  v  N.  A.  sg.  n.,  povstalo  prý  z  původního  -am,  jak  se  vůbec 
učí*).  Ale  1.  kdyby  tomu  bylo  tak,  to  by  zajisté  i  v  slov.  jako  v  jiných 
jazycích  A.  sg.  m.  byl  totožný  s  N.  A.  sg.  n.  (-o,  -k)  ;  2.  koncovka 
-am  však  v  slov.  se  nemění  v  -o,  ani  v  -i,  nýbrž  moutí  se  v  a,  (cf. 
A.  sg.  f.).    Ostatně  viz  A.  pl.  m.  (-xi)  zz  A.  sg.  m.  (-i)  -f-  *. 

Kdyby  však  přece  i  v  A.  sg.  m.  slov.  někdy  bylo  bývalo  -m, 
tož  nemuselo  odpadnout,  jak  se  dále  učí,  neb  slovanština  dobře  snese 
konečné  -m  (cf.  apoifM-t,  Koyiii  atd.,  rus.  ajiLoOMi,  čes.  museum, 
lyceum,  gymasium),  kde  ho  potřebuje,  jak  v  I.  sg.  m.  n.,  D.  pl.  m. 
f.  n.  aj.,  aneb  je  moutí  s  předcházející  hláskou  v  ä,  jako  v  A.  sg. 
f.  Jako  tu,  byla  by  to  m  nějak  zachovala  i  v  A.  sg.  m.  i  v  N.  A. 
sg.  n.  A  kdyby  bylo  to  -m  přece  odpadlo,  tož  by  po  něm  ještě  spíše, 
než  po  -s  v  N.  sg.  m.  byla  zůstala  nějaká  památka  aspoň  ve  změněné 
hlásce  členu  jako" jinde  (na  př.  uzaz  am),  po  čemž  ovšem  v  A. 
sg-  m.  v  žádném  nářečí  slov.  není  ani  stopy.  Cf.  mä,  ta,  cä,  jako 
A.  sg.  f. 

Však  i  některé  jiné  jazyky  tu  nemají  přivěšeného  -m,  a  snad 
ho  tu  nikdy  ani  neměly,  neb  by  ho  jinak  i  zde,  jako  jinde,  byly 
zachovaly,  na  př.  got.  A.  sg.  m.  vulf-^),  har-i,  cf.  bröthar  a  N.  A. 
sg.  n.  juk-^),  kun-i;  lit.  A.  sg.  m.  vilk-a.  pat-i,  dalg-i  (původní  ja 
zde  i  v  got.  staženo  v  ť),  a  jinde,  na  př.  arm.  Schleicher  (Lit.  Gr. 
175)  sice  píše  pón-a.,  ale  hned  dodává,  že  „a  je  zde  krátké",  (cí. 
tamtéž  str.  171),  t.  j.  je  zde  pouze  krátké  -a,  i  (zzja)  bez  přívěsku 
-m,  jako  v  slov.  a  got.  (cf.  adv.  géra  zz  N.  A.  sg.  n.  neb  „nosové 
hlásky  jsou  v  jazycích  (jako  franc.  a  pol.)  dosti  stále  (ziemlich  fest, 
píše  sám  Schleicher,  tamtéž  str.  7.  pozn.),  a  když  se  ztratí  (t.  j.  se- 
slábne)  nosová  výslovnost,  nezůstane  původní  hláska  bez  proměny, 
tak  v  slov.  z  an,  am,  dm (?),  povstalo  prve  q  (&  zz  on,  un)  a  pak  u.u 

I  latina  někdy  nepřijímala  m  v  A.  sg,  m.,  na  př.  vir-o  zz  vir-o-m 
a  j.  (viz  Diez  IL  10),  a  tak  i  ve  všech  nářečích  románských  se  liší 
A.  od  N.  syntakticky  nebo  předložkou,  protože  mají  pouze  původní 
člen  a,  ja  nesesilený.    Cf.  §.  9.  a  24. 

*)  „V  koncovkách  povstává  ü  (l)  z  původního  a  jen  před  následující  no- 
sovkou,  jako  (prý)  v  I.  sg.  aor  simpl.  (ů  n  am)  a  comp,  (sü  n.  chü  — sam, 
ale  cf.  řec.  aor.  -ool  a  lat.  pf.  -si!),  acc.  sg.  m.  (ü  ~  am),  gen.  pl.  (ú  —  am 
—  äm !),  dat.  pl.  (mü  —  mans !),  part.  praet.  act.  nom.  sg.  m.  n.  (ů  =:  ans !) ; 
pron.  azü,  praep.  vü,  sü  (cf.  saj,  ků  a  část.  nu  (cf.  na.);  jen  I.  pl.  (mü)  tomu 
(prý)  odporuje,  když  se  klade  zz  masi  (mas) ;  proto  (prý)  se  má  klásti  — 
mans(!),  už  k  vůli  řeckému  -ptv  a  -(ie$(í.  (!)  (Leskien  Deci.  4.) 


95 


Také  -m  není  ani  výhradní  ani  jediný  význak  A.  sg.  m.  (a  N. 
A.  sg.  n.),  neb  někde  schází  docela  (v  slov.  lit.  got.  aj.\  jinde  zas 
přichází  ještě  v  jiných  pádech  (na  př.  N.  sg,  m.  f.),  aneb  místo  něho 
stojí  t,  d,  a  j.,  zvláště  v  neutrum.  Cf.  skr.  mä,  tvä,  řec.  fis,  ipe, 
lat.  mě,  tě,  got.  i-na,  tha-na,  mi-k,  thu-k,  si  k  atd. 

V  nynějších  nářečích  slov.  je  A.  sg.  m.  životných  roven  G.  sg. 
m.  (nový  rozdíl);  proč  by  tu  nebylo  pro  ten  rozdíl  spíše  posloužilo 
někdejší  m,  kdyby  tu  skutečně  kdy  bylo  bývalo? 

c)  Též  G.  pl,  m.  f.  n.  má  v  slov.  koncovku  -t»,  -h,  což  opět, 
dle  jiných  jazykův,  vykládají  za  „zbytek  původní  koncovky  skr.  -am, 
zd.  -mim,  řec.  -cw,  lat.  -um"  atd.,  jako  prý  „ze  (!)  skr.  sam  povstalo 
cfi,  coy,  ci".  Ale  ci  =:  skr.  sa,  a  c&  =  skr.  sam!*)  Ostatně  skr. 
-am  •=.  a  -f-  a  -\-  m,  cf.  věd.  G.  pl.  asmék-ct,  jušmak-a  a  skr.  as- 
muk-am,  jušmék-ara.  Též  got.  m.  -ě,  f.  -o,  oboje  (!)  prý  původně  -a, 
nepovstaly  „z  -am",  nýbrž  ě  =s  a  -f-  i,  a  ö  z=  ä  z=  a  -f-  a,  a  po  -m  tu 
není  ani  památky;  cf.  G.  pl.  unsar-a  izvar-a.  Lit.  -«  místo  -a  (viz 
A.  sg.  m.)  by  mohlo  být  ~uňz=.  stprus.  -an,  ale  spíše  je  také  (jako 
lat.  a  rum.)  —  ä  t.  j.  =  slov.  -i  (cf.  L.  pl.  -su,  -se,  -s)  aneb  lit. 
==  -a-v  —  slov.  -o-KTi,  cf.  I.  sg.  -u  =z  -a- v  ~  arm.  a  řec.  -o  -qpt. 

V  slov.  i  tu  ovšem  není  té  nej menší  památky  po  nějakém  -w, 
a  dostačuje  zde,  jako  v  N.  A.  sg.  m.,  pouze  sesláblý  kmen  členu 
-%  -L,  beze  všeho  přívěsku.  A  proč  by  slov.  to  m  byla  přivěšovala, 
kdyby  je  pak  zas  bez  památky  byla  odhodila?  A  proč  by  je  byla 
také  tak  naprosto  odhodila,  když  je  nynější  nářečí  slov.  mohla  potře- 
bovat místo  novější  koncovky  -obt»,  -igbi,  -ieň  a  p.,  v  luz.  a  často 
i  v  pol.  a  rus.  i  v  neut.  a  fem.,  kdežto  se  často  musí  pomáhat  vý- 
slovnosti „vsuvnou"  hláskou  o,  e,  ie,  a:  okoht»,  ceCTépt,  p.  matek, 
pamen,  s.  cecTap-a,  pe6ap-a,  0Tan;-a  atd.  Slov.  také  proto  nemohla 
mít  zde  -m,  že  je  má  v  D.  pl.  Také  přídavná  vztažná,  odvozena  od 
Gen.  pl.  jmen  druhových,  dokazují,  že  slov.  nikdy  neměla  v  G.  pl* 
koncovky  -m:  oolvauitl,  MSTeph,  is,  ie  (v.  Mikl.  lex.). 

Kdežto  slověnština  zde  má  co  možná  nejprostší  koncovku,  jedno- 
člennou, nestačí  jiným  jazykům  ani  původní  -am  (zu  a-am  =  a-ma, 
tedy  dvoučlenné),  neb  je  sesilují  skr.  v  -änäm:  vrk-äoäm,  zd.  v  -anam: 
vehrk-am  i  vehrk-anam,  lat.  v-orum  —  -o-sum:  luporum  atd.,  (tedy 


*)  „I  ve  slovanštině  i  v  litevštině  ä  (v  původní  koncovce  -äm)  vlivem  konečné 

nosovky  změněno  v  ü  (!),  jež  se  však  ve  slovanštině  (prý)  časně  muselo 

skrátit,  sice  by  bylo  povstalo  y  (!),  a  nikoli  skutečné  -ů  (!>)."  Leskien 
Deci.  84. 


96 


podobně,  jako  u  zájmen!),  bezpochyby  proto,  že  vrk-äm  zz  A.  sg.  f. 
a  lup-um  zz  A.  sg.  m. ;  což  dokazuje,  že  se  zde  koncovky  spíše  dle 
potřeby  rozmnožují,  přivěšováním  nových  částí,  a  nikoli  naopak,  (že 
by  se  totiž  zjednodušovaly),  a  proto  slov.  -t»,  -l  původnější,  neboť 
prostší,  než  -am  ap.  i  než  -h?tl  -txi,  -wt  zájmen  a  přídavných. 

2.  Koncovka  -o  t.  j.  pouhý  kmen  členu,  je  též  několika 
pádům  společná  a  sice: 

a)  N.  V.  A.  sg  n.:  Hr-o,  #*2i-o,  noa-ie,  YO^T-H-ie,  ntican-ii-ie  atd. 
cf.  to,  ce,  re  a  p. 

V  rozlišených  a  změkčených  souhláskách  j  zaniká  a  zbývá 
pouhé  e:  j\ojk-c,  iiHi|-e,  nneiiiT-e  atd. 

Podobně  v  ostatních  nářečích  slov.,  ale  koncovka  -Hie  se  tam 
skracuje  a  stahuje,  rus.  v  ie  (zz  ije),  Le  (zz  Lje),  slvn.  a  hluž.  v  íe 
(zz  bi€),  pol.  v  ie  (z=  Lie),  čes.  v  í  (zz  lk)  a  srb.  docela  v  je  (zz  ie, 
bez  zaniklého  l  =  h),  a  pak  dluž.  vždy  a  hluž.  obyčejně  rozšiřuje 
re  v  jo,  jako  rus.  pod  přízvukem:  rus.  3jiopÓB-ie,  *iyT-Lě,  jrau,ě-  atd. 
hluž.  pol-o  (zz  pol-jo),  strov-je,  čuč-e  atd.  (slvn.  zdrav-je,  čut-je  atd.) 
pol.  zdrow-ie,  czuc-ie  atd.,  čes.  zdrav-í,  Čit-í  atd.  a  srb.  s.n.paBjB-e, 
Tiyfc-e  atd. 

Některé  jazyky  indoevr.  tu  mají  k  členu  ještě  přivěšené  -m: 
skr.  jug-á-m,  řec.  £vy-ó-v,  iteó-ío-v,  lat.  jug-u-m,  fol-iu-m  atd.,  čehož 
v  slov.  jistě  nebylo  nikdy*),  jak  vysvítá  z  důvodův,  uvedených  při 
A.  sg.  m.  a  hlavně  z  toho,  že  slov.  takového  -m  zde  nepotřebuje, 
protože  pouhým  kmenem  členu  o,  ie  s  dostatek  označuje  i  rod  i  pád, 
s  pomocí  syntaxe,  jako  jinde  při  -m) ;  a  kdyby  to  -m  přec  byla 

*)  „Velmi  podivná  (ganz  verwunderlich!)  je  (prý)  slovanská  koncovka  (nom. 
acc.  sg.  n.)  -o.  Dle  Schleichera  Comp.3  527,  slovanština  nom.  acc.  sg.  n.  -o 
rozlišuje  od  acc.  sg.  m.  (-ü  t.  j.  g);  dle  tvaru  igo  vysvětluje  Schleicher 
i  tvar  nebo,  jenž  se  však  (prý)  zcela  dobře  vykládá  z  povšechné  evropské 
podoby  kmenův  na  -as,  kdežto  je  úplně  nepochopitelné,  jak  z  konečného 
-am  ve  slovanštině  mohlo  povstat  -o.  Nikde  v  indoCvropských  jazycích  není 
rozdílu  mezi  nom.  acc.  n.  a  acc.  m.  těchto  kmenův  (v  -a).  I  ve  slovanštině 
(prý)  musel  (!)  nom.  acc.  sg.  n.  někdy  se  končit  v  -am  neb  v  -an,  a  sice 
bezprostředně  před  tím,  než  nastal  specielně  slovanský  vývoj  zákonův  zá- 
sloví  (unmittelbar  vor  dem  Eintritt  der  speciell  slavischen  Entwicklung  der 
Auslautgesetze  —  jaká  to  byla  slovanština  bez  specielně  slovanského  hlás- 
kosloví?!) a  tato  koncovka  (-am  n.  -an)  se  mění  pouze  (!)  v  ů  (t>).  Proto  je 
(prý)  jen  jeden  (!)  možný  výklad  koncovky  -o,  a  sice  ten,  že  (prý)  všecky 
neutrální  kmeny  v  -a  Ýe  slovanštině  přijaly  tvar  nom.  acc.  kmenův  v  -as(\) 
což  je  (prý)  zcela  jednoduché  (!)  atd.  Ale  pron.  to  (prý)  stěží  možná  vysvět- 
lovat jinak,  než  z  původního  ta-d\  z  tad  (prý)  mohlo  jen  (!)  povstat  to.u 
Leskien  Deci.  67—69  (cf.  Stprus.  s-ta  a  lit.  tai  tamtéž  109). 


97 


někdy  měla,  t.  j.  kdyby  ho  byla  skutečně  potřebovala,  tož  by  je 
nebyla  zas  odhodila,  ale  byla  by  je  i  zde  jako  jinde,  zajisté  nějak 
zachovala,  bud  smoucené,  jako  v  A,  sg.  f.,  neb  nesmoucené,  jako 
v  I.  sg.  m.  n.  a  D.  pl.,  nikoli  však,  jak  se  píše  a  učí,  že  prý  zde 
-o  povstalo  z  „původního  -am"  (a  v  A.  sg.  m.  -3  také  z  „původního 
-am!"),  kdežto  by  v  obou  případech  v  slov.  muselo  povstat  (při- 
rozené zákony  jazyka  nelze  překrucovat).  Konečně  i  mnohé  jazyky 
indoevr.  tu  nemají  toho  „neutrálního"  neb  „neosobního"  -m:  got. 
juk  (=z  juk-s  =  juk-a),  kun-i  kun-jä)  atd.,  a  V.  sg.  n.  i  skr.  júg-a, 
dén-a,  zd.  dat-a,  jakož  i  N.  V.  A.  sg.  n.  skr.  var-i,  řec.  tág-i,  lat. 
mar-e  atd. 

V  stslov.  V.  sg.  n.  někdy  též  na  -e:  3MT-e,  ociui-e,  cnoB-e 
(Mik.  Gr.  34).  Vůbec  se  tu  jeví  povšechný  princip,  N.  V.  A.  sg.  n. 
označovat  nejprostší  a  nejkratší  koncovkou.    Viz  níž  2.  c). 

h)  V.  sg.  f.  má  též  pouhý  kmen  členu:  piiE-o,  Eoiff>-i€,  EpaT-H-ie 
atd.  V  rozlišených  a  změkčených  souhláskách  j  ovšem  zaniká  a  zbývá 
pouhé  e:  $o\"ui-e,  &*BM|-e. 

V  ostatních  nářečích  slov.  podobně,  ale  v  rus.,  luz.  a  slvn. 
V.  sg.  f.  =  N.  sg.  f .  a  v  srb.  chorv.  u  dvojslabičných  jo  m.  je:  Map-o 
(Map-jo  =  Map-njo),  Pya:-o,  6pafc-o,  flen^o  atd.  Též  v  ostatních  jazycích 
indoevr.  je  tu  pouhý  kmen  členu:  věd.  ásv-a,  zd.  hizv-a,  řec.  %áQ~cc, 
aóy-ia,  lat.  equ-a,  fil-ia,  lit.  ašv-a,  žól-e  (zz  žól-je  =  žól-ja),  got.  gib-a, 
sun-ja  atd.  Zdánlivá  výjimka  je  skr.  ášv-ě  a  zd.  hizv-ě,  kde  ě  =  a-i 
=  a-ja  (cf.  D.  sg.  m.  skr.  a  zd. !),  tedy  dvojčlenné  pro  rozdíl  od 
V.  sg.  m. 

c)  Též  poněkud  úchylná  koncovka  V.  sg.  m.  e  (re)  sem  náleží, 
neb  jiné  příbuzné  jazyky  tu  mají  také  jen  pouhý  kmen  členu,  pů- 
vodní a  neb  změněné,  zúžené  v  e,  beze  všech  přívěskův:  skr.  vřk-a 
zd.  vehrk-a,  řec.  Mx-e,  xvq-is,  lat.  lup-e,  soc-ie,  lit.  vilk-e,  brol-i 
(=  brol-ja),  got.  vulf  (vuUkb  =  vulf-a),  har-i  (har-ja)  atd. 

V  slov.  ta  koncovka  přichází  jen  u  prvočlenných  a  u  jmen  na 
-i|b  a  -3b,  a  je  dvojí,  pouhé,  tvrdé  e  «0  =  původnímu  a):  cxiN-e,  Epa-r-e, 
pw-e  atd.  a  jotové  ie  (zz  původnímu  ja),  před  nímž  se,  dle  obecného 
zákona  hrdelní  r,  k,  x  i  *k  a  sykavé  ty,  3  rozlišují:  bojk-g,  yjiob*y-€, 
^oyui-e,  BzcBiiiB-e,  ©tly-b,  kihask-g  (srb.  i  óím-e  od  ó:fcc)  atd.  Též  V.  sg. 
n.  někdy  na  e<o.   Viz  výš  2.  a). 

Podobně  v  nynějších  nářečích  slov.,  ale  rus.,  slvn.  a  dluž.  V* 
sg.  m.  =  N.  sg.  m.,  a  mor.,  pol.,  hluž.  a  čes.  po  hrdelních  souhlás- 
kách volí  raděj  koncovku  oif  (viz  tuto),  aby  se  nemusely  proměnit; 
pol.  má  místo  e  všude  ie  jež  ovšem  měkčí  předcházející  souhlásky: 

Tř. :  Filosofie,  dějepis  a  filologie.  7 


98 


chíop-ie,  stol-e,  dworz-e,  swiec-ie,  miodz-ie,  les-ie  atd.  a  hluž.  vedle 
-e,  -je  má  starší  -o,  -jo  (cf.  V.  sg.  f.)  zvláště  po  hrdelních  a  podneb- 
ních:  vjelk-o,  duch-o,  nan-o,  syn-o,  bož-o,  muž-o  atd.,  ale  knjež-e, 
vótč-e,  paň-je,  pop-je  (jako  pol.)  atd.  (dluž.  knjež-o). 

3.  Koncovka  -a,  -la  přichází  v  osmi  rozličných  pádech,  (pročež  se 
v  G.  sg.  m.  n.  zájmen  sesiluje  pro  rozdíl  od  v  N.  sg.  f.,  N.  V.  A.  d.  m. 
a  N.  V.  A.  pl.  n.)  a  etymologicky  je  všude  původně  -azzazza-f- 
s  =  o-f  a,  &  i\  ~~íá  —  t\  -\-  %  —  k  ~\- 1\,  t.  j.  kmen  členu  (o,  ie)  sesilený 
význakem  pádu  (a). 

a)  N.  sg.  f.  -a,  -la:  piiE-a,  EOiff»-ra,  Ef>aT-H-ia  atd.,  cf.  Ta,  ia(rae) 

ap.  a  podobně  i  v  jiných  jazycích:  skr.  ášv-a,  zd.  hizv-a,  řec. 
aoy-lä,  lat.  equ-a,  fil-ia,  lit.  ášv-a,  žol-é,  (zz  žol-je  zz  žol-ja),  got. 
gib-a,  sun-ja,  arm.  meg'  (zz  miag'  zz  mig-a,  cf  iibr-aa)  atd.,  tedy  got. 
lit.,  lat.,  a  obyčejně  i  zd.,  arm.,  tak  jako  slov.  zde  mají  už  jen  krátké 
a,  ta.  cf.  Bopp  Gr.  I.  467,  468. 

V  rozlišených  a  změkčených  souhláskách  j  zaniká  a  zbývá 
pouhé  a:  ftoifiu-a  (zz  ^oyx-ia),  Mf>tíK-a,  nf>in"LY-a  (-Ti»K-ia),  o^era^a  (-^e^-ia), 
nHWT-a  (niiT-ia),  ^BHi|-a,  noah3-a  atcl.  V  koncovce  -hh  je  člen  la  stažen 
v  h:  N.  V.  sg.  cä^-h-h  (rus.  cy^Líí),  iiam-H-H  (rus.  MOJiH-ia),  a  j. 
(Mikl.  Gr.  §.  44).  Ölen  ia  je  stažen  v  h  též  v  koncovce  -ximh  :  N.  V. 
A.  sg.  pae-'LiHH,  Bor-xiMH  (rus.  óorÍHa),  cbíit-xihh  (rus.  CBSTÍma),  ro- 
cnoA-iiNH  atd.  V  nynějších  nářečích  slov.  koncovka  -ma  se  skracuje 
a  stahuje,  jako  -we  (N.  V.  A.  sg.  n.),  a  čes.  zúžuje  ta  v  je,  í:  rus. 
ópáTBa,  cy^Lá,  pol.  bracia,  s§dzia,  srb.-chor.  ópafea,  Jialja,  hluž.  bratřa 
(zz  BpaTpHia),  čes.  bratří,  sudí,  paní,  Máří  atd. 

b)  G,  sg.  m.  n.  -a,  -la :  Ba^K-a,  rpa^-a,  KOH-ia,  Kpa-ta,  MA2K-a,  OThi|-a, 
jvna-a,  noa-ia,  am|-a,  YOYT-H-ia  atd.  Tak  i  lit.  vilk-o  (o  zz  ä  zz  a  -|-  a), 
dálg-io  (io  —  ja  zz  ja  -f-  a),  lot.  grék-a,  věj-a,  arm.  serman.  (zz  sermn-a, 
cf.  acht-i,  drtad-a-j,  mard-o-j)  atd.  Tento  G.  sg.  m.  n.  na  -a  (slov. 
lit.  lot.)  se  rovná  Abi.  sg.  m.  n.  skr.  zd.  -ä-t:  ášv-a-t,  asp-ä-t,  lat. 
equ-ö-(d),  (cf.  praep.  ot-l,  lat.  a,  a&,  řec.  d-  priv.  zz  áv-  atp.) ;  v  žen. 
rodě  je  skr.  zd.  G.  sg.  z-  Abl.  sg.  Jiné  jazyky  se  tu  různí  tím,  že 
místo  význaku  a,  pro  rozdíl  od  jiných  pádův,  mají  význak  i,  ja  nebo 
s,  aneb  jako  u  zájmen  -hě,  sja  cf.  prakr  sě  (hujus  Schl.  Comp.  641.): 
lat.  lup-i  (-i  zz  i  zz  (o)i,  cf.  -w),  jug-i,  soc-ii  (-ii  zz  i(o)-i),  fol.  -ii, 
řec.  Ivk-ov  (ou  zz  o-to),  %vy-ov,  kvq-iov,  Tteó-íov;  got.  vulf-is  (is  zz 
ís  zz  (a)-is,  cf.  lat.),  juk-is,  har-jis,  kun-jis;  stprus.  deiv-äs  (N.  deiv-as); 
zd.  vehrk-a-hě,  skr.  vřk-a-sja  (N.  vřk-a-s),  jug-á-sja  atd.  cf.  Bopp. 
II.  134.  (is-te). 


99 


Všecky  tyto  význaky  jsou  úkazná  zájmena,  sloužící  zde  co  člen, 
cf.  stpers.  hja,  zd.  ja  a  t.  zv.  „i  izafet"  novopers.,  arab.,  tur.  ap. 
(viz  Bopp.  I.  482—485,  Max  Müll.  Vöries.  I.  94,  98,  184,  263,  Viri- 
lere Gr.  pers.  164—172,  177—178,  A.  Hassan  Arab.  Gr.  76—81,  74). 

V  nynějších  nářečích  slov.  podobně,  jako  stsl.,  ale  koncovka 
-ma  známým  spůsobem  se  skracuje  a  stahuje,  a  neživotná  mas.,  zvláště 
jména  dělitelných  hmot  a  látek,  času  a  místa,  v  rus.,  pol.,  čes.  a  luz., 
jako  některá  jednoslabičná  v  stsl.  a  slovin.,  mají  obyčejně  (ve  smyslu 
Gen.  partitiv.)  koncovku  -oif,  -io  (viz  tuto),  čes.  však  má  u  vtero- 
členných  vždy  jen  přehlasované  je  (z=  la):  kon-ě  (kon-je),  kraj-e,  meč-e, 
pol-e,  čit-í  {~í  =jé-  =  bjé-  =z  ija\  rus.  qyT-Lá,  slvn.  čut-ja,  pol.  czuc-ia, 
luž.  čuč-a,  srb.  qyh-a. 

c)  N.  V.  A.  d.  m.  -a,  -ta:  Ef»aT-a,  cim-a,  po$HTea-ia,  ii^ra-a,  nwre- 
nhi|-a  atd.,  cf.  Ta,  la-(rae)  aj.  Podobně  i  v  jiných  jazycích,  jež  mají 
dual:  věd.  vrk-ä,  ubh-«  asvin-ä  (Bopp.  Krit.  Gr.  93),  zd.  vehrk-a, 
řec.  Xvk-g),  íívq-hú,  lit.  vilk-ů,  dalg-iů  (viz  Schl.  Ksl.  239);  skr. 
vrk-äu  má  pro  rozdíl  od  N.  sg.  f.  (věd  i  L  sg.  m.  i  N.  V.  A.  pl.  n.) 
přivěšené  u  ==  v  z=z  vd  =z  vte,  cf.  A.  d.  näu :  äväm  aj.  Podobně  si  vy- 
kládám i  lít.  u  =  avö  ==  ava,  cf.  áu  =  dva  ap.  (cf.  Bopp.  II.  64),  jako 
níže  slovin.     jež  Miklosich  (I.  §.  276)  nazval  „auffallend". 

I  v  ostatních  nářečích  slov.,  jež  mají  dual,  je  zde  -os,  ;a,  jen 
stč.  a  někdy  i  stsl.  mají  -u  (=:  5  -  n  =z  5  -ja),  jež  se  obyčejně  vy- 
kládá z  t.  zv.  „^-kmenův"  (!):  oca  nou -u,  cuti-u,  bok-xi  atd.  stč.  oba 
bratr-y  Klenovica,  zápolená  zraky,  krásná  parohy  atd.;  slvn.  sinu 
(u  ■=.  o  -  vd  zz  o  -  vd)  cf.  Mikl.  I.  §.  289,  kde  i  bog-o-va  aj.,  cf.  G. 
sg.  m.  sin-a,  sin-ú  i  sin-o-va  (Levst.  12,  14),  tat-a,  tat-ú  i  tat-ova 
(Janež.  20,  Metel.  178,  179.)  Ostatně  viz  -oif,  -k>,  d).  Hluž.,  kde  A.  d. 
životných  -6.  d.  =  G.  pl.  pro  rozdíl  od  G.  A.  sg.  m.  k  -a  obyčejně 
přidává  j  {■=.  ja),  před  nímž  ja  se  ouží  v  je:  N.  V.  d.  pop-a-j,  muž-e-j, 
N.  V.  A.  d.  dub-a-j,  nož-e-j  atd.,  cf.  pol.  dwaj  a  dwa  ap.  I  rus.  po 
číslovkách  2,  3,  4  zachovala  N.  A.  d.  m.  na  -a,  -h,  jenž  se  však 
obyčejně  považuje  za  G.  sg.,  s  nímž  formálně  se  shoduje  i  co  do 
přízvuku:  ,pa  6páTa,  Tpn  číma,  ^eTÓpe  TOiOBÍKa,  ;pa  3mÍs  atd., 
pročež  se  po  těch  číslovkách  obdobně  klade  i  G.  sg.  n.  cf.  ßßa  OKHá, 
Tpn  cecTpŘ  atd. 

d)  N.  V.  A.  pl.  n.  -a,  -ia :  Ya^-a,  noa-ia,  aora-a,  nHi|-a,  3Naiieii-Hta 
atd.  cf.  Ta,  la-(stse)  ap.,  což  se  opět  úplně  shoduje  s  ostatními  jazyky 
příbuznými,  jež  mají  ntr. :  věd.  jug-é,  zd.  dät-a,  řec.  %vy-á,  ited-la, 
lat.  jug-a,  fol-ia,  got.  juk-a,  kun-ja;  skr.  jug-a-ni  má  přivěšené  -ni 

7* 


100 


pro  rozdíl  od  N.  sg.  f.  (věd.  i  N.  V.  A.  d.  m.  a  I.  sg.  m.).  Zd.  řec. 
lat.  got.  a  slov.  -a,  -ra  je  zde  zkrácené,  jako  v  N.  sg.  f.  (viz  tento). 

Zcela  tak  i  v  ostatních  nářečích  slov.,  jen  že  -hki  se  tam  skra- 
cuje  a  stahuje  a  v  čes.  -ja  je  vždy  zúženo :  pol-e,  znamená  (í  z=  jé  =:  Ljé) 
atd.  V  rus.  se  ten  pád  liší  od  G.  sg.  přízvukem,  neb  oxytona  jsou 
v  pl.  paroxytona,  a  barytona  jsou  v  pl.  oxytona:  trÍzr-ů,  .nán,-a, 
ji^ji-á,  noj-á,  KOJiéc-a,  ;n;epeB-á,  BepeTéH-a  atd. ;  též  -ďí,  -n  tu  bývá ; 
trÍsk-u,  Mii;-h  atd,,  cf.  stsl.  a  stč.  -xi  v  N.  V.  A.  d.  m.  (3.  c)  a  rus. 
-ďí,  -u  v  N.  pl.  všech  tří  rodův  u  přídavných  jednočlenných. 

4.  Koncovka  -o\,  -k>  přichází  též  ve  více  pádech  (pročež  se 
v  D.  sg.  m.  n.  zájmen  sesiluje,  pro  rozdíl  od  ostatních  pádův  po- 
dobných) : 

a)  V  D.  sg.  m.  n.,  kde  je  -o\  staženo  z  -o-Bb  =  o-BH  a  io  ■=. 
i€-Bb  =  i€-bh  *),  jež  přichází,  zvláště  u  jednoslabičných  podstatných 
muž.  (nikoli  i  stř.  ani  u  přídavných),  též  nestaženě :  pae-oif  i  (>ic-o-bii, 
isom-h)  i  koh-16-bh  atd.  Vostokov  (Gr.  15,  22)  praví,  že  v  Ostr.  Ev. 
první  koncovka  -oy,  -w  přichází  s  přídavným  (přívlastkem):  ciwoif 
YíioB-fiYbCKOifOYMOif,  Eoroif  Moreiioif,  m^jko^  ii^poif  atd.  a  druhá  koncovka 
-OBH,  -i€bh  že  přichází  bez  přídavného  (přívlastku)  na  konci  vět :  epaioif 
iero  mtBOBH,  MHiiom  cbokí  f hwkobobh,  a  tak  i  jinde,  na  př.  v  Sav.  kn. : 

HfHIOT/iJIIIIIIA    OVYeííHlfH    Wh    ÍHCOVCOBII    (ČaStO),    H   r.WO.M  ÍHCOlfCl  neTJiOBH, 

íHCOifc^i  Be^ouiA  wh  m\m§%  tip\Hic(>eoBn.  ctöiäsjitoh  fnniiíi  neipoBH  atd. 
(UyxL  ine. . .  npHm^h  ki  zipwiiepeoBH  (Apošt.),  h  ob(>athiiiaca  k%  rocnojeBH... 

H  i™03H  BUpOBSUlÄ  Kl  rOCílO^Olf  (ib.),  ílOHIfb  rOCllOfteBH  (ExOd.),  p  IŽlBHTb 
Cl\  HSpSHMCBH  .  .  .  llfkHN6CKT6  Af^HTftHKAHNOBH  .  .  .  C;i;,\7»  BbCb  pcTb  CTJI10BII  .  .  . 

Bi;pm  imwm  MoeecoBH  . . .  luoifceoBH  rnaroM  Bon>  . . .  (pirnim,  r<woi\a  Mih- 

^peOBH  .  .  .   UHCH    fí()0VT7»    KeC«f>6BH   (O.  E.),    cf.   BBSpliBT*    KL    B€ßXOBH  TOrO 

xpaina,  Hcpovub  iipiinvrj  kt»  BeperoBH  (Nest.),  cf.  čes.  panw  Josefa  Toma- 
novi ap.  u  sv.  Jiří  a  u  Jiřího,  Jiřímu  z  Poděbrad  atd. 

Přechodní  tvar  se  zachoval  v  příslovci :  ^om-o-bh  \  $oii-o-Bb  (též 
$OM-o-iib,  otkccde)  a  Ron-oy  (adv.  xdtco  Mikl.  lex.  a  gr.  I.  26,  179), 
slvn.  dom-ó-v  i  dom-ú,  stč.  dom-ó-v  a  dot-ó-v,  nč.  domů  a  dolů, 
rus.  ftOMÓi,  JWJiófi  (-Ě  =:H  =  ji  =  BH),  luž.  dom-o-j,  dol-o-j;  cf.  srb. 
Kyfefl,  Dat.  bez  předložky,  a  podobně  často  srb.  i  u  Nestora  a  j. 

Nynější  nářečí  slov.  se  tu  zdánlivě  rozcházejí  tím,  že  mají  jen 
staženou  neb  i  nestaženou,  skrácenou  neb  neskrácenou,  změněnou 

*)  Cf.  slovesa  VII.  1.  (mého  roztřídění,  str.  29):  hhk-o-bä-th  :  aHK-oif-is» 
(~  ÄttK-0-B-ift),  BOie-BK-TH  :  BO-IO  m  (:=  BO-i€-B-ift),  rus.  rop-e-Bá-TB  : 
rop-ró-ro  (~ rop-e-B-ro),  pol.  gotow-a-c:gotu-j§  (od  gotów)  atd.,  cf.  fr.  ouzzú, 
angl.  ew  ~ju  a  ow  z=.  někdy  w,  něm.  Leuten:  aiOftHie  atd. 


101 


neb  nezměněnou  koncovku;  tak  rus.  vždy  jen  -y,  -w:  ópáT-y,  eoh-k 
atd.,  podobně  srb.-chorv. ;  pol.  -u,  -iu  i  -owi,  -iowi  (stpol.  -iewi) : 
brat-u,  kon-iu,  i  brat-owi,  kon-iowi  atd.,  podobně  čes.  bratr-u,  kon-i 
(stč.  kon-iu)  i  bratr-ovi,  koň-ovi  (stč.  kon-ievi),  a  v  prostomluvě 
i  bratr-oj,  koň  oj  atd.,  ale  jen  u  životných;  hluž.  -ej  —  eji  zu  e-vi 
i  starší  -oj  —  oji  =z  ovi  i  u,  zvláště  u  neživotných  a  víceslabičných : 
syn-ej,  muž-ej  atd.,  starší  ps-eji.  nož-eji,  bratr-evi,  knjez-evi,  dom-oj, 
knjez-ovi,  boh-u,  zakon-u  atd.  (Pf.  gr.  36,  Mikl.  Gr.  516—518);  dluž. 
-ojzn-oju  (cf.  slvn.  -ovu)  i  u,  zvláště  u  neživotných:  dom-oj,  golc-oj, 
gréch-oju,  jeleú-oju,  baran-u,  muž-u  atd.  (Mikl.  Gr.  553 — 554);  slvn. 
-w,  -ju  i  -ovi,  -jevi,  ano  i  -ovu  -jevu,  zvláště  u  jednoslabičných: 
brat-u,  kon-ju,  ps-u  i  ps-ovi,  trák-u  i  trak-ú,  trak-óvi  i  trak-ovu, 
dn-u,  dn-évi,  dn-evu  atd.  (Levst.  Gr.  12,  Janež  Slov.  20,  Mikl.  I.  183). 

V  ntr.,  jako  u  neživotných  mas.,  obyčejně  jen  staženě  -oif,  -io: 
ftuii-oif,  non-io,  3NaMeN-H-io  atd.,  výminkou  3naT-o-BH,  \m\  g-bh,  mo(>-i€-bh 
(Mikl.  Gr.  34),  cf.  Ef^iieii-e-BH  (živ.  sv.  Šim.  Šaf.  IX.  12),  pol.  ku 
poludniowi  (bible  1632  kr.  7.  25),  sloncowi,  dzieci^tkowi,  ziólkowi, 
imieniovi  (Mikl.  §.  807,  819),  dluž.  siyňco-ju,  blid-o-j,  koryt-o-j  (Mikl 
555)  a  hluž.  slow-e-j,  vjek-e-j.  . 

Jiné  jazyky  tu  mají  na  pohled  úchylnou,  ale  v  podstatě  touž 
koncovku:  skr.  vrk-ä-ja  (ja=zi  cf.  zd.  řec.  aj.),  zd.  vehrk-ä-i,  řec. 
kvx-cp  kvq-iq?,  lat.  lup- ö  (ö  ==  stl.  öi),  soc-io,  arm.  G.  D.  mard-o-i 
(vysl.  mard-ö  Bopp  I.  509),  lit.  vilk-ui  (vysl.  vilk-uj,  ni  —  avi,  cf.  G. 
d.  pl.  N.  d.),  got.  vulf-a  (a  m.  a-i),  har-ja,  a  tak  i  v  ntr.  V  lotyš. 
D.  (I.)  sg.  m.  -m  =  mi  =z  vi  zu  bhi  :  kung-a-m  ,  vé-ja-m  ,  tév-a-mi, 
brál-a-mi  atd.  cf.  Bielenst.  Gr.  §.  333.  Bopp.  Gr.  II.  pag.  2.  Sr.  též 
AOM-o-Mh  —  ^om  o-Ki.  (výš)  a  srb.  I.  sg.  f.  -ob  zz  -om. 

Všude  totiž  ku  členu,  původně  a,  přistupuje  význak  D.  sg.  i 
bud  prostě,  přičemž  se  hláska  členu  dlouží  (-ä-i,  -ä-ja,  op)  nebo 
s  přídechem  v,  j  (-vi,  vb,  ji,  jt),  oboje,  dloužení  členu  a  i  přídech 
význaku  i  pro  rozdíl  od  L.  sg.  m.  n.  (viz  tento),  aby  totiž  v  silněj- 
ším Dat.  význak  nesplynul  s  členem  v  dvojhlásku,  jako  se  to  děje 
v  slabším  Lok. 

b)  Totéž  -ojf,  -io,  jako  v  D.  sg.  m.  n.  přichází  i  v  L.  sg.  m.  n. 
zvláště  jednoslabičných  podst.  muž.,  nikoli  i  střed.,  ani  přídavných, 
místo  a  vedle  ~h  (viz  níže):  o  cim-oy  {Iv  za  vép  Ostr.  46.  b), 
m  cxiM-ov  (h  t(S  nvQyop  Sup.  451.  18),  bi  ^oii-oy  (Sup.  95.  2),  m 
A&b-ov  (Sup.  261.  8)  a  j.  Vost.  Gr.  16.,  viz  Mikl.  Gr.  15.  Uvedené 
tam  též  noa-o^:  bi  nono^  ftwie,  m  nono^  Ahne  a  nonoif  houith  je  L.  d  , 
jako  čes.  v  polou,  na  polou  (cf.  totéž  slovo  v  G.  d.  pod  d),  t.  j.  mezi 


102 


oběma  polovicema,  tedy  jaksi  v  obou  polovicích,  stč.  mezu,  srb.  Me^y, 
rus.  a  stsl.  MesK^oy  také  nemůže  být  než  L.  d.  pol.  miedzy,  miedzy 
a  rus.  Meacn,  mm>  je  L.  sg.  f. 

Ještě  více  v  nynějších  nářečích  slov.  netoliko  u  jednoslabičných, 
ale  zvláště  po  hrdelních,  aby  se  nemusily  proměnit,  i  po  jiných  sou- 
hláskách přichází  -oif,  -h>  i  -OBH,  -leRH,  bud  ještě  vedle  h  (rus.  jen 
mas.)  anebo  už  výhradně  (slov.  srb.  chorv  ),  tak  že  je  L.  sg.  m.  n. 
==  D.  sg.  m.  n.  jako  v  fem.  (viz  níž).  Pol.,  hluž.  a  dluž.  u  vtero- 
členných  vždy,  u  prvočlenných  však  téměř  jen  po  hrdelních  jako 
čes.,  mívá  L.  =  D.  Rus.  L.  sg.  m.  na  -ý,  -ib,  vedle  se  liší  pří- 
zvukem,  podobně  prý  v  srb.  (Dan.  Obl.  7.  a  Glas.  VIII,),  což  je 
ovšem  vedlejší  a  novější  rozdíl,  neb  v  podstatě  se  neliší  y  v  L.  od 
y  v  D.  (cf.  D.  -OMoy:  L.  -oml,  lat.  D.  =  Ab.  m.  aj.):  rus.  L.  sg.  m. 
bt>  ca,n;-ý  (i  bi  cás-í),  bi  Kpa-Ió  (i  bi  Kpá-í)  atd.,  čes.  D.  L.  sg.  m. 
n.  bratru  i  bratrovi  atd.,  ale  v  duchu,  o  bohu,  v  oku  atd.  podobně 
pol.  a  z  části  i  luž.,  ale  tam  i  D.  L.  sg.  m.  n.  kon-iu,  pol-u,  zdrow-iu 
atd.,  slvn.  D.  L.  sg.  m.  sin-u  i  sin-ovi,  kon-ju,  děl-u,  pol-ju  atd. 
a  podobně  srb.,  jen  že  tam  je  v  D.  L.  sg.  vždy  jen  y,  jy. 

c)  V  G.  L.  d.  m.  f.  n.  je  -oy  —  o-bi  =  o-b«,  a  -to  zzz  ic-b-e  ~ 
i€-Ba:  pne-oif,  koii-io,  pxiB-oy,  non-io  atd.  cf.  slvn.  N.  A.  d.  a  G.  A. 
sg.  sin-u  (Mild.  Gr.  §.  276.  290.)  ==  sin-o-va ;  clim-o-bo^  a  cmtn-o-Bov 
(Mikl.  Gr.  26)  mají  obdobnou  koncovku  (cf.  slvn.  D.  sg.  -ovu  a  dluž, 
-oju)  jako  dluž.  G.  (A.)  d.  pop-o-vu,  muž-o-vu,  ryb-o-vu,  pol-o-vu 
atd.,  hluž.  též  jindy  vjelk-o-vu,  ale  teď  jako  v  G.  pl.  vjelk-o-v,  muž- 
o-v,  ryb-o-v,  pol-o-v  atd.,  a  tak  i  slvn.  G.  d.  =  G.  pl.  slap-o-v,  kon- 
je-v,  rib,  pol-j  atd.,  (cf.  i  lit.  G.  d.  =  G.  pl.);  stpol.  a  stč.  -ú  nč. 
ou:  w  rek-u,  v  ruk-ou,  na  ramen-ou,  na  kolen-ou,  do  prs-ou,  od 
polou  atd. 

Jiné  jazyky  tu  mají  opět  jen  zdánlivě  úchylnou  koncovku:  skr. 
ášv-a-jo-s ,  pát-jo-s ,  zd.  asp-a-jö  ,  (jö  ==  ja-u  —  ja-VL  =  ja-va) ,  lit. 
vilk-ú  (ú  z=z  a- vi  zz  a-va),  pač-ú  (zzpat-jú)  cf.  dva  ap.  Skr.-zd.  -a-jö-\-s: 
slov.-lit,  -oy,  jako  dvoučlenná  koncovka  k  jednočlenné;  podobně 
i  -o-eoy:  -oy,  kdežto  skr.  jö  +  s  =  slov.-lit.  w. 

d)  Též  v  G.  sg.  mm  (nikoli  i  ntr.),  zvi,  jednoslabičných  podstatných 
(nikoli  i  přídavných)  přichází  -o\  =  o-bi  =z  o-b»  a  -io  =  ic-bi  =  i€-Ba 
místo  a  vedle  -a,  -ra :  Boa-oy  cBoiero  (Ostr.  105.  b.  a  236.  b.),  $o  Bpb?c-oY 
(Ostr.  277,  a.),  Bhim  j^oiioif  (Sup.  38—19,)  cziíurliiih  iie^-oy  (Sb.  1076) 
(Sup.  213.  17),  Btiuie  iinp-ov  (Sup.  235.  17)  a  j.  viz  Mikl.  Gr.  §.  8. 
a  Vost.  Gr.  15.  Uvedené  tam  též  nonoif :  nonoif,  nonoy,  oti  noaoif 
je  G.  d.,  jako  čes.  do  polou,  z  polou,  od  polou,  cf.  totéž  slovo  v  L.  d. 


103 


pod  b)  a  noama  (J.  d.  sup.).  Slvn.  tu  má,  zvi.  u  jednoslabičných, 
vedle  -a  buď  -ú  neb  plné  a  nestažené  -ova:  sin-a,  sin-ó-va  i  sin-ú, 
zvon-ó-va  i  zvon-ú,  glas-ó-va  i  glas-ú  atd.,  cf.  čes.  z  dom-o-va  i  z  domu, 
z  venk-o-va  i  z  venku.    Cf.  oTtK^oy  zz  otek&aoba. 

V  některých  nářečích  slov.,  zvi.  v  čes.  a  pol.  (méně  v  luz.) 
u  neživotných  zde  zavládlo  -o^,  -10  na  újmu  -a,  -la;  v  čes.  však  jen 
u  prvočlenných :  od  mostu,  do  hradu,  bez  smyslu,  u  sloupu,  s  dubu 
atd.  ale  od  kraje,  do  ohně  (ě  zz:  je  zz  ja),  bez  pláště,  u  nože  atd. 
V  rus.  nejvíce  jména  dělitelné  hmoty  a  látky  mají  -y,  -/o,  když  to 
je  Gen.  partitivus,  jinak  mají  též  -a,  -n:  MHÓro  caíry  ale  nBita 
CH^ra,  qániKa  *iáio,  EÓ$eio,  KynÉTL  aHncy  ale  npáHOCTt  amica  atd. 
Srb.-chorv.  tu  má  jen  -a,  -ja. 

Toto  -oif  (zz  o-Ba) :  a  (zz  o-a)  jako  Dat.  -oy  (zz  o-bh)  :  Lok.  -* 
(zz  o-h),  t.  j.  význak  a  tu  přistupuje  ku  členu  (o)  s  přídechem,  jako 
v  Dat.  sg.,  pročež  se  té  koncovky  užívá  s  jakýmsi  důrazem  (viz  slvn. 
přízvuk  jmen  jednoslabičných  muž.  r.  (nikde  stř.). 

e)  Ve  V.  sg.  m.  je  -oif  zz  o-Bt  zz  o-Be,  a  -iozz  i€-Bi  zz  i€-Be,  jež 
sice  nepřicházejí  nestažené,  leč  čes.  dom-o-ve!  venk-o-ve!  (slvn. 
V.  zz  N.).  V  starších  památkách  rozličných  nářečí  slov.  je  -oy  u  prvo- 
členných řídké  vedle  -e,  le  (viz  toto  pod  2.  c):  ctm-o\f  i  ciin-e,  bez 
rozdílu  v  Ostr.  sup.  i  j.,  ale  nyní  v  některých  nářečích  slov,  čes. 
pol.  mir.  zavládlo  -o\,  zvi.  po  hrdelních  souhláskách,  aby  se  nemu- 
sely rozlišit:  čes.  vrahu,  hochu,  kluku,  i  synu  atd.  pol.  czieku  vedle 
czlowiecze,  duchu  vedle  dusze,  ale  wilku,  szpiegu,  ludu,  dziadu,  synu, 
(stp.  syn-ie)  aj.  mir.  CH^ry,  óaTLBy,  ByiÍKy  atd. 

Koncovka  10  však  je  téměř  jediná  u  vteročlenných,  vyjma 
a  -3b  (viz  2.  c) :  koh-io,  oifYHTea-io,  ijnca|>-io,  ii^ra-oif  atd.,  ale  i  tiHKoaa-ie, 
aiiftpe-ie  (Vost.  20).  a  kmä3-oi(  sup.  119.  17. 

Toto  -oy  (zz  o-Be) :  e  jako  lit.  V.  sg.  m.  -iau  (zz  ja-ve) :  i  (zz  ja) 
(Schl.  Lit.  Gr.  182.)  neb  jako  -ai:  e  (zz  ä  Schl.  Lit.  Gr.  175.)  cf. 
skr.  V.  sg.  f.  -ě  (zza-i):  ved.  -a  t.  j.  jako  dvoučlenná  koncovka 
k  jednočlenné,  a  užívá  se  jí  teď  více,  než  dříve,  aby  kmenová  sou- 
hláska zůstala  nezměněna  a  tudíž  kmen  a  slovo  bylo  jasné,  srozumi- 
telné; cf.  na  př.  čes.  vlče  V.  sg.  m.  i  N.  A.  V.  sg.  n.  (ßa™i). 

5.  Koncovka  -h  náleží  také  několika  pádům  (pročež  se 
v  L.  sg.  m.  n,  a  D.  L.  sg.  f.  zájmen  sesiluje  pro  rozdíl  od  ostatních 
pádův  podobných),  a  všude  je  *  zz  o-i  a  ti  (zz  Tí)  zz  ie-i,  t.  j.  kmen 
členu  o,  té  s  význakem  pádu  i  stažen  v  %  h: 

a)  L.  sg.  m.  n.:  paB-n,  kou-h,  ftna-i;,  noa-H  atd.  Že  se  mimo 
rus.  a  sic.  před  tímto  n  hrdelní  souhlásky  r,  k,  \  měkčí  v  3,  ij,  c: 


104 


B03-«,  ftoifc-*,  b]\xi)-ťm  oi|-«,  o^c-K,  Kn^cK-*  atd.,  vyhýbají  se  tomu 
nynější  nář.  slov.  tím,  že  tu  volí  koncovku  o  v,  h>,  jak  jsme  viděli 
výše  (4.  b.),  t.  j.  význak  toho  pádu  i  přibírá  přídech  v  a  pak  se 
skracuje  a  stahuje,  jako  v  Dat.  sg.  m.  n.  Místo  v  některých  ná- 
řečích slov.  tu  bývá  pouze  i  (po  sykavkách  psáno  y),  před  nímž  se 
hrdelnice  měkčí :  cf.  mir.  a  srb.  u=z%  a  virus,  bez  přízvučné  íziií! 
cm^Ítl,  CBwjíÍTejiB,  eojtÉhb,  sbÍctm,  9Thmt>  (proti  tími),  ÓTH  (proti 
tí)  atd.,  cf.  čes.  brzy  (m.  brzi  =  brzě),  na  buku  v  lesy  (m.  v  lesi  == 
v  lese)  a  pod.  více  v  nár.  pís.  mor.,  luž.  v  snéhu  i  v  snézy,  v  klo- 
buku  i  v  klobucy,  v  bruchu  i  v  břušé,  i  ntr.  v  jabJuku  a  v  jablucy 
atd.  (Mikl.  III.  516,  518,  521,  523).  ftoMa,  lat.  domi  je  G.  sg.,  cf. 
srb.  ROß  Kyfee.  Jiné  jazyky  tu  mají  větším  dílem  touž  koncovku  Čili 
týž  význak  pádu:  skr.  ášv-ě  (ě z:  a-i),  zd:  ašp-ě",  řec.  wraf-oj  (n—o-i 
cf.  oiK-oi  sr.  Bopp.  Gr.  I.  401 !),  lat.  equ-ö,  stlát,  equ-öi  (cf.  Bopp.  I. 
404,  405),  lit.  vilk-ě  (ě  =  =  a-i,  cf.  N.  A.  d.  f.,  D.  sg.  f.  a  V.  sg. 
m.),  dalg-y-je  i  dalg-y  (y  =  je-i  =  ja-i),  got.  vulf-a  (a  =  a-(i)).  V  řec, 
lat.  a  got.  L.  z=z  D.,  jako  v  slov.  v  fem. 

b)  D.  L.  sg.  f.:  ftm-n.  bo^-h  atd.;  rus.  analogicky  i  m.  u: 
6ýp-í  atd.,  a  srb.  mir.  zas  analogicky  u  m.  i:  pnó-H  atd.  (cf.  G.  sg. 
a  N.  A.  pl.  f.).  Před  %  se  měkčí  hrdelní  souhlásky  r,  k,  x  v  3,  q,  c: 
1103-*,  iioyc-*  atd.,  jen  ruské  a  sic.  pyKÍ,  HOrŽ,  Mýxí,  atd. 
též  v  srb.  jednoduchá  souhláska  se  tu  obyčejně  měkčí:  pyipt,  ho3h; 
CHacn  atd.,  ale  Ma^KH,  nyniKH  atd.  Též.  hluž.  i  (po  sykavkách  y) 
stojí  místo  a  vedle  é  rucy,  nozy,  fidzy  (N.  íiga),  kosy,  vedle 
skále,  pečé  (oiti),  vodž-é  (Bo#t),  muše  atd.  Jako  v  slov.,  tak  i  v  ně- 
kterých jiných  příbuzných  jazycích  má  D.  a  L.  jednu  a  touž  kon- 
covku :  řeč.  %(ÓQ-a  (a  —  a-t),  cf.  gaft-a-l,  lat.  Kom-ae  (ae  =  a-i),  equ-ae 
stlát,  equ-ai  (Bopp.  I.  404,  405),  got.  gib-ai  (viz  L.  sg.  m.  n.  v  týchž 
jazycích),  veskrz  jednočlenné,  jako  slovanský. 

Některé  jazyky  rozeznávají  D.  a  L.  a  mají  D.  sg.  f.  skr.  ásv-a- 
-jä-i,  zd.  hizv-a-jä-i  a  L.  sg.  f.  skr.  ášv-a-ja-m,  zd.  hizv-ä-ja,  lit. 
ránk-o-je  (proti  D.  rank-a-i)  atd.,  veskrz  dvoučlenné. 

c)  N.  V.  A.  d.  f.  n.:  piiE-u,  Boyp-H,  ßtn-*,  non-H  atd.,  cf.  t«, 
H-(sKe)  a  p.  I  zde  ovšem  *  měkčí  předcházející  hrdelnice: 
H03-fc,  MOYc-*,  b*i|-*,  (buko  palpebra)  atd.  tak  i  slvin.  roce  atd.  hluž. 
rucy,  nozy  atd.  I  příbuzné  jazyky  tu  mají  touž  koncovku:  skr.  ásv-ě 
zd.  hizv-ě,  řec.  %(óg-a  (a  =  a  z=.  ai),  lit.  rank-i  («  pouhý  význak 
pádu,  bez  kmene  členu. 

6.  V  N.  plm  m.  je  koncovkou  a)  -h,  -h,  t.  j.  pouhý  význak  pádu 
i  bez  kmene  členu :  paB-H       paB-^-H),  kom-h  (=:  KOH-(h)-n)  atd., 


105 


jako  lat.  lup-i  (zz  lup-(o)-i),  amic-i  (=  amic-(o)-i)  atd.  To  -h  měkčí 
předcházející  hrdelnice  r,  k,  x  v  3,  !f,  c:  bos-h,  bitích,  ^oifc-H,  bitlcbh 
atd.,  jako  *,  jež  zde  zastupuje  (cf.  slov.  th  (z=  t(i)-h),  skr.  tě,  lit. 
té,  rus.  t%  got.  tha-i)  a  s  nímž  se  i  jinde  střídá  (cf.  imperativ  f>bi|H : 
ßhi|HT€,  noM03H:  noii03*T€,  KfiT.cn:  KptctTe  atd.,  rus.  neKÓ:  neKÉTe,  no- 
Morn:  HOMorÉTe  atd.,  jakož  i  D.  L.  sg.  zájmen  osobních  mh:  mim*, 
th  :  tcb-b,  ch  i  cge-k,  skr.  mě,  tvě,  řec.  pol,  rol,  ol  atd).  Oné  proměně 
kmenové  souhlásky  následkem  změkčení  vyhýbají  se  (zvláště  nynější) 
nářečí  slov.,  tím,  že  ku  členu  o,  h>  přidávají  retní  přídech  r  a  kmen 
takto  rozšířený  (cf.  čes.  domov,  venkov  ap.  stsl.  cHijh  a  chi|6bt>,  tük-l 
a  TAKOKT»  ap.,  jakož  i  i|f>i>KM  a  tipBKiBh,  kamu  a  layetu»  ap.)  z  části 
sklánějí  jako  kmeny  t.  zv.  konsonantní,  tedy  zde  s  koncovkou  -e 
(=  skr.  -as),  čímž  povstává 

b)  koncovka  -o-b€,  -i€-Be:  ^ap-o-Be,  ca^-o-Be,  c&^-o-Be,  inoa-ie-Be, 
iihY-e-Be,  3mh-i€-b6  atd.  (Mikl.  I.  27.).  Tou  koncovkou,  jež  se  oby- 
čejně vykládá  z  t.  zv.  „w-kmenův"  (!),  slověnština  se  zároveň  vyhýbá 
nedorozumění,  neb  N.  pl.  m.  a»(>-h,  cci^-h,  c^-h,  mok-h  atp.  je  též 

II.  sg.  imperativu,  a  N.  pl.  m.  mi»yh,  3mhh  ap.  je  též  L.  sg.  m. 
Koncovka  -o-Re,  -re-Be  se  rovná  skr.  -a-vas  :  sun-á-vas  (cimoBe),  věd. 
-á-sas  :  dhüm-ä-sas  (^-limobg)  ,  zd.  -š^n-ho  :  věhrk-^n-ho  (BďEKOBe) , 
stper.  -ä-ha :  bag-ä-ha  (ßoroBe)  ap.  cf.  Bopp  I.  460  Čeština  u  jedno- 
slabičných a  po  hrdelnicích  volí  -ová  (=:  ovLje,  cf.  slvn.  luž.  a  rus. 
kollektiva):  lvové,  synové,  svědkové,  ženichové,  soudruhové  atd, 
hluž.,  jako  pol.,  obyčejně  u  osobních:  džedove,  džedojo  (-ojozzove, 
cf.  skr.  -a-ja-s),  člověkově,  řeznikojo  atd.  V  srb.  a  slvn.,  zvi.  u  je- 
dnoslabičných, obdobné  -o-bh,  -m>-bh:  rpaflOBH,  flBOpoBH,  Kpaj&eBH, 
KoaeBH,  synovi,  vétrovi,  daževi  atd*  zřídka  vétrove,  zidove  aj.  (Mikl. 

III.  183). 

c)  Některá  nářečí  slov.,  zvi.  rus.  a  dílem  i  pol.,  význak  i  sta- 
hují s  kmenem  členu  -o,  v  -ta  (před  nímž  se  hrdelnice  ovšem  také 
nemusejí  měkčit),  a  s  le  v  h;  tak  rus.  u  životných  i  neživotných 
má  stejně,  u  prvočlenných  -h  (=  w)  a  u  vteročlenných  -h:  óóth 
(h  po  hrdelních  iq,  Hz: ti),  bójikh,  flýxH,  paóá,  flíflH,  äomh  atd.  To 
-H  ( —  w)  zde  není,  jak  se  obyčejně  učí,  A.  pl.,  neb  N.  A.  pl.  Me*rá, 
H03KH  atd  dokazuje,  že  v  rus.  je  neživotný  A.  pl.  z=  N.  pl.,  jako 
v  sing.  cf.  strus.  A.  pl.  ==  N.  pl. :  bi>  KopojiH,  B'B  yiHTeJiH,  B'B  CBnÍTem, 

BT»  C0JI0BBÓ,  BT>  KVHD^I,  B'B  ^JieHŘ,  B'B  MOHáXH,  BT>  K03aKH,  BT»  CO-H^TÍI 

atp.  Toto  bi  u)  N.  pl.  m.  (cf  N.  A.  pl.  f.)  se  rovná  zd.  -oi  (töi), 
řec.  ol  (rol),  fan-oi,  lit.  vilk-aí,  jakož  i  got.  vulf-ös  (cf.  gib-ös),  skr. 
vrk-äs  (cf.  ášv-as  N.  pl.  m.  f.)  atd,  cf.  rus.  tí  s  lit.  ťé,  got.  thai,  skr. 


106 


zd.  tě.  Cf.  Bopp.  I.  455,  456.  I  pol.  teď  nejen  u  neživotných,  nýbrž 
i  u  životných,  ano  často  i  u  osobních  má  v  N.  pl.  -y  (=  ta)  :  wilki 
(i  =  y),  stp.  wilcy  (y  zz  i),  Polacy  i  Polaki,  anieli  i  anioíy,  rycerze, 
towarzysze,  konie,  motýle  atd,  což  se  vykládá  tak,  že  teď  N.  pl.  = 
A.  pl.,  když  A.  pl.  —  G.  pl.  a  G.  pl.  —  N.  pl.  Čeština  té  koncovky 
užívá  jen  u  neživotných:  duby  (stč.  dubi),  mraky  (stč.  mraci),  meče 
(stč.  meči),  koně  (ě  =  ie  =  vk). 

d)  Některá  nářečí  slov.,  zvláště  rus.,  mají  v  N.  pl.  m.  také 
touž  koncovku,  jako  v  G.  sg.  m.  (cf.  též  lat.  N.  pl.  =  G.  sg.  m.  f.), 
totiž  -ta,  jež  se  v  rus.  liší  od  G.  sg.  m.  přízvukem  vždy  na  kon- 
covce, jako  v  N.  A.  pl.  n.  (kdežto  G.  sg.  těch  jmen  nemá  přízvuk 
na  poslední):  rjia3-á,  ropoji,-á,  ,a;0M-á  i  .hóm-h,  \ji$6-á  xjtÍó-h, 
DiBÍT-á  i  ijdít-h,  o6pa3-á  i  Ó6pa3-H,  BOJioc-á  i  bójioc-h,  Kpa-á  i  Kpá-n, 
JTÍKap-á,  yqHTeji-á  atd.;  pol.  tu  má  též  -a  vedle  -y:  okryta,  puíka, 
urzeda,  žywota,  kamiona,  je-czmiona,  akta,  fakta,  statuta,  talenta,  do- 
kumenta  aj.  (Mikl.  III.  453) ;  čes.  též  -a  vedle  -y :  vrcha,  bora,  hona, 
prsa,  kamna,  kouta,  oblaka,  Hradčana  aj.,  i  slvn.  -a  vedle  -i:  kamna, 
kóta,  pöta  (Mikl.  III.  181). 

e)  Osobní  jména  na  -hni,  odvozena  od  hromadných  jmen  tříd 
a  národův  na  -a,  -ra,  -b  (na  spůsob  přídavných  přísvojných,  cf.  na- 
šmec,  unser  emer,  espemrE,  wnus  de  Hebrea  atd.)  v  pl.  ovšem  nutně 
ztrácejí  čili  odvrhují  singulární  -hh-l  a  sklánějí  se  pak  bud  jako 
kollektiva  žen.  na  -a,  -ra,  -h  (pouze  v  sing.)  aneb,  končí-li  se  kmen 
na  h,  p,  jako  kmeny  t.  z  v.  konsonantní  (na  -Mb)  s  N.  V.  pl.  na  -e 
(srb.  b),  jež  se  rovná  skr.  řec.  -sg,  lat.  es,  lit.  got.  -s  (=z  -bs)  : 
moknut  -  Hio^a,  ftrftmrb  -  &rf>a,  mo^khht»  -  nop\\ns,  poifCHHi  (i  f>oifcmjK 
SI.  v  pl.  Igor.)  poifCh,  Yea^HNi  -  YenA^h,  rociio^iiHi  -  rocnop,  kmctohm»  - 
BaacTeaa,  pol.  szlachcic  -  szlachta,  Litwin  -  Litwa  atd.,  aneb  chob-emhhi  - 

C210BHN6,    ^ROpířUIHMt  -  ^KOfiKIMe,    TJTAplHIT.  -  Ti\\TAf>C,    EOKVfíHHL  (EOí\ lř\(>H HT»)  - 

BOKipe  (Eoaiape),  c^bhm  -  cj>eh  i  cpÖJBH  i  koll.  cpóa^  atd. 

Některá  jména  od  N.  pl.  na  -h  tvoří  kollektiv  sg.  žen.  s  Členem 
-w  (životná,  cf.  N.  sg.  f.)  neb  neutr,  s  členem  -ie  (neživotná,  cf.  N. 
A.  sg.  n.)  Efwr-H-K*  i  EftATp-H-ia,  kiji,a3-h~ia,  ähct-h-i€,  i|b*t-h-i€  atd. 
rus.  ópáTLa,  KHH3Bá,  ,n;py3Bá,  JiócTBa,  3ýÓBa  aj.,  pol.  bracia,  ksieza, 
srb.  ópaha,  ipeke,  čes.  bratří,  kněží,  listí,  kvítí  ap.  cf.  Bopp  I.  457. 

7.  V  i.  pl.  m.  n.  je  koncovka  -w,  -h:  pae-üi,  bmk-xi,  kom-h, 
MbY-H,  ^tn-w,  noii-H,  3nam€hh-h  atd.,  jež  se  rovná  koncovkám  toho 
pádu  v  jiných  jazycích :  lit.  vilk-ai-s,  dalg-ei-s,  sveč-ei-s  (=■  svet-jai-s), 
řec.  Xvk-ol-s,  íhn-oi-g,  mjq-ioi-s,  lat.  lup-I-s,  equ-í-s,  soc-il-s.  zd.  ašp- 
äi-s,  vehrk-äi-s,  skr.  ásv-ai-s,  vrk-äi-s,  neb  -urzt-ii,  a  -h-l-h,  t.  j.: 


107 


ve  slov.  kmen  členu  (-x,  -h)  s  význakem  pádu  (-h)  stažen,  kdežto 
v  jiných  jazycích  k  nestažené  dvojhlásce  ještě  přivěšeno  -s  (zz  si  zz 
mi  =  bhis  ap.)  pro  rozdíl  od  jiných  pádův,  čehož  slov.  patrně  ne- 
měla zapotřebí.    Cf.  11.  b.  c.  d.  e.  12.  a.  b. 

Zřídka  v  I.  pl.  m.  n.  přichází  též  -xmh,  -mih :  a^mii,  qmx'uni, 
rB03^hiiH,  ASKkMH  atd.  (viz  níže),  t.  j.  týž  význak  pádu  (-h)  s  příde- 
chem nosovým  (-m),  tak  že  nemůže  splynout  se  členem  (-x,  -b).  Cf. 
věd.  ásvěbhis,  jemuž  by  se  však  rovnalo  slov.  -v\(>i;mh  ap.  (viz  níž). 
Tento  I.  pl.  m.  n.  by  se  mohl  vysvětlovati  také  z  I.  sg.  m.  n.,  jako 
by  -iiih,  -bim  bylo  zz  tiih-|-H,  -biih-H,  t.  j.  zzl.  sg.  m.  n.  +  H  (vý- 
znak plurálu),  cf.  arm.  I.  pl.  mig-av-qc,  mard-ov-qf  ap.  z=  I.  sg.  +  vý- 
znak plurálu  Cqf). 

V  nynějších  nářečích  slov.,  jako  rus.,  pol.,  luz.  tu  analogicky 
zavládla  koncovka  I.  pl.  f.  (viz  tento)  a  v  srb.  má  I.  D.  a  L.  pl. 
jednu  koncovku  a  to  podobnou,  ano  touž,  jako  luž.  D.  L.  I.  dual 
(viz  tuto). 

8.  Koncovka  -w,  -ni  náleží  opět  několika  rozličným  pádům, 
a  všude  je  -xi  zz  o-h,  -ia  zz  ic-h  zz  re-wh  zz  ig-mh  ;  tedy^-xi  :  -ra  (zz  mm) 
jako  L.  sg.  -n  (zz  o-h)  :  D.  sg.  m.  n.  -o-bh  (-0Rh),  aneb  jako  L.  sg. 

L.  sg.  m.  n.  -i€iib  (zzh>-iih,  zd.  -jahmi),  cf.  bg^ii  i  kc^ä,  k»mh 
i  KAiiGHh,  ko(»,a  i  KopeHh,  i\pwu  i  íff^hK^Bk  atp.,  t.  j.  je  tu  vždy  týž  význak 
pádu  (h),  jednou  pouhý,  po  druhé  s  přídechem  (-hh,  jako  -bh,  -mh). 
Prvočlenná  totiž  přijímají  tu  pouhý  význak  pádu  -h,  jenž  s  kme- 
nem -o  (x)  splývá  v  xi,  kdežto  vteročlenná  přijímají  zde  týž  význak 
s  předraženým  h,  tedy  hh,  slábnoucí  v  uh  i  pouhé  n  (cf.  A.  sg.  h 
a  Ki.ui,  ap.),  jež  s  kmenem  členu  ie  se  moutí  v  nosovku  -hi  (cf.  uec-x 
ap.,  kde  -ä  zz  oii  zz  o-ml  zz  skr.  -ämi).  Tento  rozdíl  byl  bezpochyby 
nutný,  neb  kdyby  i  vteročlenná  zde  přijímala  pouhý  význak  h,  splynul 
by  s  členem  ie  v  h  (zz  ií),  jako  v  I.  pl.  m.  L.  sg.  a  m.  j.,  a  kdyby 
prvočlenná  přijímala  význak  h  s  předraženým  h,  tedy  -mh,  slábnoucí 
v  h,  smoutilo  by  se  s  členem  o  v  nosovku  v  jednom  i  druhém 
případě  by  tím  povstávalo  nedorozumění  pro  podobnost  s  koncov- 
kami jiných  pádův,  jak  uvidíme  dále. 

a)  A.  pl.  m. :  bivek-xi  (zz  bhxk-x  -|-  h)  a  koh-iä  (zz  koh-h>-h  zz 
KOH-h  -f  Mb)  se  rovná  lit.  vilk-us  (zz  vilk-a.  +  s) ,  stpr.  deiv-ans 
(zz  deiv-an  +  s),  got.  vulf-ans  (zz  vulf-(an)  +  s,  cf.  thana),  Xvk-ovq 
(=lvx-oo-\-g=zXvx-ov-{~g)i  lat.  lup  os  (zzlup-00  +  s=hip-om-|-s), 
arm.  měg'-s  (zz  mig-a  -f  s),  mard-s  (zz  mard-o  +  s),  varaz-s  (zz  va- 
raz-u  +  s)  atd.,  t.  j.  A.,  pl.  m.  je  všude  zz  A.  sg.  m.  +  význak  plu- 
rálu s  (před  nímž  m  dle  zákonův  hláskosloví  slábne  v  n  i  ti,  t.  j. 


108 


v  pouhý  nosový  pahlas,  ano  i  v  pouhou  délku  předcházející  hlásky), 
za  něž  má  slověnština  u  prvočlenných  Hau  vteročlenných  h  =:  Hh  =  mi. 
Střec.  je  A.  pl.  m.  i  rolg  (zz  tóvg)  a  dor.  tag  (=  xoog  ±z  tovg),  cf. 
Bopp.  I.  476,  477.  Zend.  A.  pl.  m.  asp-an  =  skr.  ášv-an  místo  plu- 
ralního  s  (-ans)  dlouží  hlásku  Členu  A.  sg.  m.  (zd.  ašp-em,  skr. 
ášv-am),  pro  rozdíl  od  A.  pl.  f.  (viz  tento),  cf.  Bopp.  I.  476,  477. 

Nynější  nářečí  slov.  vteročlenné  -ra  zaměnila  střídnicí  le  (i  stpol.), 
místo  níž  má  rus.  (dle  prvočlenného  -xi)  analogické  h;  srb.  chor. 
a  slvn.  za  prvočlenné  -ta  zaměnily  (dle  vteročlenného  ie  —  mi)  analo- 
gickým -e;  kromě  toho  rus.  pol.  a  luz.  u  životných  místo  A.  pl.  m. 
užívají  G.  pl.  m.  (jako  je  to  v  sing,  u  životných  i  v  ostatních  ná- 
řečích): čes.  vlky,  duby,  koně,  meče,  srb.  ByKe,  Jiy6e,  K0H>e,  Mane, 
pol.  wilków,  deby,  koniów  (koni),  miecze,  rus.  bojikóbi,  ftýóH,  KOHéfi, 
uenŘ  atd. 

b)  G.  sg.  f.:  piie-ii  (zz  (tlie-o-h  z=  pxiK-a-H)  se  rovná  lat.  equ-ae 
==  stlát,  equ-ä-i,  famil-iae  (=  famil-iä-i),  skr.  zäjä-jäi  (N.  žaja  žena, 
choť,  viz  Schl.  Comp.  554.  Pozn.),  arm.  mig-i  (=mig-(a)-i,  N.  měg' 
=  mig-a  Mbr-iia),  drtad-a-j  (Petermann  deci.  I.  p.  30)  ap. ;  vtero- 
členné eo^-kí  (zz  Boyp-ie-N  zz  eo^-ia-nb)  se  zas  rovná  lat.  terr-äs, 
famil-iäs,  řec.  %coQ-äg,  lit.  ränk-ös,  got.  gib-ös  ap.,  kdežto  skr.  ásv- 
ä-jäs  a  zd.  hizv-a-ja  jsou  dvoučlenné,  jakož  i  ža-ja-jai  (jako  by  bylo 
slov.  f>m-o-ra,  bo^-k-ik,  dle  to-iä,  re-H,  cf.  I.  sg.  f.).  Střídáí  se  tu 
význak  i  s  ra,  s,  h  (cf.  G.  sg.  m.  n.),  jež  přistupují  k  členu  1.  neb 
2.,  plnému  neb  sesláblému  (kmenu). 

Nynější  nářečí  slov.,  držíce  pevně  prvočlennou  koncovku  -u,  až 
na  srb.  chorv.  a  slvn.,  jež  ji  i  zde  zaměňují  obdobným  e  (viz  A.  pl 
m.),  vteročlennou  koncovku  m  veskrz  zaměnila  střídnicí  m>  (i  stpol. 
4e  m.  a  vedle  vzácného  -«§),  a  rus.  i  nynější  pol.  ji  docela  nahra- 
zují (dle  prvočlenného  ~ta)  analogickým  -h  (viz  A.  pl.  m.  rus.) : 
čes.  ryby,  bouře,  země,  pol.  ryby,  burzy  (y  zde  ==  i),  ziemi  (stpol. 
ziemie,  zřídka  ziemi§),  rus.  póÓBi,  óýpn,  3éMJiH,  srb.  chrv.  slvn. 
pnóe,  óype,  3eMj&e  atd. 

c)  V  slov.  je  A.  pl.  /.  =  N.  pl.  f.  ==  G.  sg.  f:  f>wn  m.  eo^-m 
atd  jako  v  goth.,  kdežto  jiné  příbuzné  jazyky  činí  malý  rozdíl  mezi 
těmi  pády,  rozeznávajíce  bud  G.  sg.  f.  od  N.  A.  pl.  f.  (skr.,  zd.),  neb 
N.  pl.  f.  od  G.  sg.  f.  zz  A.  pl.  f.  (řec.)  aneb  A.  pl.  f.  od  G.  sg.  f.  rz 
N.  pl.  f.  (lat.,  lit.).  Slov.  N.  A.  pl.  f.  pue-xi  se  rovná  lat.  N.  pl.  f. 
equ-ae  (zz  equ-a-i)  a  řec.  %(Áq-u-i  ap.,  kdežto  slov.  N.  A.  pl.  f.  Bo^p-ra 
se  zas  rovná  lat.  equ-äs  (A.  pl.)  a  řec.  %ÚQ-ccg  (A.  pl.),  lit.  ränk-ös 
(N.  pl.)  i  rank-äs  (A.  pl.),  got.  gib-ös,  skr.  ásv-as,  zd.  hizv-|;  věd. 


109 


N.  pl.  f.  ášv-a-sa-s  je  opět  dvoučlenný,  jako  G.  sg.  f.  ášv-a-ja-s. 
Tedy  i  zde,  jako  v  G.  sg.  f.,  se  střídá  význak  i  s  n,  s,  h. 

Nynější  nář.  slov.  si  tu  počínají  podobně,  jako  v  G.  sg.  f.  (viz 
tento) ;  jenom  rus.  tu  činí  dva  rozdíly,  u  oxyton  rozeznávajíc  pří- 
zvukem  N.  (A.)  pl.  f.  od  G.  sg.  f .  a  u  životných  místo  A.  pl.  užívajíc 
G.  pl.:  N.  pl.  b^óbii,  n^ejiH,  (G.  sg.  b^obú,  ircejiú),  A.  pl.  b^ob-b, 
nröB,  N.  A.  pl.  cjiě3H,  3ápn  (G.  sg.  de3ú,  3apó)  atd. 

9.  A.  sg.  f.  má  koncovku  -ä  (—  o-m  —  ä-iii)  a  -iä  (=:  jo  -h  = 
m-M%) :  piiB-Ä,  Eoiff>-ift  atd.,  což  se  úplně  rovná  témuž  pádu  v  příbuzných 
jazycích :  lit.  rank-^,  stpr.  gen-an,  got.  gib-a  (-a  =:  ^),  řec.  %<ÁQ-avA 
lat.  equ-am,  zd.  hizv-a,  skr.  ásv-am. 

Z  nynějších  nářečí  slov.  jediná  pol.  zde  posud  zachovala  no- 
sovky,  a  to  krátké  a  súžené,  tvrdé  §  ( =  a  měkké  (jotované) 
~ie  (  =  Kň) :  ryb-§,  ziem-i§  atd.  Ostatní  nářečí  slov.  tu  mají  čisté 
střídnice  -y,  -ro  (v  čes.  přehl.  v  -i) :  rus.  pó6y,  6ýp-K,  (oxytona  tu 
obyčejně  přenášejí  přízvuk  na  první  slabiku,  jako  v  N.  A.  pl.:  pýKy, 
3ápio  atd.),  srb.  pnó-y,  3eMJBy,  čes.  rybu,  zemi  (stč.  zemiu)  atd. 

V  A.  sg.  f.  je  tedy  význak  -m,  -n  (vlastně  -rrw,  -m  =  ma,  wa, 
cf.  got.  A.  sg.  m.  tha-na),  jenž  přistupuje  bud  ku  členu  plnému  čili  k  N. 
sg.  f.  (skr.  řec.  lat.  got.),  nebo  k  pouhému  kmeni  členu,  s  nímž 
se  moutí  v  nosovou  hlásku  (slov.  lit.  zd.). 

10.  /.  sg.  f.  má  obyčejně  dvoučlennou  koncovku  -o-kr,  -re- 
-m:  f>tiE-o-ijSi,  Bo^-ie-ia  atd.,  (s  prvním  členem  neskláněným,  pouhým 
kmenem  -o,  -re),  snad  aby  se  lišil  od  (jednočlenného)  A.  sg.  f. 
Ostatně  viz  též  I.  sg.  m.  n.  skr.  podst.  a  zájmen  i  jinde.  Zřídka 
přichází  jednočlenný  I.  sg.  f.  (zdánlivě  podobný  A.  sg.  f.)  -ä 
(=  o-Mb),  -M  (zzjo-Mh):  c%  Ooiiä  (sup.  392.),  mä^ä,  ßoifiu-Ä  a  j. 
(Mikl.  III.  42.),  neb  to  je  snad=*,  psáno  i  -ää  ((wkkswK  sup. 
394,  H&fó^&ft  sup.  309.)  a  staženo  z  -o-ä  (cf.  hhxboä  Assem.  Mat. 
25.  27.  ch  coEOft  Pat.  Mih.  142.)  ==  o-kk.  Cf.  stpol.  jednoo  =  jedna^  ap. 
Malecki  Gr.  wiek.  9. 

Nynější  nářečí  slov.,  vyjma  rus.  a  z  části  slvn.,  mají  zde  oba 
členy  stažené  v  jednu  hlásku  dlouhou  (jako  v  A.  I.  sg.  f.  přídavných 
dvoučlenných),  v  pol.  -q,  -iq  (cf.  A.  -e,  -iej,  čes.  -ou,  -í  (stč.  -ú,  ~iú\ 
srb.  chorv.  -om,  -joM,  slvn.  staženě  -o  {•=.  -jo  (z=  m)  i  nestaženě 
ale  skráceně  (cf.  rus.)  -oj  (=  o-is),  -joj  (=  tem),  rus.  nestaženě,  jako 
stsl.  -ok,  -ero  i  skráceně  (cf.  slvn.)  -oě,  -efi:  rus.  pó6oio  i  pŘóoi, 
óýpeio  i  óýpefi,  slvn.  ribo  i  riboj,  voljo  i  voljoj,  srb.  chrv.  pnóOM, 
bojlom  (co  do  m  —  ml  cf.  I.  sg.  HeceM  ap.),  čes.  rybou,  zemí  (stč.  ze- 
miú),  pol.  ryb^,  ziemig,  atd.   Jen  v  luz.  a  částečně  i  v  slvn.  pro 


110 

nedostatek  kvantity  hlásek  není  patrný  rozdíl  mezi  I.  a  A.  sg.  f.: 
slvn.  ribo,  voljo  (I.  i  A.),  a  rovněž  hluž.  i  dluž.  rybu,  rolu  (I.  i  A. 
sg.  f.). 

Stsl.  (a  rus.)  nestažený  (a  neskrácený)  I.  sg.  f.  se  rovná  dvou- 
člennému I.  sg.  f.  v  skr.  ášv-a-ja  a  v  zd.  hizv-a-jä,  kdežto  stažený 
I.  sg.  f.  stsl.  slvn.  pol.  čes.  luž.  se  zas  rovná  jednočlennému  věd. 
ášv-a,  lat.  (Ab.)  equ-ä,  fil-iä,  lit.  rank-ä,  žol-ě  (ä  z=  a,  cf.  got.  A.  sg. 
f.,  e  ~ja  =jq),  arm.  mig-a-v. 


Posud  jsme  rozbírali  koncovky  pádův,  na  pohled  jednoduché, 
záležející  totiž  pouze  z  jedné  hlásky,  ovšem  krátké  neb  dlouhé,  čisté 
neb  smoucené,  pouhé  neb  jotované:  b;  o,  ie;  a,  ta;  oy,  10;  h; 
h,  h;  u,  h;  ta,  m;  i%;  a  viděli  jsme,  že  kromě  t,  h,  o,  le  všecky 
jsou  složené  z  kmene  členu  a  význaku  pádového,  bud!  čistě  hlásko- 
vého a,  i,  nebo  s  přídechem  retním  a  nosovým,  jako  bi,  Bb,  itb,  Hb, 
mi,  Mb,  tak  že  význak  pádu  s  kmenem  členu  ve  všech  těch  případech 
splynul  v  jednu  hlásku,  vlastně  dlouhou,  čistou  neb  nosovou. 

V  následujících  koncovkách  je  však  složení  ze  členu  a  význaku 
zřejmější,  neb  význak,  vždy  s  předraženou  souhláskou  u  neb  x,  ne- 
splynul  s  členem  v  jednu  hlásku,  protože  tomu  překážela  konečná 
hláska  význaku  bud  plná,  neb  i  sesláblá  v  %  b,  ale  patrně  teprv  po- 
zději sesláblá  (než  v  G.  A.  a  I.  sg.  N.  A.  pl.  f.  a  A.  pl.  m.),  jak 
svědčí  příbuzné  jazyky. 

11.  I.  sg.,  D.  pl,  D.  I.  d.  m.  n.  a  z  části  i  I.  pl.  m.  n.,  jakož 
i  D.  pl.,  D.  I.  d.  a  I.  pl.  f.,  mají  podobné  koncovky,  a  sice: 

a)  I.  sg.  m  n. :  -o-Mb,  -i€-Mb,  řidčeji  -i-Mb,  -b-Mb :  pas-o-Mh  i  paB- 
i-Mb,  KOH-ie-Mb  i  Kou-b-Mb,  fttn-o-Mb,  iioa-ie-Mh  atd.,  tedy  k  N.  sg.  m. 
-x,  -b  a  ntr.  -o,  -ie  (přistupuje  význak  -Mb  (=z  mh,  cf.  lit.  sünu-mi), 
před  nímž,  jako  před  každou  souhláskou,  -b  obyčejně  oživuje 
v  původní  -o,  -mí. 

Tak  i  ve  všech  nářečích  slov.,  jen  že  v  čes.  a  pol.  -em  (=.  0Mb, 
-iMb),  snad  vlivem  následujícího  b  (-Mb,  cf.  D.  pl.),  a  hluž.  i  dluž. 
zas  -jom  (=  i€Mb,  -bMb),  rozšířené  (cf.  rus.  pod  přízvukem) :  rus. 
paóÓMi,  dáTewb,  KOHěMX,  flíiOMX,  nÓJieMt,  KontěarB ;  srb.  chor.  a  slvn. 
poóoM,  KoaeM,  ßftiOM,  nojseM;  čes.  a  pol.  panem,  koniem,  slowem, 
polem;  luž.  popom,  mužom,  síovom,  polom  atd.  S  toutou  koncovkou 
srovnej  arm.  I.  sg.  mig-a-v,  mard-o-v,  varaz-u  (u  =  u-v) ;  lit.  I.  sg. 
vilk-ů  (ura-v?  cf.  D.  sg.,  N.  A.  d.,  G.  A.  pl.);  stněm.  wolf-u;  lat. 
(Abl.)  lup-o,  zd.  ašp-a,  věd.  ásv-a;  skr.  ášv-ě-na  je  dvoučlenné  slo- 


111 


ženo,  jako  u  zájmen :  těna  zz  slov.  TUMb ;  skr.  a  v  těna  ap.  se  rovná 
rus.  5  v  tímx  ap. 

V  stslov.  cizí  jména  na  -hh  mají  pravidelně  -hjcml,  kdežto  po- 
dobná na  -eň  mají  raděj  -eöMb  :  apweMb ,  oco^ociiicml  ,  Marb^eoMb, 
THMO^eoMh,  ale  také  eaeieMb  i  okcicmk  (viz  Mikl.  Gr.  I.  §.  14). 

b)  D.  pl.  rn.  n.  -o-mi,  -i€-iit,  řidčeji  -i-iii,  -b-Mi :  paE-o-Mü 
i  paE-i-Mi,  KOM-ie-int  i  KOM-b-iii,  jvek-o-mi,  non-ie-Mi  atd.  Tedy  opět 
k  N.  sg.  m.  n.  přistupuje  význak  -mi  (zz  mo  zz  ija),  jenž  se  rovná 
got.,  stněm.  a  lot.  -m  (zz  mi),  lit.  -ms  (zz  mis  zz  mus),  lat.  -bus,  zd. 
-bjo  a  skr.  -bhjas  s  přidaným  5  (cf.  D.  I.  d.):  got.  vulf-a-m,  stněm. 
wolf-u-m,  lot.  grék-i-m,  zel-i-m,  lit.  vilk-a-ms,  lat.  duo-bus,  amici- 
bus  (viz  Schleich.  Comp.  586) ;  střec.  vnit-o-ig,  stir.  fer-a-ib,  zd.  vehrk- 
febjo  a  skr.  vrk-ěbhjas  jsou  dvoučlenné  složené,  jako  u  zájmen:  skr. 
těbhjas  zz  slov.  tiiji,  cf.  slvn.  volcěm  (Mikl.  gr.  L  §.  278,  280) ; 
arm.  mig-a-c,  mard-o-c,  varaz-u-c.  V  rozličných  jazycích  se  tu  stří- 
dají souhlásky  m,  b9  bh,  s,  c  s  hláskami  s,  u,  jo,  ja,  a  k  tomu  ještě 
v  některých  přidáno  s.  Zd.  tu  má  -bjä  (zz  -bi)  a  skr.  -bhjä  (zz  -bhi) 
proti  slov.  -mi  (zz  Ma),  kdežto  v  I.  sg.  m.  n.  skr.  má  zas  -na  proti 
slov.  -Mb  (lit.  -mi),  cf.  rus.  -Mt  (zzMá). 

Z  nynějších  nářečí  slovanských  ruské,  hluž.  i  dluž.  zde  přijaly 
obdobnou  koncovku  D.  pl.  f.,  pro  rozdíl  od  I.  sg.  m.  n.,  kdežto 
v  pol.  naopak  koncovka  D.  pl.  m.  n.  zavládla  i  v  D.  pl.  f. ;  srb.  má 
v  D.  L,  I.  pl.  m.  n.  stejnou  koncovku  -hm»  (jako  hluž.  a  dluž.  v  D. 
L.  L  d. :  srb.  poó-HMa,  KpajB-HMa  —  po  předložce  neb  po  přívlastku 
i  bez  -Má  (I.  pl.  zz  N.  pl.  m.) :  c  jyHan;H,  —  ßüji-HMa,  nojB-HMa  (cf. 
zájm.  HMa,  H>HMa);  slvn.  a  chorv.  slap  om,  kon-jem,  děl-om,  pol-jem; 
čes.  pán-ům  (stč.  pán-óm) ,  koň-ům  (zz  kon-jóm)  i  kon-ím  (stč. 
kon-iem),  slov-ům,  pol-ím  (ů  m.  o,  náhradou  zdloužené  o;  jů  m.  jo 
rozšířené  a  zdloužené  je,  jež  se  náhradou  dlouží  též  v^ezzl);  pol. 
chlop-om,  król-om,  siow-om,  pol-om  (stpol.  bylo  též  zdloužené  -om, 
a  rozšířeně  i  zdloužené  -tom);  rus.  paó-áMt,  eoh-jímx,  p$Ji-á,Wb,  noJi- 
áMi>;  luž.  pop-am,  muž-am,  síow-am,  pol-am. 

c)  D.  pl.  f.  -a-Mi,  -ki-mi:  piib-a-mi,  bo\'()-i.\-mt»  atd.,  tedy  opět 
N.  sg.  f.  s  význakem  -mx;  či  snad  spíše  a  vlastně  dvoučlenné:  -km*  z= 
ÄM-b  zz  -a-aMi  (cf.  no  mmioiwuit»  bhiumi  Sbor.  1073.  209),  t.  j.  opět 
jen  kmen  prvního  členu  (o,  re)  stažen  s  D.  pl.  f.  druhého  členu 
-m%  neb  -rmi  (cf.  D.  pl.  přídavných  dvoučlenných)?  Podobně  ve 
všech  příbuzných  jazycích:  got.  gib-öm  (zz-a-am),  lit.  ränk-öms 
(zz-a-amus),  řec.  %(6q-u-is,  arm.  G.  D.  pl.  mig-a-c,  stir.  rann-a-ib,  lat. 
equäbus,  zd.  hizv-äbjo,  skr.  ásv-abhjas. 


112 


I  ostatní  nářečí  slov.  mají  touž  koncovku,  jen  pol.  má  teď  ob- 
dobnou, jako  D.  pl.  m.  n.,  kdežto  stpol.,  jako  čes.  podnes,  rozezná- 
vala a  označovala  i  délku  hlásky  a\  srb.  má  opět  v  D.  L.  I.  pl.  f. 
-mcl\  čes.  rybám,  zemím  (stč.  zemiám);  pol.  rybom,  ziemiom;  srb. 
pHÓaMa,  3eMJtaMa  atd.   Čes.  a  stpol.  tu  náhradou  dlouží. 

d)  D.  1.  d.  m.  n.  -o-r.ia,  -\£-m  neb  -i-iia,  -h-iia:  paB-o-iia  i  |>aE- 
i-iia,  KOH-ie-Ma  i  KOH-h-MA,  #i;a-o-iia,  noa-rc-Ma  atd.  Zde,  jako  v  I.  pl., 
může  člen  klesnout  až  v  t,  h,  protože  plná  hláska  na  konci  význaku 
usnadňuje  výslovnost.  Tedy  opět  N.  sg.  m.  n.  s  význakem  -ina  (zziiä, 
cf.  N.  A.  d.  m.);  anebo  D.  I.  d.  zz  D.  pl.  -f  význak  duálu  -a?  Slov. 
-ms  se  rovná  zd.  -hja  (—  bjä)  a  skr.  -bhjäm  (zz  bhjä-m  m.  -bhjä-u% 
cf.  hluž  -ma-j),  tak  že  slov.  D.  pl.  -mx:  D.  I.  d.  -11a,  jako  zd.  skr. 
D.  pl.  -bjo,  -bhja-s:  D.  I.  d.  bja,  -bhjä-m.  Lit.  vilk-ám  (m  zz  mt  zz 
má)  se  liší  krátkou  a  sesláblou  koncovkou,  jakož  i  řec.  G.  D.  d.  m. 
n.  iiťjt-o-iv ;  zd.  ašp-aebja,  ale  skr.  D.  I.  d.  m.  n.  zz  D.  I.  d.  f. 
ásv-a-bhja-m,  t.  j.  význak  -bhjäm  při-pojen  k  věd.  N.  A.  d.  m.  ásv-a. 
Zd.  a  řec.  tvar  je  dvoučlenný,  jako  u  zájmen:  zd.  tsebja  zz  slov. 
T%m  atd.,  cf.  slvn.  tatěma  (Mikl.  Gr.  I.  §.  280). 

V  ostatních  nářečích  slov.,  jež  zachovala  dual,  jsou  tytéž  kon- 
covky s  malou  úchylkou:  slvn.  D.  I.  d.  m.  n.  slap-oma,  konj-ema. 
děl-oma,  pol-jema;  stč.  bratr-oma,  muž-ema,  křídloma,  plec-ema  R.  K. 
i  plec-ma  (zz  plec-Lma)  Ž.  W. ;  dluž.  D.  L.  I.  d.  m.  n.  (cf.  srb.  D. 
L.  I.  pl.)  pop-oma,  muž-oma,  slov-oma,  pol-oma,  a  hluž.  D.  L.  I.  pl. 
m.  n.  pop-omaj,  muž-omaj,  siov-omaj,  pol-omaj,  s  přidaným  -j,  cf. 
N.  d.  m.,  tak  že  hluž.  D.  L.  I.  d.  m.  n.  -ma-j:  N.  d.  m.  -a-j,  jako 
stslov.,  slvn.  a  stčes.  D.  I.  d.  m.  n.  -ria:  N.  A.  d.  m.  -a. 

e )  D.  I.  d.  f.  -ania,  -taiia :  pxiB-aiia,  i;ovf>-iuu  atd.,  tedy  zz  N.  sg. 
f.  — | — Ma,  či  zzD.  pl.  f.  +  duální  -a,  v  čemž  se  opět  shoduje  s  příbuz- 
nými jazyky:  zd.  hizv-äbja  a  skr.  ásv-abhjam,  lat.  duäbus,  ambäbus, 
lit.  ränk-öm,  řec.  G.  D.  d.  %6q-a-iv.    Cf.  D.  I.  d.  m.  n. 

Ostatní  nářečí  slov.,  jež  zachovala  dual,  mají  touž  koncovku 
s  malou  úchylkou:  slvn.  ribama,  stč.  rybama,  dušama,  někdy  chybně 
stranoma  (Květ  41),  dluž.  ryboma,  roloma,  hluž.  D.  L.  I.  rybomaj, 
rolomaj,  s  přidaným  -j,  jako  v  mas. 

/)  1.  pl.  m.  n.  se  končí,  jak  jsme  výše  viděli,  též  -i-mh,  -i»-mh  : 
^ap-i-MH,  rp^-x-MH,  rB03ft-h-iiH,  tfíK-h-MH,  oExivafiiiiH  (zz  obyčaj-B-mi) 
atd.  (viz  Mikl.  Gr.  I.  16,  21,  34);  tedy  I.  pl.  m.zzN.  sg.  m.  +  im 
(význak  I.  pl.) :  flap-i  +  MH>  rR03$-b  mh  atd.  anebo  (-iih  zz  mh  zz 
iih-H)  I.  pl.  m.  zzl.  sg.  m. +  h  (význak  plurálu):  rptx-Mih -(-  h,  äsk- 
LMh  +  M  atd.,  jako  arm.  I.  pl  mig-a-v-q\  mard-o-v-qr,  varaz-u-qc  = 


113 


I.  sg.  mig-a-v,  mard-o-v,  varaz-u  s  význakem  plurálu  ~q\  Tedy  I. 
pl.  m.  n.  -i-MH,  -b-iin :  I.  sg.  m.  n.  -i-iib,  -binb,  jako  D.  I.  d.  m.  n. 
-i-iia,  -biia:  D.  pl.  m.  n.  -i-iui,  -b-iii. 

Vědické  ásv-ěbhis  je  dvoučlenné  složeno  jako  skr.  zájmeno  ěbhis 
a  stper.  bag-aibisf  (Bopp.  Gr.  I.  440,  442),  cf.  slov.  tsmh  ap.  a  skr. 
I.  sg.  m.  n.  ásv-ěna. 

Nynější  nář.  slov.  často  mají  podobnou  koncovku  --emh,  -lmh 
(čes.  pol.  mir.)  i  -iiik,  -um  (srb.  a  prostě  i  čes.),  aneb  obdobnou, 
jako  I.  pl.  f.  -aiim,  -RMH  (rus.,  mir.,  pol,  luz.  i  čes.)  pro  rozdíl  od 
N.  A.  pl.  m.,  zvláště  není-li  žádného  přívlastku.  Srb.  má  v  í.  D. 
L.  pl.  m.  n.  stejnou  koncovku  -m  (jako  luz.  v  D.  L.  I.  d.),  již  při- 
pojuje jako  k  N.  pl.  m.:  slvn.  tat-mí,  jezer-mi  (Mikl.  Gr.  III.  181, 
184);  čes.  jen  k  uvarování  nesrozumitelnosti  zubami  (obyč.  zubama) 
skřípěti,  robami  (obyč.  rohama)  trkati,  plot-mi  (obyč.  plotma)  ohra- 
diti,  šat-mi  (obyč.  šatma)  zamétati,  mužmi,  kyjmi,  koňmi  i  koňma 
atd;  pol.  koň-mi,  król-mi,  m§ž-mi,  woz-mi,  syn-mi,  przyjaciol-mi 
(Mikl.  Gr.  III.  455),  obyčejně  wozami,  m§žami  atd. ;  srb.  3yó-Ma  i  3y6- 
HMa,  ale  jen  KOitMa,  cf.  BeoMa  (zz  BeabMH),  BehMa  ap.,  též  3v6-mh 
a  po3-MH  (Danič.  poslov.  143,  145),  a  po  předložkách  i  pouhý  N.  pl. 
bez  význaku  -Ma:  c  Bjiacn,  no  xaj.nyu.H,  c  npHjaTeiBH;  luž.  pop-ami, 
mužemi  (dluž.  múzami),  slovami,  polemi  (dluž.  polami) ;  rus.  padáMH, 
n;apáMH,  jjJjiáMH,  iioMmh  atd. 

j)  Z  pl.  f.  -a-MH,  -ix- ti ii  :  (TLin-a-Mii,  go^-r-mh  atd.,  tedy  opět 
N.  sg.  f.  s  význakem  I.  pl.  -mh,  jako  lit.  ränk-ömis,  zd.  hizv-äbis, 
skr.  asv-äbhis,  anebo  (-zimh  zz  s  -f-  h  zz  m  -f-  "  =  »mb  -j-  h)  I.  pl.  f.  zz 
I.  sg.  f.  -«  (zz  m  —  aijb  cf.  srb.)  -f-  význak  plurálu  -h  :  pm-su  -J-  " 
(zz  puB-ft  -|-  ")>  Boiffi-RM  +  h]  (zz  Boifp-Hi  -|-  »)'  cf-  arm.  I.  pl.  mig-av-qc 
a  I.  sg.  mig-av  atd.  Tedy  I.  sg.  f.  pxiBs:  I.  pl.  f,  pusaMH,  jako  N. 
A.  sg.  n.  HiiA  :  D.  L.  sg.  n.  mmm  atd. 

I  všecka  ostatní  nářečí  slov.  mají  touž  koncovku  beze  vší 
úchylky;  čes.  a  hluž.  tu  předposlední  a  ovšem  nedlouží  a  tudíž 
mají:  rybami,  rolemi,  zeměmi  (e,  ězzjezzja),^  a  srb.  má  -im  m. 
-mh:  pnöaMa,  3eMj&aMa. 

12.  Jinou,  ale  také  příbuznou  koncovku  má  též  L.  pl.,  a  sice: 

a)  L.  pl.  f.  -s-\t>,  -k\-\t>  :  pxiB-a-x-b,  EOifp-ra-x-b  atd.,  opět  N.  sg. 
f.  s  význakem  L.  pl.  -jn»,  anebo  (-m  =  m  zz  a-wt,  cf.  Bt  Bnnaa^ 
(W3WB  Sbor.  1073»  260)  dvoučlenné:  N.  sg.  f.  -a,  nebo  pouhý 
kmen  prvního  členu,  -o,  -re  stažen  s  L.  pl.  f.  druhého  členu  -ws 
neb  -iWL,  což  se  shoduje  i  v  ostatních  příbuzných  jazycích:  lit. 
ränk-ös  (-ose  neb  -ösu,  -ösa),  řec.  %cóq-cc-is  i  %á$~a-iai,  'OXvpitíapt 

Tř,;  Filosofie,  dějepis  a  filologie,  8 


114 


(Bopp.  I.  515),  zd.  hizv-ähva,  skr.  ásv-asu.  Tu  se  střídá  slov.  x  se 
zd.  h  a  lit.,  řec,  skr.  s,  jež  má  slov.  v  G.  L.  pl.  naci,  b»ce  a  stčes- 
strus.  i  v  L.  pl.  Dolás  (=  Dolanech),  Lužás  (=  Lužanech),  Polás 
(=  Polanech)  ap.  —  Ostatní  nářečí  slov.  tu  mají  touž  koncovku,  jen 
čes.  ryb-ách,  zem-ích  (=z  -jéch  =  -jách)  a  srb.  paó-aMa,  3eMJB-aMa. 
Čes.  tu  náhradou  dlouží. 

b)  L.  pl.  m.  n.  má  zřídka  jednočlennou  koncovku  -oxi,  -ic-xi 
neb  -wi,  -L-xx :  jkh^-o-m  (Sup.  380,  18),  ^oii-i-xt  (Ostr.  E.  a  Sbor. 
1073),  clihox-l  (He  XL),  bt»  rpeisojcL  (HecT.);  obyčejně  má  dvoučlen- 
nou koncovku  (—  -o-nxi),  -hjsi  (—  re-iwi),  kde  je  kmen  1.  členu 
-o,  -rc  stažen  s  L.  pl.  2.  členu  čili  zájmena  Hxt:  (mb-kw,  koii-hxt», 
A'tn-txi,  non-Hxi  atd.,  jako  i  v  jiných  příbuzných  jazycích :  řec. 
i7i7t-o-LCi,  zd.  ašp-a-išu  neb  asp-a-išva,  skr.  ášv-ěšu  (=  -a-išu),  lit. 
vilk-ůs  -ůsě,  -ůsů,  -ůsa  =  u-isa  =  a-isa),  lat.  lup-ís.  —  Před  -nxt 
se  měkčí  hrdelní  r,  k,  x  v  3,  ij,  c  a  xb  v  cb:  eo3OT,  npopoi|u?cE, 
rpucuxi,  BnicB^xt  atd.  L.  pl.  m.  n.  s  dvoučlennou  koncovkou  -sxi, 
-HXT»  vypadá  jako  L.  sg.  m.  n.  -f-  ^  (význak  L.  pl.),  což  se  shoduje 
i  v  některých  jiných  jazycích  příbuzných :  řec.  Zitit-m  (=z  iim-o-C) 
a  iiťJt-o-Lúi  atd. 

Nynější  nářečí  slov.  tu  mají  buď  jednočlennou  koncovku :  čes. 
-ech,  sic.  -och,  neb  dvoučlennou :  čes.  -ich  (—  -nxt  i  -wi),  aneb 
obdobnou:  rus.,  pol.,  luž.  -axö,  -hxö,  a  srb.  jako  v  D.  a  I.  pl.  -UMa: 
o  jyHan,HMa,  EpajLHMa,  jrljJiHMa,  nojbHMa ;  chor.  a  slvn.  posud  -ih 
(—  -Hxi  i  -nyh) ;  rus.  pol.  a  luž.  pnóáxx,  eohjix'L,  jfiÄ&Yh,  noMxi, 
pol.  ještě  w  Prusiech,  W^grzech,  Wloszech  ap.  i  o  bogoch,  konioch 
(cf.  sic.  a  luž.);  čes.  dluzích,  hříších,  zubech,  domech,  letech  atd., 
ale  obecná  čeština  užívá  zhusta  také  obdobné  koncovky  -ach,  zvláště 
po  hrdelnicích,  aby  je  nemusela  měkčiti:  v  hříchách,  dluhách,  o  ptá- 
kách  ap.;  ve  snách  (in  somnio),  ale  o  snech  (de  somniis). 


8. 

Druhá  kopie  císařské   listiny  na  sjednocení  dioecese 
Olomoucké  s  Pražskou,  dané  29.  dubna  1086. 

Přednesl  prof.  dr.  J.  Kalousek  dne  12.  listopadu  1883. 

Dne  19.  února  1883  mluvil  jsem  zde  o  rozsahu  říše  české  za 
Boleslava  II.  Vědomosti  naše  o  této  věci  pocházejí  hlavně  ze  zbytku 
zakládací  listiny  biskupství  Pražského,  kterýž  vložen  byl  do  listiny 


115 


císaře  Jindřicha  IV.  ze  dne  29.  dubna  1086.  Tuto  listinu  Kosmas 
Pražský  pojal  do  svého  letopisu  (II.  37);  original  její  se  nezacho- 
val, a  také  žádný  jiný  opis  její  až  do  nedávná  nebyl  povědom.  Ka- 
rel Friedrich  S  t  u  m  p  f-B  r  e  n  t  a  n  o,  professor  university  Inšprucké, 
loni  zemřelý,  našel  v  říšském  archivě  Mnichovském  jiný  opis  též 
listiny,  kterýž  pochodí  ze  12.  století,  jako  opis  Kosmův,  ale  jest  na 
Kosmovi  nezávislý.  Stumpf  uveřejnil  tuto  kopii  ve  třetím  svazku 
svého  díla:  Die  Keichskanzler  vornehmlich  des  X.,  XL  und  XII.  Jahr- 
hunderts, kterýžto  třetí  svazek  vyšel  v  Inšpruku  1 865— 1881,  a  má 
také  zvláštní  nápis:  Acta  imperii  inde  ab  Heinrico  I.  ad  Heinricum 
VI.  usque  adhuc  inedita.  Tam  nachází  se  naše  listina  jakožto  číslo 
76  na  str.  79 — 81.  Ježto  naše  listina  jest  v  historii  české  velice  dů- 
ležitá, a  kopie  Mnichovská  obsahuje  některé  varianty,  předkládám 
zde  otisk  Stumpfův  celý;  proloženým  písmem  vytknuta  jsou  zde  ta 
slova,  která  nenacházejí  se  v  opisu  Kosmově. 


In  nomine  sanctg  et  individue.  trinitatis.  Henricus  divina  fa- 
vente  dementia  Romanorum  tercius  imperator  augustus.  Regio  no- 
mini  et  imperatori§  dignitati  congruere  novimus,  ut  ecclesiarum  dei 
utilitatibus  ubique  opitulantes,  dampna  vel  iniurias  earum  quacum- 
que  necesse  fuerit  propulsemus.  Quapropter  universis  dei  nostrique 
[u  Kosmy  je  doloženo :  regni]  fidelibus  tam  futuris  quam  presentibus 
notum  esse  volumus.  qualiter  [u  Kosmy  stojí:  fidelis]  noster  Bragen- 
sis  episcopus  Gebehardus  sepe  confratribus  suis  et  coepiscopis  c§- 
terisque  principibus  nostris  ac  novissime  nobis  conquestus  est,  quod 
Bragensis  episcopatus,  qui  ab  inicio  per  totum  Bohemi§  ac  Mora- 
vi§  ducatum  unus  et  integer  constitutus,  et  tam  a  papa  Benedicto, 
quam  a  primo  Ottone  imperatore  sic  confirmatus  est,  postea  sine 
antecessorum  suorum  suoque  consensu,  sola  dominantium  pote- 
state,  subinthronizato  intra  terminos  eius  novo  episcopo,  divisus 
esset  [et]  imminutus.  Qui  cum  Mogontin§  coram  legatis  apostolice, 
sedis,  presentibus  nobis  ac  plerisque  regni  nostri  obtimatibus,  ean- 
dem  querimoniam  intulisset,  ab  archiepiscopis  Wezelino  Mogontino, 
Sigewino  Coloniensi,  Eilberto  Treverensi,  Liemaro  Bremensi,  ab 
episcopis  quoque  Theoderico  Wirdinensi  [čti  Wirdunensi],  Conrado 
Traiectensi,  Udalrico  Eistetensi,  Ottone  Ratisponensi,  cum  assensu 
laicorum:  ducis  Boemiorum  Wratizlai  et  fratris  eius  Cůnradi,  ducis 
Fridrici,  ducis  Liudaldi,  palatini  comitis  Rabodonis  et  omnium,  qui 
ibidem  convenerant,  primitiva  illa  parochia  cum  omni  terminorum 

8* 


116 


suorum  ambitu  Bragensi  sedi  est  adiudicata.  Termini  autem  eius 
occidentem  versus  hü  sunt:  Tugust  qu§  tendit  ad  medium  fluminis 
Chub,  Zedlza  et  Lusane.  et  Dazana,  Liutomerici,  Lenuczi  usque  ad 
mediam  silvam,  qua  Boemia  limitatur.  Deinde  ad  aquilonem  hi 
sunt  termini :  Pssovane,  Chrovati  et  altera  Chrowati,  Zlasane,  Trebo- 
vane,  Pobarane,  Dedosize  usque  ad  mediam  silvam,  qua  Milcianorum 
occurrunt  termini.  Inde  ad  orientem  hos  fluvios  habet  terminos :  Bug 
seilicet  et  Ztir  cum  Gracowa  civitate  provintiaque,  cui  Wag  nomen 
est,  cum  omnibus  regionibus  ad  predictam  urbem  pertinentibus,  qu§ 
Gracowa  est;  inde  Ungrorum  limitibus  additis  usque  ad  montes,  qui- 
bus  nomen  est  Tri  ti,  dilatata  procedit.  Deinde  in  ea  parte,  qu§ 
meridiem  respicit,  addita  regione  Moravia  usque  ad  flumen,  cui  no- 
men est  Wag,  et  ad  mediam  silvam,  cui  nomen  est  More,  et  eiusdem 
montis  eadem  parrochia  tendit,  qua  Bawaria  limitatur.  Mediantibus 
itaque  nobis  et  communi  principům  aspirante  suffragio  peractum  est, 
ut  dux  Boemie  Wratizlaus  et  frater  eius  Cunradus  supradicto  Bra- 
gensi episcopo  fratri  suo  parrochiam  iudiciario  ordine  requisitam  ex 
integro  reprofiterentur  et  redderent.  Proinde  nos  rogatu  eiusdem 
episcopi  racionabiliter  inducti,  Bragensis  episcopatus  redintegrationem 
nostre.  impérialis  auctoritatis  edicto  illi  et  successoribus  eius  confir- 
mamus  et  stabilimus,  inviolabiliter  decernentes,  ne  ulla  post  hac 
cuiuslibet  condicionis  persona  vel  ulla  societas  hominum  Bragensi 
§cclesi§  quicquam  sui  iuris  in  prenotatis  terminis  alienare  presumat. 
Cuius  redintegrationis  et  confirmationis  auctoritas,  ut  omni  evo  sta- 
bilis  et  inconvulsa  permaneat,  hanc  cartam  inde  conscripsi  [čti  con- 
scribi],  quam,  sicut  infra  apparet,  manu  propria  roborantes  impres- 
sione  sigilli  nostri  iussimus  insigniri. 

Signum  domini  Henrici  tercii  Romanorum  impe- 
ratoris  augusti. 

Hermannus  cancellarius  vice  Mecedonis  [čti  Weze- 
lonis]  ar chicancellarii  recognovit. 

Datum  III  kalendasJMaii,  anno  ab  incarnatione  domini  MLXXXVI, 
indictione  VIII,  anno  autem  domini  Heinrici  regni  quidem  XXXII, 
imperii  vero  III.  Act  um  Ratispon  e,  in  Christi  nomine  f  eli- 
citer  Amen, 


Srovnáme-li  tento  text  s  opisem  Kosmovým,  kterýž  tištěn  jest 
ve  Scriptores  rerum  Bohemicarum  I.  168,  a  ve  Pramenech  dějin 
českých  II.  115,  shledáme  značný  počet  rozdílů  pravopisných  zvláště 
ye  vlastních  jménech,  i  jiných  odchylek  písařských,  na  kterých  hrubě 


117 


nezáleží,  poněvadž  se  jimi  nic  věcného  nemění.  Však  i  rozličné 
rukopisy  kroniky  Kosmovy  naskytují  podobné  varianty,  rovněž  tak 
četné.  Dvě  nebo  tři  slova  (regni,  fidelis,  et)  jsou  ve  Mnichovském 
opise  patrně  z  nedopatření  vynechána.  Jsou  však  také  mezi  opisem 
Mnichovským  a  opisem  Kosmovým  někteří  rozdílové  věcní,  jmeno- 
vitě tito: 

1.  Dle  Mnichovského  opisu  Morava  byla  oddělena  od  dioecese 
Pražské  beze  svolení  předchůdcův  Jaromírových  v  biskupství  Praž- 
ském i  beze  svolení  biskupa  Jaromíra,  pouhou  mocí  panujících  (sine 
antecessorum  suorum  suoque  consensu,  sola  dominantium 
potestate).  To  zní  zajisté  logičtěji,  nežli  slova  v  opisu  Kosmově: 
antecessorum  suorum  consensu,  sola  dominantium  potestate  =  se 
svolením  jeho  předchůdců,  pouhou  mocí  panujících;  neboť  jestliže 
předchůdcové  Jaromírovi  v  biskupství  Pražském  svolovali  k  odlou- 
čení Moravy  od  jejich  dioecese,  pak  to  odloučení  nestalo  se  pouhou 
mocí  světských  panovníků.  Nepochybuji,  že  opis  Mnichovský 
v  tom  kuse  jest  věrnější,  to  jest  že  v  originále  stálo  to  zrovna  tak. 
Kosmas  však  ve  své  kronice  k  roku  1067  (Pram.  II.  95)  netoliko 
výslovně  podotýká,  že  biskup  Pražský  Šebíř  svolil  ke  zřízení  zvlášt- 
ního biskupství  v  Moravě,  uprošen  byv  k  tomu  knížetem  Vratisla- 
vem, nýbrž  také  vypravuje,  jaká  smlouva  o  to  byla  uzavřena,  aby 
biskupům  Pražským  nahradila  se  škoda  hmotná,  kteráž  jim  nastala 
odloučením  Moravy  od  jejich  dioecese.  Ze  smlouvy  této  vznikly 
spory  předlouhé,  o  nichž  Kosmas  i  jinde  se  šíří.  Jest  teda  zjevná 
nepravda,  co  o  tom  napsáno  bylo  do  císařské  listiny,  že  by  Morava 
beze  svolení  biskupů  Pražských  byla  odloučena ;  k  odůvodnění  nároků 
Jaromírových  byla  ta  officiální  nepravda  ovšem  velmi  příhodná.  Po- 
dle toho  mám  za  to,  že  Kosmas,  opisuje  tu  listinu  do  své  kroniky, 
úmyslně  a  schválně  změnil  nepravdivý  výrok:  sine  antecessorum 
suorum  suoque  consensu,  ve  pravdivější  slova:  antecessorum  suorum 
consensu.  Potom  ta  věta  vypadla  jemu  sice  nelogicky,  ale  srovná- 
vala se  lépe  s  pravdou  a  s  jinými  částmi  kroniky  Kosmovy. 

2.  Ve  výčtu  nej starších  hranic  dioecese  Pražské  stojí  ve  Mni- 
chovském opisu:  Chub,  Zedlza;  kdežto  v  některých  rukopisech  kro- 
niky Kosmovy  mezi  těma  dvěma  jmény  stojí  ještě  jméno  třetí,  a  sice 
Zelze  nebo  Zeyza;  toto  slovo  s  Palackým  chtěli  jsme  čisti  Myza  = 
Mža  a  vykládati  za  župu  Mežskou,  kteráž  ve  12.  století  skutečně 
tak  slula,  ležíc  u  nejhořejší  Mže  mezi  župou  Tuhošťskou  aneb  Doma- 
žlickou, a  mezi  župou  Sedleckou  v  pozdějším  Loketsku.  Pelzel  a 
Dobrovský  ve  Scr.  r.  B.  I  169  vyslovili  domněnku,  že  jména  Zelza 


118 


a  Zedlica  nejsou  než  varianty  jednoho  jména.  Nyní  po  objevení 
opisu  Mnichovského  musíme  tuto  domněnku  uznati  za  pravou,  tak 
sice,  že  jméno  Zelza  má  se  docela  vypustit  i,  a  župa  Sed- 
lecká následuje  hned  po  Tuhošťské  ve  výčtu  nejstarších  hranic  dioe- 
cese  Pražské. 

3.  Největších  změn  dovolil  si  Kosmas  v  kancelářských  formál- 
nostech  při  konci  listiny.  Slova  Signum  .  .  .  augusti  přestavil  až 
na  samý  konec;  za  nimi  docela  vypustil  oznámení,  že  kancléř  Her- 
mann tuto  listinu  ověřil;  na  samém  konci  vypustil  udání,  že  listina 
byla  vyhotovena  v  Řezně,  tedy  ne  v  Mohuči,  kdež  byla  ujednána. 
Indikce  stojí  v  opise  Mnichovském  osmá,  u  Kosmy  však  devátá,  což 
jest  správné. 

Co  tu  vytčeno  bylo  pod  číslem  1.  a  3.,  těmi  rozdíly  liší  se 
opis  Mnichovský  ode  všech  rukopisů  kroniky  Kosmovy  a  tudy  doza- 
jista také  od  ztraceného  autografu  Kosmova.  Z  toho  dlužno  souditi, 
že  opis  Mnichovský  nepochází  z  kroniky  Kosmovy,  nýbrž  jest  na 
ní  nezávislý.  Objevem  Stumpfovým  dostali  jsme  teda  nového  svědka 
k  věci,  o  které  dosud  svědčil  nám  Kosmas  samojediný.  Nedovídáme 
se  sice  od  toho  nového  svědka  skoro  nic  nového,  ale  svědectví  jeho 
má  nemalou  cenu,  a  sice  ku  posouzení  hodno  v  ěrn  os  ti  Kosmo- 
vy. Dosud  sice  nikdo  z  těch  historiků,  kteří  pochybují  o  pravosti 
pozůstatku  zakládací  listiny  biskupství  Pražského,  nevyslovil  po- 
dezření, že  by  sama  císařská  listina  ze  dne  29.  dubna  1086  u  Kosmy 
byla  podvržena.  V  posledních  však  létech  tolik  uvádí  se  s  jisté 
strany  k  oslabení  důvěry  v  pravdomluvnost  Kosmovu,  a  podezření 
přednášené  zakládává  se  z  pravidla  toliko  na  výkladech  zjevně  pře- 
mrštěných a  tendenčních,  tak  že  by  nebylo  divu,  kdyby  některý  po- 
kračovatel v  tom  směru  odvážil  se  také  uváděti  v  pochybnost  samu 
listinu  Jindřicha  IV.  Nalezením  opisu  Mnichovského  položena  jest 
meze  tomu  počínání  aspoň  v  tomto  kuse.  Zároveň  dostalo  se  nám 
tím  do  ruky  nového  vítaného  měřítka,  podle  kterého  můžeme  oceniti 
hodnověrnost  nejstaršího  letopisce  českého,  zejména  pokud  se  týče 
citování  listin.  Srovnávajíce  opis  Mnichovský  s  opisem  Kosmovým, 
můžeme  říci,  že  Kosmas  neopisoval  diplomaticky  věrně,  jak  toho 
žádá  nynější  dějezpyt,  ba  že  i  vědomě  dovolil  si  učiniti  některé 
změny.  Se  stanoviska  kronikářského  jest  však  jeho  opis  dostatečný, 
nevynechali  v  něm  nic,  co  by  obyčejnému  čtenáři  mohlo  býti  důle- 
žitým, a  dokonce  nic  do  něho  nepostavil,  co  by  si  byl  sám  vymy- 
slil. Co  vynechal  v  závěrečných  formalitách,  zdálo  se  mu  býti  nej- 
spíš nedůležitým  a  nezajímavým;  netýkáť  se  to  ovšem  předmětu  sa- 


119 


mého.  Změna  úmyslná,  kterou  jsem  objasnil  pod  číslem  1.,  ukazuje 
způsobem  velmi  charakteristickým,  že  Kosmas  nebyl  sice  zcela  správ- 
ným a  spolehlivým  opisovačem,  ale  že  byl  pravdomluvným  člověkem 
a  myslícím  letopiscem:  udělalť  změnu  v  opisované  listině  k  tomu 
cíli  a  konci,  aby  jeho  opis  srovnával  se  s  pravdou  a  zároveň  s  jinými 
místy  jeho  kroniky. 

9. 

Příspěvky  k  dějinám  university  Pražské. 

Četl  dne  26.  listopadu  1883  Jos.  Jireček. 

Mr.  Marek  Bydžovský  z  Florentina  byl  pilný  sběratel  jak  pa- 
mětí dějepravných  vůbec,  tak  zejména  i  zpráv  k  historii  university, 
na  nížto  sám  s  tolikerou  láskou  plných  37  let  (1567— -1604)  byl 
působil. 

Sborník  jeho  zpráv  universitních,  jenž  nyní  jest  majetkem 
svěřenské  knihovny  J.  J.  Jiřího  knížete  z  Lobkovic,  jest  foliový  sva- 
zek pevného  trvanlivého  papíru  z  doby  Mr.  Markovy,  čítající  375 
staropopsaných  a  3  nověji  psaných  listů  v.  Vazba  je  z  minulého 
století  i  zpořízena  nepochybně  od  sběratele  Emanuele  Ferdinandi, 
jehož  sbírka  namnoze  přešla  v  knihovnu  Lobkovickou.  Napřed  mimo 
to  položeny  dva  listy.  Na  jednom  je  současně  rytá  podobizna  Mr. 
Marka,  na  druhém  erb  jeho  v  barvách  provedený:  štít  na  přič  dvoj- 
dílný, svrchu  se  zlatou  orlicí  v  modrém,  dole  s  bílou  lilií  v  červe- 
ném poli;  nad  ozdobou  je  páska  s  heslem  Markovým:  „Me  beat  alma 
fides."  Okolo  podobizny  čte  se  nápis :  „Sic  mihi  cuncta  cadant,  ut 
fert  divina  voluntas,"  pod  ní :  „Effigiem  Marci  germanam  Bydzo- 
viensis  a  Florentino  pieta  tabella  refert."  Nad  erbem  je  nápis:  „Ar- 
ma  M.  Marci  Bydzovini  ä  Florentino"  a  distichon: 
Praemia  virtuti  data  sunt  insígnia  cultae: 
contulit  haec  Caesar  Maximus  Aemilius. 

v 

Pod  erbem  čtou  se  dvě  epigrammata  od  Jana  Rosina  Žateckého, 
a  „Symbolům"  od  Tomáše  Mitise  z  Límuz. 

Na  prvním  z  popsaných  listův  je  titul  sbírky:  „Liber  inti- 
mationum  quarundam,  publice  in  Alma  Academia 
Pragensi  aeditarum  (sic),  et  Cl.  vi  ro rum  de  eadem 
ben e m e ritorum  epitaphia." 

První  zápis  táhne  se  k  r.  1348  (založení  university  Karlem  IV), 
načež  následuje:  „Tabula chronologica  annos  quosdam  vitae  et  guber- 


120 


nationis  Caroli,  ejus  nominis  IV  Romm.  Imp.  Bohemiaeque  Regis 
XI  continens  et  memoriae  causa  oculis  subjiciens  M.  P.  L.  ä  H.  (od 
Mr.  Prok.  Lupáče  z  Hlaváčova),  pak  (1.  3)  jde  „Epitaphium"  Karlovi 
IV  od  Mr.  M.  Collina  (1.  1—3). 

Na  1.  4—6  „Annotatiuncula  quorundam  annorum  vitae  et  cur- 
sus  M.  Johannis  Hussii,  viri  Dei,  veritatis  ejus  angelicae  martyris 
constantissimi"  a  pak  „Epitaphium"  Husovi  složené  a  nápis  „in  icona 
J.  Husii."  Dále  čtou  se  tu  prvotním  latinským  textem  tři  intimace 
Husovy,  ježto  v  „Palackého  Monumenta"  (p.  66—69  první  latině, 
ostatní  dvě  česky  s  novým  lat.  překladem  p.  prof.  Dr.  Kvíčaly)  jsou 
otištěny,  pak  ohrazení  pana  Jana  z  Chlumu,  24.  pros.  1414  na  dve- 
řích kostelních  v  Kostnici  přibité.  Potom  „Intimatio"  M.  Jeronýma  1. 
1416  (zde  č.  I*),  „Epitaphium"  jemu  (1.  7),  osvědčení  university  „De 
ceremoniis  et  ritibus"  25  jan.  1417  a  „De  communione  duplicis 
speciei"  10  martii  1417,  zpráva  o  smrti  Žižkově  1424,  Mr.  Jakoubka 
1429  (f.  9),  Mr.  Křišťana  z  Prachatic  1439,  Petra  z  Mladenovic  1451, 
Mr.  Jana  z  Rokycan  1471  s  epitaphiemi,  kn.  Michala  Poláka  1479 
(f.  10).  Na  1.  11  počínají  se  vlastní  intimace  a  zprávy  universitní  rek- 
torem Pavlem  ze  Žatce  r.  1492.  Pak  jdou  zápisy  z  1.  1493,  1495, 
1499,  1505,  1509,  1513,  1515,  1516,  1517,  1518,  1519,  1520,  1521 
a  tak  pořád  až  do  r.  1601.  Poslední  intimace  je  o  bakalářích  pri- 
mae classis  od  děkana  fakulty  artium  Mr.  Šimona  Skaly  z  Kolince 
Klatovského. 

Hlavním  obsahem  sborníka  jsou  ohlášení  universitní  a  zprávy  nej- 
rozmanitějšího  obsahu :  návěští  o  čteních,  zvaní  k  povinnostem,  k  be- 
ánii, ohlášení  her  divadelních,  zprávy  o  zkouškách  bakalářských  a 
mistrských,  kde  všude  uvedena  jména  graduátův  spolu  s  otázkami, 
o  kterých  jim  bylo  disputovati,  statuta  universitní,  pak  náhrobní 
nápisy  zemřelým  dobrodincům  university,  částečně  z  Ephemerid  Lupá- 
čových  vzaté. 

Již  výčet  tento  svědčí,  že  ve  sborníku  Markově  je  velmi  bohatý 
materiál  k  seznání  vnitřního  života  universitního. 

Všecko  uveřejňovati  se  nehodí,  ale  mnohé  zápisy  zasluhují, 
aby  širším  kruhům  staly  se  přístupny.  Něco  toho  otiskl  sem  při  vy- 
dání Koldínových  Práv  Městských,  obecnější  výběr  rád  bych  postoupně 
vydal  v  zasedacích  zprávách  naší  společnosti.  Nynější  malou  snůškou 
v  tom  činím  počátek. 


*)  Intimace  tato  co  do  slovního  textu  posud  byla  neznámá. 


121 


0  Mr.  Markovi  něco  sein  napsal  v  Rukověti  k  děj.  lit.  české 
(I.  112),  širší  pak  životopis  jeho  položil  sem  do  Světozora  1876,  kde 
se  nalézá  i  podobizna  Markova. 

Co  do  „ordines  lectionum",  č.  IV  (první  ohlášení  university 
jesuitské)  poprvé  se  tuto  vydává;  totéž  platí  o  č.  VIII— XI  (z  L 
1577,  1580,  1581  a  1584),  které  jsou  nejstarší  všech,  ježto  se  podnes 
zachovaly.  Pravidelnější  jich  sbírka,  ježto,  ač  ne  úplně,  zahrnuje  1. 
1597—1612,  nalézá  se  v  archivu  universitním  (Tomek,  Gesch.  der 
Prager  Univ.  Prag  1849,  p.  199). 

I. 

Intimatio  M.  Rieronymi  Pragensis,  portis  Constantiensis  civitatis  et 
januis  ecclesiarum  et  monasteriorum  ac  dornibus  cardinalium  et  aliorum 
nóbilium  praelatorum  affixa  1416  (f.  7.*). 

Serenissmo  Principi  et  Domino,  Domino  Sigismundo,  Dei  gratia 
Romanorum  Regi  semper  augusto  et  Hungariae  etc.  Regi,  pariterque 
huic  to  ti  venerando  generali  Concilio:  ego  Hieronymus  de  Praga, 
artium  liberalium  magister  generalium  studiorum  Parisiensis  videli- 
cet,  Coloniensis,  Heidelbergensis  et  Pragensis,  literis  praesentibus 
notiíico  et,  quod  in  me  est,  ad  notitiam  universorum  et  singulorum 
deduco,  quod  propter  oblatratores  et  criminatores  meos,  diffamatores- 
que  regni  nostri  dolosos  paratus  sum  sponte  et  libere  venire  Con- 
stantiam  et  puritatem  fidei  meae  orthodoxae  innocentiamque  meam 
non  latenter  in  angulis  aut  coram  privatis  personis,  sed  aperte  et 
publice  coram  toto  Concilio  ostendere.  Proinde  si  qui  sunt  obtrectato- 
res  mei  cujuscunque  nationis  aut  condicionis,  qui  contra  me  velint 
quodcunque  crimen  erroris  aut  haeresis  objicere,  hi  aperte  et  publice 
in  mei  praesentia  coram  toto  Concilio  ex  suis  propriis  nominibus  ob- 
jiciant,  et  ego  pro  innocentia  mea  paratus  sum  aperte  et  publice 
coram  toto  Concilio,  ut  scripsi,  respondere  et  puritatem  fidei  meae 
orthodoxae  ostendere.  Quodsi  compertus  fuero  in  aliquo  errore  aut 
haeresi,  ex  tunc  non  recuso  publice  poenam  pati,  prout  erroneum 
seu  haereticum  decet.  Quamobrem  obsecro  dominum  Regem,  pari- 
terque totum  sacrum  Concilium,  ut  habeam  ad  hoc,  quod  praefertur, 
salvum  atque  securum  accessum.  Quodsi  mihi  venienti  et  me  tantae 
aequitati  offerenti,  ante  probationem  cujusquam  culpae,  quaequam 
attestatio,  captivatio  vel  violentia  fieret,  ex  tunc  toti  mundo  patesce- 

*)  R.  1416  naznačen  ve  sborníku  Markově,  ale  není  pochyby,  že  intimace 
tato  vydána  byla  dne  7.  dubna  1415  (Tomek,  Děj.  Prahy  III  570). 


122 


ret,  quod  hoc  generale  Concilium  non  secundum  justitiam  atque 
aequitatem  procederet,  si  me  sponte  et  libere  venientem  a  tam  alta 
et  rigida  aequitate  quovis  modo  repelleret.  Quod  utique  longe  a  tam 
sacro  sapientum  Concilio  puto  relegatum. 

II. 

Nařízení  o  oděvu  a  mravech  (If.  llsq.) 
dané  12  nov.  1492  za  rektora  Pavla  z  Žatce*) 

Omnibus  universitati  nostrae  suppositis  et  praecipue  qui  bonis 
universitatis  gaudent,  loca  in  collegiis  privilegiatis  sive  etiam  bur- 
salibus  tenentes,  districtius  praecipitur,  quatenus  abhinc  et  deinceps 
omnem  habitus  deformitatem,  quae  philosophiae  bonarumque  artium 
professoribus  non  convenit,  de  se  deponant,  et  praesertim  habitům 
Ture or um,  qui  non  modo  disciplinatis,  sed  ne  incompto  quidem 
atque  agrestiori  vulgo  Christianorum  convenit,  utpote  hasucas  cum 
propensis  illis  ac  deformibus  horificiis,  supra  humeros  jacentibus  et 
nimium  extensis,  quae  vulgo  farkass  appellantur,  item  incisio- 
nes  manicarum,  item  comisias  serico  var io  ac  etiam  auro 
circum textas,  item  calciamenta  distorta,  curtata  atque 
de  form  i  a,  item  alias  habituum  deformitates  omneš  semoventes,  ha- 
bitům atque  tonsuram  (secundum  quod  statuta  universitatis  obli- 
gant)  deferant  clericalem.  Quodsi  quis  secus  fecerit  atque  hanc  no- 
stram  universitatisque  totius  consilii  admonitionem  spreverit  ac  ni- 
hili  duxerit,  sed  contumaciae  magis  insistere  voluerit:  contra  talem 
rigore  statutorum  procedetur  usque  ad  exclusionem  etiam  ab  uni- 
versitate  Item  monemus  omneš  et  singulos  nostrae  univer- 
sitati adseriptos  .  .  .,  ut  diligentius  sibi  praeeaveant  et  sese  de  cae- 
tero  et  per  amplius  abstineant  ab  his,  quae  penitus  sunt  virtutum 
destitutiva  et  bonorum  studiorum  distractiva,  imo  omnino  eradicativa, 
utpote  a  ludis  capi  Horum  (sic,  m.  lapillorum),  alearum,  car- 
tarum  et  aliis  quibusque  illicitis  et  qui  minime  disciplinatis  homi- 
nibus  dinoseuntur  convenire,  a  visitatione  item  tabernarum,  a 
nefanda  insuper  conversatione,  collocutione  sive  etiam  havisatíone 
impudicarum  mulierum  et  meretricum  prostitutarum,  a  d  i  s  c  o  1  i  a 
caeterum  per  vicos  et  plateas,  et  praecipue  tempore  nocturno.  Item 
omneš  et  singuli  prima  hora  noctis,  post  cujus  pulsům  disputationes 
et  exercitia  studentům  et  baccalaureorum  per  bursas  et  collegia  isto 
hyemali  tempore  agi  consueta  sunt,  unus  quisque  in  domo  sua,  quam 


*)  O  něm  viz  Rukověť  k  dějinám  liter,  české  II.  str.  367. 


123 


inhabitat,  permaneat  et  coiicludatur,  prout  quemque  statuta  propria 
per  omnes  bursas  edita  et  conscripta  obligant.  Si  enim  legibus 
universitatis  convenienter  sancitum  esse  reputatur,  ut  nullus  supposi- 
torum  habitet  in  alio  loco,  quam  cum  magistris  et  baccalaureis  uni- 
versitatis, et  hoc  pro  scandali  evitatione :  non  minus  nobis  aestiman- 
dum  erit,  ut  locis  honestis,  in  consortio  videlicet  magistrorum  et 
aliorum  honestorum  virorum,  habitantes  nulli  ad  hanc  libertatem 
vendicandam  sibi  admittantur,  ut  sese  ad  aliqua  inhonesta  resolvant. 

III. 

Pozvání  k  pamětním  službám  za  dobrodince  university*). 

M.  Paulus  de  Zacz,  rector  universitatis  Pratensis  studii,  man» 
dat  omnibus  et  singulis  magistris,  baccalaureis,  studentibus  bursarum, 
atque  etiam  caeteris  universitati  nostrae  adscriptis  scholaribus  et 
intitulatis,  quatenus  hodie  hora  20  intersint  vigiliis  defunctorum,  pro 
benefactorum  dictae  universitatis  nostrae  memoriam  peragendis,  in 
capella  Corporis  Christi,  cras  quoque  missae  celebrandae  circa  ho- 
rám 14  pariter  et  exhortationi,  quae  fiet  ad  clerum.  Nec  inde  quis- 
piam  recedat  sine  legitima  causa,  nisi  singula  finiantur.  Quod  si 
quispiam  transgressus  fuerit,  poenam  per  rectorem  et  consilium  suum 
constitutam  se  sciat  incursurum.  Datum  rectoris  sub  sigillo  1493 
(f.  12). 

IV. 

Svolání  mistrův^  studentův  atd.  od  voleného  rektora  Mr.  Havla  Cahery. 

1527.  M.  Gallus  dictus  Czahera  Zacensis,  in  sjpiritualibus  Admini- 
strator^ in  universitate  Pragensi  legitime  electus  rector,  omnibus  studio 
Pragensi  addictis  magistris,  baccalaureis,  studentibus  caeteris  deni- 
que  scolaribus  autoritate  officii  demandat,  ut  omnes  ad  hune  locnm  cele- 
berrimum  feria  2.  hora  18.  conveniant  confluantque  ^ac  publicae  com- 
mendationi  novi  rectoris  eleeti  intersint,  audituri  insuper  statuta  uni- 
versitatis nostrae,  tam  superiores  quam  inferiores  ac  mediocres  con- 
cernentia,  ut  omnes  in  hoc  studio  rite,  honeste  et  secundum  lineám 
justitiae  in  sua  innocentia  vivere  possent,  ne  injusti,  superbi,  arro- 
gantes, contumaces  ac  contra  alios  sapientes  vel  sub  pelle  aliena 
extra  latitantes  dominentur  in  nobis,  et  ne  iterum  ditiores  oppri- 
mant  pauperes,  potentiores  debiles,  ambitiosi  humiles,  malitiosi 
mites,  injusti  justos  et  omnes  impii  inique  agentes  innocuos  ac  rec- 

*)  Pozvání  takové  dálo  se  každoročně,  jakož  se  ho  několik  formulářů  v  knize 
Markově  zachovalo;  tak  f.  38  za  rektora  Mr.  Jana  Hortensia  ze  dne  24.  března 
1538  atd. 


124 


tos  corde.  Quod  si  quis  contumaciter  neglexerit  aut  contra  mandá- 
tům nostrum  fecerit,  dignam  animadversionis  secundum  legem  sub- 
ibit  poenam  a  nobis,  pro  suo  deliquio  unus  quisque  cum  aequali  pon- 
dere  accipiet  libram  justam  et  affluentem,  et  hoc  sine  remissione 
et  indulgentia  (f.  26*). 

V. 

Návěští  o  čtení  z  r.  1533. 
M.  Henricus  Curius  studiosis  adolescentibus  salutem.  Pro 
hujus  academiae  consuetudine]  ordine(que)  hoc  semestri  mihi  prae- 
lecturo  ac  cogitanti,  ut  id,  quod  vobis  esset  utillissimum,  in  ma- 
nus  sumerem,  visum  mihi  est,  ut  Posteriora  Aristotelis  enarrarem. 
Nam  cum  fere  omnes  in  hanc  scholam  istis  primum  diebus  acces- 
sistis,  opus  habetis,  ut  modum  ac  rationem  discendi  cognoscatis. 
Eam  autem  melius  nulla  ars,  nulla  disciplina  tradit,  quam  hic  A  n  a- 
lyticorum  liber.  Proinde  vestrum  erit,  non  oscitanter  hanc  prae- 
lectionem  audire,  si  vultis  in  bonis  artibus  feliciter  versari.  Porro  ut 
bona  spe  consequendi  aliquid  in  eam  incumbatis,  institui  primum  ea 
vobis  tradere,  quae  de  eodem  argumento  continentur  in  libeliis  dia- 
lecticis  doctissimi  viri  Philippi  Melanchthonis,  qui  vel 
suis  commentariis  nihil  aliud,  ut  ex  ipso  saepe  audivi,  efficere  vo- 
luit,  quam  imperitis  viam  sternere  ad  Aristotelem.  Comparate  itaque 
vobis  Dialecticam  Philippi  et  Jacobi  Fabri  Stapulen- 
sis.  Philippi  latinissima,  elegantissima  et  facillima  vili  venditur 
precio;  Stapulensis,  qui  Aristotelem  graecum  bene  fecit  vertendo 
latinům,  quamvis  nunc  hic  non  sit  venalis,  tarnen  propediem  apud 
Lucam  e  regione  Crucis  aureae,  cum  ex  hoc  mercatu  Lip- 
sensi  domum  redierit,  eam  reperietis;  quam  si  non  adferet,  decrevi 
primum  semper  textům  dictare,  deinde,  qua  potero,  fide  et  diligentia 
eadem  interpretari.  Sine  libris,  quanquam  quidam  ineptissime  et 
sentiant  et  loquantur,  nihil  recte  discitur.  Inchoabimus  a  13  Maii 
hora  12.  (1.  33). 

VI. 

Nařízení  o  oděvu  a  mravích  1549  rektem  Mr.  Jana  Hortensia  či 

Zahrádky**). 

M.  Joannes  Hortensius,  universitatis  rector,  salutem.  Cum 
mihi  demandatum  sit  officium  statutorum  autoritatem  tueri  et  contra 

*)  O  Caherově  rektorství  charakteristický  zápis  tento  je  první  zprávou.  V  knize 
rektorově  (Mon.  Un.  Prag.  III  p.  96),  kde  dotčeno  jiných^  nepořádkův  Ca- 
herových,  nic  o  tom  nezmíněno.  Srov.  Rukověť  k  děj.  lit.  České  (I  119  sld. 
a  II  381). 

**)  O  něm  viz  Rukověť  lit.  české  (II.  343). 


125 


ea  delinquentes  merita  poena  afficere,  sed  magnopere  necessarium 
nunc  esse  videtur,  ex  quo  vestitus  ineptiae  ultra  modům  apud  omneš 
nostri  ordinis  homines  excreverunt,  revocare  in  medium  statutům  ve- 
tus  de  vestibus  et  incessu  studiosorum;  nam  vestitus  praecipue  in- 
currit  in  oculos  et  offensiones  hominum  simplicium,  et  secundum  hune 
fit  fere  Judicium  de  moribus.  Quod  statutům  sic  habet:  „Anno  D. 
1462  8.  die  aprilis,  facta  convocatione  per  M.  Venceslaum  de  Wr- 
bno,  rectorem  universitatis,  ubi  de  habitu  decenti  studiosorum  con- 
fabulabatur,  atque  in  eadem  convocatione  ab  omnibus  in  hanc  sen- 
tentiam  est  conclusum,  ut  ne  quis  studiosorum  adeoque  magistrorum 
et  baccalaureorum  aut  curta  supra  talos  vestě,  aut  varie 
secta,  aut  per  ambitům  praetexta,  calceis  item  cornutis 
angular  ib  us,  lanschnechticis  (nos  etiam  addimus  pileis 
sericis  acuminatis  et  tibiali  bus  s  u  ff  a  r  c  in  a  t  i  s)  pu- 
blice uteretur  sub  poena,  ad  arbitrium  rectoris  et  consiliariorum  uni- 
versitatis statuenda."  Quam  ob  rem  nos  majorům  nostrorum  vesti- 
giis  insistentes  id  statutům  universitatis  approbamus  et  hac  nostra 
intimatione  renovamus  inhibemusque,  ne  quispiam  studiosorum  am- 
plius  hujusmodi  habitu  inepto,  in  statuto  expresso,  ac  sibi  incon- 
gruenti  publice  utatur  sub  poena  triům  grossorum  Bohemicorum  etc. 
Datae  15  aprilis  (1549)  sub  sigillo  officii  nostri.  (f.  54  sq.) 

VII. 

Ordo  lectionum,  quae  in  collegio  regio  apud  /S.  dementem  ad  JESU 
CHRISTI  gloriam  et  utilitatem  publicam  instituentur  atque  continua- 
buntur  (f.  115),  publ.  m.  julio  1556. 

JESU  CHRISTI  optimi  maximi  felicibus  auspieiis  et  serenissimi 
Regis  Romani,  Bohemiae,  Ungariae  etc.  D.  Ferdinandi  favente  auto- 
ritate  regia  patres  de  societate  nominis  JESU  et  iidem  doctissimi 
professores  ad  scholam  novám  regiam  et  catholicam  instituendam 
primům  ingredientur  die  Mercurii  mane  hora  septima,  peractis  jam 
sacris  in  aeda  sacra  B.  Clementis. 

Post  pias  precationes  ad  dicendum  prodibit  R.  D.  D.  Henri- 
cus  Blissemius,  qui  gratia  divina  fretus  explicandam  porro  sus- 
eipiet  Paulinam  et  vere  apostolicam  illam  epištolám  ad  Romanos, 
hora  nimirum  quotidie  octava.  Tum  idem  Doctor  Theologus  a  meri- 
die  linguam  sanctam  et  hebraeam  ex  Nicolai  Clenardi  grammatica 
proponet,  paulo  post  enarraturus  psalterium  Davidicum  ex  fonti- 
bus  hebraeis,  cum  auditores  quidem  ejus  linguae  prima  impedimenta 


126 


utrumque  superarint.  Cui  hebraicae  lectioni  hora  quarta  post  pran- 
dium  tribuetur. 

Proximo  die  Jovis  orationem  habebit  R.  D.  D.  Joannes  Ti- 
1  a  ii  u  s,  philosophiae  professor.  Auspicabitur  deinde  Porphyrianam 
Isagogen  et  logicam  Aristotelis,  principis  philosopborum,  ut  hinc  via 
muniatur  auditoribus  ad  capessandam  rectius  sublimiorem  philoso- 
phiam  ethicam,  politicam,  oeconomicam,  physicam,  metaphysicam. 
Quae  lectio  mane  ad  septimám  instituetur.  Accedet  ejusdem  profes- 
soris  pomeridiana  lectio  in  grammatica  graeca  Nicolai  Clenardi, 
quod  auditores  ad  graecum  autorem  ipsis  enarrandum  habiles  vide- 
buntur.  Ex  mathematicis  etiam  lectio  adjungetur,  siquidem  librorum 
et  auditorům  commoditas  ita  feret. 

Sequetur  hosce  professores  duos  Doctor  Rhetorices  M.  Guil- 
helmus  A  n  tue  r  pianu  s,  qui  artem  quidem  dicendi  ex  libris  ad 
Herennium,  usum  vero  artis  ex  oratione  Ciceronis  pro  Milone  com- 
monstrabit.  Accedet  Horatius  de  arte  poetica,  aut  simile  quiddam 
ex  voluntate  et  utilitate  communi  auditorům  adjicietur.  Ac  initio 
laudem  dicet  eloquentiae. 

Inferiores  classes  a  magistro  Sylvio  et  aliis  praeceptoribus 
bona  fide  curabuntur,  ut  habeant  studiosi,  quae  magno  cum  fructu 
audiant  et  discant  ex  humanioribus  literis  et  autoribus  classicis,  ex 
officiis  et  epistolis  Ciceronis  et  grammatica  utraque  Despautenii*). 

De  reliquis  ad  veram  methodum  et  rationem  in  hac  nova  schola 
docendi  discendique  spectantibus,  tum  de  classium  distributione  et 
disciplina  instituenda,  de  disputationibus  ibidem,  repetitionibus  ac 
exercitationibus  scbolasticis  hic  observandis  nunc  admonendi  ac  sta- 
tuendi  aliquid  locus  non  est.  Nam  studiosorum  ingenia  primam  om- 
nium experienda,  pro  captu  autem  discentium  autores,  libri,  prae- 
ceptores,  canones  proponendi,  omniaque  diligenter  in  eum  modum 
ordinemque  constituenda  esse  videbantur,  ut  juventutis  profectui 
quam  maxime  consuleretur.  Nam  quod  ad  professores  ipsos  attinet, 
hi  gratis  suas  operas  nulli  non  elocare,  omnibusque  ex  animo  ser- 
vire  et  prodesse  modis  omnibus  adnitentur,  quo  ex  officio  illi  suo 
et  juventutis  commodo  et  Serenissimi  Regis  sanctae  voluntati  et  bo- 
norum omnium  praeclarae  expectationi  non  prorsus  defuisse  videan- 
tur.  Tantum  hisce  coeptis  Jesus  Christus  aspiret:  illi  omnis  honor 
et  gloria  sempiterna. 

*)  Srov.  Tomkovy  výpisky  z  pamětí  kolleje  jesuitské,  kde  Tilanus  píše  se 
Tillianus;  tamní  M.  Vilém  z  Geldru  totožným  je  s  M.  Guilhelmem  Antwerp- 
ským;  Sylvius  pak  slově  tam  M.  Silvius  z  Flander.  (Č.  Č.  M.  1844,  193). 


127 


VIII. 

Ordo  lectionum  in  facultate  philosophica,  publ.  die  25  octob.  A.  D. 

1577  (f.  196). 

Decanus  facultatis,  M.  WenceslausZelotinus  a  Formoso 
Monte,  pro  usitata  consuetudine  trjv  slgayooy^v  Porphyrianam 
Ttegl  tcov  aévte  Aóyav,  mox  tag  Tcatrjyoglag  Aristotelis,  denique  li- 
bros  TtsQÍ  £Q[ir]V£Íag  eiusdem  autoris,  explicandum  diebus  Lunae  et 
Martis  horis  přimis  matutinis  recepit. 

M.  Petrus  CodicillusaTulechowa  Td  dxQÓa^ata 
cpvGixd  Aristotelis  diebus  Lunae  hora  2.  matutina  enarrabit.  Idem 
Homeri  Ifoádog.  A.  diebus  Martis  2.  matutina  cum  exegesi  rhetorica 
e  graeco  in  latinům  convertet. 

M.  Marcus  Bydziowinus  a  Florentino  to  ßlß.  y. 
7C€q\  toov  [istscÓQcov  Aristotelis  diebus  Mercurii  et  Saturni  horis  při- 
mis matutinis  scholiis  illustrabit.  Idem  librúm  I.  officiorum  Cicero- 
nis  die  Veneris  hora  1.  matutina  explicabit. 

Adamus  Huberus  Mezrzicenus,  Doctor  Medicinae, 
librum  de  sensu  et  sensato  ex  parvis  moralibus  Aristotelis  diebus 
Mercurii  et  Saturni  secundis  horis  matutinis  desumpsit  explicandum. 
Idem  anatomiam  corporis  humani  secundum  Andreám  Vesalium  die 
Veneris  hora  2.  mátat,  demonstrabit. 

M.  Traianus  Herzmannomestece  nus  to  ßlß.  a.  jtqo- 
t£Qav  ávahvzíncov  Aristotelis  diebus  Mercurii  et  Saturni  horis  2. 
matutinis  enarrabit.  Idem  ßlß.  tn  ^Eglóóov.  a.  toov  egycov  nai  ^sqcov 
die  Mercurii  hora  1.  pomeridiana  cum  enarratione  latinitate  do- 
nabit. 

M.  Joannes  Kanhonis  Pragenus,  collegii  magni  prae- 
positus,  librum  2.  rhetorices  ad  Herennium  diebus  Lunae  et  Martis 
horis  1.  pomeridianis  scholiis  et  exemplis  illustrabit. 

M.  Mathias  Gryllus  a  Grylloua  ßlß.  ß.  7Csq\  trjg  tl>v%rjs 
Aristotelis  diebus  Mercurii  et  Saturni  horis  2.  pomeridianis  explica- 
bit. Idem  Ciceronis  pro  Sexto  Roscio  Amerino  die  Veneris  hora  2. 
matutina  scholiis  illustrabit. 

M.  Joannes  Mssenus  ßlß.  a.  xal  ßlß.  ß.  tcov  lléy%oov  Aristo- 
telis diebus  Lunae  et  Martis  horis  2.  pomeridianis  enarrabit.  Idem 
methodum  arithmeticae  practicae,  per  D.  Gemmam  Frisium  conscrip- 
tam,  die  Mercurii  hora  1.  pomeridiana  declarabit. 

M.  Wenceslaus  Posthumius  Bydzouinus  librum  2.  Ae- 
neidos  Vergilii  diebus  Saturni  et  Veneris  horis  secundis  pomeridianis 
explicabit. 


128 


IX. 

Ordo  lectionurn,   quae  hoc  semestre  hiemali  studiosae  iuventuti  pro- 
ponentur.  Puhl,  die  calendarum  novembrium  1580  (f.  219). 

M.  Marcus  Bydzouinus  ä  Florentino,  artium  facultatis 
decanus,  secundum  usitatam  consuetudinem  Isagogen  Porphyrianam 
de  quinque  vocibus.  Idem  M.  Tullii  Ciceronis  Laelium  seu  de  ami- 
citia  ad  T.  Pomponium  Atticum  diebus  Lunae  et  Martis  horis  při- 
mis matutinis  enarrabit. 

II.  Petrus  Cod.icillus  a  Tulechoua,  praepositus  Collegii 
Angelici,  alias  Omnium  Sanctorum  diebus  Lunae  et  Martis  horis 
secundis  matutinis  librum  secundum  Aristotelis  de  physico  auditu, 
deducto  prius  ad  finem  13.  Iliados  Homeri  graece. 

M.  Venceslaus  Zelotinus  a  Formoso  Monte  librum  2. 
Aristotelis  de  anima,  diebus  Mercurii  et  Jovis  horis  přimis  matutinis. 
Idem  Aphorismos  Hippocratis  diebus  Veneris  et  hora  secunda  matutina. 

Adamus  Huberus  Mezerzicenus,  Philosophiae  et 
Medicinae  Doctor,  anatomiam  corporis  humani  secundum  An- 
dreám Vesalium  diebus  Mercurii  horis  secundis  pomeridianis. 

Mathias  Molesinus  Montano  slatinus  ä  Dielenper- 
gko,  I.  U.  Doctor,  libros  politicorum  Aristotelis  diebus  Mercuriis 
horis  secundis  et  diebus  Veneris  horis  přimis  matutinis.  Idem  Diui 
Justiniani  Imp.  S.  S.  Institutionum  Juris  ciuilis  libros  diebus  Jovis 
horis  secundis  pomeridianis. 

M.  Troianus  Nigellus  Herzmann omiestecenus  libros 
rhetorices  ad  Herennium  diebus  Lunae  et  Martis  horis  secundis 
pomeridianis.  Idem  Theognidem  graecum  diebus  Veneris  horis  se- 
cundis pomeridianis  latinitate  donabit. 

,  M.  Georgius  Sussilius  Rakonicenus,  praepositus  Col- 
legii Carolini,  libros  ethicorum  Aristotelis  ad  Nicomachum  diebus 
Lunae  et  Martis  horis  přimis  pomeridianis. 

M.  Joannes  Pachaeus  Budinensis  libros  elenchorum 
Aristotelis  diebus  Mercurii  et  Jovis  horis  přimis  pomeridianis.  Idem 
1.  librum  Eneidos  Virgilii  diebus  Veneris  horis  přimis  pomeridianis. 

M.  Joannes  Rosacius  Suticenus  poéticam  Aristotelis 
diebus  Jovis  horis  2.  matutinis. 

X. 

Ordo  lectionurn  publ.  VI.  calen.  novembris  1581  (f.  230). 

Decanus  facultatis  M.  Mathias  Gryllus,  Isagogen  Porphy- 
rii  de  quinque  vocibus  et  veterem  Aristotelis  artem  explicabit  die- 


129 


bus  Lunae  et  Martis  horis  primis  matutinis.  Idem  libros  carminum 
Horatii  Flacci  die  Mercurii  hora  secunda  matutina. 

M.  Petrus  Codicillus  aTulechova,  praepositus  collegii 
Angelici,  alias  Omnium  Sanctorum,  enarraturus  est  anteriores  qua- 
tuor  libros  Aristotelis  de  auscultatione  physica  diebus  Lunae  et 
Martis  horis  secundis  matutinis.  Ac  extraordinarie  XIII  librum  Ili- 
adis  Homeri  propter  exercitia  graecae  linguae  interpretabitur. 

M.  Venceslaus  Zelotinus  a  Formoso  Monte  librum 
secundum  Aristotelis  de  anima  diebus  Veneris  et  Jovis  horis  primis 
matutinis. 

M.  Marcus  Bydziovinus  a  Florentino  librum  Aristo- 
telis de  meteoris.  Idem  librum  Ciceronis  de  amicitia  diebus  Jovis 
hora  secunda  et  Veneris  hora  prima  matutina. 

M.  Trojanus  Hermannomiestecenus  rhetorica  ad  He- 
rennium  diebus  Lunae  et  Martis  horis  secundis  pomeridianis.  Item 
Theognidem  die  Veneris  hora  secunda  matutina. 

M.  Joannes  RosaciusS us sicenus,  Collegii  Carolini  prae- 
positus, poeticam  Aristotelis  diebus  Veneris  et  Jovis.  Idem  Georgi- 
corum  Virgilii  librum  primum  die  Veneris  horis  primis  pomeridianis. 

M.  Georgius  Sussilius  Rakovnicenus  librum  ethicorum 
Aristotelis  ad  Nicomachum  diebus  Lunae  et  Martis  horis  primis  po- 
meridianis. 

M.  Joannes  Pachaeus  Budinensis  librum  Aristotelis  de 
elenchis  diebus  Mercurii  et  Saturni  horis  secundis  pomeridianis 
enarrabit. 

XL 

Ordo  lectionum,  puhl.  die  2  nov.  1584  (/.  252  sq.) 

M.  Marcus  Bydžovinus  a  Florentino,  artium  faculta- 
tis  decanus,  Aristotelis  Stagiritae  categorias  seu  doctrinam  de  de- 
cem  praedicamentis  aut  summis  rerum  generibus  enarrabit  diebus 
Lunae  et  Martis  horis  primis  matutinis. 

M.  Petrus  Codicillus  a  Tullechova,  praepositus  collegii 
Angelici,  alias  Omnium  Sanctorum,  diebus  Lunae  et  Martis  horis  se- 
cundis matutinis  explicabit  priores  quatuor  libros  Aristotelis  de  phy- 
sico  auditu,  ubi  de  natura  sive  de  rerum  principiis  docetur.  Idem 
XIII  Iiiados  Homeri,  ubi  Poeta  canit,  Neptunům  animasse  utrum- 
que  Aiacem  et  alios  Graecos  ad  versus  Trojanos  atque  utrosque  gravi 
proelio  diraicasse. 

Tř. :  Filosofie,  dějepis  a  filologie.  9 


130 


M.  Venceslaus  Zelotinus  a  Formoso  Monte  librum 
Aristotelis  de  anima  ejusque  facultatibus  seu  potentiis  diebus  Mer- 
curii  et  Jovis  horis  přimis  matutinis. 

M.  Trojanus  Hermannomiestecenus  Aristotelis  topica 
seu  de  syllogismo  dialectico,  qui  materia  constat  probabili,  diebus 
Jovis  horis  secundis  et  Veneris  horis  přimis  matutinis. 

M.  Johanes  Fortius  e  domo  Hortensiorum  principia 
sacrae  hebraeae  linguae  proponet  singulis  diebus  septimanae  horis 
vespertinarum  precum. 

M.  Joannes  Adami  Bystrzicenus,  praepositus  collegii  Ca- 
rolini,  librum  Aristotelis  de  elenchis  sophisticis  seu  de  syllogismo  liti- 
gioso,  qui  falsa  vel  apparenti  materia  constat,  diebus  Veneris  horis 
secundis  pomeridianis.  Idem  officia  M.  T.  Ciceronis  diebus  Mer- 
curii  horis  secundis  matutinis. 

M.  Martinus  Bachacius  Nau měrzi cenus  III.  librum 
Aristotelis  de  coelo  et  mundo  seu  de  altero  genere  corporum  sim- 
plicium,  quatenus  sunt  mutationi  obnoxia,  diebus  Lunae  et  Marlis 
horis  přimis  pomeridianis. 

M.  Joannes  Nepressius  Bohémo trebo vinus  rhetori- 
cen  ad  Herennium  diebus  Jovis  horis  přimis  pomeridianis  et  Vene- 
ris horis  secundis  matutinis.  Idem  Hesiodi  opera  et  dies  diebus 
Martis  horis  secundis  pomeridianis  praeleget. 

M.  Petrus  Crispus  Austinus  librum  XVII.  Prisciani  de 
structura  linguae  latinae  diebus  Mercurii  et  Veneris  horis  přimis  po- 
meridianis. 

M.  Matthaeus  Mendicillus  Zatecensis  sphaericum  libel- 
lum  Joannis  de  Sacro  Busto  diebus  Lunae  horis  secundis  pomeridianis. 
Idem  diebus  Mercurii  et  Jovis  horis  secundis  pomeridianis  librum 
I.  Aeneidos  Virgilii,  in  quo  exponitur  Aeneam  tempestate  maris  Tyr- 
rheni  ab  Aeolo  excitata  in  Aphricam  ejectum  et  a  Didone,  tunc 
Carthaginem  tenente,  hospitio  acceptum  esse. 


131 


10. 

Příspěvek  k  hláskosloví  polskému. 

Četl  prof.  Jos.  Kolář,  dne  26.  listopadu  1883. 

A.  O  písmenech. 

Poláci  s  křesťanstvím  katolickým  v  X.  století  přijali  též  písmo 
latinské  od  Čechův  a  tudíž  i  se  starým  pravopisem  českým.  Že  pak 
jazyk  polský  nad  český  vyniká  hojností  a  rozmanitostí  zvuků  v,  tož 
chudá  poměrně  abeceda  latinská  hodila  se  polštině  ještě  méně  nežli 
češtině.  Proto  v  polské  abecedě  tolik  složených  písmen  latinských 
za  jednoduché  zvuky  slovanské,  zvláště  když  Poláci  nepřijali  pozděj- 
ších (Husových)  oprav  pravopisu  českého. 

I.  Hlásky. 

Jazyk  polský  má  tyto  hlásky  (vocales): 

1.  pouhé:  a,  e,  i,  o,  u; 

2.  j Otové:  ia,  ie,  i,  io,  iu; 

3.  dlouhé:  é,  6;  ié,  ié; 

4.  dvojhlásky:  y;  ie,  ia; 

5.  nosovky:  e,  q;  ie,  iq. 

Ale  pravopisně  (ne  však  hláskoslovně)  splývá  jotové  i  (=jV, 
stpol.  gy)  s  pouhým  í,  a  stará  dvojhláska  ie,  ia  (=  stslov.  %) 
s  j Otovými  hláskami  ia,  ie  (=  stslov.  m,  ie).  Proto  polština  fone- 
ticky i  graficky  rozeznává  vlastně  jen  těchto  18  hlásek: 

1.  devět  tvrdých:  a,  e,  y,  o,  u;  e,  6;  e,  q; 

2.  tolikéž  měkkých :  ia,  ie,  i,  io,  iu;  ié,  ió;  ie,  iq, 
Podnební  živel  (i)  hlásek  j Otových  v  násloví  a  po  hlásce  i  gra- 
ficky přechází  vy:  jade,  (jedu),  jésč  (jisti),  moja,  moje,  pij§,  pija. 
atd. ;  jen  i  se  nikdy  nejotuje :  im,  inny,  moi  (=  moji),  napoi  (ná- 
poji) atd, 

IL  Souhlásky. 

Jazyk  polský  má  tyto  souhlásky  (consonae): 
1.  retní:  b,  p,  w,  (f); 
2-  nosové:  m,  n,  n; 

9* 


132 


3.  plynné:     ?;  r,  rz; 

4.  zubní:      dz,  dz;  t,  c,  c; 

5.  hrdelní:      (Äj,  Zc,  ch; 

6.  sykavé:  2,  2,  s,  s; 

7.  podnební:  2,  dz,  cs,  sz,  j. 

Jak  vidět,  některé  souhlásky  přicházejí  ve  dvou  i  ve  třech 
tvarech,  což  spočívá  na  jich  větší  neb  menší  schopnosti  změkčení. 
Retní  totiž  b,  p,  w,  (f)  s  nosovým  m  nejsou  schopny  žádného  změk- 
čení, plynné  l,  r  a  nosové  n  jsou  schopny  jen  jednoduchého  změk- 
čení (v  l,  rz,  n),  kdežto  zubní  d,  t,  hrdelní  g,  k,  ch  a  sykavé  z,  s  se 
měkčí  dvojím  spůsobem:  jinak  vlivem  následující  hlásky  měkké 
(úzké),  a  jinak  vlivem  následujícího  j,  t.  j.  hlásky  jotové  (rozlišování). 

Dle  toho  obdržíme  následující  obrazec  všech  možných  souhlásek 
polských : 


Souhlásky 

tvrdé 

změkčené 

rozlišené 

1.  retní: 

b,  p 

w,  (f) 

2.  nosové: 

m 
n 

ň 

3.  plynné: 

1 
r 

1 

rz 

4.  zubní: 

d 

t 

dž 
c 

dz,  (dž) 
c,  (cz) 

5.  hrdelní: 

g,  00 
ch 

dz,  (ž) 
c 

s,  (sz) 

ž 

cz 

sz 

6.  sykavé: 

z 
s 

ž 
š 

ž 
sz 

V  nynější  polštině  i  podnební  z,  cz,  sz  se  měkčí  v  z,  6,  é. 

Ale  graficky  i  foneticky  splývají  rozlišené  zubní  dz,  c  (stslov. 
ská,  uit)  s  obměkčenými  hrdelními  dz,  c  (zz  stslov.  3,  změkčené 
hrdelní  s  se  změkčenou  sykavkou  i  podnební  š,  změkčená  zubní  c 
a  sykavka  z  se  změkčenými  podnebními  é4  z,  a  konečně  rozlišené 
hrdelní  z,  sz  s  rozlišenými  sykavkami  z,  sz. 


133 


Proto  polština  rozeznává  jen  30  souhlásek,  jak  výše  udány. 
Souhlásky  c,  z  a  složené  dz,  dž,  cz,  sz,  rz  jsou  tvrdé,  g,  k  zas 
měkké. 

IIL  Abeceda. 

Obyčejný  pořádek  písmen  polských  zná  jen  40  písmen,  shoduje 
se  v  celku  s  českým  a  je  následující: 

a,  q,  b}  c,  cz,  é,  d,  dz,  dž,  dz,  e,  é,  /,  g,  h,  cä,  I,  j,  l,  l,  m,  n, 
n,  o,  6,  p,  r,  rz,  s,  sz,  s,  t,  u,  w,  y,  z,  ž,  z. 
V  této  (obyčejné)  abecedě  polské  není  však  8  hlásek  měkkých : 
ta,  ie,  io,  iu;  ié,  ió;  ie,  iq,  jež  přece  v  jazyku  polském  nejen  jsou 
a  žijí,  ale  takřka  bují  (podobně  a  více  než  v  ruštině  s,  e,  h,  ě,  io 
a  stslov.  k,  re,  h.  io,  m,  Proč  ?  Snad  proto  že  jich  nebylo  v  abecedě 
staročeské  (latinské),  kde  jich  ovšem  netřeba.  Též  důsledně  by  mělo 
následovati  é  (zz  čes.  ť)  až  po  t  sl  í  po  l.  Ve  slovníku  od  Linde 
přichází  ch  v  písmeně  c  jako  spřežka  c-h)\ 

B.  O  výslovnosti  a  pravopise. 

I.  Hlásky. 

fa  Polské  a  (zz  stslov.  a,  %)  má  nyní  ve  spisovné  řeči  jen  jeden 
zvuk  a  znak;  stará  polština  však  foneticky  i  pravopisně  rozeznávala 
a  krátké  (otwarte,  lacinskie)  a  dlouhé  (grübe,  pochylone,  polskie). 
Krátké  a  znělo  jasně,  jako  latinské  (české),  a  dlouhé  a  se  nejen 
protahovalo,  nobrž  i  klonilo  k  o,  jak  obecný  lid  mluví  prý  dosud, 
(cf.  velkopolské  ä  zz  o :  sam  vysl.  som,  pan  vysl.  pon  atp. ;  srv.  kašub., 
lit.,  got  o  zz  a).  Proto  v  nejstarších  rukopisech  polských  XIV.  a  XV.  v. 
krátké  a  psáno  jednoduše  a  dlouhé  dvojitě  (maa  zz:  mä),  naas  zz  näs 
a  p.)  a  v  tiskopisech  polských  od  začátku  XVI.  až  do  polovice  XVIII. 
v.  označováno  (převráceně)  krátké  a  čárkou  a  dlouhé  nijak  (lewa 
r§ká  m.  lewä  reka,  sam,  sámá,  bábá,  bab  a  p.).  V  cizích  slovích  ná- 
slovné  a  mívá  přídech  h  neb  /:  harmata  (dělo),  Halka  (Alžběta), 
Hanka  (Anna),  jaimužna  a  p. 

Podobně  se  rozeznávalo  měkké  ia  (zz  stslov.  w,  t)  krátké  a  ia 
(zz  stslov.  na,  bta)  dlouhé  (pokoleniaa;  miaí,  miálá  a  p.).  Když  pak 
ke  konci  XVIII.  v.  rozdíl  krátkého  a  dlouhého  a,  ia  vymizel  ve  vý- 
slovnosti jazyka  spisovného,  zanedbán  i  v  pravopise. 

2.  Pouhé  čili  tvrdé  e  (zz  stslov.  o,  i)  je  posud  buď  krátké 
(otwarte)  neb  dlouhé  (scisnione).    Dlouhé  e  zní  obyčejně  jako  y  (cf. 


134 


čes.  okénko  =:  okénko,  prstének  z=  prstýnek  a  p.)  a  psávalo  se 
v  rukopisech  XIV.  a  XV.  v.  též  dvojitě  (zlee,  w  meem,  o  teem  a  p.) : 
od  polovice  XVI.  v.  (r.  1551.)  však  čárkováno  a  to  jindy  důsledněji 
(podobně  čes.  e)>  než  nyní,  kde  se  už  také  víc  a  více  zanedbává 
(w  tém,  o  téj  a.  p.,  ale  zle,  zíego  a  p.). 

Podobně  se  rozeznává  krátké  ie  (=  stslov.  b,  e,  i€,  *)  a  dlouhé 
ie  (=  stslov.  me,  ue),  jež  obyčejně  zní  jako  české  í  (cf.  mluvmo,  po- 
věděno a  p.)  a  psávalo  se  též  dvojitě  (widzeniee  a  p.)  proti  krátkému 
(gen  že  gyesz  na  nyebyesyech  a  p.),  později  pak  čárkováno  (o  niéra, 
u  niéj,  wiéra,  umié  a  p.),  což  se  teď  už  také  často  zanedbává. 

Ježto  dlouhé  é,  ié  zní  jako  i,  tož  se  v  několika  slovích 
i  píše  e,  ie  (čárkované  i  nečárkované)  místo  y,  i:  sér  (sýr),  serwatka 
(syrovátka),  stér  (kormidlo,  z  něm.  Steuerruder),  cztery  (čtyři),  pa- 
stérz,  bohatér,  subtelny  (subtilis),  poselaé  (posýlati),  pérz  (pýř),  nie- 
toperz,  szeroki  (široký),  szerszy,  obszerny,  szczery  (upřímný,  cf.  čirý), 
trzej  (tři),  czterzej  (čtyři),  uprzejmy  (upřímný,  cf.  č.  zřejmý),  Jerzy 
(Jiří)  a  p. 

Cizí  e  zní  v  polštině  tvrdě,  vyjma  ovšem  po  g,  k  a  po  l,  jež 
v  cizích  slovích  obyčejně  zní  měkce :  idea,  teatr,  anegdot,  zegar  (ho- 
diny, z  něm.  Zeiger),  sekret  (tajemství),  cerkiew,  reszta  (ostatek,  Rest), 
kréda  (křída),  giest  (posuněk,  Gest),  Jagielío,  Kiejstut,  alkierz  (vý- 
klenek, Erker),  cukier  (cukr),  atd.,  ale  Legat,  legenda,  Leon,  Ale- 
ksander  a  p. 

Polština  má  čtvero  e  (tvrdé) :  a)  =  stslov.  o,  b)  =  stslov.  1», 
c)  =  stslov.  w,  d)  cizí,  a  šestero  ie  (měkké) :  a)  =  stslov.  l,  b)  =  stslov. 
%  (po  h,  g)y  c)  =  stslov.  e,  d)  z=  stslov.  ie,  e)  =  stslov.  n,  f)  z=  stslov. 

Hl€,  hl€* 

3.  Úzké  i  zní  a)  jako  české  i  a  měkčí  předcházející  souhlásky  : 
nic,  dziw  (div),  cicho  (ticho),  zima,  sila,  lipa  atd.,  b)  v  násloví  a  po 
hlásce  zní  jako^V;  ich,  im,  inny,  moi,  kolei  ap.  (cf.  stpol.gymyan  z=  imie. 
a  p.),  c)  po  c,  z  a  složených  cz,  dz,  rz,  sz  zní  tvrdě  jako  y,  jež  se 
tu  i  píše:  Polacy,  oczy,  uszy,  žyw,  grzyb,  mi§dzy  (mezi)  a  p. 

Při  i  polština  pravopisně  nikdy  nerozeznávala  kvantity,  ač  má 
také  i  stažením  dlouhé  (=  ié,  iéj,  ij) :  dziš  (=  dziéjs  -=  dziéns), 
dobrodzika  m.  a  v.  dobrodziejka,  podskarbi  (stč.  podskrbie),  pod- 
stoli  (stč.  podstolé),  podkomorzy  (stč.  podkomořie),  Antoni,  Jerzy, 
Wazyli,  Anatoli,  tani  atd. 

Cizí  i  zní  v  polštině  tvrdě,  vyjma  po  l  a  n\  proto  po  souhlá- 
skách (zubních,  sykavých  a  r),  schopných  změkčení,  se  tu  píše  y 
místo  i:  kwestya,  bestya,  komedya,  dyabel,  konsylium,  Sycylia,  gymna- 


135 


zyum,  poezya,  pryncyp,  kury  er,  krytyka,  rys,  Krystus,  Marya,  kuzyn, 
rycerz,  rynek,  sztych  (cf.  rus.  iütket»)  atd.,  ale  uniwersytet,  synonim, 
biblia,  linia,  unia  a  j.  Též  ve  slovích  Krzysztóf,  Pielgrzym  (poutník 
z  peregrinus,  cf.  čes.  Pelhřimov),  pielgrzymka  (pouť,  cesta),  olbrzym 
(obr),  olbrzymi  (obrovský),  Marcin  (Martin)  a  j.  cizí  i  zní  měkce. 

4.  Široké  y  zní  a)  tvrdě,  jako  ruské  h  (stslov.  xi),  neb  to  byla 
kdysi  dvojhláska,  složená  ze  slabé  hlásky  tvrdé  (x,  polsky  e)  a  pod- 
nebního  í,  jež  se  zároveň  vysloví:  my,  wy,  ty,  syn,  dym,  byl,  byk, 
chyba,  chytrý  atd.;  b)  po  hrdelních  g,  Jc  (zřídka  po  ch)  v  polštině 
(jako  v  ruštině)  zní  měkce  jako  *,  jež  se  tu  i  píše:  nogi,  rzeki,  ubogi, 
wysoki,  ginq,c,  kinac  a  p. 

Též  při  y  ani  starší  polština  nerozeznávala  kvantity,  ač  ovšem 
i  polština  má  y  stažením  dlouhé  (jako  čeština):  nowy,  starý,  Win- 
centy,  Walery,  Dmitry,  Metody,  Kanty,  Aleksy,  Ignacy,  Alojzy  a  p. 

Jako  se  v  několika  slovích  píše  e  (ie)  místo  y  (i),  tak  se  zas 
někdy  píše  dle  výslovnosti  y  místo  é:  íyžka  (lžíce,  slez.  ležka,  rus. 
jiosKKa,  starosl.  nisuhKa),  tygodnia,  tygodnie,  jedynašcie,  blysn^č,  kryslič 
(kresliti,  cf.  kres,  kréska,  čárka),  szynkowac  (schenken),  kirn  m.  kiém, 
swywola  a  j.  (cf.  čes.  pryč,  m.  preč). 

Za  cizí  y  po  retních,  jež  se  neměkčí,  po  n  a  l,  jež  je  v  cizích 
slovích  měkké,  píše  se  i:  bisior  i  bison  (byssus,),  piramida,  Pirmont, 
fizyka,  fizyologia,  migdal  (mandle),  mirt,  (ale  mysteryum,  mytologia), 
winszowac  (wünschen),  liceum,  lira,  liryczny,  ninie  (nyní),  niniejszy, 
nimfa,  nit  (nýt,  Niet)  atd. 

Polštiná  má  patero  i:  a)  =  stsl.  h,  b)  =  stsl.  híí,  c)  =  stsl.  w 
(po  Ze,  g),  d)  cizí  i  (po  Z,  w),  e)  cízi  y  (po  b,  p,  w,  f,  l,  w),  a  patero 
y :  a)  =  stsl.  w,  b)  =  stsl.  mh,  c)  =  stsl.  h  (po  c,  ž  a  cz3  dz,  rz,  sz), 
d)  cizí  y  (po  d,     c,  s,  z,  r),  e)  cizí  i  (po  d,  t,  c,  s,  2,  r). 

5.  Jako  e,  tak  i  o  je  buď  krátké  (otwarte),  neb  dlouhé  (ácis- 
nione).  Dlouhé  o  v  rukopisech  XIV.  a  XV.  v.  (jako  stčes.  té  doby) 
psáno,  jistě  dle  tehdejší  výslovnosti,  uo  vedle  00  (guor,  skutkuow, 
powood  a  p.),  ale  ód  polovice  XVI.  v.,  kde  bezpochyby  nabylo  ny- 
nější výslovnosti,  jako  u  (cf.  čes.  ů),  čárkováno  (jako  stčes.),  a  to 
jindy  též  důsledněji,  než  nyní,  kde  se  víc  a  více  zanedbává:  bóg, 
ów,  nóž,  góra,  panów  a  p.,  jindy  i  panóm  atd. 

Podobně  se  rozeznává  krátké  io  (=  rus.  ě,  stslov.  h,  e,  ie, 
a  dlouhé  ió,  jež  zní  jako  ju:  košcióí  (kostel),  kosciola,  wiódi  (vedl), 
wiodla  (vedla),  wioska  (víska),  jodia  (jedle),  brzoza  (bříza),  lód  (led), 
a  p.  (cf.  stpol.  wstanpil  na  nyebyosa  atd.). 


136 


V  několika  slovích  nesprávně  se  píše  u  místo  o:  nuta  (nápěv), 
nucič  (zpívati,  notovati),  but  (bota),  nurt  (ponor),  nurzyč  (nořiti), 
kluč  (kláti),  pruc  (párati),  pulk  (pluk),  chustka  (šátek  cf.  rus  xoJiCTt, 
jako  mówič  a  stpol.  molwič),  jaszczur,  jaszczurka  (ještěr,  ještěrka)  a  j. 

6.  Při  výslovnosti  a  pravopise  hlásky  u  a  iu  (zz  rus.  a  stsl.  w) 
není  nic  zvláštního;  při  u,  jako  při  i,  ani  stará  polština  nerozezná- 
vala kvantity.  Náslovné  u  dostává  někdy  podnební  neb  retní  přídech : 
juž,  jutro,  jucha,  južyna,  wuj  (ujec)  a  j.  Někdy  se  zas  též  chybně 
píše  o  m.  u:  stróna  (struna),  dwoch  (dvou),  oboch  (obou)  a  j. 

7.  Nosové  hlásky  v  polštině  jsou  též  nejen  tvrdé  a  měkké 
(jako  stslov.),  nobrž  i  krátké  a  dlouhé,  ßukopisy  XIV.  v.  mají  za 
obě  nosovky,  tvrdou  i  měkkou,  jen  jeden  znak,  o,  jejž  k  označení 
délky  psáváno  dvojitě  (bodoo  zz  b§da,  sood  zz  saji,  jednoo  zz  jedn% 
przepowiedzoo  zz  przepowiedz^  a  p.).  V  XV.  v.  kromě  toho  psáváno 
též  an  neb  a  (ano  i  an\)  a  yan,  ya,  před  í  a  na  konci  slov  též 
jen  a,  ya  (oswyancze  syan  gymyan  twe,  bandz  twa  wolya,  bog  s  tobam ; 
wierza  w  bog  otca  wschemoganczego,  gen  sya  potczal  duchem  swyan- 
tim;  ottwarasz  ty  raka  twojan;  prawem  bandzie  upominan  a  p.), 
z  čehož  tuším  vysvítá,  že  tvrdá  nosovka  tehdáž  polsky  zněla  on 
(zz  stslov.  s»)  a  měkká  jan  (zz  stslov.  a),  jak  v  některých  krajinách 
lid  polský  prý  podnes  mluví  (šwianty  zz  swi§ty,  wyklanty  zz  wykl§ty 
a  p.,  cf.  Sandomierz  vedle  S^domierz,  Kanty  vedle  K§ty)  a  jak  to 
bylo  též  i  v  polabštině  (viz  Čas.  Čes.  Mus.  1875.  IV.  417—426. 
a  Kozpravu  „O  histor.  srovn.  mluv.  pol."  ve  Zprávách  kr.  čes.  spol. 
nauk  1881).  Srov.  též  dosavádní  polské  ar  (zz  sx)  a  tax  ( zz  bx) : 
gardlo,  ziaxno  a  p.  (Viz  níž.) 

Na  rozhraní  stol.  XV.  a  XVI.  původní  nosovka  tvrdá  an  se  roz- 
štěpila ve  dvě  tím,  že  skrácením  zúžena  v  nynější  e  (zz  ew),  jež  od 
r.  1521  slouží  za  krátkou  nosovku  tvrdou,  kdežto  za  dlouhou  nosovku 
tvrdou  podrženo  staré  písmeno  an  s  novou  (sesláblou,  cf.  a  y  o  y  e  y  t>) 
výslovností  (ow):  r§k§  zz  p^kä,  ruku,  reka  rukou,  rak  zz  j^ki,  b§de  zz 
zz  EÄflÄ  budu,  b§da  zz  k^^ti*  budou,  b^dž  zz  es^h  buď  a  p.  Podobně 
původní  nosovka  měkká  ian  tehdáž  zkrácením  zúžena  v  ie  (ien),  jež 
značí  krátkou  nosovku  měkkou,  kdežto  pro  dlouhou  nosovku  měkkou 
podrženo  staré  písmeno  iq  s  novou  (sesláblou,  cf.  ja  y  jo  y  je  y  h) 
výslovností  (ion):  piejé  zz  mih  pět,  pia.ty  zz  naT-EH  pátý  a  p.  Tak 
má  nynější  polština  za  stslov.  nosovku  tvrdou  (ä)  dvě  nosovky  tvrdé, 
krátkou  e  a  dlouhou  a,  a  za  staroslov.  nosovku  měkkou  (a)  má 
též  dvě  nosovky  měkké,  krátkou  ie  a  dlouhou  iq, 


137 


Výslovnost  a  z  části  i  pravopis  těch  nosovek  vyplývá  z  jich 
původu.  Ježto  je  ä  ==  i»  (sesláblá  hláska  široká  se  sesláblou  sou- 
hláskou nosovou)  a  ä  =  bn  (sesláblá  hláska  úzká  se  sesláblou  sou- 
hláskou nosovou)  na  př. :  j^th  —  ívlmth,  jähi  =z  $hm% ;  b^ath  = 
—  KTi3hMTH,  BitfAKi  =  sitfkiiiťE  atcl. ;  a  ježto  je  v  polštině  1  =  0^  e 
(široká  hláska  o  zúžena  v  e,  tvrdé)  a  b  —  ie  <  io  (měkká  hláska  ie 
rozšířena  v  zo),  na  př.  ti  —  ten,  teraz,  przytomny,  peíny,  pólk ;  £biib 
=  dzieň  <  dzionek,  Bbch  =  wies  <  wioska  a  p. :  tož  ze  stslov.  nosovek 
obdržíme  polské,  když  v  hořejších  formulích  za  stslov.  i  a  b  polo- 
žíme jich  střídnice  polské:  x  =  en  <  on  (psáno  an)  a  &  =  ien(ion 
(psáno  to*):  dač,  dal,  d§la,  wziac,  wzial,  wzi§la  atd. 

Kde  je  buď  hláska  dlouhá,  neb  souhláska  m,  n  chráněna  hláskou 
(i  sesláblou  v  b),  tam  nemohly  povstati  nosovky:  jém,  wiém,  umiém, 
dam,  mam,  gram,  wolam  a  p. 

Nosovosť  těchto  hlásek  před  rozličnými  souhláskami  má  však 
čtyři  rozličné  stupně :  a)  před  retními  souhláskami  6,  p  zní  e  zz  em, 
q=:om:  za,b,  zeby,  tepy,  skajry  a  p. ;  b)  před  zubními  zní  ezzzen^ 
qzzon:  s^d,  se^dzia,  piec,  pia^ty,  wiecéj  a  p.;  c)  před  hrdelními, 
sykavými  a  podnebními  zní  e  =  em  q  —  on  t.  j.  e  a  o  se  slabým  no- 
sovým pazvukem  (jako  franc.  on,  in  a  ten  ve  slovích  mon,  fin,  bien 
a  p.):  meka,  muka,  maka,  mouka,  mi^so,  wiazač,  maž,  mežny  a  p.; 
d)  před  l,  w  a  na  konci  slov  zní  e  z=  e,  q  =z  o,  zcela  bez  nosovosti, 
jen  že  se  hláska  e,  o  poněkud  protáhne:  dal,  dela,  dawszy,  wziai, 
wzieía,  wziawszy,  mie,  sie,  sa,  mna  a  p.  (cf.  stpol.  wierza  w  bog 
otca,  gen  sya  potczal  a  p.,  srov.  též  lat.  imbuere  a  induere,  compo- 
nere  a  consilium  atd.  i  jinde).  Nosovky  tvrdé  (§,  a)  na  začátku  slov 
a  slabik  po  hlásce  dostávají  vždy  přídech  retní  (w),  zřídka  podnební 
(j):  was,  waž  (had,  t.  užovka),  w^zki  (úzký),  wegieí  (uhel,  roh) 
w^gorz  (úhoř),  pajak  (pavouk),  Jedrzej  (Andrzej)  atd. 

8.  Měkké  hlásky  (s  předraženým  i)  po  rozličných  souhlá- 
skách znějí  a  píší  se  též  rozličně :  a)  po  retních  6,  p,  w,  f  a  m  znějí 
jako  jotované:  biada  =  bjada,  pi§č  pj§č,  wiazač  =  wjazač,  miecz  — 
ss  mjecz  a  p. ;  b)  po  zubních,  sykavých  a  n  psané  i  měkkých  hlásek 
jen  měkčí  předcházející  souhlásku  a  nevysloví  se:  dziad  ==  džad, 
ciocia  s  čoča,  siano  t=  šano,  ziemia  z=  žemja,  wonia  —  wona  a  p. ; 
c)  po  (změkčených)  plynných,  podnebních  a  po  c,  dz  podnební  živel 
(i)  měkkých  hlásek  ani  se  nepíše :  wola  (stpol.  wolya),  burza  (z  buria, 
burja),  dusza,  wieža,  t^cza  (duha),  šwieca,  twierdza  a  p.  Na  začátku 
slov  a  slabik  po  hlásce  se  píše  j  místo  i  měkkých  hlásek :  ješc 
a  jadlo  (ale  sniadač,  obiad),  przyjade,  zajechač  a  p. 


138 


V  několika  slovích  Poláci  ted  zanedbávají  měkkost  hlásek, 
zvláště  po  w  a  s:  pierwéj  (m.  stpol.  pierwiéj,  cf.  íatwiéj  a  p.),  czer- 
wony  (m.  czerwiony,  cf.  czerwieňszy),  wesoly  (m.  wiesioly),  wesele 
(m.  wiesiele),  serce  (m.  stpol.  sierce,  cf.  milosierny)  a  j. 

9.  Nestálé  hlásky  má  polština  (jako  ruština)  dvě:  tvrdé  e 
(=  rus.  o,  stslov.  i)  a  měkké  ie  (zz  rus.  e,  stslov.  b) :  a)  sen  (rus. 
cohs,  stslov.  cehi),  lež  (r.  jioeb,  stslov.  kiíkl),  a  p.;  b)  dzien  (rus. 
seHB,  stslov.  nwh),  wies  (r.  BecB,  stslov.  Bhch)  a  p.  Po  g  je  ie 
místo  e=z%:  lokieč  (r.  jiókotb,  stslov.  äskitl),  nogieč  (r.  HÓroTB, 
stslov.  HortTh)  a  p.  Jsou  to  hlásky  bezpřízvučné,  sesláblé,  jež  i  úplně 
zanikají,  t.  j.  klesají  v  němé  hlásky  t  a  l  (v  polštině  ovšem  ne- 
psané), když  jich  není  třeba  k  výslovnosti  (cf.  sna,  dnia  a  p.),  a  opět 
oživují  a  znějí  plně,  kde  a  kdykoliv  toho  vyžaduje  výslovnost.  To 
zřejmě  dokazuje,  že  i  v  polštině  jsou  a  posud  žijí  oba  jery  (i  i  b), 
ač  se  obyčejně  učí,  že  tam  prý  všude  venkoncem  odpadly  (protože 
nejsou  psány!).    Že  to  učení  je  mylné,  vysvítá  z  následujícího: 

a)  Posud,  aČ  nepsané,  všude,  kde  toho  třeba,  nejen  uvnitř,  ale 
i  na  konci  slov,  znějí  plnou  hláskou  e  (zz  t>)  a  ie  (zz  b)  :  ze  mna 
(proti  z  tob$,  ze  zz  zt>  m.  se  zz  si),  jestem  (—  jeste-m  zz  jesti-m), 
bylém  (zz  byli -in),  jakém  (zz  jakx-m  zz  jako-m),  opakeš  (=  opakvs) 
to  uczyniía,  nimeš  (zz  ninrB-š),  potémeš  (zz  potémi-s)  odbiežaía, 
sk^desmy  (zz  skadi-smy),  którychesmy  (zz  którychx-šmy),  gotowem 
(gotówi-m),  zárazem  (zz  zarazx-m)  go  zgluszyl,  winieneš  (z=  winienB-š) 
atd.;  bodaješ  (zz  bodajB-š),  w  którejes  (=  którejB-š),  južem  (zz  juŽB-m), 
cóžeš  (zz  cóžb-š)  ,  nižeš  (nižB-š)  si§  urodziía,  ižescie  (zz  ižB-scie), 
chociem  (chotB-m)  katolik,  dosyciem  (zz  dosytB-m)  ja  myslií  atd.; 
matek  (zz  matek),  jablek  (zz  jablek)  a  panien  (zzpanBn),  gumien 
(zz  gumBn)  atd. ;  odejsé,  (zz  odiišč,  cf.  odchodzic),  obejrzeč  (zz  obx-, 
cf.  obzerač),  wezmg  m.  wežme  (zz  wxzBme,,  cf.  wziac),  bezecny  (z=  bez*B- 
cny,  cf.  bezcenný)  atd. 

b)  Posud,  ač  nepsané  (leda  co  pajerek  '),  mají  vliv,  jako  jiné 
hlásky,  na  jakost  (tvrdost  neb  měkkost)  předcházející  souhlásky: 
pies  (zz  piesi  zz  iilc-l)  a  wies  (zz  wiesB  zz  Bhci»),  wen  (zz  veni  zz  bimi) 
a  wen  (zz  wenB  zz  bim»),  éma  (zz  tBtna,  cf.  rus.)  a  tkač  (zz  ťBkač), 
lgnač  (zz  lBgnaé)  a  Igač  (zz  rtgac),  wóz  (zz  wózi)  a  wož  (zz  wozb), 
nos  (nosi>)  a  noš  (zz  nosB),  rzut  (zz  rzuťB)  a  rzuč  (zz  rzutB),  lew 
(zz  lewB),  lwa  (zz  lBwa)  a  paw  (zz  pawB),  pawia  atd. 

c)  Posud,  ač  nepsané,  s  následujícím  i  splývá  i  v  y  (zu)  a  h 
v  i  (zzízzb-í):  zdrowy  (zz  zdiWB-i) ,  zdrowym,  zdrowych,  tani 
(zz  tant-i),  tanim,  tanich,  obyč  si§  (=  obi  ič  si§,  cf.  obejšé  sie,),  zysk 


139 


(zz  zx-isk  zz  sx-isk),  zyskač,  tyle  (zz  fcB-ile),  tym  (z=  ťB-im),  tych 
(zz  tx-ich)  atd. 

d)  Posud,  ač  nepsané,  ve  slovích  složených  překáží  t>  vlivu  ná- 
slovných  hlásek  měkkých  i  jotových  na  předcházející  souhlásky  před- 
ložek: ziscic  (m.  zyscič  zz  zt-iscic),  zinaczyč  (m.  zynaczyč  zz  zx-ina- 
czyč),  bezimienny  (m.  bezymienny  zz  bezB-imienny),  zina^d  (m.  zyn^d 
zz  zx-in^d),  sk^dina.d  (m.  sk^dyn^d  zz  sk^dx-inad),  zješc  (zz  ztjesc) 
podja^č  (zz  poďBj^c,  cf.  podejmowac),  sródziemny  (zz  sródx-ziemny) 
rzna,č  (z=  rBzna^č)  atd. 

e)  Posud,  ač  ovšem  nepsané,  s  následujícím  m,  n  na  konci 
slov  a  slabik  před  jinými  souhláskami  splývají  v  nosovky  tvrdé  (t) 
neb  měkké  (b)  :  da^č  (zz  dtmc),  daj!  (z=  dtrnl),  d§ty  (zz  dxmty),  cia.c 
(zz  tenc),  ciajř  (zz  tBnl),  ci§ty  (tBnty),  wzia^č  (zz  wzbiuč),  wzia^l  (zz  wzBmí), 
wzi§ty  (zzwzBmty)  atd. 

f)  Posud,  ač  ovšem  nepsané,  překážejí  tvoření  nosovek  na  konci 
slov:  on  (zz  oni),  ten  (zztenx),  žáden,  któren,  dworem,  zi^ciem, 
panien  (zz  panienx)  atd. 

j)  Posud,  ač  ovšem  nepsané,  se  stupňují,  ivy(z  w)abvt): 
dm§  (zz  dxme)  <nadymac,  a  tne  (zz  tBne)  <  wycinač,  mgu^c  (zz  mBgn^č), 
<  migač,  a  mkn^č  (zz  mikn^č)  <  smykač  atd. 

h)  Posud,  ač  ovšem  nepsané,  mají  vliv  na  šíření  (nat^ženie) 
a  oužení  (w^tlenie)  hlásky  předcházející :  lot  (zz  loťB,  JieTx)  a  leč 
(zz  letB),  swiat  (zz  šwiatx,  cbítb)  a  swieč  (zz  swietB),  niebios  (zz  nie- 
biosx,  HeöecB)  a  niebieski  (zz  niebiesBski),  s^siad  (zz  sasiadx)  a  s$- 
siedztwo  (zz  s^siedBstwo),  królowač  a  królewski  (zz  królewBski),  kró- 
lewstwo  (zz  królewBstwo),  przyjaciel(B)  a  G.  pl.  przyjaciól^),  sajseň(B) 
a  stpol.  G.  pl.  s§žon,  iokieč(B)  a  stpol.  G.  pl.  lokiet(x),  jesieň(B) 
a  jesion(x),  j§czmieň(B)  a  jeczmion^B)  atd. 

Ale  nestálé  hlásky  sesláblé,  němé  (x,  b)  v  polštině  se  nepíší 
bezpochyby  proto,  že  jich  nebylo  v  písmě  latinském  ani  v  pravopise 
staročeském.  Přece  však  i  v  polštině  jakž  takž  se  označují,  pokud 
mají  vliv  na  výslovnost,  a  sice  t  jen  při  l  (zz  1%  znamením  tvrdosti: 
byl  zz  byli,  cf.  bytem  zz  byli-m  a  p.),  a  h  v  podobě  pajerka  (')  při 
zubních  dz  (zz  dB),  6  (zz  tB),  sykavkách  s  (zz  sb),  z  (zz  zb)  a  při  n 
(zz  nB),  na  konci  slov  a  slabik  před  souhláskou.  Při  ostatných  měk- 
kých a  tvrdých  souhláskách  nemá  i  a  b  žádného  vlivu  na  výslovnost, 
a  proto  se  tam  též  z  praktických  ohledův  nepíše.  Věda  však  je  žádá 
všude,  kde  posud  žijí  a  působí.  (Viz  mou  rozpravu  „O  hist.  srovn. 
mluvnici  polské  A.  Maleckého"  9—14.). 


140 


II.  Souhlásky. 

1.  Souhláska  /  přichází  jen  v  cizích  slovích,  neslovanských,  za 
cizí/,  p/,  pÄ,  a  v  několika  slovích  vlastních  polských,  kde  stojí 
nesprávně  místo  w,  pw,  chw:  farba,  ofiara  (oběť),  falsz,  trafic,  fala 
(vlna,  Welle),  funt,  parafia  (fara,  parochia)  a  j.,  obfity  (m.  obwity,  cf. 
rus.  a  stsl.  oehmjimh,  čes.  obalený  —  květem,  ovocem,  tedy  hojný),  ufac 
(m.  upwač,  cf.  stpol.  piva  naděje,  od  čehož  pewny  nadějný,  spolehlivý, 
tedy  jistý),  krotofila  (kratochvíle),  Bogufat  (m.  Boguchwai),  Falczewski 
(m.  Chwalczewski,  cf.  srb.  $a;ia  ==  XBaaa,  dík),  sforny  wedle  sworny, 
cofač  si§  (m.  sowač  si§,  jako  čes.)  a  j.;  naopak  zuch,  skráceno  ze 
zuchwaly  (m.  zufaiy,  odvážný). 

2.  Též  h  není  polský  zvuk  a  přichází,  místo  polského  g,  jen 
v  některých  slovích,  vzatých  z  češtiny  a  maloruštiny,  aneb  z  něm- 
činy a  latiny:  hardy  (hrdý,  cf.  franc.  hardi,  ale  pogarda,  gardzič), 
hanba  (ale  ganič,  a  stpol.  gaňba),  haslo  (heslo  vedle  godlo),  halas 
(hluk),  hojny  (štědrý),  hulač  (cf.  mlrus.),  wahač  sie.  (cf.  čes.),  ohyda 
(ohyzda),  hydzic,  hožy  (mir.  hezký),  Sapieha  a  j.,  hrabia,  hetman, 
hoíd,  herb  (znak),  herbata  (čaj),  honor  (čest),  handel  (obchod)  a  j. 

3.  Tvrdé  l  zní  tvrdě,  z  hrdla,  na  kořeně  jazyka,  tak  že  se  blíží 
k  w  (zvláště  velkopolsky,  v  Poznansku,  cf.  luž.  a  mir.),  měkké  l 
pak  zní  měkce,  na  špičce  jazyka,  jako  Ij :  byl,  byla,  bylo,  byly,  byli, 
las,  lew,  lud  atd.  Vlastně  a  důsledně  by  se  nemělo  označovati 
tvrdé  č,  ale  ovšem  měkké  na  konci  slov  a  slabik  před  souhláskami, 
jako  je  to  u  n  a  p.,  tedy  T  jako  n  a  j.  Pak  by  též  při  l  platila  táž 
pravopisná  zásada,  jako  při  n  a  p.,  že  se  totiž  tvrdé  l  píše,  jen 
před  tvrdými  (širokými)  hláskami  a  měkké  l  zas  jen  před  měkkými 
(úzkými),  neboť  jakost  (tvrdosť  neb  měkkost)  té  souhlásky  (jako 
vůbec  všech)  se  řídí  vlastně  následující  hláskou,  širokou  neb  úzkou. 
Ale  měkké  hlásky  tak  splývají  s  £,  že  jich  podnební  živel  (i)  v  měk- 
kém l  (jako  v  n  a  p.)  zcela  mizí  (cf.  čes.  škole  m.  školě  a  p.):  las 
(=z  lias,  čes.  les.  anci),  lew  (=  liew,  mbi),  lot  (=  liot,  let,  nen), 
lód  (=  liód,  led,  nb#&),  lud  (=.  liud,  mojvl)  a  p. 

V  cizích  slovích  Poláci,  jako  Rusové,  píší  měkké  l:  Londýn, 
Ludwik,  Karol,  Leon,  malarz,  lazur,  lawa,  laternia,  lampa,  larwa, 
lagier,  los,  loterya,  loch  (sklep),  lad  (země),  lustr,  lutnia,  lira,  liceum, 
handel,  stepel,  butela,  sala,  fala,  cela,  plama  (skvrna),  mila  a  j. 
Před  souhláskou  tu  v  Polštině  však  bývá  tvrdé  l:  hold,  žold,  žol- 
nierz  (voják),  falsz,  fald,  gwaít  (násilí),  ksztaít  (podoba),  jaJmužna, 
malpa   (opice,  cf.   Maulaff?)  a  j.    Dodej  dávno  přijatá:  laciňski, 


141 


pralat,  lotr,  Lukasz,  Lucya,  pila  (míč),  lot  snad  pro  rozdíl  od  lot 
(let)  a  j. 

4.  Též  r  před  úzkými  hláskami  se  měkčí  v  rz  (zz  ř),  jež  zní 
však  jemněji,  než  české  ř,  spíše  jako  rz  (jak  je  i  píší  Rusové  v  pol- 
ských a  českých  slovích),  tak  že  Poláci  rýmují  „morze"  a  „bože" 
a  p.  Podnební  živel  (i)  měkkých  hlásek  mizí  v  rz,  tak  jako  v  č, 
a  kromě  toho  hláska  i  po  rz  zní  tvrdě,  pročež  se  i  píše  y :  rzadko 
(zz  riadko,  p^iKo,  zřídka),  rzeka  (zz  rieka,  (>hks,  i  čes.  řeka),  brzoza 
(—  brioza,  Epu3a,  bříza),  brzuch  (zz  briuch,  Epioxo),  wierz§  (zz  wierie;, 
Ktfusi),  trzy,  Rzym  atd.  V  několika  slovích  se  vysloví  rz  jako  české 
rz  ve  slově  skrz:  rzna^č  (říznouti),  marznač  (mrznouti),  mierzič 
(mrzeti)  a  p. 

5.  Změkčené  souhlásky  zubní  di,  6  se  vysloví  podobně  jako 
české  ď,  £,  jen  že  jazyk  trochu  více  zavadí  o  přední  zuby,  tak  že 
při  tom  zavzní  i  z,  s;  tedy  dž  jako  dz  a  c  jako  fe,  při  čemž  se  pří- 
zvěna  z,  s  nutně  obměkčí:  miedž  (měď),  b^dž  (buď),  niedžwiedž 
(medvěd),  pič,  dač,  nič  (nit),  mač  (mati)  a  p. 

Tyto  a  podobné  změkčené  souhlásky  š,  z,  n  se  čárkují  jen  na 
konci  slov  a  slabik  před  následující  souhláskou,  neb  ta  čárka  je 
vlastně  tak  zvaný  pajerek  (cyrillský,  '  zz  b  zz  i),  jenž  se  před  i  ovšem 
co  zbytečný  nepíše:  chodzič,  platič,  nosič,  wozič,  bronič  atd.  Tytéž 
změkčené  souhlásky  se  nečárkují  též  před  ostatními  měkkými  hlá- 
skami (psanými  s  i),  jichž  podnební  živel  (i)  s  těmito  souhláskami 
splývá  sice  foneticky,  nikoli  však  graficky,  t.  j.  i  se  tu  sice  píše,  ale 
nevysloví  se,  měkčíc  jen  předcházející  souhlásku  (pročež  by  se  to  i 
i  zde  mohlo  nahraditi  řečeným  pajerkem,  jako  je  to  v  hornolužičtině) :  *) 
dzialo  (vyslov,  džalo,  dílo),  dzieci  (=  džeci),  cialo  (zz  ěaio),  ciele. 
(zz  čel§,  tele),  ziarno  (zz  žarno,  zrno),  siostra  (zz  sostra),  siódmy 
(zz  sódmy),  niebo  (zz  nebo),  zi§č  (zz  ž§č),  ksiadz  (zz  ksa^dz)  atd. 

6.  Po  změkčených  a  rozlišených  souhláskách  c,  dz,  cz,  sz,  z  a  rz 
měkké  hlásky  znějí  tvrdě,  neb  jich  podnební  živel  (i),  těmi  souhlá- 


*)  Poláci  by  si  velmi  zjednodušili  pravopis,  kdyby  měkké  hlásky  označovali 
tak,  že  by  místo  předraženého  i  psali  jen  jeho  tečku  nad  hláskou  (jako  to 
činí  Čech  při  ě  —  ie),  tedy  á  (m.  ia),  ě  (m.  ie),  o  (m.  io),  ú  (m.  iu),  e  (m- 
i§),  a  (m.  iq)  a  dlouhé  e  (m.  ié),  o  (m.  ió) :  dzálo,  dzéci,  cálo,  cél§,  zárno, 
sostra,  södmy,  nébo,  zgc,  ks^dz  atd.,  anebo  kdyby  v  té  příčině  přijali  pra- 
vopis hornolužický.  Rovněž  by  jim  velmi  posloužilo,  kdyby  místo  složených 
souhlásek  rz,  cz,  sz  psali  jen  ř,  a,  š,  jak  to  činí  při  ň  a  š,  a  jak  i  Němci 
píší  při  transkripci  cizích  jazykův  dle  pravopisu  českého  (Husova):  třy, 
Řym,  cesto,  škola,  přyšedí,  očy,  usy. 


142 


skami  jako  pohlcený,  mizí  (a  nepíše  se);  též  i  po  nich  zní  jako  y, 
jež  se  i  píše:  praca,  serce,  Polacy,  zbože,  božy,  pieni^dze,  miedzy, 
oczy,  uszy,  Kzym  atd. 

Mazuři  vyslovují  cz  jako  c,  z  a  rz  jako  z,  sz  jako  s  (cf.  dluž., 
polab.  a  bělorus.):  zadeu,  zona,  zaba,  nasa,  sabla,  sanowano,  cas, 
cerwona,  capecka  atd. 

7.  Hrdelní  souhlásky  g,  k  v  polštině  znějí  zase  měkce  (cf.  dluž., 
polab.,  rus.,  švéd.  a  něm.  k  =  kh  před  hláskou),  tak  že  tvrdé  eay 
po  nich  zní  a  píše  se  měkce  (ie,  i):  kiedy  (cf.  tedy),  ogien,  cerkiew, 
chor^giew,  lokieé,  nogieč,  cukier,  wysoki,  wysokiego.  ubogi,  ubo- 
giemu  atd. 

8.  Souhlásky  plynné  r,  l,  m,  n  a  w  po  jiných  souhláskách  na 
konci  slov  a  slabik  téměř  -oněmují  (jako  rus.  a  stč.),  tak  že  netvoří 
zvláštní  slabiky  (jako  v  nynější  češtině),  nýbrž  jen  se  přišeptnou 
k  slabice  předcházející:  Piotr  (jednoslabičně),  wiatr,  mistrz,  mysl, 
wiódl  (z=  wiód),  mógí  (=  móg),  siedm,  osm,  pism,  piesn,  bitw,  glupstw 
(vše  jednoslabičně)  atd. 

Plynné  l,  r,  n  mezi  dvěma  samohláskama  uvnitř  slov  také  téměř 
oněmují:  krwi,  brwi,  plci  (od  krew,  brew,  plec),  drwa,  trwač,  drgaé, 
držeč,  kln§,  brna.c  (vše  jednoslabičně),  krwawy,  trwoga,  trwonic,  krna^- 
brny  (tvrdošijný),  piosnka  (vše  dvouslabičně) ;  rzemiešlnik,  pomyslný, 
módlmy  sie.  (vše  trojslabičně)  atd. 

Některé  nevyslovené  souhlásky  se  ani  nepíší,  jako  d  před  c,  a  l 
před  w  aj.:  serce,  córa,  córka,  mówa  (m.  moíwa),  mówic  (stpol.  moíwič), 
rzetelny  (čes.  zřetelný),  czwarty  (čtvrtý),  cnota,  kuíawy  (čes.  kulhavý), 
królestwo,  wež,  wežcie  (m.  wežm,  wežmcie,  cf.  przyjm,  przyjmcie), 
Drezno  (ale  drezdenski),  Gniezno  (gnieznieúski)  atd. 

0.  Hláskosloví. 

Polština  vyniká  hojností  a  rozmanitostí  hlásek,  zvláště  měkkých, 
jež  dle  jistých  pravidel  a  zákonův  (harmonie  hlásek)  ustavičně  se 
proměňují  a  střídají,  jaho  v  kaleidoskopě,  vlivem  svým  proměňujíce 
též  souhlásky,  čímž  povstává  mnoho  souhlásek  měkkých,  zvláště  tak 
zvaných  šiplavých,  jež  polštině  dodávají  rázu  neobyčejné  a  téměř 
přílišné  měkkosti  a  něžnosti. 

1.  Co  do  hlásek. 

Hlásky  polské  se  proměňují  1)  z  příčin  vnitřních,  při  tvoření  slov 
(kmenův),  podobně  jako  v  jiných  nářečích  slovanských,  a  2)  z  příčin 


143 


vnějších,  při  flexi,  čehož  v  té  míře  není  v  žádném  jiném  nářečí  slo- 
vanském.   V  tom  tedy  spočívá  zajímavá  zvláštnosť  polštiny. 

1,  Proměny  hlásek  z  příčin  vnitřních. 

Takové  vnitřní  příčiny,  jimiž  se  mění  hlásky  při  tvoření  slov 
(kmenův),  jsou  psychologické,  neb  spočívají  pouze  ve  smyslu  a  vý- 
znamu slov,  bez  ohledu  na  jich  hmotnou  stránku  (zvukovou).  Toto 
proměňování  hlásek  sluje  stupňováním  (postajnenie  neb  pokraczanie), 
neb  se  tu  k  označení  rozličných  ponětí  hláska  jednoho  a  téhož  kořene 
dle  jisté  stupnice  sesiluje  neb  i  seslabuje. 

a)  Sesilování  hlásek. 

Hlásky  se  sesilují  stupňováním,  když  z  kmene  slovesa  durativ- 
ního  se  tvoří  nomen  a  denominativní  verbum  factitivum  (na  ic)  nebo 
verbum  iterativum  (na  -ač,  -iac)  a  frequentativum  (na  -ywac),  a  to 
dle  tří  stupnic:  1.  hlásek  měkkých,  2.  tvrdých  a  3.  nosových. 

1.  Dle  stupnice  hlásek  měkkých: 

a)  (h)  (  i,  i  <  ie,  ia  (*),  ie  {%)  ^  a;  b)  i  (o  (a : 
c)  ie  (rz  e)  ^  ie,  ia  (%)  (a;  d)  ie  (=  e)  ^  o  ^  a: 

a)  (b)  <ť,  t.  j.  sesláblá  hláska  měkká,  b,  ovšem  nepsaný  (proto 
v  závorkách),  se  stupňuje  v  i:  pne  (=  pLn§,  stslov,  nbMs)  <  spinac ; 
tn§  (ThHfi)  <  przecinač;  kln§  (ku hii&)  <  wyklinač;  pomniec  (mlh)  < 
wspominac) ;  mgla  (iibrna),  mgnienie  <  migac ;  poczn§  (YbN)  <  po- 
czynač;  žm§  (subii)  ^  zžymač ;  žn§  (&bn)  ^  požynac ;  zastaralé  czte 
(YbT)  <  czytac  atd.  Chybně  se  stupňuje  rznac  (p*3)  <  urzynač,  jako 
gn§  (m)  <  naginac  (cf.  čes.  usnu  (cm)  <  usínati!). 

i(ie,  ^(zzn),  t.  j.  i  se  stupňuje  v  dvojhlásku  ie  (=  *),  jež 
se  v  polštině  i  rozšiřuje  v  ta:  widzieč  <  wiedza,  wiedziec,  wiadomosc, 
dowiadywač  si§;  wisieč  <  wiesič,  wieszac,  wiecha;  čichy  <  cieszyc, 
pociecha ;  wič  <  wieniec,  wianek,  wiano,  wiatr ;  pič  <  piana,  pienič 
(cf.  lit.  pena,  mléko,  peneti  krmiti);  bič<biada,  biedny  atd. 

ie  (*)  <  a,  t.  j.  ie  (%)  se  stupňuje  v  a  (tvrdé) :  lez§  (a*3*)  < 
przeiaz,  íazič ;  siedzieé  (c^th)  <  sad,  sadzic,  sadzač;  strzeg§  (cíptr*) 
<  straž;  rzezač  (pusám)  <raz,  obraz,  razie  obraza,  obrazič  (uraziti)  atd. 

b)  i  <  o  <  a,  *)  t.  j.  i  se  stupňuje  v  o  a  to  dále  v  a  (tvrdé) : 
pič  <  napoj,  napoič  <  upajac  i  napawač;  bič  <bój,  bosé,  bojazň  <  obawa, 

*)  V  tom  se  uchyluji  od  obecného  učení,  dle  něhož  se  prý  i  stupňuje  před- 
rážkou  v  oj,  ajj.  Mé  důvody  viz  v  mé  rozpravě  „O  stupňování  hlásky  i  a  uu. 


144 


obawiaé  si§,  badac;  neužívané  poczyc  (iioyhth)  ^pokój,  pokoic<^uspo- 
kajač;  žyč  (jkhth)  <  goič  <  gaj,  gaič;  rzynač  ((hhi/útii)  <^  roj,  roič  sie, 
zdroj,  ronič,  rod<raj5  rana,  rad;  skrzydlo,  skrzynia < skrowity  (skrovný, 
skromný);  zgrzyt  (m.  s-křit  jako  zgon  m.  skon)  skřip  (cf.  uskrzynax, 
uskřipnouti)  <  kroic  <  kraj,  ukrajac  i  zakrawac,  krawiec  (stč.  krajčí), 
skrawek  (skrojek)  atd. 

c)  ie  {—  stslov.  e)  <  ie,  ia  (—  %)  <  a>  t.  j.  ie%  jež  se  rovná 
stslov.  e,  se  stupňuje  v  dvojhlásku  ie  (u),  jež  se  v  polštině  i  roz- 
šiřuje v  ia,  a  takto  stupňovaná  hláska  se  dále  stupňuje  v  a  (tvrdé): 
gniesč  (rweT)  <  gniatač  (rmu)  <  gnat  (hnát,   stehno) ;   miešč  (iigt) 

<  zmiatac  (mit),  (cf.  motac) ;  pleše  (naei)  <  splatač  (nam)  <  plat,  plátek 
(šat,  šátek,  cf.  rus.),  plotno;  leciec  (aei)<latač  (atT)  <  latwy  (lehký), 
lacny  (laciný) ;  grzešč  (rpeE)  <  pogrzebač  (rptB)  <  grabiež ;  ciec  (tgk) 

<  uciekač  (tik)  <  przetak  (sýto) ;  lec  (aer)  <  legac  (aur)  <  Jagiew  (cf. 
1  agier)  atd. 

d)  ie  (—  stslov.  e)  <  o  <(  a :  wiese  (bci,)  <  wódz,  wodzič,  woje- 
woda  <  prowadzač;  niešc  (wec)  <  nosič  <  unaszac ;  rzec  (peis)  <  rok,  od- 
roczyc  <  odraezač;  ciec  (tsk)  <  tok,  toczyč  <  wytaczač;  ciepío  (Tenao) 

<  topič  <  wytapiač ;  grzešč  (rpeß)  <  grob  <  grabie,  grabač ;  pleše  (naei) 

<  plot  <  platwa  (vor,  krov);  lec  (aer)  <  íože,  poíožyc;  mówié  (rus. 
mojibhtl,  stsl.  iia-LBHTH)  <  rozmawiač;  robic  <  przerabiač;  zniewolic 
<^  zniewalac ;  korzyc  <  karac ;  pomnožyc  <  pomnažač ;  powtórzyc  ^  po- 
wtarzač ;  kol§  <  przekalam ;  por$  <  rozpárám  atd. 

Jak  vidět  obě  měkké  hlásky  i  a  ie  (stslov.  e)  se  stupňují  stejně 
dvojím  spůsobem  a)  v  ie,  ia  (—  %)  a  to  dále  v  a  (tvrdé)  a  b)  v  o 
a  to  dále  v  a. 

2.  Dle  stupnice  hlásek  tvrdých. 

a)  W<y      # y  CJ  W<«;  $  w<°<«; 

a)  t.  j.  sesláblá  hláska  tvrdá,  t»,  ovšem  nepsaný 

(proto  v  závorkách),  se  stupňuje  v  ty,  jež  se  rovná  stslov.  É:  dm§ 

<  dym,  nadymac;  tkac  (tik)  <  dotykac ;  ssač  (clc)  <  wysysac ; 
spac  (cm)  <^  usypiac;  pchač  (n*E?í)  <  pychá,  odpychac;  zwac  (ßiB),  zowe 
(316*)  <  nazy wač ;  rwač  '(jub)  <  rozrywac ;  dbac  (a,™)  <  zdybac  (při- 
stihnouti);  poslac  (cia)  <  posyíac;  poíkn^c  (ans)  ^poiykač;  pomknac 
(m-lk)  <  pomykac  atd. 

ý  <^u:  tyč  <  tuk,  tuczyč  (činiti  tučným)  ;  ginač  <^  zguba,  gubič; 
ryč  <  ruch  (cf.  ruchadlo),  ruszyč,  ruszač;  síyszeč  <  siuch,  sluchačí 
dychac  <  duch,  duszyč  atd. 


145 


b)  #<o<a*):  ryc<rów,  równy,  rola,  robič  <  radí  o ;  kryč  <  po- 
krowiec,  skromný  <  krase ;  myč  <  mocz,  omoezyč,  mokry  <  maezač ; 
nyč  <  iiawa  (cf.  něm.  Nachen),  nawič ;  byč  <  bawič  (cf.  stač  a  stawic), 
zabawa  (cf.  obawa  od  bič),  pychaé  <  pachač  (orati),  chwycič  <  ehwa- 
tac  atd. 

c)  (i)(w:  bdziec  (eijO  < budzié,  obudzaé;  chciec  (xiiT)<chuč 
(cf.  chex) ;  dme.  faiu)  <  duma  (pýcha),  dumny  (pyšný) ;  pchač  (bw) 

<  puch,  puchn^c,  ropucha  atd. 

d)  t*<o<a*):  kuč  <  oków,  podkowa ;  truc  <  otrów,  trocha  <  trawa, 
trawič,  ztráta,  tracič ;  strumieú  <  ostrów,  ostrog  (cf.  stromy,  strmý, 
něm.  Strom) ;  sluč  <siowo  <  slawa,  slawič;  pluc  <  píowac  <  plaw,  píawic 
(cf.  stawic),  piakač  atd. 

Jak  vidět,  stupňuje  se  i  (v  polštině  ovšem  nepsaný)  dvojím 
spůsobem:  a)  v  y  a  l)  v  u\  a  obě  hlásky  tvrdé  j/aiíse  stupňují 
stejně :  v  o  a  to  dále  v  a. 

3,  Dle  stupnice  hlásek  nosových. 

a)  i$  (=»)<§  (=*>,  q  (==*)•       n  (=■)<$  (=*)i  2  = 

a)  ie  (zui)(e  (=  »),  a  (=z  s),  t.  j.  měkká  nosovka  krátká  se 
stupňuje  v  tvrdou  nosovku  krátkou  neb  dlouhou:  wi^dn^c  (kä$) 

<  w^dzic  (*ä),  w§dzone,  swad  (smoud,  čmoud) ;  si§d§  (cmn)  <  sad 
(c^i),  s^dzič,  s^dzia  (cs^hbi)  ;  grz§zn^č  (rf>si3)  <  gr§z,  gr^zič  (rpÄ3) ; 
zaprz§g§  (npíir)  <  pr§ga  (n(>xr),  pr^g;  prze-de.  (npAft)  <  prajl,  pr§dki 
(npftft) ;  trz§s§  (t(>m)  <  tr§sa  (t(>äc),  tr§zla,  tracič,  wstr§t,  natr§tny ; 
mi§sič,  mi§szač  (mät)  <(  m§t  (iust),  m^cič  atd. 

b)  iq  (zzfl)^e  (=  «),  $  (=  s),  t.  j.  měkká  nosovka  dlouhá  se 
stupňuje  v  tvrdou  nosovku  krátkou  neb  dlouhou;  wia^zač  (Em)  <^w§zel 
(ä3);  si^kna^  (cm)  <  s^ezyč  (cäk);  ci^gn^č  (Tar)^t^gi  (™),  nat^žyč, 
wst^ga,  wstajžka;  miac  (math,  cf.  miejdri,  MM)<^m§ka  (ii^na),  m§czyč 
i  m^ka;  krza^tač  si§  (Kpať)  <  kr§cič  sie.  (kp^t),  kr§ty,  okr§t,  po- 
kratki  atd. 

b)  Seslabování  hlásek. 

Hlásky  se  seslabují  stupňováním,  když  ze  jména  neb  ze  slo- 
vesa trvacího  se  tvoří  sloveso  jednodobé  (na  -nqé)  neb  začínavé 

*)  I  v  tom  se  uchyluji  od  obecného  učení,  dle  něhož  se  prý  y  a  u  stupňuje 
předrážkou  v  ow,  aw,  wa.  Mé  důvody  viz  v  mé  rozpravě  „O  stupňování 
hlásky  i  a  u.u 

Tř,:  Filosofie,  dějepis  a  filologie.  10 


146 


a  podmětné  (na  -ieé)  a  vícedobé  (na  -ywac),  a  to  dle  následující 
stupnice  zpětné: 

a)  wayy,  u  >  y  >  (i) ;  h)  ia,  ie  (¥)  yiy  (b) ;      (stslov.  e) >  (b) : 

a)  way  y,  t.  j.  původní  slabika  wa,  někdy  už  stažená  v  u, 
slábne  v  ?/ :  kwas,  kwasič,  kwašny  y  kisn^č,  kisniec,  kisač,  kisíy ; 
kwap,  kwapic,  kwapliwy  >  kipieč ;  nauka,  uczyc  (vak)  >  przy  wykn^c, 
zwykiy,  zwyczaj. 

uy  yy  (i) :  rudy  y  rydzy  y  rdza  (pira^a),  rdzawiec ;  suchy  y  usy- 
chac>  sehnte  (w-);  duch  y  dychač  y  dech,  tchu  (w),  westchnač 
(vzdechnouti),  natchnienie  (nadšení) ;  duj§  y  dme.  (jv&m)  ;  sypač,  usypiač 
y  spac  (cín),  sen,  snu;  pluč  >  plynné ;  sluc >  síyn^č ;  kuc^kinač; 
ruch  y  rychlý;  strumien  >  Stryj  atd. 

b)  ia,  ie  (n)>z>(h):  šwiatío,  šwiat,  swiecic y  šwitňač  (cBbť); 
ciasno  (tuc)  y  císd^c  (thck);  lepič  (nun)  y  lipnax;  rzezač  (f>*3)  y  rzna^č 
(f>b3)  atd. 

ie  (stslov.  e)>(b):  lec,  legi  (aer)^lgn^c  (abr);  žec,  žegl  (sběr) 
y  žgn^č  (ffibr)  atd. 

2.  Proměna  hlásek  z  příčin  vnějších. 

Takové  vnější  příčiny,  jimiž  se  proměňují  hlásky  při  flexi,  jsou 
fysiologické,  neb  spočívají  v  mluvidlech  a  jeví  se  v  tom,  že  hlásky 
se  mění  vlivem  (výslovností)  hlásky  neb  souhlásky  následující,  zřídka 
předcházející. 

a)  Vliv  hlásek  na  hlásky. 

Proměny  hlásek  při  flexi  povstávají  z  trojí  příčiny  složité,  neb 
kromě  hlásky  následující  zde  působí  vždy  též  souhláska  následující, 
dopouštějíc  nebo  zamezujíc  tu  proměnu.  První  takovou  příčinou  slo- 
žitou hlásky  se  rozšiřují,  druhou  se  dlouží  a  třetí  se  stahují. 

1.  Rozšiřování  hlásek. 

Hlásky  úzké  (měkké)  před  následující  hláskou  širokou  (i  skleslou 
v  i,  ovšem  nepsaný,  po  souhlásce  tvrdé)  se  rozšiřují  (nateženie),  ne- 
překáží-li  tomu  následující  souhláska  retní  neb  hrdelní,  a  sice  takto: 


147 


a)  ie  (b,  e)  -f- 1*)  =  io  (b,  e) ;  b)  ie  (u)  -f-  t  =     (*) ;  c)  i§  (ä)  -f-  % 

=  za  (íi)  : 

(stslov.  h,  e)-!-^^*0  (stslov.  b,  e),  t.  j.  úzké  (měkké)  íe, 
jež  se  rovná  stslov.  b,  e,  před  následující  hláskou  širokou,  již  ozna- 
čuji i,  se  rozšiřuje  v  20,  jež  se  rovná  stslov.  b,  e:  wies  (ßbcb) 
<  wioska ;  dzieň  (ftbMb)  <(  dzionek ;  pien  (nbMb)  <  pionek ;  ziemia  (3eiim) 
^ziomek,  poziom;  szesc  (uiecTb)  <  szostak,  szósty;  pieršcieň \  pier- 
šcionek;  kmieč  <  kmiotek ;  miesc  (iie-r)  <  miot§,  miot^,,  miotač,  miotía; 
niesc  (mcc)  <  nios§,  nios^,  niósi,  niosla ;  bierz  (cep)  <  biore,  biora, ; 
ziele  <  ziola ;  nasienie  <  nasiona ;  wesele  (m.  wiesiele)  <  wesola  (m. 
wiesiola);  przyjaciel  <  przyjaciolom;  dzi^ciol,  žywioí,  wieczór,  lód,  lodu; 
macocha,  požoga,  siostra,  žona,  pszczoía,  czolo,  jezioro;  wion^é  (z= 
zz  *  BbNKTH,  cf.  rzn^c) ;  zionac  (3bii),  chwionax,  grzon^č  (zz  rpbM-,  rpbim, 
cf.  rus.  rpáHVTfc),  zgrzonac  (zz  cirpbH^TH,  zgrzebnax)  atd. ;  ale  niebo, 
ciepío;  piek§,  pieka,,  pieklo;  grzeb§,  grzeba^  grzeblo  atd. 

Též  konečné  ie  (stslov.  ie)  v  příslovcích  se  rozšiřuje  v  io  (jako 
v  ruštině  pod  přízvukem):  tanio,  dužo,  chyžo,  ra^czo,  pieszo,  gor^co, 
milcz^co,  poprzednio,  bezpošrednio,  odpowiednio,  zasadniczo,  poje- 
dynczo  atd.  I  ve  složení  taková  příslovce  mají  konečné  ie  rozšířené 
v  io :  iloczas,  iloraki  (ale  ilekroč),  wieloryb,  tyloletni,  pierwszorz§dny, 
dalszolinijny,  trzecioosobowy,  teražniejszoczasowy  atd^ 

b)  ie  («)  -f- 1  zz  ia  (n) :  wieniec  (k*h)  <  wianek,  wiano,  wiatr; 
siesc,  siedzieč  (c*a)  <(  siedzial,  siadac;  wiedzieč  (bh$)  <  wiedzial,  po- 
wiadač,  wiadomošc,  šwiadek,  dowiadywač  si§;  jesč  («$)  <sniadac,  jadio, 
obiad;  znalešc  (a*3)  <(  znalazl;  dojrzeč  (3p*)  <  dojrzaly ;  niedziela  <  po- 
niedzialek;  niedžwiedž  <niedžwiadek;  strzelac  <  strzala ;  caly,  calowač; 
gwiazda,  ciasto,  ciaío,  smialy,  siano;  szlachta,  ofiara,  pralat,  prasa 
atd.;  ale  lewy,  niemy;  chleb,  rzeka,  snieg;  sieke.,  siek^;  strzeg§  atd. 

Výjimkou  v  několika  slovích  (jako  v  ruštině)  rozšiřuje  se  ie 
(%)  v  io:  siodío,  piosnka,  sionka,  przysionek.  Naopak  zas  miano 
(z  mieno  zz  imeno,  cf.  luž.  mjeno,  slk.  měno),  mianowač,  místo  imiono, 
imionowac. 

c)  ie  (ai)  -|~  %  zz  iq  (si) :  piec  <  pi^ty,  piatek ;  dziewi§č  <  dziewiaty ; 
dziesi^č  <  dziesi^ty,  dziesi^tka,  pi§  cdziesi^t  atd. ;  ale  pi§ta,  pi§tno, 
šwi^ty,  swieto,  je.zyk,  grz§da,  szczenie.ta  (cf.  čes.)  atd. 


*)  Ten  -b  znamená  širokou  (tvrdou)  hlásku  vůbec,  i  i,  v  polštině  ovšem  ne- 
psaný, ale  tím  neméně  i  tam  v  tvrdých,  souhláskách  bytně  obsažený 
a  působící. 

10* 


148 


Zúžování  hlásek. 

Kozšířené  hlásky  se  obyčejně  zase  zúžují  (wa^tlenie),  když  ná- 
sleduje hláska  úzká  i  h,  nepsaný,  po  měkké  souhlásce  plynné,  zubní 
neb  sykavce,  a  sice  takto : 

a)  io-\-h*)=zie]  h)  ia-\-h-=zie;  c)  m  +  hzzze;   d)  a  +  bzze; 

a)  io  -f-  h  =  ie:  anioly  >  anieli,  anielski  (=  anielBski) ;  jezioro  > 
w  jezierze;  wiosna  >  wiesenny  (m.  wiesienBny);  wiod§  >  wiedziesz ; 
wioze.  y  wieziesz ;  bior£>  bierzesz;  czoío  >  w  czele,  czelny  (rz  czeltny), 
naczelnik;  žona>  žeňski  (^zženLski);  czerwony  (m.  czerwiony)  y  czer- 
wieňszy;  wesoly  (m.  wiesioly)  >  weselszy  (m.  wiesiel&szy) ;  uczony 
y  uczeni,  uczenie,  uczeňszy;  sioío  >  sielski ;  lód,  lodu  y  gololedž 
(náledí);  niosly  >  niesli;  wiodfy  >  wiedli,  atd. 

b)  ia  +  h  zz:  ie:  las  >  w  lesie,  lešny ;  lato  >  w  lecie,  letni :  miasto 
y  w  miešcie,  miejsce,  miejski;  wiara  »ierze,  wierzyč,  wierny;  dzial 
y  dzielic;  wiatr  y  powietrze;  ciaío  >  cielesny,  cielsko;  biaíy  >  bieli, 
bieléj,  bielszy,  bielič;  blady  >  bledziéj,  bledszy;  kolano  >  pokolenie; 
zwiercadío  y  zwiercedlič  sie. ;  widziat,  widziala  y  widzieli ;  cierpiaí,  cier- 
piaíy  y  cierpieli  atd. 

c)  iq  -j-  b  =  |§:  pieni^dze  y  maío  pieni§dzy,  pienie.žny ;  zaja^c  y  ile 
zajecy,  zajeczy;  miesiax  >  pi§č  miesie.cy,  miesi§czny;  m o sia^dz  >  mo- 
si§žny;  paj^k  >  paj§czy,  paj§czyna;  zwi^zíy  y  zwiežlejszy  atd. 

d)  q  +  h  —  e :  s^d  y  sedzia ;  ma^dry  >  m§drzy,  m§drzec,  m§drszy ; 
w^zki  y  w§žszy ;  skapy  y  ske.pszy ;  gol^bek  y  goíebica,  golebiec ;  d^bek 
^>  debiec  atd. 

Nynější  polština,  proti  staré,  někdy  zanedbává  oužení  hlásek: 
po  czole,  na  jeziorze,  o  žonie,  siostrze,  siostrzenica,  w  sianie,  na 
šcianie,  ciašniéj,  czeladž,  czeladnik,  tysi^czny,  ocalié,  želazny,  królowie 
(ale  bezkrólewie,  królewski,  królestwo),  koniowi  atd. 

2.  Dloužení  hlásek. 

Zanikne-li  při  flexi  nebo  při  tvoření  slov  (deminutiv)  hláska, 
nejčastěji  konečná,  bezpřízvučná  (sesláblá  v  h,  jež  se  ovšem  v  pol- 
štině nepíší),  tak  že  slovo  má  o  slabiku  méně,  pak  se  předcházející 
hláska  náhradou  dlouží  (pochylenie),  nepřekáží-li  tomu  souhlásky 
tupé  (temné,  okamžité,  explosivní)  a  sice: 


*)  Ten  &  znamená  úzkou  (měkkou)  hlásku  vůbec,  i  b,  v  polštině  ovšem  ne- 
psaný, ale  tím  neméně  i  tam  v  měkkých  souhláskách  bytně  obsažený 
a  působící. 


149 


a)  e  (==  o,  i)  <  é,  ie  (z=  e,  l,  *)  <  »Y;  b)  o  <  tf,  zo  (=  e)  <  ió\  c)  e 

(*)<  s,  Ǥ  <^  w: 

ö)  e  (stslov.  o,  teď  jen  v  L.  sg.  m.  n.  a  G.  D.  L.  sg. 

f.  zájmen  a  přídavných:  o  tém,  nowém  (cf.  toml  a  ternu  atd.),  téj 
nowéj  (cf.  toiä,  toh);  stpol.  i  dészcz,  iéžka  (ted  lyžka)  a  p. 

ie  (stslov.  e,  l,  *)<íe:  nejvíce  v  L.  sg.  m.  n.  a  G.  D.  L.  sg. 
f.  zájmen  a  přídavných:  o  niém,  taniém  (cf.  wieiib  a  niemu  atd.), 
u  niéj,  taniéj  (cf.  i€H);  niesie  <  niéšč ;  ciek§<ciéc;  legn§<léc; 
leje  <  léj ;  wiedza,  <  wiédz;  zlodziéj ;  dzis  (m.  dziéjš  =  dzienš,  cf.  luž.) ; 
mniéj,  wi§céj,  pierwéj  (m.  stp.  pierwiéj,  cf.  žywiéj  a  p.),  piérwszy  atd.; 
stpol.  také  chléb,  šniég,  smiéch  a  p. 

b)  o<(o:  kolo  <  kol,  kólko;  glowa<gJów,  gíówka;  noga<nóg, 
nožka ;  woda  <  wód,  wódka ;  dobro  <  dobr ;  stodola  <  stodol ;  koza  <  kóz ; 
szkoia  <  szkóí,  szkólka;  morze^mórz;  rola<ról;  znowu  <  znów  ; 
cože^cóž;  ktože^któž;  oto<(otóž;  od  czego^od  czegóž;  spojrzec 
<  spójrz. ;  modlič  si§  <  módi  si§,  módlmy  sie,  mrówka  atd. 

to  (stslov.  e)  <  ió :  siostra  <  sióstr ;  jezioro  <  jeziór,  jeziórko  ; 
ziola<zióJ,  ziólko;  pszczola  <  pszczóí,  pszczóika  atd. 

e  (fi)<«  (ä):  reka  <  rak,  raxzka;  wst§ga  <  wstaj*,  wstažka; 
b§d§  <  b^dž,  ba^džcie;  k§dy  <zk$d ;  t§dy<zt^d;  g§sty  <  ga^szcz ;  g§s 
<ga,ska  atd. 

ze  (ä)  <  (ä)  :  šwi§to  <  swiaj; ;  mi§so  <  mia^s,  minsko ;  ksiega 
ksi^g,  ksiaika;  grz§da  <  grzaji,  grz^dka;  si§d§  <  sia.dž,  si^džcie;  žre- 
bi§ta  <  žrebiaj:,  žrebi^tko  atd. 

Někdy  se  zanedbává  dloužení:  dorn,  kon,  dzwon,  Piotr,  žywiol, 
popioí,  (osioí),  okr§t  (koráb),  or§ž  (zbraň),  szczek  (třesk),  džwiek 
(zvuk)  a  p. 

Krácení  hlásek. 

Zdloužené  hlásky  se  zase  krátí  čili  vracejí  v  původní  krátké, 
když  v  následující  slabice  přibude  hláska  plná: 

a)  éy  e,  iéy%e\  b)  óy  o,  ióyio;  c)  qye  (fi),  iq  (a)>ze: 

a)  éy  e:  tém  >  ternu  (cf.  tym  a  temi) ,  nowém  >  nowemu, 
dészcz  >  deszczu  atd. 

iéy  ie :  koléj  >  kolei ;  kléj  >  klejů ;  oléj  >  olejů ;  zlodziéj  >  zío- 
dzieja;  mniéj  >  mni ejszy,  šniég  >  sniegu  atd. 

b)  o>o:  sól  >  soli;  íódž  >  lodzi;  stol  >  stolu,  stolek,  stolarz 
pokój  >  pokojů;  bóg>bOga;  bóbr  >  bobra;   olów  >  olowia;  ów> 
owa,  owo;  mój  >  moja,  moje;  zdrów  >  zdrowa,  zdrowe  atd. 


150 


ió  y  io :  aniól  >  ariiola,  anioíek ;  kosciól  >  kosciota ;  klasztór  (m. 
klaszciór)  >  klasztora;  wieczór  y  wieczora;  miód  >  miodu,  miodek; 
lód^lodu;  niósí>  niosla,  niosío;  plótí  >  plotia,  plotío;  wesói  (m. 
wiesióí)  >  wesoly ;  sród  >  šroda,  šrodek ;  przód  >  przodek  atd. 

c)  a  (a)  y  e  (&) :  majž  y  m§ža ;  da_b  >  d§bu ;  zah  >  z§ba ;  golab 
>goleJ)ia;  gata^ž  >  gaí§zi ;  wnatrz  >  wn§trzu ;  dax,  daj  >  d§ía,  deh), 
d§ty;  gina^č,  ginai  >  gineja,  gineH  atd. 

iq  (a)  y  ie  (r)  :  ksia^dz  y  ksi§dza,  ksi§ža ;  rza^d  y  rz§du ;  wzglad 
y  wzgl§du  ;  wziač,  wzial  >  wzieja,  wzi§Io,  wzi§ty ;  poczač,  poczaj  y  po- 
czefct,  pocze,li,  pocz§to  atd. 

3.  Stahování  souhlásek. 
S  dloužením  náhradným  částečně  spadá  i  dloužení  stažením  dvou 
hlásek  v  jednu,  přičemž  nejprv  zmizí  přídechy  (je  dělící),  pak  se  první 
hláska  spodobí  druhé  (následující),  načež  splynou  v  jednu  (původně 
dlouhou. 

a)  ie  '-{-je  z=l  ié;  b)  ie  -{-ja  ~  iä;  c)  o  -\-ja  —  ä;  d)  a  -f-  je=z 
e)  o~{-jez=2é;  f)  o  +  (j)i=zy,  ie  +  (j)i=i;  j)  o+jezzzq, 
™  +Íf  =  ia /  h)  0  +Ja  *t=  q,  ie  -\~jq  =  iq  : 

a)  ie-\-je-=.ié:  šmiém,  umiém,  rozumiém  atd.  (cf.  rus.),  jinak 
i  jém,  wiém,  powiém  atd. 

b)  ie  -\-ja  =  iä:  siač,  siali;  wiač,  wianie;  chwiač  si§,  chwiali 
si§;  šmiač  si§,  šmiali  si§;  grzač  atd.,  jakož  i  uczenia,  žycia,  otaoia 
a  p.  (cf.  rus.). 

c)  o-{-ja-=za:  stač  (stoječ),  stal;  bac  si§,  bal  sie.  (cf.  bojazň), 
mä,  twä,  swä,  nowä  ap. 

d)  a-{-je  —  ä:  znäm,  gräm,  mäm,  däm,  woläm  atd.  (cf.  rus.). 
Též  stažením  zdloužené  hlásky  se  zase  krátí  čili  vracejí  v  pů- 
vodní krátké,  jakmile  pomine  stažení: 

ad  a)  smiej^,  šmieja_c,  umiej^,  rozumieja.;  jedza,,  wiedza^  po- 
wiedzq,  atd. 

ad  b)  siej§,  wiej§,  chwiej§  si§,  smiej§  si§,  grzej§  atd. 

iid  c)  stoj§,  stoisz,  stojaj  boj§  si§,  bojac  si§  atd. 

ad  d)  znaj^,  znajíc;  grajř^,  maja.,  dadz%  wolaja^  atd. 

Nynější  polština  často  zanedbává  označovati  délku  netoliko  a,  ia, 
ale  i  é,  ié,  řidčeji  o,  ió. 

V  některých  slovích  zůstává  hláska  dlouhá,  zvláště  o,  ió,  proti 
tomuto  pravidlu  (dílem  ze  stažení,  dílem  snad  i  vlivem  přízvuku),: 
król,  króla,  który,  wtóry,  wtórzyč,  córa,  skóra,  góra,  róža,  pióro,  szósty, 
wrócié,  póki,  póty,  Józef,  nóta,  nócič,  norek,  nórzyč,  mówič,  próba, 
stósunek,  w  ogóle,  szczególowo  a  j. 


151 


b)  Vliv  souhlásek  na  hlásky. 

Některé  souhlásky,  jako  plynné  a  nosové  ?,  r,  m,  n,  působí  na 
hlásky  předcházející,  a  jiné,  jako  hrdelní  a  podnební  g9  c,  dz,  cz, 
sz,  z  a  rz  působí  zas  na  hlásky  následující. 

1.  Při  plynných  ř,  r  mezi  dvěma  souhláskama  děje  se  proměna 
a  záměna  hlásek  (e  zz  s,  ie  zz  &,  h  zzi,  a  zz  a)  poněkud  jinak,  než 
při  obyčejném  rozšiřování,  dloužení  a  stupňování.  Tak  před  r  je  e 
(tvrdé  ==  i)  zaměněno  hláskou  a  a  ie  (měkké  zz  l)  se  tam  rozšiřuje  v  ia 
(nikoli  v  w),  cf.  stpol.  nosovky  an  (a)  a  ^an  (iq);  před  č  jsou  ty  po- 
měry zas  jinaké. 

t  a)  ar  zz  ar;  br  -\-  5  zz  iar  (ar) ;  br -\- b  zz  ier  (er);  b)  rö  zz  r(e); 

n  zz  rz( e)  : 

a)  5rzz  ar  (rus.  op),  t.  j.  za  původní  (indoevropskou)  hlásku 
širokou  (již  označuji  vůbec  i)  před  plynnou  souhláskou  r  má  pol- 
ština a.  Polština  tedy  zde  (před  r)  zachovala  i  původní  hlásku  (a) 
i  její  postavení  (před  r),  podobně  jako  ruština  (kdežto  čeština  a  srb- 
ština  tu  mají  už  jen  t.  zv.  polohlásku  r  [t.  j.  r  s  tvrdou  hláskou  se- 
sláblou  a  nepsanou]  a  stslovenština  t.  j.  p  se  širokou  hláskou 
sesláblou  a  psanou,  ale  přesmyknutou) :  garb,  hardy,  gardzic,  gardío, 
kark,  karkač,  chart,  targ,  skarb,  bark,  bardzo,  marchew,  warkoc,  barč, 
barszcz,  garsč,  garniec,  karmia,  karczma,  tarcza  (terč),  warga  (ret), 
warczeé,  Warszawa  (f.  vrš  a  Vršovci)  atd. 

w  -|-  5  zz  iar  (ar,  rus.  ěp),  t.  j.  za  původní  úzkou  hlásku  (již 
označuji  vůbec  b)  před  po  němž  následuje  hláska  široká  (zde 
vůbec  t),  má  polština  ia  (po  změkčených  souhláskách  a  po  retnicích 
pouze  a),  kde  má  ruština  pod  přízvukem  ěp  (zz  jor),  tak  že  polština 
i  zde  (před  r)  zachovala  nejen  původní  hlásku  úzkou  (ia),  ale  i  její 
postavení  (před  r),  jako  ruština  (kdežto  čeština  obyčejně  a  srbština 
vždy  tu  má  už  t.  zv.  polohlásku  r  [t.  j.  r  s  úzkou  hláskou  sesláblou 
a  nepsanou]  a  staroslovenština  f>h  t.  j.  f>  se  sesláblou  hláskou  úzkou 
psanou,  ale  přesmyknutou) :  ziarno,  dziarski  (drzý),  čwiartowač  (cf. 
čwierč),  sarna,  sarkač,  czarny  (cf.  czernič),  czart,  žarl  (žral),  žart  (Scherz); 
czwarty  (cf.  cwierč),  martwy  (cf.  šmierč),  twardy  (cf.  twierdza),  warsta 
(cf.  wiercieč),  marznčic  (cf.  mierzič),  naparstek  (cf.  pieršcieň);  tarn  (cf. 
ciernie),  darn,  tarif  (třel),  tarty  (třen)  atd.  I  v  cizích  slovích  e  před 
r,  a  někdy  i  po  r,  rozšířeno  v  a:  karb  (kerb),  karbowač,  wart  (werth), 
warsztat  (Werkstatt),  warcaby  (čes.  vrchcaby,  něm.  Werf-Zabel=:Tafel), 


152 


bardo  (čes.  berdo,  fr.  vere  ďeau),  barlog  (Bärloch  ?) ;  cf.  prasa  (Presse), 
prasowač,  praíat,  rachunek  (Rechnung),  centnar,  kraj  car,  malarz,  wach- 
larz  (Fächer),  cm^tarz  (cimeterium),  cal  (Zoll),  fala  (Welle),  žagiel 
(Segel)  atd. 

w  -f-  J>  =  ier  (er,  rus.  ep)  t.  j.  za  původní  úzkou  hlásku  (již 
označuji  vůbec  b)  před  o\  po  němž  následuje  opět  úzká  hláska,  má 
polština  ie  (po  změkčených  souhláskách  ovšem  pouze  e),  tak  že  i  zde 
zachovala  hlásku  i  její  postavení  (před  r\  jako  ruština  (kdežto  če- 
ština obyčejně  a  srbština  vždy  i  tu  mají  t.  z,  polohlásku  r,  a  staro- 
slověnština  f>h  t.  j.  p  s  úzkou  hláskou  sesláblou  a  přesmyknutou) : 
cwierč  (čtvrt),  czernič,  ciernie  (trní),  smierc,  twierdza,  wiercieč,  mierzic, 
pierš,  pieršc  (stpol.),  pieršcien,  serce  (stp.  sierce,  cf.  miíosierny),  sierp, 
zwiercadlo  (m.  wziercadlo,  f.  wzierac),  wierzch  (vrch),  wierzba  (vrba), 
wiersza  (vrš)  wierzgac  (vrhati),  dzieržec  (držeti)  pierwszy,  cierpieč, 
pierszec,  pierzchliwy  (prchlivý),  wiersz  (verš)  czerw,  czerwony,  czerwieň, 
czerpač,  czerstwy,  uszczerbek,  szczerbina,  žertwa,  cerkiew,  Serb  a  j. 

b)  rs  r(e)  (rus.  po),  t.  j.  za  původní  hlásku  širokou  (zde  i) 
jpo  r  má  polština,  jako  jinde,  e  (tvrdé  a  nestálé),  jež  klesá  v  %  (ne- 
psaný), když  ho  není  třeba  k  výslovnosti  (je-li  totiž  ještě  jiná  hláska 
na  konci  slova):  brew  (brva),  G.  brwi  (jednoslab.),  krew,  G.  krwi 
(jednoslab.),  drwa,  G.  drew,  drgač,  držeč  (vše  jednoslabičně),  kres 
(okres),  kret  (krtek),  precz  (pryč),  trzcina  (m.  trscina),  cf.  cizí  kreta 
(Kreide)  a  p. 

rb-zzrz(e)  (rus. /?e),  t.  j.  za  původní  hlásku  úzkou  (zde  b)  po  r 
má  polština,  jako  jinde,  ie  (nestálé  e  měkké,  jímž  se  r  měkčí  v  rz)\ 
chrzest,  chrztu  (m.  chrzstu),  grzbiec,  grzmieč,  brzmiec,  trzmič  (strměti), 
trznadel  (m.  trsnadel,  čes.  strnad),  zgrzyt  (m.  skrzžyt,  cf.  rus.  CKpeacéTi) 
a  j.,  ale  brnac  (m.  brzna^č,  cf.  břísti,  zabřednouti)  a  Grek  (m.  Grzek), 
ač  Grzegorz. 

IL  a)  ü  =  el)  ot,  (ul)  i  lo,  lu;  ü  =  fí;  ü  -\-ö  zziol;  b)  h  zz  l(e); 

hzzl(e): 

a)  dzzel,  oč,  (ul)  i  lo,  lu  (rus.  oji),  t.  j.  za  původní  hlásku 
širokou  (zde  i>)  před  l  polština  (úchylně  od  ruštiny,  s  níž  jinak  tak 
souhlasí  co  do  hlásky  i  jejího  postavení)  má  rozličné  hlásky  tvrdé 
(e,  o,  u)  dílem  před  l  (tvrdým),  dílem  také  jpo  něm  (v  několika  slovích 
má  tu  i  úzké  i  před  l  měkkým,  kde  ruština  má  oji)  :  welna  (vlna, 
lana),  Weítawa,  Peltew,  peíny,  peízač  (plaziti  se,  cf.  oplzlý,  plž,  šplhati), 
Cheim  (Chlum),  kielb  (pískoř),  kielbasa  (klobása),  zgielk  (shluknutí) ; 


153 


kolpak,  koltun  (plica  polonica,  cf.  čes.  klk,  kluk,  rus.  kjíoki,  něm. 
Flocke),  puík  (m.  pólk),  mówič  (stp.  molwič),  chusta  (m.  chósta  z= 
cholsta,  cf.  rus.  xojictI)),  síoňce,  (m.  solňce,  cf.  lsoic  sie.  i  sinic  si§); 
diug,  dlugi  (dlouhý),  slup,  díubač  (dlabati),  tluc,  tíumacz  (i  tlómacz), 
tíusty  atd. 

ü  zz,  il  (rus.  oji,  ale  luz.  iel,  lit.  il),  t.  j.  v  několika  slovích  má 
polština  po  retnicích  před  následující  hrdelnicí  il  (měkké)  ve  shodě 
s  hornolužičtinou  a  litevštinou,  proti  ostatním  nářečím  slovanským: 
wilk  (vlk,  hluž.  vjelk,  lit.  vilkas),  wilga  (vlha),  wilgoc  (vlhkost),  wil- 
gotny  (vlhký),  milczec  (mlčeti,  hluž.  mjelčec),  pilch  (plch,  hluž.  pjelsc 
plsť);  ale  puík  (m.  pólk). 

BÍ-f-  ö  zz  iol  (rus.  ěji),  t.  j.  před  l  (tvrdým)  polština  rozšiřuje  ie, 
jako  jinde  v  to,  (po  změkčených  souhláskách  se  ovšem  píše  pouze 
o  m.  io):  czoín  (člun),  czolg  (plaz),  czolgaé  sie  (klouzati  se),  žóíty, 
žólcz,  žóíknac  (žloutnouti),  žóíw  (želva),  žolna  (žluna)  a  p. 

b)  h  zz  l{e)  (rus.  jio),  t.  j.  za  původní  hlásku  širokou  (zde  s) 
po  l  má  polština,  jako  jinde,  e  (tvrdé  a  nestálé),  jež  klesá  v  5  (ne- 
psaný), když  ho  není  třeba  k  výslovnosti :  plec,  G.  píci  (jednosl.),  iza 
(m.  siza),  G.  pl.  lez,  lezka  (slzička),  jablko  (dvousl.)  G.  pl.  jablek, 
pchla  (m.  blcha,  blecha),  G.  pl.  pcheí  (m.  blech),  lyžka  (m.  léžka, 
lžice),  blysn^č  (m.  bíesn^č,  blesknouti)  a  p. 

Uzzl(e)  (rus.  jie),  t.  j.  za  původní  hlásku  úzkou  (zde  b)  po  l 
má  polština  jako  jinde,  ie  (nestálé  e  měkké),  jehož  i  ovšem  ve  změk- 
čeném l  zaniká:  kln§  (jednosl.),  klety  (kletý),  klwac  (jednosl.  klovati), 
plwac  (jednosl.,  stč.  plvati),  lsnič  si§  (lesknouti  se)  a  p. 

Tatáž  nápadná  shoda  mezi  polštinou  a  ruštinou  panuje  i  při 
stupňování  hlásek^  úzkých  i  širokých,  při  plynných  souhláskách  r,  l  po 
jiné  souhlásce: 

111.  a)  n  <  rza,  w  -f-  &  <^  rze,  br -\- 0  (rzo;  b)  h  <  la,  ü  -f-  b  ^  le, 

bl     5  <^  lo : 

a)  rb^rza  (rus.  p1>),  t.  j.  původní  hláska  úzká  (zde  &  —  ie)  po 
r  se  stupňuje,  jako  obyčejně  (viz  výš  str.  15),  v  ie  (=  %),  jež  se 
však,  bez  ohledu  na  hlásku  následující,  vždy  rozšiřuje  v  ia  (=*): 
brzask  (rozbřesk),  drzazga  (stč.  dřezha),  chrzan  (křen),  przasny  (ne- 
kysaný,  cf.  stč.  přesnice),  strzaia,  trzask,  wrzask,  krzak,  krzaczek 
(keř,  kříček,  keříček),  maígorzata  (margareta)  a  p. 

br-\-b  (rze  (rus.  epe),  t.  j.  původní  hláska  úzká  (zde  &  zz  ie) 
před  r  se  stupňuje  přesmyknutím  v  rze  (stslov.  f>n),  když  následuje 


154 


hláska  úzká  (b)  neb  souhláska  retní  a  hrdelní  (jež  překážejí  roz- 
šíření): brzemi§,  wrzeciono,  umrzéč,  trzéc,  zawrzéc,  oprzéč,  cietrzew, 
trzežwy  (střízlivý),  brzeg,  strzeg§,  trzeba,  drzewo,  trzem  (rus.  TépeMt), 
trzewo,  krzew  (keř,  křoví),  trzemcha,  srebro  (m.  šrzebro),  sredni  (m. 
šrzedni),  sreniawa  (jiní,  cf.  sron),  žrebie.  (m.  žrzebi§),  žrenica  (zřítel- 
nice) a  p. 

br  -f-  5  <(  rzo  (rus.  epe),  t.  j.  původní  hláska  úzká  (&  zz  ie)  před 
r  se  stupňuje  přesmyknutím  v  rze  (stslov.  pt),  jež  před  následující 
hláskou  širokou  (zde  i)  se  rozšiřuje  v  rzo  (cf.  piosnka  a  p.  ?  str.  147, 
nebo  spíše  wioska  a  p.  tamtéž) :  brzoza  (bříza),  brzost  (břest),  wrzócl, 
wrzos,  žródío  (m.  žrzódlo),  przód,  šród  (m.  srzód),  šroda  (středa), 
šrodek,  šron  (m.  šrzonx  cf.  sreniawa),  trzoda  (stádo,  cf.  třída,  grex), 
trzonki  (střenky),  trzop  (střep),  trzos  (váček  na  peníze),  trzosía  a  p. 

b)  h  (la  (rus.  M),  t.  j.  původní  hláska  úzká  (p  =  ie)  po  l  se 
stupňuje,  jako  obyčejně  v  ie  {—  -e),  jež  se  vždy  rozšiřuje  v  ia  (=  *), 
jehož  i  však  mizí  ve  změkčeném  l:  blady,  blask,  slad,  klatka  (klec), 
klasnac  (tlesknouti),  oklaski  (potlesk),  platač,  szlachcic,  szlachta  a  p. 

Ü  -\-  b  (  le  (rus.  ejie,  ojio),  t.  j.  původní  hláska  úzká  (&  ie) 
před  l  se  stupňuje  přesmyknutím  v  le  (stslov.  nu),  když  následuje 
hláska  úzká  (b)  neb  souhláska  retní  a  hrdelní:  plesň  (plíseň),  mléč 
(mlíti),  pléč  (pleti),  mléko,  plewa,  slepý  a  p. 

bl  -j-  s  <^  lo  (rus.  ejie,  o  jo),  t.  j.  původní  hláska  úzká  (&  z=  ie) 
před  l  se  stupňuje  přesmyknutím  v  le  (stslov.  Jit),  jež  před  násle- 
dující hláskou  širokou  (%)  se  rozšiřuje  v  lo  (cf.  siodíoap.?  str.  147, 
nebo  spíše  dzionek  a  p.  tamtéž):  mlon  (klika  ručního  mlýnka),  plon 
(plen),  wloke,  (vleku)  a  p. 

IV.  a)  rs^ra;  zr(ro(ra;  b)  fo(la;  ü(lo(la: 

a)  rö(ra  (rus.  pa),  t.  j.  původní  hláska  široká  (s)  po  r  se 
stupňuje  v  a:  brat,  drapač,  grabič  (loupiti),  grad  (kroupy,  grando), 
gran,  krašč,  krakac,  krása,  pra-,  prawo  (zákon),  strach  a  p. 

dr  (  ro  (rus.  opo),  t.  j.  původní  hláska  široká  (i)  před  r  se 
stupňuje  přesmyknutím  v  ro  (čes.  srb.,  stsl.  pa),  jež  se  dále  stupňuje 
vra:  broda,  brozda,  brona  (k  vláčení),  wróbel  (vrabec),  wróg,  wróžyc 
(čarovati),  powróz  (provaz  m.  povraz),  wrona,  wrota,  gród  (hrad), 
groch,  zdrów,  droga  (dráha,  cesta),  drogi,  krobka  (krabice),  krowa  (cf. 
karw  starý  vůl),  król  (cf.  Karol,  Karel),  chróšciel  (chřástal),  -kroc 
(-krát),  krótki,  mrówka  (mravenec),  mroz,  mrok,  paproč  (kapradí), 
próg,  próžny  (prázdný),  promieň  (paprsek,  cf.  pramen),  prom,  pro- 


155 


porzec,  prosi§,  proch,  próc  (párati),  skowronek  (skřivánek),  skroň, 
smród,  srogi  (přísný),  srom  (styd),  stróž  (strážce),  strona,  chróst 
(chrastí),  chrobry  a  p. 

b)  fo(la  (rus.  m)\  gladki,  klase,  klaniac  sie;,  plawié,  plakac 
(flere),  platič,  píaszcz,  slabý,  slawa  a  p. 

öl  (lo  (rus.  ojio),  t.  j.  původní  hláska  široká  (t*)  před  l  se  stup- 
ňuje přesmyknutím  v  lo  (čes.,  srb.,  stslov.  ml),  jež  se  dále  stupňuje 
v  la:  bíogi,  biona,  bíoto,  wtosč  (krajina,  stč.  vlast),  wlokno,  wlok, 
oblok,  wíos,  Wíoch,  glowa,  gíownia,  glód,  glos,  díon,  dlóto,  zloto,  kíoda, 
kíos,  klóč  (kláti),  klócič  (míchati,  cf.  klátiti),  mlody,  plowy  (modrý), 
plokač  (oplakovati),  plomieň,  plonac,  píony,  plosa,  plotno,  plochy, 
síowik,  slodki,  sloma,  slony,  slonina,  chíód,  chlop,  chlopiec  a  p. 

V  několika  slovích,  po  náslovné  souhlásce  podnební,  má  polština 
lo  proti  rus.  ejio  (čes.,  srb.  a  stsl.  au,  aa,  ao):  czlon  (člen),  czlonek 
(článek),  czlowiek,  zlob  (žlab,  cf.  žleby),  žlód  (zmrzlý  dešť)  a  mlokos 
(rus.  mojiokócocí,  holobrádek). 

c)  Přesmyknutím  stupňované  slabiky  ro,  lo  dále  se  stupňují, 
jako  obyčejně  (viz  výš  str.  144),  v  ra,  la  při  tvoření  iterativ  (kde 
čeština  dlouhé  d  krátí)  :  wrócič  (vrátiti)  <  wracac  (vraceti),  bronic 
(brániti)  <(  zbraniac  (zbraňovati),  chronic  (chrániti)  <  ochraniač  (ochra- 
ňovati),  skrócič  (skrátiti)  <  skracac  (skracovati),  uzdrowic  (uzdraviti) 
<  uzdrawiač  (uzdravovati) ,  slodzič  (sladiti)  <  osladzač  (oslazovati), 
oglosič  (ohlásiti)  <  ogíaszač  (ohlašovati),  pozlocič  <  pozlacac,  chlodzič 
<nachladzač,  mlocic  <  míacač  (cf.  domlaceti,  domlacovati),  ploszyc  < 
splaszač  (splašovati),  wíóczyč  (vláčeti,  smýkati,  tahati)  <  uwlaczač 
(utrhati,  utrhovati)  a  p. 

Brama  proti  brona  a  bronic  je  snad  změněná  česká  brána  (rus. 
BopÓTa). 

2.  Před  nosovými  souhláskami  m,  n,  na  konci  slov  a  slabik 
před  jinými  souhláskami,  krátké  hlásky  se  moutí,  splývajíce  s  nimi 
v  hlásky  nosové  (cf.  franc.  bon,  fin,  bien  a  p.).  Při  tom  oba  živly 
slábnou :  původní  hláska  široká  a  v  o  a  e  (tvrdé  tk  i),  původní  hláska 
úzká  ta  v  io  a  ie  (—  b),  a  souhlásky  mi  n  v  pouhý  nosový  pazvuk 
(n).  Tak  povstaly  stpol.  nosovky :  tvrdá  an  =z  an  (=  tf)  a  měkká  yan 
^zian  z  nichž  se  v  XVI.  stol.  kvantitavním  zúžením  vyvinuly 

nynější  nosovky  polské:  tvrdé  a  (—  on)  y  e  (obě  =  *)  a  měkké  iq 
(=  ion)  y  ie  (obě  =  a),  jež  se  střídají  dle  kvantity  (Viz  Oas.  Čes.  mus. 
1875  IV.  417— 426):  dž*c  (dimc),  dal,  de-Ia,  d§lo,  de^ty,  geš  (cf.  Gans, 
anser),  kat  (cf.  kante),  traba  (cf.  tromba),  trebacz,  tepy  (cf.  stumpf), 
wazki  (cf.  enge,  angustus),  w§gieí  (cf.  angulus,  Winkel),  wegiel  (skr. 


156 


angara,  jako  oharek),  wegorz  (cf.  anguilla) ;  wziac  (zz:  wz-Lm-č),  wziaj, 
wzieía,  wziejo,  wziety,  klac  (=:  klBn-č),  klaj,  klety,  pi^č  (kašubsky 
pinc),  pi^ty  (quintus),  dziesieč  (kašub.  dzesinc,  lit.  dešimtis),  dziesiaty 
(lit.  dešimtas),  swi§ty  (got.  svinthas,  zend.  špento),  imi§  (nomen),  ksiadz 
(lit.  kuningas),  pieniadz  (pinnings,  Pfennig),  szel^g  (shiling)  atd.,  jako 
lad  (Land),  we.drowač  (wandern),  Freciszek  (Franciscus),  wegier  (Hun- 
garus)  a  p. 

V  několika  slovích  má  polština  nosovky  proti  čistým  hláskám 
staroslověnským  a  naopak  (vlivem  ruštiny) :  teskliwy  (tkckutl),  t§skno 
(cf.  rus.  TOCKa,  stesk),  tesknic,  ksiega  (Kiimra,  cf.  čes.  G.  pl.  kněh 
vedle  knih),  miedzy  (stp.  miedzy,  Mest^oif),  s§dziwy  (cujvl),  mi^cherz 
(iiiOTph),  mi^sič,  mie.szač  (müchth,  miuiath),  mi§szkač  (cf.  mhuilki)  a  p. ; 
zubr  (3*Bf>i),  kucza  (k;kiiit»). 

V  několika  slovích  zas  má  nynější  polština  vedle  nosovek  i  čisté 
hlásky  (vlivem  češtiny  a  maloruštiny :  lek  (oblouk)  a  luk  (ku  střílení), 
smutek  a  smucič  (rmoutiti)  vedle  staršího  smetek  a  sm§cic,  gušlarz 
(zpěvák,  kouzelník)  vedle  g§šle  (lyra),  chuč  (žádost)  vedle  chec  (ná 
klonnosť),  nudy  a  nudzič  vedle  n§dza  (nouze),  kniaginia  (dle  ruštiny) 
vedle  ksia,ž§  atd. 

Též  v  některých  koncovkách  při  sklonění  polština  zanedbává 
nosovky  (jež  se  na  konci  slov  bez  toho  vyslovují  bez  nosovosti), 
nahrazujíc  je  čistými  hláskami:  G.  sg.  f.  jéj  (rem),  téj  (tok),  nowéj 
(iiokiihv),  ziemi,  stp.  ziemie  (3eiim),  N.  A.  pl.  f.,  A.  pl.  m.  je  (ra),  nowe 
(nobiim),  ziemie,  konie  (koum)  atd. 

3.  Po  hrdelních  souhláskách  g,  jež  Polák  (jako  Kus)  vyslo- 
vuje měkčeji  (tvoře  je  mezi  zadním  a  středním  patrem),  tvrdé  e 
(:=  g,  o)  a  y  (z=  xi)  se  měkčí  v  ie  a  i,  spodobujíc  se  tak  předcháze- 
jící souhlásce,  jež  se  nemůže  spodobit  (stvrdnout)  následující  hlásce 
tvrdé  (e,  y):  gina^é,  kiwač,  ubogi,  wysoki,  nogi,  rzeki;  giez  (střeček, 
cf.  rLMi»3»TH,  hmyz  a  gzié  kousati),  kiedy  (cf.  tedy,),  chor^giew  (xoptf- 
r&Bb),  cerkiew  (ijphKXBL),  nogieč,  íokiec,  ogieň,  okien,  ubogiego,  wyso- 
kiemu  atd.  Cf.  dolnoluž.  gjardlo;  polab.  tjenanz  (kinmi*),  tjeupac 
(Koifnujh),  stjejbon  (skýbu,  chleb)  atd.  a  něm.  k  před  hláskou  jako 
kh:  Kind,  kosen,  Karl,  kurz  atd. 

4.  Po  c,  z  a  složených  cz,  dz,  dž,  r#,  sz,  jež  Polák  (jako  Rus) 
vyslovuje  tvrději  než  my,  zas  všecky  hlásky  měkké  (i,  ie,  ia,  io,  iu, 
i%  iq)  znějí  a  píší  se  tvrdě  (y,  <?,  a,  o,  w,  e,  q),  spodobujíce  se  tak 
předcházející  souhlásce,  jež  se  nemůže  spodobit  (změkčit)  následující 
hlásce  měkké:  cyl  n.  cel,  caly,  žywot,  ža^dza  (žízeň),  rzeczy  (věci), 
trzy,  cz^sto  (často),  szyč  (šiti),  szósty  (šestý)  atd. 


157 


II.  Co  do  souhlásek. 

Též  souhlásky,  ač  jsou  stálejší  hlásek,  v  polštině  rozličně  se 
proměňují  a  zaměňují,  a  to  také  buď  z  příčin  vnitřních  (psycho- 
logických), nebo  zevnějších  (fysiologických). 

1,  Proměny  souhlásek  z  'příčin  vnitřních. 

Sem  počítám  dosti  četné  a  jinak  nezávislé  záměny  souhlásek 
při  tvoření  slov  (kmenů v),  čímž  jeden  a  týž  kořen  nabývá  rozličných 
významův  bud!  v  polštině  samé,  aneb  v  polštině  vzhledem  k  ostatním 
nářečím  slovanským.  Někdy  je  příčinou  takové  záměny  nepravá 
etymologie. 

Zaměňují  pak  se  tím  spůsobem  a)  souhlásky  temné  (tenues): 
kzzp  —  t;  b)  jasné  (mediae):  g  žz  b  zz  d\  c)  temné  s  jasnými  a  na- 
opak: &  zz  p  =  t  zz  d\  d)  nosové:  m  zz  n  a  w)  j\  e)  plynné: 
r  zz  l  a  w,  j\  f)  sykavé:  s  zz  z  a  n\  j)  podnebné:  cz  zz  sz  zz  z  a  rz\ 
h)  hrdelní :  ch  zz  k  a  z. 

a)  k—pz=.t\  kieň  i  pieň,  knieja  (hvozd,  cf.  stsl.  iimiiiic),  kielzač 
i  pelzaé,  krz^tac  sie.  (otáčeti  se),  krzej;  (obrat)  a  sprz§t  (nábytek,  cf. 
rus.  npáTaTB),  skrzetny  (obratný,  potočitý,  cf.  onpáTHtifi),  kudlatý  (cf. 
pudel),  wiekszy  a  stpol.  wi§tszy,  mi§tki  vedle  miekki,  letki  vedle 
lekki  (m.  legki,  cf.  stsl.  ann»  a  íatwy),  tryskač  a  pryskač  (cf.  dpŘ3raTL), 
pukač  (ťukati,  cf.  rus.  CTyKt,  CTyqáTt),  pi^tno  (skvrna)  a  piekny 
(zz  pestrý,  cf.  rus.  KpácHHĚ  zz  červený),  klasnač  (tlesknouti),  oklaski 
(potlesk),  ockna^č  si§  i  ocucié  si§  (procitnouti,  cf.  octnouti  se),  žóíkn^c 
(žloutnouti)  a  žóíty,  blak  (vybledlosť),  blakna^č  (cf.  ÖJieKHyTT»)  a  bladn^c 
(vedle  bledna^),  blikač  (blouditi),  szczupak  (štika,  mýKa)  a  uszczknax, 
uszczyknac  i  szczykač  (štípati),  okropny  (ukrutný),  re^tszy  a  raczy 
(roučí,  rychlý),  macač  (hmatati)  atd., 

b)  g=:b=zd:  stygn^c  i  stydn^č,  ostygač  i  stydač  sie.  (cf.  ostý- 
chati  se),  st^giew  (štoudev),  mgiy  (mdlý),  mgleč  (omdlévati),  grzmieč 
i  brzmieč  (zníti),  giermek  (páže)  z  maď.  gyermek  (vysl.  dermek),  ongi 
(ondy),  przylgnač  (přilnouti),  drabie  (žebřiny)  a  grabie  (hrábě),  dra- 
bina  (schody,  žebřík),  drapič  a  grabic,  drapiež  a  grabiež,  drapiežnik 
a  drabiežnik, 

c)  k  =.g,  p  zz  6,  tz=:d:  baczyč  (hleděti)  a  sic.  páčit,  przebaczyc 
(přehlídnouti,  prominouti)  a  rozpacz  (zoufání,  cf.  rozpaky),  d^žyč 
(toužiti),  n§dza  (nouze)  vedle  ne.eic  (nutiti),  pon§ta  (nutná  příčina) 
a  nekač  (ponoukati),  trzymač  (držeti),  okwity  (hojný)  a  obfity  (m. 


158 


obwity,  t.  j.  obalený  —  květem,  ovocem),  kobieta  (ženská)  z  francouz, 
coquette,  (proto  ani  kobiata  dle  powiat,  ani  kobiota  dle  przedmiot), 
gabinet  (kabinet),  gamrat  (kamarád),  gindžal  (kindžal),  krzak  a  krzew 
(keř  a  křoví),  krzewič  sie.  (okřívati,  cf.  okřáti),  zgon  (skon),  zgrzyt 
(skřip),  grajcar,  držec,  drgač  (trhati  sebou), 

d)  m  —  n  a  /:  brama  (brána)  vedle  brona  a  bronic,  Mikolaj 
(Nikolaus),  niedžwiedž  (medvěd),  pielgrzym  (Pelegrin),  olbrzym  (obřin, 
obr),  zolmirz  vedle  žoínierz,  trzymač  (m.  drzywač),  mniemac  (m. 
mniewač,  domnívati  se),  mniemanie  (mínění),  dzis  (zz  dziéjs  zzdzieňš), 

e)  r :  zz 1  a  %  j :  Maígorzata  (Margareta),  pielgrzym  (peregrinus), 
jaskóíka  (lastovka),  bisurman  (zz  busurman  zz  musulman,  úhlavní  ne- 
přítel), mularz  (zedník)  vedle  mur  (zeď,  fr.  mur,  něm.  Mauer),  mówič 
(=  mowwič  zz  stp.  molwié),  cliusta  (m.  chósta  zz  chowsta  zz  cholsta), 
chlostač  a  chwostač, 

f)  s  zz  z  a  r :  ze  mna^  z  tobfy  zemsta  (pomsta),  zebrac,  przy- 
zwoity  (cf.  przyswoič),  ksi§ga  (kniha),  ksi^dz  (kněz),  ksiaž§  (kníže), 
ksi§žyc  (měsíc  na  nebi,  cf.  kněžic),  Pomezania  (Pomerania), 

j)  sz  zz  z  zz  cz  a  rz :  wyžszy  (vyšší),  wyžéj  (výše),  krztalt  vedle 
ksztalt  (postava,  tvar,  Gestalt),  mlodzierz  vedle  míodziež,  rusznica 
(ručnice),  deszcz  (stpol.  deždž),  dresz  a  dreszcz  (m.  drež,  cf.  rus. 
ÄpoaKB),  nieborak  (nebožák),  orszag  (zástup,  průvod)  z  mad.  orszag 
(čti  orsag)  a  to  ze  stslov.  poYcam  (krajina), 

h)  chzzkzzzž:  ptacha  i  ptak,  chrzest  (křest),  chrzan  (křen), 
pacha  (paže),  krztoň  (chřtán,  hrtan,  hltan),  grzbiet  a  chrzebta;  polské 
zwyciezca  (vítěz,  BHTíi3h)  je  patrně  odvozeno  od  slovese  wyciezyc  (vy- 
těžiti,  cf.  ciezyč,  wyciagn^č),  jako  mowca  od  mówič  a  p..  zolza  m. 
žíoza  (žláza,  2Ka*3a). 

Ale  ovšem  toto  střídání  souhlásek  při  tvoření  slov  není  tak 
pravidelné  a  důsledné,  jako  stupňování  hlásek,  a  také  je  zde  jen 
částečně  a  neúplně  sebráno  a  sestaveno.  Je  to  zde  první  pokus  toho 
druhu,  jenž  potřebuje  ještě  doplnění  a  tu  a  tam  snad  i  opravení. 

2.  Proměny  souhlásek  z  'příčin  vnějších, 

čili  fysiologických,  t.  j.  vlivem  následujících  hlásek  a  souhlásek  při 
tvoření  slov  i  při  flexi. 

a)  Vliv  hlásek  na  souhlásky. 

Ye  spojení  souhlásek  s  hláskami  v  slabiky  a  slova  řídí  se  sou- 
hláska vždy  dle  hlásky  následující,  tak  že  před  hláskou  tvrdou  (ši- 


159 


rokou)  stojí  a  znějí  jen  souhlásky  tvrdé,  a  bezprostředně  před  hláskou 
měkkou  (úzkou)  jen  souhlásky  měkké  (změkčené). 

Pozn.  1.  Někdy  se  dle  pravopisu  zdá,  jakoby  po  změkčené  sou- 
hlásce stála  hláska  tvrdá :  czarny,  žólty,  szesč,  trzy,  ž^dza  a  p. ;  ale 
srovnáním  s  příbuznými  jazyky  vychází  na  jevo,  že  tu  je  vždy  hláska 
(etymologicky,  původně)  měkká,  jejíž  měkkost  (předražené  i)  však  je 
jako  pohlcena  předcházející  souhláskou  (cf.  las,  lesný,  lód,  lud  a  p.). 
Jen  po     g  v  polštině  stojí  měkké  i±  ie  místo  tvrdých  y,  e  (viz  výše). 

Pozn.  2.  Někdy  zas  ve  složených  slovích,  po  tvrdých  souhláskách 
se  píší  hlásky  měkké  neb  jotové,  aniž  by  se  tím  ty  souhlásky  nějak 
měnily  (měkčily  neb  rozlišovaly):  ziscič  (zjistiti),  zina^d  (odjinud), 
zinaczyc,  bezimienny  (bezejmenný),  sk^dina-d  (od  někud  jinud),  stp. 
odič  (odejiti),  zjesč  (snísti),  podj^č  (zdvihnouti,  podejmouti),  odjechac 
(odejeti)  a  p.  Ale  i  to  je  pouze  zdánlivé  a  nepříčí  se  výš  uvedenému 
zákonu,  neb  tu  jsou  ty  tvrdé  souhlásky  od  následujících  hlásek  od- 
děleny a  jako  chráněny  pahláskou  tvrdou  (i,  viz  str.  141),  jež  se  sice 
nepíše  v  nedokonalém  písmě  a  pravopise  polském  (i  českém  a  p.), 
ale  píše  se  v  těch  případech  posud  v  dokonalejším  písmě  a  pravo- 
pise ruském,  jakož  i  v  nej dokonalejším  písmě  staroslověnském,  cyril- 
ském  i  hlaholském  (cf.  rus.  CT>HCKáTL,  cxíctb,  no^HMy,  no^éMT), 
ora^t,  6e3T>HMGHHHH  a  p..  srv.  i  čes.  bezejmenný,  podejmu,  pol. 
podejmowac  a  p.  (kde  e  zz  s). 

Vliv  hlásek  měkkých  na  souhlásky  předcházející  však  je  roz- 
dílný dle  povahy  i  hlásek  i  souhlásek,  jež  se  stýkají.  Polský  pravopis 
sice  nerozeznává  hlásek  měkkých  (úzkých)  od  jotových  (po  souhlásce 
píše  i  jotové  s  předraženým  a  v  násloví  a  po  hlásce  zas  i  úzké 
hlásky  píše  jotovaně  (viz  str.  133, 139) ;  ale  v  mluvnici  se  jeví  jich  rozdíl 
patrně,  neb  úzké  hlásky  působí  na  mnohé  souhlásky  jinak,  než  hlásky 
jotové.  Na  druhé  straně  zas  ne  všecky  souhlásky  v  stejné  míře  pod- 
léhají vlivu  hlásky  měkké.  Některých  souhlásek  (retních)  se  ten  vliv 
ani  netkne,  jiné  (plynné)  zas  jen  více  méně  obměkčí,  a  ostatní  (zubní, 
sykavé  a  hrdelní)  dílem  obměkčuje,  dílem  i  více  méně  rozlišuje. 
Přitom  na  některé  souhlásky  (retní  a  plynné)  všecky  hlásky  měkké 
i  jotové,  působí  stejně,  na  ostatní  (zubní,  sykavé  a  hrdelní)  pak  pů- 
sobí jinak  hlásky  měkké  a  jinak  hlásky  jotové. 

Ze  srovnání  případův  a  spůsobův,  kdy  a  jak  se  v  polštině  sou- 
hlásky měkčí  na  prvním  i  druhém  stupni,  t.  j.  vlivem  hlásek  měkkých 
i  jotových,  vychází  na  jevo,  že  nej  citlivější  čili  nejschopnější  změk- 
čení v  polštině  jsou  !;.  sykavky  (s,  z),  2.  plynné  (%  {,  r),  3.  zubní 
fd,  í),  4.  hrdelní  (k,  g,  ch),  5.  retní  (b,  p,      f  a  m).    Ketnice  totiž 


160 


nikdy,  nikde  a  nijak  se  neměkčí,  ani  bezpostředním  vlivem  hlásky 
měkké  neb  jotové;  hrdelnice  před  měkkými  a  jotovými  hláskami  ne- 
mohouce obstáti,  nastrkají  za  sebe  jiné  souhlásky,  čili  zaměňují  se 
jinými  (zubními  a  sykavkami :  c  =  ts  m.  ks,  dz  m.  gz  as);  též  zub- 
nice  v  obou  případech  berou  ku  pomoci  sykavky  (dz  a  cr  ts),  po- 
dobně i  plynné  r  (xz)\  ale  l  a  n  se  měkčí  bez  cizí  pomoci  (l%  ú), 
jakož  i  sykavky  fs,  z).  Kdežto  pak  hrdelnice,  plynné  a  zubnice  pod- 
léhají jen  bezprostřednímu  vlivu  hlásek  měkkých  i  jotových,  měkčí 
se  sykavky  i  nepřímým  čili  postředním  vlivem  hlásek  měkkých,  t.  j. 
i  před  jinými  souhláskami  změkčenými:  a  kdežto  změkčené  plynné 
a  zubnice  z  větší  části  ztrácejí  svou  měkkost  před  souhláskou  pří- 
pony, tu  změkčené  sykavky  obyčejně  podržují  svou  měkkost. 

Měkčeni  souhlásek. 

1.  Souhlásky  retní  6,  w,  f  a  příbuzné  s  nimi  nosové  m  před 
hláskami  měkkými  i  jotovými  nijak  se  nemění  (neměkčí),  zůstávajíce 
jako  netečné  zcela  netknuté,  a  nechávajíce  tudíž  hláskám  jich  měkkost 
nezkrácenou,  tak  že  měkké  hlásky  po  retnicích  se  píší  úplně  (s  před- 
raženým i)  a  znějí,  jako  jotové:  bič  (skorö  jako  bfič),  biada  (=  bjada), 
pies  (==  pjes),  pi^ty  (=  pjaty),  wiodro  (==  wjodro),  wi§céj  (=  wjecéj), 
trafie.  (=  trafjej,  ofiara  (=  ofjara),  miód  (=  mjód),  mi§so  (z=  mj§so) 
a  podob. 

Proto  též  po  těchto  souhláskách  na  konci  slov  a  slabik  sesláblá 
hláska  měkká  (b),  již  někteří  z  důslednosti  chtěli  označovat  čárko- 
váním (pajerkováním),  nijak  se  neoznačuje,  nemajíc  žádného  vlivu  na 
jich  výslovnost  (jakost) :  golab,  kieíb  (pískoř),  drop,  karp,  paw,  krew, 
karm,  siedm,  osm  a  p. 

Někdy,  snad  vlivem  češtiny,  polština  zanedbává  i  měkkost  hlásky 
po  retních  souhláskách:  wesoiy  (m.  wiesioly)>  czerwony  (m.  czerwiony), 
pierwéj  (m.  pierwiéj),  bez  (m.  biez,  cf.  luž.  miez  m.  biez),  obec  (stp. 
obiec),  w  obec  (vůbec),  obecný  (přítomný,),  a  snad  i  Kopernik,  byl-li 
českého  původu  (Koprník),  ale  cf.  pol.  koper  (kopr). 

2.  Souhlásky  plynné:  r,  l  a  příbuzné  s  nimi  nosové  n  nestejně 
podléhají  vlivu  následující  hlásky  měkké  i  jotové,  neb  l  a  n  se  vždy 
(v  obojím  případě)  jen  měkčí  v  l  a  a  r  se  zas  vždy  jen  rozlišuje 
v  rz,  při  čemž  podnební  živel  měkkých  hlásek  (i,  j)  s  n  splývá  jen 
foneticky  (n  +  ia  =  ni-a  vysl.  ňa),  s  l  foneticky  i  graficky  (1  +  ia 
—  li-a  —  la)  a  při  r  se  zaměňuje  sykavkou  (r  +  ia  =  rj-a  =  rz-a): 


161 


wonia,  niebo,  koniec,  konca,  pani,  pan;  las,  pole,  pól,  palec,  palca; 
trzy,  morze,  mórz,  rza^d,  rzadko  a  p. 

Ve  slově  Grek,  grecki  zanedbává  se  měkčení  r  snad  vlivem  ru- 
štiny (cf.  grzeczny  zdvořilý,  vlídný,  k  řeči).  Podobně  snad  i  ve  tvarech 
tvreé,  wrzesz,  wre,  zreč,  žress^  zre  atd.,  kde  z  překáží  změkčení.  Tak 
se  též  mluví  a  píše  srebro  neb  šrebro,  žrenica  a  p.  místo  srzebro, 
žrzenica  a  p.,  což  se  vysvětlí  níže. 

3.  Souhlásky  sykavé  s,  z,  se  mění  dvojím  spůsobem: 

a)  před  měkkými  hláskami  se  měkčí  v  š,  z:  siía,  siedm,  siódmy, 
siano,  wies,  prosba;  zima,  ziemia,  ziomek,  ziarno,  paž,  grožba  atd. 

b)  s  jotovými  hláskami  se  rozlišují  v  sz,  s,  splývajíce  s  jich  j  tak, 
že  pak  zbývají  jen  hlásky  pouhé,  tvrdé,  i  i  po  nich  zní  tvrdě  a  píše 
se  y:  nasz,  nasza,  nasze,  dusza,  nosz§,  nosz^c,  noszony,  unaszač; 
nóž,  rogoža,  nižéj,  wože,  wožčic,  wožony,  nawažač  atd. 

Ve  slově  wyžej,  wyzszy  je  nesprávně  z  m.  sz,  cf.  Wyszogrod. 
Měkčení  sz  před  i  v  š  je  novopolské  (starší,  Zygmuntovská  polština 
toho  neznala):  nasi  starsi  bracia  a  p.  —  Též  po  s  se  někdy  zane- 
dbává měkkosť  hlásky  (snad  vlivem  češtiny):  serce  (m.  sierce,  cf. 
miíosierny),  wesoly  (m.  wiesioíy),  sarna,  sarkac  a  p. 

4.  Souhlásky  zubní  d,  t  se  též  mění  dvojím  spůsobem,  čili 
v  dvojím  stupni,  vždy  však  přitom  berou  ku  pomoci  sykavky: 

a)  před  měkkými  hláskami  se  měkčí  v  dž,  6  (=  ts)  a 

b)  před  jotovými  hláskami  se  rozlišují  v  dz,  c  (z=  ts). 

V  případě  a)  totiž,  aby  se  připodobily  měkkým  (úzkým)  hláskám 
spojují  se,  jako  s  odstínem  nebo  odleskem  jich  podnebního  živlu  (i), 
s  j  (■=.  í) ,  zaměněným  v  z,  s,  jež  se  následující  měkkou  hláskou 
měkčí  v  z,  š  (d  +  ie  =  dí-ie  z=  dj-ie  =  dz-ie,  t  -f-  ie  =  tí-ie  =  tj-ie 
=  ts-ie  =  c-ie) :  dziw,  dzien,  dziad,  ba^dž ;  cicho,  cialo,  dač,  ciežki, 
ci^gn^č  a  p. 

Vlivem  češtiny  zanedbává  se  změkčení  zubnice  ve  slovech :  oby- 
watel  (občan,  cf.  przyjaciel),  smiertelny,  rzetelny,  obartel  (obratel), 
serdeczny  a  p.,  jakož  i  ve  jméně  Matějko  (cf.  Maciej). 

V  případě  b)  pak  d,  t  spojují  se  s  podnebním  živlem  (j)  jo- 
tových  hlásek,  zaměněným  v  s,  splývajíce  s  ním  tak,  že  po  roz- 
lišených dz,  c  (zz  tsj,  jako  po  rz,  zbývají  jen  hlásky  pouhé,  tvrdé, 
i  měkké  i  (=  ji)  zní  po  nich  tvrdě  a  píše  se  y  (d  +  ja  =:  dj-a  =  dz~a, 
t-\-  ja  =  tj-a  =.  ts-a  =  c-a) :  n§dza,  wladza,  wódz,  rdza,  mi§dzy,  pr§dzéj, 
rodzony;  šwieca,  praca,  píaca,  zwierz^cy,  wiexéj,  placony,  cudzy  atd. 

V  oblíbených  spřežkách  zd,  st  vždy  obě  souhlásky  zároveň  pod- 
léhají vlivu  hlásky  následující,  a  sice  a)  se  měkčí  v  zdz,  sé  (z=  stá) 

Tř, :  Filosofie,  dějepis  a  filologie.  11 


162 


a  b)  se  rozlišují  v  zdz%  szcz  (m.  ždz,  szc):  ježdzic,  ježdže,  ježdžač,  ku 
gwiaždzie,  gwoždž ;  puscič,  puszcz§,  puszczac,  w  miescie,  gošé  atd. 

Ve  slově  klasztór  (cf.  košcióí)  zanedbává  se  měkčení  (snad 
vlivem  češtiny),  cf.  proboszcz. 

5.  Souhlásky  hrdelní  ft,  g,  ch  se  měkčí  v  c,  dz,  s  (sz)  a  rozlišují 
se  v  cz,  á,  sz,  tedy  vždy  (v  obojím  případě)  tak,  že  se  hrdelnice  za- 
měňuje příbuznou  zubnicí,  jež  přibírá  ku  pomoci  příbuznou  sykavku 
a)  k-f-ie  =  t+je  =  tj-e  zz  ts-e  =z  c-e,  g  -f-  ie  zz  d  -f-  je  zz  dj-e  zz 
dz-e,  ch  -f-  ie  zz  s-je  zz  sj-e  =  sz-e ;  b)  cz  zz  tsz  zz  ts  +  j,  z  (m.  dž) 
zzdz-f-j,  «*==s  +  j. 

Leč  ty  změny  hrdelnic  se  dějí  poněkud  úchylně  od  ostatních 
souhlásek. 

a)  Měkčení  hrdelnic  totiž  má  místo  jen  ve  sklonění  a  to  jen 
před  i  a  ie  (zz  n),  vyjma  cä,  jež  se  před  ie  (%)  mění  (rozlišuje)  v  sz 
(jako  v  češtině):  Polacy,  obie  r^ce,  na  któréj  r§ce,  w  Polsce;  ubodzy, 
siudzy,  na  nodze,  przy  drodze,  ksiadz,  pieni^dz ;  Czesi,  Wíosi,  mniši, 
gíusi,  cisi,  ale  o  musze,  w  skrusze  atd. 

Takové  c,  dz,  povstalé  z  h,  g,  před  měkkou  hláskou  dále  se 
měkčí  (rozlišuje)  v  cz,  z  (m.  dž):  konieczny,  konczyč,  owieczka,  ksieža, 
ksiaže,  ksiežyc  a  p. 

b)  Rozlišování  hrdelnic  se  děje  nejen  před  hláskami  j Otovými, 
nýbrž  i  před  měkkými  ie  (e,  b),  ie  (a)  a  při  tvoření  slov  i  před  i  a  ie 
(%) :  rzecz  (věc),  oczy,  milczec,  la^czyč,  wilczy,  czJowiecze ;  stróž,  iože, 
lžéj,  bože,  božy,  držeč,  síužyc,  ksiazka;  roskosz,  uszy,  ciszéj,  pastuszy, 
síyszeč,  grzeszyc  atd. 

6.  V  polštině  se  měkčí  i  podnební  souhlásky  cz,  ž,  sz  a  c,  ale 
jen  před  změkčenými  souhláskami,  tedy  vlivem  postředním:  czwarty 
a  cwierč,  čwiartka,  čwik,  čwiczyc  si§,  čwikla,  čwiek  (cvek) ;  bližéj 
a  bližni,  ježeli  a  ježli,  niželi  a  nižli,  tak  i  žrebie.  (m.  žrzebi§),  žródío 
a  p. ;  grosz  a  trzygrošniak,  reszta  (ostatek)  a  wrescie,  przyszíy  a  przysli, 
posíač  a  posle,  atd.,  myslíc  a  zamyšlony,  zamyšlac,  wejscie  (staropol. 
weszcie  m.  weszscie,  vchod)  a  p.  ale  szlachta.  Srovnej  výše  o  novo- 
polském  měkčení  sz  v  š  (str.  161). 

b)  Vliv  souhlásek  na  souhlásky* 

Z  původních  slabik  jednoduchých  a  otevřených  (jako  ma-li-na 
a  p.)  během  času  a  rozvojem  jazyka,  přibýváním  přípon  a  předpon 
(předložek),  jakož  i  seslabováním  původních  hlásek  bezpřízvučných 
(v  3  a  &,  jež  se  latinkou  ani  nepíší),  povstaly  namnoze  slabiky  slo- 


163 


žité  a  stažené  s  nahrnutými  souhláskami,  jež  se  vždy  mezi  sebou  ne- 
snášejí, t.  j.  jichž  současné  vyslovení  jest  i  pro  jazyk  obtížné  i  pro 
ucho  nepříjemné. 

Tak  i  polština  kdys  ještě  měla  často  dvě,  ano  i  tři  slabiky 
(hlásky)  ve  slovích,  kde  má  nyní  pouze  jednu  slabiku  (hlásku) 
s  dvěma,  třemi  ano  i  čtyřmi  souhláskami:  wielki  (stpol.  wieliki,  cf. 
čes.),  íacny  (stp.  laciný,  cf.  čes.),  odpocza^č  místo  správnějšího  od- 
poczníic  (stpol.  odpoczynax  cf.  čes.),  grzmieč  (z  grzemieci,  cf.  rus.), 
pstry  (prostronár.  bestry  m.  piostry,  cf.  čes.  a  rus.),  ždžblo  (ze  šcieblo, 
cf.  čes.,  rus.)  atd. 

V  takových  tedy  případech,  kde  složením  a  stažením  se  shrnou 
souhlásky  mezi  sebou  odporné,  užívá  se  k  docílení  snadnější  a  la- 
hodnější výslovnosti  bud  pomoci  hlásek  nestálých  aneb  rozličných 
proměn  souhlásek  samých  jedněch  před  druhými. 

A)  Pomoc  hlásek  nestálých. 

Polština,  jako  nářečí  slovanské,  v  násloví,  před  hláskou  slabiky, 
dovoluje  si  mnoho  souhlásek  v  nejrozmanitějších  kombinacích,  na  př. 
v  následujících  jednoslabičných:  brwi,  krwi,  píci  (pleti,  pohlaví),  drzwi 
(dvéře),  kln§,  láni  neb  síni  sie.  (leskne  se),  pchía  (blecha),  brnač 
(břísti),  drgač,  drgnač  (trhnouti  sebou)  a  v  dvouslabičných :  mgnienie 
(mžik),  trznadel  (strnad),  trzcina  (třtina)  a  p.  Polákům  totiž  nečiní 
přílišné  obtíže  vyšlo  viti  v  násloví  tři  i  čtyři  nej  rozmanitější  souhlásky, 
jen  když  se  jinak  vedle  sebe  snášejí. 

Naopak  i  polština  se  vyhýbá  podobnému  shluku  souhlásek  po 
hlásce  slabiky,  v  zásloví,  kde  snese  nanejvýš  jen  dvě  souhlásky,  snadno 
vyslovitelné ,  na  př.  v  následujících  jednoslabičných:  wiatr,  tarn, 
mózg,  plaszcz,  miótl,  niósl  ap.;  výrazy,  jako  sióstr  (m.  staršího  sioster), 
bóstw,  towarzystw  (společností),  dziwactw  (podivínství)  a  p.  s  třemi 
souhláskami  na  konci  slova  (kde  však  st  usnadňuje  výslovnost)  jsou 
vzácností. 

A  i  dvě  souhlásky  v  zásloví  zdají  se  obyčejně  i  polštině  příliš 
tvrdými  k  vyslovení,  pročež  v  N.  sg.  m.  substantiv  mezi  nimi  nechává 
(a  dílem  vsouvá)  nestálé  hlásky  e  (zz  i)  a  ie  (zz  b)  a  v  G.  pl.  f.  n. 
substantiv  a  při  tvoření  jich  deminutiv  mezi  dvěma  záslovnýma 
souhláskama  oživuje  (a  dílem  i  vsouvá)  tytéž  nestálé  hlásky  (sesláblé 
v  5  a  6,  ovšem  nepsané):  zámek,  šwiadek,  pi^tek,  wicher,  iokiec, 
ogieú,  cerkiew,  orzeí,  owies;  matek,  panien,  mioteí,  piosnek,  widel, 
jablek,  okien,  gier;  panienka,  wiaderko,  okieneczko,  orzeíek,  Lokietek 

n* 


164 


atd.  Bez  oživeného  (vsutého)  e  (=z  i),  ie  (=  b)  nalézáme  na  konci 
slov  v  G.  pl.  f.  n.  mimo  st,  zd  (íniast  měst,  gwiazd  hvězd  a  p.) 
ještě  tyto  souhlásky:  serc  (srdcí,  stč.  srdec),  gróžb,  prósb,  mielizn 
(mělcin),  nazwisk  (názvův),  pism,  bóstw  a  p. 

Tak  též  obyčejně  oživuje  e  (=  t)  po  souhlásce  předložky, 
spojené  i  nespojené,  před  dvěma  souhláskama  následujícího  slova: 
ze  mna,  (cf  z  tobaj,  pode  mna.,  nade  mn^,  przede  mn^,  przeze  mnie, 
beze  mnie,  ode  mnie,  ze  dwora,  we  dworze,  zebrac,  rozebrac,  odebrac, 
wzebrač  sie>  wezm§,  westchn^č,  obejrzec,  oberzn^é  (obříznouti),  pode- 
jmowac  (pozdvihovati),  przezeň  a  p.  Po  předložce  k  vždy  oživuje 
u  (=  %) :  ku  mnie,  ku  tobie,  ku  niemu,  ku  nim,  ku  sobie,  ku  panovi, 
ku  ustom  a  p. 

B.  Proměny  souhlásek  vlivem  souhlásek. 

Často  však  k  usnadnění  výslovnosti  nepostačí  ani  pomoc  hlásek 
(nestálých),  neboť  mnohé  souhlásky  nikde  a  nijak  vedle  sebe  se  ne- 
snášejí, tak  že  jedna  nebo  druhá  z  nich  se  musí  více  méně  změnit 
aneb  zcela  zaniknout. 

Tyto  proměny  souhlásek  řídí  se  těmito  zásadami: 
I.  Setkají-li  se  v  jedné  a  téže  slabice  souhlásky  jasné  (mediae) 
s  temnými  (tenues),  tu  předcházející  souhláska  se  řídí  vždy  dle 
následující,  spodobujíc  se  jí  tak,  že  jasná  před  temnou  se  stane 
temnou,  a  temná  před  jasnou  se  mění  v  jasnou,  a  to  buď  úplně,  ve 
výslovnosti  i  v  pravopise,  aneb  neúplně,  t.  j.  jen  ve  výslovnosti. 

1.  Příklady  spodoby  úplné  jsou:  tchu  (G.  od  dech),  tchn^č 
(dechnouti),  westchn^é  (vzdechnouti),  natchnienie  (nadšení),  wstr§t 
(odpor),  wskórac  (uspěti),  spiew,  spowiedž,  lekki  (lehký),  bliski,  šliski, 
pchía;  zgon  (skon),  zgina^c,  gdy,  gdzie,  gwoli  (k  vůli),  grzeczny  (pří- 
větivý, vlídný,  affabilis,  k  řeči),  zgrzyt  (skřip,  cf  CKpeaKÓTi»),  chrzypt 
(hřbet,  cf.  rus.  G.  xpeoTá),  ždžMo  (m.  šcblo,  cf.  čes.  zblo),  gzío, 
gieslo,  giezleczko  (košilka),  swadžba,  izba  (m.  istba,  cf.  luz.  stva, 
něm.  stube),  zdrów  ap.  Gdaňsk  (cf  Kodaň?  Gedanum). 

Jasná  souhláska  w  i  po  souhlásce  temné  ve  výslovnosti  a  často 
i  v  pravopise  přechází  v  temné  /:  sforny  vedle  sworny,  Bogufaí 
(Boguchwal),  krotofila  (kratochvíle),  ufac  (m.  upwač)  obfity  (m.  obwity 
t.  květem  n.  plodem)  a  p. 

2.  Příklady  spodoby  neúplné  jsou:  prosba,  sciežka  (stezka), 
nožka,  krówka,  mrówka  (mravenec),  izdebka,  radca,  šwiadczyč  a  p. 
Sem  náleží  též  největší  část  slov  složených  s  předložkami  souhlá- 


165 


skovými :  wpašc  (vpadnouti),  wtorek  (úterý)  odpuscič,  odsíonič,  rozkaz, 
roztropny  (rozšafný)  a  p.,  kde  pravopis  zachovává  původní  souhlásky 
z  ohledův  etymologických. 

II.  Setkají-li  se  v  jedné  a  téže  slabice  souhlásky  tvrdé  s  měk- 
kými (změkčenými),  tu  se  též  předcházející  souhláska  řídí  dle  ná- 
sledující, spodobujíc  se  jí  tak,  že  tvrdá  před  změkčenou  se  měkčí 
a  změkčená  před  tvrdou  zase  ztrácí  svou  měkkost 

h  Před  změkčenými  souhláskami  zubními  (dž,  č),  plynnými 
(l,  rz  ů)  a  retními  (b7  p,  m)  sykavky  s,  z,  jež  jsou  ze  všech  sou- 
hlásek nejcitlivější,  se  měkčí  v  s  ž:  slad  (sled),  zle,  snic,  spi,  šwiat, 
šmiaíy,  šwiety,  srebro,  sroda,  sciežka,  mysl,  koše,  gwoždž,  przyjažň 
(přízeň),  bojažň  (bázeň),  piešú  (píseň),  osm  (rus.  oceML),  rzemiešlník, 
puscič,  ježdzič  a  p.  I  v  některých  složených  slovích  se  obměkčuje 
s  a  z  předložky  v  podobné  poloze :  wežmi,  spiew,  scisk,  smierc,  šcierac, 
šplatač,  šcichn^č,  a  p. 

Příčinou  toho  měkčení  zde,  jako  všude,  je  vlastně  měkká  hláska, 
plná  nebo  skleslá  (l)  po  zubních,  plynných  a  retních  souhláskách, 
jež  na  sykavky  působí  i  postředně.  Retnice  se  ovšem  ani  zde  neměkčí, 
ale  svou  netečností  nepřekážejí  plnému  vlivu  následující  hlásky  měkké. 

2.  I  zubnice  d,  t  se  měkčí  před  změkčenou  zubnicí  {dž  č)  a  ret- 
nicí:  pi§čdziesiat  (50),  dziewi§cdziesi^t  (90),  niedžwiedž  (medvěd), 
Džwina  (Dvina),  džwign^č  (zdvihnouti),  džwierka  (dvířka),  oddžwierny 
(vrátný),  džwi§k  (zvuk),  stp.  i  čwierdzič  (tvrditi)  a  p. 

3.  Též  před  podnebními  cz,  dz,  sz,  ž  sykavky  s,  z  se  mění  (spo- 
dobují)  v  sz,  z:  polszczyzna  (polski  jazyk),  troszczyč  si§  (troska,  péče, 
starost),  wszczač  (wz-cz^č,  počíti),  szezejšcie  (s-cz§šč),  moždžek  (mózg), 
roždžka  (rózga)  a  p.  Někdy  i  před  změkčenou,  plynnou  neb  zubnicí 
přechází  s  v  sz:  szez^t  (s-ciej;,  cf  sci^c  stíti,  zetnej,  Szl^sk  (Slezsko, 
cf.  Silingi),  szlachta  (pochází-li  od  lech,  Lach).  Ale  ve  složených 
slovích  se  nemění  s,  z  předložky  ani  před  podnebními  (neb  je  tu 
chrání  i,  ač  nepsaný),  jako  před  změkčenými:  zszyč  (sešiti,  rus. 
cmHTB),  zž^c  (smáčknouti),  zžymac,  rozczarowač  atd.,  jako  zmienič, 
zwiastowač,  spisač,  spieszyc,  rozbiór,  zbieg,  zlač  (sliti),  rozcia^č  (roz- 
títi),  rozdzielič  a  p. 

4.  I  po  podnebních  bývají  příklady  podobné  spodoby,  neb  po 
es,  sz)  z  se  mění  c,  dz  v  cz,  dž,  ale  jen  v  konjugaci  a  při  tvoření 
slov :  ezezy  (m.  tszci,  cf.  tiuitl),  dždžy  (m.  dždzi,  cf.  jveh^htl)  ;  czcz§ 
(m,  czc§  ctím,  cf  rus.  wvy  m.  qqy),  ezezony  (m.  ezeony,  cf.  rus.  VTVWh 
m.  qqeirB,  čes.  ctěn  m.  ccen),  a  tak  i  uezezenie  (rus.  noíTéme,  čes. 
uctění);  ježdž§  (m.  ježdzej  uježdžac  (m.  uježdzač,  čes.  ujížděti), 


166 


uježdžony;  puszcze.,  puszczony  (puštěn),  opuszczač  (opouštěti),  puszcza 
(poušť),  ga^szcz  (houšt)  a  p.  Klasztór  je  dle  češtiny  (místo  klaszczór, 
klaszciór,  cf.  jaszczór  ještěr,  koscióí  a  p.).  Ale  při  sklonění  neplatí  ta 
zásada:  w  raczce,  na  nóžce,  kruszce,  o  róždžce,  czesč,  G.  czci  (cti), 
czcic  (ctíti). 

5.  Naopak,  změkčené  plynné  (rz)  a  zubnice  (č  dz)  před  tvrdou 
(foneticky,  třeba  etymologicky  měkkou,)  souhláskou  přípony  větším 
dílem  opět  ztrácejí  svou  měkkost,  což  změkčené  sykavky  s,  z  a  plynné 
Z,  n  činí  jen  před  l: 

a)  rz:  orzel-oría,  korzec-korca,  marzec-marca,  proporzec-pro- 
porca,  gorzéj-gorszy,  morze-morski,  malarz-malarski  atd.,  ale  gorzki 
(rus.  rópBKiĚ),  burzliwy,  jutrznia  (rus.  ýTpeHa),  wnetrzny  (rus. 
BHjTpeHHHH),  wietrzny  (větrný,  rus.  BÉTpeHiifl),  opatrzny  (opatrný); 

b)  č,  dz:  kwiecien-kwietnia,  grudzieň-grudnia,  dzieň-dnia,  kociel- 
kotia,  che.c-ch§tny,  míodziéj-mlodszy,  króciéj-krótszy,  piec-pi§tnašcie, 
dziewi§č-dziewi§tnascie  atd.,  ale  cma  (tma,  rus.  TLMa),  swadžba  (rus. 
CBá^Bóa). 

c)  l,  n:  lew-lwa,  pole-polski,  palec-palca,  dzielny,  bielszy,  tylko, 
strzelba  (ručnice);  koniec-koňca,  koň-koňski  (i  čes.  koňský!),  paňski, 
cygaúski,  taňszy,  honba  atd.,  ale  konny  (jedoucí  na  koni),  panna  a  p. 

d)  s,  z:  osieí-osia  (ale  osle  a  p.),  koziel-kozía  (ale  kozle  a  p.), 
ciesla  (tesař),  wrzesien-wrzesnia,  prosba,  grožba,  abysmy,  wežmy 
(vezměme),  trzežwy,  giošny,  grožny,  kwašny,  przašny  (nekysaný), 
wožny,  póžny  a  p.,  ale  jasny,  ciasny,  želazny,  cielesny,  wczesny  a  p. 

Po  vysutém  t  (ze  spřežky  st)  je  s  před  tvrdým  n  vždy  tvrdé: 
wíasny,  radosny,  zazdrosny  (závistivý),  milosny  atd.,  ale  ovšem  miíošnie, 
miíošnik  a  p. 

III.  Polština  dle  možnosti  se  vyhýbá  bezprostřednímu  styku 
souhlásek  stejnozvučných.  Některé  souhlásky  zdvojené,  jako  lt,  ss,  nn 
i  kk  možno  ovšem  snadno  vyslovit  na  rozhraní  dvou  slabik  a  proto 
se  též  píše:  Jagiello,  melía  (mlela),  konny,  panna,  miekki,  lekki  (m. 
legki)  a  cizí:  assessor,  professor,  missya  a  p. ;  jiné  pak,  jako  czcz, 
dždz  jsou  i  v  polštině  vzácné:  czczy  (marný),  czcz§  (ctím),  dždžy 
(prší,  deští).  Styk  však  dvou  němých  (mutae)  souhlásek  téhož  nebo 
podobného  znění  (ústrojí)  náleží  k  řídkým  výjimkám,  neb  i  polština 
se  mu  brání  všelikými  spůsoby,  jako  1.  záměnou,  2.  vysutím,  3.  vsutím, 
4.  přesmyknutím  a  5.  splynutím. 

1.  Zaměňují  se  rozličné  souhlásky  rozličnými,  a  to  bud  prvá 
z  dvou,  nebo  i  druhá. 


167 


a)  Záměnou  prvé  z  dvou  měkkých  stojí  j  za  c,  dz,  s,  i  před 
c,  cz,  s,  rz:  ojca  (stp.  očca),  ojczyzna  (vlasť),  ojczysty  (vlastenecký) 
a  p.  (z  kosých  pádův  ojca  atd.  to  j  vešlo  bez  příčiny,  zvykem,  i  do 
Nom.  ojciec  m.  stp.  ociec,  cf.  ociéc  zz  otéci) ;  podobně  kojec  (m.  ko- 
ciec,  kotec),  G.  kojca  (m.  kočca),  ogrojec  vedle  ogrodziec,  G.  ogrojca, 
rajca  vedle  radca,  zdrajca  (zrádce),  wíajca  (m.  wladžca),  swi§tokrajca, 
wiejski  (m.  wiesski,  od  wies),  miejski  (městský),  miejsce  (místo, 
dimin.  od  miastoj,  Zamojski  (od  Zamoscie) ;  dojrzeč  (dozříti,  dohléd- 
nouti),  spojrzec  podejrzenie  (podezření),  podejrzaly,  dojrzaly  (dozrálý), 
dziš  (m.  dziéjs  za  dzieňs,  cf  čes.  vezdejší,  Bbch  ^lhl)  atd. 

Dodej :  wyžszy  (vyšší)  a  od  toho  i  wyžéj  (výše),  ližszy  (od  lichý 
špatný),  wystarczyč  (vystačiti  m.  vystatčiti,  cf.  důstatek),  wiekszy 
(stp.  wi^tszy  m.  wi§cszy),  kde  se  prvá  z  dvou  měkkých  jinak  za- 
měňuje. 

b)  Záměnou  druhé  z  dvou  měkkých  samohlásek  stojí  r  za  rz 
po  z,  z,  é:  žreč  (zříti),  žreč  (žráti)  srebro  (m.  srzebro,  stříbro),  šroda 
(středa),  sród,  šrodek,  šredni  (prostřední),  sreniawa  a  šron  (jiní), 
žrenica  (zřítelnice),  žródlo  (m.  žrzódlo,  cf  rus.  raepjió,  stsl.  reptao), 
žrebie.  (m.  žrzebie,  stsl.  rapnEíi)  a  p. ;  rzn^č  (říznouti)  má  r  m.  rz 
před  z. 

c)  Záměnou  též  stojí  s,  é  za  d,  dz,  č,  č,  z,  před  c,  lo\  wiéšč 
(wiode),  pléšc  (plote.),  niewiasta,  powiešc,  oczywisty  (patrný),  rzeczy- 
wisty  (skutečný),  most,  czešč,  cz§sé,  dwanascie  a  p.,  máslo,  wiosío, 
obwi^slo,  powi^sío,  powroslo  (cf.  powróz),  haslo  (godío  cf.  gadac),  jasía, 
pl.  jasíy  G.  jaseí  (jesle  k  nošení),  g§sle,  g^sleczki  (housle,  teď 
skrzypki) ;  ale  siodio,  miotla  atd. ;  stpol.  kst§  {~  kwt§,  stč.  ktvu),  ksta 
(na  swieto  Elije,  kiedy  zaksta^  kije).  Ve  slovích :  ksia.dz  (kněz),  ksiaže 
(kníže),  ksi§ga  (kniha)  a  p.,  cf.  čes.  všímati  a  p.  m.  vnímati)  stojí  s 
m.  n  před  nosovkou,  aby  v  jedné  a  téže  slabice  nezněla  dvě  n;  cf. 
gia^č  (m.  gna.č  hnouti,  ohnouti),  gi§tki  (ohebný,  hebký),  zgi§cie  (ohbí), 
kde  je  z  téže  příčiny  n  před  nosovkou  (tvrdou)  zaměněno  \j  (psáno  i}. 

2.  Vysutí  podléhají  rozličné  souhlásky  ve  shluku  s  jinými  sou- 
hláskami. 

a)  d,  t  mezi  dvěma  souhláskama :  szía,  szlo,  (szedl),  brna^č  (m. 
brzdn^c,  cf  zabřednouti),  žoínierz  (žold),  serce  (serdeczny),  izba  (iz- 
debka),  Drezno  (Drážďany),  drezdeňski,  Gniezno,  gnieznieňski,  aniól 
(anděl,  anjei),  córa,  córka,  jeno  (jenom,  stp.  jedno;  czwarty,  čwierč, 
cnota,  zacny,  bezecny,  síup,  slac  (scielej,  rosna^č  (růsti),  swisnač  (šwist), 
szesnaácie  (16),  wlasny,  radosny,  milosny,  szcz§sny  (cz§sč),  szcz§šliwy 


168 


zlosliwy,  žalošliwy  a  p.,  ale  chrzestny,  istny  (skutečný),  istniec  (exi- 
stovati),  zawistny,  stJumic  a  j. 

b)  h,  b  mezi  dvěma  souhláskama  a  před  n :  prysna^č  (pryskač), 
giasna.c  (glaskač,  hladiti),  musnac  (pomuskiwač),  klasnac  (cf.  oklaski 
potlesk),  cisnac  (ciskac),  plesna_c,  Išnic  si§  (lesk)  a  bíysna/í  (blyskač) 
a  p.,  ale  ocknax  sie  (procitnouti),  uszczkna/í  (uštkuouti) ;  usna^č  (spac), 
uskrzyna^č  (skrzypač),  ginac  (gubič),  gne.  a  p.  Ve  grzonají  (bouchnouti) 
je  vysuto  m  (grzmieč,  cf  rpáHyTL),  v  garcarz  (hrnčíř)  garczek,  garce 
je  vysuto  n. 

c)  w  mezi  dvěma  souhláskama  po  b:  obina_c  (wina^č),  oblok 
(wlok),  obalic  (walič),  obartel  (obrtel),  obrócič  (wrócic),  obracac  (wracač), 
obiesič  (wiesic),  obód  (wodzic),  obora  (cf  zawora),  obóz  fwóz)  atd.. 
ale  obfity  (m.  obwity),  obwinič,  obwiewač  a  j. 

d)  s,  sz  mezi  dvěma  souhláskama  zvláště  po  cz,  sz,  rz :  Iza  (stp. 
slza  a  zlza),  lez,  lezka,  rdzen  (m.  srdcen,  cf.  rus.),  czesd-czci  (m. 
czšci),  czcič  (ctíti),  zaszcie  (m.  zaszscie,  záští,  cf  stsl.  uihcmie),  weszcie 
(vchod),  wyszcie  (východ)  a  p.,  místo  nichž  se  teď  mluví  a  píše:  wej- 
šcie,  wyjšcie,  przejšcie  (přechod),  chrzest-chrztu  (m.  chrzstu),  chrzcič 
a  pod. 

e)  w  a  g  před  příponou  ski  stwo:  Brandeburski,  Marjenburski, 
Nowotarski  (Nowy  targ,  Neumarkt),  Peterburski,  królestwo  a  p.,  ale 
królewski  (ač  se  ani  zde  w  nevysloví),  Ostrogski,  i  Pragski! 

Ve  slově  zglisko  je  mezi  (předložkou)  z  a  g  vysuto  z  (zžglisko 
=  s-žLglisko  spáleniště,  cf  sežehl  ==  spálil). 

3.  Vsouvání  souhlásek  se  děje  z  příčin  rozličných,  dílem  mezi 
hláskami  k  zamezení  průzivu  (u  niego,  ku  niemu  atd.),  nebo  k  se- 
sílení  souhlásky  dle  chybné  obdoby:  isc  (m.  ic,,  jiti,  cf  stp.  wynic, 
odic,  najc  a  p.,  od  id§,  cf  rus.  h^th  m.  hth),  wziajšc  m.  správného 
wziac  (cf.  ja^č,  przyjac  a  p.),  dílem  mezi  souhláskami  k  usnadnění 
výslovnosti. 

a)  Nejvíce  se  vsouvá  d  mezi  z  a  r:  zazdrosč  (závist,  cf  zajrzeč), 
zazdrosny,  zdrada,  zdradzič,  zdrajca,  zdrój  (cf.  rój),  zdjac  (m.  a  v. 
zjac,  sníti),  zdj§l  (sňal),  ždž^č  (m.  z-ž^č  smáčknouti),  ždžme,  (m.  z-žm§ 
smáčknu),  pondraw,  bardzo  (stp.  barzo),  dzwon,  džwiek  (stp.  zw^k), 
džbánek  (stp.  zban),  dziarň  (ziarno).  Ve  slovích  strzec,  strzeg§,  stróž 
a  p.  je  vsuto  t  (cf  srogi,  lit.  sergas,  sergeti). 

b)  Polština  ráda  vsouvá  a  (po  konečné  hlásce)  přisouvá,/:  dwaj, 
trzej,  czterzej,  wczoraj,  dzisiaj,  tutaj,  onegdaj,  gdzieindziej,  ujšcie 
(ústí),  uprzejmy  (upřímný),  oznajmic  (oznámiti),  klejnot  (stp.  klenot), 
dmij  (dni),  tnij,  džwignij  atd. 


169 


c)  Polština  má  v  několika  slovích,  snad  vlivem  maloruštiny,  též 
vsuvné  l  po  retních  souhláskách  před  jotovými  hláskami :  czapla 
(jeřáb,  cf  čáp),  kropla  (krůpěj),  budowla  (budova),  niemowle  (nemluvně), 
Trebowla  a  p.  Cf  čes.  Podčaplí,  Třebovle,  típle  a  j.  Olbrzym  (obr) 
má  vsuté  l,  a  dlawic  (rus.  jjaBÉTB)  má  vsuté  l. 

4.  Přesmyhnutí  čili  přemístění  souhlásek  ve  slabice  v  polštině 
není  příliš  časté:  vedle  lsnič  sie.  (lesk)  přichází  šlnič  sie.  (cf  stonce), 
drzwi  (m.  stp.  džwrzy,  dveře,  cf.  džwierka,  oddžwierny),  pchJa  (m. 
blcha),  zwiercadlo  (m.  wziercadío,  cf  wzierac,  wzrok  a  p.)  zoíza,  obyč. 
pí.  zolzy  (m.  žloza,  rus.  a:ejie3á,  žláza). 

5.  Častější  je  splynutí  dvou  neshodných  souhlásek  v  jedinou 
souhlásku,  a  to: 

a)  č,  c,  cz  s  s  splývá  v  c:  co  (z=  czso),  nic  (=  niczs,  cf  nikt), 
cnota  (cf  ^écTHOCTB),  zacny,  bezecny  (cf  óe3*iécTHHĚ),  grecki  (cf 
rpénecKH),  niemiecki,  swiecki  (od  swiat),  bracki  (bratski),  bogactwo, 
Wroclaw  (Vratislav),  Bracíaw  (Břetislav),  Raclawice  (z  Ratislavice), 
Wacíaw  (čes.  m.  Váceslav,  pol.  by  bylo  Wieceslaw). 

b)  dz  s  s  přípony  ski,  stwo  splývá  v  dz :  ludzki  (lud),  žmudzki 
(žmudž),  szwedzki,  sasiedzki  (sa^siad),  sadedztwo,  Siemiradzki  (=  Se- 
dmihradský, to  jméno  svým  ra  m.  ro  prozrazuje,  že  není  vlastně 
polské). 

c)  z,  ž  s  s  týchž  přípon  splývá  v  z:  bozki  (božský),  mezki 
(mužský),  m§ztwo,  zaporozki  (Zaporože),  Zaluzki  (ZaJuže),  papiezki 
(papiež),  francuzki,  zwycie^zki  (vítězný),  zwyci§ztwo  (vítězství),  prazki, 
mnóztwo  (množství)  a  p. 

d)  s,  s,  sz  s  s  týchž  přípon  splývá  v  s  (což  vypadá  tak,  jako 
by  se  tu  s,  š,  sz  před  s  vysouvalo) :  ruski,  czeski,  wíoski,  towarzystwo 
(towarzysz),  probostwo  (proboszcz  farář),  przemyski  (Przemysl)  a  j. 

e)  t  s  sz,  cz  splývá  v  cz:  czczy  (m.  tszczy,  cf.  tiuithh),  žyczyč 
(m.  žytczyč),  požyczyč  (půjčiti  m.  požitčiti,  cf.  požytek,  požyteczny), 
ale  wystarczyc  (vystačiti  m.  vystatčiti). 

f)  s  s,  z  splývá  v  rz:  trzcina  (m.  trscina,  cf.  rus.  TpocTHHa), 
urzn^č  (uříznout),  trznadel  (m.  trsnadel,  strnad). 

j)  g  s  c  splývá  v  c:  infinitiv  ciéc,  piéc,  siéc,  tJuc,  wléc, 
gtrzéc,  biéc,  žéc,  léc  a  p,  substantiva:  noc,  moc,  pomoc,  piec  a  p. 


Filosofie,  dějepis  a  filologie. 


12 


170 


Dodatek. 

O  kvantitě  a  přízvuku. 

Nynější  polština,  jakož  i  ostatní  nářečí  slovanská,  zanedbává 
kvantitu  hlásek  ve  prospěch  přízvuku,  jenž  jedině  vládne  v  prosodii, 
neb  na  něm  výhradně  spočívá  rytmus  jazyka  polského.  Staropolské 
hlásky,  původně  (náhradou  i  stažením)  dlouhé,  nejprv  (v  XIV.  a  XV, 
stol.)  zdvojované,  pak  čárkované  (á,  iá,  o,  ió,  é,  ié,  q,  iq),  nynější 
polština  rozeznává  a  označuje  jen  potud,  pokud  mají  vliv  na  výslov- 
nost. Proto  spisovný  jazyk  při  a,  ia  délky  už  nijak  neoznačuje, 
ačkoliv  lid  v  některých  krajinách,  zvláště  velkopolských  (jako  Mazuři 
a  j.)  dlouhé  a,  ia  posud  vyslovuje  jinak,  než  krátké  a,  ia,  tak  že 
zní  téměř  jako  o,  io.  Nyní  se  tedy  označuje  délka  jen  při  o,  e,  e 
a  měkkých  io,  ie,  i§,  ale  ani  to  ne  vždy  a  důsledně,  jako  to  bývalo 
v  starší  polštině. 

Přízvuk  polský  je  t.  zv.  rytmický  a  spočívá  vždy  na  předpo- 
slední slabice  slov  víceslabičných,  ať  je  krátká  nebo  dlouhá,  neboť 
přízvuk  polský  nemá  s  kvantitou  nic  společného,  řídě  se  jedině 
počtem  slabik.  Proto  se  také  mění,  t.  j.  přechází  se  slabiky  na  sla- 
biku v  té  míře,  jak  slovo  na  konci  roste,  jak  slovu  na  konci  přibývá 
slabik:  czlowiek,  czlowieka,  czlowiekowi,  poíwdnie,  poíudmowi,  imiq, 
iimenia,  dzietiq,  dzieciecia,  p&at,  pisala,  pisahsmy  atd.  Samo  sebou 
se  rozumí,  že  i  slova  jednoslabičná,  kromě  slůvek  enklitických,  mají 
svůj  přízvuk. 

Úchylek  od  onoho  pravidla  v  přízvuku  polském  je  málo: 

a)  Jména  složená,  jichž  první  čásť  je  dvouslabičná  a  druhá 
jednoslabičná,  jako  Kazimiérz,  Stanislaw,  Boguslaw  a  p.  mají  přízvuk 
v  N.  sg.  buď  na  první  nebo  spíše  na  poslední  (cf.  rus.),  pročež  se 
dle  možnosti  i  krátí  (Kažmiérz),  v  ostatních  pádech  je  přízvuk  pra- 
videlně na  předposlední:  Kazimierza  neb  Kažimerza  atd. 

b)  Před  enklitickými  částicemi  m,  š,  by,  že,  ci,  li,  jež  se  vždy 
skutečně  bezprostředně  přivěšují,  a  před  zvratným  si§  přízvuk  se  po- 
šinuje  o  slabiku  dále,  končí-li  se  slovo  souhláskou:  písal,  pisalem, 
pisaleš,  pisalby,  (ale  pisalaby),  pisahsmy,  pisalibr/šmy,  wczyč,  ycz?/č 
si§,  uczyiem  si§,  uczylbi/m  si§,  ježeli,  niželi,  atoli  (ale  ježli,  nežli)  a  p. 
Enklitiky  to,  kroč,  set  nemění  přízvuku:  tegoto,  kilkakroé,  elekroč, 
kilkaset,  dz/ewiecset  atd. 

c)  Cizí  slova  na  ia  (ya)  mají  přízvuk  (latinský)  na  třetí  od 
konce  (cf.  rus.) :  bablia,  welia  (~  vigilia),  hnia,  .ánglia,  teorya,  pro- 
wmcya,  imaginacia  a  p.  Proto  někteří  píší:  b/blja,  Gahcja  atd. 


VORTRÄGE 

XIfcT   X5  IE  IST  SITZtTNGEN 

DER 

MATHEMATISCH-NATURWISSENSCHAFTLICHEN  CLASSE. 


PŘEDNÁŠKY 

"V   SEZENÍCH    T  Ě  í  D  "Z- 

MATHEMA.TICRO  -  PŘÍRODOVĚDECKÉ. 


Nákladem  král.  české  spol.  nauk.  -  Tiskem  dra.  Edy.  Grégra  v  Praze  1883. 


1, 


Beiträge  zur  Kenntniss  der  böhmischen  Algen. 

Vorgetragen  von  Prof.  Dr.  Anton  Hansgirg  am  12.  Jänner  1883. 

I. 

Wie  in  einigen  Theilen  Deutschlands,  so  wurde  auch  in  Oester- 
reich und  insbesondere  in  Böhmen  den  Algen  von  Seite  der  Botaniker 
im  Ganzen  bisher  noch  wenig  Aufmerksamkeit  gewidmet,  so  dass 
unsere  bisherigen  Kenntnisse  dieser  im  hohen  Grade  interessanten 
Kryptogamen  noch  immer,  namentlich  in  systematischer  Beziehung, 
sehr  lückenhaft  sind. 

.  Im  Anfange  des  gegenwärtigen  Jahrhunderts  hat  zuerst  Ph. 
M.  Opic  in  seinen  zwei  Schriften  „Deutschlands  cryp togamische  Ge- 
wächse" Prag,  1816  und  „Böheims  phanerogamische  und  cryptoga- 
mische  Gewächse"  Prag,  1823  alle  theils  von  ihm  theils  von  seinen 
Freunden  in  Böhmen  gesammelten  oder  von  früheren  Botanikern 
daselbst  beobachteten  Algenarten  aufgezählt.*)  Späterhin  haben  na- 
mentlich einige  in  Carlsbad  weilende  Algologen  werthvolle  Beiträge 

*)  Einige  in  diesen  Schriften  aus  Böhmen  angeführten  Algenspecies  verdienen 
hier  namentlich  hervorgehoben  zu  werden;  es  sind:  Batrachospermum  mo- 
niliforme  Roth,  Conferva  fluviatilis  (Lemanea  fluviatilis  ?),  Conferva  jolithus 
(Chroolepus  jolithus?)  Hydrodictyon  utriculatum  Roth,  Botrydium  argilla- 
ceum  Wallr.,  Conferva  intestinalis  (Enteromorpha  intestinalis),  Linckia 
nostoc  Roth  (Nostoc  commune  Vauch.),  Linckia  granulata  Roth  (Nostoc 
granuläre  Rbh?)  Conferva  annulina  (Sphaeroplea  annulina  Ag.),  Conferva 
rivularis  (Cladophora  fluitans  Ktz.?),  Conferva  crispata  (Cladophora  cris- 
pata),  Conferva  capillaris  (Cladophora  fracta  var.  capillaris  Rbh.  ?),  Conferva 
ericetorum  Roth  (Zygogonium  ericetorum  Ktz?)  Conferva  muralis  Dillw. 
(Schizogonium  murale?)  Conferva  vesicata  Müll.  (Oedogonium  vesicatum?), 
Conjugata  setiformis  Roth  (Spirogyra  setiformis  Ktz.?),  Conferva  fontinalis. 

Ausserdem  sind  in  diesen  ältesten  Verzeichnissen  böhmischer  Algen 
noch  folgende  nicht  zu  bestimmende  Algenarten  angeführt:  Conferva  ve- 
lutina  (in  Bächen),  arenaria,  fenestralis,  aurea,  stellaris,  mutabilis  Roth, 
Flügii  Roth,  divaricata  Roth,  moniliformis  Müll. 

l* 


4 


zur  Kenntniss  der  böhmischen  Algen  geliefert  und  speciell  die  in  den 
warmen  Quellen  von  Carlsbad  so  wie  in  deren  Abflüssen,  in  der  Tepl 
und  in  der  ganzen  Umgebung  dieser  Stadt  vorkommenden  Algen  recht 
eingehend  systematisch  bearbeitet. 

Ich  führe  hier  vor  Allem  den  um  die  Kenntniss  der  Algen 
überhaupt  so  hochverdienten  C.  A.  Agardh  an,  welcher  im  Jahre  1827 
in  der  Regensburger  „Flora"  ein  Verzeichniss  der  von  ihm  in  ver- 
schiedenen Ländern  Österreichs  beobachteten  und  gesammelten  neuen 
Algenarten  veröffentlichte.  Aus  diesem  Verzeichnisse  wurden  die  bei 
Carlsbad  vorkommenden,  von  Agardh  selbst  zuerst  bestimmten,  Algen- 
species  auch  im  „Almanach  de  Carlsbad"  J.  1834  mit  detaillirter 
Angabe  des  Fundortes  angeführt. 

Durch  Agardh  angeregt  beschäftigte  sich  alsbald  unser  durch 
seine  mikroskopischen  Untersuchungen,  vorzüglich  der  Pilze,  wie 
durch  sein  tragisches  Ende  auch  in  weiteren  Kreisen  bekannte 
Landsmann  J.  C.  Corda  durch  mehrere  Jahre  hindurch  eifrig  mit 
den  böhmischen  Algen,  insbesondere  mit  den  Desmidiaceen,  Oscilla- 
riaceen  und  Protococcaceen. 

Die  Hauptergebnisse  seiner  diesbezüglichen  Studien  wurden 
theils  in  dem  oben  erwähnten  Almanach  de  Carlsbad  (J.  1835—1840) 
theils  in  Sturm' s  „Deutschlands  Flora"  niedergelegt  und  besitzen  noch 
immer,  trotzdem  einige  in  diesen  Schriften  enthaltenen  von  Corda 
selbst  verfertigten  Abbildungen  unvollkommen  und  nicht  immer 
ganz  naturgetreu  sind,  für  jeden  die  böhmischen  Algen  näher  studie- 
renden Botaniker  einen  nicht  geringen  Werth. 

Im  J.  1835  des  Almanachs  von  Carlsbad  sind  unter  dem  Titel 
„Observations  sur  les  animalcules  microscopiques ,  qu'  on  trouve 
auprés  des  eaux  thermales  de  Carlsbad"  neben  echt  thierischen 
Organismen  und  Bacillariaceen  auch  zahlreiche  bei  Carlsbad  vorkom- 
mende Algen  abgebildet  und  kurz  beschrieben. 

Im  J.  1836  sind  im  „Essai  sur  les  Oscillatoires  des  Thermes 
de  Carlsbad"  nicht  nur  fast  alle  bei  Carlsbad  vorkommenden  Oscilla- 
rien  und  Phormidienspecies  verzeichnet,  sondern  auch  noch  andere  an 
verschiedenen  Orten  Böhmens  vorgefundenen,  grössten  Theils  vom 
Verfasser  als  neu  aufgestellten  Oscillarienarten  verzeichnet.*) 

*)  Leider  sind  diese  Arten  von  Corda  so  mangelhaft  beschrieben  und  unvoll- 
kommen abgebildet  worden,  dass  deren  Sicherstellung  nicht  möglich  ist; 
deshalb  sind  sie  auch  von  anderen  Phycologen,  welche  sich  mit  den  Oscil- 
larien  näher  beschäftigten,  unberücksichtigt  geblieben. 


5 


Im  Jahre  1838  werden  in  „Nouvelles  observations  microsco- 
piques"  neben  zwei  neuen  Eaphidienspecies  (Ankistrodesmus  fusi- 
formis  et  convolutus  Corda)  auch  einige  Scenodesmusarten  angeführt. 

Im  J.  1839  sind  in  „Observation  sur  les  Euastrées  et  les  Cos- 
mariées"  ausser  einigen  Pediastrum-  (Pediastrum  etEuastrum  Corda) 
und  Cosmariumarten  auch  noch  zahlreiche  verwandten,  meist  aus  der 
Umgegend  von  Prag,  Reichenberg  und  Carlsbad  stammenden  Algen 
aufgezählt. 

Im  J.  1840  werden  in  „Observations  microscopiques  sur  les 
animalcules  des  eaux  et  des  thermes  de  Carlsbad"  einige  bei  Carlsbad, 
Eger,  Prag,  Reichenberg  u.  a.  vorkommenden  Desmidium-,  Sphaero- 
zosma-  und  Cosmariumspecies  nebst  anderen  Desmidiaceen  ange- 
führt und  ein  neues  Verzeichniss  zahlreicher  in  die  eben  citirte 
Gruppe  gehörigen  Algen  veröffentlicht. 

Auch  in  Sturm's  „Deutschlands  Flora"  IL  Abtheilung  hat  Corda 
unter  anderen  Algen  Deutschlands  auch  einige  seltenere,  in  Böhmen 
vom  Verfasser  selbst  entdeckte  Algen  zuerst  beschrieben  und  deren 
Fundorte  angegeben. 

Nebst  Agardh  und  Corda  betheiligten  sich  an  der  Erforschung 
der  Algenflora  der  berühmtesten  böhmischen  Kurorte  (Carlsbad, 
Franzensbad,  Teplitz  und  Marienbad)  in  hervorragender  Weise  noch 
F.  J.  Kützing,*)  L.  Rabenhorst,  F.  Cohn**)  und  Schwabe.***)  Einige 
Arten  von  Diatomeen  und  anderen  einzelligen  Karlsbader  Algen  sind 
auch  von  Ch.  G.  Ehrenberg,  Fischer  u.  a.  beschrieben  worden. 

Von  einheimischen  Botanikern  wendeten  den  böhmischen  Algen 
grössere  Aufmerksamkeit  nebst  Ph.  M.  Opic,  welcher  mit  einigen 
anderen  älteren  böhmischen  Botanikern  f)  meist  in  der  Umgebung 
von  Prag  Algen  sammelte,  Fried.  Veselský,  J.  Peyl  und  J.  Čeněk, 
welche  im  östlichen  Böhmen  botanisirten,  ff)  auch  noch  Hrabal,  Karl, 
Langer  und  W.  Siegmund,  ff  f)  die  im  nördlichen  Böhmen  manche 


*)  Tabulae  phycologicae  1845—1866.  Phycologia  germanica  1845.  Species  al- 
garum  1859. 

**)  Abhandlungen  der  schlesischen  Gesellschaft  für  vater.  Cultur.  1862. 
***)  Über  die  Algen  der  Karlsbader  warmen  Quellen,  Linnaea  1837. 

f)  Kalmus,  Schöbl  Wondráček  u.  a. 
ff)  Veselský  und  Peyl  in  der  Umgebung  von  Kolin  und  Kuttenberg,  Čeněk 
meist  bei  Purdubitz,  Chvojno  und  Königgrätz. 
fff)  Hrabal  sammelte  bei  Böh.  Kamnitz,  Karl  bei  Fugau,  Schluckenau  und 
Teplitz,  Siegmund  und  Langer  um  Reichenberg.  Auch  Schauta  (bei  Höflitz), 
Menzel  (bei  Grottau  und  Friedland)  sammelten  einiges. 


6 


interessante  Art  entdeckten.  Viele  von  diesen  eifrigen  Pflanzen- 
sammlern, die  sich  insbesondere  um  Böhmens  Phanerogamenflora 
nicht  unerhebliche  Verdienste  erworben  haben,  sind  nebst  einigen 
anderen  von  Agardh,  Welwitsch,  Corda  u.  a.  in  Böhmen  gesammelten 
Algen  in  der  botanischen  Sammlung  des  National-Museums  in  Prag 
aufbewahrt. 

Kecht  interessante  und  werthvolle,  meist  von  den  vorher  schon 
genannten  Sammlern  herrührende  Beiträge  zur  Kenntniss  unserer 
Algenflora  sind  enthalten  auch  in  der  von  Dr.  L.  Rabenhorst  ver- 
fasten  „Flora  europaea  algarum  etc."  Leipzig.,  1864—68  und  in  seiner 
„Kryptogamen-Flora  von  Sachsen,  der  Ober-Lausitz,  Thüringen  und 
Nordböhmen"  Leipzig,  1863.  Auch  in  der  von  Dr.  Ferd.  Cohn  heraus- 
gegebenen „Kryptogamen-Flora  von  Schlesien :  Algen  bearbeitet  von 
Dr.  0.  Kirchner"  sind  viele  in  unserem  Riesengebirge  vorkommenden, 
meist  von  schlesischen  Botanikern  gesammelten,  seltenen  Algen  an- 
geführt. 

Der  Verfasser  dieser  Beiträge  hat  selbst  binnen  mehr  als  zwei 
Jahren,  seitdem  er  sich  mit  dem  Studium  böhmischer  Algen  (mit 
Ausschluss  der  Diatomaceen)  beschäftigt,  eine  nicht  geringe  Anzahl 
früher  in  Böhmen  nicht  beobachteten  Algenarten,  so  wie  neuer  Fund- 
orte seltener  böhmischen  Algen  constatiren  können. 

Er  sammelte  bisher  namentlich  an  vielen  Orten  der  näheren 
Umgebung  von  Prag;  in  der  weiteren  Prager  Umgegend  bei  Wran 
an  der  Moldau,  um  Smečno,  Unhoscht,  Kralup,  Oužic,  Kouřim  und 
Zásmuk;  im  Elbethal  meist  in  der  Umgegend  von  Brandeis,  Lissa, 
Sadska  und  Königgrätz ;  im  östlichen  Böhmen  bei  Geiersberg,  in  der 
Umgegend  von  Wichstadtl,  Lichtenau,  an  der  wilden  Adler  bei  Pastwin, 
Bärnwald,  Kronstadt  und  am  Kamme  des  böhmischen  Adlergebirges 
oberhalb  Friedrichswalde  und  Kronstadt. 

Aus  dem  Vorhergehenden  ist  zu  ersehen,  wie  wenig  Böhmen  im 
Ganzen  in  phycologischer  Hinsicht  bisher  durchforscht  worden  ist. 
Viele  Theile  Böhmens  wurden  von  Algen  sammelnden  Botanikern  noch 
gar  nicht  besucht,  andere  nur  flüchtig.  So  ist  z.  B.  die  ganze  süd- 
liche Hälfte  Böhmens,  die  wegen  den  daselbst  vorkommenden  zahl- 
reichen nicht  unbedeutenden  Teichen  und  Torfmooren  eine  nicht 
geringe  Ausbeute  an  Algen  verspricht,  was  Algen  anbelangt  im  wahren 
Sinne  des  Wortes  noch  terra  incognita.  Dasselbe  gilt  auch  fast  von 
allen  Gebirgen  Böhmens.  Mit  Ausnahme  des  Riesengebirges,  welches 
wenigstens  von  der  schlesischen  Seite  zum  Theile  schon  erforscht 
worden  ist,  sind  alle  anderen  böhmischen  Gebirge  und  namentlich 


7 


der  Böhmerwald  von  Phycologen  noch  gänzlich  vernachlässigt  worden, 
und  es  verbleibt  eine  gründlichere  Durchforschung  dieser  Classe  der 
Cryptogamen  in  Böhmen  der  Zukunft  noch  vorbehalten. 

IL 

Im  nachfolgenden  Verzeichnisse  sind  einige  Algenarten  angeführt, 
welche  der  Verfasser  zum  grössten  Theile  im  letzten  Sommer  an  den 
weiter  unten  angegebenen  Standorten  gesammelt  hat.  Von  neuen 
bisher  weder  von  ihm  noch  so  viel  er  weiss  von  einem  anderen  Bota- 
niker aus  Böhmen  früher  schon  bekannt  gemachten  Algenarten  sind 
zu  nennen*): 

Gloeocapsa  montana  Ktz.  a)  Microcystis  olivacea  Ktz.,  Apha- 
nothece  microspora  Rbh.,  Hypheothrix  gloeophila  Rbh.,  Hypheotrix 
lateritia  Ktz.  b)  rosea  Ktz.,  Oscillaria  gracillima  Ktz.,  Oscillaria 
subfusca  Vauch.,  Nostoc  rupestre  Ktz.,  Schizosiphon  sabulicola  A. 
Br.,  Chlorococcum  gigas  Ktz.,  Chlorococcum  (?)  protogenitum  Rbh., 
Ophiocytium  parvulum  A.  Br.,  Characium  strictum  A.  Br.,  Chara- 
cium  subulatum  A.  Br.,  Characium  longipes  Rbh.,  Spirogyra  mira- 
bilis  Ktz.  c)  inaequalis  Sprée,  Spirogyra  rivularis  Rbh.,  Conferva 
rhypophila  Ktz.,  d)  Hormiscia  zonata  Aresch.,  Ulothrix  compacta 
Ktz.,  Ulothrix  variabilis  Ktz.,  Ulothrix  stagnorum  Rbh.,  Stigeoclo- 
nium  tenue  Ktz.,  Chaetophora  pisiformis  Ag.,  Chaetophora  longi- 
pila  Ktz. 

1.  Phycochromophyceae  Rbh. 

Chroococcus  turgidus  Näg.  In  stehenden  Gewässern  am 
Kamme  des  Adlergebirges  oberhalb  Kronstadt  und  Friedrichswalde 
auch  bei  Wichstadtl  und  in  der  nächsten  Umgebung  von  Prag  und 
Königgrätz  unter  anderen  Algen  nicht  selten. 

Gloeocapsa  montana  Ktz.  Zwischen  Moosen  an  feuchten 
Sandsteinen  des  sog.  Libuša-Bades  bei  Pankrác  und  an  feuchten 
Sandsteinplatten  an  einem  Brunnen  an  der  Nordseite  des  Žižka- 
berges  nächst  Prag. 

Microcystis  olivacea  Ktz.  In  Elbetümpeln  bei  Houška  nächst 
Brandeis  an  der  Elbe  unter  anderen  Algen. 


*)  Ein  Verzeichniss  aller  in  Böhmen  bis  zu  dieser  Zeit  vorgefundenen  Algen- 
species  sowie  deren  wichtigsten  Fundorte,  in  wie  fern  sie  mir  bekannt  ge- 
worden sind,  werde  ich  späterhin  an  einem  anderen  Orte  veröffentlichen. 


Aphanothece  microspora  Rbh.  An  feuchten  Sandstein- 
mauern am  sog.  Libuša-Bade  zwischen  Moosen  nicht  häufig. 

Aphanothece  stagnina  A.  Br.  Im  Teiche  „u  Farářství"  nächst 
Königgrätz  im  J.  1881  recht  zahlreich. 

Hypheothrix  gloeophila  Rbh.  Im  schleimigen  Lager  der 
oben  erwähnten  Gloeocapsa  am  sog.  Libuša-Bade  und  an  einem 
Brunnen  an  der  Nordseite  des  Žižkaberges  bei  Prag  in  grosser 
Menge  ebenso  im  Lager  der  Gloeotrichia  u.  ä.  in  Tümpeln  bei  Houška 
Dächst  Brandeis  an  der  Elbe. 

Hypheothrix  lateritia  Ktz.  a)  rosea  Ktz.  An  nassen 
Steinen  und  steinernen  Wasserbehältern  in  Wichstadtl  an  der  Adler 
nicht  sehr  häufig. 

Oscillaria  gracillima  Ktz.  In  Wassergräben  und  in  kleinen 
Tümpeln  meist  an  todten  Pflanzenüberresten  auf  der  Kaiserwiese  bei 
Prag  und  in  den  Sümpfen  bei  Oužic  nächst  Kralup  stellenweise 
reichlich. 

Oscillaria  aerugineo-coerulea  Ktz.  Auf  feuchter  Erde 
am  sog.  Libuša-Bade  bei  Pankrác  und  an  einigen  Felsblöcken  am 
Teiche  inv  grossen  Stadtparke  von  Prag,  auch  bei  Pastwin  und  Kron- 
stadt an  der  wilden  Adler  häufig  verbreitet. 

Oscillaria  subfusca  Vauch.  Im  schnell  fliessenden  Wasser 
an  Steinen  in  Ober-Bärnwald  und  bei  Kronstadt  an  der  wilden  Adler 
häufig. 

Oscillaria  tenuis  Ag.  a)  viridis  Ktz.  Im  stehenden  oder 
langsam  fliessenden  Wasser  an  feuchten  Steinen  in  Lissa  und  Wich- 
stadtl und  an  feuchter  Erde  in  der  näheren  und  weiteren  Umgebung 
von  Prag  mehrfach;  z.  B.  hinter  dem  gew.  Kornthor,  im  Heine'schen 
Garten,  an  der  Nordseite  des  Žižkaberges  u.  a.  bei  Prag;  bei  Jene 
nächst  Unhoscht,  bei  Kouřim,  Zásmuk  etc. 

Nostoc  rupestre  Ktz.  Anfeuchten  Mauern  des  sog.  Libuša- 
Bades  bei  Pankrác  nächst  Prag  spärlich. 

Sphaerozyga  polysperma  Ebh.  Zerstreut  unter  anderen 
Algen  in  stagnirenden  Gewässern  bei  Prag  und  bei  Kronstadt  an  der 
wilden  Adler. 

Gloeotrichia  durissima  Ktz.  (Gloeotrichia  pisum  Thür. 
d)  durissima  Krch.).  Scheint  auch  in  stehenden  Gewässern  in  der 
Umgebung  von  Prag  nicht  selten  zu  sein,  wenigstens  ist  sie  mir 
unter  anderen  Algen  aus  dieser  Umgebung,  welche  ich  über  ein 
halbes  Jahr  im  Zimmer  cultivirte,  einigemal  vorgekommen. 


9 


Mastigonema  aerugineumKrch.  Zerstreut  unter  anderen 
Algen  (Gloeotrichia,  Sphaerozyga,  Bulbochaete,  Coleochaete  orbicularis 
u.  ä.)  in  stehendem  Wasser  aus  der  Umgebung  von  Prag  und  bei 
Chrbyně  nächst  Unhoscht. 

Schizosiphon  sabulicola  A.  Br.  (Calothrix  sabulicola 
Krch.).  An  feuchten  Sandsteinmauern  des  Wasserbassins  am  sog. 
Libuša-Bade  bei  Prag. 

II.  Chlorophyllophyeeae  Rbh. 

Khaphidium  polymorphumFres.  In  stehenden  Gewässern 
bei  Wichstadtl  und  Lichtenau  an  der  Adler  unter  anderen  Algen 
stellenweise  häufig,  in  der  Umgebung  von  Prag  an  ähnlichen  Stellen 
weniger  zahlreich. 

Stichococcus  bacillaris  Naeg.  An  alten  Baumstämmen 
in  der  nächsten  Umgebung  von  Prag,  z.  B.  im  Nusler  Thal  u.  a.,  an 
todten  Pflanzenüberresten  am  Ufer  der  Sümpfe  bei  Oužic  nächst 
Kralup.  Meist  var.  minor,  welche  mit  Pleurococcus  vulgaris  stellen- 
weise reichlich  verbreitet  ist. 

ChlorococcumgigasKtz.  (Protococcus  gigas  Krch.)  Kommt 
häufig  in  stehenden  Gewässern  bei  Prag,  Oužic  nächst  Kralup,  Sadská, 
Brandeis  an  der  Elbe,  Königgrätz,  Wichstadtl  und  Lichtenau  unter 
anderen  Algen  vor. 

Chlorococcum  (?)  protogenitum  Rbh.  (Microcystis  proto- 
genita  Rbh.  Flora  europ.  algar.  II.  p.  51).  Unter  anderen  Algen  aus 
der  Umgebung  von  Prag,  die  ich  längere  Zeit  im  Zimmer  cultivirte, 
sehr  reichlich,  ebenso  unter  Algen  aus  der  Königgrätzer  Umgebung. 

Scenedesmus  obtusus  Meyen.  In  stehenden  Gewässern 
aus  der  Umgebung  von  Prag  stellenweise  recht  zahlreich. 

ProtococcusviridisAg.  (incl.  Chlorococcum  humicola  Rbh.) 
An  alten  Baumstämmen,  Brettern,  nassem  Boden,  feuchten  Mauern, 
Felsen,  Steinen  etc.  wie  Pleurococcus  vulg.  in  und  um  Prag  bei  Wich- 
stadtl an  der  Adler  u.  a.  sehr  verbreitet. 

Ophiocytium  parvulum  A.  Br.  Im  torfigen  Wasser  bei 
Lichtenau  an  der  Adler  unter  anderen  Algen  (Staurastrum-Cosmarium 
u.  ä.)  nicht  selten;  weniger  häufig  unter  anderen  Algen  aus  den 
Elbetümpeln  bei  Houška  nächst  Brandeis  und  aus  den  Sümpfen  bei 
Oužic  nächst  Kralup. 

Characium  strictum  A.  Br.  An  einem  Vaucheriafaden  im 
Teiche  bei  Wolšan  nächst  Prag  spärlich. 


10 

Characium  subulatum  A.  Br.  Mit  vorigem  im  Teiche  bei 
Wolšan  in  grösserer  Menge. 

Characium  longipes  Rbh.  An  einigen  Fadenalgen  aus  den 
Wassergräben  längst  der  Eisenbahn  nächst  Königgrätz  in  wenigen 
Exemplaren. 

Spirogyra  mirabilis  Ktz.  b)  inaequalis  Sprée.  In 
stehendem  Wasser  aus  der  Umgebung  von  Prag  in  grosser  Menge. 

Spirogyra  rivularis  Rbh.  Wie  vorige,  doch  scheinbar 
minder  häufig. 

Vaucheria  sessilis  D.  C.  a)  repens  (V.  repens  Hassall). 
Bildet  gelbgrünen  Filz  auf  feuchter  Erde  in  Gärten  in  und  um  Prag ; 
ich  sammelte  sie  fructificirend  z.  B.  im  sog.  Heine'schen  Garten  und 
auf  der  Kaiserwiese  nächst  Smichow. 

Microspora  amoena  Rbh.  In  Wassergräben  bei  Lissa  und 
in  der  Umgebung  von  Prag  hie  und  da  unter  anderen  Fadenalgen 
zerstreut. 

Conferva  rhypophila  Ktz.  In  stehenden  Gewässen  in  der 
Umgebung  von  Wichstadtl  und  Lichtenau  an  der  Adler  stellenweise 
verbreitet,  auch  unter  anderen  Algen  aus  der  Umgegend  von  Königgrätz. 

Hormiscia  zonata  Arese h.  (Ulothrix  zonata  Ktz.).  Wie 
Conferva  elongata  Rbh.  in  Bächen,  Wasserbehältern,  Wasserleitungs- 
rinnen, an  feuchten  Steinen  und  zwischen  nassen  Moosen  in  der 
Umgegend  von  Wichstadtl,  Lichtenau,  Pastwin,  Bärnwald,  Kronstadt 
und  selbst  am  Kamme  des  Adlergebirges  oberhalb  Friedrichswalde 
überall  sehr  häufig  und  stellenweise  massenhaft  verbreitet.  In  der 
Prager  Umgegend  wie  es  scheint  viel  seltener,  so  z.  B.  im  sog.  Libuša- 
Bade  bei  Pankrác,  bei  Kundratic  und  in  einigen  stehenden  Gewässern 
um  Prag  unter  anderen  Algen  nicht  sehr  zahlreich.  Auch  bei  Kö- 
niggrätz. 

Ulothrix  compacta  Ktz.  In  einem  kleinen  Teiche  bei 
Geiersberg. 

Ulothrix  variabilis  Ktz.  (U.  subtilis  Ktz.  c)  variabilis 
Krch.).  In  stehendem  und  langsam  iiiessendem  Wasser  in  der  Um- 
gebung von  Prag  meist  nur  zerstreut  unter  anderen  Fadenalgen;  so 
auch  im  Bache  bei  Zwol  nächst  Wran  an  der  Moldau.  Sehr  reichlich 
verbreitet  um  Wichstadtl,  Lichtenau,  bei  Kronstadt  und  am  Kamme 
des  Adlergebirges  oberhalb  Friedrichswalde,  meist  in  Gesellschaft 
von  Hormiscia  zonata. 

Ulothrix  stagnorum  Rbh.  (U.  subtilis  Ktz.  d)  stagnorum 
Krch.).    Wie  vorige  bei  Bärnwald,  Kronstadt  und  am  Kamme  des 


11 


Adlergebirges  oberhalb  Friedrichswalde  häufig  und  stellenweise  in 
grosser  Menge.  Auch  bei  Chrbyně  am  Lodenitzer  Bache  nächst 
Unhoscht  und  in  den  Sümpfen  bei  Oužic  nächst  Kralup;  bei  Prag 
selbst  bisher  nur  im  sog.  Libuša-Bade  bei  Pankrác  unter  anderen 
Algen  nicht  sehr  reichlich. 

Ulothrix  flaccida  Ktz.  Auch  an  feuchten  Mauern,  Steinen, 
alten  Baumstämmen,  nasser  Erde  in  der  Umgebung  von  Prag  sehr  ver- 
breitet, so  z.  B.  im  sog.  Heine'schen  Garten,  auf  der  Kaiserwiese 
nächst  Smichow,  an  Mauern  hinter  dem  gew.  Kornthor,  an  der  Nord- 
seite des  Žižkaberges,  bei  Slichow,  Košíř,  in  Baumgarten  u.  a.,  ebenso 
in  der  Umgegend  von  Kralup  gemein. 

Stigeoclonium  tenueKtz.  a)  genuinum.  In  einem  Bächlein 
nächst  der  Zuckerfabrik  bei  Lissa  und  bei  Oužic  nächst  Kralup  an 
Steinen  in  Menge. 

Chaetophora  pisiformis  Ag.  In  Elbetümpeln  und  Wasser- 
gräben bei  Alt-Bunzlau,  Sadska,  Königgrätz  an  verschiedenen  Wasser- 
pflanzen festsitzend;  im  Elbethal  wohl  noch  mehr  verbreitet. 

Chaetophora  elegans  Ag.  Wie  vorige  in  Wassergräben 
bei  Chrbyně  am  Lodenitzer  Bache  nächst  Unhoscht. 

Chaetophora  longipilaKtz.  In  der  Umgebung  von  König- 
grätz viel  seltener  als  Ch.  pisiformis;  bei  Prag  kommt  sie  recht 
zahlreich  vor  in  den  Tümpeln  auf  der  Kaiserwiese  an  verschiedenen 
Wasserpflanzen  festsitzend. 

Coleochaete  orbicularis  Pringsh.  Im  stehenden  Wasser 
aus  der  nächsten  Umgebung  von  Prag,  unter  anderen  Algen  nicht 
sehr  häufig. 


2. 

Über  die  Construction  der  Osculationshyperboloide  zu 
windschiefen  Flächen. 

Vorgetragen  von  Prof.  Josef  Šolín  am  12.  Januar  1883. 

Die  Construction  osculirender  Hyperboloide  zu  windschiefen 
Flächen  ist  eine  Aufgabe,  welche  für  die  Untersuchung  der  Krüm- 
mungsverhältnisse dieser  Flächen  sowie  für  die  Darstellung  von  Be- 
leuchtungserscheinungen an  denselben  eine  besondere  Bedeutung  hat. 
Für  einzelne  Flächenarten,  wie  z.  B.  die  Schraubenflächen,  sind  ele- 


12 


gante  Lösungen  dieser  Aufgabe  bekannt,  und  ich  selbst  habe  vor 
Jahren  für  die  Normalenfläche  zum  dreiaxigen  Ellipsoide  längs  einer 
Ellipse  eines  Hauptsystemes  eine  sehr  einfache  Construction  des  oscu- 
lirenden  Hyperboloides  angegeben.  Es  handelt  sich  jedoch  um  die 
allgemeine  Lösung  dieses  Problems,  wenn  die  windschiefe  Fläche 
durch  irgend  drei  Leitcurven  gegeben  ist. 

Professor  Mannheim  in  Paris  löst  in  seinem  vorzüglichen 
„Cours  de  géométrie  descriptive"  die  Aufgabe  auf  einem  Umwege, 
indem  er  auf  Grund  von  Ergebnissen  seiner  „géométrie  cinématique" 
zu  der  Tangente  jeder  von  den  drei  Leitcurven  die  conjugirte  Tan- 
gente construirt  und  daraus  mittels  des  Dupin'schen  Theorems  die 
zweite  Erzeugende  des  osculirenden  Hyperboloides  ableitet. 

Eine  directe  Lösung  hat  mein  geehrter  College  Prof.  Eduard 
Weyr  (Sitzungsberichte  der  kaiserl.  Akademie  der  Wissenschaften 
in  Wien,  1880)  gegeben.  Prof.  Weyr  construirt  zunächst  ein  Hyper- 
boloid, welches  die  windschiefe  Fläche  in  zwei  Punkten  (den  Schnitt- 
punkten der  gegebenen  Erzeugenden  mit  zwei  Leitcurven)  osculirt; 
der  Übergang  zu  dem  noch  in  einem  dritten  Punkte  und  daher  in 
sämmtlichen  Punkten  der  gegebenen  Erzeugenden  osculirenden  Hy- 
perboloide ist  dann  leicht  zu  bewerkstelligen. 

Die  Weyr'sche  Lösung,  welche  schliesslich  auf  die  Construction 
des  zweiten  Doppelstrais  zweier  projectivischen  Büschel  hinausläuft, 
befriedigt  in  hohem  Grade;  dass  dabei  die  Osculation  gleich  in  zwei 
Punkten  der  gegebenen  Erzeugenden  angestrebt  und  erzielt  wird,  ist 
in  theoretischer  Beziehung  als  ein  Vorzug  derselben  anzusehen.  In 
praktischer  Beziehung  mehren  sich  aber  eben  dadurch  die  Schwierig- 
keiten, und  die  Darstellung  wird  ziemlich  mühsam  und  langwierig. 
Ich  habe  nun  versucht,  unter  Verfolgung  des  von  Weyr  eingeschla- 
genen directen  Weges  jene  Schwierigkeiten  dadurch  zu  umgehen, 
dass  ich  mich  zunächst  mit  der  Osculation  in  einem  einzigen  Punkte 
begnügte;  auch  sonst  war  ich  bestrebt,  die  vorzunehmenden  Opera- 
tionen möglichst  einfach  zu  gestalten. 

Sei  also  eine  windschiefe  Fläche  2  durch  irgend  drei  Leitcurven 
A,  B,  C  gegeben ;  die  Erzeugende  P,  längs  welcher  das  osculirende 
Hyperboloid  IJ  construirt  werden  soll,  schneide  jene  Leitcurven  be- 
ziehungsweise in  den  Punkten  a,  6,  c.  Wir  wollen  zunächst  ein  Hy- 
perboloid na  darstellen,  welches  die  Fläche  2  längs  der  Erzeu- 
genden P  berührt  und  überdies  in  dem  Punkte  a  osculirt.  Dieses 
Hyperboloid  wird  die  Schmiegungsebene  k  des  Punktes  a  der  Curve  A 
in  einem  Kegelschnitte  schneiden,  welcher  die  Curve  i  in  a  oscu- 


13 


liren  muss.  Der  gestellten  Bedingung  genügen  unendlich  viele  Hyper- 
boloide 17«  und  somit  unendlich  viele  Kegelschnitte  in  der  Ebene  x ; 
wir  wählen  nun  den  Krümmungskreis  K  von  A  in  a  als  Leitcurve 
von  na.  Sollte  jedoch  A  selbst  ein  Kegelschnitt  sein,  so  braucht 
man  den  Krümmungskreis  nicht,  sondern  kann  A  selbst  als  Leit- 
curve des  Hyperboloides  üa  nehmen.  Durch  Annahme  von  K  ist 
jedoch  das  Hyperboloid  Ua  bestimmt;  wir  können  für  jeden  belie- 
bigen Punkt  von  P  die  entsprechende  Erzeugende  des  zweiten  Sy- 
stemes  von  TIa  ohne  Weiteres  darstellen.  Dieses  möge  für  die  Punkte 
b  und  c  wirklich  durchgeführt  werden. 

Die  durch  den  Punkt  b  gehende  Erzeugende  zweiten  Systemes 
liegt  in  der  (beiden  Flächen  27  und  üa  gemeinschaftlichen)  Berüh- 
rungsebene ß  von  b ;  diese  Ebene  schneidet  die  Kreislinie  K  in  dem 
Punkte  a  und  einem  zweiten  Punkte  \ ;  b\  ist  die  gesuchte  Erzeu- 
gende des  zweiten  Systemes.  In  analoger  Weise  wird  die  durch  den 
Punkt  c  gehende  Erzeugende  ccA  zweiten  Systemes  erhalten;  cx  ist 
wieder  der  zweite  Schnittpunkt  der  Berührungsebene  von  c  mit  der 
Kreislinie  K. 

Durch  die  Leitcurve  K  und  die  Leitgeraden  b\,  ist  das 
Hyperboloid  na  vollkommen  bestimmt. 

Es  könnte  auf  den  ersten  Blick  als  zweifelhaft  erscheinen,  ob 
das  Hyperboloid  Ua  die  windschiefe  Fläche  27  im  Punkte  a  that- 
sächlich  nach  allen  Richtungen  osculirt,  indem  die  Osculation  zweier 
Flächen  in  einem  gegebenen  Punkte  die  Osculation  dreier  durch  diesen 
Punkt  gehenden  Normalschnitte  erfordert.  Jedoch  abgesehen  davon, 
dass  im  vorliegenden  Falle  nach  der  Eichtung  P  nicht  eine  blosse 
Osculation,  sondern  eine  Berührung  von  der  Ordnung  co  stattfindet, 
kann  man  sich  von  der  Sache  durch  folgende  Betrachtung  überzeugen. 
Denken  wir  uns  das  Hyperboloid  17,  welches  die  windschiefe  Fläche  27 
längs  der  ganzen  Erzeugenden  P  osculirt;  dasselbe  schneidet  die 
Ebene  n  in  einem  Kegelschnitte  A0 ,  welches  mit  den  Curven  A  und 
K  in  a  eine  dreipunktige  Berührung  hat  und  daher  die  Kreislinie  K 
noch  in  einem  vierten  Punkte  e  schneidet.  Die  Curven  i£,  AQ  können 
in  Folge  dessen  als  centrisch  collineare  Figuren  mit  dem  Collineations- 
centrum  a  und  der  Collineationsaxe  ae  betrachtet  werden ;  den  Punkten 
b1}  c15  ...  von  K  entsprechen  die  in  den  Strahlen  abt,  acu  .  . .  lie- 
genden Punkte  b0)  c0,  ...  von  A0.  Die  Strahlen  abxb0,  ac^  ...  er- 
scheinen als  Schnittlinien  der  Ebene  n  mit  den  gemeinschaftlichen 
Berührungsebenen  der  Flächen  ZTa,  il  in  den  Punkten  6,  c,  . . .  der 
Erzeugenden  P\  die  Geraden  660,  cc0,  . . .  sind  Erzeugende  des  zweiten 


14 


Systemes  von  17.  In  Folge  dessen  erscheinen  aber  die  Hyperboloide 
I7a,  17  als  centrisch  collineare  Gebilde  mit  dem  Collineations- 
centrum  a  und  der  Collineationsebene  Pe,  wodurch  die  Osculation 
von  IJa  und  II  und  somit  auch  von  üa  und  2  erwiesen  ist. 

Da  die  Hyperboloide  17a,  U  einander  in  a  osculiren,  so  haben 
sie  auch  die  zweite  durch  a  gehende  Erzeugende  Q  gemein,  und  es 
handelt  sich  somit  darum,  diese  Gerade  auf  17«  zu  construiren.  Dazu 
braucht  man  noch  zwei  Erzeugende  des  Systemes  P, .  . .,  und  wir 
wählen  jene,  welche  in  den  Berührungsebenen  der  Punkte  bt  und  et 
liegen.  Die  Berührungsebene  /3X  des  Punktes  bt  ist  durch  die  Er- 
zeugende b\  und  die  Tangente  von  K  in  bx  gegeben;  um  die  in 
derselben  enthaltene,  durch  \  gehende  Erzeugende  des  Systemes 
P, .  .  .  zu  construiren,  braucht  man  noch  den  Schnittpunkt  von  ß1 
mit  der  Erzeugenden  ccv  Zu  diesem  Zwecke  führe  man  durch  ccL 
die  Hilfsebene  accx  und  construire  den  Schnitt  dieser  Hilfsebene 
mit  ßv  Ein  Punkt  dieses  Schnittes  ist  6,  welcher  offenbar  beiden 
Ebenen  angehört ;  einen  zweiten  Punkt  i  erhält  man  als  Schnittpunkt 
der  Spuren  beider  Ebenen  auf  d.  h.  der  Tangente  von  K  in  bt  und 
der  Geraden  ac^  Die  so  erhaltene  Gerade  bi  schneidet  die  Erzeu- 
gende ccx  in  einem  Punkte  c2,  und  btc2  ist  die  verlangte  Erzeugende 
des  Systemes  P, . . .  In  analoger  Weise  wird  die  in  der  Berührungs- 
ebene yl  von  ct  liegende  Erzeugende  cxb2  desselben  Systemes  erhalten. 

Schliesslich  handelt  es  sich  darum,  eine  Gerade  zu  construiren, 
welche  durch  den  Punkt  a  geht  und  die  Geraden  &Ac2,  cYb2  schneidet; 
diese  ist  dann  die  verlangte  Erzeugende  Q  des  Hyperboloides  na  und, 
wie  selbstverständlich,  auch  des  Hyperboloides  77. 

In  derselben  Weise  können  die  durch  6,  c  gehenden  Erzeu- 
genden Ä,  S  des  Hyperboloides  17  aus  den  unmittelbar  gegebenen 
Bestimmungselementen  der  Fläche  2?,  also  E  unabhängig  von  Q, 
S  unabhängig  von  Q  und  R  abgeleitet  werden.  Man  kann  aber  auch 
bei  der  Construction  von  R  die  bereits  erhaltene  Erzeugende  Q,  bei 
der  Ableitung  von  S  die  schon  dargestellten  Erzeugenden  R  ent- 
sprechend verwenden.  — 

Eine  zweite  Construction  der  Erzeugenden  Q,  P,  S  kann 
aus  den  bekannten  Eigenschaften  der  Indicatrix  durch  entsprechende 
Benützung  einer  von  Lamarle  herrührenden  Relation,  nämlich 


abgeleitet  werden.  Hierin  bedeuten  ru  rz  die  absoluten  Längen  der 
Hauptkrümmungsradien  der  windschiefen  Fläche  2  in  einem  Punkte 


15 


z.  B.  c,  ferner  x  die  Entfernung  dieses  Punktes  von  dem  Centrai- 
punkte o  der  Erzeugenden  P,  k  den  Parameter  dieser  Erzeugenden. 

Da  die  Berührungsebenen  cc,  ß,  y  der  Punkte  «,  6,  c  von  P 
unmittelbar  gegeben  sind,  kann  man  sowohl  den  Centraipunkt  o  als 
auch  den  Parameter  k  der  Erzeugenden  P  leicht  finden.  Eine  sehr 
elegante  Construction  besteht  in  der  Verwendung  der  Mannheim'schen 
Hilfsgeraden  („droite  auxiliaire",  Cours  de  géom.  descr.  p.  264).  Sind 
nämlich  %  $8,  G>  die  Normalen  der  Fläche  2J  in  den  Punkten  a,  &,  c 
der  Erzeugenden  P,  und  nimmt  man  die  Ebene  P(&  als  zweite  Pro- 
jectionsebene,  die  erste  durch  den  Punkt  c  rechtwinklig  zu  P,  somit 
die  Normale  (E  als  Projectionsaxe  X  an,  und  stellt  die  Normalen  % 
23  durch  ihre  zu  X  parallelen  Aufrisse  2f2,  $82  und  ihre  durch  c12 
gehenden  Grundrisse  Sti,  53A  dar,  so  bestimmen  die  Schnittpunkte 
ai.2'  K.2  von  ^i  uü(*  2i2>  von  53x  und  232  den  Grund-  und  zugleich 
Aufriss  $12  der  Mannheim'schen  Hilfsgeraden  —  der  Schnittlinie 
des  Normalenparaboloides  (%  ©,(£,..  .)  mit  der  Halbirungsebene 
des  zweiten  und  vierten  Kaumquadranten.  Dem  Centraipunkte  o 
kommt  eine  Normale  O  zu,  deren  Grundriss  £)t  rechtwinklig  ist  zu 
*>ß12  und  diese  in  einem  Punkte  o12  schneidet;  der  Aufriss  £)2  geht 
durch  o1#2  parallel  zu  X  und  bestimmt  auf  P2  den  Aufriss  o2  des 
Centraipunktes ;  die  Strecke  o2  o12  gibt  die  Grösse  des  Parameters  k. 
Mit  dieser  Mannheim'schen  Construction  von  o  und  k  kann  man  nun 
unmittelbar  die  Construction  des  Ausdruckes 

x2  +  k* 
k 

verbinden ;  errichtet  man  nämlich  zu  cx  2  o1 2  die  rechtwinklige  Gerade 
c12d  bis  zu  deren  Schnittpunkte  mit  o2o12j  so  ist  offenbar 


welche  Strecke  wir  kurz  mit  q  bezeichnen  wollen.  Sodann  kann  die 
Lamarle'sche  Gleichung  in  der  Form 

ri  r2  =  ť  (1) 

geschrieben  werden,  worin  q  als  bekannt  anzusehen  ist. 

Nun  kennen  wir  für  den  Punkt  c  die  Krümmungsradien  r\  oo  der 
Leitcurve  C  und  der  Erzeugenden  P.  Letztere  kann  als  ein  Normal- 
schnitt der  Fläche  2  angesehen  werden,  während  die  Schmiegungs- 
ebene  von  G  in  der  Regel  einen  schiefen  Schnitt  liefern  dürfte;  aus 
dem  Krümmungsradius  rř  eines  schiefen  Schnittes  folgt  jedoch  der 


16 


Krümmungsradius  r  des  berührenden  Normalschnittes  auf  Grund  des 
Satzes  von  Meusnier  in  sehr  einfacher  Weise.  Die  Krümmungs- 
radien zweier  Normalschnitte  reichen  zwar  zur  Darstellung  der 
Krümmungsverhältnisse  einer  Fläche  in  einem  Punkte  nicht  hin; 
bei  windschiefen  Flächen  tritt  jedoch  die  Lamarle'sche  Relation  als 
dritte  Bedingung  hinzu,  und  die  Aufgabe  ist  bestimmt. 

Die  Indicatrix  der  windschiefen  Fläche  2  für  den  Punkt  c  ist 
eine  Hyperbel ;  die  Erzeugende  P  ist  eine  Asymptote  derselben ;  der 
Krümmungsradius  r  gibt  die  Länge  des  in  die  Tangente  von  C 
fallenden  Durchmessers  und  Gleichung  (1)  das  Product  der  beiden 
Axen  —  woraus  die  Hyperbel  construirt  werden  kann. 

Die  Halbaxen  a,  b  und  der  in  die  Tangente  von  C  fallende 
Halbdurchmesser  m  hängen  mit  den  bezüglichen  Krümmungsradien 
rii  r2i  r  durch  die  Gleichungen  zusammen: 

a1  —  ?^  c ,       b2  zz  ?2  c,       m2  zz  rc, 

wo  c  eine  beliebige  constante  Strecke  bezeichnet,  welche  im  vorlie- 
genden Falle  am  besten  gleich  r  zu  nehmen  ist.  Sodann 
a"  zz  rlr<)       b2  zz  r2r ,       m2  zz  r2 , 

woraus 

a2  62  =  rt  r2  r2 
und  durch  Benützung  der  Gleichung  (1) 

ab  zz  qr  ,  «  ,  .  .  »  (2) 
sich  ergibt.  Denkt  man  sich  nun  irgend  eine  Hyperbel  mit  dem 
Mittelpunkte  c,  den  Asymptoten  P,  Q,  den  Halbaxen  6,  und  führt 
man  durch  irgend  einen  Punkt  m  der  Curve  die  Gerade  mm0  pa- 
rallel zu  Q  bis  zu  dem  Schnittpunkte  m0  mit  P,  so  ist  bekanntlich 
der  Flächeninhalt  des  Dreieckes  cm0  m  für  alle  Punkte  der  Hyperbel 
constant  und  gleich  \ab,  in  unserem  Falle  somit  gleich  \qr. 

Daraus  folgt  nun  die  folgende  in  der  Berührungsebene  y  des 
Punktes  c  vorzunehmende  Construction.  Auf  die  Tangente  T  der 
Curve  C  werde  der  Krümmungsradius  r  zu  beiden  Seiten  von  c,  also 
m'c  zz  cm  zz  r  aufgetragen  und  sodann  auf  der  Erzeugenden  P  der 
Punkt  m0  so  bestimmt,  dass  der  Flächeninhalt  des  Dreieckes  cm0m 
gleich  \qr  sei.  Zu  diesem  Zwecke  trage  man  rechtwinklig  zu  m'm 
cü  zz  \  q  auf  und  führe  durch  n  eine  Parallele  zu  m'rn.  Schneidet 
diese  die  bekannte  Asymptote  P  in  m0,  so  ist  dies  der  gesuchte 
Punkt  und  cm0m,  aber  auch  cm0m'  das  gesuchte  Dreieck  vom  Flä- 
cheninhalte \  qr.  Die  zweite  Asymptote  der  Indicatrix  hat  somit 
entweder  die  Richtung  m0m  oder  die  Richtung  m0m'. 


17 


Welche  von  den  beiden  Richtungen  zu  nehmen  ist,  kann  in 
folgender  Weise  entschieden  werden.  Bewegt  sich  der  Berührungs- 
punkt in  der  Erzeugenden  P  z.  B.  in  dem  Sinne  cm0,  so  dreht  sich 
die  Berührungsebene  in  einem  bestimmten  Sinne.  Die  Erzeugende  P 
scheidet  die  Berührungsebene  y  des  Punktes  c  in  zwei  unendliche 
Theile  (Pm)  und  (Pw/),  von  denen  wir  z.  B.  den  ersteren  in's  Auge 
fassen  wollen.  Dreht  sich  nun  dieser  Theil  (Pm)  nach  derselben 
Seite  der  Ebene  j>,  nach  welcher  die  Leitcurve  C  im  Punkte  c  ge- 
krümmt ist,  so  liegt  zwischen  m0  und  m  die  zweite  Asymptote  nicht, 
und  dieselbe  ist  in  diesem  Falle  parallel  zu  mQm  zu  nehmen.  Würde 
sich  dagegen  der  Theil  (Pm)  nach  der  entgegengesetzten  Seite  drehen, 
so  müsste  zwischen  mQ  und  m  jedenfalls  die  zweite  Asymptote  liegen 
und  daher  die  Richtung  m0m'  haben. 


3. 

O  partiálním  rýhování  vajíček  u  ryb  kostnatých. 

Sepsal  Dr.  /.  Janošík.  Předložil  dne  12.  ledna  1883  Dr.  Fr.  Vejdovský. 
(S  tabulkou.) 

Když  umožněn  mi  před  dvěma  roky  přístup  na  c.  L  zoologickou 
stanici  v  Terstu,  jakož  i  dána  příležitost,  po  delší  dobu  studia  embryo- 
logická  na  živém  materiálu  u  moře  konati,  zabýval  jsem  se  mimo 
jiné  též  pozorováním  prvních  počátků  vývoje  u  ryb  kostnatých. 

Chci  se  dotknouti  v  této  práci  jen  některých  bodů  z  vlastních 
pozorování  a  sice  těch,  o  nichž  mínění  autorů  nejvíce  se  rozcházejí. 
Různost  náhledů  v  hlavních  rysech  podám  dále  v  pojednání  samém. 
Předně  se  zde  chci  zmíniti  o  způsobu  pozorování  svých,  jakož 
i  o  konservaci  materiálu  a  další  s  ním  manipulaci. 

Zavedl  jsem  umělé  oplození  u  Crenilabrus  rostratus, 
Crenilabrus  pavo  a  Tinea  vulgaris.  Ode  druhu  Gobius 
niger  dostal  jsem  vejce  již  u  vývoji  se  nalézající.  U  Bel  on e 
acus  se  mi  umělé  oplození  nikdy  nezdařilo. 

Maje  dosti  materiálu,  zkusil  jsem  skřížené  oplozování  a  vzal 
za  tím  účelem  vejce  od  Crenilabrus  rostratus  a  sperma  od  Tinea 
vulgaris.  Většina  vajíček  takto  oplozených  vyvíjela  se  až  po  dobu 
onu,  kdy  zárodek  stává  se  ellipsoidním,  čočkovitým.  V  dalším  po- 
stupu mnohá  zašla,  jiná  úplně  nepravidelně  se  dále  vyvíjela,  některá 

Tř.:  Mathematicko-přírodoyědecká.  2 


18 


vyvíjela  se  však  tak  daleko,  že  došlo  až  ku  vytvoření  očí  u  plodku. 
Dále  jsem,  maje  jiné  na  mysli,  toto  sledovati  nemohl. 

U  Crenilabrus  rostratus,  Crenilabrus  pavo  a  Tinea 
vulgaris  se  mi  umělé  oplození  vždy  vydařilo. 

Pozorování  svá  konal  jsem  vždy  tak,  že  jsem  několik  vajíček 
po  oplození  ve  zvláštní  nádobě  ku  kontrolle  dále  vyvíjeti  se  nechal 
až  ku  dospělosti  embrya.  Z  ostatních  pak  jsem  bral  ku  konservo- 
vání  některá,  srovnav  každé  z  nich  dříve  s  oněmi,  která  mi  ku  kon- 
trolle sloužila.  Tím  měl  jsem  záruku,  že  nekonservuji  vajíčka  ne- 
pravidelně se  vyvíjející.  Vajíčka  konservoval  jsem  v  kyselině  chromové 
0-25%)  do  níž  jsem  dal  tolik  kyseliny  pikrové,  až  více  se  nerozpou- 
štěla,  tedy  roztok  koncentrovaným  se  stal.  Vajíčka  nescvrkla  se  v  této 
tekutině.  Přidání  kyseliny  pikrové  má  tu  znamenitou  výhodu,  že  va- 
jíčka jakož  i  jiná  pletiva  vůbec  v  takové  tekutině  konservovaná  nejsou 
pak  křehká  jak  z  kyseliny  chromové  samotné;  mimo  to  se  snadněji 
barví.  Nechal  jsem  vajíčka  v  oné  tekutině  den  a  pak  dále  je  kon- 
servoval v  líhu  a  sice  z  počátku  jen  v  50°/0-  Za  den  neb  za  dva 
dny  možno  je  směle  vložiti  do  líhu  silnějšího  a  dále  uschová  ti. 
Vlastní  obtíže  naskytly  se  mi  teprv,  když  jsem  chtěl  vajíčko  ku 
řezání  připraviti.  Barvivo  obalem  těžko  pronikalo  a  rovně  obtížné, 
ba  nemožné  bylo  barvivo  nepotřebné  náležitě  vyprati.  Dal-li  jsem 
některé  do  hřebíčkovébo  oleje,  tu  scvrklo  se  a  nebylo  naprosto 
k  ničemu.  Zkusil  jsem  tedy  obal  vajíčka  odstraniti,  což  se  mi  po- 
dařilo. Pracuje-li  se  pod  lupou,  ovšem  s  velkou  pozorností,  dvěma 
jehlami  lze  obal  bez  porušení  vlastního  vajíčka  odstraniti  a  manipu- 
lace další  jest  pak  snadná. 

Podávám  zde,  co  částečně  na  živém,  vyvíjejícím  se  vajíčku  jsem 
pozoroval,  částečně  pak  na  řezech.  První,  co  pozorovati  lze  na  va- 
jíčku oplozeném,  jest  vystoupení  protoplasmy  čili  žloutku  tvořivého 
z  dříve  úplně  jednotvárného  obsahu  vajíčka.  V  optickém  průřezu 
viděti  (zvláště  dobře  u  Crenilabrus  pavo,  jehož  vajíčka  jsou  úplně 
průhledná)  jakoby  kolem  žloutku  byl  světlejší  kroužek  (tělesně  tedy 
dutá  koule  uvnitř  žloutek  objímající).  Kroužek  ten  jest  úzký,  při 
každém  postavení  vajíčka  stejný  a  stává  se  pak  ponenáhlu  širším, 
zůstávaje  však  dosud  na  všech  místech  stejně  silným. 

Později  teprv  viděti  jest,  že  se  stává  nestejně  silným,  že  na 
jednom  místě  nahromaduje  se  více  protoplasmy.  Zároveň  s  tímto 
hromaděním  se  protoplasmy  na  polu  jednom  stává  se  vrstva  jeho 
tenčí  na  polu  protějším,  až  úplně  mizí.  Protoplasma  stále  se  sta- 
huje k  onomu  polu,  kde  silnějším  se  prvně  objevila.  Když  tak  da- 


19 


leko  se  stáhla,  až  obejímá  jen  asi  třetinu  žloutku,  tehdy  objeví  se 
již  první  rýha. 

Balfour*)  popisuje  to  rovněž  tak.  Kupffer**)  popisuje  tak 
u  sledě  jako  něco  od  obyčejného  pochodu  se  lišícího.  Dle  His  a  líčí 
to  taktéž  Gerbe***)  u  vajíček  ryb  kostnatých. 

Vystoupení  protoplasmy  tak  jak  shora  popsáno,  není  žádný 
artefakt,  poněvadž  jest  viděti  je  jen  u  vajíček  oplozených  a  poně- 
vadž vždy  na  ono  vystoupení  následuje  rýhování.  U  kterých  vajíček 
nebylo  ono  vystoupení  žloutku  tvořivého  pozorovati,  ta  se  též  dále 
nikdy  nevyvíjela.  Jádro  nějaké  v  té  masse  protoplasmy  dříve  než 
rýhování  nastalo,  jak  Oellacherf)  ovšem  jen  na  jednom  konservo- 
vaném  zárodku  viděl  a  též  vyobrazil,  jsem  nikdy  neviděl.  Kýhování 
děje  se  z  počátku  jen  povrchně,  rýhy  nepronikají  totiž  protoplasmu 
v  celé  její  tlouštce;  část  zůstává  nerýhovaná,  jak  již  Remakff) 
udává. 

Stricker ftt)  udává  zvláštní  způsob,  jak  se  děje  rýhování 
u  pstruha  a  sice  pučením  (Knospung).  Na  povrchu  žloutku  tvoři- 
vého vystupují  vyvýšeniny  (Knospen),  které  od  massy  základní  se 
odštěpují  a  tak  koule,  které  vůbec  z  rýhování  povstávají,  vytvořují. 
O  e  1 1  a  ch  e  r  (loc.  cit.)  udává,  že  pozoroval  na  živém  vajíčku  pstruha 
ze  žloutku  tvořivého  vystupovati  podobné  vyvýšeniny,  jak  je  Stricker 
popisuje,  ty  však  vždy  že  se  opět  ztrácejí  a  že  nikdy  z  nich  se  ne- 
tvoří koule.  Pouhé  pozorování  řezů  mohlo  by  lehko  svésti  k  onomu 
náhledu,  jaký  Stricker  pronesl,  jak  snadno  lze  viděti  na  obr.  2. 
Tu  se  jeví  koule,  rýhováním  vytvořené,  skutečně  jen  jako  vyvýšeniny, 
ale  to  neshoduje  se  se  skutečností  a  jest  jen  následek  konservace. 
His*)  popisuje  pochod  rýhování  v  hlavních  bodech  souhlasně  s  ji- 
nými autory.  O  rýhách  samých  pak  praví,  že  jsou  úzké  na  povrchu 
žloutku  tvořivého,  ve  hloubi  že  se  však  rozšiřují  a  vyobrazuje  je 
také  tak.  Splynutím  těchto  rozšířenin  rýh  ve  hloubi  tvoří  se  dle 


*)  Balfour,  překlad  od  Vettera  „Vergleichende  Embryologie"  str.  56. 
**)  Kupffer:  Leichen  u.  Entw.  des  Ostseehärings.  Berlin  1878. 
***)  Gerbe:  Journal  de  PAnatomie  et  de  la  Physiol.  Vol.  VIII.  609. 
f)  Oellacher:  Beiträge  zur  Entwicklungsgesch.  d.  Knochenf.  nach  Beobacht. 
am  Bachforellenei.  Zeitschr.  f.  wissensch.  Zoologie.  Bd.  22. 
ff)  Remak:  Untersuch,  über  die  Entwicklung  der  Wirbelthiere,  pag.  131,  §.  10. 
f  f  f )  Stricker :  Untersuch,  über  die  Entw.  der  Bachforelle.  Sitzungsber.  d.  k.  Aka- 
demie in  Wien.  1865.  Vol.  51  II. 
*)  His:  Untersuch,  über  die  Entw.  von  Knochenfischen.  Arch.  f.  Anal,  und 
Entwickelungsgesch.  1876. 

2* 


20 


His  a  již  tehdy,  kdy  vytvořeno  rýhováním  koulí  osm,  dutinka,  již 
porovnává  s  Baerovou  dutinkou  rýhovací.  Na  živých  vajíčkách  jsem 
rozšířenin  oněch  nikdy  neviděl,  ani  dutinky  zmíněné.  Na  řezech 
konservovanými  vajíčky  jsem  je  někdy  viděl,  jindy  opět  neviděl 
(obr.  Id)  a  mám  za  to,  že  to  jest  jen  něco  nahodilého,  z  konservo- 
vání  povstalého.  Na  živých  vajíčkách  viděti  rýhy  právě  na  povrchu 
žloutku  tvořivého  rozšířenější  než  v  hloubi,  kam  vlastně  ostře  zasa- 
hují. Na  řezech  viděti  rýhy  ty  různé  podoby  a  velikosti  (obr.  2). 

His  (loc.  cit.)  udává,  že  jádra  v  koulích  rýhováním  povstavších 
objevují  se  až  dne  druhého,  tedy  až  více  koulí  již  vytvořeno.  Viděl 
jsem  však  určitě  jádra  již  tehdy,  kdy  dvě  koule  byly  vytvořeny  a  sice 
jak  na  živých,  vyvíjejících  se  vajíčkách,  taktéž  i  na  řezech  konservo- 
vanými vajíčky  (obr.  1.).  Při  silném  zvětšení  viděti  je  tak,  jak  je 
Balfour*)  vyobrazuje,  totiž  jak  sestávala  by  z  malých  měchýřků. 
Jádrům  buňky  dorostlého  individua  ani  dost  málo  nejsou  podobná 
(obr.  lb).  Rovněž  nejsou  té  podoby,  jakou  mají  jádra  buněk  embryonál- 
ních a  též  dorostlých  individuí  před  dělením.  Neukazují  oněch  Straš  s- 
burgerem  a  Flemingem  aj.  popsaných  karyolytických  figur. 

Než  rýhování  započalo,  jeví  se  kontura  žloutku  tvořivého  úplně 
okrouhlá,  pozorujeme-li  ji  shora.  S  vystoupením  rýhy  první  stává  se 
delší  ve  směru  na  rýhu  tuto  kolmém.  Když  rýha  tato  jest  úplně 
vytvořena,  má  žloutek  celý  podobu  osmičky.  Čím  dále  pak  vystu- 
puje rýha  druhá,  kolmo  na  první  směr  stojící,  tím  více  stává  se 
kontura  kraje  žloutku  tvořivého  okrouhlejší.  Když  se  bylo  vytvo- 
řilo kulí  osm,  prodlužuje  se  však  směrem  tímže  jak  dříve.  V  dalším 
postupu  rýhování  nerýhují  se  koule  všechny  stejně  rychle;  ony  totiž, 
které  leží  více  uvnitř,  rozpadávají  se  daleko  rychleji  než  povrchní. 
Na  povrchních  též  po  nějakou  dobu  viděti,  že  jsou  něco  větší,  než 
ony  více  uvnitř  ležící.  Čím  dále  rýhování  postupuje,  tím  okrouhlejší 
stává  se  kontura.  Lehko  lze  sobě  představiti,  že  nerovnou  tou  rych- 
lostí rýhování  na  různých  místech  povstává  pak  tvar  ellipsoidní. 

Když  rýhování  postoupilo  tak  daleko,  že,  zárodek  stal  se 
ellipsoidním,  tu  viděti  již  epidermoidální  vrstvu,  Balfourem  tak 
pojmenovanou  (Deckschichte  dle  Götte  a  Hisa),  která  vytvořila  se 
z  buněk  zárodkových.  Jest  jedno vrstevná,  z  buněk  kubických,  sou- 
vislá, přesahuje  okraj  zárodku  a  přechází  poněkud  na  žloutek.  Tak 
popisují  ji  též  autorové.  Na  praeparátech  svých  však  vidím,  že  na 
kraji  zárodku,  mezi  zárodkem  a  žloutkem  jsou  úplně  ostře  ohrani- 


*)  Balfour:  Devel.  of  Elasmobr.  Fishes.  London  1878. 


21 


čené  buňky,  které  s  buňkami  oné  epidermoidální  vrstvy  úplně  sou- 
visí a  stejného  s  nimi  charakteru  jsou.  Buňky  ty  netvoří  však  v  tomto 
stadiu  souvislou  vrstvu  mezi  zárodkem  a  žloutkem,  nýbrž  ztrácejí  se 
čím  blíže  středu.*)  Souvislost  buněk  těch,  které  mezi  zárodkem 
a  žloutkem  výživným  jsou,  s  vrstvou  epidermoidální  lépe  viděti  ve 
fig.  10.  (loc.  cit.),  kreslené  z  téhož  řezu  jako  fig.  9.,  jen  při  silnějším 
zvětšení. 

Poněvadž  jiných  buněk  ani  na  žloutku  ani  ve  žloutku  nenachá- 
zím, mám  za  to,  že  to  jsou  ony  buňky,  o  nichž  autorové,  kteří  se 
vývojem  ryb  zanášeli,  tvrdí,  že  samostatně  se  vytvořují  ve  žloutku. 
Na  hranici  žloutku  a  zárodku  lze  viděti  na  řezech  dutinky,  které 
povstaly  konservací,  poněvadž  na  živých  vajíčkách  není  o  nich  žádné 
zmínky.  Nějakých  buněk  jsem  však  nenašel.  Dle  pozorování  svých 
nutno  mi  říci,  že  buňky  ty  téhož  původu  jsou  jak  ony  epidermoidální 
vrstvy,  totiž  z  buněk  zárodkových.  Buňky  ty  vytvořují  později  úplně 
souvislou  vrstvu,  jak  viděti  ve  fig.  11.  (loc.  cit.)  mezi  žloutkem  a  zá- 
rodkem. Čím  dále  celý  zárodek  roste,  žloutek  obkličuje,  tím  dále 
sahají  též  ony  buňky  (vlastně  jen  protoplasma  s  jádry,  poněvadž 
úplně  určitě  konturu  buněk  rozeznati  nelze).  Buňky  ty  na  okraji 
blastodermu  se  nalézající  souvisí  s  vrstvou  epidermoidální  a  onou 
vrstvou  mezi  zárodkem  a  žloutkem  a  mají  původ  od  oněch  vrstev. 

Götte**)  a  v  posledním  čase  Hoff  mann***)  udávají,  že 
z  oněch  „samostatně  se  vy  tvoři  vších  buněk"  se  později  vytvořuje 
krev.  Co  se  z  oné  vrstvy  buněk  mezi  žloutkem  a  zárodkem  dále 
vytváří,  neměl  jsem  dosud  příležitost  pozorovati. 

Jak  s  hora  řečeno,  nepronikají  rýhy  celým  žloutkem  tvořivým, 
nýbrž  zůstává  část  žloutku  tvořivého  z  počátku  nerýhována.  Ve  stadiu 
onom  však,  kdy  zárodek  celý  má  podobu  ellipsoidní,  nenašel  jsem 
nic  více  ze  žloutku  tvořivého  nerýhovaného.  Co  z  ní  se  utvořilo, 
zda  zvláštní  nějaká  vrstva  buněk,  které  by  bylo  lze  dále  sledovati, 
udati  nemohu.  Oellacher  (loc.  cit.)  srovnává  onu  basalní  massu, 
kterou  na  řezech  pozoroval  u  pstruhů  a  kuřat,  s  dolní  polovicí  va- 
jíčka u  batrachií.  Na  řezech  možno  ji  viděti  vždy,  avšak  na  vajíčku 
živém  u  Crenilabrus  pavo,  pokud  se  pamatuji,  jsem  ji  neviděl,  ne- 
popírám  však,  že  by  nebyla. 


*)  Janošík:  Beitrag  zur  Kenntniss  d.  Keimwulstes.  Sitzungsber.  d.  k.  Akad. 

der  Wissensch.  Wien  1881,  Fig.  9. 
'*)  Götte:  Centraiblatt  für  med.  Wissensch.  1869.  S.  404. 
*)  Hoffmann:  Zoolog.  Anzeiger.  1880. 


22 


Na  zárodku  čočkovitém  popisuje  His  (loc.  cit.)  zvláštní  systém 
mezer,  které  jsou  jistě  také  jen  následek  konservace.  V  dalším  po- 
stupu rýhování  stává  se  zárodek  plošším,  pak  mískovitým,  z  části 
žloutek  výživný  objímajícím. 

Co  se  týká  vytváření  dolní  vrstvy  zárodkové,  pozoroval  jsem, 
že  se  tvoří  ohnutím  se  krajů  zárodku,  jak  to  Götte  (loc.  cit.)  udává, 
a  že  na  místě  tom,  kde  prvně  ono  ohnutí  se  událo,  počíná  vytvářeti 
se  plodek.  Obr.  3. — 5.  schematicky  to  naznačují.  Hořejší  jest  vždy 
schéma  optického  průřezu,  dolejší  pak  ukazuje,  jak  se  jeví  zárodek 
z  dola  pozorován.  Na  schematických  obrazech  jest  též  naznačena 
epidermoidální  ona  vrstva  a  pak  ona  vrstva  mezi  žloutkem  a  zárod- 
kem, aby  viděti  bylo  její  poměr  k  dutinkám  v  obr.  5.  a  6.  zobraze- 
ným. Ohnutí  ono  vychází  z  jednoho  místa  a  na  místě  tom  jest 
vrstva  ona,  ohnutím  povstalá,  vždy  nej širší  a  povolně  spadá  na 
dolní  vyhloubenou  plochu  zárodku,  jak  naznačeno  v  obrazcích  5.  a  6. 
Odtud  dále  na  celém  okraji  jest  užší  a  užší,  až  pak  na  místě  zrovna 
protějším  jest  nejužší  a  spadá  ostře  na  plochu  spodní.  V  dalším  po- 
stupu stává  se  ono  podhrnutí  stále  větším  a  větším  na  místě  prvního 
se  objevení,  na  ostatním  pak  okraji  se  stává  tenčím. 

První  objevení  se  nějaké  dutinky  nepozoroval  jsem  dříve,  až 
v  onom  stadiu,  jež  zobrazeno  v  obr.  5.  Dutinku  tu  nelze  zváti  rýho- 
vací.  Byla  by  to  spíše  dutinka  odpovídající  t.  zv.  dutince  zárodkové 
u  ptáků  (Keimhöhle).  Dis  se  popírá  vůbec  jsoucnost  nějaké  takové 
dutinky  u  ptáků  a  zdá  se  mi,  že  právem.  U  ryb  lze  ji  viděti  jak 
na  živém  vajíčku,  tak  i  na  řezech  vajíčkem  konservovaným.  Rozdíl 
však  mezi  dutinkou  touto  u  ryb  a  onou  všeobecně  t.  zv.  dutinkou 
zárodkovou  jest  ten,  že  u  ryb  nehraničí  na  žloutek,  nýbrž  že  onou 
vrstvou,  dříve  popsanou,  která  původ  béře  z  vrstvy  epidermoidální, 
jest  od  žloutku  oddělena.  Balfour  (1.  c.)  cítí,  že  nelze  dobře  tuto 
dutinku  zváti  dutinkou  rýhovací,  nicméně  však  označuje  všude  na 
obrazech  dutinku  tu  písmeny  s.  c,  totiž  segmentat.  cavity.  Dutinku 
rýhovací  popisuje  dle  Oellacher-a  (1.  c.)  Lereboullet  při  stadiu, 
kdy  vyvinuto  bylo  asi  30  koulí.  O  el lach  er  ji  popírá  a  já  nenašel 
jsem  rovněž  žádnou  v  tak  mladém  stadiu.  Balfour  (1.  c.)  mluví 
o  nějaké  dutince  a  vyobrazuje  ji  na  tab.  III.  obr.  1.  a  má  tuto  za 
dutinku  v  onom  smyslu,  jak  mluví  se  o  Baerově  dutince  rýhovací 
a  poukazuje  na  zcela  jiný  charakter  dutinky  oné,  která  vůbec  u  ryb 
slově  dutinka  rýhovací  a  která  asi  naznačena  v  počátcích  tu  na  obr  5. 
On  našel  dutinku  onu,  která  se  mu  zdá  míti  ten  vlastní  charakter 
dutinky  rýhovací  jen  u  zárodku  jednoho  a  ač,  jak  praví,  mnoho  k  vůli 


J. Janošík  Partiální  rýhováni  vajíček  ryb  kostnatých 


.Janošík  Partialní  rýhování  vajíček  ryb  kostnatých 


i 


b  :>  x  1 


23 


tomu  se  napracoval,  nenašel  ji  nikdy  více.  Má  o  ní  dvoje  mínění: 
buďto  jest  to  ta  vlastní  dutinka  a  pak  trvá  jen  dobu  velmi  krátkou, 
neb  jest  to  v  tom  jeho  případě  něco  pathologického;  on  kloní  se 
ku  náhledu  prvnímu,  že  totiž  jest  to  vlastní  dutinka  rýhovací,  že 
však  rychle  zachází. 

Viděl  jsem  povstávati  onu  dutinku,  již  Balfour  rýhovací  zve 
a  překvapila  mne  jako  něco  neznámého  a  zvláště  překvapil  mne  další 
její  osud.  Objevuje  se  dosti  ponenáhlu  (Crenilabrus  rostratus),  do- 
stoupí jisté  velikosti  a  dosti  rychle  pak,  když  krátkou  dobu  byla 
potrvala,  spojuje  se  s  dutinou  onou,  která  vůbec  u  ryb  slově  rýho- 
vací (obr.  6.).  Někdy  viděl  jsem  utvořiti  se  dutinky  dvě,  které  nej- 
dříve spolu  splynuly.  Zdá  se  mi,  že  nelze  tuto  otázku  jinak,  než 
na  čerstvém  materiálu  rozřešiti  a  konservace  že  zde  v  pozadí  ustou- 
piti  musí,  ač  jistě  na  čerstvém  chyb  dosti  se  nadělá. 

Podotkl  jsem  jen  některé  body,  nemoha  prozatím  důkladně  celé 
thema  propracovati,  které  jistě  mnoho  zajímavého  a  důležitého  v  sobě 
chová,  zvláště  beře-li  se  zřetel  ku  embryologii  srovnávací. 


Vysvětlení  vyobrazení. 

Obr.  la.  Řez  vajíčkem,  kdy  vytvořeny  dvě  koule.  Basalní  nerýhovaná 

massa  poněkud  řidší  než  ona  rýhovaná  nalézá  se  dole. 
Obr.  16.  Zvětšené  jádro. 
„    2.   Řezy  vajíčkem,  kdy  vytvořeno  bylo  osm  koulí. 
„    3.   Naznačení  podhrnutí  se  kraje  blastodermu  na  vytvoření  spodní 
vrstvy  zárodkové,  z  níž  se  pak  tvoří  entoderm  a  mesoderm. 
Hoření  výkres  značí  schéma  optického  průřezu,  dolní  po- 
hled ze  spodu. 
„    4.   Další  postup  téhož. 

„  5.  Vytvoření  se  dutinky  mezi  vlastním  zárodkem  a  onou  vrstvou 
buněk  b,  které  vrostly  mezi  žloutek  a  zárodek  z  vrstvy  epi- 
dermoidalní  ep. 

„    6.   Vlastní  dutinka  rýhovací;  na  obr.  a  v  blastodermu,  v  obr.  b 
spojená  s  dutinkou  v  obr.  5.  zmíněnou. 
ep  značí  vrstvu  epidermoidální 
b  vrstva  buněk  mezi  žloutkem  a  blastodermem 
c  všeobecně  zvaná  dutinka  rýhovací 
r  vlastní  dutinka  rýhovací. 


24 


4. 

Příspěvky  k  rozšíření  fosforečnanů  v  Čechách. 

Sepsal  Julius  Stoklasa  a  'předložil  prof.  J.  Krejčí  dne  12.  ledna  1883. 

I.  Nové  naleziště  fosfátu  u  Blosdorfu  nedaleko  Lanškrouna. 

Rozkošné  údolní  brázdy  na  hranicích  česko-moravských  okolí 
Lanškrouna  permským  útvarem  vyplněné,  vroubené  jsou  příkře  vy- 
zdviženými hřbety  pískovce,  jež  dodávají  krajině  ráz  nad  míru  pů- 
vabný. 

Pískovec  kvádrový  náleží  ve  své  spodní  části  pásmu  peruckému, 
na  němž  pak  uloženy  jsou  vrstvy  korycanské,  a  výše  opuky  bělo- 
horské a  teplické. 

V  Blosdorfské  stráni  láme  se  kvádrový  pískovec  pásma  peru- 
ckého  k  účelům  sochařským,  a  po  blíže  lomu  odkryta  byla  značná 
flec  uhelná. 

Na  úpatí  zalesněného  vrchu  směrem  k  Moravě  odkryl  jsem  malé 
ložiště  modrozeleného  jílu,  kterýž  při  bedlivějším  prozkoumání  spoře 
tajil  drobounké  krystallky  Vivianitu. 

Hmota  měla  podobu  jílovitou,  byla  měkká,  barvy  modrozelené, 
po  uschnutí  jevila  slabý  lesk  kovový. 

V  kolbičce  zahřátá  dávala  znáti  organickou  látku. 

Hutnost  stanovená  při  17°  C.  z  několika  zkoušek  shledána 
=  2-5804. 

Qualitativní  rozbor  objevil: 

S03,  Si02,  <702,  Cl,  dále  FeO,  Fe203,  Al203,  CaO,  MgO, 
K20,  Na20  stopy  manganu,  vodu  a  organické  látky. 

Quantitativní  analyse  vykázala: 

Ve  100  dílech  dle  váhy  bylo  obsaženo 


P205   .  .  .  14702 

Si02   46-082 

S03  0-362 

K20    1-634 

Na20  2-436 

MgO  0-733 

CaO   2-154 

Fe203  +  Al203   30-542 

Ztráta  při  pálení   .  2-115 


100-760 


25 


Součástky  v  kyselině  chlorovodíkové  rozpustné : 

P205    14-702 

8iO„  5*384 

SOj   .  0-362 

K20   0504 

Na20   .   0-936 

MgO  0-354 

CaO   1-871 

Fe203  +  Al2Os   .  10-257 

34-370 

Součástky  v  kyselině  chlorovodíkové  nerozpustné: 

Si02   .  40-698 

K20  1-130 

Na20  .  .    •  •  .  .  .  1-500 

MgO  0-379 

CaO  0-283 

Fe203+Al203   .  20-285 

64275 

Podíl  v  kyselině  chlorovodíkové  rozpustný  34*370 
„         „  „       nerozpustný  64*275 

ztráta  žíháním   .  2'115 

100-760 

Vidno,  že  kyseliny  fosforečné  značnou  míru  chová,  avšak  bohužel 
ve  formě  fosforečnanu  železnatého,  železitého  a  hlinitého,  který  ne- 
snadno upraviti  lze  v  minerální  hnojivo  k  assimilací  rostlinné  úplně 
schopné. 

K  dosažení  větších  známostí  o  fosfátu  Blosdorfském  podnikl 
jsem  na  vyzvání  prof.  dr.  rytíře  z  Moserů  výlet  do  krajiny  kolem 
Lanškrouna,  Svitavy  a  Opatova,  však  neshledal  jsem  dosud  větší 
vrstvy  neb  hnízda  jílu  kyselinou  fosforečnou  bohatého. 

II.  Fosfát  z  trhlin  čedičových  tufů  od  Děčína. 

Pod  vrchem  čedičové  homole  Falkenberg  (Sokolov)  blíže  Lieb- 
werdy  nedaleko  Děčína  rozkládá  se  silnější  vrstva  čedičových  tufů. 
V  trhlinách  těchto  tufů  nalezl  jsem  delším  bedlivým  pozorováním 
nažloutlé  bílé  hlízy  s  mastným  leskem,  jichž  vnitřek  protkán  byl 
žilkami  hmoty  zemité. 

Qualitativní  rozbor  objevil  značné  množství  kysličníka  fosfo- 
rečného. 


26 


Hutnost  stanovena  při  15°  C.  =  2*805. 
Koncentrovaná  kyselina  chlorovodíková  i  za  chladu  rozložila 
úplně  fosfát,  že  zbýval  drobounký  písek. 

Quantitativní  rozbor  mel  následující  výsledky: 

Ve  100  dílech  dle  váhy  bylo  obsaženo : 


P205    36  162 

C02    1-044 

Si02  5-316 

£03  .  .   0-750 

Cl  stopy 

Fl  stopy 

CaO  52432 

MgO  0*425 

Fe203+Al202  2*000 

Voda  a  organické  látky   .  2  541 


100-670 

Z  chemického  rozboru  jakož  i  mineralogických  vlastností  jest 
patrno,  že  jest  fosfát  osteolit.  Dosud  znám  jest  osteolit  v  Čechách 
z  naleziště  od  Šénwaldu  a  od  Válče,  tím  tedy  objeveno  nové  uložení 
zajimavého  fosfátu. 

III.  Čedičové  tuřy. 

Na  úpatí  čedičového  vrchu  „Sokolov"  blíže  Děčína  zříme  dvojí 
druh  čedičových  tufů: 

1.  Desko  vitý,  žlutošedý,  lomu  hlinitého,  na  vzduchu  se  rozpadá 
v  tenké  deštičky.  Tuf  obsahuje  četné  otisky  listů  a  vznikl  z  čediče 
fonolitového. 

2.  Kulovitý,  modrošedý,  hrubozrný  se  sporými  otisky  listů,  jenž 
povstal  z  čediče  andesitového. 

a)  Deskovitý  tuf,  jenž  tajil  hlízy  osteolitu. 

Tuf  nechal  se  velmi  lehce  rozmělniti,  pálením  s  vápnem  natro- 
novým  vyvinul  stopy  NH9.  Při  digerování  tufu  kyselinou  solnou  za 
chladu  i  tepla  rozkládá  se  jen  částečně.  Silným  vařením  s  HCl  roz- 
pustí se  as  Vá  veškeré  hmoty. 


27 


Analysí  stanovené  součástky  v  CIH  rozpustné  v  % : 

P20b    0903 

Si02    5-322 

C02  stopy 

K20  0893 

Na20    1-940 

MgO    ...   0543 

CaO   3241 

Fe203  +  Al203   .  ■  16-213 

29-055 

V  kyselině  chlorovodíkové  nerozpustné  součástky  v  °/o: 

K20    1-632 

Na20   0-920 

MgO    0-363 

CaO    .  0-760 

Fe2Oz  +  Ál203  12*243 

ßi02   .  48-003 

63921 

Podíl  v  CIH  rozpustný   29-055 

„       „  nerozpustný   63-921 

Ztráta  žíháním  .   .  7'923 

100899 


b)  Kulovitý  tuf. 

Kyselina  chlorovodíková  působí  na  tuf  hrubozrný  tvaru  koulo- 
vitého mnohem  rychleji  než  na  deskovitý.  Jemný  prášek  digerován 
kyselinou  chlorovodíkovou  za  chladu  rozložil  se  dosti  značně.  Jmeno- 
vitě Si02  se  vyloučil.  Qualitativním  rozborem  určen  též  Mn ;  Cl  a  S03 
nalezen  v  stopách  sotva  dostižitelných. 

Analyst  podroben  tuf  nezvetralý  s  výsledkem  následujícím: 


Součástky  v  CIH  rozpustné  v  °/0 : 

K20    1-352 

Na20    2*563 

MgO    .  .  ,   0-156 

CaO    3-042 

Al203  +  Fe203   17-342 

Si02   6-401 

P205                                             .  MIO 


31-966 


28 


Součástky  v  CIH  nerozpustné: 


K20   .  .  2010 

Na20   0-635 

MgO  0*213 

CaO   0-366 

Al203  +  Fe203   ,  14-215 

Si02   .  44-121 

61-560 

Podíl  v  CIH  rozpustný  31  966% 

„        „  nerozpustný   61-560°/0 

Ztráta  žíháním   6.213% 

99739 


Pozoruj  eme-li  analysi  tufu  deskovitého  i  koulovitého,  zříme 
patrný  rozdíl  různých  charakterů  chemických. 

Identická  vlastnost  rozpustnosti  s  původní  horninou  objevila  se 
v  plném  světle.  Zde  vidíme,  že  theorie  o  větrání  čedičů,  jmenovitě 
fonolitových  i  andesitových  nesrovnává  se  v  mnohém  ohledu  s  hypo- 
thésami  Bischofem  vyřknutými.  — 

Kysličníka  fosforečného  tajil  tuf  kulovitý  i  deskovitý  nepatrné 
quantum. 

K  seznání  rozšíření  P205  v  českých  tufech  proskoumal  jsem 
některá  naleziště  kolem  Benešova,  Malšovic  a  Velkého  Března. 

Resultát  byl  následující: 
Kulovitý  tuf  barvy  tmavohnědé  od  Benešova  tajil  P205    .  .  0*964% 
Deskovitý  šedý  tuf  s  četnými  otisky  listů  od  Malšovic  tajil  P205  .  0*621% 

Při  návštěvě  uhelných  dolů  v  Zálezlé  nad  Velkým  Březnem  byl 
jsem  upozorněn  p,  ředitelem  Castellim  (již  v  roce  1877)  na  hlinitý 
tuf  s  krystally  augitu  a  dutinami  vyplněnými  hraněným  vápencem.  Mi- 
kroskopickým ohledáním  shledáno  velké  množství  jehlic  apatitu. 
Analysi  konstatováno  3  7%  kysličníka  fosforečného. 

Z  malé  črty  vidno  jak  bohatý  materiál  poskytují  čedičové  tufy 
v  studiu  geochemickém. 

5. 

O  čarách  a  plochách  inversních  2.  stupně. 

Sepsal  J.  8.  Vaněček  a  předložil  prof.  dr.  Studnička  dne  12.  ledna  1883. 

V  mé  transformaci  prostorové,  o  níž  pojednáno  bylo  v  zaseda- 
cích zprávách  francouzské  akademie,  *)  zvolil  jsem  jakoukoliv  plochu 

*)  Comptes  rendus,  tome  XCIV. 


29 


2.  stupně  za  základnou,  pak  libovolnou  plochu  P  řádu  #-tého,  čáru 
prostorovou  M  řádu  m-tého  a  konečně  čáru  L  neb  plochu  L  řádu 
Z-tého. 

Čára  L  transformuje  se  vzhledem  k  M  a  P  v  čáru  4čmp-tého 
řádu,  jinak  plocha  L  v  plochu  taktéž  řádu  4Zmp-tého. 

Dovoluji  si  podotknouti,  že  transformace  pomocí  reciprokých  pro- 
vodičů  jest  prazvláštní  případ  mé  transformace;  neboť  až  když  čára  M 
stane  se  přímou  ležící  v  ploše  P,  která  je  úběžnou  rovinou,  obdržíme 
tuto  uvedenou  transformaci  provodičovou. 

V  tomto  článku  chci  ukázati,  jak  se  dá  mé  transformace  užiti 
ve  zvláštních  případech.  První  část  zabírá  křivé  čáry  a  druhá  plochy. 

I. 

Předpokládejme,  že  plocha  P  je  rovinou,  dále  čára  M  přímou, 
která  leží  v  rovině  P,  a  že  čára  L  jest  taktéž  přímou.  Transformací 
povstalá  křivá  čára  R  je  4-ho  řádu,  avšak  rozpadá  se  ve  dvě  přímé 
A,  B  a  kuželosečku  R. 

Ony  přímé  A,  B  procházejí  body  a,  č>,  ve  kterých  přímá  M  pro- 
niká průsečnou  kuželosečku  P  roviny  P  s  plochou  základní  Z,  a  jsou 
tečnami  této  poslední  plochy. 

Kuželosečka  pak  prochází  jak  pólem  p  roviny  P  vzhledem  k  Z 
tak  i  oběma  průsečnými  body  lu  l2  přímé  L  s  plochou  Z.  Rovina  její 
jest  tudíž  určená  a  protíná  kuželosečku  P  ve  dvou  bodech  c,  d,  jež 
náleží  taktéž  kuželosečce  R.  Tedy  kuželosečku  R  máme  určenou 
pěti  body. 

Že  body  c,  d  náleží  kuželosečce  R,  seznáme  snadno.  Z  pólu  p 
roviny  P  vzhledem  ku  ploše  základní  opišme  této  plochu  kuželovou. 
Ta  protíná  přímou  L  ve  dvou  bodech  c',  ď.  Přihlédněme  k  c'.  Ten 
leží  na  povrchové  přímé  pc'  plochy  kuželové,  kterážto  přímá,  nalé- 
zajíc se  v  rovině  kuželosečky  i?,  protíná  P  v  bodu  c  a  dotýká  se 
v  něm  plochy  základní. 

Polární  rovina  C  bodu  c'  prochází  pak  bodem  c  a  protíná  pří- 
mou M  v  určitém  bodu  í,  jehož  polární  rovina  T  prochází  bodem  p 
a  bodem  c'  a  tudíž  přímou  pc'.  Obě  roviny  C,  T  protínají  se  tedy 
v  přímé  P,  která  prochází  bodem  c  a  proniká  v  něm  rovinu  P.  Po- 
lární rovina  bodu  c  je  tečná  rovina  v  tomto  bodu  k  základnici  Z  a 
protíná  přímou  F,  která  neleží  všeobecně  v  této  rovině  tečné,  v  bodu  c. 
Tento  bod  je  následovně  bodem  čáry  R,  Právě  tak  se  to  má  s  bo- 
dem d. 


30 


Kovina  kuželosečky  R  protíná  plochu  základní  Z  v  kuželosečce  Z 
V  téže  rovině  leží  přímé  L  a  cd.  Jedna  vzhledem  k  druhé  a  kuželo- 
sečce Z  přetvoří  se  dle  rovinné  transformace  v  kuželosečku  R.  Tím 
jest  sestrojení  této  kuželosečky  velmi  zjednodušeno. 

Pozoruhodné  při  tom  je,  že  pro  kteroukoliv  polohu  přímé  M 
v  rovině  P  obdržíme  tutéž  kuželosečku  R.  Jen  druhá  část  křivé  čáry  ič, 
t.  j.  ony  přímé  čáry  A,  B  mění  svou  polohu. 

Úlohou  naší  budiž:  určiti  druh  kuželosečky  R.  K  tomu  cíli 
užijeme  pomocné  plochy  U,  kterou  obdržíme  transformováním  úběžné 
roviny,  jejíž  vytvoření  vysvítá  z  druhé  části  tohoto  článku. 

Poněvadž  plocha  U  musí  procházeti  jak  kuželosečkou  P  tak 
i  průsečnou  kuželosečkou  U  úběžné  roviny  s  plochou  základní, 
kterážto  čára  U  je  úběžnou  a  pomyslnou,  tedy  je  plocha  U  podobnou 
a  podobně  položenou  s  plochou  Z  a  prochází  středem  této.  Každý 
bod  plochy  U,  vyjma  body  kuželosečky  F,  transformuje  se  zpět  v  bod 
úběžný. 

Pomocí  plochy  U  určíme  tudíž  snadno  druh  kuželosečky,  po- 
vstalé z  přímé  L.  Protíná-li  L  pomocnou  plochu  U  ve  dvou  různých 
reálných,  neb  soumezných  aneb  konečně  v  pomyslných  bodech  pak 
jest  odvozená  kuželosečka  buď  hyperbolou,  parabolou  aneb  ellipsou. 

Dle  mé  transformace  stanoví  se  při  hledání  křivé  čáry  R  polární 
roviny  přímé  L  vzhledem  k  Z.  Tyto  roviny  tvoří  svazek  (Lř)  prvního 
řádu,  jehož  osou  jest  reciproce  polárná  přímá  U  přímé  L.  K  prů- 
sečným  bodům  svazku  (U)  na  přímé  M  stanoví  se  taktéž  polárné 
roviny,  jež  tvoří  svazek  (M)  prvního  řádu.  Poněvadž  přímé  £,  M 
jsou  mimoběžné,  a  oba  svazky  (Ü)%  (M)  stanoví  plochu  2.  stupně  H, 
která  protíná  rovinu  P  v  kuželosečce  H. 

Tato  kuželosečka  prochází  body  a,  6,  c,  d  a  průseky  V,  m'  pří- 
mých L\  M  s  rovinou  P.  Bod  mf  je  pólem  přímé  if,  jež  leží  v  ro- 
vině P,  vzhledem  ke  kuželosečce  P.  Bod  V  je  pólem  přímé  cd  vzhle- 
dem k  téže  kuželosečce  P,  Neboť  polárná  rovina  bodu  V  musí 
procházeti  přímou  L  a  pólem  p  roviny  P.  To  jest  však  rovina  kuželo- 
sečky R. 

Z  mé  rovinné  transformace  plyne,  že  kuželosečka  H  je  inversní 
čarou  přímé  M  vzhledem  k  řídící  přímé  cd  a  základní  kuželosečce  P. 

Následovně  můžeme  vysloviti  tuto  poučku: 

Polárný  čt yrroh  a,a2a3a4  pohybuje  se  tak,  že  vrch ol  «j 
probíhá  jakoukoliv  přímou  X,  dále  vrchol  a2  přímou  M 
ležící  v  rovině  P,  a  třetí  vrchol  «3  že  probíhá  kuželo- 
sečku 27,  nalézající  se  taktéž  v  rovině  P  a  odvozenou 


31 


z  přímých  M,  cd  vzhledem  ke  kuželosečce  P,  pak  p  o- 
pisuj e  j eho  čtvrtý  vrchol  a4  kuželosečku  i?,  která  leží 
v  rovině  (X,  cd),  a  konečně  dvě  přímé,  které  se  v  bodech 
a,  b  dotýkají  plochy  základní  Z. 

Stěna  aYa2a2  tohoto  čtyrrohu  obaluje  kuželovou 
plochu  2.  stupně,  která  má,  jak  známo,  svůj  vrchol 
v  pólu  roviny,  ve  které  leží  kuželosečka  ič,  a  za  čáru 
řídící  má  kuželosečku  v  téže  rovině,  kterážto  kuželo- 
sečka jest  reciproce  polárnou  kuželosečky  R  vzhle- 
dem k  průsečné  čáře  zmíněné  roviny  s  plochou  základ- 
nou  Z.  Vrchol  této  kuželové  plochy  leží  vždyvroviněP. 

II. 

V  této  části  přikročíme  k  transformaci  roviny  L  vzhledem  k  ro- 
vině P  a  přímé  M,  jež  leží  v  rovině  P,  a  vzhledem  k  základní  ploše  Z 
druhého  stupně. 

V  dříve  uvedeném  článku  francouzské  akademie  bylo  dokázáno, 
že  plocha  odvozená  z  jiné  L  prochází  průseky  L,  P  plochy  základní 
s  plochami  L,  P. 

Určeme  řád  odvozené  plochy.  Poněvadž  plochy  L,  P  jsou  rovi- 
nami a  M  přímou  čarou,  tedy  odvozená  plocha  R  jest  všeobecně 
řádu  4-ho. 

Přímá  M  protíná  kuželosečku  P  v  bodech  a,  b.  Tečné  roviny 
A,  B,  sestrojené  v  těchto  bodech  k  ploše  základní  Z,  protínají  rovinu 
L  ve  dvou  přímých  A,  B.  Každý  bod  přímé  A  transformuje  se  v  pří- 
mou čáru.  Veškeré  tyto  přímé  procházejí  bodem  a  a  leží  v  rovině 
tečné  A.  Tedy  přímé  -á,  B  se  transformují  v  ony  tečné  roviny  A,  B, 
jež  tvoří  jednu  část  odvozené  plochy  R. 

Tato  část  plochy  R  jest  2.  řádu,  tedy  zbývající  čásť  jest  též 
2.  řádu.  Můžeme  tedy  říci: 

Pohybuje-li  se  polárný  čtyrroh  axa2a3a4  vzhledem 
ku  ploše  2.  stupně  tak,  že  vrchol  av  probíhá  rovinu  L, 
vrchol  a2  přímou  čáru  M  a  vrchol  a3  rovinu  P,  v  níž  se 
přímá  M  nalézá,  pak  čtvrtý  vrchol  a4  vytvořuje  plochu 
R  druhého  stupně,  která  prochází  kuželosečkami  L,  P, 
ve  kterých  prostupuje  základní  plocha  roviny  L,  P. 

Mimo  to  probíhá  vrchol  a4  dvě  roviny,  které  se  do- 
týkají plochy  základní  vprůsečných  bodech  této  plochy 
s  přímou  M. 


32 


K  určení  druhu  odvozené  plochy  R  z  roviny  L  potřebujeme 
následující  úvahy. 

Pozorujme  přímou  T*,  která  leží  v  rovině  P,  ve  které  se  již 
přímá  M  nalézá.  Přímá  T  protíná  kuželosečku  základní  P  ve  dvou 
bodech  č,  v.  Transformujme  kterýkoliv  bod  x  přímé  T,  různý  od  t 
a  v.  Polárná  rovina  bodu  x  prochází  pólem  p  roviny  P  a  protíná 
přímou  M  v  bodu,  jehož  rovina  prochází  taktéž  bodem  p.  Jejich  prů- 
sečnice  prochází  tudíž  bodem  p  a  proniká  rovinu  P  v  bodu,  jehož 
polárná  rovina  prochází  bodem  p.  Tento  je  tudíž  pronikem  oné  prů- 
sečnice  s  touto  poslední  rovinou  a  náleží  odvozenému  útvaru  z  přímé  T. 

Polárná  rovina  bodu  t  prochází  bodem  p  a  protíná  M  v  určitém 
bodu ;  polárná  rovina  tohoto,  poněvadž  leží  v  rovině  P,  prochází  taktéž 
bodem  p,  ale  též  bodem  t.  Průsečnice  obou  rovin  jest  pt  a  proniká 
P  v  bodu  t.  Jeho  polárná  rovina  dotýká  se  v  tomto  bodu  základní 
plochy,  a  tudíž  přímá  pt  leží  v  ní.  —  Následovně  jest  jejich  průsek 
neurčitý.  Takovéto  přímé  obdržíme  čtyry:  dvě  pro  body  t,  v  a  dvě 
pro  body  a,  6,  ve  kterých  M  protíná  kuželosečku  P4  Z  toho  ná- 
sleduje: 

Každá  přímá  T roviny  P  vzhledem  k  přímé  M  v  téže 
rovině  ležící  transformuje  se  ve  čtyry  přímé,  jež  pro- 
cházejí vesměs  pólem  p  roviny  P  a  z  nichž  každá  pro- 
chází mimo  to  jedním  z  průsečných  bodů  přímých  M 
se  základní  kuželosečkou  P. 

Přihlédněme  dále  k  přímé  čáře  X,  jež  má  v  prostoru  polohu 
jakoukoliv  a  protíná  základní  kuželosečku  P  v  libovolném  bodu. 

Jak  dříve  pověděno  bylo,  transformuje  se  každá  přímá  X  vzhle- 
dem k  tomu,  že  přímá  M  leží  v  rovině  P  ve  dvě  přímé  ta  kuželo- 
sečku, jejíž  rovina  prochází  bodem  p  a  danou  přímou.  Pozorujme 
pouze  tuto  kuželosečku,  poněvadž  ony  dvě  přímé  nalézají  se  již  ve 
zprvu  uvedených  rovinách,  jež  jsou  částí  plochy  4.  řádu.  Tato  kuželo- 
sečka X  dá  se  však  sestrojiti  pomocí  rovinné  transformace. 

Eovina  (p^  X)  protíná  plochu  základní  v  kuželosečce  Z  a  ro- 
vinu P  v  přímé  B.  Tato  proniká  kuželosečku  Z  v  bodu  a,  kterým 
i  přímá  Z  prochází.  Jakmile  procházejí  oba  tyto  útvary,  z  nichž  jeden 
vzhledem  k  druhému  se  má  transformovati,  základním  bodem,  pak 
se  odvozená  křivá  čára,  zde  kuželosečka,  rozpadá,  a  sice  v  tečnu 
v  tomto  bodu  k  základní  kuželosečce  Z  a  pak  přímou,  která  pro- 
chází ostatními  průsečnými  body  přímých  B,  X  s  kuželosečkou  Z. 

V  dané  rovině  L,  která  se  má  transformovati,  můžeme  vésti 
kdekoliv  přímou  čáru,  která  se  pak  transformuje  v  kuželosečku  na- 


33 


lézající  se  na  odvozené  ploše.  Svazek  paprsků  (s)  prvního  řádu 
transformuje  se  v  soustavu  kuželoseček,  jež  leží  vesměs  na  ploše  R. 
Všecky  tyto  kuželosečky  procházejí  bodem  p.  Střed  s  daného  svazku 
se  transformuje  též  v  bod  společný  všem  kuželosečkám.  Z  toho  ná- 
sleduje, že  roviny  tuto  odvozených  kuželoseček  se  protínají  v  jediné 
přímé,  t.  j.  tětivě  plochy  R.  Pomocí  této  vlastnosti  můžeme  roz- 
hodnouti  hned  z  polohy  dané  roviny  o  druhu  plochy  druhého  stupně, 
která  se  z  ní  transformací  dostane. 

Předpokládejme,  že  základní  plocha  Z  je  ellipsoid;  pak  se  úběžná 
rovina  transformuje  též  v  ellipsoid  U  jemu  podobný  a  podobně  polo- 
žený. Protíná-li  daná  rovina  L  plochu  U,  pak  má  plocha  R  úběžnou 
kuželosečku,  ve  kterou  se  průsečná  kuželosečka  U  roviny  L  a  plochy 
U  transformuje. 

Rovina  L  může  k  pomocné  ploše  U  a  k  základní  kuželosečce 
P  zaujati  následující  polohy: 

1.  Rovina  L  neprotíná  U. 

Každá  přímá  této  roviny  transformuje  se  v  kuželosečku,  která 
nemá  úběžuý  bod,  tedy  v  ellipsu.  Jelikož  na  ploše  R  přicházejí  jen 
samé  ellipsy,  tedy  jest  R  ellipsoidem. 

2.  Rovina  L  se  dotýká  plochy  U. 

Považujeme-li  dotýčný  bod  x  za  střed  svazku  paprsků,  pak  se 
každý  paprsek  tohoto  svazku  transformuje  v  parabolu.  Všecky  tyto 
paraboly  mají  společnou  tětivu  procházející  bodem  p.  Ostatní  přímé 
roviny  L  dávají  ellipsy. 

Plocha  druhého  stupně,  na  které  se  nalézají  pouze  ellipsy  a 
paraboly,  jest  elliptický  paraboloid. 

3.  Rovina  L  protíná  plochu  U  v  kuželosečce  U  aniž 
by  protínala  kuželosečku  P. 

V  rovině  L  nalézají  se  přímé,  které  kuželosečku  L  neprotínají, 
dále  které  se  jí  dotýkají,  a  konečně  které  ji  protínají.  Tyto  přímé 
dávají  pořadem  ellipsy,  paraboly  a  hyperboly. 

Nalézají-li  se  na  ploše  2.  stupně  tyto  tři  druhy  kuželoseček, 
pak  jest  známo,  že  jest  tato  plocha  R  hyperboloidem  o  dvou 
p  o  v  r  š  í  ch. 

4.  Rovina  L  protíná  též  kuželosečku  P  ve  dvou  rů- 
zných reálných  bodech  c,  d. 

Svazek  paprsků,  který  má  svůj  střed  v  bodu  c,  transformuje  se 
dle  předešlého  ve  dvojiny  přímých  čar.  Jedna  část  jejich  sjednocuje 
se  s  přímou  cp  a  druhé  protínají  postupně  základní  kuželosečku  P 
a  jsou  mimoběžné.  Jsou  to  přímé  jedné  soustavy.   Pro  druhý  bod  d 

Tř.:  Mathematícko-přírodo vědecká.  3 


34 


obdržíme  zase  přímou  dp  a  přímé  čáry  druhé  soustavy  na  ploše  R. 
Ostatní  přímé  čáry  roviny  L  přecházejí  v  ellipsy,  paraboly  a  hyperboly. 

Odvozená  plocha  R,  obsahující  řezy  elliptické,  parabolické  a 
hyperbolické,  jakož  i  dvě  soustavy  povrchových  přímých,  jest  hyper- 
boloidem o  jednom  povrchu. 

5.  Poloha  roviny  L  zůstává  tatáž  až  na  to,  že  se  do- 
týká základní  kuželosečky  P. 

Pak  obdržíme  povrchové  přímé  pouze  jedné  soustavy.  Plocha 
druhého  stupně  R  jest  pak  plochou  kuželovou. 

Zbývá  nám  ještě :  vyhledati  vytvoření  paraboloidu  hyperbolického. 

Zvolme  jakožto  plochu  základní  hyperboloid  o  jednom  povrchu. 
Pomocná  plocha  U  jest  pak  také  takovou  plochou. 

Předpokládejme,  že  rovina  L  se  dotýká  této  plochy  U.  Jak  známo, 
protíná  ji  pak  ve  dvou  povrchových  přímých  A,  J5,  které  procházejí 
průsečnými  body  roviny  L  s  kuželosečkou  P.  Tyto  body  jakožto  středy 
svazků  paprsků  dávají  po  transformaci  dvě  soustavy  přímek  povr- 
chových plochy  odvozené.  Ony  průsečné  přímé  A,  B  přecházejí  pak 
v  úběžné  přímé  plochy  R  a  sice  různých  soustav. 

Každá  přímá  roviny  L  protíná  obě  přímé  A,  B ;  tím  dostáváme 
hyperboly.  Veškeré  přímé,  které  procházejí  průsekem  přímých  A,  B, 
transformují  se  v  paraboly. 

Z  toho  je  patrno,  že  odvozená  plocha  druhého  stupně  jest  hy- 
perbolický paraboloid. 


6. 

Resultate  der  botanischen  Durchforschung  Böhmens  im 

Jahre  1882. 

Vorgetragen  von  Prof.  Dr.  Lad.  Čelakovský  am  26.  Jänner  1883. 

Das  Pflanzenverzeichniss,  welches  ich  als  Gesammtresultat  der 
im  J.  1882  gemachten  oder  doch  in  diesem  Jahre  mir  bekannt  ge- 
wordenen botanischen  Untersuchungen  zahlreicher  Beobachter  dem 
botanischen  Publicum  übergebe,  wird  hoffentlich  als  ein  erfreulicher 
Beleg  zu  der  jüngsten  floristischen  Thätigkeit  in  Böhmen  aufge- 
nommen werden. 

Ich  selbst  sammelte  im  Vorjahre  vorzugsweise  im  Elbthale  und 
im  östlichen  Gebiet,  bei  Wlašim,  Pilgram,  Bechyně,  Moldautein, 


35 


Frauenberg;  leider  war  die  Ausbeute  der  ostböhmischen  Bereisung 
nicht  sehr  ergiebig,  theils  wegen  der  bekannten  Pflanzenarmuth  der 
meisten  dieser  Gegenden,  theils  wegen  der  zur  Zeit  obwaltenden, 
höchst  ungünstigen  Witterungsverhältnisse.  Viel  bedeutender  waren 
manche  jener,  theils  in  Pflanzen,  theils  in  Verzeichnissen  bestehenden 
Beiträge,  die  mir  im  verflossenen  Jahre  so  zahlreich  zugekommen 
sind,  und  gereicht  es  mir  zu  besonderem  Vergnügen,  den  nachstehend 
aufgezählten  Herren  hiemit  öffentlich  zu  danken.  Es  sind  folgende: 
H.  Bílek  (B),  Gymnasialprofessor  in  Schlan  (botanisirte  um  Schlan), 
H.  P.  Conrath  (C),  Hörer  der  deutschen  Technik  in  Prag  (b.  um 
Leitmeritz),  H.  AI.  Částka  (Č),  Lehrer  in  Böhm.  Brod  (b.  um 
Hlinsko),  H.  J.  Drtina  (D),  Oberlieutenant  in  Selčan  (b.  um  Selean 
und  im  benachbarten  Moldauthale),  H.  Dr.  Ed.  Grégr  in  Prag  (b.  bei 
Prag  u.  a.),  H.  K.  Handschke  (Hke),  Hörer  der  deutschen  Technik 
in  Prag  (bot.  meist  in  Gemeinschaft  mit  H.  Conrad  um  Steinschönau, 
B.  Kamnitz,  Leipa,  im  Isergebirge,  auch  bei  Prag),  H.  Dr.  A.  H  a  n  s- 
girg  (Hg),  Gymnasialprofessor  in  Prag  (b.  im  südlichen  Prager 
Moldauthal  bei  Wran,  bei  Unhošt  im  Lodenicer  Thale,  bei  Smečno, 
Sadská  und  Altbunzlau,  Kouřím,  Zásmuk  und  im  östlichen  Adler- 
gebirge), H.  P.  Häusler  (Hs),  Schlosskaplan  in  Adler-Kostelec 
(b.  ebendaselbst),  H.  H  o  h  b  a  ch  (Hb),  Wirthschaftscontrolor  in  Pürg- 
litz  (b.  um  Pürglitz,  Rentsch,  Senftenberg),  H.  Hora  (Ha),  Assistent 
der  Botanik  an  der  deutschen  Universität  in  Prag  (b.  namentlich  um 
Pilsen),  H.  Klapá  lek  (Kl),  Hörer  der  böhm.  Universität  in  Prag 
(b.  um  Leitomyšl),  H.  Křížek,  Gymnasialprofessor  in  Wittingau 
(b.  ebendaselbst),  H.  Kušta  (Ku),  Realschulprofessor  in  Rakonitz 
(b.  um  Rakonitz),  H.  Joh.  Mayer  (M),  pensionirter  Lehrer  in  Peters- 
burg bei  Jechnitz  (b.  um  Braunau),  H.  Pečírka  (Pč),  Mediciner  in 
Prag  (b.  um  Prag,  Leitmeritz),  H.  Karl  Polák  (Pk)  in  Prag  (b.  im 
Elbthal,  bei  Loučín),  H.  Fr.  Sitenský  (S),  Professor  an  der  land- 
wirtschaftlichen Lehranstalt  in  Tábor  (b.  bei  Hirschberg,  Po  ten - 
stein,  Jičín),  H.  Van  das,  Hörer  der  böhm.  Universität  in  Prag 
(b.  bei  Smečno),  H.  Velenovský  (V),  Assistent  der  Botanik  an 
der  böhm.  Universität  in  Prag  (b.  im  Elbthal,  um  Rožmitál,  Blatná, 
Strakonic,  auch  bei  Sázava),  H.  Wurm,  Professor  in  Böhm.  Leipa 
(b.  um  Leipa).   Zuletzt  muss  ich  noch  meines  Sohnes  Ladislav 
(Č.  f.)  gedenken,  dem  bei  Prag  und  Chudenic  mancher  hübsche  Fund 
geglückt  ist. 

Als  ganz  neue  Arten  wurden  im  verflossenen  Sommer  zwei  auf- 
gefunden: Hieracium  barbatum  Tausch  und  Ranunculus  Ste- 

3* 


36 


ven  i  Andrz.  (verschieden  vom  E.  tuberosus  Tausch  ==  R.  granatensis 
Boiss.),  letzterer  vielleicht  nur  eingeschleppt.  Beinahe  neu  sind  fol- 
gende 4  Arten:  Carex  secalina  (früher  nur  einmal  von  Reuss 
gesammelt),  Sideritis  montana  (früher  auch  nur  einmal  und  vor- 
übergehend von  Polák  beobachtet),  Teucrium  scorodonia  (vor 
Alters  einmal  von  Uechtritz  sen.  gefunden),  und  Brassica  elon- 
gata  (früher  von  A.  C.  Mayer  ohne  Etikette  eingesendet  und  für 
Leitmeritz  fraglich  geblieben;  der  Fund  dieser  zunächst  in  Ungarn 
wieder  einheimischen  Art  ist  besonders  merkwürdig;  eine  neuere 
Ansiedelung  ist  kaum  von  der  Hand  zu  weisen,  doch  ist  die  Pflanze 
am  angegebenen  Standort  bei  Prag  bereits  vollkommen  einheimisch 
und  sehr  verbreitet). 

Mehrere  Arten  sind  verwildert  oder  eingeschleppt  beobachtet 
worden,  die  in  Böhmen  früher  nachweislich  noch  nicht  gastirt  hatten, 
als  Fumaria  parviflora,  Iberis  umbellata,  Medicago  ma- 
culata,  Tetragonolobus  purpureus,  Vicia  grandiflora^ 
Lathyrus  nissolia.  Das  curioseste  Beispiel  dieser  Art  ist  der 
Fund  der  süd-  und  westeuropäischen  Eufragia  viscosa  Benth. 
bei  Chudenic  im  südwestlichen  Böhmen. 

Besonders  günstig  war  das  letztvergangene  Jahr  der  Entdeckung 
neuer  böhmischer  Pflanzenbastarte,  indem  ihrer  6  waren:  Orchis 
coriophora  X  palustris  (eigentlich  neu,  denn  nur  0.  coriophora 
X  laxiflora  ist  bisher  in  Frankreich  beobachtet  gewesen),  Salix 
cinerea  X  repens  und  Salix  caprea  X  repens,  Bidens  ra- 
diatus  X  tripartitus  (überhaupt  neu  aufgestellt),  Carduus  cris- 
pus  X  nutans  und  Cirsium  lanceolatum  X  eriophorum. 

Ferner  sind  7  im  Prodromus  noch  nicht  verzeichnete  neue  Ab- 
arten bemerkenswerth :  Potamogeton  gramineus  y)  oblongus,  Cala- 
magrostis  arundinacea  ß)  laxiflora,  Orobanche  arenaria  ß)  parvi- 
flora (an  0.  ionantha Kern. ?),  Diplotaxis  muralis  ß)  angustisecta, 
Stellaria  graminea  y)  micropetala,  Silene  nutans  ß)  gl  ab  r  a  und 
Rosa  tomentosa  ß)  simplicidens. 

Schliesslich  hebe  ich  noch  folgende  grössere  Seltenheiten  her- 
vor, welche  an  neuen,  von  den  bisher  bekannten  Verbreitungsbezirken 
entfernten  Punkten  gefunden  wurden  und  hiemit  die  Kenntniss  der 
Pflanzenverbreitung  in  unserem  Florengebiete  ganz  wesentlich  be- 
reichern. Es  sind  folgende:  Asplenium  adiantum  nigrum  (Bürg- 
stein), Potamogeton  Zizii  (Blatna  und  Strakonic),  Coleanthus  sub- 
tilis  (Blatna),  Catabrosa  aquatica  (Leitomyšl),  Euphorbia  amygdaloides 
(Potenstein),  Senecio  campestris  y)  discoideus  (Schlan),  Lindernia 


37 


pyxidaria  (Prager  Moldauthal),  Orobanche  coerulescens  (Leitmeritz, 
Prag),  Orobanche  coerulea  (Mileschauer),  Litorella  juncea  (Rožmitál), 
Pulsatilla  vernalis  (Pilsen),  Arabis  petraea  (Smečno),  Stellaria  Frie- 
seana (Rožmitál),  Dianthus  silvaticus  (Pilsen),  Cerefolium  nitidum 
(Deutschbrod),  Bifora  radians  (Koliner  Gegend),  Bulliarda  aquatica 
(Pilsen),  Rubus  amoenus  (Blatna),  Lathyrus  heterophyllus  (Böhm. 
Mittelgebirge,  Schlan). 

Bemerken  will  ich  noch,  dass  die  neuen  Funde  dieses  und  des 
vorausgehenden  Jahresberichts  in  der  leider  verspäteten,  aber  nun- 
mehr im  Drucke  vorgeschrittenen  böhmischen  Ausgabe  des  Supple- 
mentbandes meines  Prodromus  bereits  enthalten  sein  werden. 

I.  Cryptogamae  vasculares. 

Equisetum  maximum  Lamk.  Feuchte  Wälder  unweit  Libušin  bei 

Smečno  zahlreich  (Vs,  Hg)! 
Equisetum  hiemale  L.  Im  Moldauthal  bei  Žebrákov  oberhalb 

Kamejk  gleich  bei  der  Navigationsterrasse,  steril  (D)! 
Struthiopteris  germanica  Willd.  Nördlich  von  Frauenberg  in 

einem  engen  Querthal  am  rechten  Moldauufer  sehr  zahlreich, 

üppig  und  reichlich  fruchtend! 
Blech num  spicant.  Roth.  Steinschönauer  Berg,  Schiefer  Berg  bei 

Kamnitz,  Orteisberg  bei  Bürgstein  (Hke)!  Feuchter  Wald  bei 

Člupek  nächst  Leitomyšl  (Kl)! 
Asplenium  adiantum  nigrům  L.  a)  genuinum.  Orteisberg  bei 

Bürgstein  (Hke)! 

Asplenium  ruta  muraria  L.  ß)  cuneifolium.  Kalkfelsen  bei 
St.  Prokop  zahlreich  (Hke) !  Felsritzen  am  Fussweg  von  Pürglitz 
nach  Nezabudic  (Hb). 

Asplenium  germanicum  Weiss.  Steinschönauer  Berg,  Sonnen- 
berger  Wald,  Steinberg,  Berg  „Kamm"  bei  Steinschönau,  Basalt- 
felsen bei  Blottendorf  und  bei  Sandau,  Wüstes  Schloss  und 
Schlossberg  bei  B.  Kamnitz,  Orteisberg  und  Hutberg  bei  Zwickau, 
überall  spärlich,  aber  stets  mit  A.  trichomanes  und  septentrio- 
nale  (Hke) !  Rakonitz :  Waldschlucht  hinter  Häcek's  Mühle  gegen 
Chlum  mit  A.  trich.  und  sept.  (Ku)!  Felsen  „Vlčí  doly"  bei 
Zásmuk  (Hg)! 

Asplenium  viride  Huds.  Lischnitz  bei  Senftenberg  nahe  dem 
Strassenräumer,  Mitteldorf  bei  Rokytnitz  gegen  Rynek  zu  (Hb). 
Gipfel  des  Osser  (Ha)! 


38 


Aspidium  lobatumSw.  Sonneberger  Wald  und  Scheiba'er  Wald 
bei  Steinschönau,  Forst  zwischen  Steinschönau  und  B.  Kamnitz 
(Hke)!  Rakonitz:  waldige  Lehne  über  der  Papierfabrik  1  Expl. 
(Ku)i  Südabhang  des  Berges  „Kazatelna"  bei  Pottenstein  im 
Buchwald  zwischen  Gestein  (S)! 

Aspidium  oreopteris  Sw.  Im  Isergebirge  häufig,  so  am  Hütten- 
berg bei  Josephsthal,  am  Welschen  Kamme,  bei  Wilhelmshöhe, 
Christiansthal  u.  a.  (Hke)!  Feuchter  Wald  bei  Mandle,  nächst 
Wildenschwert  (Kl)! 

Aspidium  thelypteris  Sw.  Sumpfwiesen  vor  dem  Eingang  in 
den  Höllengrund  bei  B.  Leipa  (Hke)! 

Polypodium  Robertianum  Hoffm.  Bei  Hradečno  nächst  Smečno 
(Vs)!  Strassenmauer  in  Bezděkovic  bei  Blatna,  Strassenmauer 
bei  Domanic  nächst  Strakonic  (V)! 

Woodsiailvensis  R.  Br.  Mittenberg  bei  Preschkau,  Tscheschken- 
stein  bei  Steinschönau  und  auf  einigen  Basaltfelsen  im  Sonne- 
berger Walde  (Hke)! 

Ophioglossum  vulgatum  L.  Běchovic  (V). 

Botrychium  lunaria  Sw.  Hlinsko  (Č).  Bei  Braunau  häufiger: 
Schönauer  Berge,  Wälder  gegen  Dittersbach,  auch  hinter  dem 
Schlegelhof  (M)!  St.  Prokop  bei  Prag  (V)!  Rakonitz:  Wald- 
wiese beim  Luzna'er  Bahnhofe,  am  Hlavačov,  bei  der  Belšanka, 
bei  Všetat  (Ku)!  St.  Wolfgang  bei  Chudenic,  bei  der  Kirche! 

Botrychium  matricariaefolium  A.  Br.  Braunau:  nur  über 
dem  Schlegelteich  (Lehrer  Stonner  nach  M.).  Berg  Kleis  (Hans 
nach  Hke).  Schattige  Waldstelle  im  Sonnenberger  Walde  bei 
Steinschönau  (Hke)! 

Botrychium  ternatum  Sw.  Waldblösse  bei  Jansdorf  nächst  Lei- 
tomyšl  1  Expl.  (Kl)!  Waldhau  am  Südabhang  der  Kazatelna 
bei  Potenstein  (S)! 

Lycopodium  selago  L.  Hlinsko:  Fels  gegenüber  der  Mühle 
„Podstránský  mlýn"  (Kalenský  nach  Č).  Höllengrund  bei  B. 
Leipa,  Wüstes  Schloss  bei  B.  Kamnitz  (Hke)! 

Lycopodium  inundatum  L.  Waldsumpf  bei  Grenzendorf  nächst 
Reichenberg  am  Isergebirge  (Hke)! 

Lycopodium  annotinum  L.  Kaltenberg,  Wüstes  Schloss  bei 
Kamnitz  (Hke)!  Pilsen:  Waldmoor  beim  Senecer  Teich  (Ha)! 
Rožmitál:  am  Hengstberg  (V). 

Lycopodium  complanatum  L.  a)  genuinum.  Isergebirge: 
im  jungen  Fichtenwald  bei  Josephsthal,  am  Steinschönauer  Berg, 


39 


am  Orteisberg  bei  Bürgstein  (Hke)!  Hlinsko,  häufiger  um 
Skuteč  (Č).  Člupeker  Wald  bei  Leitomyšl  (Kl)!  Thiergarten  bei 
Smečno  (Vs).  Bei  Rentsch  im  Buchwald  auf  Kalkmergel  (Ku) ! 
Panzerberg  bei  Eisenstein  (Ha)! 

IL  Gynmospermae. 

Pinus  montana  Mill.  h)  pumilio  (Haenke  sp.).  —  An  der 
böhmisch-sächsischen  Grenze  zwischen  Rumburg  und  Georgs- 
walde böhmischerseits,  Gersdorf  und  Seifhennersdorf  sächsischer- 
seits  in  dem  „Steckefichtel"  genannten  Waldtheile  zu  Tausenden 
(Aug.  Weise  nach  0.  Drude).  *) 

f  Pinus  laricio  Poir.  St.  Prokop  bei  Prag  (Hke). 

t  Pinus  strobus  L.  Im  Walde  um  das  Wüste  Schloss  bei  B. 
Kamnitz,  Bodenbach  (Hke). 

III.  Monocotyledoneae. 

Lemna  trisulca  L.  Tümpel  bei  Alt-Bunzlau,  Sadská,  Lhota  Ko- 
stelní (Hg).  Am  Lodenicer  Bach  bei  Chrbyně  unweit  Unhošt  (Hg). 
Weipernitzer  Bach  bei  Pilsen  (Ha) !  Tümpel  bei  Buzičky  nächst 
Blatná  (V),  erster  Standort  der  ganzen  Gegend. 

Lemna  polyrrhizaL.  Theresienstadt  (C).  In  den  Teichen  um 
Blatna  und  Alt-Smolivec,  stellenweise  in  Menge  (V). 

Zanichellia  palustris  L.  Elbthal:  Tümpel  bei  Všetat  nächst 
der  Nordwestbahn !  Schlan:  Wassertümpel  bei  Hrdlivo(B)!  Fa- 
sanerie bei  Smečno  (Hg)!  Pilsen:  Weipernitzer  Bach  (Ha)! 

Potamogeton  pectinatus  L.  Prag:  Moldautümpel  bei  Troja 
(Hke)!  Bach  Wejrowka  bei  Chotutic  und  bei  Radim  nächst 
Peček  (Hg).  „Faule  Wiesen«  bei  Habstein  (S)! 

Potamogeton  trichoides  Cham,  et  Schi.  In  Tümpeln  an  der 
Uslava  bei  Buzičky  nächst  Blatna,  nicht  fruchtend  (V)! 

Potamogeton  obtusifolius  M.  K.  Blatna:  im  Teichel  über 
dem  grossen  Turna'er  Teich  bei  Sedlec,  auch  im  Teiche  Lapač 
in  Menge  u.  a.  (V)! 

Potamogeton  acutifolius  Link.  Tümpel  bei  Alt-Bunzlau,  bei 
Sadska  mit  P.  perfoliatus  (Hg).  Im  Bach,  der  aus  dem  Grossen 
Teiche  bei  Hirschberg  auf  die  „Faulen  Wiesen"  herausfliesst  (S) ! 


*)  Siehe  Berichte  der  Gesellsch.  Isis  in  Dresden  1881,  S.  102.  Abh.  12, 


40 


Potamogeton  lucens  L.  Hirschberger  Teich,  Tümpel  im  Stadt- 
park von  B.  Leipa  (Hke).  Teich  Drahotina  bei  Pilsen  (Ha)! 
Žitover  Teich  bei  Rožmitál  (V). 

Potamogeton  Zizii  M.  K.  Blatna :  im  Teichel  über  dem  Turna'er 
Teich  (Milava)  bei  Sedlic,  mit  lederartigen  Schwimmblättern, 
zahlreich  (V) !  in  Teichen  bei  Bratronic  und  im  Teichel  bei  Do- 
manic  nächst  Strakonic,  hier  ohne  Schwimmblätter  (V)!  — 
Vielleicht  doch  als  eigene  Art  zu  betrachten. 

Potamogeton  gramineus  L.  a)  homoeophyllus.  Elbthal : 
Tümpel  bei  Všetat  nächst  der  Nordwestbahn  gegen  Dříš  zu,  mit 
P.  lucens  und  pectinatus!  y)  oblongus  m.  Schwimmblätter 
zahlreich,  länglich  bis  lanzettlich,  sehr  langgestielt,  Blattstiele 
etwa  8mal  länger  als  die  Blattspreite,  untergetauchte  Blätter 
spärlicher,  tieferstehend.  —  Die  sonderbare  Form  erinnert  ha- 
bituell sehr  an  P.  oblongus  Viv.  So  im  kleinen  Teiche  über  dem 
Turna'er  Teich  [Milava]  bei  Sedlic  (V)! 

Calla  palustris  L.  Torfmoor  bei  Grünwald  nächst  Gablonz  (Hke)  1 

Arum  maculatum  L.  Erlengebüsch  am  Südrande  des  Sonnenberger 
Waldes  bei  Steinschönau,  selten  (Hke)! 

Typha  latifolia  L.  Manischer  Teiche  bei  B.  Leipa  (Hke).  „Faule 
Wiesen«  bei  Thammühle  (S) !  Elbthal:  bei  Všetat!  Teich  Mokrý 
bei  Čekanic  nächst  Blatna  (V). 

Andropogon  ischaemum  L.  Abhänge  bei  Radim,  Chotutic  bis 
gegen  Kouřím  und  Zásmuk  (Hg).  Rakonitz:  über  dem  Neuen 
Teich,  mit  Gnaphalium  arenarium;  bei  Třebichowic  nächst 
Smecno,-  Lehne  unterhalb  Dobromeric  bei  Laun  (Ku). 

Panicům  sanguinaleL.  Adler-Kostelec :  in  Blumen-  und  Ge- 
müse-Gärten (Hs) ! 

f  Setaria  italica  P.  B.  Bei  Habstein  1881  gebaut  (Hke). 

Milium  effusum  L.  Adler-Kostelec:  im  Parkgebüsch  (Hs) !  Brau- 
nau (M).  Steinschönau;  Isergebirge:  um  Josephsthal  reichlich 
(Hke)!  Elbthal:  Fasanerie  bei  Gross -Wosek!  Molitorov  bei 
Kouřim,  Chrbyně  bei  Swárow  (Hg).  Skalka  bei  Mnišek  (Ha)! 
Rožmitál :  Wälder  unter  dem  Berge  Třemšín  und  bei  Roželau  (V) ! 
Berg  Křemešník  bei  Pilgram ! 

Stipa  pennata  L.  Prag:  Modřaner  Schlucht  (Hke).  Pürglitz: 
beim  Paraplui ;  Felsen  der  Mündung  des  Klučnathales  bei  Roztok 
mit  Saxifraga  aizoon  (Hb). 

Coleanthus  subtilis  Seidl.  Blatna:  am  grossen  Rojicer  Teich 
bei  Sedlic,  am  Westende  auf  grossen  Strecken  in  Menge,  mit 


41 


Limoselk,  Peplis,  Spergularia  rubra,  Carex  cyperoides,  Scirpus 
ovatus,  acicularis,  Bidens  radiatus  (V)!  Von  Wittingau  erhielt 
ich  ihn  von  Prof.  Křížek  schon  Anfangs  Juni  in  voller  Ausbil- 
dung und  in  Blüthe! 

Agrostis  coarctata  Ehrh.  var.  alba.  Elbthal:  torfige  Wiesen  bei 
Všetat,  zahlreich! 

Agrostis  canina  L.  Thořovicer  Torfe  bei  Blatná  (V). 

Calamagrostis  epigejos  Roth  f.  angustif olia.  Noch  auf 
dem  Kamme  des  über  2400'  hohen  Křemešník  bei  Pilgram! 

Calamagrostis  lanceolata  Roth.  Im  Weidengebüsch  am  Padrť- 
bache  bei  Božmitál  zahlreich  (V)! 

Calamagrostis  arundinacea  Both.  var.  laxiflora,  Haupt- 
zweige der  Bispe  verlängert,  entfernt  verzweigt,  Zweiglein  ab- 
stehend, ausgebreitet,  Ährchen  grösser  (obere  Hüllspitze  fast 
3'"  lang).  So  in  Wäldern  unter  dem  Berge  Tremsin  bei  Bož- 
mitál (V)! 

f  Alopecurus  agrestis  L.  Grasplätze  im  Stadtpark  von  B. 
Leipa  (Hke)! 

Phleum  Boehmeri  Wib.  Elbthal:  Wegstädtel  (f.  grandiflora  Ha)! 
Netovic  bei  Schlan  (B)!  Smečno,  Svárov  bei  Unhošt,  Vlčí  doly 
bei  Zásmuk  (Hg).  Pilsen :  Badbuzathal  (f.  parviflora  Ha) !  Bukovec 
(Ha).  Živohoušt  im  Moldauthal  (D)!  Moldautein! 

Anthoxanthum  odoratum  L.  var.  longearistatum.  Biesen- 
gebirge: Torfmoor  hinter  dem  Kesselberge  (S)!  Potenstein  (S)! 
Anmerk.  A.  Puelii  Lecoq  unterscheidet  sich  von  voriger  Variet, 
nur  durch  1jährige  Dauer;  da  aber  gewöhnliches  A.  odoratum 
im  Süden  (nach  E.  Hackel  in  Sardinien)  auch  1  jährig  vorkommt, 
so  ist  ersteres  sicher  keine  eigene  Art. 

Hierochloa  australis  B.  et  Sch.  Schlan:  „v  ostrově"  im  Jedo- 
mělicer  Thal  (B)!  Pilsen:  bei  Bukovec  (Ha)!  Blatna:  Wald  bei 
Klein-Turná  (V)! 

Sesleria  coerulea  Ard.  Schlan:  Kalkhügel  Bipec  bei  Královic 

(B)!  und  Plänerlehnen  bei  Libušin  (Hg)! 
HolcusmoliisL.  Steinschönau  (Hke)!  Potenstein  (S) !  Wichstadtl, 

Klösterle,  Bärnwald  u.  s.  w.  verbreitet  (Hg).  Živohouštbei  Selčan 

(D)!  Bei  Eisenstein  gemein  (Ha). 
Ventenata  avenacea  Koel.  Zwischen  Skochovic  und  Davle  in 

Menge  (Hg).  Živohoušť  im  Moldauthal :  am  Weg  zur  Kirche  (D) ! 
Avena  pratensis  L.  Sadská,  Kouřím,  Anhöhen  oberhalb  Svinařov 

bei  Smečno  (Hg)! 


42 


Aira  caryophyllea  L.  Gegend  von  Blatná,  gemein  (V).  Pilsen: 
Dominikanerwäldchen;  am  grossen  Teich  bei  Bolevec  (Ha)! 
Moldautein! 

Corynephorus  canescens  P.B.  Přelič  bei  Smečno  (Hg).  Um 
Selčan  häufig  (D)!  Pilsen:  am  grossen  Teich,  bei  Račic  (Ha)! 

Koeleria  cristata  Pers.  Zásmuk  (Hg)!  Öekanic,  um  Strakonic 
gemein  (V)!  Moldautein! 

Koeleria  gracilis  Pers.  Sadská,  Kouřím  (Hg)!  Adlerkostelec, 
zerstreut  (Hs)! 

Koeleria  glauca  DC.  Elbthal:  auch  bei  Sadská  in  Menge  (Hg)! 

Melica  uni flora  Retz.  Kost  bei  Jičín:  „v  Plakánku"  (S)! 

MelicaciliataL.  Hutberg  bei  Bürgstein  (Hke).  Elbthal:  Kalklehne 
oberhalb  Vsetat!  Schanzmauern  von  Kouřím  (Hg).  Moldauthal: 
Wran,  Trnová  (Hg),  bei  Sejc  u.  a.  häufig,  noch  im  Vosečaner 
Parke  (D)! 

Sclerochloa  dura  P.B.  Elbthal:  Jestřebí  Lhota  bei  Gross-Wosek! 

Běchovic  (V).  Pilsen:  Skurňan  (Ha)! 
Poa  bulbosa  L.  Adler-Kostelec  (Hs)!  Felsritzen  des  Vinařicer 

Berges  bei  Smečno  (Hg). 
Poa  palustris  L.  Roth.  Potenstein  (S) !  Selčan:  Vojkov  u.  a.  (D.)! 
Poa  compressa  L.  ß)  effusa.   Felsen  bei  Kouřím  und  Zásmuk 

(Hg). 

Poa  pratensis  L.  var.  subcoerulea  (Engl.  Bot).  Rožmitál: 

am  Gipfel  des  Třemšín  (V)! 
Catabrosa  aquaticaP.  B.   Am  Teiche  Košíř  bei  Leitomyšl  in 

Menge  (Kl)!  Šárka  bei  Prag  (auch  neuerdings  Hora)! 
Atropis  distans  Gris.  Gross-Wosek:  bei  Freudeneck  und  Lhota 

Jestřebí!  Pilsen:  Lobes,  Strafhaus,  Bahnhof  u.  a.  (Ha). 
Glyceria  plicata  Fr.  Adler-Kostelec  (Hs)!  Sadská  (Hg). 
Festuca  myurus  L.  Ehrh.  Prag:  Roztok,  Kundraticer  Wald  (Ha). 

Moldauufer  bei  Kuchelbad  (Hke)!  und  unterhalb  Königsaal  (Ha!) 

am  Wege  von  Řevnic  zur  Skalka  (Ha)!  Schlan:  Sandflur  bei 

Knovíz  (B)!  Um  Pilsen  häufig  (Ha).   Chudenic:  am  Běle  über 

dem  Forsthause  massenhaft,  auch  am  Berge  Tuhost!  und  bei 

der  Lučicer  Fasanerie  (č.  f.) !  Abhänge  bei  Bélčic  zwischen  Blatna 

und  Rožmitál  (V)! 
Festuca  glauca  Lam.  a)  genuina.  Kouřím  (Hg)!  Felslehne  bei 

Střimelic  nächst  Skalic  a.  d.  Sázava  (V).  Vinařicer  Berg  bei  Smečno 

(Hg)!  Felsen  von  Bechyň! 


43 


Festuca  heterophylla  Lam.  Sadská,  Fasanerie  bei  Smečno,  (phr- 
byně  bei  Unhošt!  zwischen  Trnová  und  Báně  (Hg). 

Festuca  arundinacea  Schreb.  Adler-Kostelec :  Strassengraben 
gegen  Doudleby  (Hs)!  „Vlčí  doly"  bei  Zásmuk  (Hg)!  Blatná: 
Thal  bei  Klein-Turna  am  Bache,  dann  im  Gestein  des  Neu-Teiches 
bei  Čekanic  reichlich  und  riesig  (V)! 

Festuca  silvatica  Vill.  Grulich:  oberhalb  Lichtenau  gegen  den 
Hohen  Stein  (Hg.)  Sonneberger  Wald  bei  Steinschönau  (Hke)! 
Kožmitál :  Wälder  am  Třemšín  und  Umgegend  mit  Bromus  asper 
zahlreich  (V)!  Am  Křemešník  bei  Pilgram  zahlreich! 

Brachypodium  silvaticum  R.  et  Sch.  Kouřím  und  Zásmuk  (Hg). 
Wlasimer  Park! 

Bromus  commutatus  Schrad.  Sandfluren  nördlich  von  Kolin! 
Chotutic  bei  Peček ,  Smečno  (Hg) !  Parkgebüsch  von  Adler- 
Kostelec  (Hs)! 

Bromus  asper  Murr.  Adler-Kostelec :  Lehne  gegen  Reichenau  (Hs) ! 

Molitorov  bei  Kouřím,  Fasanerie  bei  Smečno,  Zabitá  rokle  bei 

Chrbyně  im  Unhošter  Thal  (Hg).  —  ß)  serotinus  (Beneken). 

Fasanerie  von  Gross-Chlumec  bei  Selčan  (D)! 
Bromus  erectus  Huds.  Prag:  St-Prokop  (cc  glabriglumis,  Kl) t 

Lissa  (ß  villosus  Kunth,  Ve) !  Sadská,  Libušin  bei  Smečno  (Hg) ! 
Triticum  glaucum  Desf.  cc)  glabrum.  Libušin  bei  Smečno  (Hg). 

ß)  hirsutum.  Kouřím  (Hg)! 
Triticum  caninumL.  Sonnenberger  Wald  bei  Steinschönau  (Hke)! 

Vojkov  bei  Selčan  reichlich  (D)!  Rožmitál  häufig,  Závěšín  bei 

Blatná  (V). 

Lolium  multiflorum  Lamk.  Pilsen:  Wiesen  gegen  Račic,  Ho- 
molka (Ha)! 

Lolium  remotum  Schrank.  Leinfelder  bei  Selčan  (D)! 

Elymus  europaeusL.  Schirmdorf  bei  Böhm.  Trübau  (Kl)!  Stein- 
schönau: im  Forst,  im  Sonneberger  und  Schaiba'  er  Wald  (Hke)! 
Unhošter  Thal :  Waldschlucht  Zabitá  rokle  beim  Forsthaus  Chrbyně 
(Hg) !  Kaliwoder  Buchwald,  mit  Erysimum  odoratum  (Hb) !  Königs- 
wart:  im  Walde  gegen  Marienbad  (Ha)! 

Carex  pulicaris  L.  Rožmitál:  Wiesen  oberhalb  Bukova  und  Věšín 
mit  C.  Davalliana  in  Menge,  dann  bei  Volenic;  bei  Čekanic 
„v  Trchovech"  zahlreich  und  bei  Krašťovic  (V)!  Chudenic:  auch 
auf  Waldwiesen  der  Lehne  über  dem  Ouňovicer  Teiche  mit  Carex 
stellulata,  panicea,  Menyanthes,  Drosera  rotundif.  (Č.  f.)! 


44 


Carex  Davalliana  Sra.  Sumpfwiesen  vor  dem  Eingang  in  den 

Höllengrund  bei  B.  Leipa  (Hke).  Rožmitál:  oberhalb  Buková  und 

Věšín  in  Menge,  auch  bei  Vranovic  (V)! 
Carex  teretiuscula  Good.  Ebene  von  Blatna,  an  Wässern  häufig 

(V).  Chudenic:  am  Teich  Lotrow  bei  Slatina,  auch  im  Teichel 

der  Lučicer  Fasanerie  (C.  f.)! 
Carex  paniculata  L.  a)  squarrosa.    Höllengrund  bei  Leipa 

(Hke) !  Nächst  Běchovic  auf  Wiesen  (V) !  Sumpfwiese  „u  Zámku" 

bei  Sadská  (Hg). 

Carex  paradoxa  Willd.  Adler-Kostelec:  Wiesen  bei  Doudleb  (Hs)! 
bei  Přestavlk  (Hs)! 

Carex  canescens  L.  Kamm  des  Adlergebirges  oberhalb  Friedrichs- 
walde (Hg).  Adler-Kostelec  (Hs)!  Selčan:  am  Hrádek,  bei  Hoch- 
Chlumec  am  Teiche  „na  jezeru"  (D)!  Čekanic:  „v  zákličí"  und 

"    im  Dymák- Walde  (V)! 

Carex  elongataL.  Adler-Kostelec  (Hs)!  Pilsen:  Sumpf  beim  Liticer 
Bahnhof  (Ha)!  Rožmitál:  Teichel  bei  Pinovic  (V). 

Carex  remota  L.  Adler-Kostelec  (Hs) !  Um  Steinschönau  verbreitet 
(Hke).  Wald  „Kolihový  les"  bei  Amschelberg  (D)!  Skalka  bei 
Mnišek  (Ha)!  Zabitá  rokle  bei  Chrbyně  (Hg).  Rožmitál  (V). 

Carex  cyperoides  L.  Leitomyšl  (Kl)!  Běchovic  (V)!  Selčan:  Teich 
„na  jezeře"  bei  Hoch-Chlumec  (D)!  Padrt-Teieh  bei  Rožmitál, 
um  Blatna  um  die  Teiche  verbreitet  (V).  Teich  Háj  bei  Pilgram ! 

Carex  Schreberi  Schrank.  Anhöhen  oberhalb  Svinařov  und  Li- 
bušin bei  Smečno  (Hg). 

Carex  curvata  Knaf.  Moldauthal:  bei  Živohoušť  im  Ufersande 
(D)!  Wälder  beim  Padrťteich  und  Ebene  von  Blatna  (V). 

Carex  disticha  Huds.  Torfwiesen  zwischen  Hlavno  Kostelní  und 
Hlavenec  bei  Altbunzlau  (Pk).  Přelič  bei  Smečno  (B)!  Pilsen: 
grosser  Teich  bei  Bolevec  (Ha)! 

Carex  stricta  Good.  Torfwiesen  zwischen  Hlavno  Kostelní  und 
Hlavenec  (Pk).  Blatna:  Teiche  bei  Thořovic,  Lažan  und  Mokrý- 
Teich  bei  Čekanic  (V)! 

Carex  caespitosa  L.  Běchovic  (V). 

Carex  digitata  L.  Čížkovka  bei  Chrbyně  (Hg).  Bei  Čekanic:  Wald 

„v  Trchovech"  (V). 
Carex  humilis  Leyss.  Moldauthal:  auch  auf  der  Homole  bei  Wran 

in  Menge  (Hg). 

Carex  montana  L.  Běchovic  (V).  Risuter  Lehne  bei  Schlan  (B)! 
Blatna:  Wald  bei  Klein-Turna  (V). 


45 


Carex  pilulifera  L.  Um  Blatna  und  Eožmitál  verbreitet  (V)! 
Carex  tomentosa  L.  Běchovic,  mit  C.  paniculata  (V).  Cibulka  bei 
Prag  (Hke.) 

Carex  ericetorum  Poll.  Hodkovičky  bei  Prag  (C)!  Bei  Běchovic 

in  Waldschlägen  zahlreich  (V).  Pilsen :  beim  Bahnhof  Litic  (Ha) ! 
Carex  Buxbaumii  Wahlbg.  Sumpfwiesen  „u  zámku"  bei  Sadská 

(Hg).  Běchovic:  auf  Waldwiesen  zahlreich  (V).  Pilsen:  am  grossen 

Teich  (Ha) !  Blatna :  Wiesen  bei  Bratronic,  zahlreich  (V) ! 
Carex  supina  Wahlb.  Schlan:  Gipfel  des  Vinařicer  Berges  und 

sandige  Lehne  bei  Sák  (B)! 
Carex  pseudocyperus  L.  Hirschberger  und  Neuschlosser  Teich 

(Hke)!  Genieübungsplatz  bei  Theresienstadt  (C).  Teichdamm  an 

der  Strasse  von  Strakonic  nach  Domanic  (V)! 
Carex  secalina  Wahl.  Elbthal:  bei  Všetat  ostwärts  auf  einem 

Brachfelde  zwischen  der  Nordwestbahn  und  dem  Kalkhügelrücken 

in  Menge! 

Carex  Hornschuchiana  Hoppe.  Torfwiesen  zwischen  Hlavenec 
und  Hlavno  Kostelní  bei  Altbunzlau  (Pk).  Faule  Wiesen  bei 
Thammühle  bei  Hirschberg  (S)! 

Carex  distans  L.  Běchovic  (V).  Beim  Walde  Okrouhlík  bei  Alt- 
Bunzlau;  „u  zámku"  bei  Sadská  (Hg). 

Carex  flava  L.  b)  lepidocarp a  Tausch.  Elbthal:  Bei  Všetat  mit 
a)\  Torfwiesen  zwischen  Hlavenec  und  Hlavno  Kostelní  bei  Alt- 
bunzlau (Pk). 

Carex  riparia  Curt.  Teich  Přelo  v  bei  Adler-Kostelec  (Hs)!  Elbthal: 
bei  Všetat  häufig!  auch  bei  Gross-Wosek !  „u  zámku"  bei  Sadská 
(Hg).  Blatna:  nächst  dem  Hegerhaus  gegen  Čekanic  (V). 

Carex  filiformisL.  Torf  wiesen  bei  Běchovic  vor  dem  Fiederholz- 
Wald,  in  der  Nähe  der  Salix  ambigua  (Pk)!  Blatná:  Thořovicer 
Torflager,  zahlreich,  aber  selten  in  Frucht  (V)! 

Scirpuscompressus  Pers.  Potenstein :  an  der  Adler  (S) !  Schwora 
bei  B.  Leipa,  Thammühle  bei  Habstein  (Hke)!  Schlan:  Bachufer 
bei  Želevčic  nicht  zahlreich  (B)!  Stadt  Sázava  (V).  Kožmitál: 
bei  Volenic  und  Nesvačil,  Blatna :  bei  Kl.-Turna  u.  bei  Thořovic 
an  einem  Teichel  (V)! 

Scirpus  maritimus  L.  Myšticer  Teich  bei  Blatna  (V). 

Scirpus  radicans  Schk.  Insel  und  Moldauufer  bei  Wran  mit  Sc. 
maritimus  (Hg). 

Scirpus  holoschoenus  L.  Elbthal:  bei  Všetat  an  der  Bahn 
nach  Elbe-Kostelec!  Sadská  (Hg)! 


46 


Scirpus  setaceus  L.  Forst  bei  Steinschönau,  Südrand  des  Sonne- 
berger Waldes  (Hke).  Vojkov  bei  Selčan  (D) !  Vranovic  bei  Rož- 
mitál,  um  Čekanic  verbreitet  (V). 

Scirpus  pauciflorus  Lightf.  Schiessniger  Teich  bei  B.  Leipa, 
Thammühle  bei  Hirschberg  (Hke).  Bei  Všetat  an  der  Bahn  gegen 
Dříš  hin  mit  Scirp.  uniglumis  zahlreich!  Sumpfwiese  bei  Bělčic 
nahe  dem  Weg  auf  die  „Špalková  hora",  auch  am  moosigen  Ufer 
eines  Teiches  bei  Thořovic  (V)! 

Scirpus  uniglumis  Link.  Sumpfwiesen  „u  zámku"  bei  Sadská 
(Hg). 

Scirpus  ovatus  Roth.  Pihler  und  Manischer  Teiche  bei  B.  Leipa 
(Hke).  Teich  Háj  bei  Pilgram! 

Eriophorum  alpinum  L.  Torfmoor  auf  dem  Adamsberg  bei 
Wichstadtl  mit  Er.  vaginatum  [ein  Theil  des  Moores  bereits 
entwässert]  (Hg)!  Wiese  bei  Wittingau  (Křížek)! 

Eriophorum  vaginatum  L.  Adamsberg  bei  Wichstadtl  und  Adler- 
gebirge oberhalb  Friedrichswalde  (Hg).  Pilsen:  Teich  Kamej 
(Ha)! 

Eriophorum  gracile  Koch.   In  Sümpfen  an  der  Uslava  in  der 

Ebene  von  Blatna  häufig  (V). 
Schoenus  ferrugineus  L.  Elbthal:  auch  zwischen  Hlavno  und 

Hlavenec  Kostelní  (Pk)  und  am  Walde  „Okrouhlík"  bei  Alt- 

Bunzlau  (Hg). 

Cyperus  fuscus  L.  Blatna:  an  Teichen,  so  am  Rojicer  Teich,  am 
Kořenský,  Teichel  bei  Vrbno  und  nächst  dem  Sedlicer  Thiergarten 
in  Menge  (V)! 

Cyperus  flavescens  L.  Blatna:  am  Teichel  bei  Vrbno  und  auf 

Triften  bei  Klein-Turna  sehr  zahlreich  (V)l 
Juncus  e  ff  usus  L.  ß)  fu  scatu  s,  Kapseln  schwarzbraun;  so  am 

Kamme  des  Adlergebirges  oberhalb  Friedrichs walde  und  Kron- 
stadt mit  Luzula  sudetica  (Hg) ! 
Juncus  filiformis  L.  Am  Adlergebirge  und  am  Fusse  desselben 

sehr  verbreitet;  bei  Jelčan  und  Vavřinec  nächst  Zásmuk  (Hg). 

Steinschönau  häufig  (Hke) !  Teich  Háj  bei  Pilgram !  Selčan,  auch 

bei  Živohoušť  am  Moldauufer  (D)! 
Juncus  obtusiflorus  Ehrh.  Elbthal:  auch  am  Walde  Okrouhlík 

bei  Alt-Bunzlau  (Hg)! 
Juncus  fuscoater  Schreb.  „U  zámku"  bei  Sadská  (Hg)!  Pilsen: 

Teich  Kamej  bei  Bolevec  (Ha)! 
Juncus  atratus  Krock.  Prag:  Modřaner  Thal  (Hke)! 


47 


Luzula  pallescens  Wahl.  Wichstadtl ;  Chrbyně  im  Unhošter  Thal 
(Hg)! 

Luzula  sudetica  Presl.   Am  Kamme  des  Adlergebirges  nächst 

der  Deschnayer  Koppe  (Hg) ! 
Tulipa  silvestris  L.  Grasplätze  im  Park  zu  Reichstadt  (Hke). 
Lilium  bulbiferumL.  Waldwiese  im  Sonneberger  Walde  bei 

Steinschönau  auf  beschränkter  Stelle  ziemlich  zahlreich,  aber 

nicht  blühend  (Hke) !  Adlergebirge :  steiniger  Acker  bei  Bärnwald ; 

soll  auch  auf  einem  Felde  des  Erbschulzen  Mohaupt  daselbst 

vorkommen  (Hb). 

Lilium  martagonL.  Braunau  (M).  Senftenberg  (Hb).  Langenauer 
Berge,  Schlossberg  bei  B.  Kamnitz,  Felsen  bei  Sandau  (Hke) ! 
Chrbyně  im  Unhošter  Thal  (Hg). 

Gagea  minima  Schult.  Sonneberg  bei  Steinschönau  (Hke)! 

Gagea  arvensis  Schult.  Schlan:  im  Getreide  nicht  selten  (B)! 

Ornithogalum  umbell  a  tum  L.  Braunau:  Getreidefelder  beim 
oberen  Mühlbüschel  (M)! 

Ornithogalum  nutans  L.  Grasplätze  im  Schlosspark  zu  Reich- 
stadt (Hke)! 

Scilla  bifolia  L.  Wird  bei  Kolin  angegeben  (Pírko).  Auf  Wiesen 

bei  Tetschen  sehr  zahlreich  (Wurm). 
Allium  acutangulum  Schrad.  Elbthal:  auch  bei  Sadská,  Lissa 

(Hg). 

Allium  montanum  Schm.  Felsen  Vlčí  doly  bei  Zásmuk,  Vinařicer 
Berg  bei  Smečno  (Hg). 

Allium  schoenoprasumL.  Moldauufer  hinter  Kuchelbad  (Grégr) ! 

Allium  vineale  L.  Sandfelder  bei  Sadská  (Hg).  Selčan  (D)! 

Allium  sphaerocephalum  L.  Thiergarten  von  Smečno  (Vs)! 

Allium  scorodoprasum  L,  Feldränder  bei  Steinschönau,  B. 
Kamnitz,  Manisch  (Hke). 

Muscari  tenuiflorum  Tausch.  Prag:  Wilde  Šárka  (Hke);  Moldau- 
felsen zwischen  Husinec  und  Klecan  (Č.  f.).  Elbthal :  Felder  auf 
Kalkmergel  auf  dem  Hügelrücken  von  Všetat!  Schlan:  Feld  am 
Abhang  des  Vinařicer  Berges  zahlreich  (B)! 

Anthericum  ramosum  L.  Wald  Dolní  a  horní  pece  bei  Alt- 
bunzlau;  Smečno:  Fasanerie,  Anhöhen  bei  Svinařov  und  Libušin ; 
Felsen  bei  Chrbyně,  Moldaufelsen  bei  Vran,  Wälder  zwischen 
Jíloviště  und  Všenor  (Hg). 

Asparagus  officinalis  L.  Sadská,  Alt-Kouřím  (Hg).  Gebüsch 
einer  Kalklehne  bei  Strakonic  (V);  um  Blatna  nirgends. 


48 


Polygonatum  officinale  All.  Braunau  (M.).  Blatná:  nur  im 
Walde  Dymák  bei  Čekanic  (V). 

Polygonatum  multiflorum  All.  Rváčov  bei  Hlinsko  (Ö).  Braunau 
(M).  Mnichovic  (V)!  Wlašimer  Park! 

Polygonatum  verticill atum  All.  Um  Hlinsko  ziemlich  häufig 
(Ö).  Braunau:  Heuscheuer,  bei  Halbstadt  und  hinter  Hofebusch 
spärlich  (M)!  Sonnenberger  Wald,  Schaiba'er  Wald,  Steinschön- 
auer Berg  (Hke).  Wälder  um  Rožmitál  häufig  (V)! 

Paris  quadrifolia  L.  Svinařov  bei  Smečno  (B)!  Klösterle,  Bärn- 
wald,  Wichstadtl  (Hg).  Hlinsko  (Č).  Am  Křemešník  bei  Pilgram ! 

Colchicum  autumnale  L.  Noch  bei  Kouřím  und  Zásmuk  (Hg), 
f.  vernalis.  Wolfersdorf  bei  Steinschönau  (Hke). 

Veratrum  Lobelianum  Bernh.  Noch  bei  Pastvin  und  Klösterle 
an  der  Wilden  Adler  nur  etwa  1600'  hoch  (Hg). 

Triglochin  palustris  L.  Steinschönau  (Hke).  Pilsen:  auch  bei 
Malešic  (Ha)!  Rožmitál:  bei  Vranovic  und  Nesvačil,  oberhalb 
Bělčic,  bei  Čekanic  (V). 

Butomus  umbellatus  L.  Prag:  Moldautümpel  bei  Troja  (Hke). 
Tümpel  der  Eger  bei  Laun  (Ku). 

Sagittaria  sagittaefolia  L.  Braunau:  Weckersdorfer  Teich  u. 
a.  (M).  Nischburg:  Beraunarm  gegen  Žloukovic  mit  Butomus 
(Hb).  Moldauthal:  St.  Johanes-Stromschnellen  (Pč)!  Tümpel  der 
Eger  bei  Laun  (Ku). 

Hydrocharis  morsus  ranae  L.  Weipernitzer  Bach  bei  Pilsen 
(Ha)! 

f  Elodea  canadensis  Casp.  Pilsen :  auch  bei  Křimic  und  Malešic 

reichlich  jedes  Jahr  9  blühend  (Ha)! 
Orchis  purpurea  Huds.  Revier  „Hlinský"  bei  Malkovic  nächst 

Smečno,  am  Rande  des  Laubwaldes  „Červené  doly"  (B)! 
Orchis  militaris  L.  Fasanerie  Báčov  bei  Gross-Wosek  in  grosser 

Menge ! 

Orchisustulata  L.  Senftenberg  gegen  Lischnitz  mit  0.  coriophora ; 
Pürglitz  unter  der  Strasse  nach  Děč;  Nischburger  Wiesen  (Hb). 

OrchiscoriophoraL.  Senftenberg  gegen  Lischnitz  (Hb).  Elbethal : 
Fasanerie  bei  Gross-Wosek  spärlich!  Torfwiesen  zwischen  Hla- 
venec  und  Hlavno  Kostelní  bei  Alt-Bunzlau  (Pk).  Bei  Všetat 
nächst  der  Kreuzungsstelle  beider  Bahnen  mit  0.  palustris  in 
Menge ! 

X  Orchis  Timbalii  Velen.  (0.  coriophora X laxiflora  b.  palustris). 
Bei  Všetat  an  obiger  Stelle  1  Expl.  unter  den  Eltern  (V) ! 


49 


Orchis  globosa  L.  Am  Winterberg  bei  Babina  (C)! 

OrchismasculaL.  Braunau:  hinter  Hofebusch  und  bei  Rupersdorf 
(M) !  Waldwiesen  am  Fuss  des  Tschachen  bei  Steinschönau  (Hke) ! 

Orchis  laxiflora  Lamk.  Torfwiesen  zwischen  Hlavenec  und  Hlavno 
Kostelní  bei  Altbunzlau  (Pk).  [Unsere  Pflanze  ist  durchweg  die 
Form  Orch.  palustris  Jacq.] 

Orchis  sambucinaL.  Prag:  am  Mednik  bei  Hradištko  (gelbblühend 
Grégr) !  Waldwiesen  des  Sonnenberger  und  Schaiba'er  Waldes  bei 
Steinschönau  (Hke)!  Braunau:  am  Biberstein  und  Rosenthaler 
Abhang  (M).  Wiesen  „u  Veselky"  bei  Hlinsko  (Č). 

Orchis  maculata  L.  Wald  Deštná  bei  Selčan  (D.)!  Waldwiese  bei 
Svinařov  nächst  Smečno  (B)! 

Orchis  incarnata  L.  Torf  wiesen  zwischen  Hlavenec  und  Hlavno 
Kostelní  bei  Altbunzlau  (Pk). 

Gymnadenia  conopea  R.  Br.  Hlinsko  (Č).  Zwischen  Pastvin  und 
Klösterle  (Hg).  Braunau :  bei  Hofebusch  häufig  u.  a.  (M) !  Stein- 
schönau häufig  (Hke)!  Bei  Altbunzlau  mit  voriger  Art  (Pk). 
Svinařov  bei  Smečno  (B)! 

Piatanthera  chlorantha  Curt.  „Staré  zámky"  bei  Libušin  bei 
Smečno  (Vs)! 

Cephalanthera  rubra  Rieh.  Schlan:  Neudorf  bei  Smečno  (Vs)! 
Kalivoder  Wald  bei  Rentsch  (Hb)! 

Cephalanthera  pallens  Rieh.  Leitmeritz:  auch  am  Satanaberg 
(C)!  Schlan:  Laubwald  bei  Svinařov  (Bk)!  Kalivoder  Wald  bei 
Rentsch  (Hb)!  Strakonic:  auch  am  Hradec  bei  Domanic  (V). 

Epipactis  atrorubens  Schult.  Schlan:  im  Jedomělicer  Thal  auf 
Kalkmergel  bei  Pozdeň  und  „v  ostrově"  (B)!  Libušin  und  Svinařov 
bei  Smečno  (Hg,  Vs,  B)!  Blatná:  Wald  bei  Klein  Turna  auf 
Kalk,  bei  Strakonic  auch  am  Hradec  bei  Domanic  (V). 

Anmerk.  Bei  Libušin  sammelte  Hr.  Hansgirg  am  Standort 
der  E.  atrorubens  und  der  E.  latifolia  ein  paar  Exemplare,  welche 
er  für  eine  E.  atrorubens  X  latifolia  hält ;  an  den  getrockneten 
Pflanzen  hält  es  schwer,  sich  von  der  Richtigkeit  dieser  Ansicht 
zu  überzeugen. 

Epipactis  palustris  Crantz.  Braunau:  feuchte  Wälder  am  Schlegel- 
teich (M)!  Sumpfwiese  am  Südrande  des  Sonnenberger  Waldes 
bei  Steinschönau  (Hke)!  „Faule  Wiesen"  bei  Thammühle  bei 
Hirschberg  (S)!  Elbethal:  bei  Všetat  an  der  Kreuzungsstelle 
beider  Eisenbahnen  zahlreich!  Sumpfwiesen  beim  Walde  Okrouhlík 

Tř.:  Mathematicko-přírodovědecká.  4 


50 


bei  Altbunzlau  reichlich  (Hg).  Torfige  Wiese  Stejskava  bei  Třtic, 
wenige  Exempl.  (Hb)! 

Neottia  nidus  a  vis  Kich.  Braunau  hie  und  da  (M)!  Kleis,  Stein- 
schönau (Hke).  Schlan:  Jedomělicer  Thal,  auch  bei  Svinařov 
(B)!  „Kazatelna"  bei  Chrbyně  (Hg).  Kobylník  im  Moldauthale 
(D)!  Chudenic:  am  Ždár  (Č.  f.)!  Roželov  bei  Rožmitál  (V). 

Listera  ovata  R.  Br.  Braunau  häufig  (M)!  Kumburg  bei  Jičín  (S)! 

Goodyera  repens  R.  Br.  Braunau:  häufiger  in  Wäldern  des  Holz- 
berges, dann  oberhalb  der  Brettsäge  bei  Heinzendorf,  Hofebusch 
u.  a.  (M)!  . 

Spiranthes  autumnalis  Rieh.  Deutschbrod:  hinter  der  Ziegel- 
hütte beim  Žabinec  (J.  Novák)! 

Coralliorhiza  innata  R.  Br.  Braunau:  Hofebusch,  Holzberg  u.  a. 
(M)!  Laubwald  bei  Malkovic  nächst  Smečno  (B)! 

Cypripedium  calceolus  L.  Waldlehne  „na  mrázkové"  bei  Často- 
lovic  (nach  Hs.  von  einem  Schüler  ges.)!  Schlaner  Gegend: 
Laubwald  bei  Malkovic;  dann  im  Jedomělicer  Thal  „v  ostrově", 
und  häufiger  noch  bei  Svinařov  (B) !  Kalivoder  Wald  bei  Rentsch 
(Hb)! 

Iris  bohemica  Schm.  Am  Lobosch  zahlreich;  am  Kelchberge  bei 
Triebsch  (C). 

Iris  sibirica  L.  Rentsch:  Wiese  nahe  der  Schäferei  unterhalb  der 
Kornhauser  Strasse  spärlich  (Hb)! 

Iris  pseudacorus  L.  Riesel  wiesen  bei  Obermohrau  nächst  Grulich ; 
Mühlteich  bei  Rakonitz  (Hb).  Lodenicer  Bach  bei  Chrbyně  (Hg). 

Gladiolus  imbricatus  L.  Chlumec  a.  d.  Cidl.:  im  Walde  mrač- 
novka  nahe  der  Agnesquelle  (Hb)! 

f  Crocus  vernus  Wulf.  Braunau:  am  Abhang  unter  dem  Schiess- 
haus, in  einem  ehemaligen  Garten  verwildert  (M). 

t  Narcissus  pseudonarcissus  L.  Waldwiesen  beim  Dorfe  Son- 
neberg bei  Steinschönau,  verwildert  (Hke). 

Leucojum  Vernum  L.  Braunau:  unter  der  Heinzendorfer  Brettsäge 
auf  Moorwiesen  (M) !  Sonneberger  Wald  bei  Steinschönau  (Hke) ! 
Rakonitz:  Sumpfwiese  bei  der  Rothen  Mühle  (Ku)!  Heinrichschlag 
bei  Neuhaus  (Ku). 

IV.  Dicotyledoneae. 

1.  Apetalae. 

Ceratophyllum  demersumL.  Tümpel  bei  Buzičky  nächst  Blatná 

(V)! 


51 


Ceratophyllum  submersum  L.  Tümpel  ander  Nordwestbahn  bei 
Všetat  gegen  Elbe-Kostelec  zu !  Chotutic  und  Radim  nächst  Peček 
(Hg). 

Hippuris  vulgaris  L.  Elbthal:  bei  Všetat  nahe  der  Nordwestbahn 
gegen  Dříš  zu  nicht  häufig!  Egertümpel  bei  Laun  (Ku). 

Callitriche  stagnalis  Scop.  Im  Wiesenbach  zwischen  Sonneberg 
und  Langenau  bei  Heida  (Hke)!  Chudenic:  auch  bei  Slatina 
(Č.  f.)! 

Euphorbia  exiguaL.  Senftenberg  (Hs)!  Potenstein  (S)!  Braunau 
(M) !  Schlossberg  bei  B.  Kamnitz  (Hke).  Kouřím,  Zásmuk,  Smečno 
(Hg).  Felder  bei  Domanic  nächst  Strakonic  auf  Kalk  häufig  (V) ! 

Euphorbia  dulcisL.  Wilde  Adler  bei  Pastvin  und  Klösterle; 
Altbunzlau  (Hg).  Georgiberg  bei  Braunau  (M).  Steinschönau 
(Hke).  Rožmitál:  unter  dem  Třemšín  (V)!  Am  Pilský-Teich  bei 
Čekanic  (V). 

Euphorbia  angulata  Jacq.  Gipfel  des  Felsen  „v  krupech"  ge- 
genüber Wran  in  mehreren  Expl.  (Hg)! 

Euphorbia  pilosaL.  Bei  Všetat  auch  an  Grabenrändern  längs 
der  Nordwestbahn  gegen  Elbe-Kostelec  hin  ziemlich  häufig! 

Euphorbia  amygdaloides  L.  Waldrand  im  Adler-Thale  unter- 
halb Litic  gegen  Potenstein  zu  (S)! 

Euphorbia  lucida  W.K.  Elbthal:  Waldränder  und  Sumpfwiesen 
„u  zámku"  und  bei  der  Fasanerie  nächst  Hradištko  bei  Sadská 
(Hg)!  Fasanerie  bei  Gr.  Wossek  am  Wassergraben  mit  Carex 
riparia ! 

Alnus  incana  DC.  Bei  Grenzendorf  im  Isergebirge  am  Rande 
eines  Basaltsteinbruchs  (Hke)!  B.  Leipa:  Wälder  hinter  dem 
Spitzberg,  dann  bei  der  sog.  „Stange"  am  Bolzenflusse  (Hke). 
Abhang  „Chladná  stráň"  bei  Rakonitz  (Ku). 

Betula  pubescens  Ehrh.  Gipfel  des  Třemšín  bei  Rožmitál,  ziemlich 
grosse  Bäume  (V)! 

Salix  pentandra  L.  Bärnwald  im  Adlergebirge  (Hg)!  Auf  feuchten 
Wiesen  zwischen  Steinschönau  und  Pärchen  einige  Sträucher 
(Hke). 

Salix  repens  L.  b)  angustifolia.   Pilsen:  Bolevec  nächst  dem 

Teiche  Kamej  (Ha)! 
X  Salix  hippophaifolia  Thuill.   (S.  amygdalina  X  viminalis). 

Zwischen  Wran  und  Skochovic  an  der  Moldau  (Hg). 
X  Salix  rubra  Huds.  (S.  viminalis  X  purpurea).  Bei  Selčan  häufig 

(D)! 

4* 


52 


X  Salix  Doniana  Srn.  (S.  purpurea X repens).  Bei  Hirschberg 
auch  neuerdings  am  Nordrande  des  Grossen  Teiches  (S)! 

X  Salix  velutina  Schrad.  (S.  cinerea  X  viminalis).  Bei  Wran  hinter 
Königsaal  (Hg)! 

X  Salix  subsericea  Doli  (S.  cinerea  x  repens).  Sandufer  des 

Grossen  Teichs  nächst  Heidemühle  gegenüber  Hirschberg  (S) ! 
X  Salix  caprea  x  repens.   Wie  die  vorige  (S)! 
X  Salix  ambigua   Ehrh.    (S.  aurita  x  repens).  Waldwiesen 

„u  zámku"  bei  Sadská  (Hg)! 
Ulm us  effusa  Willd.  Egerwiesen  bei  Laun  (Ku). 
Ulmus  montana  WTith.  Wälder  bei  Steinschönau  (Hke). 
Schizotheca  rosea  Čel.  Bei  Pilsen  häufig  (Ha)!  Dorfplatz  in 

Gross-Turná  bei  Blatná  (V)! 
Chenopodium  murale  L.  Lissa  (V).  Zásmuk  (Hg)!  Prag:  vor 

dem  Strahöver  Thore  an  der  Strasse  (V);  unter  dem  Vyšehrad! 
Kochia  scoparia  Schrad.  Bei  Schatzlar  eingeschleppt  (1881  Pax) ! 
Salsola  kaliL.  Sandfluren  bei  Kolin! 

Polycnemum  arvense  L.  a)  minus.  Pilsen:  bei  Lobes  an  der 
Bahn  (Ha)!  b)  majus  (A.  Br.)  Feld  bei  Domanic  nächst  Stra- 
konic, auf  Kalk  (V)! 

Albersia  blitum  Kunth.  Zásmuk  (Hg).  Gässchen  in  Sázava  (V)! 
Moldautein ! 

Kumex  maritimus  S.  6)  limosus  (Thuill).  Manischer  Teiche 
bei  Leipa  (Hke)!  Teich  bei  Frauenberg! 

Kumex  obtusifolius  L.  b)  agrestis  Fries.  Rožmitál:  Wald- 
wiese bei  Roželau  unter  dem  Třemšín  zahlreich  (V)! 

Rumex  sanguineus  L.  Sadská,  Zásmuk,  Chrbyně  am  Lodenicer 
Bache  (Hg). 

Rumex  hydrolapathum  Huds.  Altbunzlau,  Sadská,  Lodenicer 
Bach  bei  Chrbyně  (Hg). 

Rumex  aquaticus  L.  Pastvin  an  der  Wilden  Adler  (Hg).  Moldau- 
ufer bei  Wran! 

Polygonům  bistortaL.  Hlinsko,  sehr  häufig  (Č).  Rakonitz  (Ku) ! 
Wiese  unterhalb  Voltuš  bei  Rožmitál  (V)j  Chudenic! 

f  Polygonům  tataricum  L.  Alt-Kouřím:  auf  Felsen  ver- 
wildert (Hg)! 

Polygonům  dumetorum  L.  Um  Steinschönau  nicht  selten  (Hke). 
Sandinsel  bei  der  Glashütte  von  Sázava  (V).  „Vlčí  doly"  bei 
Zásmuk  (Hg). 


53 


Daphne  mezereum  L.  Senftenberg  (Hb).  Braunau  (M)!  Stein- 
schönau häufig;  am  Kaltenberg  bei  Kreibitz  mannshoch  (Hke). 
Jedomělicer  Thal  bei  Schlan  (B)!  Rakonitz  (Ku). 

Loranthus  europaeus  L.  Elbthal:  Eichen  bei  Sadská  an  der 
sog.  alten  Elbe  (Hg). 

Aristolochia  clematitis  L.  B.  Leipa:  Polzenufer  zwischen 
Nieder-Politz  und  Kl.  Schockau  (Wurm),  dann  Bachuferwiesen 
in  Neuschloss  (Hke).  Leitmeritz:  am  Satanaberg  auf  einem 
Brachfelde  zahlreich  (C). 

2.  Sympetalae. 

Phyteuma  nigrum  Schm.  Erzgebirge:  Grundthal  unterhalb  Petsch 

bei  Komotau  (Č.  f.)!  Moldauthal:  Wälder  gegenüber  Kobylník 

von  Sejc  bis  zu  den  Felsen  häufig  (D)!   (Ph.  spicatum  L.  in 

dortiger  Gegend  nirgends  gesehen). 
Campanula  cervicaria  L.  Bei  Sadská  mehrfach  (Hg). 
Campanula  glomerata  L.    Sadská,  Alt-Bunzlau,  Plänerlehnen 

oberhalb  Svinařov  und  Libušin  (Hg).  Kuhberg  bei  Leipa  (Hke). 

Potenstein  (S)!  Nischburg  (Hb).  Chudenic:  nur  auf  der  Lehne 

über  dem  Bache  von  Kaniček! 
Campanula  latifolia  L.   Ostabhang  des  Buchbergs  im  Iserge- 

birge,  zahlreich  (Hke) !  Braunau :  Heinzendorfer  Brettsäge  selten  (M). 
f  Specularia  speculum  A.  DC.  Braunau:  bei  Cölestin  Kahlers 

Ziegelbrennerei  im  Getreide  (M)! 
Xanthium  strumarium  L.  Klein  Kvice  bei  Schlan  (B)!  Sadská, 

Radim,  Chotutic,  Molitorov  bei  Kouřím  (Hg). 
Xanthium  spinosum  L.  Sadská  und  Kouřím,  nicht  häufig  (Hg). 
Arnoseris  pusilla  Gärtn.  Sandfelder  beim  Steinschönauer  Berg 

(Hke).  Lissa  (V). 

Crepis  rhoeadifolia  MB.  Bei  Hirschberg  an  der  Bahn  (S)! 
Sadská,  Chotutic  bei  Peček  und  bei  Kouřím  nicht  selten  (Hg). 
Libušin  nächst  Smečno  (B)! 

Crepis  praemorsa  Tausch.  Wiesen  bei  Hradečno  nächst  Smečno  (B)\ 

Crepis  succisaefolia  Tausch  ß)glabrata.  Blatna:  Wiese  am 
Podoler-Teiche  bei  Mačkov  (V)! 

Hieracium  stolonifl orum  Wimm,  nec  W.  et  K.  (H.  flagellare 
Willd.)  Adlergebirge:  im  Thale  der  Wilden  Adler  bei  Schwarz- 
wasser in  Menge  (Hg). 


54 


X  Hieracium  cymosum  X  pilosella.  Am  Sperlingstein  bei 
Tetschen  (Hippe  nach  Uechtritz). 

Hieracium  pratense  Tausch.  Fasanerie  bei  Gross-Wosek  (forma 
microcephala) !  Adlergebirge:  auch  bei  Schwarzwasser,  oberhalb 
Friedrichswalde  (Hg).  Dobříš,  Selčan  (D) !  Wälder  bei  Rožmitál  (V). 

Hieracium  Schmidtii  Tausch.  Modřaner  Schlucht  bei  Prag  (Hke). 
Nolde  und  Wüstes  Schloss  bei  B.  Kamnitz  (Hke). 

Hieracium  barbatum  Tausch.  Im  Walde  bei  Potenstein  (S)! 
erster  Standort  in  Böhmen. 

Lactuca  perennis  L.  Moldauthal:  steiler  Abhang  am  rechten  Ufer 
unterhalb  Živohoušť  in  Menge  (D)! 

Lactuca  quercina  L.  Felsen  „v  krupech"  gegenüber  Wran  (Hg). 

Lactuca  viminea  Presl.  Sázavalehnen  bei  der  Stadt  Sázava  sel- 
tener (V)! 

Lactuca  saligna  L.  Schlucht  unterhalb  Zvol  bei  Wran  (Hg). 
Prenanthes  purpureaL.  An  der  Wilden  Adler  im  Adlergebirge 

verbreitet  (Hg).  Braunau  (M)!  Chrbyně  (Hg).  Rožmitaler  Wälder 

gemein  (V). 

Chondrilla  juncea  L.  Elbthal:  bei  Sadská  spärlich,  im  Borek  bei 

Altbunzlau  häufig  (Hg). 
Hypochoeris  glabra  L.  Přelič  bei  Smečno,  Chotutic  bei  Peček,  bei 

Zásmuk  spärlich,  Sadská,  Altbunzlau  (Hg).  Potenstein  (S) !  Pilgram! 
Hypochoeris  maculata  L.  Leitmeritz:  auch  am  Gr.  Radischken, 

dann  zwischen  Menthau  und  der  Strasse  (C).  Kleiner  Kalkhügel 

zwischen  Feldern  bei  Domanic  nächst  Strakonic  (V)! 
Leontodon  autumnalis  L.  ß)  trichocephalus  Neilr.  Bei  Ro- 

kytnitz  am  Rand  des  Getraidefeldes  (Hs)! 
Picris  hieracioides  L.   Hecken  bei  Steinschönau,  Hofberg  bei 

Sandau  (Hke).  Radim  bei  Plaňan  (Hg). 
Tragopogon  major  Jacq.  Auf  Kalkboden  bei  Strakonic  gemein  (V). 
Scorzonera  purpurea  L.  Waldrand  bei  Bej  chory  unweit  Kolín 

spärlich ! 

Scorzonera  hispanica  L.  Rain  bei  Lhota  Jestřebí  und  Wald- 
rand bei  Bej  chory! 

Scorzonera  humilis  L.  Hlinsko  (Č).  Kuchler  Berg  bei  Prag 
(Hke).  Berg  Křídle  bei  Sedlic,  Kieferwald  bei  Střížovic  bei 
Blatná  (V)! 

Scorzonera  laciniata  L.   Elbthal:  bei  Všetat  häufig! 
Scorzonera  Jacquiniana  Čel.   Felder  am  Bahndamm  nächst 
dem  Kahlenberge  bei  B.  Leipa  (Hke). 


55 


Aster  alpinus  L.  Am  Kleis  schon  im  Mai  und  Juni  blühend  (Hke). 

Aster  linosyris  Bernh.  Prag:  Berglehne  oberhalb  Dvorce!  Wald- 
rand bei  Střebechovic  bei  Smečno  (B)! 

Aster  frutetorum  Wim.  Im  Weidengestrüpp  am  linken  Ufer  des 
Kienicebaches  zwischen  der  Civil-  und  Militärschiessstätte  bei 
Jungbunzlau  (Pavlousek) ! 

f  Aster  novi  Belgii  L.  Beim  Bahnhof  von  Mnichovic  (Y)\ 

Solidago  canadensis  L.  Miesufer  bei  Pilsen  (Ha)! 

Solidago  serotina  Ait.  Elbufer  bei  Tetschen  (Ha)! 

lnula  conyza  DC.  Geiersberg  (Hg).  Steinschönau,  Sandau  u.  s.  w. 
(Hke).  Park  bei  Petersburg  (Ha)!  Kalklehne  oberhalb  Sázava 
(V).  Pilsen:  Radbuzaufer  bei  Doudlebec  (Ha).  Burg  Netřeb  bei 
Kanic!  Strakonic:  Hügel  bei  Domanic  und  Rovná  häufig  (V). 

Inula  hirtaL.  Leitmeritz:  Grosser  Radischken,  Rabenstein  bei 
Schüttenitz  (C).  Moldauthal:  Felsen  gegenüber  Wran  (Hg). 

Inula  salicina  L.  Sonneberger  Wald  bei  Steinschönau,  Hofberg 
bei  Sandau  (Hke)!  Berg  Homole  bei  Libušin  nächst  Smečno  (Vs)! 

Inula  britanica  L.  ß)  discoidea.  Berglehne  bei  Pürglitz  am 
Fussweg  vom  Hof  zur  Stadtler  Wiese  (Hb)! 

Inula  helenium  L.  Bei  Potenstein  in  Gärtchen  gebaut  und  ver- 
wildert (S)! 

Bidens  radiatus  Thuill.  Gräben  des  abgelassenen  Teiches  Háj 
bei  Pilgram!  Teiche  um  Blatna,  sehr  verbreitet  (V)! 

X  Bidens  Polákii  Velen.  (B.  radiatus  x  tripartitus).  Am  Pilský- 
Teich  bei  Čekanic  nächst  Blatna,  zahlreich  mit  beiden  Eltern 
(V)!  Siehe  Sitzungsb.  d.  böhm.  Ges.  d.  Wiss.  vom  J.  1882. 

Galinsoga  parviflora  Cav.  Prag:  Schuttstellen  beim  Invaliden- 
hause (Kl.)! 

Achillea  millefolium  L.  var.  dentifera.    Auch  gegenüber 

Wran  am  Šlimberk  zahlreich  mit  var.  discoidea  (Hg).  Bei  Selčan 

an  schattigen  Orten  (D)! 
Achillea  nobilis  L.  ß)  ochroleuca.   Am  Vinařicer  Berge  bei 

Schlan  (B) !  Forsthaus  Chrbyně  im  Ünhoster  Thal  bei  Svárov  (Hg) ! 

Felsen  „Litovsko"  und  bei  Podkozi  (Hg). 
Anthemis  tinctoria  L.   Prag:  Holešovicer  Heide  (Hke).  Berg 

Homolka  bei  Chrbyně  im  Ünhoster  Thal  (radio  albido  Hg)! 

Schlan:  bei  Svinařov,  Řisut,  im  Srbečer  Thale  (B)!  Mariaschein 

öfter  radio  albo,  z.  B.  bei  Lochčic,  Suchey  (Dichtl).  Pilsen:  béi 

Bukovec  (Ha) !  Berg  Křídle  bei  Sedlic  (V). 


56 


An  tne  mis  ruthenicaMB.  Charvátec  bei  Jabkenic  (Pk).  In  Adler- 

Kostelec  (Hs)!  wohl  eingeschleppt. 
Matricaria  discoidea  DC.  Prag:  an  der  Strasse  vom  Strahover 

Thor  bis  zum  Stern,  stellenweise  zahlreich  (V)!  Tuschkau  bei 

Pilsen  (Jaksch)! 

Chrysanthemum  corymbosum  L.   Kuhberg  bei  Leipa  (Hke). 

Blatná,  Čekanic  (V). 
Artemisia  scoparia  W.  K.  Uferdamm  bei  der  Papierfabrik  bei 

Wran,  zahlreich  mit  A.  campestris,  einzeln  auch  am  Moldauufer 

zwischen  Wran  und  Skochovic  und  bei  Záběhlic  (Hg) !  Strassen- 

mauer  bei  der  Stadt  Bechyně,  zahlreich! 
Filago  germanica  L.  var.  alb  i  da.  Sandige  Felder  bei  Svinařov 

bei  Schlan  (B)! 

Gnaphalium  luteo-album  L.  Teich  Vavřiňák  bei  Zásmuk  (Hg). 
Hněvšín  bei  Selčan  (D) !  Teiche  um  Blatná  und  Sedlec  häufig  (V) ! 

Gnaphalium  arenarium  L.  Hněvšín  bei  Selčan  (D)!  Unter  dem 
Berge  Křídle  bei  Sedlic  mit  Teucrium  scorodonia,  auf  Gneis  (V) ! 
einziger  Standort  der  ganzen  Gegend. 

Arnica  montana  L.  Isergebirge:  bei  Friedrichswald  massenhaft 
(Hke).  Wiese  Stejskava  bei  Třtic  nächst  Rentsch  (Hb).  Wald 
bei  Skalka  nächst  Mnišek  (Ha).  Berg  Ždár  bei  Chudenic! 

Doronicum  austriacum  Jacq.  Adlergebirge :  bei  Schönwald  gegen 
Neudorf  an  einer  Krümmung  der  Wilden  Adler  in  etwa  15  Expl.  (Hb) ! 

Senecio  barbareaef  olius  Krock.  In  der  Ebene  von  Blatna  häufig 
auf  Wiesen  (V)!  Wiesen  bei  Sudoměřic  und  von  da  an  der 
Strasse  bis  gegen  Bechyně  sehr  häufig,  dann  bei  Koloděj  an  der 
Lužnice  zahlreich! 

Senecio  nemorensisL.  a)  Jacquinianus  (Rchb.  sp.).  Winter- 
berg bei  Babina  (C) !  Schlan :  im  Jedomělicer  Thal  mit  Lathyrus 
heterophyllus  (B)!  Gipfel  des  Tremsin  bei  Rožmitál  (V)! 

Senecio  paludosus  L.  a)  tomentosus.  Elbthal :  bei  Sadská  (Hg) ! 

Senecio  campestris  DC.  y)  discoideus  (Cineraria  capitata 
Wahl.).  Schlan:  „v  ostrově"  im  Jedomělicer  Thale  ziemlich  zahl- 
reich (B)I 

Senecio  rivularis  DC.  Bei  Hlinsko  (Č). 

Homogyne  alpina  Gass.  Im  Adlergebirge  an  der  Wilden  Adler 
und  auf  dem  Kamme  überhaupt  verbreitet  (Hg). 

Petasites  albus  Gärtn.  nebst  P.  officinalis  Mch.  in  Wäldern  bei 
Rváčov  nächst  Hlinsko  (Č). 


57 


Eupatorium  cannabinum  L.  Steinschönau  häufig  (Hke).  Fasa- 
nerie bei  Gross-Wosek  spärlich!  Radim,  Sadská  (Hg).  Schlan: 
bei  Střebichovic  und  Lehne  hei  Řisut  (B)!  auch  unter  dem  Vi- 
nařicer  Berge  (Hg).  Berg  Žbán  bei  Rentsch  (Ku).  Senecer  Mühle 
bei  Pilsen  (Ha)!  Blatna:  Waldschlag  im  Hradec  bei  Krašťovic 
spärlich  (V)! 

Serratula  tinctoria  L.  Pilsen:  bei  Bukovec,  an  der  Mies  bei 
Wenussen  (Ha)! 

Jurinea  cyanoides  Rchb.  Kieferwälder  beim  Bade  Sadská,  in 
grosser  Menge  (Pk)!  Drabschitzer  Wald  bei  Theresienstadt  (C)i 

Centaurea  jacea  L.  b)  und  c)  Potenstein  (S)!  Wichstadtl  (Hg)! 
Geiersberg,  Lichtenau,  Bärenwalde  verbreitet  (Hg). 

Centaurea  phrygia  L.  a)  cirrhata  Rchb.  Um  Wichstadtl 
häufig  (Hg). 

Centaurea  paniculata  Jacq.  Kouřím,  Smečno  (Hg).  Im  Sázava- 
thal  bei  Sázava  mehrfach  (V).  Felsen  der  Stadt  Bechyně  zahlreich ! 

Centaurea  montana  L.  a)  genuina.  [Heuscheuer:  Strasse  von 
Karlsberg  nach  Kaltwasser  beim  Ausgange  derselben  bei  Wün- 
schelburg (M)!  also  schon  in  Schlesien,  vielleicht  auch  auf 
böhmischer  Seite.]  Auf  Wiesen  bei  Falkenau  nördl.  von  Haida 
hin  und  wieder  vereinzelt  (Wurm). 

b)  axillaris  (Willd).  Um  Smečno:  oberhalb  Libušin,  am 
Vinařicer  Berg,  am  Homolkaberg  bei  Chrbyně  (Hg).  Pilsen  :  bei 
Bukovec  (Ha). 

Carduus  nutans  L.  Braunau  (M).  Steinschönau  selten  (Hke).  Bei 
Sázava  selten  (V).  Um  Blatna  und  Čekanic  nur  diese,  nicht 
C.  acanthoides  (V). 

Carduus  acanthoides  L.  Noch  bei  Geiersberg,  bei  Wichstadtl 
und  höherhin  nicht  mehr  (Hg).  Braunau  (M).  Häufig  bei  Leipa 
(Hke).  Um  Sázava  und  Schwarz-Kostelec  überall  (V).  Pilgram! 
Um  Březnic  häufig,  aber  nicht  um  Blatna  (V). 

Carduus  crispus  L.  Wäldchen  gegenüber  Radim  bei  Plaňan,  Fa- 
sanerie bei  Hradiště  nächst  Sadská  (Hg).  Sandinsel  bei  der  Glas- 
hütte bei  Sázava  (V).  Selčan  bei  Roth-Hrádek  3  Expl.  (weiss- 
blühend,  D) !  Blatná:  Damm  des  Teiches  Nový  bei  Schlüsselburg  (V) ! 

X  Carduus  polyanthemus  Schleich.  (C.  crispus  X  nutans). 
Damm  des  Teiches  Nový  unterhalb  Schlüsselburg  unter  den 
Eltern  (V)! 

Carduus  persona ta  Jacq.  Bärnwald  bei  Rokytnic  an  der  Wilden 
Adler  zahlreich  (Hg)! 


58 


Cirsium  pannonicum  Gaud.  Leitmeritz:  am  Radischken,  beson- 
ders Nordseite,  dann  zwischen  dem  Menthauer  Forsthause  und  der 
Mühle  (C).  Schlan:  „v  ostrově"  im  Jedomělicer  Thal  (B)!  und 
bei  Libušin  nächst  Smečno  (B,  Hg,  Vs)! 

Cirsium  rivulare  Link.  Geht  im  Thale  der  Wilden  Adler  über 
Klösterle  hinaus,  noch  zwischen  Bärnwalde  und  Kronstadt  (Hg). 

Cirsium  acaule  All.  Bei  Stadt  Sázava  und  bei  Mnichovic  (V). 
Bei  Rožmitál  am  kahlen  Berg  bei  Pinovic  und  bei  Alt-Smolivec, 
sonst  nirgends  in  der  Gegend  (V)! 

Cirsium  heterophyllum  All.  Isergebirge:  bei  Antoniwald  sehr 
häufig;  Hofberg  bei  Sandau  (Hke)! 

X  Cirsium  intermedium  Doli  (C.  lanceolatum  x  eriophorum). 
Menthau  bei  Leitmeritz  mit  den  Eltern  (C)! 

Cirsium  rigens  Wallr.  (C.  oleraceum  X  acaule).  Wiesen  bei 
Mandle  bei  Wildenschwert  (Kl)!  Leitmeritz:  am  Menthauer 
Bache ;  am  Fuss  des  Winterbergs  gegen  Babina  (C) !  Smečno  (Vs) ! 

X  Cirsium  hybridům  Koch  (C.  palustre  x  oleraceum).  Wiesen 
bei  Mandle  bei  Wildenschwert  (Kl)!  Petersdorf  bei  Wichstadtl 
(Hg)!  Waldwiese  im  Sonneberger  Walde  und  am  Steinschönauer 
Berg  (Hke)!  Eger:  gegen  Stein  (Jaksch)!  Unter  dem  Walde 
„Hradec"  bei  Čekanic  (V)! 

X  Cirsium  praemorsum  Michl.  (C.  oleraceum  x  rivulare). 
Bei  Wichstadtl  (Hg)!  und  an  der  Wilden  Adler  bis  Kronstadt 
häufig  (Hg). 

X  Cirsium  Freyerianum  Koch  (C.  pannonicum  x  acaule).  Li- 
bušin bei  Smečno  (B,  Hg)! 

X  Cirsium  silesiacum  Schultz  (C.  palustre  x  canum).  Mandle 
bei  Wildenschwert  (Kl)!  Alt-Bunzlau  (Hg)! 

X  Cirsium  subalpinum  Gaud.  (C.  palustre  x  rivulare).  Luze 
bei  Leitomischl  (Kl)!  Im  Adlergebirge  an  der  Wilden  Adler 
verbreitet  (Hg). 

X  Cirsium  Wankeiii  Reichardt  (C.  heterophyllum  x  palustre). 

Ufer  des  Kamnitzbaches  bei  Josephsthal  im  Isergebirge  1  Expl. 

unter  den  Eltern  (Hke)! 
Carlina  vulgaris  L.  ß)  umbrosa  (ß  longifolia  Grab. ?).  Synkower 

Lehne  bei  Adler-Kostelec  (Hs)! 
Trichera  silvatica  Schrad.  Wälder  um  Rožmitál  häufig  (V). 
Scabiosa  columbaria  L.  Schlan:  „v  ostrově"  im  Jedomělicer 

Thal  (B)! 


59 


Scabiosa  ochroleuca  L.  Braunau  häufig  (M).  Abhänge  bei  der 
Stadt  Sázava  (V). 

Scabiosa  suaveolens  Desf.  Bei  Hirschberg  an  der  Bahn  und 
bei  Hirnsen  (S)!  Wald  „Dolní  pece"  bei  Alt-Bunzlau  (Hg). 

Valeriana  sambucifolia  Mik.  Wälder  am  Fusse  des  Kleis, 
Sonneberger  und  Schaiba'er  Wald  bei  Steinschönau  (Hke).  Wilde 
Adler  bei  Pastvin  und  Bärnwalde  (Hg). 

Valerianella  Morisonii  DC.  ß)  lasiocarpa.  Felder  bei  Ko- 
stomlat  bei  Nimburg  (Pk). 

Valerianella  auricula  DC.  Pilsen:  bei  Myslinka  in  Kartoffel- 
feldern (Ha)! 

Asperula  tinctoria  L.  Plänerkalklehne  oberhalb  Svinařov  bei 
Smečno  (Hg). 

Asperula  gal  i oi des  M.  B.  Smečno:  Lehne  oberhalb  Svinařov 
und  Libušin,  Vinařicer  Berg,  Felsen  bei  Chrbyně  im  Unhošter 
Thal  (Hg). 

Galium  aparine  Wim.  et  Grab,  y)  spurium  (L.  sp.)  Am  Lo- 
denicer  Bache  bei  Chrbyně  (Hg).  Feld  bei  Domanic  nächst  Stra- 
konic (V)! 

Galium  tricorne  With.  Feld  bei  Lhota  Jestřebí  bei  Gross- Wosek, 

mit  Caucalis  daucoides! 
Galium  cruciata  Scop.  Pilsen:  bei  Doudlebce  (Hora)! 
Galium  rotundifolium  L.  Trhová  Kamenice  (Č).  Steinschönau 

häufig  (Hke).  Pilsen:  Weisser  Berg;  bei  Bukovec  (Ha)!  Gemein 

zwischen  Rožmitál  und  Bělčic  (V). 
Adoxa  moschatellina  L.  Braunau:  häufig  gegen  Ottendorf  im 

Gebüsch  (M)!  Rakonitz  (Ku)!  Nischburger  Schlossgarten  (Hb). 

Pilsen  an  mehreren  Orten:  Lochotín,  Račicer  Bach,  Radbuza- 

thal  u.  a.  (Ha)! 

Lonicera  nigra  L.  Steinschönau  häufig  (Hke).  Křemešník-Berg 
bei  Pilgram!  Häufig  in  den  Rožmitáler  Wäldern  (V)! 

Sambucus  racemosa  L,  Im  Adlergebirge  noch  oberhalb  Fried- 
richswalde, bei  Wichstadtl  (Hg).  Steinschönau  häufig  (Hke). 
Moldauthal  bei  Wran,  Unhošter  Thal,  Vinařicer  Berg  (Hg).  Bei 
Blatná,  Strakonic,  Rožmitál,  Březnic  gemein  (V). 

Sambucus  ebulus  L.  Hofberg  bei  Sandau  (Hke)!  Lehnen  bei 
Bělčic  (V).  Lužnicethal  zwischen  Bechyň  und  Koloděj! 

Viburnum  opulus  L.  Braunau  (M).  Wald  bei  Hradiště  bei 
Selčan  (D)l 


60 


Vinca  minor  L.  Scheiba'er  Wald  bei  Steinschönau,  nicht  blühend 
(Hke).  Rožmitál:  unter  dem  Berge  Třemšín  zahlreich  (V)! 

Menyanthes  trifoliata  L.  Hlinsko  (Č).  Braunau  (M) !  Torfmoor 
bei  Grünwald  bei  Gablonz  (Hke).  Rakpnitz  gegen  Senomat  (Ku) ! 

Gentiana  asclepiadea  L.  Isergebirge:  auch  am  Reitweg  von 
Wilhelmshöhe  nach  Marienberg  gegen  den  Welschen  Kamm  (Hke). 

Gentiana  pneumonanthe  L.  Sadská  (Hg).  Nischburg  gegen  die 
Auerhahnbaude ;  bei  Všetat  in  der  Karlsremise,  an  der  Pürglitz- 
Rakonitzer  Strasse  nahe  dem  Maxhof  (Hb).  Pilsen:  im  Walde 
beim  Bahnhof  Litic;  gegen  den  Sulkov  (Ha)!  Lásenic  bei 
Platz  (Khek). 

Gentiana  verna  L.  Früher  am  Džbán  bei  Rentsch,  wo  jetzt  Acker 
(Hb).  Bei  Příbram  nur  auf  einer  nassen  Wiese  nahe  der  Stadt 
zahlreich  (Záběhlický) ! 

Gentiana  ciliata  L.  Senftenberg  häufig  (Hb).  Braunau  häufig (M) | 
Vogelbusch  und  Koselberg  bei  Leipa,  Sattelsberg  bei  B.  Kam- 
nitz (Hke)!  Leitmeritz:  zwischen  Hlinay  und  Kundratic,  zwischen 
Černošek  und  Mallitschen  reichlich ;  Radischken  Nordostseite  (C). 
Kalklehne  zwischen  Řisut  und  Malkovic  bei  Schlan  (B),  auch 
oberhalb  Libušin  (Hg).  Hutweide  „v  racích"  bei  Třtic;  Zbečno 
in  der  Schlucht  bei  der  Station  einzeln  (Hb).  Am  Kuřidlo  bei 
Strakonic ! 

Gentiana  amarella  L.  a)  genuina.  Kalklehne  zwischen  Řisut 
und  Malkovic,  zahlreich  mit  G.  ciliata  (B)! 
b)  germanica  (Willd.).  Schlan:  im  Jedomělicer  Thal  „na 
ostrově"  (B)!  und  bei  Libušin  (Hg).  Pilgram! 

Gentiana  campestris  L.  Braunau:  Wiese  „im  Paradies"  (M)! 
Steinschönau  (Hke) !  Chudenic :  auch  über  dem  Schüttboden  und 
unter  dem  Berge  Krušec! 

Erythraea  linariaefolia  Pers.  Elbthal:  Bei  Všetat  nächst 
beiden  Eisenbahnen !  Bei  Lissa  auf  einer  Wiese  zwischen  Feldern 
nahe  der  Elbe  (V).  Wiesen  „u  zámku"  bei  Sadská  nicht  viel  (Hg)! 

Erythraea  ramosissima  Pers.  Braunau:  beim  Wirthshaus  zur 
Weiberkränke  (M)!  Schlan:  Graben  bei  Klein-Kvíce  (B)!  Chu- 
denic: Trift  unter  dem  Berge  Tuhošt!  Strakonic:  bei  Domanic, 
Droužetic,  Černěkov  im  Gebiete  des  Kalkbodens  (V). 

Asperugo  procumbens  L.  Braunau:  bei  Niedersand  an  Garten- 
zäunen (M)!  Um  Laun  (Ku). 

Echinospermumlappula  Lehm.  Radim  bei  Plaňan,  Smečno,  Felsen 
gegenüber  Wran  (Hg).  Pilsen,  Račic,  spärlich  (Ha). 


61 


Myosotiscaespitosa  Schultz.  Theresienstadt  (C)! 
My  o  so  tis  hispida  Schlecht.  Braunau:  im  Paradies  (M). 
Myosotis  versicolor  Smith.  Braunau:  z  B.  Hofebusch  (M).  Bei 

Selčan  häufig  (D)!  Bukovec  bei  Pilsen  (var.  grandiflora,  Ha)! 

Blatna!  bei  Buziček  und  Vrbno  (V). 
Lithospermum  officinale  L.  Von  Welhotta  gegen  den  Lobosch 

an  einer  Stelle  reichlich  (C).  Georgsberg  bei  Raudnitz  (Grégr) ! 

Revier  Hanna  bei  Rakonitz  (Hb). 
Cerinthe  minor  L.  Elbthal:  auch  bei  Všetat!  Braunau:  im  Kleefeld 

bei  der  Weiberkränke,  wohl  eingeschleppt  (M)!  Smečno  (Hg). 

Pilsen:  bei  Skurňan  (Ha)!  Blatna:  Wald  bei  Klein-Tuma,  auf 

Kalk  (V). 

Nonnea  pulla  DC.  Bei  Rakonitz  hinter  dem  Spital  zahlreich  (Hb), 
f  Nonnea   rosea  Link.    Im  Klostergarten    zu  Braunau  unter 
Unkraut  (M)! 

Symphytum  tuberosum  L.    Braunau:  unter  dem  Holzberge 
einzeln  (M). 

Polemonium  coeruleumL.  Bei  Braunau,  wahrscheinlich  ver- 
wildert (M). 

Cuscuta  major  DC.  ß)  nefrensFr.  Blatna:  bei  Kocelovic nächst 

Schüsselburg  (V)! 
Solanum  nigrům  L.  b)  miniatum  (Bernh.).  Zlichov  bei  Prag 

(Hke).  Bei  Laun  im  einem  Garten  (Ku). 

c)  villosum  (Lamk.  sp.)  Auf  einem  Kartoffelfelde  bei  Wran 

in  grosser  Menge  (Hg)l 
Atropa  belladonna  L.  Braunau:  am  Holzberg  (M). 
Datura  stramonium  L.   Bei  Braunau   nur   einzeln  (M).  Bei 

Pürglitz  in  Kartoffelfeldern  nicht  selten  (Hb).  Pilsen :  im  Radbu- 

zathal  auf  einem  Composthaufen  (Ha). 
Verbascum  phlomoides  L.  genuinum.  Frauenberg! 
Verbascum  phoeniceum  L.  Prag:  Lehne  über  dem  Hofe  Dol 

gegenüber  Libčic  (Č.  f.) !  Drabšicer  Wald  bei  Theresienstadt  (C). 
Scrofularia  alata  Gil.  a)  Ehrharti  (Stev.)  Waldgräben  bei 

Libušin  nächst  Smečno  (Hg). 
Lindernia  pyxidaria  All.   Prag:  am  Ufer  der  Moldau  zwischen 

Wran  und  Skochovic  mit  Limosella  an  einer  Stelle  in  Menge 

(Ende  Juli  1882),  später  Mitte  August  überschwemmt  (Hg)! 
Mimulus  luteus  L.  Steinschönau:  Wiese  und  Bach  in  Preschkau, 

zahlreich  (Hke)! 


62 


f  Linaria  cymbalaria  Mill.    Verwildert  in  den  Steinfugen  eines 

aufgelassenen  Teiches  bei  Althof  bei  Mariaschein  (Dichtl). 
Linaria  minor  Desf.  Braunau:  Sandfelder  gegen  Weckersdorf  u. 

a.  (M)!  Geiersberg,  Chotutic  bei  Plaňan  (Hg). 
Linaria  arvensis  Desf.  Lissa  (V).  Sandfeld  bei  Svinařov  bei 

Smečno  (B)!  Moldauthal:  bei  Wran  mehrfach  (Hg). 
Antirrhinum  orontiumL.  Haida  (Hke)!  Chotutic,  Kouřím,  Zvol 

bei  Wran  (Hg).  Hrdlivo  bei  Schlan  (B)!  Domanic  bei  Strakonic  (V)! 
f  Antirrhinum  majusL.    An  der  Gartenmauer  der  Prosmiker 

Fabrik  bei  Leitmeritz  zahlreich  (C)! 
Digitalis  ambigua  Murr.  Sadská,  Homolka  bei  Chrbyně,  Šlimberg 

gegenüber  Wran  (Hg).  Wlasimer  Park!  Stadt  Sázava  (V).  Blatná, 

Sedlic,  Domanic,  Bělčic  (V). 
t  Digitalis   purpurea  L.   Verwildert   am  Wiesengraben  bei 

Christiansthal  im  Isergebirge  (Hke)! 
Veronica  anagallis  L.  ß)  pallidiflora.   Bei  Kolin  am  Wege 

nach  Gross- Wosek!  Týniště  (Ha)! 
Veronica  montana  L.   Ostabhang  des  Buchbergs  im  Isergebirge 

(Hke)! 

Veronica  teucrium  L.  Smečno:  Lehnen  oberhalb  Svinařov,  Vi- 
nařicer  Berg,  Homolka  bei  Chrbyně,  Moldaufelsen  bei  Wran 
(Hg). 

Veronica  prostrataL.  Sadská,  Vinařicer  Berg  (Hg). 
Veronica  opaca  Fr.  Lhota  Jestřebí  bei  Gross-Wosek! 
Veronica  agrestis  Fr.  Bei  Selčan  häufig  (D)! 
Pedicularis  palustris  L.  Prag:  zwischen  Černošic  und  Radotin 

nächst  der  Bahn  (Grégr)!  Braunau  (M)!  Hlinsko  häufig  (C). 

Pilsen:  bei  Lobes  (Ha). 
Pedicularis  silvatica  L.  Braunau  häufig  (M)!  Hlinsko  (Č). 

Pilsen:  bei  Lobes;  Bolevecer  Teiche  (Ha). 
Bhinanthus  serotinus  Schönh.  Am  Mückeberg  bei  Mariaschein 

gar  nicht  selten  (Dichtl).    Am  Walde  Okrouhlík  bei  Altbunzlau 

(Hg). 

Rhinanthus  hirsutus  Lamk.  Um  Steinschönau  häufig  (Hke). 

Euphrasia  lutea  L.  Badobýl  bei  Leitmeritz  (C)! 

t  Eufragia  viscosa  Benth.  (Bartsia  viscosa  L.)  fand  ich,  freilich 
nur  in  einem  wohlentwickelten,  wiewohl  gracilen  Exempl.  auf 
einer  vordem  regulirten  und  mit  fremdem  Grassamen  besäeten 
Wiese  beim  Košenicer  Hof  nächst  Chudenic. 


63 


Melampyrum  cristatum  L.  Prager  Elbthal:  Hain  bei  Převor 
Leitmeritz :  auch  bei  Menthau,  Welbine,  am  Uhuberg  (C).  Fasa- 
nerie bei  Smečno  (Vs)! 

Melampyrum  nemorosum  L.  Pilsen:  Berg  Eadyně  (Ha)!  Blatna 
bei  Öekanic  gemein  (V).  Frauenberg! 

Melampyrum  pratense  L.  var.  aureum.  Wälder  zwischen 
Trnová  und  Baně  hinter  Königsaal  (Hg). 

Melampyrum  silvaticum  L.  Wald  zwischen  Potenstein  und 
Litic  (S);  Wälder  um  Rožmitál  verbreitet;  bei  Öekanic  unterhalb 
Zavěšín  (V)! 

Lathraea  squamaria  L,  Braunau:  gegen  Märzdorf  (M).  Um 
Steinschönau  häufig  (Hke). 

Orobanche  epithymum  DC.  Schlan:  Sandige  Lehne  nächst  dem 
Humboldtschachte  bei  Netovic,  auf  Thymus  angustifolius  (B)! 
Kreuzberg  bei  Leitmeritz  (C,  Pč)! 

Orobanche  cary ophy llacea  Sm.  Am  Gipfel  des  Lobosch  zahl- 
reich, auch  bei  Skalic  und  am  Langen  Berge  bei  Leitmeritz  (C) ! 
Anhöhe  oberhalb  Svinařov  bei  Smečno,  Moldaufelsen  gegenüber 
Wran  (Hg). 

Orobanche  Kochii  F.  Schultz.  Schlan:  Kalkhügel  Řipec  bei 
Královic,  auf  Centaur.  scabiosa  (B) !  Lehne  oberhalb  Libušin  bei 
Smečno  sehr  zahlreich  (Hg)!  Fasanerie  bei  Chotěschau  (C)! 

Orobanche  picridis  F.  Schultz.  Schüttenitz:  am  Kamejček  und 
am  Basalthügel  Zadaná  mit  Aster  amellus,  Linum  tenuifolium  (Pč)  t 
am  Uhuberg  daselbst,  dann  in  der  Chotěschauer  Fasanerie  (C)! 

Orobanche  coerulescens  Steph.  Am  Lobosch  spärlich,  am  Ra- 
dobýl,  Uhuberg  bei  Leitmeritz  zahlreich  (C) !  Prag :  bei  Kuchelbad 
(Gregor) ! 

Orobanche  coerulea  Vill.  Südseite  des  Mileschauers  auf  Achillea 

millefolium  2  Exempl.  (C)! 
Orobanche  arenaria  Borkh.  Moldauthal:  auch  auf  der  Lehne 

gegenüber  Třebenic  bei  St.  Johannes  (Pč)!  Am  Kamajčken  bei 

Schüttenitz  nächst  Leitmeritz  (in  einer  var.  parviflora,  oder 

vielleicht  0.  ionantha  Kerner  ?)  *)  (Pč) ! 
Verbena  officinalis  L.  Um  Rakonitz  seltener  (Ku).  Dörfer  um 

Pilsen  (Ha). 


*)  Das  Exemplar  ist  sehr  verschrumpft  und  schwarz,  der  Blüthenfarbe  ganz 
verlustig,  daher  eine  sichere  Entscheidung  über  etwaige  Identität  mit  0. 
ionantha,  die  ich  von  Kerner  selbst  erhielt,  nicht  möglich. 


64 


f  Mentha  viridis  L.  In  einem  Obstgärtchen  von  Adler-Kostelec 
seit  Jahren  ansässig  (Hs) !  Bei  Rožmitál  unter  der  Žitecer  Mühle 
(V)! 

f  Mentha  piperita  L.  Rožmitál:  unter  der  Žitecer  Mühle  bei 
Nesvačil  am  Bache  mit  voriger  (V) !  Gemüsegär tchen  in  Adler- 
Kostelec,  vereinzelt  (Hs)!  Mauer  in  Chudenic! 

Mentha  aquatica  L.  a)  capitata.  Smečno:  bei  Svinařov  am 
Waldbache  (B)!  —  b)  subspicata  (Whe).  Rožmitál :  am  Teich- 
damm bei  Pinovic  (V)! 

Menthahortensis  Tausch  ß)  c  r  i  s  p  a.  In  Lhota  bei  Adler-Kostelec 
unter  Zuckerrübe  (Hs)! 

Thymus  Marsch  a  1 1  i  anus  Willd.  (T.  pannonicus  Rchb.)  ß)  hir- 
sutus.  Rothenhaus  (Roth  1852)! 

Thymus  augustifolius  Pers.  Smečno;  bei  Sadská  und  Brandeis 
gemein  (Hg). 

Salvia  verticillata  L.  Braunau:  am  Paterberge  und  an  Mauern 
im  Klostergarten  (M) !  Sonneberger  Wald  bei  Steinschönau,  Hof- 
berg bei  Sandau  (Hke)!  Elbthal:  bei  Všetat  auf  Kalkmergel! 
Chotutic  bei  Plaňan,  Smečno,  Chrbyně  (Hg).  Pürglitzer  Schloss- 
berg (Hb)!  Bei  Hořovic  am  Bahndamm  1882  zahlreich,  wohl 
eingeschleppt!  Selčan:  nur  bei  Solopisk  (D)! 

Salvia  silvestris  L.  Elbthal:  bei  Všetat  auf  Kalkmergel!  Bei 
Vinaříc  im  Pochwalower  Thale  (Krejč). 

Salvia  pratensis  L.  Braunau  (M)!  Rakonitz  (Krejč).  Bei  Sázava 
nächst  der  Glashütte  (V).  Fehlt  in  der  Klattauer  und  Chudenicer 
Gegend. 

Melittis  melissophyllumL.  Senftenberg  (Hb).  Leitmeritz:  auch 
auf  der  Lehne  gegenüber  dem  Satanaberg,  am  Hradischken, 
zwischen  Menthau  und  Skalic;  Mileschauer  Südseite  (C).  Schlan: 
auf  buschiger  Kalkmergellehne  „v  ostrově"  im  Jedomělicer  Thal 
(B)!  und  im  Kalivoder  Wald  (Hb);  im  Laubwald  bei  Svinařov 
(B>! 

Galeopsis  villosa  Huds.  (G.  ochroleuca  Lamk).  Zahlreich  am 
Eisenbahndamm  bei  Straden  nächst  Mariaschein  (Dichtl).  wohl 
eingeschleppt. 

Galeopsis  angustifolia  Ehrh.  Bei  Strakonic  auf  Kalk  (V)!  mit 

G.  ladanum  latifolia. 
Galeopsis   versicolor  Curt.   Auch   im   Wlasimer  Park,  am 

Blaník!  ß)  parviflora  Knaf.  Chlumek  bei  Leitomyšl  (Kl)! 

Orteisberg  bei  Bürgstein  (Hke). 


65 


StachysgermanicaL.  Luze  bei  Leitomyšl  (Kl) !  Pürglitz :  oberhalb 
Eostok;  auch  bei  Vinaříc  im  Pochwalower  Thale  (Krejč).  Smečno 
(Hg). 

Stachys  annua  L.  Želevčic  bei  Schlan  (B)!  Prag:  auch  oberhalb 
Dvorec ! 

Stachys  recta  L.  B.  Leipa:  am  Bahndamm  beim  Kahlenberge 
(Hke)!  Ruine  Krašov  an  der  Berounka  (Krejč).  Kouřím,  Libušin 
bei  Smečno,  Homolkaberg  bei  Chrbyně  (Hg). 

Sideritis  montana  L.  Prag:  oberhalb  Dvorce  auf  der  Höhe  der 
Lehne  auf  einem  bracheartigen  verwahrlosten  Felde  unter  Luzerner- 
klee  zahlreich  1882!  (von  Č.  f.  zuerst  gef.). 

Scutellaria  hastifolia  L.  Elbthal:  bei  Čelákovic  auf  einem 
nassen  Felde  nächst  Selčanek  (V)!  bei  Lissa  nächst  der  Elbe 
auf  einer  Waldblösse  reichlich  (V). 

Prunella  laciniata  L.  ß)  alba.  Am  Zaun  des  Jabkenicer  Thier- 
gartens (Pk). 

Ajuga  chamaepitys  Schreb.  Schlan:  lehmiger  Feldrand  beim 
Judenfriedhof  und  Kalklehne  bei  Svinařov  (B)! 

Teucrium  scorodonia  L.  Prag:  im  Závister  Thal  nächst  dem 
Denkmal  NickerPs  in  2  Ex.  (1882  Grégr) !  wohl  nicht  ursprünglich. 
Blatna:  auf  dem  Berg  Křídle  zwischen  dem  Pilský-Teich  und 
Sedlic,  Südabhang,  zwischen  jungen  Kiefern  auf  sandigem  Gneis- 
boden, etwa  in  10  grossen  Büschen,  mit  Epilobium  Lamyi,  La- 
tbyrus  silvestris,  Gnaphalium  arenarium,  augenscheinlich  völlig 
wild  (1882  V)l 

Teucrium  chamaedrys  L.   Smečno:  Berg  Homole  bei  Libušin 

(Vs)  !  Pürglitzer  Beraunthal  (Krejč). 
Teucrium  botrys  L.   Schlan:  Kalklehne  bei  Pozden  und  bei 

Svinařov  und  Libušin  (B)! 
Litorella  juncea  Berg.  Rožmitál:  am  sandigen  Ufer  des  Žitecer 

Teiches  bei  Nesvačil  (V)! 
Pinguicula  vulgaris  L.  Katscher  bei  Rokytnic  (Hb).  Brandeis: 

Rest  der  Torfwiesen  zwischen  Hlavenec  und  Hlavno  Kostelní 

(Pk).  Sumpfwiese  bei  Hradečno  nächst  Schlan  (B)!  Chudenic: 

unter  dem  Herrnstein  (Č.  f.). 
Utricularia  vulgaris  L.  Elbthal:  in  Gräben  an  der  Bahn  bei 

Vsetat,  zahlreich  blühend  1882 !  Teich  bei  Trhová  Kamenice  (Ö). 
Utricularia  neglecta  Lehm.   Wiesengräben  vor  dem  Eingang 

des  Höllengrundes  bei  B.  Leipa  (Hke).  Herzinsel  bei  Leitmeritz 

jfř.:  Mathematicko-přírodovědecká.  5 


66 


(Conrath)!  Pilsen:  grosser  Teich  bei  Bolevec,  Weiperniizer  Bach 

(Ha). 

Utricularia  minor  L.  Torfmoor  bei  Gablonz,  mit  Calla  (Hke) 
Wiesengräben  am  Walde  Okrouhlík  bei  Altbunzlau  (Hg). 

Centunculus  minimus  L.  Pilsen:  am  grossen  Teich  in  Masse 
(Ha)! 

Anagallis  arvensis  L.  ß)  coerulea.  Elbthal:  bei  Všetat  häufig ! 

Peček  und  Kadim  bei  Planan  (Hg).  Pilsen:  bei  Bolevec  (Ha). 
Trientalis  europaea  L.  Hlinsko:  Wälder  gegen  Studnic  (Č).  B. 

Leipa:  zwischen  Sonneberg  und  Oberliebich;  Teich  zwischen  B. 

Kamnitz  und  Hasel  (Hke).  Pilsen:  am  Teiche  Kamej  bei  Bolevec 

(Ha)! 

Soldanella  montana  Mik.  Frauenberg:  nordwärts  im  engen 

Querthal  am  rechten  Moldauufer,  mit  Struthiopteris ! 
Androsace  elongata  L.   Bei  der  Nischburger  Schäferei  (Hb)! 

St.  Ivan  hinter  der  Fabrik  (Hke). 
Hottonia  palustris  L.  Alte  Elbe  bei  Čelákovic  (V).  Sadská  (Hg). 

Pilsen:  Sumpfgraben  bei  den  St.  Johannes-Stromschnellen  (Pc)l 

Pilsen:  Sumpfgraben  bei  Lobes  (Ha)! 
Ledum  palustre  L.  Adersbacher  Felsen  (M)! 
Oxycoccospalustris  Pers.  Torfmoor  nächst  Grünwald  bei  Gablonz 

(Hke)! 

Monotropa  hypopitys  L.  Braunau  (M).  Steinschönau  häufig 
(Hke).  Sadská,  Bunzlau,  Chrbyně  (Hg). 

Pirola  media  Sw.  Steinschönauer  Berg  (Hke)! 

Pirola  rotundifolia  L.  Hlinsko  (C).  Wilde  Adler  bei  Klösterle 
(Hg).  Braunau  (M).  Sonnenberger  Wald  bei -Steinschönau  (Hke)! 
Laubwald  bei  Svinařov  (B) !  Rožmitál:  Revier  „beim  Juden"  (V)! 

Pirola  chlorantha  Sw.  Braunau:  am  Holzberg  (M)!  Wälder  des 
Hofberges  bei  Sandau  (Wurm).  Selčan:  häufig  in  den  Wäldern 
an  der  Moldau,  bei  Vymyšlenka,  Wald  Pačická  (D) !  Pilsen :  Bo- 
levecer  Wald  gegen  den  Krkavec  (Ha)! 

Pirola  uni flora  L.  Hlinsko  (Č).  Braunau:  Paradies,  Schönauer 
Berge  (M)!  Potenstein,  Kumburg  bei  Jičín  (S)!  Leitmeritz:  zwischen 
dem  Jungfernstein  und  Kreuzberg ;  bei  Welbine  (C).  Steinschönau, 
Langenau,  Leipa,  Sandau,  Kaltenberg  bei  Kreibiz  (Hke) !  Pilsen : 
Teich  Kamej  bei  Bolevec  (Ha).  Rožmitál:  schattiger  Wald  unter 
dem  Berge  Třemšín  (V)! 


67 


3.  Choripetalae. 

ClematisrectaL.  Schlan:  auch  „v  ostrově"  im  Jedomělicer  Thal 
und  auf  der  Homole  bei  Libušin  (B,  Vs)!  Pürglitz:  Lehne  gegen 
Dec,  auch  gegen  Stadtel  (Hb).  Prag:  Lehne  oberhalb  Dvorec  (C.  f.)! 

Clematis  vi t alba  L.  Uferabhang  östlich  von  der  Glashütte  bei 
Sázava  (V). 

Thalictrum  aquilegiaefolium  L.  Hlinsko  (Ö).  Rynek  bei  Ro- 
kytniz,  bei  Senftenberg  „v  dolech"  (Hb),  Klösterle  an  d.  Wilden 
Adler  (Hg).  Braunau  (M)l  Schilfteich  bei  Steinschönau,  Josephs- 
thal im  Isergebirge  (Hke). 

Thalictrum  angustif olium  L.  p.  Sadská  (Hg).  Rentsch:  Wiese 
nahe  beim  Hofe  (Hb). 

Pulsatilla  vernalis  Mill.  Pilsen:  Kiefernwald  am  Senecer  Teich 
(Ha)!  auch  beim  Bahnhof  Litic  (Hibsch  nach  Ha). 

Pulsatilla  pratensis  Mill.  Vinařicer  Berg  bei  Schlan,  Podkozi 
unterhalb  Svárov  (Hg).  Tlutzen  bei  Leitmeritz  mit  strohgelben 
Blumen  (C). 

Pulsatillapatens  Mill.  Leitmeritz :  auch  am  J  ungfern-  und  Raben- 
stein (C). 

Anemone  silvestris  L.  Berg  Homole  bei  Libušin  nächst  Smečno 
(Vs)!  Strakonic:  auch  am  Hradec  bei  Domanic  (V). 

Adonis  aestivalisL.  Feld  bei  Domanic  nächst  Strakonic  (V)! 
um  Blatna  fehlend. 

Adonis  flamm  eus  Jacq.  Fuss  des  Vinařicer  Berges  bei  Smečno  (Hg). 

Myosurus  minimus  L.  Prag :  Festungsgräben  unter  dem  Karlshof 
(Č.  f.)!  Rand  des  Bohnicer  Wäldchens  (Hke).  Nischburg;  Rako- 
nitz:  an  der  Bahn  gegen  Pürglitz  (Hb).  Felder  am  Fusse  des 
Spitzbergs  bei  Leipa  (Hke). 

Ranunculus  paucistamineus  Tausch.  Leitomyšl  (f.  terrestris) 
(Fleischer)!  Potenstein  (S) !  Freudeneck  bei  Gross-Wosek !  Chrbyně 
im  ünhoster  Thal  (Hg) !  Um  Blatna  hie  und  da :  Teich  Milava, 
Teiche  bei  Skvořetic,  Hněvkov,  Teich  Nový  bei  Čekanic  (V)! 
ß)  heterophyllus  (R.  radians  Revel).  Adler-Kostelec:  seichte 
Tümpel  bei  der  „Kaplička"  (Hs)! 

Ranunculus  Petiveri  Koch.  Prag:  St.  Prokop  (V)! 

Ranunculus  circinatus  Sibth.  Prag:  Tümpel  der  Kaiserwiese 
(Hke)!  Běchovic  (V).  Tümpel  bei  Houštka  bei  Brandeis  (Hg)! 
Blatna:  Tümpel  an  der  Uslava  bei  Buzičky  (V)! 

6* 


68 


Ranunculus  fluitans  Lamk.  Elbe  bei  Čelákovic  (V). 

Ranunculus  illyricus  L.  Prag:  Lehne  über  dem  Hofe  Dol  ge- 
genüber Libčic  (C.  f.) !.  auch  bei  Korycan  (Jirsák) ! 

Kanunculus  lingua  L.  Schiessniger  Teich  bei  Leipa  (Hke). 

Ranunculus  Steveni  Andrz.  Bei  Wittingau  auf  einer  Wiese  nächst 
der  Stadt  (Křížek)!  wohl  wie  anderwärts  nur  eingeführt. 

Ranunculus  nemorosus  DC.  Schlan:  M v  ostrově"  im  Jedomělicer 
Thal  (B)! 

Ranunculus  polyanthemus  L.  Berg  Plešivec  bei  Karlstein  (f. 
latisecta,  Handschke)!  Fasanerie  bei  Gr.  Wosek!  Adler-Kostelec : 
beim  Steinbruch  (Hs)! 

Ranunculus  sardous  Crantz.  Felder  hinter  dem  Spitzberg  bei 
Leipa  (Hke).  Feld  bei  Střehom  hinter  Sobotka  (a.  S)! 

Trollius  europaeus  L.  Wiese  bei  Neratovic  a.  d.  Elbe  (Pk). 
Wiesen  bei  Jelčan  nächst  Zásmuk  (Hg).  Svinařov  bei  Smečno 
(B)!  Rentsch,  Lišan  (Hb).  Von  Rožmitál  her  bis  Schlüsselburg, 
bei  Blatna  nur  an  einer  Stelle  nächst  Sedlic  (V). 

Helle  borus  viridis  L.  Bei  Puschina  auf  der  Kosel  nächst  B. 
Leipa,  wahrscheinlich  nur  verwildert  (Hke)! 

Nigella  arvensis  L.  Elbthal:  bei  Sadská,  Lissa,  Altbunzlau  (Hg). 
Zwischen  Theresienstadt,  Hrdly  u.  Voleško  im  Getreide  massen- 
haft (C).  Oberhalb  Svinařov  bei  Smečno  in  Menge  (Hg).  Pilsen- 
Radbuza-Ufer  (Ha)! 

Aquilegia  vulgaris  L.  Geiersberg  (Hg).  Potenstein (S) !  Plänerkalk- 
lehnen  oberhalb  Svinařov  bei  Smečno  (Hg).  Kaliwoder  Wald  bei 
Rentsch  (Hb).  Blatna:  im  Wald  bei  Klein-Turná  (V). 

Aconitum  variegatumL.  Senftenberg:  an  der  Wilden  Adler  (Hb), 
Wiesen  „u  zámku"  bei  Sadská  (Hg).  Schlan:  im  Jedomělicer 
Revier  auf  einer  Plänerkalklehne  mit  Lathyrus  heterophyllus 
(B)!  Pürglitz:  Beraunlehne  gegenüber  Nezabudic  (Hb). 

Berberis  vulgaris  L.  Felsen  von  Bechyň,  mit  Ligustrum! 

Nymphaea  Candida  Presl.  Teich  bei  Trhová  Kamenice  (Č),  wo  im 
Vorjahre  H.  Hansgirg  die  echte  N.  alba  angegeben. 

Nuphar  luteum  Sm.  Elbthal:  auch  bei  Altbunzlau  häufig! 

Papaver  rhoeas  L.  ß)  strigosum  Bonn.  Schlan:  am  Ufer  nächst 
dem  Wege  bei  Trpoměch  (B)! 

Papaver  argemone  L.  ß)  leiocarpum.  Košenic  bei  Chudenic! 

Corydalis  cava  Schw.  Braunau:  Bieberstein  (M)!  Steinschönau, 
Oberliebich  (Hke). 

Corydalis  digitata  Pers.  Prag:  auch  im  Radotiner  Thal  (Hke). 


69 


Corydalis  fabacea  Pers.  Braunau:  gegen  Märzdorf  zu  (M)!  Stein- 
schönau mehrfach,  Oberliebich  (Hke).  Pilsen:  bei  Doudlebec, 
Bukovic,  Radyně  (Ha)! 

Fumariarostellata  Knaf.  Als  Gartenunkraut  in  Steinschönau,  doch 
selten  (Hke). 

Fumaria  Vaillantii  Lois.  Prag:  Podbabalehne  (Ö.  f.). 
f  Fumaria  parviflora  Lamk.   Im  Klostergarten  zu  Braunau  ver- 
wildert (M)i 

Fumaria  Schleicheri  Söy.  Willem.  Prag:  Moldaufelsen  zwischen 
Husinec  und  Klecan  (Č.  f.). 

f  Iberis  umbellata  L.  Auf  Schutt  und  Mauern  bei  der  Thalrestau- 
ration in  B.  Leipa  verwildert  (Hke). 

Thlaspi  perfoliatum  L.  Lehne  oberhalb  Svinařov  bei  Smečno 
(Hg). 

ß)  longipes  čel.  Strassenrand  unter  den  Pappeln  bei  častolovic 
(Hb)! 

Thlaspi  alpestre  L.  Prag:  bei  Hodkovičky  (Hke).  Pilsen:  bei 
Bukovec  an  der  Beraun  in  Menge  (Ha)!  Park  von  Bechyně! 

Thlaspi  montanum  L.  Prag:  St.  Prokop  Felsen  im  Walde  spärlich 
(V)! 

Isatis  tinctoria  L.  Bahndamm  gegen  Senomat,  Rakonitz  (Hb). 
Coronopus  Ruellii  All.  Gross-Wosek:  bei  Freudeneck  und  Lhota 

Jestřebí  häufig!  Schlan:  bei  Střebichovic,  Želevčic  (B)! 
f  Lepidium  perfoliatum  L.  War  auch  auf  der  Keppel'schen  Insel 

bei  Prag  an  der  Bahn  nächst  dem  Nordwestbahnhof  zahlreich 

(S);  ob  noch? 

Cardaria  draba  Desv.  Schlosspark  zu  Neuschloss  bei  Leipa  (Hke)« 
Draba  vernaL.   ß)rotundata.   Bei  Selčan,  besonders  gegen 
Vosečan  (D)! 

Alyssum  saxatileL.  Pilsen:  Beraunfelsen  bei  St.  Georg  (Ha)! 
Felsen  von  Bechyně! 

Alyssum  incanum  L.  Sázawathal:  um  Sázava  (V).  Pilgram! 

Lunaria  rediviva  L.  Am  Gipfel  des  Křemešník  bei  Pilgram 
ziemlich  zahlreich!  (Bestätigung  der  alten  PresFschen  Angabe). 

Cardamine  bulbiferaR.  Br.  Sonneberger  Wald  bei  Steinschönau 
häufig  (Hke).  Unhošter  Thal:  WTald  Kazatelna  beim  Forsthaus 
Chrbyně  (Hg).  Buchwald  auf  der  Krušná  hora  bei  Neu-Joachims- 
thal  und  Buchwald  beim  Forsthaus  Piska  bei  Pürglitz,  mit  Daphne 
mezereum  (Hb).  Rožmitál:  am  „Hraničný  hřeben"  und  unter  dem 
Hengstberg  mit  der  folgenden  (V)! 


70 


Cardamine  enneaphylla  R.  Br.  Braunau:  unter  der  Elisabeth- 
höhe (M)!  Prag:  auch  im  Radotiner  Thal  gegenüber  Kopa- 
nina (Hke)! 

Cardamine  amara  L.  a)  Um  Selčan  überall  häufig  (Dr)! 

ß)  hirta  Wim.  Adler-Kostelec  (Hs)!  (eine  Spielart  mit  zur 
Spitze  hellpurpurn  angelaufenen  Blumenblättern). 

Cardamine  impatiens  L.  Braunau:  Rosenthal;  am  Bieberstein 
bei  Schönau  u.  s.  w.  (M)!  Kaltenberg,  Schlossberg  bei  B.  Kam- 
nitz, Steinschönau  (Hke).  Elbthal:  Wälder  an  der  Isermündung 
bei  Brandeis,  Sadská  (Hg).  Wald  Kazatelna  bei  Chrbyně  (Hg). 
Am  Křemešník  bei  Pilgram! 

Arabis  b rassicaef ormis  Wallr.  Vinařicer  Berg  bei  Smečno, 
Berg  Homolka  bei  Chrbyně;  Moldauufer  gegenüber  Wran  bei 
Trnová  und  Měchenic  (Hg). 

Arabis  arenosa  Scop.  Sopotnic  bei  Potenstein,  auf  Felsen  des 
Adlerflusses  (S)!  Bechyně:  Felsen  im  Schlosspark  häufig!  Frauen- 
berg: Wälder  nächst  der  Moldau  nordwärts! 

Arabis  petraea  Lamk.  Mrákovlehne  bei  Srb  nächst  Smečno  (Vs)! 

Barbarea  vulgaris  R.  Br.  d)  pachycarpa.  Moldauufer  bei 
Wran;  bei  Sadská;  bei  Bärnwalde  an  der  Wilden  Adler  (Hg), 
6)  arcuata  (Rchb).  Bei  Selčan  und  im  Moldauthale  nur  diese, 
gemein  (Dr)!  Blatná:  bei  Kl.  Turná,  bei  Sedlec,  bei  Strakonic 
häufig  (V). 

Barbarea  stricta  Andrz.  Moldauufer  nächst  Prag:  gegenüber 
Letky  (Č.  f.)  und  bei  Dvorce  (Hke);  südlicher  bei  Seje,  Živo- 
houšť  u.  s.  w.  (D)!  Blatná:  bei  Busic  an  der  Uslava  (V). 

Euclidium  syriacum  R.  Br.  Bei  Běchovic  auch  1882  an  Weg- 
rändern mit  Sclerochloa  dura,  und  zwar  zahlreich  (Pk). 

Camelina  foetida  Fr.  a)  integerrima.   Preschkau  bei  Stein- 
schönau (Hke)!  Svinařov  bei  Smečno  (Hg). 
ß)  den  tat  a  (Pers).  Blatná:  bei  Lažánky  im  Flachs  (V). 

Sisymbrium  Loeselii  L.  Stadtmauern  in  Kouřím  (Hg). 

Erysimum  repandum  L.  Braunau:  bei  der  Sandschenke  (M)! 

Erysimum  durum  Presl.  Smečno:  im  Thiergarten  und  auf  der 
Homole  bei  Libušin  (Vs)! 

Diplo taxis  muralis  DC.  Prag:  bei  den  Kalköfen  oberhalb  Dvorce 
häufig ! 

var.  ß)  angustisecta  (Blätter  alle  fiederspaltig ,  schmal- 
zipfelig wie  bei  D.  tenuifolia  DC).  —  So  bei  Melnik  (Grégr)! 


71 


Brassica  elongata  Ehrh.  Prag:  vollkommen  wild  auf  der  Lehne 
oberhalb  Dvorce  zwischen  Gesträuch,  auch  oben  auf  dem  Pla- 
teau auf  Brachen,  zwischen  Erdäpfeln,  in  Menge  und  in  be- 
trächtlicher Ausbreitung!  (von  Č.  fil.  entdeckt). 

t  Sinapis  alba  L.  Um  Steinschönau  öfters  verwildert,  bei  Prag 
auch  oberhalb  Braník  desgl.  (Hke). 

Rapistrum  perenne  All.  Von  der  Welleminer  Strasse  gegen  den 
Lobosch;  Fasanerie  bei  Chotěschau  (C). 

Reseda  luteola  L.  Bei  Sadská  und  Kouřím  zerstreut  (Hg). 

Drosera  rotundifolia  L.  Hlinsko  häufig  (Č).  Häufig  um  Wich- 
stadtl,  Klösterle,  Bärnwald  (Hg).  Torfwiese  Stejskava  bei  Třtic 
(Hb).  Rožmitál,  Thořovicer  Torflager  bei  Schlüsselburg  (V). 

Parnassia  palustris  L.  Elbthal:  bei  Všetat!  Zásmuk  häufig  (Hg). 

Viola  odorata  L.  Alt-Rožmitál ;  fehlt  in  der  ganzen  Gegend  von 
Blatná  (V). 

Viola  collina  Bess.  Radim  bei  Peček;  Svinařov  bei  Smečno, 
Chrbyně  (Hg),  Kalklehne  bei  Řisut  nächst  Schlan  (B)!  Bei  Ro- 
žmitál am  Třemšín  (V). 

Viola  arenaria  DC.  Pilsen:  beim  Liticer  Bahnhof,  Berg  Chlum 
bei  Dobraken  (Ha)! 

Viola  stagnina  Kit.  Wiesen  unter  dem  Teiche  beim  Sedlicer  Thier- 
garten zahlreich  (V)! 

Viola  pratensis  M.  K.  Torfige  Wiese  bei  Běchovic  (Pk). 

Helianthemum  chamaecistus  Mill.  Braunau:  beim  Birken- 
wäldchen hinter  dem  Olberge  (M)!  Um  Selčan  gemein  (D)! 

Portulaca  oleracea  L.  a)  Gegenüber  Štěchovic  in  Brunšov  am 
Felsen  des  Dorfplatzes  (Grégr)!  Auf  der  Keppelschen  Insel  bei 
Prag,  nächst  der  Bahn  (S). 

Montia  fontána  L.  (rivularis  Gm.).  Wichstadtl  (Hg).  Rieselbäch- 
lein am  Berge  Kazatelna  bei  Potenstein  (S)!  Vavřinec  bei  Zá- 
smuk (Hg).  Glashütte  Sázava]  (V)!  Thořovicer  Torfmoor  bei 
Schlüsselburg  (V)! 

Scleranthus  intermedius  Kitt.  Sandboden  „na  Mrzené"  bei 
Čekanic  nächst  Blatna,  mit  den  mutmasslichen  Eltern  (V)! 

Herniaria  hirsuta  L.  Sandfeld  nächst  dem  Thiergarten  am  Wege 
von  Jabkenic  nach  Loučím  zahlreich  (Pk). 

Spergula  Morisonii  Bor.  Adler-Kostelec :  sandige  Waldheide 
gegen  Zdělov  am  Fahrwege  beim  Bilde  St.  Salvátor  (Hs)!  Prag: 
Moldaufelsen  zwischen  Husinec  und  Klecan  (Č.  f.)! 

Spergula  arvensis  L.  h)  leiosperma  (sativa  Bonn.).  Blatna: 
an  Teichen  bei  Vrbno  in  Menge  (V)i 


72 


Sagina  nodosa  Mey.  Braunau:  im  Ausstich  bei  der  Bahn  (M). 
Am  Pihler  Teich  bei  Leipa  (Hke).  Elbthal:  Sadská  (Hg)!  Elbe- 
wiesen bei  Lissa  (V). 

Alsine  tenuifolia  Wahl,  ß)  viscosa.  Elbthal:  Sandfluren  bei 
Lissa  (V);  Trift  unter  der  Neratovicer  Brücke  (Pk).  Sandige 
Triften  bei  der  Schäferei  Těhule  bei  Hrdlivo  nächst  Schlan  (B) ! 

Arenaria  serpyllifolia  L.  b)  leptoclados.  Mariaschein  (nach 
Dichtl). 

Cerastium  brachypetalum  Desp.  Berg  Strážička  bei  Leitme- 
ritz  (C)!  Im  Moldauthal  nächst  Selčan  häufig  (D)! 

Cerastium  glomeratum  Thuill.  Wäldchen  am  Herrnstein  bei 
Neugedein  (Ö.  f.)!  Am  Tuhost  oberhalb  Schwihau!  Blatna: 
Wiese  bei  Lažánky  und  bei  Gross-Turná  sehr  häufig  (V)! 

Cerastium  semidecandrum  L.  (a)  scariosum  Cel.).  Bei  Selčan 
zwischen  Roth-Hrádek  und  Lhotka  und  bei  der  Burg  bei  Je- 
senic (D)! 

Cerastium  glutinosum  Fr.  Um  Selčan  überall  gemein  (D)l  Ra- 
dobýl  bei  Leitmeritz  (C). 

Stellaria  media  Vill.  b)  apetala  Tausch  (S.  pallida  Piré).  Prag: 
auch  im  Sázawathale  nächst  Davle! 

Stellaria  Frieseana  Ser.  Am  Padrť-Teiche  zwischen  Strašíc  und 
Rožmitál  an  Sumpfstellen  auf  vermoderten  Baumstrünken  zahl- 
reich (V)! 

Stellaria  palustris  Ehrh.  Sumpf  beim  Bahnhof  von  Leipa, 
Hirschberger  Teich  (Hke). 

Stellaria  graminea  L.  y)  micropetala,  Blumenblätter  viel 
kürzer  als  der  Kelch.  —  So  bei  Čekanic  nächst  Blatna  (V)! 

Kohlrausch ia  prolifera  Kunth.  Homolkaberg  bei  Chrbyně  (Hg). 
Zbečno,  Všetat  bei  Rakonitz  (Hb).  Bei  Selčan  und  im  Moldau- 
thale  häufig  (D) !  Stadt  Sázawa  (V).  Pilsen :  Radbuzathal,  Stein- 
brüche gegen  den  Weissen  Berg  (Ha)!  Blatna:  Felsen  bei  Kl. 
Turna  (V). 

Dianthus  armeria  L.  Potenstein  (S)!  Wald  Karabina  bei  Chr- 
byně (Hg). 

Dianthus  Carthusianorum  L.  Südböhmen:  Felsen  von  Bechyň I 
Frauenberg ! 

Dianthus  silvaticus  Hoppe.  Pilsen:  im  Bory- Wald,  bei  Bu- 
kovec  (Ha)! 

Dianthus  superbus  L.  Bei  Sadská  mehrfach  (Hg).  Pilsen:  Mies- 
thal oberhalb  Wenuschen  (Ha)! 


73 


Silene  gallica  L.  Bei  Schönwald  nächst  der  preussischen  Grenze 
im  Adlergebirge  (Hg).  Feld  am  Fussweg  von  Gross-Aurim  nach 
Tanndorf  (Hb). 

Silene  nutans  L.  ß)  glabra  (S.  glabra  Schk.,  S.  infracta  W.  K.). 

Bei  Nimburg  (Všetečka  1849,  die  vollkommen  kahle  Form) !  Die 

interessante,  dem  Melandryura  silvestre  ß)  glaberrimum  analoge 

Varietät  ist  neu  für  Böhmen. 
Silene  italica  Pers.  Im  Moldauthal  noch  in  der  Selčaner  Gegend 

auf  Felsen  gegenüber  Kobylník  (D)! 
Silene  otites  Srn.  Kouřím,  Sadská,  Altbunzlau  (Hg). 
Melandryum  noctiflorum  Fr.  Kouřím  und  Zásmuk  (Hg), 
f  Malva  Mauritiana  L.  Auf  Schuttplätzen  hinter  dem  Stadtpark 

zu  B.  Leipa  verwildert  (Hke)! 
Lavatera  thuringiaca  L.  Am  Bache  Kanovnice  bei  Sadská  (Hg). 
Hypericum  humifusumL.  Klösterle  an  der  Wilden  Adler  (Hg). 

Moldauthal:  bei  Živohoušt,  Hněvšín,  auch  bei  Selčan,  nirgends 

häufig  (D) !  Bolevec  bei  Pilsen  (Ha) !  Chudenic :  Trift  unter  dem 

Berge  Tuhost! 

Hypericum  hirsutumL.  Steinschönau:  im  Scheiba'er  und  Sonne- 
berger Wald,  Berg  Sustrich  (Hke).  Sadská,  Homolkaberg  bei 
Chrbyně  (Hg). 

Elatine  triandra  Schk.  Prager  Moldauthal:  am  Moldauufer 
zwischen  Wran  und  Skochovic,  mit  Lindernia  (Hg)!  Blatna:  in 
Wiesengräben  der  Ebene  häufig,  auch  am  Rojicer  Teich  bei 
Ssdlec  und  im  Teich  bei  Pole  nächst  Thořovic  in  Menge  (V)! 

Elatine  hexandra  DC.  In  der  Gegend  von  Blatna  häufig:  Teich 
Nový  und  Teich  v  Trchovech  bei  Öekanic  in  Menge,  Ufer  des 
Turner  Teiches  [Milava]  in  Menge,  Teich  in  Lažan,  Teich  bei 
Radomyšl  nördlich  von  Strakonic  (V)! 

Elatine  hydropiperL.  In  Wiesengräben  der  Ebene  von  Blatna 
häufig,  auch  am  Rojicer  Teich  bei  Sedlec,  am  Teich  Milava,  am 
Teiche  Velká  Kuše  bei  Vrbno  (V)! 

Oxalis  strictaL.  In  Steinschönau  als  Gartenunkraut  häufig  (Hke). 
Moldauthal:  um  Wran  verbreitet  (Hg),  unterhalb  Živohoušt  an 
der  Moldau,  in  Selčan  und  Vosečan  in  Gärten  (D)!  Felsige  Sá- 
zawaufer  östlich  von  der  Glashütte  bei  Sázawa  (V)!  Pürglitz: 
im  Gebüsch  der  Stadtler  Wiese  (Hb). 

f  Oxalis  corniculata  L.  Im  Schlossgarten  zu  Adler-Kostelec 
seit  Jahren  verwildert  (Hs)! 


74 


Impatiens  parviflora  DC.  In  letzter  Zeit  im  nördlicheren  Böhmen 
mehrfach  verbreitet.  Am  Eisenbahntunell  bei  Chotzen  (Kl)!  Ei- 
senbahndamm hinter  der  Brücke  bei  Čelákovic  (V).  Holešovicer 
Heide  bei  Prag  (Hke).  Hetzinsel  bei  Leitmeritz  (C).  Zahlreich 
an  der  Elbe  bei  Aussig,  besonders  am  rechten  Ufer  gegen 
Schwaden  hin  (Dichtl).  Elbufer  bei  Obergrund  bei  Tetschen  bei 
der  Eisenbahnbrücke  der  Nordwestbahn  sehr  zahlreich,  auch  auf 
Schuttplätzen  in  Steinschönau  (Hke). 

Geranium  columbinumL.  Geiersberg,  Vlčí  doly  bei  Zásmuk, 
Vinařicer  Berg,  Chrbyně  (Hg).  Südböhmen :  Wald  bei  Klein-Turná 
nächst  Blatna,  Berg  „Červánky"  [Morgenröthe]  bei  Strakonic 
(V).  Bechyně! 

Geranium  dissectum  L.   Jedomělic  bei  Schlan  (B)!    In  Selčan 

als  Gartenunkraut  (D)!  Bei  Prušic  nächst  Schwarz-Kostelec  im 

Kartoffelfelde  (V). 
Geranium  pyrenaicum  L.   Wüste  Plätze  im  Schlosspark  zu 

Reichstadt  (Hke)!   Um  Graupen  und  Mariaschein  an  Zäunen 

und  auf  Grasplätzen  nicht  selten  (Dichtl). 
Geranium  sanguineum  L.  Höllengrund  bei  Neuschloss,  dann  bei 

Hirnsen  (Hke).  Im  Moldauthal  südwärts  noch  bei  Živohoušť  (D) ! 
Geranium  silvaticum  L.   Isergebirge:  Wiesen  bei  Josefsthal, 

Maxdorf,  Antoniwald  u.  a.  (Hke)! 
Geranium  pratense  L.   Wegränder  um  Steinschönau;  im  Iser- 
gebirge bei  Maxdorf  (Hke). 
Geranium  phaeum  L.   In  einem  Grasgarten  bei  Klösterle  am 

Adlergebirge  in  Menge  wild  (Hg). 
Radiola  linoides  Gmel.  Pilsen :  am  grossen  Teich  bei  Bolevec  in 

Menge  (Ha)!  auch  am  Waldsumpf  gegen  Záluží  ebendort  (Ha). 
Linum  tenuifolium  L.   Leitmeritz:  auch  am  Radobyl  mit  Eu- 

phrasia  lutea  (C) !  Berg  Homole  bei  Libušin  nächst  Smečno  (Vs) ! 
Polygala  amara  L.  a)  genuina.  Schlan:  Lehne  bei  Řisut  und 

bei  Svinařov  (B)! 

b)  austriaca  (Crantz).  Elbthal:  Sadská  (Hg)!  Elbewiesen  bei 
Lissa  (V).  Torfwiesen  zwischen  Hlavenec  und  Hlavno  Kostelní 
nächst  Altbunzlau;  dann  im  feuchten  Kiefernwalde  beim  Nera- 
tovicer  Bahnhof  (Pk). 
Chamaebuxus  alpestris  Spach  (Ch.  coriacea  Opic).  Schlan: 
Lehne  bei  Řisut  (B)!  Renčer  Gemeindewald;  bei  Hředly  in  einem 
Kiefernwald  gegen  den  BergŽbán;  beiPürglitz:  auf  Sokolí,  Niž- 


75 


bürg  (Hb).   Um  Pilsen  häufig;  Kadyně  bei  Alt-Plzenec  (Ha)! 

Blatna:  Wald  bei  Klein-Turna  (V). 
Dictamnus  albus  L.  Schlan:  auch  im  Jedomělicer  Thal  auf  der 

Lehne  „v  Ostrově"  (B)! 
Rhamnus  catharticaL.  Südböhmen:  bei  Blatna  im  Walde  bei 

Vahlovic;  auch  am  Berge  Hradec  bei  Domanic  (V). 
Oenothera  biennis  L.   Wilde  Adler  bei  Pastvin  (Hg).  Frauen- 
berg: bei  dem  Křešicer  Forsthause! 
Epilobium  hirsutum  Jacq.  Skuhrov  bei  Rožmitál  (V). 
Epilobium  Lamyi  F.  Schultz.  Kalkhügel  zwischen  Strakonic  und 

Domanic:  am  Hradec,  Červánky,  Kuřidlo  u.  s.  w.  sehr  häufig; 

dann  am  Südabhang  des  Křídle  bei  Sedlic  ziemlich  häufig,  und 

bei  Klein-Turna  im  Waldschlage  auf  Kalkboden  (V)! 
Epilobium  tetragonum  L.  (E.  adnatum  Griseb.).   In  der  Ebene 

von  Blatna  bisher  nur  auf  einem  Wiesendamme  (V)! 
Epilobium  obscurum  Schreb.    Um  Čekanic  und  um  Rožmitál 

häufig  (V). 

Epilobium  alpinum  L.  b)  nutans  Tausch.   Bei  Bärnwalde  im 

Adlergebirge  häufig,  öfter  mit  E.  obscurum  (Hg)! 
X  Epilobium  aggregatum  Čel.  b)  minus  (E.  obscurum  X  col- 

linum).  Chudenic:  bei  St.  Anna  und  im  Schlage  am  Wege  vom 

Bad  nach  der  Baumschule  (Č.  f.)! 
X  Epilobium  Knafii  Čel.  (E.  parviflorum  X roseum).  Radim  bei 

Peček  (Hg). 

X  Epilobium  phyllonema  K.  Knaf.   (E.  palustre X obscurum). 

Wiesen  bei  Vysoká  nächst  Milin  im  Graben  mit  den  Eltern  (V)  i 
Circaea  lutetiana  L.  Berg  Kazatelna  bei  Potenstein  (S)! 
Circaea  intermedia  Ehrh.  Rožmitál:  Wälder  bei  Roželau  häufig 

(V).  Steinschönau  (Hke)!  Hlinsko  (Ö). 
Circaea  alpina  L.    Pastvin  an  der  Wilden  Adler  (Hg).  Litic  (S)l 

Braunau:  Ringelkoppe,  Faltengebirge  (M) !  Isergebirge:  auch 

am  Weg  zu  den  Bauden  bei  Josephsthal,  bei  Christiansthal  (Hke)! 

Verbreitet  in  den  Rožmitaler  Wäldern  (V)! 
Myriophyllum  verticillatum  L.  Radim  bei  Peček,  Sadská,  Alt- 

bunzlau,  Chrbyně  am  Loděnicer  Bache  (Hg).   In  Tümpeln  der 

Ebene  von  Blatna  ziemlich  häufig  (V) !  Die  sterile  Landform  im 

Torfmoore  von  Thořovic  (V)! 
MyriophyllumspicatumL.  Teiche  und  Uslavafluss  bei  Blatna  (V). 
Hydrocotyle  vulgaris  L.  B.  Leipa:  auch  am  Pihler  Teiche  (Hke)! 


76 


Eryngium  campestre  L.  Bei  Zásmuk  südlich  der  Elblinie  schon 
selten  (Hg). 

Sanicula  europaea  L.  Hlinsko  häufig  (Č).  Braunau  (M)!  Um 
Steinschönau  verbreitet  (Hke).  Waldsümpfe  bei  Božkov  nächst 
Pilsen  (Hora)! 

Astrantia  major  L.  Vlčí  doly  bei  Zásmuk,  Zabitá  rokle  bei  Chr- 
byně  nächst  Unhošt  (Hg).  Schlan:  in  der  Fasanerie  bei  Smečno 
(mit  Sanicula)  und  bei  Sviuařov,  dann  im  Jedomělicer  Thal  (B) ! 
und  im  Kalivoder  Wald,  auch  auf  Wiese  Stejskava  bei  Třtic  (Hb). 

Cicuta  virosa  L.  Alt-Bunzlau;  Loděnicer  Bach  unter  Svár  o  v  (Hg). 
Lobes  bei  Pilsen  (Ha)! 

Berula  angustifolia  Koch.  Elbthal:  bei  Všetat! 

Falcaria  vulgaris  Bernh.  Südböhmen:  auch  bei  Březnic  (V). 

Pimpinella  magna  L.  Prag:  Cibulka,  Štěchovic  (Grégr)!  Alt- 
Smolivec  bei  Rožmitál  (V). 

Bupleurum  ro tundif olium  L.  Schlan:  am  Kalkhügel  Řipec  bei 
Královic  im  Haferfelde  (B)! 

Bupleurum  longif olium  L.  Wald  Kazatelna  bei  Chrbyně  im 
Unhošter  Thal  (Hg).  Schlan:  Waldlehne  „v  ostrově"  im  Jedo- 
mělicer Thal  (B)! 

Bupleurum  falcatumL.  Elbthal  bei  Všetat  auf  Kalkmergel 
häufig!  Kouřím  und  Molitorov,  Vlčí  doly  bei  Zásmuk,  Radim 
bei  Peček,  Homolkaberg  bei  Chrbyně,  Libušin  bei  Smečno  (Hg). 
Wlaším:  nur  im  Schlossparke! 

Seseli  hippomarathrum  L.  Im  Moldauthal  auch  bei  Štěchovic 
(Grégr)! 

Seseli  glaucum  Jacq.  Moldaufelsen  südwärts  noch  bei  Živohoušt, 
Trenčín,  sehr  häufig  (D)!  Felsen  Alt-Kouřím  bei  Kouřím  (Hg). 

Seseli  coloratum  Ehrh.  Cibulka  bei  Prag  (Grégr)!  Wald  Vostrák 
bei  Kouřím,  Elbauen  bei  Sadská  (Hg).  Blatna :  nahe  dem  Turner 
Teich  [Milava]  bei  Sedlic,  auch  beim  Pilský-Teich  bei  Čekanic  (V) ! 

Seseli  libanotis  Koch.  Elbegebiet:  auch  bei  Sadská  auf  Elbe- 
wiesen (Hg). 

Pastinaca  opaca  Bernh.  Chudenic:  auch  bei  Kaniček  zahlreich! 
Rožmitál:  bei  Nesvačil  und  im  Dorf  Glashütten ;  bei  Blatna  auch 
bei  Gross-  und  Klein-Turná  und  bei  Rojic ;  Mühldamm  bei  Stra- 
konic (V). 

Peucedanum  cervaria  Cuss.  Sadská,  Svinařov  bei  Schlan  (Hg). 
Neuhütten  (Grégr)!  Blatna:  nur  am  Berge  Křídle  bei  Sedlic  (V). 


77 


Peucedanumoreoselinum  Mönch.  Am  Grossen  Teich  bei  Hirsch- 
berg (S)l  B.  Leipa:  bei  Schwora,  Zuckmantel  und  Künast  (Hke). 

Peucedanum  palustre  Mönch.  Torfmoor  bei  Grünwald  nächst 
Gablonz;  Sumpfwiesen  zwischen  Sonneberg  und  Manisch  (Hke)! 

Imperatoria  ostruthium  L.  Wilde  Adler  bei  Klösterle,  Ober- 
Bärnwalde,  Friedrichswalde  im  Adlergebirge  (Hg). 

Archangelica  officinalis  Hoffm.  Grosse  Iserwiese  im  Iserge- 
birge,  auch  sonst  häufig  in  Bauerngärtchen  und  daraus  ver- 
wildert (Hke). 

Levisticum  officinale  Koch.  Wilde  Adler  bei  Schwarzwasser, 
Lichtenau  (Hg). 

Laserpitium  latifolium  L,  a)  glabrum.    Schlan:  Rand  des 

Waldes  Ostrov  im  Jedomělicer  Thal,  nicht  häufig  (B)! 
Laserpitium  prutenicum  L.   Elbthal:  Sadská  (Hg).  Rožmitál: 

Weidengesträuch  am  Wege  von  Roželau  nach  Alt-Smolivec  (ß  V) ! 

Chudenic:  auch  auf  Wiesen  bei  Košenic  sehr  zahlreich  mit  Se- 

linum  carvifolia! 

Caucalis  daueoides  L.  Radim  bei  Peček,  Homolkaberg  bei  Chr- 
byně  (Hg). 

Scandix  pecten  Veneris  L.  Elbthal:  bei  Všetat!  bei  Lhota  Je- 
střebí  nächst  Gr.  Wosek  im  Felde  mit  Bifora! 

Anthriscus  vulgaris  Pers.  Häufig  in  den  Dörfern  nördlich  von 
Kolin  bis  Gross- Wosek!  In  Alt-Bunzlau  und  umliegenden  Dör- 
fern häufig  (Pk). 

Cerefolium  sativum  Bess.  Wüste  Plätze  im  Schlosspark  zu  Reich- 
stadt (Hke). 

Cerefolium  nitidum  Čel.  Im  Walde  Leithen  bei  Deutschbrod 
(J.  Novák)! 

Chaer ophyllum  bulbosum  L.  Sadská,  Chrbyně  am  Lodenicer 
Bach  (Hg).  Schlan:  Bakover  Fasanerie  am  Bache  (B)!  Selčan: 
Rain  über  dem  Teich  Musik  bei  Dublovic  (D)! 

Chaerophyllum  aromaticum  L.  Im  Gebiet  der  Wilden  Adler 
verbreitet  (Hg).  Buda  bei  Sázawa,  Wiesen  bei  Nesvačil  gegen 
Pinovic  bei  Rožmitál  reichlich  (V)! 

Myrrhis  odorata  Scop.  Wiesen  bei  Sonneberg  nächst  Stein- 
schönau (Hke)! 

Conium  maculatum  L.  Alt-Rožmitál  und  bei  Bělčic  in  Menge  (V). 

Bifora  radians  MB.  Weizenfeld  hinter  Opolan  unter  dem  Woško- 
berge  gegen  Gross- Wosek  zu,  an  der  Cidlina  (Grégr)!  Auf  Fel- 
dern des  Höhenzuges  zwischen  Freudeneck  und  Lhota-Jestřebí 


78 


bei  Gross-Wosek  auf  Weizen-  und  Gerstenfeldern  in  grosser 
Menge ! 

Ribes  grossularia  L.  Steinschönau:  im  Sonneberger  Wald,  am 
Kitzberg  und  Tschoschkenstein ;  am  Koselberge  bei  B.  Leipa, 
Orteisberg  bei  Zwickau,  überall  wildwachsend  (Hke).  Im  Wald 
bei  Chrbyně  und  im  Walde  unter  der  Kirche  oberhalb  Libušin 
wildwachsend  (Hg). 

Ribes  alpinum  L.  Sonneberger  und  Schaiba'er  Wald,  Forst,  Stein- 
schönauer Berg  (Hke).  Wald  Čížovka  bei  Chrbyně,  Homole  bei 
Wran  (Hg). 

Ribes  nigrům  L.   Ober-Erlitz  bei  Grulich  (Hb).  Wald  bei  Moli- 

torov  nächst  Kouřím  (Hg). 
Saxifraga  aizoon  Jacq.   Pürglitz:  auch  auf  Felsen  der  Mündung 

des  Klucnathals  bei  Roztok  (Hb).   Auf  der  Homole  bei  Wran 

auch  in  der  steilen  Bergschlucht  mit  Dianthus  caesius  in  Menge 

(«  und  ß  Hg)! 

Chrysosplenium  alternifolium  L.  Um  Steinschönau  häufig 
(Hke).  Hlinsko  häufig  (Č).  Am  Křemešník  bei  Pilgram! 

Chrysosplenium  oppositifolium  L.  Isergebirge:  bei  Josephs- 
thal; in  einem  Bächlein  zwischen  Kottowitz  und  Haida,  und  im 
Erlbruch  am  Südrande  des  Sonneberger  Waldes  bei  Steinschönau 
(Hke)!  Rožmitál  am  Waldbach  unter  dem  Berge  Koubovka  bei 
Roželau  mit  Ch.  alternifol.  zahlreich  zusammen  (V)! 

Bulliarda  aquatica  DC.  Am  Grossen  Teiche  bei  Bolevec  bei 
Pilsen  (Ha)! 

Sedum  rhodiola  DC.  Nach  Handschke  auch  auf  der  Schneekoppe. 
Sedum  purpureum  Schult.  Chudenic:  Mauer  in  Slatina,  spärlich 
(Č.  f.)! 

Sedum  album  L.  Steins chönauer  Berg,  Sonneberger  Wald,  Felsen 
bei  Sandau  (Hke).  Libušin  bei  Smečno,  Mauern  in  Zásmuk  (Hg). 
Felsige  Lehnen  an  der  Sázawa  östlich  von  der  Glashütte  zu 
Sázawa  (V)! 

Sedum  rupestreL.  {ct.  glaucum).   Südböhmen:  sandige  Anhöhe 

bei  Pačelic  nächst  Blatna,  reichlich  (V)! 
Semper  vivumsoboliferum  Sims.  Bei  Kouřím,  auch  blühend  (Hg). 
Cotoneaster  vulgaris  Lindl.   Wäldchen  gegenüber  Radim  bei 

Peček,  Lehnen  oberhalb  Svinařov  und  Libušin,  Vinařicer  Berg  (Hg). 
Pirus  malus  L.  a)  glabra.  Homole  bei  Wran  (Hg). 

ß)  tomentosa.  Orteisberg  bei  Bürgstein,  steril  (Hke)! 


79 


Pirus  aria  Ehrh.  Lehnen  oberhalb  Svinařov  und  Libušin  bei 
Smečno  (Hg). 

Pirus  íorminalis  Ehrh.  Moldaufelsen  gegenüber  Wran  (Hg).  Berg 

Kuřidlo  bei  Strakonic  (V). 
Rosa  pimpinellaefolia  L.  Leitmeritz:  auch  auf  dem  Bergrücken 

zwischen  Podewin  [Podvini]  und  der  Trnovaner  Strasse  (C). 
Rosa  gallica  L.    Chlumec  an  d.  Cidlina  (Hb).  Kouřím:  Chrbyně 

bei  Unhošt  (Hg).   Waldhau  bei  Svinařov  nächst  Smečno  (B)! 

Rentsch  gegen  Kroučov  (Hb). 
Rosa  trachyphylla  Rau.   Schlan:  Waldlehne  „v  ostrově"  im  Je- 

domělicer  Thal  (B)!  Wald  Litovsko  bei  Chrbyně,  hochstämmig 

(Hg)!  Moldauthal  bei  Wran  (Hg). 
Rosa  alpina  L.  Gipfel  des  Křemešník  bei  Pilgram!   Wilde  Adler 

bei  Klösterle,  Bärnwald  u.  s.  w.  (Hg).    Sonneberger  Wald  bei 

Steinschönau  (Hke)!j  Isergebirge:  auch  bei  Maxdorf,  Josephs- 
thal, Antoniwald  häufig  (Hke).    Ostabhänge  des  Berges  Rabney 

bei  Türmitz  (Dichtl). 
Rosa  cinnamomea  L.   Verwildert  an  Gartenmauern  in  Zásmuk 

und  bei  Geiersberg  im  Schlossgarten  (Hg)! 
Rosa  coriifolia  Fr.  Bärnwald  an  der  Wilden  Adler  (Hg).  Gross- 

Wossek!   Sadská,  Wald  Vostrák  bei  Kouřím,  Svinařow,  Bad 

Sternberg  (Hg). 

Rosa  rubiginosa  L.  Adler-Kostelec  (ß.  setoso-hispida,  Hs) !  Ober- 
liebich bei  B.  Leipa  (Hke).  Geiersberg,  Zásmuk,  Chrbyně  (Hg). 
Vinařicer  Berg  bei  Smečno  (a.  laevis  B)!  —  Berg  bei  Pinovic 
nächst  Rožmital  und  Wald  oberhalb  Bělčic  (V)! 

Rosa  tomentosa  L.  a)  vulgaris  (R.  umbelliflora  Sm.)  Geiers- 
berg, Wichstadtl,  Bärnwalde  (Hg).  Rokytnitz  (Hs.  ß  scabriuscula) ! 
Jabkenicer  Thiergarten  (Pk).  Gross-Wosek!  Sadská  (Hg).  Svi- 
nařov bei  Smečno  (B)! 

b)  simplicidens  (R.  tom.  a)  genuina  Fiek  FL  v.  Schles.). 
Blättchen  einfach  gesägt,  nur  einzelne  Zähne  mit  einzelnen 
Nebenzähnchen.  —  So  erst  neuestens  im  nördlichsten  Böhmen 
beobachtet:  bei  Steinschönau  im  Waldhau  am  Südabhang  des 
Kitzberges  und  am  Steinberge  im  Sonneberger  Walde  (Hke)! 

Agrimonia  eupatoria  L.  Weder  um  Rožmitál,  noch  um  Blatna; 
erst  bei  Strakonic  (V). 

Agrimonia  odorata  MilL  Bei  Chudenic  in  Dörfern  wohl  nur 
verwildert:  am  Rande  eines  Grasgärtchens  in  Slatina!  und  früher 
ebenso  in  Chocomyšl! 


80 


Poterium  sanguisorba  L.  Um  Blatná  mehrfach  (V).  Hlinsko  (Č). 

Geum  rivale  L.  Hlinsko  (Č).  Braunau  (M)! 

Potentilla  reptans  L.  var.  erecta,  Stengel  aufrecht  wachsend, 
Pflanze  dichter  behaart.  —  So  am  grasigen  Damme  am  Ostrand 
der  Fasanerie  Baeov  bei  Gross-Wosek !  Bei  Adler-Kostelec  unter 
der  Synkower  Lehne  (Hs)! 

Potentilla  cinerea  Chaix.  Sadská,  Smečno  (Hg). 

Potentilla  alba  L.  Sadská;  Vestec  an  der  Isermündung  (Hg). 
Schlan:  Waldrand  bei  Drnek  (B)!  Rakonitz,  an  der  Bahn  „u  spra- 
vedlnosti" (Ku)! 

Potentilla  canescens  Bess.  ß)  fallax  Uechtr.  (s.  Fiek  Fl. 
v.  Schles.)  Am  Riesengebirge:  bei  Schatzlar  (Pax)! 

Potentilla  recta  L.  Sonneberger  Wald  bei  Steinschönau,  Stein- 
bruch bei  Hirnsen  (Hke)!  Adler-Kostelec:  Feldhügel  gegen  Ča- 
stolovic  (Hs)! 

Potentilla  rupestris  L.  Leitmeritz:  auch  am  Grossen  Ra- 
dischken, Südostseite  (C).  Pürglitz :  beim  Paraplui  und  am  Schloss- 
berg auf  Felsen  (Hb). 

Potentilla  norvegica  L.  Am  Thořovicer  Teiche  bei  Schlüssel- 
burg (V). 

Potentilla  supina  L.  Neuschloss  (Hke)! 

Comarum  palustre  L.  Teich  bei  Trhová  Kamenice  (Č). 

Rubus  saxatilis  L.  Schlan:  Kalklehne  „v  ostrově"  im  Jedomě- 

licer  Thale  und  bei  Svinařov  (B)!  Bei  Kraštovic  und  unterhalb 

Zavěšín  bei  Čekanic  (V). 
Rubus  suberectus  Anders.  Pastvin  an  der  Wilden  Adler  (Hg). 

Bei  Gr.  Wosek  häufig  mit  seltenerem  R.  plicatus!  Chrbyně  bei 

Unhošt  (Hg).  Berg  Blaník  bei  Wlaším,  Křemešník  bei  Pilgram! 

Rožmitál  (V). 

Rubus  thyrsoideua  Wimm.  Laubwald  bei  Svinařov  (B)!  Von 
Schwarz-Kostelec  zur  Sázawa  hin  und  wieder  (V).  Blaník  bei 
Wlaším ! 

Rubus  villicaulis  Köhl,  a)  vulgaris.  Krašťovic  bei  Čekanic 
zahlreich  (V)! 

b)  discolor  (Whe).  Kalkhügelrücken  über  der  Stadt  Sázawa 
(V).  Unter  dem  Plešec  nördl.  von  Rožmitál  und  in  der  Umge- 
bung der  Špalková  hora  bei  Bělčic  reichlich  (V)!  bei  Čekanic 
v  „Zákličí"  und  bei  dem  Sedlecer  Thiergarten  (V)! 


81 


Eubus  amoenus  Port.  (R.  bifrons  Vest  nach  Gremli).  Im  Wald- 
schlage bei  Buziček  an  der  Uslava  nächst  Blatná  (V)!  (Blätter 
fussförmig,  Staubgef.  lang). 

Rubus  glandulosus  Bernh.  a)  Koehleri  (Whe).  Wälder  bei 
Člupek  bei  Leitomyšl  (Kl) !  Kalkhügelrücken  oberhalb  der  Stadt 
Sázawa  (V). 

b)  Sehl  ei  eher  i  (Whe).  In  den  Rožmitáler  sowie  in  den  Stra- 
šicer  Wäldern  verbreitet  (V). 

c)  hirtus  (Wk.).  Am  Křemešník  bei  Pilgram! 

Rubus  tomentosus  Borkh.  Kost  bei  Sobotka  (S)l  Sonneberger 
Wald  bei  Steinschönau,  Hofberg  bei  Sandau  (Hke)!  Lehnen 
oberhalb  Svinařov,  Vinařicer  Berg  (Hg).  Neuhütten  bei  Beroun 
(Grégr)!  Im  Moldauthal  hinter  Závist  am  rechten  Moldaufer 
häufig,  auch  bei  Wran  und  gegen  Davle  zu! 

Spiraea  salicifolia  L.  Sümpfe  in  der  Niederung  von  Blatná  (V). 

Spiraea  aruneus  L.  Braunau:  unter  dem  Georgiberg;  bei  der 
Sandschenke  (M) !  Zabitá  rokle  bei  Chrbyně  (Hg),  Čerchovfelsen 
bei  Nischburg  (Hb).  St.  Johannes  hinter  Štěchovic  (Pč)! 

Prunus  avium  L.  In  Vorhölzern  bei  Steinschönau  hin  und 
wieder  (Hke). 

Prunus  chamaecerasus  Jacq.  Plänerkalk  oberhalb  Svinařov  bei 
Smečno,  Homole  bei  Wran  (Hg). 

Cytisus  nigricans  L.  Lehne  im  Schlosspark  zu  Bechyň ! 

Cytisus  capitatus  Jacq.  Braunau:  unter  dem  Bieberstein  (M)! 
Wald  „u  zámku"  bei  Sadská  (Hg). 

Genista  germanica  L.  Rakonitz  (Ku)!  Hlinsko  (Ö). 

t  Lupinus  luteus  L.  Bei  Steinschönau  gebaut;  auf  Feldern  beim 
Horkaberg  bei  Leipa  verwildert  (Hke). 

Ononis  procurrens  Wallr.  Elbthal :  bei  Sadská  (Hg).  Am  Rande 
des  Waldes  Končiny  bei  Kornic  nächst  Leitomyšl  (Kl)!  Kalk- 
hügel bei  Strakonic  (V)! 

Medicago  minima  Desr.  Pilsen:  Radbuzathal  (Ha)! 

fMedicago  maculata  Willd.  (M.  arabica  All.).  Am  Rohlauer 
Bache  bei  Neudeck  (Aug.  1881  Schiffner)! 

Melilotus  albus  Desr.  Bei  Frauenberg  häufig! 

t  Trigonella  coerulea  Ser,  Bei  Schwora  nächst  Leipa  gebaut 
in  einem  Gärtchen  und  verwildert  (Hke)! 

Trifolium  spadiceum  L.  Hlinsko  häufig  (Č).  Bei  Dřevniště  süd- 
östlich von  Selčan  häufig  (D)!   Grosser  Teich  bei  Pilsen  (Ha)! 

Tř. ;  Mathematicko-přírodovědeoká.  Q 


82 


Trifolium  fragiferumL.  Luze  bei  Leitomyšl  (Kl) !  Bei  Rentsch 
„na  staré  vsi"  (Hb).  Pilsen:  am  Malesicer  Bach,  bei  Lobes  (Ha) ! 

Trifolium  striatum  L.  Rakonitz:  trockene  sandige  Grasplätze 
gegen  den  Stadtwald  (Hb)!  Pilsen:  im  Radbuzathal  (Ha)! 

f  Trifolium  incarnatum  L.  Jičín:  an  der  Strasse  nach  Vo- 
haveč  (S) !  Bahndamm  bei  Schasslowitz  bei  Leipa  (Hke) !  Sadská, 
Kouřím  (Hg).  Lhotka  bei  Prag  (Hke).  Rakonitz  stellenweise  (Ku) ! 

Trifolium  alpestre  L.  Bei  Vestec  an  der  Isermündung ;  Wald 
Litovsko  bei  Chrbyně,  Smečno  (Hg). 

Trifolium  rubens  L.  Podkozi  bei  Svárow  nächst  Unhoscht  (Hg). 

Trifolium  ochroleucum  Huds.  Schlan:  buschige  Lehne  bei 
Řisut  (B)! 

Anthyllis  vulneraria  L.  Feldränder  bei  Steinschönau  und  Ma- 
nisch (Hke).  Sadská,  Svinařov  bei  Smečno  (Hg).  Kaliwoder  Wald 
bei  Rentsch,  Nischburg,  Beraunwiesen  bei  Pürglitz  (Hb).  Pavli- 
kover  Hügel  bei  Rakonitz  (ß  Ku)!  Kalkhügelrücken  bei  Stadt 
Sázawa  (V)! 

Lotus  uliginosus  Schk.  Mittleres  Elbthal:  bei  Altbunzlau  am 
Walde  Okrouhlík,  jedoch  spärlich  (Hg). 

f  Tetragonolobus  purpure us  Mönch.  Wird  in  Steinschönau 
in  Küchengärten  gebaut  und  findet  sich  bisweilen  daraus  ver- 
wildert (Hke). 

Galega  officinalis  L.  Elbthal:  bei  Lissa  gegen  Čelákovic  hin 
im  Weidengebüsch  (V). 

Astragalus  cicer  L.  Bejchory  bei  Kolin!  Am  Egerufer  zwischen 
Theresienstadt  und  Baušovic  häufig  (C). 

Hippocrepis  comosaL.  Wurde  neuerdings  auch  von  Hn.  Con- 
rath,  wahrscheinlich  bei  Leitmeritz,  doch  leider  ohne  Notirung 
des  Standortes  gesammelt. 

Coronilla  vaginalis  Lamk.  Schlan :  auch  auf  Plänerlehnen  ober- 
halb Svinařov  reichlich  (Hg). 

Onobrychis  viciaefolia  Scop.  Chotutic  bei  Peček,  Molitorov 
bei  Kouřím,  Sadská,  Svinařov,  Chrbyně  (Hg). 

Vicia  lathyroides  L.  Prag:  bei  Hodko vičky  (Hg).  Gipfel  der 
Hole  bei  Wran  om(Hg). 

t  Vicia  grandi  flora  Scopoli  ß.  oblonga  Neilr.  (V.  sordida  W. 
Kit.)  Bei  Rakonitz  nahe  der  Bahnbrücke  über  den  Schwarzbach 
eingeschleppt  (1877  Hb)! 

Vicia  dumetorum  L.  Spitzberg  bei  B.  Leipa  (Hke)!  Wald  „Ka- 
zatelna" bei  Chrbyně  im  Unhošter  Thal  (Hg)! 


83 


Vicia  pisiformis  L.  Schlan:  Rand  des  Laubwaldes  bei  Střebi- 
chovic  (B)!  Chrbyně  (Hg)!  Chudenic:  auch  beim  Bade  und  am 
Berge  Běle! 

Vicia  silvatica  L.  Chrbyně  (Hg).  Wälder  bei  Sestrouň  bei 
Selčan  (D)! 

Vicia  cassubica  L.  Schlan:  auch  bei  Střebichovic  (B)!  Fasanerie 
bei  Smečno,  Wald  Čížkovka  bei  Chrbyně  (Hg)!  Hodkovičky  bei 
Prag  (Hke). 

Vicia  er  a  cca  L.  ß)  alpestris  Čel.  Am  Gipfel  des  Rehhorns  im 
Riesengebirge  in  einer  Mulde  sehr  zahlreich  (1880) !  Der  Stand- 
ort ist  in  den  Nachträgen  (Prodr.  IV.  Th.)  durch  ein  Versehen 
weggeblieben. 

Vicia  villosa  Roth.  Prag:  Podbaba  (Hke).  Pilsen:  bei  Lobes  (Ha) ! 

Vicia  tetrasperma  Mönch.  Altbunzlau,  Chrbyně  (Hg).  Um  Stein- 
schönau ziemlich  häufig  (Hke). 

f  Vicia  monanthos  Desf.  Felder  zwischen  Mštětic  und  Brandeis 
und  bei  Kostomlat  (Pk).  Prag:  zwischen  Kuchelbadund  König- 
saal bei  der  Beraunbrücke,  oberhalb  Modřan  gebaut  und  ver- 
wildert; auch  bei  Karlstein  beim  Bahnhof  (Hke)! 

t  Lathyrus  nissolia  L.  Zwischen  dem  Kahlenberge  und  der 
Bahnstrecke  bei  B.  Leipa  in  vielen  Exempl.  (Wurm)!  ohne 
Zweifel  eingeschleppt. 

Lathyrus  silvestris  L.  Altbunzlau,  Chrbyně  (Hg).  Sázawathal 
bei  Sázawa  (V). 

Lathyrus  het erophyllus  L.  Leitmeritz:  am  Rabenstein  bei 
Schüttenitz  (C)!  Mileschauer,  Südseite  (C)!  Schlau:  buschige 
Kalklehne  „v  ostrově"  im  Jedomělicer  Thale  (B)! 

Lathyrus  tuberosus  L.  Noch  bei  Braunau  (M)! 

Lathyrus  palustris  L.  Elbthal:  im  Weidengesträuch  an  der  Bahn 
bei  Čelákovic,  unfern  des  Sisymbrium  sinapistrum  (V).  Sumpf- 
wiesen beim  Walde  Okrouhlík  bei  Altbunzlau,  spärlich  (Hg). 
Fasanerie  bei  Libiš,  mit  Euphorbia  palustris,  spärlich  (Pk),  Be- 
stätigung der  älteren  Presl'schen  Angabe. 

Lathyrus  niger  Bernh.  Waldthal  bei  der  Stadt  Sázawa  (V). 


6* 


84 


7. 

O  granátové  skále  táborské. 

Sepsal  prof.  Fr.  Šafránek,  předložil  prof.  K.  Kořistka  dne  26.  ledna  1883. 

(S  1  tabulkou.) 

Granátová  skála  táborská  vystupuje  jako  neveliký  balvan  na 
jihozápadním  svahu  Tábora  přímo  proti  mostu  přes  Lužnici.  Má  tvar 
klínovitý,  shora  dolů  rozšířený  a  nad  nejvyšším  vrcholem  jejím  stojí 
chrám  sv.  Jakuba.  Svisnou  čarou  obnáší  výše  její  až  k  patě  asi  20, 
šíře  asi  10  metrů,  mocnost  její  do  hloubky  však  určiti  nelze.  Zdá 
se,  že  před  časy  do  Lužnice  přímo  spadala,  byla  však  časem  vylá- 
mána a  kamene  různě  použito.  Nejpěkněji  vyjímá  se  kámen  z  ní  ve 
dlažbě  táborské.  Na  ohlazených  plochách  jeho,  jež  zvláště  po  dešti 
krásně  vynikají,  pozorovati  lze  hmotu  dvojí;  totiž  světlou  s  velikým 
množstvím  granátův  a  temnou  obyčejně  bez  granátů.  Temná  hmota 
tvoří  ve  hmotě  světlé  různě  omezené  ostrůvky.  Vyskytne-li  se  však 
v  této  temné  hmotě  tu  a  tam  nějaký  granát,  bývá  vždy  světlejším 
věnečkem  objat. 

Prohlížejíce  úlomek  skály  granátové  pouze  lupou,  shledáme,  že 
se  hmota  její  skládá  ze  živce  jednoklonného,  ze  slídy  temné  a  z  gra- 
nátův. 

Živec  jest  povahy  dvojí:  ve  hmotě  světlé  jest  hrubozrný,  kry- 
staly jeho,  šedé  nebo  namodralé,  vynikají  lesklými  plochami  štěpnými; 
ve  hmotě  temné  jest  však  vesměs  jemnozrný  a  množstvím  lístků  slídy 
pomíšený.  Granáty  objevují  se  i  makroskopicky  i  mikroskopicky. 
Větší  zrna  tvaru  mOm  a  co  O  .  202  dosahují  velikosti  až  5  cm.  v  prů- 
měru, jsou  obyčejně  dále  od  sebe  položena  a  mají  barvu  na  povrchu 
hnědou,  uvnitř  krásně  ohnivě  červenou;  průměrná  hutnost  jest  3-78. 
Zrnka  menší  mají  týž  tvar,  jsou  však  ostřeji  vyvinuta  a  mají  barvu 
světlejší,  obyčejně  višňovou.  Místy  hromadí  se  granáty  v  hnízda 
anebo  tvoří  zrnka  granátová  rovnoběžná  pásma  a  menší  shluky.  Na 
místech,  kde  jest  skála  silně  zvětralá,  objevují  se  hnízda  granátové 
hmoty  beze  všeho  zevního  tvaru  jako  ořech  ano  i  jako  pěst  veliká 
a  rozpadávají  se  malým  uhozením  v  kousky  krychlím  podobné.  Granát 
tento  jest  barvy  temně  hnědé,  krvavě  průhledný,  na  povrchu  však 
žlutohnědou  útlou  pokožkou  potažený.  Pozorování  tomuto  odpovídají 
též  průřezy  pod  drobnohledem. 


Fr. Šafránek:  Granátová  skála  táborská. 


Ad.  nat.del.  Šafránek 


Lit.Ant.Vitek.Prah«.  736-11 


85 


Průřezy  živcové  jsou  obyčejně  kruhovité  nebo  eliptické  i  poly- 
gonální,  nejvíce  osmihranné  a  šestihranné,  jakožto  podélné  průřezy 
vrostlic  karlovarských.  Jsou  z  největší  části  proniknuty  šedou  obláčko- 
vitou  hmotou,  která  je  kolkolem  obklopuje  a  nejen  trhlinami  štěp- 
nými, leč  i  ve  všech  možných  směrech  do  vnitra  jejich  vniká  a  tam 
se  různě  rozvětvuje.  I  bývá  jí  někdy  množství  takové,  že  překáží 
nejen  zkoumání  hmoty  živcové  ale  i  všech  v  ní  obsažených  vrostlic. 
Čím  jest  skála  čerstvější,  tím  jest  v  živcích  obláčkovité  hmoty  méně, 
tím  jsou  tudíž  průřezy  živcové  čistší  a  jasnější,  a  naopak;  lze  tudíž 
důvodně  souditi,  že  tvoření  se  hmoty  této  jest  již  výsledkem  větrání 
živce.  Průřezy  živcové,  ať  průhledné  ať  zakalené,  oplývají  všude  hoj- 
ností vzdušní  ch  pórů  v,  a  to  místy  tou  měrou,  že  se  jich  na  IQ  mm. 
až  600  napočísti  dá.  Velikost  i  tvar  jejich  jest  rozmanitý;  jsou  buď 
kulaté  buď  oválné  a  řadí  se  buď  v  řádky  nebo  se  kupí  v  houfce 
anebo  tvořívají  kolem  většího  póru  úhledný  věneček,  jako  očko  perlo- 
očka.  Vedle  těchto  pórův  objevují  se  ve  hmotě  živcové  roztroušená 
černá  a  neprůhledná  zrnka  různě  omezená,  z  nichž  se  některá  v  ky- 
selině chlorovodíkové  rozpouštějí  a  tudíž  magnetovci  náležejí,  kdežto 
se  ostatní  nerozpustná  zrnka  jako  železo  titanové  jeví. 

Slída  není  v  hornině  granátové  stejně  roztroušena.  Světlé  partie 
skály  jsou  buď  úplně  beze  slídy  nebo  jí  obsahují  velmi  po  skrovnu; 
kdežto  temné  partie  skály  tolik  slídy  chovají,  že  se  jí  až  na  temno 
barví.  Také  lze  říci,  že  čím  jest  hornina  hrubozrnější,  tím  méně  má 
slídy,  a  naopak.  Ačkoliv  se  slída  na  pohled  jen  jako  jediný  druh  jeví, 
má  přece  pod  drobnohledem  ráz  dvojí:  jest  totiž  žlutošedá  a  zeleno- 
hnědá. Obě  tyto  odrůdy  objevují  se  sice  velmi  hojně  pospolu,  jsou 
však  místa,  která  jedině  slídu  žlutošedou  chovají. 

Lístky  slídy  žlutošedé  objevují  se  v  obojích  průřezech,  v  příč- 
ných i  podélných;  příčné  jsou  šesterečné  nebo  oválné  a  lesklé,  po- 
délné tvoří  úzké  pásky  s  úplně  rovnoběžnými  kraji  a  jsou  zřejmě 
rovnoběžně  rýhovány.  Vynikají  silným  dichroismem  a  absorbují  světlo 
tou  měrou,  že  se  až  temnými  jeví.  Bývají  na  koncích  svých  šikmo 
nebo  kolmo  uťaty,  nebo  rozštěpeny  anebo  sahají  rovnoběžné  kraje 
jejich  daleko  přes  konce  průřezu,  čímž  tento  jako  vykrojený  bývá. 
Dotýkajíce  se  svými  kraji,  řadí  se  jednotlivé  tyto  průřezy  v  klikaté 
řádky,  nebo  se  kupí  v  snopkovité  tvary  anebo  skládají  celé  vějíře; 
z  největší  části  jsou  však  roztroušeny.  Hmota  jejich  jest  celkem 
velmi  čistá,  jen  tu  a  tam  objevují  se  v  nich  sporá  zrnka  magnetovce. 

Průřezy  slídy  zelenohnědé  jsou  mnohem  větší  a  tvoří  nepravi- 
delné hadrovité  a  na  kraji  často  rozštěpené  lístky,  které  se  zřídka 


86 


kupí  a  řadí  jako  předešlé.  Bývají  rovněž  rovnoběžně  rýhovány  a  cho- 
vají často  mezi  rýhami  sukům  podobná  místa.  Hmota  jejich  obsahuje 
dosti  často  poměrně  velká  zrnka  magnetovcová. 

Průřezy  granátův,  odpovídajíce  tvarům  svrchu  vytčeným,  jsou 
okrouhlé  nebo  šesti-  i  osmiboké.  Větší  bývají  z  pravidla  osamoceny 
a  jen  někdy  spatřujeme  dva  jedince  jednou  stranou  srostlé.  Menší 
kupí  se  pravidelně  ve  shluky  nebo  se  řadí  v  pásky,  při  čemž  bývají 
jedince  obyčejně  dle  trigonální  osy  silně  protaženy.  Čím  jsou  prů- 
řezy menší,  tím  mají  ostřejší  omezení;  větší  průřezy  jsou  skoro  vždy 
na  obvodu  rozežrány  nebo  vy  hlodány.  Barva  jest  většinou  krvavě  čer- 
vená, malé  průřezy  mají  barvu  světlejší;  jsou  však  tu  i  granáty,  jež 
v  propadajícím  světle  téměř  zcela  bezbarvými  se  jeví  a  teprve  pola- 
risovaným  světlem  se  poznávají.  Menší  průřezy  bývají  ještě  čistý, 
větší  chovají  však  hojnost  vrostlic  a  takové  nerosty,  které  zvětráním 
hmoty  granátové  byly  vznikly. 

Ku  vrostlicím  náležejí  především  černé  jehlice,  jichž  množství, 
jak  se  zdá,  s  velikostí  a  s  temnější  barvou  granátů  přibývá.  Při  slabém 
zvětšení  jsou  tenké,  vlasovité,  silným  zvětšením  jeví  se  však  jako 
sloupečky  temnohnědé  s  velmi  ostrým  okrajem  a  obyčejně  s  neurčitým 
zakončením.  Délka  jejich  jest  různá;  jsout  mnohé  až  V-j2  mm.  dlouhé, 
mnohé  však  velice  nepatrné.  Z  velké  části  bývají  rozčlánkovány  a 
jednotlivé  články  leží  buď  ve  směru  přímočarném,  buď  v  obloukovitém 
a  jsou  pak  hmotou  granátovou  stmeleny.  Skupeny  bývají  velmi 
rozmanitě;  tvoříť  úhledné  paprskovité  a  hvězdovité  shluky  nebo  se 
hromadí  v  hustá  hnízda  anebo  skládají  pravidelné  mřížování,  v  němž 
rovnoběžné  jehlice  ve  třech  směrech  se  protínajíce,  samé  rovnora- 
menné  trojúhelníky  tvoří.  Někdy  bývá  toto  mřížování  tak  husté,  že 
se  pod  drobnohledem  jediné  rýhované  ploše  podobá.  Jehlice,  jež 
mřížování  působí,  pozoroval  již  Ochatz  a  Zirkel  udává  je  za  tur- 
malín. Všude,  kdekoliv  se  tyto  jehlice  objevují,  vynikají  mezi  nimi 
přemalé  jednoklonné  ale  velmi  ostře  omezené  mikrolity ,  barvy 
temnohnědé,  jež  se  místy  ve  velikém  množství  vyskytují.  Mimo  to 
bývá  ono  mřížování  obyčejně  znečištěno  černou  práškovitou  hmotou, 
která  ve  způsobě  pásků  ve  mřížení  uložena  jest  a  toto  mnohdy  zcela 
zakaluje.  Jinde  nalézají  se  ve  hmotě  granátové  poměrně  veliká 
černá  zrna  tvaru  neurčitého,  zřídka  čtverečná  a  šesterečná;  tato 
bývají  modravě  průsvitavá,  rozpouštějí  se  v  kyselině  chlorovodíkové 
a  náležejí  tudíž  magnetovci,  ostatní  se  v  kyselině  nemění  a  jsou 
železem  titanovým.  Magnetovec  bývá  však  též  uprostřed  průřezů 
granátových  jako  přejemný  píseček  nakupen.   Větší  zrnka  magne- 


87 


tovcová  bývají  hnědě  obroubena,  což  již  patrně  ku  porušení  po- 
ukazuje. 

Poněvadž  se  granáty  vždy  pouze  ve  světlé  hmotě  skály  obje- 
vují a  poněvadž,  kdykoliv  se  vyskytnou  ve  hmotě  temné,  vždy  bílým 
věnečkem  obroubeny  bývají,  jest  domněnka  na  snadě,  že  jsou  gra- 
náty ve  skále  naší  nerosty  druhotné. 

Tomu  nasvědčuje  i  toto:  některé  temné  partie  skály  přecházejí 
s  přibývajícím  granátem  v  pásky  hmoty  granátové  ano  i  ve  větší  sku- 
piny ze  samých  zrn  granátových;  čím  více  skála  větrá,  tím  větší 
a  tím  více  granátů  se  v  ní  objevuje,  až  se  téměř  v  úplně  zvětralé 
skále  dříve  již  popsaná  hnízda  hmoty  granátové  vyskytují.  Granát 
náš  jest  hlavně  křemičitan  železnato-hlinitý,  tvoří  se  tudíž  nejspíše 
zrušením  těch  součástí  skály,  které  tytéž  prvky  v  sobě  chovají;  aspoň 
jsem  shledal,  že  tam,  kde  v  temnější  hmotě  granáty  se  nalézají, 
slída  vesměs  jest  rozežrána  a  tou  měrou  porušena,  že  rýhování  ani 
poznati  nelze. 

Větrání  skály  granátové  lze  na  třech  různých  místech  pozoro- 
vati.  Vedle  skály  na  suchu,  o  níž  právě  řeč  jest,  obdržel  jsem  též 
úlomky  vylovené  z  řeky  a  mimo  to  nalezl  jsem  tutéž  skálu  za  řekou 
pod  vesnicí  Horkami.  Z  těchto  tří  míst  jest  skála  u  mostu  poměrně 
nej čerstvější,  z  řeky  jest  již  porušenější  a  z  Horečka  jest  úplně 
zvětralá. 

Živec  přechází  známým  způsobem  vesměs  v  kaolin.  První  známka 
jeho  porušení  jest  ona  obláčkovitá  hmota  jím  pronikající.  Na  prů- 
řezech ze  skály,  v  řece  ponořené,  jest  obláčkovité  hmoty  již  tolik, 
že  obrysy  živce  téměř  ani  znáti  nejsou  a  jen  tím  vynikají,  že  jsou 
kysličníkem  železitým,  který  kolem  každého  pěknou  krvavou  obrubu 
tvoří,  označeny.  Pod  Horkami  jest  konečně  živec  úplně  v  kaolin 
přeměněn,  tak  že  se  tu  skála  nožem  snadno  krájeti  dá. 

Granát  větrá  však  rozmanitě.   Kdežto  ve  skále  na  suchu  bývá 
původcem  nových  nerostů,  přechází  tam,  kde  nan  voda  stále  působí, 
jako  v  řece  a  pod  Horkami,  v  hlínu  hydrátem  železitým  a  velmi 
drobnými  lístky  slídy  proniknutou;  tvar  granátu  se  však  úplně 
'  zachoval. 

V  jaké  hmoty  granát  přechází,  nejlépe  lze  pozorovati  po  klamo- 
tvarech.  Kysličník  železnatý,  v  granátu  obsažený,  přecházeje  půso- 
bením kyslíku  a  vody  v  hydrát  železitý,  tvoří  hlavně  na  povrchu 
krystalův  a  zrn  granátových  obal  hnědý  nebo  hnědožlutý;  mnohé 
granáty  bývají  však  v  obalu  slídovém.  Přechází  tudíž  granát  dílem 
v  hnědel  dílem  ve  slídu.   Tomu  odpovídají  i  průřezy;  porušené  gra- 


88 


náty  bývají  na  obrysech  rozežrány  a  zaměňují  nejprve  pěknou  svou 
barvu  červenou  za  barvu  pomerančovou  nebo  hnědou,  která  je  kol- 
kolem objímá  a  do  středu  všemi  možnými  trhlinami  a  puklinami  tou 
měrou  vniká,  že  z  původní  hmoty  granátové  někdy  jen  nepatrné 
proužky  zbývají.  Jiné  průřezy  bývají  objaty  kolkolem  lístky  slídy 
zelenohnědé,  které  do  vnitra  jich  se  tlačí;  místy  přecházejí  celé 
pásky  granátů  v  slídu,  jejíž  lístky  rovnoběžně  se  kladouce  v  těch 
místech  sloh  břidličnatý  způsobují.  Na  takových  místech  nezbývá 
z  granátů  bud  ani  stopy  anebo  jen  nepatrné  zbytky,  jako  na  důkaz 
přeměny  této. 

V  partiích,  kde  vody  uhličité  více  mají  přístupu,  pozorovati  lze 
granát  přeměněný  v  chlovit  nebo  v  zelený  serpentin.  Však  i  tyto  ne- 
rosty ponenáhlu  se  ruší  a  konečný  osud  skály  jest,  že  se  mění 
v  hmotu  kaolinickou  temnou  slídou  hojně  proniklou,  v  níž  tu  a  tam 
druhotné  pásky  křemenné  se  nalézají. 

Skála  granátová  nebyla  asi  dříve  tak  vztýčena  jako  nyní.  Zdá 
se,  že  byla  zdvižena  hrubozrnou  žulou,  která  také  okolní  diorit  slíd- 
natý  v  uložení  valně  porušila.  Z  okolního  kamení  jest  tudíž  diorit 
nej starší,  granátová  skála  mladší  a  žula  hrubozrná  nejmladší. 


8. 

Kritische  Übersicht  der  Ornis  Egyptens. 

Vorgetragen  von  Dr.  Johann  Palacký  am  9.  Februar  1883. 

Die  folgende  kritische  Übersicht  der  Vögel  Egyptens  nach  Shelley 
(Birds  of  Egypt),  Heuglin  (Ornis  Nordostafrikas)  und  Gray  (Handlist 
of  Birds  of  British  Museum)  beabsichtigt  vor  Allem  eine  Sichtung 
des  bereits  vorhandenen  Materials.  Es  wurden  alle  unsichern  Spec. 
ausgeschlossen,  bei  den  minder  sichern  der  Grad  der  Glaubwürdigkeit, 
bei  den  muthmasslich  versprengten  Spec.  die  Exempl.,  auf  denen  die 
Angabe  für  Egypten  beruht,  angeführt,  und  ist  hiebei  dem  Verf.  Herrn 
Pelzeln  für  die  gütige  Durchsicht  auf  Grund  der  Wiener  SammluDgen 
sehr  verbunden.  Es  dürfte  dies  zu  weiteren  Forschungen  anregen,  so 
wegen  der  zweiten  Nachtigallenart,  der  Frankoline,  Ibis  aethidopica, 
der  Meeresvögel  am  Rothen  Meere,  die  in  anderer  Beziehung  so  in- 
teressant, was  den  Standort  betrifft,  oft  unsicher  sind. 


89 


Die  Hauptmasse  ist  palearktisch  —  die  Zugvögel  in  der  Majo- 
rität, wie  es  bei  einem  schattenlosen  Küstenlande,  in  dem  nur  ein 
schmaler  Streifen  Culturlandes  am  Flusse  übrig  bleibt,  selbstver- 
ständlich ist.  Wenige  tropische  Vögel  erreichen  die  Südgränze  Egyp- 
tens, und  dies  wohl  nur  im  Sommer  (Argya,  Nectarinia,  ?  Estrelda). 
Eine  mit  dem  Nil  herabgekommene  Spec.  ist  wohl  die  Nilgans  (Che- 
nalopex  egyptiaca),  die  sonst  das  Todte  Meer  erreicht.  Wie  im  ganzen 
palearktischen  Gebiet  ist  Mangel  an  lokalen  Spec,  höchstens  Cypselus 
pallidus  —  und  der  nicht  allgemein  anerkannte  Turtur  sharpii.  Eigen- 
tümlich ist,  dass  die  Wüsten  im  Westen  den  Vögeln  unübersteiglich 
scheinen,  westafrikanische  Spec.  scheinen  zu  fehlen.  Dagegen  hat  das 
Rothe  Meer  eine  tropische  indische  Ornis  (Anous,  Phaethon,  Sula, 
Dromas)  —  das  Mittelmeer  behält  nordische  Formen  (Colymbus  septen- 
trionalis  z.  B.).  Beide  Meere  scheinen  hier  ebenso  im  Gegensatze  zu 
einander  zu  stehen,  wie  bei  den  Fischen,  wo  das  Rothe  Meer  243 
indische  Formen  (Day)  zählt. 

Die  Ornis  Egyptens. 

Die  Nummern  der  Handlist  of  Birds  inthe  Britisch  Museum  sind  mit  G.  (Gray  o. 
Hl.)  gezeichnet,  die  Nummern  Heuglins  (Ornis  Nordostafrikas)  mit  H.,  die  von 
Shelley  (Birds  of  Egypt)  mit  Sh. 

Gypaetos  barbatus  L.  (1  Gr.  200  Sh.)  H.  9. 
Vultur  cinereus  Gm.  (3  Gr.  201  Sh.)  H.  5. 

Otogyps  auricularis  Daud.  (egyptius  Temmink,  Rüppell  ==  nubicus  Sm.  6  Gr.)  5  Gr. 

202  Sh.  H.  4. 
Gyps  fulva  (Gm.)  Hl.  8.  Shelley  203.  H.  1. 
Neofron  percnopterus  L.  Hl.  21  Sh.  204  H.  7. 
Buteo  vulgaris  Bechst.  Hl.  36  Sh.  188  H.  58  (2  Ex.). 

Buteo  desertorum  Daud.  zz  cirtensis  Vaillant,  tachardus  Bprte  etc.  Hl.  39  Sh.  189 
H.  57  (3  Ex.). 

Buteo  ferox  Gm.     rufinus  Rüppell.  Hl.  42  Sh.  190  H.  56. 
Aquila  imperialis  Bechst.  Hl.  88  Sh.  194  p.  H.  25.  —  heliaca  Sav.,  mogilnik  Gm. 
(ex  Heuglin). 

Aquila  fulva  (L.)  =  chrysaetos  L.  (Hl.  87  —  H.  24)  ?  194  p.  Sh.  Unteregypten, 
selten,  Heuglin. 

Aquila  rapax  Temm.  (naevioides  Cuv.)  Hl.  89.  —  Heuglin  26. 
Aquila  clanga  Pall.  (Hl.  91.  —  Sh.  196)  Heuglin  949  a. 
Aquila  naevia  Gm.  Hl.  92.  —  Sh.  194  Heuglin  27. 
Apuila  pennata  Cuv.  Hl.  100.  —  Shelley  199  Heugl.  28. 
Aquila  bonnellii  Temm.  Hl.  99.  —  Sh.  198  Heugl.  29. 
Circaetus  gallicus  Gm.  Hl.  119  Sh.  191  H.  51. 
Pandion  haliaetus  L.  Hl.  131  Sh.  193  H.  33. 


90 


Haliaetus  albicilla  L.  Hl.  144  Sh.  192  H.  31. 
Falco  peregrinus  L.  Hl.  163  Sh.  172  H.  10. 
Falco  barbarus  L.  =  peregrinoides.  Temm.  Hl.  174.  —  H.  11. 
Falco  lanarius  Schl.  (biarmicus  Rüpp  ex  Heugl.)  Hl.  171  Sh.  174  H.  12. 
Falco  saker  Schleg.  ex  Heuglin  ?  175  Sh.  =z  babylonicus  Gurney  (Hl.  173)  Hl. 
176  Sh.  176  H.  13. 

Falco  concolor  Temm.     horus  Heuglin,  eleonorae  Heugl.  Hl.  189  Sh.  179  H.  14. 

Falco  subbuteo  L.  Hl.  180  (Sh.  ?)  H.  15.  manchmal  im  Winter. 

Falco  aesalon  Gm.  Hl.  192  Sh.  177  H.  17. 

Falco  vespertinus  L.  Hl.  213  Sh.  180  H.  20. 

Falco  tinnunculus  L.  zzrupicola  Antinori  Hl.  203  Sh.  181  H.  21. 

Falco  cenchris  Naum.  Hl.  215  Sh.  182  H.  23. 

Pernis  apivorus  L.  Hl.  237  Sh.  187  H.  62. 

Milvus  regalis  Bpte.  Hl.  243  Sh.  183  H.  63. 

Milvus  ater  Gm.  (migrans  Bodd,  aetolius  V.)  Hl.  245  —  H.  64. 

Milvus  forskalii  Gm.  (egyptius  Gm.)  Hl.  247  —  H.  65. 

Elanus  melanopterus  Daud.  zz  caeruleus  auct.  Hl.  258  Sh.  186  H.  66. 

Astur  palumbarius  L.  Hl.  268  Sh.  169  H.  37  (selten). 

Accipiter  nisus  L.  (N.  fringillarius  Hl.)  Hl.  299  Sh.  170  Hl.  41. 

Nísub  gabar  Daud.  Hl.  342  Sh.  171  (Heuglin,  bloss  von  Wadihalfa  als  Nordgränze). 

Circus  aeruginosus  L.  Hl.  356  Sh.  165  H.  68. 

Circus  cyaneus  L.  Hl.  364  Sh.  166  H.  69. 

Circus  cinerascens  Montagne  (pygargus  L.)  Hl.  369  Sh.  168  H.  70. 
Circus  swainsonii  A.  Srn.  (pallidus  Sykes  non  Hodgs  —  macrurus  Gm.)  Hl.  370  Sh. 
167  H.  71. 

Athene  noctua  Retz  (var  ?  meridionalis,  veterum)  Hl.  378  Sh.  159  H.  83. 
Bubo  maximus  Sibb.  Hl.  440  —  H.  76  (1  Ex.  Cairo). 
Bubo  ascalafus  Sav.  Hl.  455  —  H.  78  (Theben). 
Scops  zorca  Gm.zzgiu  auct.  Hl.  461  Sh.  160  H.  82. 

?  (Syrnium  aluco  L.  Hl.  500  wohl  ein  Irrthum  Savigny's)  wie  S.  funereum  nach 
1  Ex.  des  britischen  Museums  (Nyctale  temgmalmi  Hl.  554). 

Otus  vulgaris  Flemm.  Hl.  539  Sh.  161  Heuglin  72. 

Otus  brachyotus  L.  Hl.  549  (162  Sh)  Heuglin  73. 

Strix  flammea  L.  H.  558  Sh.  156  Heuglin  89. 

Caprimulgus  europeus  L.  Hl.  612  Sh.  154  H.  90. 

Caprimulgus  egyptius  Licht  H.  615  Sh.  155  H.  93  nur  im  Sommer. 

Cypselus  apus  L.  Hl.  717  Sh.  151  H.  103. 

Cypselus  melba  L.  Hl.  719  Sh.  150  H.  101. 

Cypselus  pallidus  Shelley  +  (n.  Sp.)  Sh.  152.  H.  109  bis 

Cypselus  parvus  Licht  Hl.  732  Sh.  153  H.  105. 

Hirundo  rustica  L.  Hl.  786  Heuglin  116  Sh.  79. 

Hirundo  cahirica  Licht  (rioucourii  Lav.)  Hl.  789  Sh.  80  H.  117. 

?  (Hirundo  rufula  Temm.  zz  alpestris  zz  daurica  L.  Hl.  805  H.  118.  Pall.  1  ex. 
Shelley). 

Cotyle  rupestris  Scop.  Hl.  872  Sh.  82  Hl.  122. 
Cotyle  riparia  L.  Hl.  864  Sh.  84  Hl.  126. 
Cotyle  minor  Cab.  Hl.  878  —  Hl.  129. 
Chelidon  urbica  L.  Hl.  880  —  Hl.  129. 


91 


Coracias  garrula  L.  Hl.  897  Sh.  146  Hl.  132. 

Alcedo  ispida  L.  Hl.  1151  Sh.  143  Hl.  137. 

?  (bengalensis  Gm.  Hl.  1152  nach  Shelley  2  Ex.  N.  144). 

Ceryle  rudis  L.  Hl.  1180  Sh.  145  Hl.  144. 

Merops  apiaster  L.  Hl.  1201  Sh.  147  H.  153. 

Merops  superciliosus  L.  (egyptius  Forsk  ex  Shell.  Hl.  1205)  Hl.  1204  Sh.  148 
Heuglin  154. 

Merops  viridissimus  Sw.      egyptius  Licht,  ex  Gray)  Hl.  1211  Sh.  149  H.  157. 

Upupa  epops  L.  Hl.  1250  Sh.  142  H.  164. 

Nectarinia  metallica  Licht  Hl.  1334  auch  Shelley  in  Filae. 

Tichodroma  muraria  L.  H.  2520  Sh.  69  H.  186. 

Drymoica  gracilis  Rupp.  (Sylvia  textrix  Descr.  ď  Eg.)  Hl.  2832  Sh.  48  H.  188. 
Cisticola  schoenicola  Bpte.  (?  cursitans  Frankl  Hl.  2806  ex  Heugl.)  Hl.  2805  Sh.  47 
H.  211. 

Bradypterus  cetti  Gr.  (Hl.  2954  ex  Sharp.  =  sericea  Natt.)  —  H.  216. 
Aedon  galactodes  Temm.  Hl.  2979  Sh.  30  H.  218. 

Acrocefalus  stentoreus  Hempr.  Ehr.  Hl.  2930  =  Hl.  2918  ex  Sharp.  Sh.  44.  H.  226. 
Acrocefalus  arundinaceus  (Gm.)  (Calamoherpe  a.  L.zz  streperus  V.)  Hl.  2940  Sh.  42 
H.  220. 

Acrocefalus  palustris  Bechst.  Hl.  2922  Sh.  43  H.  229. 

Acrocefalus  turdoides  L.  Hl.  2917  Sh.  45  H.  227. 

Acrocefalus  aquaticus  Lath.  Hl.  2965  Sh.  40  H.  232. 

Acrocefalus  schoenobaenus  L.  Hl.  2964  Sh.  39  H.  233. 

Acrocefalus  fluviatilis  (Potamodus  fl.)  Meyer  Hl.  2971  H.  234. 

Acrocefalus  (?  arabicus  Heuglin  Hl.  2917  a.  ?  (bloss  ex  Shelley  46). 

Acrocefalus  luscinioides  Savi  Hl.  2953  Sh.  37  H.  235. 

Acrocefalus  pallidus  Schlegel  Hl.  3044  (?)  —  H.  241. 

Calamodus  melanopogon  Temm.  Hl.  2969  Sh.  41  H.  238. 

Chloropeta  olivetorum  Gould  Hl.  3027  nur  1  Ex.  Egypten  ex  Heugl.  242. 

Hypolais  salicaria  Bpte.  (Hl.  2966  u.  Hl.  3042)  H.  243. 

Hypolais  languida  Hempr.  Ehr.  Hl.  2932  =  3046  (upcheri  Trist,  ex  Sharpe  —  3028 
elaica  Sh.)  H.  244. 

Phyllopneuste  pallida  Hemp.  sibilatrix  (Lath.)  sylvicola  Hl.  3016  —  H.  239. 

Phyllopneuste  trochilus  L.  Hl.  3032  Sh.  54  H.  245. 

Phyllopneuste  bonellii  V.  Hl.  3033  Sh.  51  H.  249. 

Phyllopneuste  rufa  Lath.  Hl.  3034  Sh.  53  H.  248. 

Phyllopneuste  eversmanni  Bpte.  Hl.  3035  nur  1  Ex.  Heuglin  24". 

Sylvia  provincialis  Gm.  undata  Bodd.  Hl.  3003  H.  244. 

Sylvia  sarda  Gould  Hl.  3004  Sh.  62  — 

Sylvia  melanocefala  Gm.  Hl.  3001  (?  =  mystacea  Ménétr.  3005,  bowmanni  3002  Ex. 

Sharpe)  —  H.  246. 
Sylvia  subalpina  Born.  Hl.  3006  Sh.  52  H.  247. 
Sylvia  cinerea  Bpte.  Hl.  3012  H.  258. 
Sylvia  curruca  Lath.  Hl.  3013  H.  250. 
Sylvia  conspicillata  G.  Hl.  3007  H.  250. 
Sylvia  hortensis  Gm.  Hl.  3025  H.  252. 
Sylvia  atricapilla  L.  3017  H.  253. 
Sylvia  ruppellii  Temm.  3019  H.  257. 


92 


Sylvia  momus  (nigricapilla  Gr.)  H.  251. 

Sylvia  orfea  Temm.  Hl.  3021  H.  251. 

Luscinia  filomela  Bpte.  izivera  Sund.  Hl.  8151  H.  282. 

?  Luscinia  major  Brehm  ?  filomela  Gould  Hl.  3152  H.  283. 

Ruticilla  phoenicura  (L.)  Hl.  3153  Sh.  27  H.  276. 

Ruticilla  tithys  Scop.  Hl.  3154  Sh.  28  H.  278. 

Ruticilla  semirufa  Hempr.  Ehr.  Hl.  3155  (?  mesoleuca  Hempr.  Hl.  3157)  Sh.  29 
H.  279. 

Erithacus  rubecula  L.  Hl.  3193  Sh.  32.  H.  280. 

Cyanecula  suecica  L.  (?  —  leucocyana  Brehm.  Hl.  3197)  Hl.  3196  Sh.  81  H.  281. 
?  (NB.  Accentor  modularis  L.  Hl.  3324  N.  33  Shelley  1  Ex.,  fehlt  nach  Heuglin). 
Saxicola  oenanthe  L.  Hl.  3205  Sh.  11  Hgl.  295. 
Saxicola  albicollis  V.  (aurita  Temm.)  Hl.  3206  Hl.  306. 

Saxicola  xanthomelaena  Hempr.  Ehr.  (libyca  H.)  Hl.  3206a  apud  Shelley  =  finschii 

Sh.  15  H.  308. 
Saxicola  stapazina  L.  (non  auct.)  Hl.  3207  Hgl.  307. 

Saxicola  eurymelaena  Hempr.  Ehr.  =r?  3207  £=  melanoleuca  Güld  ex  Sharpe  Hl. 

3218  Sh.  14  Hgl.  305. 
Saxicola  homochroa  Tristram  (Cairo)  H.  3227  Sh.  17  Hl.  291. 
Saxicola  isabellina  Ruppell  {—  saltatrix  Ménétr.  apud  Shelley)  Hl.  3216  Sh.  12 

H.  292. 

Saxicola  amfileuca  Hempr.  Ehr.  =z  ?  3206  ex  Gray.  Hl.  3219  Sh.  13  H  307. 

Saxicola  leucomela  Pall.  zrmorio  Hempr.  Hl.  3208  Sh.  20  H.  311. 

Saxicola  libanotica  Ehrenb.     finschii  Heugl.  Hl.  3220  H.  310. 

Saxicola  lugens  Licht.  Hl.  3210  (zz  erythrea  Hempr.  ex  Sharpe)  Sh.  19  H.  313. 

Saxicola  deserti  Ruppell  Hl.  3212  ex  Shelley  z=  3218.  Sh.  16  H.  314. 

?  (NB.  S.  filothamna  Tristr.  Hl.  3217  ein  Irrthum,  nach  Heuglin  nur  in  der  Sahara^ 

Palestina  ect.  zu  Hause. 
Saxicola  moesta  Licht.  Hl.  3228  (ex  Gray  —  3217)  Sh.  18  Hl.  317. 
Saxicola  monacha  Ruppell  Hl.  3252  (ex  Gr.  =  3215)  Sh.  21  H.  318. 
Saxicola  leucocefala  Brehm  (Hl.  3254  ex  Sh.  =  leucopyga  Brehm  Gr.  H.  3253 

Sh.  Ž3)  Sh.  22  H.  321. 
?  (syenitica  Heugl.  Hl.  3254a.  Hgl.  320  nicht  in  Egypten,  nur  in  Nubien  H.). 
?  gutturalis,  salina  Hgl.  ?  leucura  Gm.  Hl.  3250,  nicht  in  Egypten,  Sharpe. 
Monticola  saxatilis  L.  Hl.  3800  Sh.  9  Hgl.  333. 
Monticola  cyana  L.  Hl.  3805  Sh.  10  Hgl.  334. 
Pratincola  rubetra  L.  Hl.  3275  —  Hgl.  284. 
Pratincola  rubicola  L.  Hl.  3274  —  Hgl.  285. 
Pratincola  hemprichii  Ehr.  Hl.  3278  Hgl.  286. 
Motacilla  alba  L.  Hl.  3562  Sh.  87  H.  259. 

Motacilla  vidua  L.  (Sund,  excab.  Hl.  3565)  Sh.  88  H.  Sh.  88  H.  260. 
Motacilla  sulfurea  Bechst.  (boarula  Pen.  Gr.)  (1  ex.  Taylor  ex  Shelley)  Hl.  3592 
Sh.  89  Hl.  261. 

Motacilla  flava  L.  Hl.  3578  ex  H.?  =  melanocefala  Sh.  92  (Hl.  3579)  z=  cine- 

reocapilla  Sh.  9  (Hl.  3580)  Sh.  90,  87  H.  262. 
Motacilla  (?  capensis  L.  Hl.  3573  Sh.  90).  — 
Anthus  pratensis  L.  Hl.  3645  Sh.  94  H.  264. 
Anthus  cervinus  Pall.  Hl.  3646  Sh.  95  H.  265. 


93 


Anthus  campestris  Best.  Hl.  3635  Sh.  95  H.  268. 

Anthus  spinoletta  L.  Hl.  3614  —  H.  267. 

Anthus  raalteni  Bpte.  ?  end.  (Fajum)  Hl.  3616  277  H. 

Anthus  arboreus  Haup.  (=:  ?  trivialis  Gm.  plumatus  Mill.  Hl.  3640)  H.  266. 

Turdus  viscivorus  L.  (ex  Suez)  Hl.  3667  Sh.  1  H.  339. 

Turdus  pilaris  L.  Hl.  3673  (Zufall)  Sh.  2  H.  340. 

Turdus  musicus  L.  Hl.  3677  Sh.  3  H.  343.  1 

Turdus  merula  L.  Hl.  3697  Sh.  4  H.  347. 

Turdus  torquatus  L.  Hl.  3720  Sh.  5  H.  348. 

Pycnonotus  arsinoe  Licht.  Hl.  3925  Sh.  6  H.  359. 

Pycnonotus  xanthopygius  Hempr.  Hl.  3828  ?      3923  tristis  Müll,  z:  nigricans 

Vieill.,  vallombrosae  Bpte.  Sh.  7  H.  360.] 
Argya  acaciae  Cal.  Sfenura  a.  Hl.  4136  bei  Syene  blos  Sh.  8  H.  337. 
Oriolus  galbula  L.  Hl.  4299  Sh.  127  H.  349. 
Muscicapa  atricapilla  L.  Hl.  4821  Sh.  77  H.  376. 
Muscicapa  grisola  L.  Hl.  484  Sh.  76  H.  378. 
Muscicapa  collaris  Bechst.  Hl.  4822  —  H.  377. 
Lanius  excubitor  L.  Hl.  5927  Sh.  70  H.  420. 
Lanius  lahtora  Sykes  Hl.  5933  ex  Shelley  71  H.  425. 
Lanius  nubicus  Licht.  Hl.  5947  Sh.  73  H.  426. 
Lanius  collurio  L.  Hl.  5965  Sh.  75  H.  417. 
Lanius  minor  Gm.  Hl.  5966  Sh.  72  H.  419. 

Lanius  rufus  Briss  (Bpte.  =  senátor  L.  Hgl.  Hl.  5978  ?  auriculatus)  Sh.  74  H.  416. 

?  Pyrrhocorax  alpinus  L.  Hl.  6243  in  Egypten  nur  von  Hasselquist  erwähnt. 

Corvus  umbrinus  Sund.  Hl.  6199  Sh.  130  H.  442. 

Corvus  monedula  L.  Hl.  6230  Sh.  134  H.  436. 

Corvus  frugilegus  L.  Hl.  6201  Sh.  133  H.  437. 

Corvus  cornix  L.  Hl.  6193  Sh.  132  H.  440. 

Corvus  affinis  Rüpp.  Hl.  6197  Sh.  131  H.  441. 

Corvus  minor  Hgl.  capensis  auct.  H.  425  in  Egypten  zweifelhaft  Hl.  6209. 

Pastor  roseus  L.  Hl.  6280  Sh.  129  H.  461. 

Sturnus  vulgaris  L.  Hl.  6306  Sh.  128  H.  459. 

?  Estrelda  melanorhyncha  in  Egypten  zweifelhaft. 

Fringilla  coelebs  L.  Hl.  7166  Sh.  120  H.  545. 

Fringilla  carduelis  L.  Hl.  7171  Sh.  121  H.  546. 

Fringilla  serinus  L.  Hl.  7206  H.  562. 

Cannabina  linota  L.  Hl.  7645  H.  562. 

?  Aegiothus  rufescens  (Fr.  linaria  Temm.  H.  563). 

Pyrrhula  githaginea  Licht.  H.  7523  H.  547. 

Passer  domesticus  L.  ?  =  italiae  V.  Hl.  7269  ==  rufipectus  H.  536  7257  Hl.  H.  535. 
Passer  montanus  L.  7258  Hl.  H.  538. 

Passer  (?)  salicicola  V.  (ruppellii,  hispaniolensis)  Hl.  7260  H.  537. 
Coccothraustes  vulgaris  Pall.  Hl.  7286  1  ex.  Alexandrien  Sh. 
Emberiza  hortulana  L.  Hl.  7687  Sh.  112  H.  567. 
Emberiza  miliaria  L.  Hl.  7697  Sh.  111  H.  564. 
Emberiza  caesia  Rüpp.  7719  Sh.  113  H.  568. 

Emberiza  intermedia  Mihahelles  Hl.  7710  Selys  1  ex.  Sh.  114.  H.  572. 
Alauda  arvensis  L.  Hl.  7744  Sh.  105  H.  579. 


94 


Alauda  arborea  L.  Hl.  7760  (nur  Brehm  in  Ünteregypten)  Sh.  104  H.  583. 

Alauda  reboudia  Loche  Hl.  7751  Sh.  197  H.  598. 

Alauda  minor  Cab.  (?  =r  7751  Hgl.  Sh.  108  H.  598. 

Melanocoryfa  calandra  L.  Hl.  7780  Sh.  109  H.  577. 

Melanocoryfa  clotbey  Temm.  H.  7787  —  H.  576. 

Certhilauda  desertorum  Bpte.  Hl.  7794  Sh.  99  H.  595. 

Ammomanes  deserti  Licht,  (lusitanica  Gm).  Hl.  7808  Sh.  100  H.  585. 

Ammomanes  fraterculus  Trist.  (Asuan-Taylor)  Hl.  7809  Sh.  101  H.  587. 

Ammomanes?  arenicolor  Sund.  7812  Hl.  H.  584  a. 

Galerida  cristata  L.  Hl.  7762  Sh.  103  H.  581. 

Galerida  isabellina  Bpte.  Hl.  7767  Sh.  100  H.  583. 

Calandritis  brachydactyla  Temm.  ?  7773  Hl.  Sh.  106.  H.  596. 

Jynx  torquilla  L.  Hl.  8848  Sh.  137  H.  663. 

Cuculus  canorus  L.  HL  8985  Sh.  138.  H.  652. 

Coccystes  glandarius  L.  Hl.  9060  Sh.  139  H.  656. 

Centropus  egyptius  Gm.  =  senegalensis  L.  Hl.  8945  Hl.  8946  Sh.  141.  H.  661. 

Chrysococcyx  cupreus  H.  nur  tropisch  Sh.  140. 

Columba  oenas  L.  (im  Berliner  Museum  Hgl.)  Hl.  9241  H.  681. 

Columba  livia  Bpte.  Hl.  9231  Sh.  206  H.  682. 

Turtur  auritus  L.  Hl.  9311  Sh.  208  H.  690. 

Turtur  ?  sharpii  Shelley  209  e.  ('nach  Heuglin  =  auritus). 

Turtur?  isabellinus  Bpte.  Hl.  9322  (1  ex.  Berlin)  H.  691. 

Turtur  ?  senegalensis  (=  egyptius  ex.  Sh.)  L.  Hl.  9317  ex  Sh.  212. 

Turtur?  albiventris  Gr.  ob  hier?  Hl.  9326  H.  687. 

Pterocles  alchata  L.  Hl.  9467  H.  696. 

Pterocles  exustus  Temm.  Hl.  9469  Sh.  213  H.  697. 

Pterocles  coronatus  Licht.  Hl.  9463  H.  700. 

Pterocles?  senegalus  L.  Hl.  9470  nur  Shelley  214. 

Pterocles  ?  tricinctus  Sw.  Hl.  9459  wohl  nicht  hier. 

Pterocles  francoliuus  vulgaris  Stef.  Hl.  9680  nur  Shelley  216. 

Coturnix  communis  L.  Hl.  9705  Sh.  218  H.  720. 

Turnix  sylvatica  Desf.  Hl.  9727  Sh.  219  H.  722. 

Ammoperdix  hayi  Temm.  Hl.  9813.  Sh.  217  Syene  Hgl.  725. 

Struthio  camelus  L.  Hl.  9841  Tajům  H.  729. 

Otis  tetrax  L.  Hl.  9914  Sh.  221  H.  730. 

Otis  arabs  L.  Hl.  9922  (versprengt)  Sh.  252.  H.  735. 

Otis  hubara  Desf.  Hl.  9937  Sh.  220  H.  741. 

Oedicnemus  crepitans  Temm.  Hl.  9939  Sh.  226  H.  751. 

Cursorius  gallicus  Gm.  Hl.  10036  Sh.  225  H.  742. 

Pluvianus  egyptiacus  Hasselq.  Hl.  10035  H.  747. 

Glareola  pratiacola  L.  Hl.  10026  Sh.  223  H.  748. 

Glareola  melanoptera  Nord.  =  nordmanni  T.  nur  Sh.  224  ex  Gray  Hl.  10027  H.  749. 
Glareola?  nuchalis  Gr.  H.  750  blos  Gordon,  bei  Gray  blos  Nubien  Hl.  10028. 
Vanellus  cristatus  M.  Hl.  9950  Sh.  227  H.  734. 
Chettusia  gregaria  Pall.  Hl.  9953  Sh.  229  H.  736. 
Chettusia  flavipes  Sav.  Hl.  9956  H.  738. 

Hoplopterus  spinosus  L.  Hgl.  als  speciosus  Licht.  Hl.  9971  tectus  Bodd.  H.  742 
bei  Büppel!,  wohl  Irrthum  Hl.  9975  HL,  9969  Sh.  228  H.  760. 


95 


Squatarola  helvetica  L.  Hl.  9980  Sh.  233  (Hgl.  als  Charadrius  varius  Br.)  H.  744. 

Charadrius  apricarius  L.  (pluvialis  L.)  Hl.  9982  Sh.  231  H.  745. 

Charadrius  morinellus  L.  Hl.  9989  Sh.  234  selten  Hgl.  746. 

Charadrius  geoffroyi  Wagl.  Hl.  9993  Sh.  236  2  exempl.  Hgl.  748. 

Charadrius  mongolicus  Pall.  Hl.  9994.  Sh.  237  1  ex.  Hgl.  750. 

Charadrius  hiaticula  L.  Hl.  9998  Sh.  240  Hgl.  770. 

Charadrius  pecuarius  Temm.  Hl.  10015  Sh.  238. 

Charadrius  cantianus  Lath.  zz  alexandrinus  H.  10020  Sh.  239  Hgl.  775. 
Charadrius  tricollaris  V.  intermedius  Ménétr  ex  Shelley  zz  Filippinus  Lath.  Hl.  10000 

zz  indicus  Hgl.  241. 
Charadrius?  minor  Meyer  Shelley  242. 

Charadrius?  fluviatilis  Bechst.  Hl.  9999  Hgl.  772  am  Rothen  Meer. 

Charadrius?  asiaticus  Pall.  Sh.  235  (Hl.  9990)  nicht  bei  Hgl. 

Haematopus  ostralegus  L.  Hl.  10057  Sh.  243  Hgl.  777. 

Cinclus  interpres  L.  Hl.  10068  Hgl.  776. 

Dromas  ardeola  L.  Hl.  10237  Rothes  Meer  (?)  Hgl.  779. 

Grus  cinerea  Bechst.  Hl.  10079  Sh.  271  Hgl.  858. 

Grus  virgo  L.  Hl.  10092  Sh.  272  Hgl.  860. 

Balearia  pavonina  L.  Gr.  Hl.  10094  Sh.  276  Hgl.  861. 

Ardea  purpurea  L.  Hl.  10102  Sh.  277  Hgl.  781. 

Ardea  cinerea  L.  Hl.  10099  Hgl.  782. 

Ardea  gularis  Bose.  Hl.  11122  Suez  (Hgl.)  Hgl.  785. 

Ardea  alba  L.  Hl.  10108  Sh.  278  Hgl.  786. 

Ardea  garzetta  L.  Hl.  11113  Sh.  279  Hgl.  788. 

Ardea  bubulcus  (ibis  L.)  H.  10132  Hgl.  789. 

Ardea  minuta  L.  Hl.  10148  Sh.  283  Hgl.  791. 

Ardea  stellaris  L.  Hl.  10161  Hgl.  795. 

Ardea  nyeticorax  Lath.  Hl.  10171  Sh.  282  Hgl.  796. 

Ardea?  comata  Pall.  Hl.  10134  Shelley  281  nicht  Hgl. 

Ciconia  alba  B.  Hl.  10184  Sh.  274  Hgl.  800. 

Ciconia  nigra  L.  Hl.  10186.  Sh.  275  Hgl.  801. 

Platalea  leucerodia  L.  Hl.  10199  Sh.  273  Hgl.  807. 

Tantalus  ibis  L.  Hl.  10206  Sh.  270  Hgl.  809. 

Ibis  falcinellus  L.  HL  10204  Sh.  269  Hgl.  810. 

Ibis  aethiopica  Lath.  zz  religiosa  Sav.  Hl.  10221  1  ex.  Damiette  Hgl.  Sh.  268  nicht 

in  Egypten  (Cabanis). 
Numenius  arquata  L.  Hl.  10239  Sh.  244  Hgl.  815. 

Numenius  tenuirostris  V.  Hl.  10241  Sh.  246  1  ex.  im  Leydner  Museum  Hgl.  816. 

Numenius  phaeopus  L.  Hl.  10249  Sh.  245  Hgl.  817. 

Limosa  aegocefala  L.  Hl.  10258  Sh.  247  Hgl.  818. 

Totanus  stagnalis  Bechst.  Hl.  10266  Sh.  262  Hgl.  821. 

Totanus  ochropus  L.  Hl.  10267  Sh.  263  Hgl.  822. 

Totanus  glareola  L.  Hl.  10268  Sh.  264  Hgl.  823. 

Totanus  calidris  L.  Hl.  10273  Sh.  259  Hgl.  829. 

Totanus  fuscus  L.  Hl.  10275  Sh.  266  Hgl.  825. 

Totanus  glottis  L.  (canescens  Gm.  zz  chloropus  M.  Hl.  10276  Sh.  261  Hgl.  826. 
Tringoides  hypoleucos  L.  Hl.  10279  Sh.  265  Hgl.  827. 
Recurvirostra  avocetta  L.  Hl.  10285  Sh.  267  Hgl.  828. 


96 


Himantopus  autumnalis  Hasselq.  =s  Candidus  Bonnaterre  Hl.  10293  Sh*  266  Hlg.  829. 
Philomachus  pugnax  L.  Hl.  10299  Sh.  248  Hgl.  830. 
Tringa  platyrhyncha  Temm.  Hl.  10305  nur  Hedenborg  Hgl.  832. 
Tringa  cinclus  L.  Hl.  10310  Sh.  257  Hgl.  833. 
Tringa  minuta  Leisl  Hl.  10311  Sh.  254  Hgl.  834. 
Tringa  Temminkii  Leisl  HL  10315  Sh.  255  Hgl.  835. 
Tringa  subarquata  Leisl  Hl.  10319  Sh.  258  Hgl.  836. 
Calidris  arenaria  L.  Hl.  10324  Sh.  256  Hgl.  837. 
Gallinago  major  Gm.  Hl.  10328  Sh.  250  Hgl.  838. 
Galinago  scolopacina  Bpte.  Hl.  10329  (Sh.  251?)  Hgl.  839. 
Gallinago  gallinula  L.  Hl.  10342  Sh.  252  Hgl.  841. 
Scolopax  rusticola  L.  Hl.  10352  Sh.  249  Hgl.  842. 
Rbynchaea  capensis  L.  Hl.  10356  Damiatte,  Cairo  Hgl.  843. 
Fulica  atra  L.  Hl.  10513  (cristata  Gm.  Hl.  10521  nur  Sh.  294  Hgl.)  Sh.  293 
Hgl.  845. 

Gallinula  chloropus  L.  Hl.  10495  Sh.  290  Hgl.  847. 

Porfyrio  hyacinthinus  Temm.  Hl.  10476  —  veterum  Gm.  L.  Sh.  292  Fajum  ex 
Hgl.  850. 

Porfyrio  alleni  Thomp.  Hl.  10487  Sh.  291  (1  ex.  Lucca  M.  bei  Heuglin?)- 

Porfyrio  smaragdonotus  Temm.  Hl.  10480  Sh?  Heuglin  849  Menzalehsee. 

Ortygometra  pygmea  Naum.  Hl.  10461  Sh.  289  Hgl.  851. 

Ortygometra  porzana  L.  Hl.  10451  Sh.  288  Hgl.  854. 

Ortygometra  crex.  L.  Hl.  10450  Sh.  287  Hgl.  855. 

Rallus  aquaticus  L.  Hl.  10408  Sh.  286  Hgl.  856 

Phoenicopterus  antiquorum  Temm.  Hl.  10544  Sh.  285  Hgl.  862. 

Anser  albifrons  L.  Hl.  10565  Sh.  298  Hgl.  866. 

Chenoloper  egyptiacus  Briss.  Hl.  10557  Sh.  297  Hgl.  867. 

Bernicla  brenta  Pall.  Hl.  10575  Sh.  299  Hgl.  868. 

Cygnus  olor  Gm.  Hl.  10597  Sh.  295  Hgl.  870. 

Cygnus  musicus  Bechst.  Hl.  10600  Sh.  296  Hgl.  871. 

Vulpanser  tadorna  L.  Hl.  10618  Sh.  300  Hgl.  874. 

Casarca  rutila  Bpte.  Hl.  10621  Sh.  301  Hgl.  875. 

Mareca  penelope  L.  Hl.  10628  Sh.  308.  Hgl.  876. 

Dafila  acuta  L.  Hl.  10632  Sh.  304  Hgl.  877. 

Anas  boschas  L.  Hl.  10638  Sh.  302  Hgl.  878. 

Querquedula  circia  L.  Hl.  10656  Sh.  307  Hgl.  881. 

Nettion  crecca  L.  Hl.  10661  Sh.  306  Hgl.  882. 

Chaulelasmus  strepera  L.  Hl.  10674  Sh.  303  Hgl.  884. 

Chaulelasmus  angustirostris  Ménétr  10675  1  ex.  Alexandrien  Hgl.  885. 

Spatula  clypeata  L.  Hl.  10674  Sh.  305  Hgl.  886. 

?  Fuligula  (rufina  Pall.  Hl.  10683  nur  bei  Brehm  u.  Schlegel  Hgl.  887.) 

Fulix  cristata  Bpte  Hl.  10684  Sh.  312  Hgl.  888. 

Fulix  mařila  L.  Hl.  10686  Sh.  311  Hgl.  889. 

Fulix  ferina  L.  Hl.  10689  Sh.  310  Hgl.  890. 

Fulix  nyroca  Guld.  Hl.  10693  Sh.  309  Hgl.  891. 

?  (Bucefala  clanguia  L.  Hl.  10696  nur  bei  Brehm  ex  Hgl.  892.) 

Oidemia  fusca  L.  Hl.  10714  Sh.  314  Hgl.  893. 

Erismatura  leucocefala  Scopol.  Hl.  10718  Sh.  313  Hgl.  894. 


97 


?  (Mergus  senátor  L.  Hl.  10729  1  Ex.  im  Leydner  Museum  nicht  Shelley)  und 
Heuglin  895. 

Colymbus  septentrionalís  L,  Hl.  10738  Sh.  351  H.  896, 
Podiceps  cristatus  L.  Hl.  10739  Sh.  347  H.  897. 
Podiceps  griseigena  Bodd.  Hl.  10747  —  H.  898. 
Podiceps  nigricollis  Sund.  Hl.  10753  (Suez  Bitterseen)  899. 
Podiceps  minor  Lath.  HL  10763  Sh.  350  H.  900. 

?  (?  auritus  L.  Hl.  10751.  Quondam  Heuglin  Systems-Übersicht)  wie  subcristatus 

u.  septentrionalís. 
Pufíinus  Kuhlii  B.  HL  10832  Sh.  1  ex.  Alexandrien  HgL  901. 
Paffinus  anglorum  W.  Hl.  10834  í  ex.  Sh.  aus  Egypten  im  brit.  Museum  Hgl  902. 
Larus  marinus  L.  HL  10952.  Sh.  333  u.  338  Hgl.  906  u.  911  (~  cachinnans  Pall. 

ex  Gray. 

Larus  fuscus  L.  Hl.  10959  Sh.  334  Hgl.  907. 

I  (glaucus  Brun.)  10960  Hl.  nur  Brehm  ex.  Hgl.  908. 

Larus  auduini  Payr.  HL  10967  Hgl.  909. 

Larus  argentatus  Brun.  Hl.  10968  Sh.  336  Hgl.  910. 

Larus  ichthyaetus  Pall.  HL  10980  Cairo,  Suez  (Hgl,)  Sh.  340  Hgl.  914. 

Larus  ridibundus  L.  Hl.  10981  Sh.  342  Hgl.  915. 

Larus  melanocefalus  Temm.  (Natt.)  Hl.  10993  Sh.  332  Hgl.  916. 

Larus  minutus  Pall.  HL  11001  Sh.  341  Hgl.  917. 

Larus  gelastes  Licht.  Hl.  11007  Sh.  339  Hgl.  918. 

?  (Shelley  N.  337  auch  L.  conus  L.  Hl.  10945  —  Heuglin  widerspricht  (905). 
?  L.  leucofthalmus  Licht  (Sh.  311)  hält  Heuglin  (912)  für  einen  Irrthum. 
?  (?  Larus  subroseus,  brehmii,  capistratus  Hgl.  Übersicht.) 
Rissa  tridactyla  L.  Hl.  11017  Hgl.  919. 

Sterna  (fluviatilis  Naum  1  ex.  Rüppel  vom  Rothen  Meer  Hgl.  920  HL  11021  Sh. 
336. 

Sterna  hirundo  L.  Blas.  Hl.  11020  Sh.  327  Hgl.  921. 
?  (macroptera  Temm.  Hl.  11023.  1  ex.  Rothes  Meer)  Hgl.  922. 
Sterna  anglica  M.  (=z  nilotica  Hasselq.)  HL  11040  ex  Shelley  et  Gray,  Sh.  322  HgL 
923. 

Sterna  cantiaca  Gm.  FL  11044  Sh.  323  Hgl.  924. 

Sterna  media  Hossf.  Hl.  11047  Rothes  Meer  (von  Indien)  1  ex.  Alexandrien  Shelley 
Hgl.  925. 

Sterna  caspia  Pall.  HL  11050  Sh.  321  HgL  926. 

Sterna  bergii  Licht  (velox  Rüpp.)  Hl.  11057  Sh.  325  HgL  927. 

Sternula  minuta  (sp.  HgL  Übersicht)  L.  Hl.  11062  Sh.  327  Hgl.  928. 

Hydrochelidon  fissipes  L.  Hl.  11069  Hgl.  929. 

Hydrochelidon  nigra  L.  Hl.  11070  Hgl.  930. 

Hydrochelidon  hybrida  Pall.  Hl.  11071  Hgl.  931. 

Hydrochelidon  ?  anaesthetus  Scop.  HL  11080  Rothes  Meer  Suez  (pauayana  Lath. 

Gm.)  Hgl.  933. 
?  (rzalbigena  Licht  11077.  (Rothes  Meer)  HgL  932. 
Anous  stolidus  L.  HL  11084  Rothes  Meer  HgL  935. 
Rhynchops  flavirostris  V.  Hl.  11094  Sh.  332  Hgl.  936. 

?  (Phaethon  aethereus  L.  (HL  10695)  u.  rubricaudus  Bodd.  (HL  10698)  im  Rothen 
Meere. 


Tř. :  Matheruaticko-přírodovědecká. 


7 


98 


Sula  fiber  L,  (D.  brasiliensis  ap.  Hgl.  System.  Übersicht).  Hl.  11109  —  Rothes 

Meer  bis  Suez  Hgl.  941. 
?  (S.  cyanops  Sund.  Sh.  de  318  ?  nicht  bei  Hgl.) 
Graculus  carbo  L.  Hl.  11112  Sh.  319  Hgl.  942. 
Graculus  pygmeus  Pall.  Hl.  11142  Sh.  320  Hgl  944. 
?  (?  lucidus  Licht  Hl.  11116  bei  Tor.  (Hgl.) 
Pelecanus  onocrotalus  L.  Hl.  11151  (Edfu)  Shell.  816  Hgl.  946. 
Pelecanus  crispus  Bruch.  Hl.  11152  Sh.  315  Hgl.  945  (prius  929). 
?  (?  rufescens  Gmel  Hl.  11155  Rothes  Meer  Hgl.  947.) 

?  minor  Rüpp.  Shelley  317  (Hl.  11153)  bei  Heuglin  nur  im  Sudan  =  mitratus  Licht 
335  excl.  dub. 


9. 

O  českých  rašelinníkách  (Sphagua  bohemica). 

Přednesl  prof.  Jos.  Dědeček  23.  února  1883. 

Když  jsem  r.  1876  malé  pojednání  o  rozšíření  rašelinníků  po 
Čechách  uveřejniti  se  chystal,*)  neměl  jsem  ani  tolik  materiálu  po 
ruce,  aby  se  z  něho  o  zastoupení  těchto  mechů  u  nás  pravý  úsudek 
utvořiti  mohl,  ani  nebyla  dosavadní  literatura  té  povahy,  aby  byla 
býti  mohla  spolehlivým  rádcem,  v  jehož  průvodu  snadněji  a  bezpečně 
možným  by  bylo  v  oné  ač  na  členy  chudé  na  odrůdy  ale  velmi  bo- 
haté rodině  obeznámiti  se. 

Zásoby  tehdejší  obohaceny  od  té  doby  více  než  dvojnásobným 
počtem  pocházejícím  z  nalezišť,  jichž  získáno  dílem  sbírkami  prof. 
Dr.  v.  Leonhardi-ho  a  Dr.  K.  Knaffa  sen.,  dílem  novými  vý- 
skumy.  Vedle  prof.  Dr.  L.  Čelakovského,  jenž  mi  ze  svých  po 
Čechách  cest  již  mnohý  zvláštní  druh  mechu  k  volnému  upotřebení 
laskavě  odevzdal,  snesl  hlavní  kontingent  rašelinníků  prof.  Fr<  Si- 
tenský  z  končin,  kde  mechy  tyto  od  nepamětných  dob  již  pracují 
na  utvoření  rašeliny  horské,  totiž  z  rybničnatého  okrsku  v  obvodu 
města  Doks,  České  Lípy,  Kuřívod  a  Mimoně,  potom  z  nejzápadněj- 
šího  cípu  Krkonošského  mezi  Novým  Světem  a  severními  hranicemi 
Českými.  —  Já  sám  též  neopomenul  od  těch  dob  věnovati  i  těmto 
mechovým  rostlinám  pozornosti  bdělé,  čímž  přibylo  mi  dílem  ze  se- 
verních, dílem  z  jižních  hranic,  zvláště  ale  ze  Šumavských  íilců 


)  Prof.  Jos.  Dědeček:  Die  böhmischen  Sphagna  und  ihre  Gesellschafter.  Ab- 
hdlg.  der  k.  k.  zool.  bot.  Gesellsch.  Wien  1876. 


99 


nových  hojných  dokladů  pro  jejich  topografické  u  nás  zjištění.  —  Na 
všech  těchto  výskumech  novějších  a  na  opětném  ohlédání  sbírek  ná- 
rodního musea  zakládá  se  sepsání  této  zprávy* 

O  některých  zvláštnostech  rašelinníků. 

Mnohé  jsou  vlastnosti,  jež  chudou  rodinu  rašelinníků  nad  ostatní 
mechovité  rostliny  ve  zvláštní  skupeninu  povznášejí,  a  také  ojedinělé 
jsou  známky,  dle  nichž  jednotlivé  členy  oné  rodiny  rozeznati  možno. 
Mezi  první  náleží  svazčité  uspořádání  dvojího  druhu  jejich  větví, 
rozličná  tvářnost  i  ústrojnosť  listů  lodyžních  naproti  větevním,  při 
listech  dále  jejich  dvojtvárnost  pletiva  i  jeho  porovitost  ve  spolku 
se  spirálními  sraženinami.  Tobolka  jejich  vztýčena  na  zvláštním 
pseudopodiu,  postrádajíc  peristomu  a  mrštníků,  nikoliv  ale  víčka, 
středního  sloupečku  a  čepičky,  vyniká  dvojími  výtrusy,  většími  te- 
traedrickými  a  klíčení  schopnými  t.  zv.  makrosporami  a  menšími 
polyedrickými  mikrosporami,  jichž  účel  ale  dosud  neznámý. 

Ku  vlastnostem  druhým  specificky  důležitým  náleží  hlavně  po- 
vaha lodyhy  a  obojího  druhu  listů.  Již  Bridel  ve  své  bryologii 
z  r.  1826  přihlížel  ku  tvaru  listů  větevních,  jako  vytknul  C.  Müller 
v  Synopsis  muscorum  z  r.  1848  přítomnost  nebo  nedostatek  sraženin 
v  pletivu  listovém  za  přední  kriterium  při  třídění  rašelinníků.  Také 
L.  Piré  (Le  Sphaignes  de  la  floře  de  Belgique  1867)  důvěřoval  příliš 
objevování  se  vláknitých  sraženin  v  listovém  pletivu,  ač  zároveň  vším 
právem  důležitost  téže  okolnosti  při  korních  buňkách  větevních  byl 
seznal.  Podobně  poznali  záhy  i  jiní  autorové,  že  u  této  obmezené 
rodiny  mechů  více  třeba  jest  přihlížeti  ku  ústrojům  vegetativním 
než  ku  poměrům  pohlavním,  ač  se  těmto  v  některých  případech  dů- 
ležitého rozhodujícího  momentu  upříti  nesmí.  Tím  směrem  řídil  se 
Wilson  (1855)  i  C.  Hartmann  (1861),  anť  první  zakončení  listů 
větevních,  druhý  zase  lodyžních  nemalé  váhy  přisuzoval.  Podobně 
i  Schliephacke  i  Russow  (1865)  přidělili  poměrům  listů  vě- 
tevních rozhodujícího  místa,  ale  okem  nej opatrnějším  skoumali  ra- 
šelinníky  Evropské  —  arci  že  nikoliv  bez  upotřebení  pracně  sbudo- 
vané  starší  literatury,  W.  Ph.  Schimper  a  posléze  C.  Warnstorf. 

U  obou  —  a  také  částečně  i  u  Klinggraeffa  1872,  jenž  tedy 
Schimperovo  dílo  druhé :  Synopsis  Muscorum  europaeorum  1876  znáti 
nemohl  a  který  nešťastnou  náhodou  i  barvě  rašelinníků  příliš  důvě- 
řoval, —  nezůstává  nepovšimnutou  pokožka  lodyhy  a  barva  jejího 
tkaniva  dřevního,  ani  jimi  nepodceňován  zvláštní  kraj  listů  obojích, 
ani  větevních  ani  —  a  na  tom  nejvíce  záleží  —  kraj  listů  lodyžních. 

7* 


100 


Že  tvářnost  obou  těchto  ústrojů  veliké  jest  důležitosti  speci- 
fické, poznáme  níže  obšírněji;  přes  to  ale  zmiňujeme  se  o  těchto  po- 
měrech napřed  několika  slovy  zvláště. 

Pletivo  korní  (stratům  corticale)  může  rozhod  o  vati  při  určování 
druhů  příbuzných  trojím  spůsobem.  Na  prvním  místě  svou  barvou, 
kteráž  ale  co  na  první  pohled  zřejmý  znak  s  koloritem  podloženého 
dřeva  pomíchati  se  nesmí,  a  jížto  dle  dosavadních  zkušeností  jen 
při  některých  druzích  důvěřovati  se  může.  Prospívá  též  časem  i  ne- 
gativní její  vlastnost,  jako  na  př.  při  Sphagnum  variabile 
Warnstorff  (kteréž  někdy  se  S p h.  acutifolium  Ehrh.  o  zevní  tvář- 
nost zápasí),  kde  korní  pletivo  nikdy  není  —  jak  časem  u  tohoto  — 
růžové. 

Více  než  tato  první  rozhoduje  v  některých  záhadách  druhá 
vlastnost  pletiva  korního,  množství  vrstev,  z  nichž  složeno,  se  týka- 
jící. Tohoto  rozdílu  použiti  ale  možno  pouze  na  základě  dobrých 
řezů.  což  při  tuhosti  podloženého  tkaniva  dřevního  a  snadné  poru- 
šitelnosti korních  vrstev  jednak  zdlouhavou,  jednak  také  jen  při  jisté 
dovednosti  spolehlivou  pomůckou,  kterou  ku  potěše  badatelů  jinými 
ještě  znaky  podporovati  můžeme  a  musíme. 

Mezi  znaky  tyto  výpomocné  nenáleží  takou  měrou  tvar  a  po- 
měrná velikost  svrchní  vrstvy  korního  pletiva,  ač  bystrému  pozoro- 
vateli i  ony  mohou  býti  dobrým  vodítkem,  jakou  měrou  spolehlivým 
stává  se  tu  vůdcem  přítomnost  nebo  nedostatek  předně  spirálních 
sraženin  a  za  druhé  průduchů.  —  Sraženiny  vyznačují  lodyhy  i  větve 
pouze  u  Sph.  cymbifolium,  a  musím  vyznati,  že  i  při  tomto,  od 
jiných  všech  druhů  obyčejně  nápadným  tvarem  se  lišícím  mechu,  ona 
známka  rozhodla  v  jeho  prospěch  všude  tam,  kdy  objevil  se  bud 
ve  formě  chabé,  nebo  příliš  řídkolisté  a  chudovětvé  nebo  ve  tvaru 
bizarrním  a  takovém,  že  nijaké  ani  zdánlivé  příbuznosti  ku  typické 
formě  neprozrazoval. 

Také  průduchy  (pory)  nejsou  obecným  zjevem  u  rašelinníků, 
anat  větší  část  jejich  druhů  v  pletivu  korním,  —  nikoliv  ale  ve  tka- 
nivu  listovém  —  jich  postrádá.  Porami  vyznačuje  se  vždy  lodyha 
u  Sph.  cymbifolium  Hedw.,  u  Sph.  Girgensohnii  Russow 
a  u  Sph.  fimbriatum  Wils.,  velmi  pořídku  objevují  se  též  u  Sph. 
acutifolium  Ehrh.  —  Sph.  rigidum  Schpr.,  nemajíc  v  pletivu 
lodyhy  pory  žádné,  vyvinuje  jich  zase  mnoho  v  povrchním  pletivu 
svých  větví. 

U  Sph.  cymbifolium  netřeba  spoléhati  na  přítomnost  prů- 
duchů, ačkoliv  se  tyto  pro  svou  značnosť  a  přesnou  obmezenosť  sotva 


101 


přehlídnouti  mohou,  poněvadž  se  tento  druh  nápadnými  sraženinami 
v  korním  tkanivu  bez  obtíží  prozrazuje.  Také  Sph.  rigidum  ne- 
liší se  snad  pouhou  přítomností  průduchu  na  povrchu  svých  větví, 
stávajíc  se  buď  již  svou  tvářností  nebo  spolehlivými  drobnohlednými 
známkami  proti  ostatním  dobře  obmezeným  druhem.  Jinak  to  ale 
u  Sph.  Girgensohnii  a  Sph.  fimbriatum,  kde  na  rozeznání 
průduchů  často  spolehlivé  určení  závisí;  ne  v  případech,  kde  by  se 
mezi  oběma  těmito  druhy  rozhodnouti  mělo,  poněvadž  při  porovitosti 
jejich  korního  pletiva  známky  jiné,  jako  na  př.  tvar  zakončení  listo- 
vého mezi  nimi  přesné  hranice  tvoří,  ale  kdy  jedná  se  o  rozhod- 
nutí mezi  Sph.  fimbriatum  a  příbuzným  Sph.  Lindbergii 
Schpr.,  jemuž  průduchy  korní  scházejí.  —  Připomenouti  se 
ale  musí,  že  u  zmíněných  druhů  ohraničení  porů,  které  co  kruh 
nebo  elipsa  se  jeví,  nebývá  vždy  k  našemu  přání  dosti  ostré.  Ano, 
stává  se  též  zhusta,  že  při  prvním  nazírání  na  část  sloupnuté  po- 
kožky průduchů  vůbec  žádných  nevidíme  (jako  nás  rázem  překva- 
puje jejich  ostrá  kontura  u  S.  cymbifolium),  a  že  po  nějakou 
vteřinu  oko  uvykati  musíme  na  rozměry  ostatních  blan,  než  se  mu 
posléze  i  slabounké  ohraničení  průduchů,  které  málokterou  buňku 
vynechávají,  objevuje.  Dále  poznamenati  třeba,  že  se  pory  nalézají 
vždy  blíže  příčných  stěn,  a  to  skoro  u  nich  v  buňkách  Sph.  Gir- 
gensohnii, dále  od  nich  u  Sph.  fimbriatum,  —  a  že  objevují 
se  pravidlem  po  jedné  v  každé  delší  buňce  (v  krátkých,  a  těch  jen 
porůznu,  i  scházívají).  U  Sph.  fimbriatum  bývají  odchylkou  i  dva 
pory  v  buňce  jedné,  a  tu  stojí  jedna  na  obvyklém  místě  nedaleko 
jedné  příčné  stěny,  druhá  ale  ve  větší  vzdálenosti  od  stěny  druhé, 
asi  ve  třetině  délky  buňky  celé. 

Záhadným  úkazem  jest  vyskytování  se  průduchů  u  Sph.  acu- 
tifolium,  o  nichž  jako  jen  odchylkou  se  tam  objevujících  již  také 
Schimper  ve  své  Synopsis  z  r.  1876  se  zmiňuje.  A  to  tím  záhadnější, 
poněvadž  tento  druh,  co  do  bohatství  na  formy  pravý  to  proteus 
mezi  ostatními,  často  nejen  habitu elně  ale  zejména  i  tvarem  svých 
lodyžních  listů  i  jejich  pletivem  na  Sph.  Girgensohnii  příliš  na- 
léhavě připomíná.  Není  to  snad  následek  descendence,  která,  jak 
zdá  se,  také  počet  druhů  rašelinníků  v  rozličných  spisech  též  pod 
rozličným  číslem  klásti  svádí? 

Mezi  nejspolehlivější  kriteria  rašelinníků  náleží  pletivo  listů 
lodyžních,  při  němž  nejen  poměrnou  jeho  velikost  či  světlost  (lumen) 
jednotlivých  buněk  ale  i  obsah  jejich  na  váhu  klásti  se  musí. 


iÖ2 


Ačkoliv  jest  u  rašelinníků  pravidlem,  že  se  listy  jejich  ze  dvo- 
jího pletiva  skládají,  totiž  z  buněk  čirých  (hyalinních)  větších  a  buněk 
zelení  znamenaných  menších,  a  že  jednu  větší  buňku  čirou 
více  zelených  buněk  vroubí,  odchylují  se  od  tohoto  obyčeje, 
jejž  v  listech  větevních  obecně  zachovávají,  v  listech  lodyžních  mnohé 
druhy  nápadně.  Zejména  u  S.  squarrosum,  S.  Lindbergii, 
S.  Girgensohnii  a  S.  fimbriatum  jeví  se  býti  pletivo  hyalinní 
složitějším  v  tom  směru,  že  ne  jedna  ale  častěji  dvě,  tři,  nebo  i  více 
jich  jednou  společnou  obrubou  buněk  zelených  vroubeno  bývá.  Úkaz 
tento,  na  nějž  také  již  Schimper  ve  své  Synopsis  muscorum 
z  r.  1876  tu  a  tam  při  popisování  váhu  kladl,  vysvětluji  si  tím,  že 
v  jedné  buňce  čiré  objevila  se  znenáhla  bud  jedna  přepážka,  kterouž 
tedy  ona  ve  dvě  buňky  se  rozdělila,  aneb  takovýchto  přihrádek  po- 
zději i  více,  čímž  ty  Schimperem  nazvané  buňky  dělené  (bi-  tri- 
partitae),  nebo  jak  je  jinde  i  „septatae"  čili  přepažované  nazývá, 
povstaly. 

Směr  i  počet  přepážek  jest  libovolný  a  i  v  jednom  listu  téhož 
druhu  nestálý.  Celkem  ale  převládá  u  buněk  spodině  listů  bližších 
a  také  směrem  osy  listové  prodloužených  směr  podélný,  u  buněk 
koncových  a  u  jmenovaných  druhů  zejména  široce  kosočtvereČných 
směr  příčný.  Ano,  někdy  objevují  se  v  jedné  z  širších  buněk  ve  3  neb 
4  jiné  rozdělených,  oba  směry  zároveň;  někdy  zase,  a  to  zejména 
u  S.  fimbriatum  v  koncových  buňkách  i  více  přepážek  příčných 
směru  téhož. 

Samo  sebou  se  rozumí,  že  na  počtu  přepážek  závisí  i  počet 
buněk  jednu  „složenou"  hyalinní  skládajících.  Nej obecnějšími  jsou 
buňky  dvojdílné,  méně  často  3 — 4dílné  a  vzácnější  odchylkou,  zvláště 
v  listech  od  S.  fimbriatum  pozorovanou,  5 — 8dílné.  Kde  přepážky 
objevují  se  v  čirých  buňkách  velkých,  nekladou  pozorování  žádných 
překážek,  ale  v  pletivu  úzkém  a  táhlém  jsou  při  rozeznávání  zvláště 
zeleňových  buněk,  jichž  chlorofyll  zejména  v  doleních  končinách 
listů  dílem  vybledne,  dílem  jen  řicřounce  jest  rozdělen,  na  velkou  zá- 
vadu. Naskytuje  se  to  v  případu,  kde  se  má  urči  ti  rozměr  obruby 
(limbus)  listové. 

Obruba  jest  ne  tak  u  listů  větevních  jako  u  lodyžních  velmi 
rozhodujícím  znakem.  Vyrozumíváme  tím  jménem  zvláště  úzké  a  táhlé 
tkanivo  po  kraji  listu  rozložené  a  u  rozličných  druhů  také  nestejně 
širokou  část  plochy  listové  s  ostatním  pletivem  skládající.  U  vě- 
tevních listů  různí  se  obruba  co  úzká  čirá  páska  velmi  nápadně  od 
sousedního  jednak  zeleného  jednak  sraženinami  i  porami  ozdobeného 


103 


pletiva  čirého  a  širokého.  Ani  u  S.  Lindbergii  Schpr.  není  obruba 
větevních  listů  tak  nápadně  širokou,  jakou  by  se  dle  udání  Warns- 
torfa  býti  zdála,  dosahujíc  šířky  nejvýše  šesti  buněk.  Ne  tak  zřetelnou 
jest  hranice  mezi  obrubou  a  ostatním  pletivem  u  listů  lodyžních, 
obzvláště  v  jejich  dolení  části,  kdežto  konec  listů  v  úzkobuněčný 
kraj  a  šírobuněčné  ostatní  pletivo  nápadněji  rozlišovati  se  může. 
Přesnou  hranici  mezi  obrubou  a  pletivem  ostatním  stanoviti  můžeme 
jen  u  takových  listů  lodyžních,  jichž  buňky  s  obrubou  se  stýkající 
buď  sraženinami  nebo  porami  se  vyznačují,  aneb  kde  se  nápadnější 
světlostí  či  šířkou  od  úzkobuněčného  kraje  různí,  posléze  i  tam,  kde 
zeleňové  buňky  menším  rozměrem  a  barvou  i  od  hyalinních  i  od 
obrubových  zřetelně  rozeznati  možno. 

Zcela  zřetelnou  a  slabou,  sotva  na  čtyři  buňky  širokou  obrubu 
nacházíme  pouze  u  S.  molle  Sulliv.  a  uS.  teres  Ängstr.  U  tohoto 
jest  ale  veškeré  ostatní  spodinové  pletivo  u  porovnání  s  ostatními 
druhy  mnohem  užší,  nač  při  vyměřování  šířky  obruby  s  veškerou 
opatrností  hleděti  jest.  Zcela  neobroubenými  jsou  lodyžní  listy 
u  S.  cymbifolium  Hedw.  U  všech  ostatních  druhů  domácích  jest 
obruba  zejména  ku  spodině  listové  nápadně  rozšířena.  —  Pouze  velko- 
listé  formy  od  S.  cavifolium  Warnstorf  odchylují  se  od  toho  pra- 
vidla a  od  drobnolistých  jeho  forem,  neboť  i  při  oněch  pozorovati 
dole  na  3 — 5  buněk  zšíří  úzkou  obrubu  kolem  ostatního  až  ku  spo- 
dině sraženinami  závitkovitými  ozdobeného  pletiva.  —  Je-li  obruba 
širokou,  tu  právě  počítají  se  mezi  její  pletivo  i  takové  široké  buňky 
hyalinní,  které  hojnými  podélnými  přepážkami  byvše  roz- 
děleny, svou  šířkou  potom  ani  proti  zeleňovým  ani  proti 
krajním  obrubovým  buňkám  nijakž  nevynikají.  V  případech 
těchto  zůstává  pak  zcela  uprostřed  po  délce  listové  několik  nepře- 
pažených  širších  buněk,  které  až  ku  spodině  listu  se  táhnou  a  od 
nichž  k  oběma  krajům  pletivo  obruby  rozkládati  se  počíná,  vždy 
šikmo  ke  krajům  na  šířce  ubývající.  Pouze  u  S.  rigidum  táhne  se 
širší  obruba  a  stejně  široká  po  celé  délce  listu.  Poněvadž  ale  listy 
tyto  k  nejmenším  všech  náležejí,  zdá  se  býti  obruba  jejich,  na  6  až 
9  buněk  široká,  přece  uzounkou,  jest  ale  od  ostatního,  obyčejně  sra- 
ženinami neb  i  sporými  porami  vyplněného,  širšího  a  asi  na  14  buněk 
zšíří  rozloženého  pletiva  zřetelně  obmezena. 

Krajní  buňky  obruby  nebo  zakončení  listového  vystupují  časem 
v  podobě  brv  nebo  třásní  přes  okraj  listu.  Není-li  zakončení  listů 
zubaté,  jest  třásnité  a  u  S.  fimbriatum  jest  docela  i  kraj  listu 
hluboko  blíže  ku  spodině  dlouhými  třásněmi  obrostlým,  I  široce  za- 


104 


okrouhlený  konec  listů  u  S.  Girgensohnii  a  u  mnohé  formy  od 
S.  acutifolium,  dále  zaokrouhlené  konce  listů  uS.  teres  a  široce 
uťaté  u  S.  Lindbergii,  ty  a  časem  i  jiné  druhy  mají  po  kraji 
v  uzounká  vlákna  prodloužené  aneb  tam,  kde  stěny  byly 
slabší  ve  třepení  i  protrhané  buňky,  jimž  u  druhů  vytčených 
také  nemalé  pozornosti  věnovati  musíme.  —  Že  by  ale  u  S.  rigidum 
Schpr.  listy  lodyžní  po  celém  kraji  brvitými  byly,  jak  Warns- 
torf  ve  spisu  „Die  europäischen  Torfmoose"  1881  pag.  97  udává, 
toho  ani  u  forem  již  habituelně  nápadných  shledáno  nebylo.  Pravda 
sice,  že  konec  listů  oněch  asi  do  třetiny  délky  třepením  obložen, 
a  že  i  konce  buněk  obrubu  skládajících  tu  a  tam  co  krátké  zoubky 
vystupují,  ale  té  podoby,  která  by  jim  jména  brv  přivlastniti  mohla, 
na  materiálu  ohledávaném  naprosto  pozorováno  nebylo.  Také  Schim- 
per  ve  své  „Synopsis"  o  podobné  vlastnosti  se  nezmiňuje. 

Že  by  se  u  rašelinníků  rozličnému  zbarvení  do  růžová,  fijalova 
a  j.  nemělo  přikládati  žádné  specifické  důležitosti,  domníval  jsem  se 
již  před  devíti  lety,  a  ztvrdil  by  to  každý  sběratel,  jenž  vídá,  že  trsy 
na  suchém  a  výslunném  stanovisku  rostoucí  náchylnými  bývají  k  zbar- 
vení do  růžová,  části  těchže  trsů  ale  do  vlhka  ponořené  aneb  pod 
vodou  rostoucí  že  v  barvy  zelené  vždy  se  odívají.  Tuto  domněnku 
nesdílí  ale  v.  Klinggraeff,  jenž  v  pojednání:  „Beschreibung  der 
in  Preussen  gefundenen  Arten  und  Varietaeten  der  Gattung  Sphagnum" 
Königsberg  1872.  zbarvení  listů  pro  každý  druh  za  velmi  značnou 
známku  uvádí,  a  na  př.  S.  fuscum  Klinggraeff,  jež  po  něm  Schimper 
již  jen  co  var.  od  acutifolium  uvedl,  zejména  na  barvitosti  za 
samostatný  druh  odporučil.  —  Také  Warnstorf  připisuje  barvě 
rašelinníků  důležitosti  jen  podřízené  a  nejvýše  pouze  při  tvoření  va- 
riet jakési  platnosti  si  zjednávající. 

Na  přítomnosti  porů  a  sraženin,  z  nichž  často  spirální  i  kru- 
hovité v  jednom  listu  se  spatřují,  jen  někdy  možno  si  zakládati. 
U  porů  třeba  jest  porovnávati  jejich  velikost  (ač,  jsou-li  vůbec  v  lo- 
dyžních  listech  vyvinuty)  i  jejich  počet  v  jednotlivých  buňkách,  ať 
již  v  listech  lodyžní ch  nebo  větevních.  Zvláště  Sphagnum  cavi- 
folium  Warnstorf  vyniká  hustě  vedle  sebe  seřaděnými  a  v  řady 
perlovým  šňůrám  podobné  urovnanými  pory  v  listech  větevních.  — 
Na  přítomnost  sraženin  v  tkanivu  lodyžních  listů  nemožno  se  spo- 
léhati,  poněvadž  se  mimo  S.  Girgensohnii  a  teres  u  každého 
jiného  z  devíti  druhů  sraženiny  často  až  ke  spodině  listů  vyskytovati 
mohou. 


105 


Rovněž  nespolehlivým  znakem  jest  umístění  ústrojů  pohlavních. 
Že  zárodečníky  nikoliv  na  konci  lodyhy  ale  na  pobočních  větvích  po- 
vstávají a  tedy  axillárními  (na  konci  větví)  jsou,  jest  věcí  patrnou, 
a  naše  domácí  sbírky  z  mnohých  stanovisk  toho  dokládají.  Budovati 
ale  systém  rašelinníků  na  jedno-  nebo  dvojdomosti  pohlavní  proto 
již  radno  není,  poněvadž  tyto  rostliny  právě  v  oné  době  v  nejbuj- 
nějším  vývinu  pohlavním  se  nalézají,  kdy  pro  sněhy  a  mrazy  žádný 
pozorovatel  do  přírody  vycházeti  nemůže;  z  jara  ale  a  v  létě  jsou 
známky  zvláště  po  pelatkách  častěji  odstraněny  již  tak,  že  i  jedno- 
domý  druh  za  dvoudomý  mylně  by  považován  býti  mohl. 

Návrh  (klíč)  k  určování  domácích  rašelinníků. 

A.  Pokožka  lodyhy  s  porami. 

1.  Buňky  pokožní  se  závitkovými  sraženinami  a  velkými 
porami   .    .    .    S.  cymby foliům. 

2.  Buňky  pokož.  bez  sraženin,  s  porami  někdy  slabě  ohra- 
ničenými. 

a)  Lodyžní  listy  jazykovité,  na  zaokrouhleném  konci  třá- 
sni té,  bez  sraženin  a  porů  .    .    .    .    S.  Girgensohnii. 

b)  Lodyžní  listy  skoro  po  celém  kraji  dlouze  třásnité  j.  j. 
před   S.  fimbriatum. 

B.  Pokožka  lodyhy  bez  porů. 

1.  Listy  lodyžní  na  konci  nej širší  nebo  velké,  jazykovité. 

a)  Listy  na  konci  nej  širší,  tu  široce  uťaté  a  dlouže  třá- 
snité, s  obrubou  širokou;  často  se  spirálními  sraže- 
ninami  S.  Lindbergii. 

b)  Listy  jazykovité,  na  okrouhlém  konci  třásnité,  s  ob- 
rubou úzkou;  bez  sraženin    .    .    .    S.  teres. 

2.  Listy  lodyžní  u  spodiny  nebo  uprostřed  nejširší;  sraženiny 
zřetelné  neb  žádné. 

a)  Listy  uprostřed  nejširší,  na  konci  zubaté.  Obruba 
uzounká   .    .    .    „    .    *   .    .    .    ,   S.  molle. 

b)  Listy  u  spodiny  nejširší,  na  konci  více  méně  súženém 
zubaté  neb  třásnité. 

a)  Obruba  úzká. 
*)  Listy  pouze  na  konci  třásnité  nebo  zubaté,  někdy 
velké,  někdy  malé,  častěji  prohnuté  s  krajem  ohrnutým 

S.  cavifolium. 
**)  Listy  malinké,  as  do  %  od  konce  drobně  třásnité 
a  ploché  .    «    .    .       .    .    ♦    .    *    S.  rigid  um. 
ß)  Obruba  ku  spodině  nápadně  rozšířená. 


106 


*)  Listy  lodyžní  nápadně  velké  a  četné.  Listy  větevní 
řídké,  prohnuté  a  daleko  od  konce  po  kraji  ohrnuté.  Rost- 
lina nejdrobnější  S.  m  o  Hus  cum. 

**)  Listy  lodyžní  řídce  rozložené.    Listy  větevní  jen  na 
konci  ohrnuté. 

f)  Listy  větevní  z  čeřené,  obyčejně  velmi  dlouhé  až 
čárkovité.  Pokožka  lodyhy  1— 2vrstevná,  úzkobuněčná, 
stěny  buněčné  stloustlé  .    .   .   .   S.  variabile. 

tf )  Listy  větevní  kraje  rovného',  leda  s  koncem  zpět 
ohnutým,  ne-li  k  lodyze  přitlačeným.  Pokožka  3— 4vrstevná, 
šírobuněčná,  stěny  buň.  tenké.  (Zřídka  jako  u  A  po- 
rovitá)  ♦   .   .   .    S.  acutifolium. 

1.  Sphagnum  cyrnbifolium  (Ehrh.J  Hedvo.  (1782)  rozšířil. 
Rašelinník  tupolistý.*) 

Z  nižin  až  na  hory  rozšířený  v  rozličných  tvarech. 

Var.  1.  vulgare  (Michx.)  Warnst.  —  Dle  mohutnosti  lodyh, 
dle  délky  a  sblížení  větví  jakož  i  po  barvě  nebo  docela  vlastnostech 
anatomických  rozeznává  Warnstorf  osmero  forem,  jichž  určování  jako 
u  podobných  odchýlek  jiných  druhů  nevěnoval  jsem  zvláštní  píle,  maje 
to  pevné  přesvědčení,  že  postrádají  oné  nezbytné  vlastnosti,  jež  stálostí 
se  zove,  a  která  by  na  př.  některé  krátkovětvé  a  husto trsé  formě,  jako 
jest  S.  cyrnbifolium  var.  vulgare  congestum  Schpr.  zcela 
nebránila  přejiti  ve  tvar  štíhlejší,  dlouho-  a  řídkovětvý,  jakýmž  jest 
S.  cyrnbifolium  ß)  brachy  cla  dum  Warnst;  y)  pycnocladum 
C.  Müller;  ó)  lax  um  Warnst,  a  většina  jiných,  kdyby  se  dostaly 
do  ústředí  stále  mokrého.  —  Tu  a  u  všech  rašelinníků  platí  zkušenost : 
čím  sušší  lokalita,  tím  zakrsalejší  —  a  čím  vlhčí,  tím  štíhlejší  každá 
forma.  Tomuto  u  rostlin  všeobecnému  zákonu  ani  mechovitá  rostlina 
nemůže  se  protiviti. 

Odrůda  nej obecnější  ve  všech  vertikálních  polohách.  —  Motoly 
u  Prahy  nad  rybníkem  (Děd.).  —  Západní  konec  Úvalského  lesa  směrem 
ku  Běchovicům  (Děd.).  —  Všetaty  u  Neratovic  (Sitenský).  —  Kačina 
u  Kutných  hor  (Peyl).  —  Královice  dolní  (Děd.).  —  Ronov  (Peyl). 
Sušické  lesy  (Peyl).  -—  Nasavrky  (Čeněk).  —  Černý  Kostelec  (Tuček). 
Blaník  (Děd.).  —  Počátky  a  u  Tábora  (Bauše).  —  Veselí  (Sit.).  — 
Tučapy  (Pohl).  —  Hůrky  a  j.  u  Písku  (Děd.).  —  Strážské  lesy  (v. 


*)  Dle  větevních  listů  taktéž  u  Preala  pojmenovaný. 


107 


Leonhardi).  —  České  Vrbny  u  Budějovic  (Děd.).  —  Blánský  vrch 
(Děd.).  —  Šumava:  na  hoře  sv.  Tomáše,  Fišer-a  Ahornfilz  u  Prášil 
a  svah  Špičáku  u  Eisensteinu  (Děd.).  —  Tepelský  klášter  (Konrád). 
Teplice  (Winkler).  —  Litoměřice  (Müller).  —  Č.  Kamenice  (Hrabal). 
Okolí  Č.  Lípy,  Doks,  Mimoně,  Bezděze,  Kuřívod,  Bělé,  Vartenberku 
a  Č.  Dubu  vůbec  u  všech  rybníků  (Sit.).  —  Kurovodice  u  Mnich. 
Hradiště  blíže  Olšiny  (Děd.).  —  Turnov:  v  lesích  Valdštejnských, 
Hruboskalských  a  Rotštejnských  (Děd.).  —  Jičín  na  Lorettě  (Sit.).  — 
Ještědské  hory  (Děd.).  —  Okolí  Liberce  (Siegmund).  —  V  Jizerských 
horách  (Limpricht).  —  Na  mnohých  místech  severně  Harrachovic 
v  Krkonoších  (Sit).  —  Labská  louka  (Děd.  a  j.).  —  Co  S.  helve- 
ticum  z  Krkonoš  (Weitenweber).  —  Hradec  Králové  (Veselský).  — 
Abršpach  (Děd.).  —  Rokytnice  (Weiss).  —  Králický  Sněžník  (Bayer) 
Okolí  Králíků  (Děd.). 

Var  2.  papillosum  (Lindberg  spec).  —  Na  Velké  Jizerské 
louce  r.  1867  objevil  Gust.  Limpricht;  severovýchodně  Tafelfichte 
r.  1873  Schumann. 

Var  3.  Austini  (Sulliv.  spec).  —  Mezi  Flinsberkem  a  Schwarz- 
bachem severovýchodně  Tafelfichte  u  paty  Jizerských  hor  r.  1873 
spolu  s  var.  papillosum  nalezl  Dr.  Schumann. 

2.  Sphagnum  Girgensohnii  Russow  1865.  —  E.  dlouhovětvý.*) 
(S.  fimbriatum  var.  strictum  Lindb.). 

Význačný  pro  subalpinské  pásmo  horské;  řidčeji  v  rovině. 

Krkonoše :  tam  obecný  na  př.  na  Labské,  Pančině  a  Bílé  louce, 
u  Rybníků  a  obou  Sněžných  jam.  Mrtvý  vrch  (Sitenský).  —  Janské 
lázně  (Milde).  —  Abršpach  (Děd.).  —  Chudoba  [Cudova]  (Milde).  — 
Na  Braunem  a  Eschenberku  pod  Král.  Sněžníkem  (Děd.).  ■ —  V  lese 
u  Červeného  potoka  (Rothfloss)  blíže  Králíků  (Děd.).  —  Králové  Hradec 
co  S.  fimbriatum  (Wurm,  Veselský).  —  Turnov:  u  Vartenberka, 
Valdštejna,  Rotšteina  a  na  Kozákově  (Děd.).  —  Jižní  svah  Ještědu 
(Děd.).  —  Jizerské  hory  (Limpricht).  —  Krušné  hory  co  acutifolium 
(Eichler).  —  V  Zákličí  u  Čekanic  (Velenovský).  —  Šumava:  u  Černého 
jezera,  na  rašelinách  Ahorn-a  Fišerfilz  u  Prášil,  na  hoře  Sv.  Tomáše 
(Děd.). 

Var.  1.  strictum  Russ.  —  Ve  skulinách  skal  v  okolí  Bílé 
vody  v  Krkonoších  (dle  Warnstorfa  Schulze).  —  Bílá  louka  (Sitenský). 


*)  Dle  obyčejné  jeho  povahy.  Jsou  však  také  jemu  nejvíce  podobné  druhy  S. 
acutifolium  a  S.  fimbriatum  zhusta  větví  velmi  štíhlých. 


108 


Var.  2.  pumilum  Angstr.  —  Svah  Špičáku  u  Eisensteinu  (Děd.). 
Neubruck  u  Mimoně  (Sit.). 

3.  Sphagnum  fimbriatum  Wils.  (1847).  —  R.  třásnitý. 

Nevystupuje  na  pohoří.  Schimperovo  o  něm  udání:  „haud  rarum 
sed  praetervisum"  nevztahuje  se  na  Čechy,  kde  dosud  jen  porůznu 
byl  sbírán. 

Praha:  u  Motol  nad  rybníkem  na  malém  palouku  velmi  hojný 
ve  spolku  s  podřízeným  tam  S.  cymbifolium  (Opic,  Schöbl  a  j.) 
a  rozesílaný  co  S.  acutifolium  nebo  cuspidatum.  —  Jičín: 
v  lesích  u  Loretty  (Sitenský).  —  Seeheide  u  Neuhausu  v  Krušných 
horách  (Knaff  sen.).  — Mariánské  lázně  co  cuspidatum  (v.  Leon- 
hardi).  Teplice  co  acutifolium  (Winkler).  —  Nejvyšší  stanovisko 
objeveno  na  „Mooswiese"  u  Janských  lázní  (Sitenský). 

K  těmto  udávají  se  ve  spisech:  Abhandlungen  der  k.  k.  zooL 
bot.  Gesellschaft"  Wien  1859  ještě  tato  stanoviště:  Počátky,  v  čistém 
lesním  potoku  r.  1849  (Dr.  Pokorný).  —  Melzergrund  v  Krkonoších 
na  sever,  svahu  Sněžky  r.  1839  (Sendtner).  —  Červený  Hrádek  v  Kruš. 
horách  (A.  Roth).  Tam  uvedená  presidentem  Veselským  rostlina  od 
Král.  Hradce  jest  S.  Girgensohnii.  — -  V  „Oesterr.  bot.  Zeitschrift" 
z  r.  1861  uvádí  jej  Em.  Weiss  také  od  Rokytnice  a  z  Abršpachu. 

4.  Sphagnum  Lindbergii  Schimper  (1858).  —  R.  lesklolistý.*) 

Nahrazuje  S.  fimbriatum  na  rašelinách  vyššího  pohoří  a  i  tu 
po  skromnu. 

Krkonoše:  Bílá  louka,  kdež  r.  1838  Sendtnerem  nalezen  ale  za 
zvláštní  druh  nepoznán.  Týž  objevil  jej  dle  Schimpera  r.  1843  též 
u  Malého  rybníka,  odkud  jej  později  i  Milde  přinesl.  V  Malé  sněžné 
jámě,  v  Melzergrundu,  na  Labské,  Pančině  a  Bílé  louce,  na  Koppen- 
planu  a  u  slapu  Pančina  (Milde,  místem  i  Schulze). 

5.  Sphagnum  teres  Angstr.  (1862)  rozšiř.  —  R.  kostrbatý**) 

Var.  1.  sqarrosum  (Pers.  spec).  Převládá  v  hornatějších 
polohách,  ač  na  pohoří  jen  porůznu. 

Blíže  Hodkoviček  u  Prahy  (Velenovský).  —  Stiřín  u  Jílového 


*)  Dle  listů  větevnícb,  které  ale  též  u  S.  variabile  zvláštním  třpytem  se 
vyznačují. 

ť*)  Starší  název  Opicův  pro  S.  squarrosnm. 


109 


(Sýkora,  Kalmus).  —  Zákličf  u  Čekanic  (Velenovs.).  —  Písek :  v  lesích 
k  Jeníkovu  (Děd.).  —  Tučapy  (hr.  Berchtold  a  Pohl).  —  Stráž: 
v  lese  Margaretině  (v.  Leonhardi).  —  Budějovické  okolí  (Veselský, 
Jechl).  —  Blánský  vrch  (Jungbauer,  Děd.).  —  čertova  stěna  u  Vyš- 
šího Brodu  (Děd.).  —  Kožmberg  (Děd.).  —  Březina  v  Plzeňsku  (Opic). 
V  Císařském  lese  (Pohl).  —  Krušné  hory  (Čelakovský)  a  u  Eisen- 
berku  (Knaff  sen.)  —  Děčín  (Malínský).  —  Česká  Lípa  Watzel).  — 
Strossteich  a  Kummerteich  u  Mimoně  (Sit.).  —  Ještěd  (Děd.).  — 
Turnov,  v  lesích  Hruboskalských  (Děd.).  —  Jičín,  u  Loretty  (Sit.). 
Abršpach  (Milde,  Děd.).  —  Svatoňovice  (Pastor).  —  Na  Hejšovině 
(Milde).  —  Krkonoše:  u  Harrachovic  na  mnohých  místech;  u  Pančice 
a  Oxenbaude  (Sitenský).  —  Bílá  louka  a  docela  až  i  na  Velkém 
Šišáku  (Děd.).  —  Špindlerova  bouda  (Limpricht).  —  Rehhorn  (Josefina 
Kablíková  co  S.  capillifolium).  —  V  lesích  u  Ve[ké  Moravy  (Děd.). 
Kladský  Sněžník  (Milde,  Bayer). 

ß)  imbricatum  Schimper.  —  Oxenbaude  (Sit.).  Nasavrky  (Peyl). 
Některé  kusy  z  Tučap,  Blanského  vrchu  a  Stiřína  sem  se  přibližují. 

Var.  2.  grácii e  Warnst.  (S.  teres  Angstr.  —  S.  squarrosum 
var.  teres  Schpr.).  —  Význačný  pro  rašeliny  temena  Krkonošského, 
kde  i  souvislé  rozsáhlejší  prostory  zaujímá.  Tak  na  Bílé  louce  vedle 
S.  rigidum  a  S.  Lín  db  er  gi  i  a  u  Malého  rybníka  se  vzácným 
Mnium  cinclidioides  (Milde).  —  Strossteich,  Hammersteich 
a  Žizňkov  v  Českolipsku  (Sit.).  —  Mariánské  lázně  (Kühlewein).  — 
Motoly  u  Prahy  (Schóbl).  —  Písek  na  Hůrkách  (Děd.).  —  Též  se 
uvádí  z  Čech  (od  Rokytnice?)  u  Weisse. 


6.  Sphagnum  molle  Sulliv.  (1845).  —  R.  měkký. 

(S.  molluscoides  C.  Müll.;  S.  Mülleri  Schpr.). 

Objevuje  se  na  rašelinných  lukách  často  v  sousedstvu  S.  ri- 
gidum, jehož  některým  formám  se  podobá  a  časem  v  hojnosti  zvláště 
v  polohách  nižších. 

České  Vrbny  u  Budějovic  podél  dráhy  na  lukách  (Děd.).  — - 
Oudraží  u  Písku  na  Blátě  (Chadt).  —  Žizňkov  (Schiessnig),  Donzteich, 
Strossteich  a  Velký  rybník  mezi  Ö.  Lípou  a  Mimoni  (Sitenský).  — 
Faule  WTiese  nad  Harrachovicemi  (Sit.).  —  Boží  dar  v  Kruš.  horách 
(dle  Rabenhorsta  Weicker  a  Handtke). 


no 


7.  Sphágnum  cavifolium  Warnstorf.  —  R.  Člunkólistý.*) 

V  tuto  kollektivní  specii  zahrnul  autor  Sph.  subsecundum 
N.  et.  H.  a  Sph.  laricinum  Spinee,  jichž  obou  formy  dle  povahy 
listů  lodyžních  někdy  velkých  někdy  malých  stěží  od  sebe  rozděliti 
možno. 

Var.  1.  subsecundum  (Nees  et  Hornsch.  co  spec).  —  S. 
contortum  Schultz  (var.  subsecundum  Wils.).  —  Poskromnu  na  kraji 
Úvalského  lesa  směrem  k  Běchovicům  (Děd.).  —  Žizňkov,  Kuhoersdorf, 
Strossteich  a  Neubruck  mezi  Lípou  a  Mimoni  (Sitens.).  Pod  Bezděz. 
(Sít.).  —  Šluknov  (Karl).  —  Veselí  u  Tábora  (Sít.).  —  Dle  Weisse 
u  Eokytnice,  dle  Winklera  v  Sev.  Čechách,  dle  Watzla  u  č.  Lípy 
a  dle  dr.  Pokorného  u  Počátek. 

a)  molle  Warnstorf.  —  Bílá  louka  na  Krkonoších  (Sit.). 

ß)  contortum  (Schpr.).  —  Krkonoše:  u  nižšího  toku  Bílé 
vody  a  u  Malého  rybníka  (Milde  a  Limpricht).  —  Labská  Louka 
(Sit  ).  —  Č.  Kamenice  (Hrabal  1854).  —  Heideberg,  Donzteich,  Damm- 
mühle a  Kuřívody  (Sit.). 

Var.  2.  laricinum  (R.  Spinee  co  spec).  S.  neglectum  Angstr. ; 
S.  curvifolium  Wils.).  —  Žizňkov  a  Černý  rybník  u  Č.  Lípy  (Sit.) 
Faule  Wiese  nad  Harrachovicemi  (Siten.).  —  Teplice  (Winkler).  — 
Poetsch  u  Chomutova  (Knaff  sen.).  —  Blánský  vrch  (Děd.). 

8.  Sphagnum  rigidum  Schpr.  (1858).  —  E.  tuhý. 

(S.  compactum  ß)  rigidum  N.  v.  E.  —  S.  ambiguum  Hüben.). 

Roste  i  na  suchých  vřesovištích  i  v  mokřadách  a  dle  toho  ve 
dvou  rozličných  od  sebe  dosti  rozdílných  odrůdách: 

Var.  1.  squarrosum  (Russ.  a)  strictum  Warnst.)  —  Krkonoše: 
u  Malého  rybníka  (Sitenský).  —  Na  Braunem  pod  Král.  Sněžníkem 
(Děd.).  —  Zvíkov  v  jižních  Čechách  v  nedalekém  lese  (Děd.). 

Var.  2.  compactum  Schpr.  (S.  condensatum  Schleich.  —  S. 
compactum  DC.  —  S.  praemorsum  Zenker).  —  Velmi  rozšířený 
na  Krkonoších:  na  Bílé  louce,  Koppenplanu,  u  Velkého  i  Malého 
rybníka,  na  Kotli  (Milde).  —  Labská  Louka  (Milde,  Děd.)  i  u  Labských 
pramenů  nad  L.  boudou  (Děd.).  —  Navorovská  louka  (Sitenský).  — 
Oxenbaude  (Sit.).  —  Králové  Hradec  (Wurm  a  Veselský).  —  V  krajině 
Českolipské  a  Mimoňské  u  Žiznikova,  Strossteichu,  Velkého  rybníka, 
Dammmühle  a  pod  Bezdězi  (Sit.).  —  V  Krušných  horách  (Rabenhorst). 


*)  Jest  vlastně  název  Opicův  pro  S.  cymbifolium. 


in 


U  Nimburka  v  právo  na  silnici  ku  Mladé  Boleslavi  (Všetečka,  Děd.). 
Na  lukách  u  Semína  v  Pardubicku  (Opic).  —  U  Budějovic  (Jechl). 

9.  Sphagnum  molluscum  Bruch  (1825).  —  R.  Hdkólistý.*) 

(S.  tenellum  Ehrh.  —  S.  obtusifolium  var.  tenellum  W. 

et  M.). 

Tento  jinde  na  severu  i  v  statnějších  odrůdách  objevující  se  druh 
roste  u  nás  vzácně  a  to  jen  ve  tvaru  nej útlejším,  jakého  u  ostatních 
typických  forem  našich  rašelinníků  nenacházíme. 

Jizerské  hory :  na  obou  Jizerských  lukách  (Limpricht).  —  Krko- 
noše: na  Koppenplanu  r.  1819  objevil  Funck;  Bílá  louka  (Limpricht, 
Sitenský)  a  temeno  Silberberku  (Sit.).  —  Saalfelder  v  Orlických  horách 
(dle  Kryptogamenflora  von  Schlesien).  —  Co  vzácnost  v  dolině  u  Donz- 
teichu  blíže  Kuřívod  (Sitenský). 

10.  Sphagnum  variabile  Warnstorf.  —  E.  dlouholistý. 

Jest  jako  S.  acutifolium  a  S.  cymbifolium  druhem  nej- 
obecnějším  a  tudíž  dle  místních  poměrů  velmi  proměnlivým.  Zejména 
vynikají  nápadně  odchýlnou  tvářností  rostliny  stále  pod  vodou  bytující 
proti  formám  souše. 

Var.  1.  intermedium  Hoffmann  spec.  (S.  recurvum  P.  de  B. 
S.  albescens  Hüben.  —  S.  flexuosum  Dozy  et  Molk.  —  S.  Mongeotii 
Schpr.). 

a)  speciosum  Russow  (S.  riparium  Ängstr.  —  S.  spectabile 
Schpr.  —  S.  obtusum  Warnst.).  —  Jizerské  hory :  v  lesních  bařinách 
okolo  rašelinišť  na  Jizerské  louce  (Limpricht).  —  Krkonoše :  u  Malého 
rybníka  (Limpricht). 

ß)  majus  Angstr.  non  Russow.  —  Na  kraji  Uvalského  lesa 
směrem  ku  Běchovicům  (Děd.).  —  Jičín  na  Lorettě  (Sit.).  —  Králové 
Hradec  (Wurm  co  fimbriatum).  —  Chlumec  (Peyl  co  acutifo- 
lium). —  Turnov  u  Vartenberka  (Děd.).  —  Liberec  (Siegmund  co 
nemorosum).  —  Mimoňské  okolí:  Kuřívody,  Vavruškův  rybník, 
Hammerteich,  Černý  rybník  a  u  Doks  (Sitenský).  —  Hauenstein  (Opic). 
Krkonoše :  Katzenstein,  Mrtvý  vrch,  Muldenberg  a  Kahlenberg  u  Har- 
rachovic  (Sit).  —  Labská  louka,  L.  prameny  a  na  Pančici  (Děd.,  Sit.). 
Oxenbaude  (Děd.).  —  Mooswiese  u  Janských  lázní  (Sit.).  —  Abršpach 
(Děd.).  —  Kladský  Sněžník  (J.  Bayer).  —  Brauner  nad  Králíky  (Děd.). 


*)  Dle  polohy  listů  větevních, 


112 


Krušné  hory :  Teplice  (Winkler).  —  Červený  Hrádek  (Roth).  — -  See- 
heide  u  Neuhausu  (Kuaff  sen.).  —  Písek,  na  Hůrkách  (Děd.).  — 
Budějovice,  na  louce  k  Č.  Vrbnům  (Děd.).  —  Šumava:  Poledník 
a  Ahornbach  u  Prášil,  u  Vltavských  pramenů  a  u  Eisensteinu  (Děd.). 

y)  pulch rum  Linb.  —  Komořany  (Čelakovský). 

Var.  2.  cuspidatum  Ehrh.  spec.  (S.  laxifolium  C.  Müll.).  — 
Roste  zejména  v  horských  a  podhorních  vodách,  předem  ve  stojatých, 
jež  v  hustých  jasně  zelených  neb  hnědozelených  trsech  vyplňuje.  I  tu 
dle  rozličných  poměrů  od  sebe  nápadně  odchýlné  odrůdy  odchovává. 

d)  submersum  Schpr.  — Veselí  u  Tábora  (Sit.).  —  Chlumec 
v  Budějovicku  (Jechl).  —  Bílý  potok  nedaleko  Kašperských  hor  (Děd.). 
Teplice  (Winkler).  —  Čes.  Kamenice  (Hrabal).  —  Pod  Bezdězi  a  v  okolí 
Vavruškova  rybníku  i  dále  u  Muldenberku  (Sit.).  —  Hauenstein  (Opic). 
Krkonoše:  na  Pančici  (Sit.). 

s)  falcatum  Russow.  —  Motoly  u  Prahy  (Opic).  —  Boží  dar 
(Reiss).  —  Pod  Bezdězi,  u  Kuhnersdorťu,  Heideberku  a  Velkého  ryb- 
níka (Sit).  —  Na  Krkonoších :  Pančice  (Sit).  —  V  Šumavě :  Ahornfilz 
blíže  pily  (Děd.). 

£)  p  1  u  m  o  s  u  m  Schpr.  —  V  obecním  lese  u  Stráže  (v.  Leonhardi). 
Rindles  v  Budějovicku  (Jungbauer).  —  Velký  rybník  u  Doks,  u  Mimoně 
(Sit).)  —  Krkonoše :  Bílý  vrch,  Navorská  rovina  a  Jakšova  bouda  nad 
Harrachovicemi  (Sit.). 

Sphag.  laxifolium  uvádí  též  Limpricht  a  Milde  z  Jizerské 
louky;  Juratzka  od  Malého  rybníka  z  Krkonoš;  Watzel  od  Rodovic 
u  Čes.  Lípy.  —  Mimo  to  udává  Opic  z  r.  1827.  S.  cuspidatum  od 
Stiřína  (Sýkora)  a  od  Krumlova  (Jungbauer). 

11.  /Sphagnum  acutifolium  Ehrh.  (1786).  —  R.  ostrolistý. 
(S.  capilifolium  Ehrh.  (1780).  —  S.  capillaceum  Sw.  1798.) 

Druh  nejrůznotvárnější,  jejž  s  většinou  ostatních  (až  na  S.  cymbi- 
folium,  S.  teres  var.  squarrossum  a  S.  rigidum)  co  do  tvářnosti  vždy 
porovnávati  třeba.  Bohatým  jeho  odchylkám  věnoval  zejména  Warns- 
torf  zvláštní  péče  ustanoviv  se  při  něm  na  dvaceti  třech,  dílem  ním, 
dílem  staršími  autory  vytknutých  odrůdách,  jichž  podrobné  určení  na 
ten  čas  nebylo  mi  z  mnohých  příčin  možným. 

Bezpečně  dají  se  uvésti  pouze  následující: 
a)  var.  alpinum  Milde.  —  Na  Krkonoších  v  Malé  Sněžné  jámě 

(Milde,  Limpricht). 
/3)  var.  deflexum  Schpr.  —  Na  Blaníku  (Děd.).  —  Kurovodice 

u  Mnich.  Hradiště  (Děd.). 


113 


y)  var.  fallax.  Warnst.  —  Písek  na  Hůrkách  (Děd.).  —  Brauner 

a  Ešenberk  pod  Král.  Sněžníkem  (Děd.), 
d)  var.  elegans  Braithw.  —  Turnov:  v  lesích  Valdštejnských 

(Děd.) 

s)  var.  Schimperi  Warnst.  —  Karlovary  (Děd.). 

g)  var.  squarrulosum  Warnst.  —  Abršpach  (Děd.). 

rj)  var.  rubellum  Russow  (Wilson  spec).  —  Pod  Krkonošemi: 

v  Abršpachu  (Milde).  —  Jizerské  hory  (Limpricht),  na  Velké 

Jiz.  louce. 

O-)  var.  rose  um  Limpr.  — Krkonoše:  Malá  Sněžná  jáma  (Limp- 
richt). — -  Suchej  u  Rokytnice  (dle  Warnstorfa  dr.  Em.  Weiss). 

i)  var.  strictum  Warnst.  —  Krkonoše:  Malá  Sněžná  jáma  (Milde, 
Limpricht). 

«)  var.  plumosum  Milde.  —  „Mooswiese"  u  Janských  lázní 
(Sitenský). 

Mimo  to  poznán  z  míst  následujících: 

Bažinná  louka  u  Cibulky  u  Prahy  (Velen.).  —  Pardubice  (Čeněk) 
Semín  v  Chrudímsku  (Opic).  —  Králové  Hradec  (Veselský).  —  Turnov : 
a  Kozákově,  pod  Bukovinou  a  v  lesích  Hruboskalských  (Děd.).  — 
Jičín  na  Lorettě  (Sit.).  —  Kurovodice  u  Mn.  Hradiště  (Děd.).  —  Zá- 
kličí  u  Čekanic  (Velen.).  —  Jindřichův  Hradec  (Schöbl).  —  Stráž 
(v.  Leonhardi).  —  Zvíkov  (Děd.).  —  Budějovice  (Jechl).  —  Blánská 
hora  (Děd.).  —  Velký  Zdíkov  (Keller).  —  Šumava  u  Č.  Jezera  (Em. 
z  Purkyňů).  —  Komořany  u  Mostu  (Čelakovský).  —  Červený  Hrádek 
(Roth).  —  Krušné  hory  (Roth).  -—  Šluknov  (Karl).  —  Hauenstein 
(Opic).  —  Čes.  Lípa  (Watzel).  —  Žiznikov,  Velký  rybník,  Donzteich 
a  j.  v  okolí  Lípsko-Mímoňském  (Zouplna,  Sitenský).  —  Liberec 
(Siegmund).  —  Témě  Ještědu  (Děd.).  —  Nad  Harrachovicemi  na  mnoze 
(Sit.).  —  Abršpach  a  Petrovice  (Děd.).  —  Velká  Morava  pod  Král. 
Sněžníkem  (Děd.). 


Ačkoliv,  jak  z  hojných  u  některého  druhu  uvedených  lokalit 
vysvítá,  rašelinníkům  u  nás  již  dosti  uspokojující  pozornosti  věnováno 
bylo,  zdá  se  mi  přece,  že  z  práce  této  mé  jen  skromného  názoru 
o  jejich  u  nás  zastoupení  a  rozšíření  zjednati  si  můžeme,  to  z  příčiny 
hlavní  a  jediné  té,  že  dosud  málo  byly  ohledány  ty  a  takové 
lokality,  kde  by  naděje  byla  na  žeň  nejúr odnější. 

A  tento  nedostatek  má  opět  kořeny  velmi  rozptýlené.  Hlavní 
kořen  zabíhá  u  nás  do  velmi  neúrodné  půdy,  tam  totiž,  kde  botani- 
ckému a  tedy  také  krypto-botanickému  studiu  jen  podřízené  důleži- 

Tř. :  Muthematicko-přírodovědecká.  g 


114 


tosti  se  přisuzuje,  a  objeví-li  se  skutečně  nějaký  pramínek,  jehož 
blahodárnou  silou  znenáhla  vzrůstati  a  okřívati  by  měla  u  nás  veškerá 
věda  botanická,  tu  zavlažuje  se  jím  jen  a  jedině  mohutně  vzrostlý 
fanerogam,  aniž  by  se  aspoň  několika  krůpějemi  přispělo  také  ku 
oživení  studia  kryptogamického,  —  dosud  jen  na  vzácnou  ochotu  a  na 
veliké  sebezapírání  se  ochotníků  odkázaného. 

A  právě  oněm  podobné  krůpěje  vláhy  provázejí  a  skoumání 
rašelinníků  v  přírodě  badatele  velmi  obtěžují,  poněvadž  se  mu  staví 
měrou  nepřekonatelnou  na  všech  cestách  v  ústrety.  Neboť,  kdo  seznati 
chce  družinu  mechů  domácích,  ten  nemůže  projiti  vešken  ten  domov 
jejich  nohou  suchou;  tomu  hrozí  svou  kyprou,  hlubokou  až  bezednou, 
a  vodou  prosáklou  půdou  nesčetná  rašeliniště  skutečným  života  ne- 
bezpečím —  ano  utonutím  v  bařině! 

Komu  známy  jsou  „louky"  Krkonošské  a  Jizerské,  kdo  brodil 
se  po  kolena  a  to  jen  po  obvodu  Bílé  louky,  u  Studničné  hory  a  Labské 
louky  v  oboru  kolébky  Labského  veletoku  v  době  počasí  suchého,  ten 
nejlépe  pozná  obtíže,  které  na  závadu  a  velikou  obtíž  jsou  svědomi- 
tému sběrateli  mechové  květeny,  ten  podobné  botanisování  nebude 
na  roven  klásti  vycházce  jinocha  do  blízkého  okolí  pražského.  A  luk 
takových  jest  po  celé  obrubě  Čech  mnoho  porůznu:  jsoutě  bohatá 
sphagnecoeta  Jizerského  pohoří,  velmi  bohatá  v  obvodu  rybničně 
krajiny  Mimoňské,  Českolipské,  Kuřívodské  a  Dokesské;  má  své  ra- 
šeliny  i  hranice  Česko-Saská;  oplývá  bezednými  „filzy"  Šumava  v  oboru 
pramenů  řeky  Otavy  a  Vltavy,  jako  jsou  Fišerfilz,  Ahornfilz,  Weit- 
fällenfilz  jižně  Poledníku  a  j.  mnohé;  oplývají  rozsáhlými  lukami  ra- 
šelinnými  i  mnohé  okresy  v  Budějovicku,  Jindřichohradecku  a  Táborsku. 
To  vesměs  jsou  dosud  jen  poskromnu  vyčerpané  doly,  z  nichž  i  při 
slušných  dotacích  vždy  jen  s  velkým  namáháním  —  také  ale  skvělých 
výsledků  krypto-botanických  vytěžiti  se  mohlo. 

Výsledky  ty  na  místě,  kde  docíleny,  zejména  u  rašelinníků  ne- 
mohou býti  zjištěny  hned  tak,  jak  toho  u  fanerogam,  jichž  tvářnost 
specifickou  voda  nekalí,  možným  jest.  Každé  Sphagnum  a  tak  i  většina 
mechů  ostatních,  vodou  prosáklé,  tají  svou  specifickou  povahu ;  žádné 
není  na  místě  bažinném  od  jiného  druhu  k  rozeznání ;  celý  trs  a  tak 
i  celé  rašeliniště  má  stejnou  tvářnost  jakoby  z  jediného  pestrobarev- 
ného druhu  bylo  utkáno.  A  to  nemalou  jest  nesnází  při  kolligování; 
za  prvé  proto,  že  se  skromným  materiálem  ukládati  se  musí  do  torby 
hojnost  těžkého  kapalného  břemene,  za  druhé  ale  a  zejména,  že  nedá 
se  nijakž  spolehlivě  na  jednom  rozsáhlém  prostoru,  —  i  kdyby  již 


115 


i  schůdným  byl,  —  zjistiti  ani  množství  druhů  jej  pokrývajících,  ani 
poměr,  v  jakém  některé  druhy  nad  jinými  tam  převládají. 

Připoj íme-li  k  těmto  nesnázím  i  samu  povahu  rašelinníků,  která 
v  jejich  veliké  náklonnosti  ku  proměnlivosti  tvaru  a  barvy  spočívá, 
tu  nikdy  nebudeme  záviděti  odborníku,  jenž  pozornost  jim  věnuje, 
rozkoší  výletnických,  které  jedinou  jsou  náhradou  za  jeho  přičinlivosť. 

Že  tam,  kde  rašelinníky  menší  prostory  (jako  lesní  palouky 
a  doliny)  zaujímají,  jeden  druh  před  ostatními  u  větším  množství 
vyniknouti  hledí,  dokazují  dvě  malá  sphagnecoeta  v  nejbližším  okolí 
pražském. 

Jedno  z  nich  známo  bylo  již  Opicovi,  Schöblovi  a  j.  starším 
botanikům  před  šedesáti  léty.  Jest  to  malý,  v  poslední  době  odoráním 
ještě  více  zmenšený  palouk,  jenž  se  od  dráhy  mezi  lesem  ku  rybníku 
Motolskému  sklání.  Tam  (dle  vlastního  názoru)  valně  převládá 
a  zejména  příkop  lučinu  rozrývající  ohražuje  vzácné  jinak  Sphagnum 
fimbriatum  Wils.,  letošního  února  se  skromnými  plody  tam  sbírané, 
kdežto  S.  cymbifolium  Hedw.  jen  poskrovnu  sem  tam  roste.  Jiné 
obecné  druhy  jsem  tam  nespatřil. 

Druhé  bližší  rašeliniště  jest  na  západním  konci  a  kraji  lesa 
Uvalského  směrem  ka  Běchovicům  mezi  potokem  a  strážním  domkem. 
Tu  rozsáhlejší  plochá  lučina,  místy  hluboce  bařinatá,  na  níž  vedle 
hojného  S.  cymbifolium  bujně  se  daří  S.  variabile  var.  inter- 

o 

medium  (Hoffm.  spec.)  ß)  majus  Angstr.  a  opět  jen  po  skromnu 
mezi  tímto  S.  cavifolium  var.  subsecundum  s)  molle  Warnst. 
Co  věrný  společník  pohorských  rašelinníků  zdobí  i  tuto  lučinu  lepá 
Drosera  rotundifolia.  —  Jako  na  dvou  těchto  místech  tak  převládá 
i  na  jiných  menších  rašelinách  brzy  S.  cymbifolium,  S.  varia- 
bile, S.  acutifolium  nebo  v  menší  rozsáhlosti  i  S.  Girgensohnii 
a  S.  rigidum.  Větší  pak,  zvláště  horské  rašelinné  louky  pokryty 
jsou  celými  širými  komplexy  jednotlivých  obecnějších  druhů,  mezi 
něž  se  druhy  vzácnější  jen  tu  a  tam  vměstnávají. 


8* 


116 


Über  Sektorien. 

Von  Otokar  Ježek,  Assistent  am  k.  k.  böhm.  Polytechnikum.  Vorgelegt  von  Prof. 
Dr.  Weyr  am  23.  Februar  1883. 

Anschliessend  an  die  Abhandlung  „Über  Sektorien"  *)  will  ich 
einige  weiteren  erwähnenswerthen  Eigenschaften  dieser  Curven  ableiten. 


Vor  Allem  sollen  einige  Ergebnisse  der  früheren  Abhandlung 
über  diesen  Gegenstand  analytisch  bekräftigt  werden. 

Gegeben  seien  die  beiden  Curven  durch  ihre  Gleichungen: 

Cm  =fi(xu  yx)  ==  U'm  +  U'm.L  +  .  *  .  +  U'm-k  +  . . .  U'0  =  0 
und  (1) 
Cn=f2(x2}  y2)=Un+Un^  +  .  . .  +  tf«_*-f  . . .  tf0  :z:  0 

bezogen  auf  den  festen  Punkt  o  als  den  Anfangspunkt  eines  recht- 
winkeligen Coordinatensysterns.  Jeder  durch  o  gelegte  Strahl  schneidet 
die  Curven  Qm\  Cn  und  die  Sektorie  in  Punkten,  deren  Kadienvectoren 
durch  r1?  r2  und  q  bezeichnet  seien;  sind  weiters  a  und  ß  die  Rich- 
tungscosinuse  des  Strahls  mit  den  beiden  Achsen,  so  gelten  bekannt- 
lich für  die  Coordinaten  jedes  Punktes  der  Curven  Cm,  Cn  und  der 
Sektorie  die  Gleichungen: 

=  Vi=ßri  (2) 

x2  =  a  r2  ,  y2=ßr2  (2') 
|  =«p  ,   q  =  ß9  (2") 

wenn  |  und  r\  die  rechtwinkeligen  Coordinaten  der  Punkte  der  Sek- 
torie bedeuten. 

Die  Richtungscosinuse  a  und  ß  sind  dabei  durch  die  Relation 
verbunden : 

«*  +  /J*  =  l.  (3) 
Endlich  wird  das  Bildungsgesetz  der  Sektorien  analytisch  durch 
die  Gleichung  ausgedrückt: 

q  t=z  rx  —  r2  .  (4) 
Setzt  man  nun  für  xt,  x2,  yu  y2  aus  (2)  und  (2')  die  Werth  e 
in  die  Gleichungen  (1)  ein,  so  erhält  man  : 

fÁ"ri,  ßrJ  —  O.  (] 
f2(ar2,  ßr2)=0.  K  } 


*)  Mitgetheilt  am  10.  März  1882. 


117 


Die  Ellimination  der  Grössen  a,  ß,  rn  r2  und  q  aus  (2"),  (3), 
(4)  und  (1')  liefert  eine  Relation  zwischen  |  und  v\  als  Gleichung 
der  Sektorie. 

Dabei  ist  folgender  Weg  der  kürzeste: 

Aus  (2")  folgt: 

u='±t    ß  =  ^L, 
Dies  in  (1')  eingesetzt  gibt: 

Substituirt  man  endlich  in  die  erste  der  beiden  Gleichungen 
für  rt  den  aus  der  Gleichung  (4)  bestimmten  Werth,  so  nehmen  die- 

selben,  wenn  noch  der  Kürze  halber  gesetzt  wird,  die  Form  an 

/líí  +  Afe  =  O 

/a(«,  A*)  =  0. 
Entwickelt  man  nach  A,  so  erhält  man: 

W,  -f-  . ;.  .-J- 'iP*  2?  (m  -  zVž  C^'m_ž  +  • .  •  fl)  =  0.  (5) 

An  t/„  +  . . ,  +  An_z  +  . . .  +  U0  =  0 .  (6) 
Dabei  sind  ř7'm_2-  und  Z7M_Ž  homogene  Funktionen  in  |  und  rj 
vom  Grade  (m  —  z),  beziehungsweise  (n  —  k)  und  (m  — bezeich- 
net in  der  Gleichung  (5)  den  entsprechenden  Binominalcoefficienten. 
Sind  weiter  cci(i=z  1,  2, . . .  ra)  die  Wurzeln  der  Gleichung  (5),  so 
kann  das  Elliminationsresultat  in  der  Form  geschrieben  werden: 

n  {a?U.  +  ...  «r*OiL4>  +  ...ü0)  =  0.  (7) 

Setzen  wir  voraus,  dass  die  Multiplication  in  der  Gleichung  (7) 
ausgeführt  wurde,  so  wird  diese  dann  die  Form  annehmen: 

+  ^-i(l^)  +  ^(|^)  =  Ö.  <8> 

Die  Bedeutung  der  Funktionen  ^  und  ^  ist  dabei  leicht  anzu- 
geben. Weil  jedoch  Z7nz=0,  die  n  Schnittpunkte  der  Curve  Cn  mit 
der  unendlich  fernen  Geraden  repräsentiren,  so  folgt  aus  der  Glei- 
chung (8)  unmittelbar,  dass  die  n  unendlich  fernen  Punkte  der  Curve 
Cn  mfache  Punkte  der  Sektorie  sind. 


118 


Hätte  man  in  die  zweite  der  Gleichungen  (1")  den  Werth  für 
r2  aus  der  Gleichung  (4)  eingesetzt,  so  hätte  man  ganz  analog  be- 
weisen können,  dass  die  m  aus  der  Gleichung: 

Um  —  O 

folgenden  Schnittpunkte  der  Curve  Cn  mit  der  unendlich  fernen  Ge- 
raden, wfache  Punkte  der  Sektorie  sind. 

Lassen  wir  p  der  unendlich  fernen,  durch  die  Gleichung 

ün=zo  (9) 
repräsentirten  Punkte  der  Curve  Cn  zusammenfallen,  so  wird  der 
jppunktige  Berührungspunkt  der  Curve  Cn  mit  der  unendlich  fernen 
Geraden  ein  mfacher  Punkt  der  Sektorie,  und  jeder  der  m  Äste  wird 
die  unendlich  ferne  Gerade  ppunktig  berühren.  Der  Beweis  aus  der 
Gleichung  (8)  ist  leicht  zu  erbringen,  wenn  vorausgesetzt  wird,  dass 
die  Gleichung  (9)  eine  pfache  Wurzel  hat.*) 

Der  Grad  der  Sektorie  ist  2mn,  da  die  Gleichung  (5)  vom 
Grade  m  in  f,  ^  ist  und  deren  Coefficienten  in  der  n.  Potenz  im 
Elliminationsresultate  auftreten,  und  ebenso  die  Gleichung  (6)  vom 
Grade  n  in  |,  rj  ist,  während  deren  Coefficienten  in  der  m.  Potenz 
im  Elliminationsresultate  vorkommen ;  das  Produkt  der  höchsten  Co- 
efficienten beider  Gleichungen  im  Elliminationsresultate  wird  somit 
vom  Grade  mn  -\-nm  —  2mn  in  f,  rj  sein,  wie  bereits  bekannt  ist. 
Die  Ableitung  des  allgemeinen,  aus  der  Nichtbenützung  der  Gleichung 
(3)  während  der  Ellimination  folgenden  Bildungsgesetzes  der  Sekto- 
rien  sei  dem  freundlichen  Leser  überlassen. 

IL 

Betrachten  wir  nun  den  Fall,  dass  die  Curve  Cm  vom  Grade 
m  einen  (m  —  l)fachen,  die  Curve  Cn  vom  Grade  n  einen  (n  —  1)- 
fachen  Punkt  habe,  dass  die  beiden  singulären  Punkte  zusammen- 
fallen, und  man  für  diese  die  Sektorie  sucht;  wie  bekannt,  ist  die- 
selbe wieder  eine  rationale  Curve  vom  Grade  (ra-f-w)  und  besitzt 
einen  (m  +  n  —  l)fachen,  mit  den  singulären  Punkten  der  Curven 
Cm  und  Cn  zusammenfallenden  Punkt.  Die  Rechnung  bestätigt  diese 
Resultate. 

Verlegt  man  den  Anfangspunkt  des  rechtwinkeligen  Coordinaten- 
systems  in  die  singulären,  zusammenfallenden  Punkte  beider  Curven, 


*)  Hiemit  sei  der  Satz  14  der  Abhandlung:  „Über  Sektorien"  vom  10.  Marz 
1882  richtig  gestellt. 


119 


so  bleiben  bekanntlich  nur  die  beiden  höchsten  Glieder  in  den  Glei- 
chungen dieser  Curven  übrig,  welche  daher  von  der  Form  sein  werden : 
Cm  =  Tm(xt1  yx )  +  T^^fa,  yL)  =  o 
Cn  =  Un(x2,  y2)  -f  2/2)  =  0 

führt  man  nun  weiter  die  trigonometrische  Tangente  jenes  Win- 
kels, den  die  einzelnen  Strahlen  des,  durch  den  Anfangspunkt  des 
Coordinatensystems  gelegten  Strahlenbüschels  mit  der  Abscissenachse 
bilden,  als  veränderlichen  Parameter  in  die  Gleichungen  der  Curven 
Cm  und  Cn  ein,  so  wird  dann  jede  derselben  durch  die  beiden  Glei- 
chungen repräsentirt : 


Cm= 


Cn  = 


x,  ~ 


2/2 


Tm(u) 
Tm{u) 
ün(u) 
Un(u) 


(1) 


(2) 


wobei  natürlich  die  Gleichung  des  Strahlenbüschels  lautet: 

y  =  ux.  (3) 

Das  Bildungsgesetz  ist  analytisch  wieder  ausgedrückt  durch  die 
Gleichung 

Q=zrL  —  r2,  (4) 

welche  jedoch  mit  Rücksicht  auf  die  den  Radienvectoren  entspre- 
chenden Coordinaten  die  beiden  Relationen  liefert: 

x  zz  xx     x2  ^ 

y  =  Vi  —Vi- 

Setzt  man  somit  die  Werthe  für  xu  x2,  yl  und  y2  aus  den 
Gleichungen  (l),und  (2)  in  die  Relationen  (4')  ein,  so  erhält  man  nach 
kurzer  Reduktion  die  Gleichungen  der  Sektorie  von  der  Form: 
  —  (Tm__i  Un  — -  Tm  Un__i) 


x 


 —  u{Tm^x  Un  —  Tm  Z7n_i) 

y  —  tu 

Die  trigonometrischen  Tangenten  derjenigen  Winkel,  welche  die 
Tangenten  des  vielfachen  Punktes  mit  der  Abscissenachse  bilden, 
sind  bestimmt  durch  die  (m-{-n  —  l)  aus  der  Gleichung: 
Tm—\  Un  —  Tm  Un_i  =  0 


120 


resultirenden  Werthe  des  Parameters  u.  Die  (m-\-ri)  unendlich  fernen 
Punkte  der  Sektorie  sind  gegeben  durch  die  Gleichung 

Tm  Un  =z  o , 

woraus  folgt,  dass  dieselben  mit  den  unendlich  fernen  Punkten  der 
Curven  Cm  und  Cn  zusammenfallen. 

Untersuchen  wir  nun  näher  den  Fall,  dass  die  Curve  Cn  eine 
gerade  Linie,  und  parallel  zu  einer  der  m  Assymptoten  der  Curve 
Cm  ist. 

Die  Curve  Cm  ist  gegeben  durch  die  Gleichung : 

T 


T 

m — 1 


«21  © 


Daher  die  trigonometrischen  Tangenten  der  m  Assymptoten  be- 
stimmt sind  durch  die  m)  aus  der  Gleichung 

Tm  —  o  (II) 
folgenden  Werthe  des  Parameters  u. 

Sind  cck(k  —  1.  2 . . .  m)  die  Wurzeln  der  Gleichung,  so  kann 
diese  auch  in  der  Form  geschrieben  werden: 

(u  —  «i)  (u  — •  cc2) . . .  (u  —  ak)  . . .  (u  —  am)  z=  0  (II') 
Die  Gerade  ist  gegeben  durch  die  Gleichung 
—  ax  ~J-  hy  -|-  c  z=  0 
oder  nach  Einführung  des  Parameters  n  durch  die  beiden  Gleichungen : 

X=JŮ  an) 

y       hu  —  a 

Soll  also  die  Gerade  (III)  parallel  sein  mit  der  kten  Assymp- 
tote  der  Curve  Cm,  so  muss  offenbar  die  Bedingung  erfüllt  sein: 

-j-=«*  (IV) 

dies  in  die  Gleichung  eingeführt  gibt: 

c 


y  — 


b{u  —  ak)  (HP) 
cu 


b  (u  —  ak) 

Daher  ist  die  Gleichung  der  Sektorie  auf  Grund  der  früheren 
Betrachtungen  von  der  Form: 


121 


x  —        &  {u  —  ak)  Tm^  —  cTm 

(u  —  cch)  Tm 

—      u  \P  &  ~~  _*j         "~  fZ*J 
V~~  (u—ak)Tm 

Wenn  man  noch  im  Zähler 

setzt,  wobei  natürlich  Tm  das  Produkt  sämmtlicher  Wurzelfaktoren 
bedeutet,  mit  Ausnahme  des  &ten,  so  erhält  man 

h  Tm — i     cT  m 


_  u(bTm_r—cTm) 

V    rp 

also  wieder  eine  Gleichung  vom  Grade  m  mit  (m  —  l)fachem  Punkte. 
Man  kann  somit  den  Satz  aussprechen: 

„Die  Sektorie  einer  rationalen  Curve  vom  Grade  m  mit  (m— 1)- 
fachem  Punkte  und  einer  Geraden,  die  zu  irgend  einer  der  m  Assymp- 
toten  derselben  parallel  ist,  ist  in  Bezug  auf  diesen  vielfachen  Punkt 
wieder  eine  rationale  Curve  vom  Grade  m  mit  (m  — -  l)fachem  Punkte. 
Die  (m  —  1)  Tangenten  in  demselben  sind  bestimmt  durch  ihre  Nei- 
gungswinkel gegen  die  Abscissenachse,  welche  als  Wurzeln  der  Glei- 
chung (m  —  l)ten  Grades : 

bTm^  —  cTm  =  o  (V) 
des  Parameters  u  erhalten  werden. 

Die  unendlich  fernen  Punkte  der  Sektorie  sind  gegeben  durch 
die  Gleichung: 

Tm  =  o 

fallen  somit  zusammen  mit  den  unendlich  fernen  Punkten  der  Curve  Cm." 

Sucht  man  nun  die  Sektorien  aller  zu  einer  Assymptote  paral- 
lelen Geraden,  so  ist  aus  der  Form  der  Gleichung  (V)  ersichtlich, 
dass  sich  nur  die  Faktoren  b  und  c  ändern  werden ;  man  kann  somit 
den  Satz  aussprechen: 

„Sucht  man  die  Sektorien  einer  rationalen  Curve  Cm  wten 
Grades  mit  (m  —  l)fachem  Punkte  für  diesen  Punkt  und  die  sämmt- 
lichen  zu  einer  Assymptote  dieser  Curve  parallelen  Geraden,  so  bilden 
die  (m  —  1)  Tangenten  des  (m  —  l)fachen  Punktes  derselben  eine 
Involution  (m  —  l)ten  Grades,  während  die  unendlich  fernen  Punkte 
aller  Sektorien  gemeinschaftlich  und  mit  denen  der  Curve  Cm  zu- 
sammenfallend sind." 

Mit  Bezug  auf  die  in  diesem  Abschnitte  entwickelten  Sätze  muss 
der  letzte  Satz  der  bereits  citirten  Abhandlung  „Über  Sektorien" 


122 


folgendermassen  lauten:  „Wählen  wir  zwei  Gerade  i?0,  Bx  und  einen 
Punkt  o.  Auf  jedem  durch  diesen  Punkt  gezogenen  Strahle  Sn  machen 
wir  die  Strecken 

r0rl  zz  or2  :        zz  or3,  r0r3  zz  or4,        =  or5  . .  .  r0rn^  zz  orn . 
Dann  bilden  die  Punkte  r2,  r3 . . .  m  aller  Strahlen  8t  in  ihrer  Ge- 
sammtheit  Hyperbeln,  die  den  Punkt  o  und  die  unendlich  fernen 
Punkte  der  Geraden  E0  und  Rt  gemeinschaftlich  haben." 

III. 

Suchen  wir  nun  die  Sektorie  nur  einer  Curve  Cm  m.  Grades 
und  m  (m  —  1)  Klasse  für  einen  festen  Punkt  o.  Jeder  durch  o  ge- 
zogene Strahl  schneidet  die  Curve  Cm  in  m  Punkten,  die  man  m  (m — 1)- 
mal  zu  zweien  combiniren  kann.  Es  ergeben  sich  daher  auf  diese 
Weise  m  (m  —  1)  Strecken,  die  vom  Punkte  o  aus  aufgetragen  m(m— 1) 
Punkte  der  Sektorie  liefern,  von  denen  immer  je  zwei  vom  Punkte 
o  gleich  weit  entfernt  sind,  jedoch  auf  verschiedenen  Seiten  desselben 
liegen.  Wird  weiter  der  durch  den  Punkt  o  willkürlich  gezogene 
Strahl  zu  einer  Tangente  an  die  Curve  Cm,  so  werden  zwei  der  Schnitt- 
punkte einander  unendlich  nahe  rücken,  geben  daher  auch  zwei  in 
Bezug  auf  den  Punkt  o  diametrale,  diesem  unendlich  nahe  Punkte 
der  Sektorie.  Solcher  Tangenten  gibt  es  m  (m  —  1),  woraus  folgt, 
dass  die  Sektorie  m(m—  l)mal  durch  den  Punkt  o  hindurchgehen 
wird,  wobei  sie  mit  jeder  der  Tangenten  im  Punkte  o  [m(m — 1)  +  ^] 
unmittelbar  aufeinander  folgende  Punkte  gemeinschaftlich  hat,  daher 
m  (m  —  1)  Inflexionstangenten  im  Punkte  o  besitzt.  Der  Grad  der 
Sektorie  ist  also  m{m  —  1)  -|-  m{m  —  1)  zz  2m(m  —  1).  Jede  Infi exions- 
tangente  wird  ferner  in  2(m  —  2)  Punkten  berührt  und  (m  —  2)(m  —  3) 
Punkten  geschnitten,  da  der  Berührungspunkt  mit  dem  (m  —  2)  übrigen 
Punkte  2  (m  —  2)  Strecken  gibt,  die  Berührungspunkte  liefern,  wäh- 
rend diese  (m  —  2)  Punkte  untereinander  combinirt  (m  —  2)  (m  —  3) 
gewöhnliche  Punkte  der  Sektorie  geben.  Betrachtet  man  endlich  eine 
durch  o  zu  einer  der  m  Assymptoten  der  Curve  Cm  parallel  ge- 
zogene Gerade,  so  ist  klar,  da  man  den  unendlich  fernen  Punkt  mit 
den  (m  —  1)  übrigen  Punkten  der  Curve  Cm  2(m—  l)mal  combiniren 
kann  und  alle  so  erhaltenen  Strecken  unendlich  gross  sind,  dass  die 
Sektorie  einen  2(m  —  l)fachen  unendlich  fernen  Punkt  haben  wird, 
der  mit  dem  entsprechenden  unendlich  fernen  Punkte  der  Curve  Cm 
zusammenfällt.  Man  kann  somit  den  Satz  aussprechen: 

„Die  Sektorie  einer  Curve  Cm  mten  Grades  und  m  (m  —  l)ten 
Klasse  für  einen  bestimmten  Punkt  o  ist  eine  Curve  2m(m—  l)ter 


123 


Grades.  Der  Punkt  o  ist  ein  m(m  —  l)facher  Punkt  der  Sektorie 
und  die  von  ihm  aus  zur  Curve  Cm  möglichen  m  (m  —  1)  Tangenten 
sind  die  entsprechenden  Inflexionstangenten  der  Sektorie  im  viel- 
fachen Punkte.  Jede  dieser  Inflexionstangenten  wird  von  der  Sektorie 
in  weiteren  2  (m  —  2)  Punkten  berührt  und  (m  —  2)  (m  —  3)  Punkten 
geschnitten.  Die  Sektorie  ist  in  Bezug  auf  den  Punkt  o  vollkommen 
symmetrisch  gebaut  und  besitzt  m  2  (m  —  l)fache  unendlich  ferne 
Punkte,  die  mit  denen  der  Curve  Cm  zusammenfallen." 

Lassen  wir  nun  den  Punkt  o  mit  einem  Wachen  Punkte  der 
Curve  Cm  zusammenfallen,  dann  schneidet  jeder  durch  den  Wachen 
Punkt  gelegte  Strahl  die  Curve  Cm  in  (m  —  r)  weiteren  Punkten, 
die  auf  die  bekannte  Art  (m  —  r)  (m  —  r  —  1)  Punkte  der  Sektorie 
liefern.  Da  ferner  von  einem  Wachen  Punkte  einer  Curve  Cm  an 
diese  nur  [m  (m  —  1)  —  r  (r  +  1)]  Tangenten  möglich  sind,  so  wird 
der  Grad  der  Sektorie  in  diesem  Falle 

(m  —  r)  (m  —  r  —  1)  -|-  [m  (m  —  1)  —  r  (r  ~\-  1)]  —  2  m  (m  —  1)  —  2  mr 

sein  und  man  hat  somit  den  Satz: 

„Die  Sektorie  einer  Curve  Cm  mten  Grades  mit  einem  Wachen 
Punkte  ist  für  diesen  Punkt  vom  Grade  [2  m  (m — 1)  —  2mr]  und 
hat  in  demselben  einen  [m(m  —  1)  —  r  (r  -f-  l)]fachen  Punkt.  Die  Tan- 
genten in  diesem  vielfachen  Punkte  sind  Inflexionstangenten  und 
identisch  mit  den  vom  Wachen  Punkte  der  Curve  Cm  an  diese  mög- 
lichen Tangenten." 

Suchen  wir  nun  die  Sektorie  einer  Curve  Cm,  die  aus  den 
beiden  Curven  Cp  ptm  Grades  und  Cq  qten  Grades  besteht.  Es  ist 
klar,  dass  man  bei  der  Bestimmung  von  Punkten  der  Sektorie  sowohl 
nur  Punkte  der  Curve  Cp  beziehungsweise  Cq  zu  zweien  combiniren 
wird,  als  auch  Punkte  der  einen  Curve  mit  denen  der  anderen,  so 
dass  man  den  Satz  erhält: 

„Die  Sektorie  einer  degenerirten  Curve  Cm  mten  Grades,  die 
aus  den  beiden  Curven  Cp  pten  Grades  und  Cq  qten  Grades  besteht, 
für  einen  bestimmten  Punkt  o  gesucht,  ist  ebenfalls  degenerirt  und 
setzt  sich  aus  folgenden  vier  Curven  zusammen:  1.  Einer  Curve 
%  (P  —  !)•  Grades  mit  p(p — l)fachem  Punkte  im  Punkte  o.  2.  Einer 
Curve  2q(q  —  1).  Grades  mit  q  (q  —  l)fachem  Punkte  im  Punkte  o. 
3.  Einer  Curve  2pq  Grades  mit  pgfachem  Punkte  im  Punkte  o  und 
endlich  4.  Einer  Curve,  die  von  der  vorigen  nur  durch  ihre  in  Bezug 
auf  den  Punkt  o  vollkommen  diametrale  Lage  verschieden  ist." 


124 


IV. 

Der  im  vorigen  Abschnitte  nachgewiesene  Satz  gibt  für  den  Fall, 
als  r=zm  —  2  gesetzt  wird,  folgendes  Resultat: 

„Die  Sektorie  einer  Curve  Cm  mten  Grades  mit  (m —  2)fachem 
Punkte  o  für  diesen  Punkt  bestimmt,  ist  vom  Grade  2  m  mit  einem 
2{m — l)fachen  Punkte  im  Punkte  o,u 

Im  Folgenden  wollen  wir  nun  diesen  Satz  durch  die  Rechnung 
prüfen,  und  daran  einige  Polgerungen  knüpfen. 

Verlegt  man  wieder  den  Anfangspunkt  eines  rechtwinkeligen 
Coordinatensystems  in  den  vielfachen  Punkt  der  Curve  Cm,  so  wird 
die  Gleichung  derselben  von  der  Form  sein: 

Cm  =  Tm  {x,  y)  +  T^-i     y)  +  Tm-2     y)~  o.  (1) 

Führt  man  nun  wieder  die  trigonometrischen  Tangenten  der 
Neigungswinkel  der  einzelnen  Strahlen,  eines  durch  o  gelegten  Strahlen- 
büschels gegen  die  Abscissenachse  als  Parameter  in  die  Gleichung 
der  Curve  ein,  so  erhält  man: 

x2Tn  (u)  +  xT^x)  (u)  +  Tm_2  (u)  =  o  (2) 
wobei  natürlich 

y  —  ux  (3) 
die  Gleichung  des  durch  o  gelegten  Strahlenbüschels  ist. 

Jeder  Strahl  schneidet  die  Curve  Cm  in  2  Punkten  und  wenn 
man  die  von  denselben  begranzte  Strecke  vom  Punkte  o  aus  aufträgt, 
erhält  man  Punkte  der  Sektorie.  Sind  somit  xt  und  a?2  die  Abs- 
cissen  der  Schnittpunkte  und  X  die  Abscisse  des  entsprechenden 
Punktes  der  Sektorie,  so  ist  das  Bildungsgesetz  derselben  ausge- 
drückt durch  die  Gleichung: 

xl  —  x2=zX  (4) 

Da  aber  weiter  xx  und  x2  Wurzeln  der  quadratischen  Gleichung 
(2)  sind,  so  gelten  bekanntlich  die  Relationen  : 

h + x%  = — -%zl  (5) 

xY  x2  z=z  —ňr- .  (5') 

Elliminirt  man  somit  aus  den  Gleichungen  (4),  (5)  und  (5')  xv 
und  a?2,  so  erhält  man  sofort  die  gesuchte  Gleichung  der  Sektorie, 

V 

wenn  man  im  Resultate  der  Ellimination  u  =  -,7  -  einsetzt. 

x 

Dabei  verfahre  man,  wie  folgt: 

Aus  den  beiden  Gleichungen  (4)  und  (5')  wird  erhalten: 


125 

X  T/n  —  Tm — i 


wi  —  or 

  -A-  ■*■  m       •*•  m — 1 

Diese  Werthe  in  die  GleichuDg  (5')  eingesetzt,  geben  nach  kurzer 
Reduktion : 

Tm—i  —  X9  Tm  — *  4  Tm—2  Tm  zu  o . 

X 

Ersetzt  man  nun  u  durch  den  Quozienten  -y ,  so  erhält  man : 
(jC-iiX,  Y)Y  _  X*[Tm(X,  Y)Y  _  rm_2  (X,  Y)  Tm(X%Y) 

Die  Gleichung  der  Sektorie  lautet  daher: 

Tm  —     Tv~l — i  — j—  4  i^m—'l  T-'m  — -  O  . 

„Die  Sektorie  ist  somit  in  der  That  vom  Grade  2m,  und  hat 
m  unendlich  ferne  Doppelpunkte,  die  mit  den  unendlich  fernen  Punkten 
der  Curve  Gm  zusammenfallen.  Endlich  besitzt  sie  einen  (2  m  — 2)- 
fachen  Punkt  im  Anfangspunkte  des  Coordinatensystems,  dessen  Tan- 
genten bestimmt  sind  durch  die  Gleichung: 
Tm—i  —  4  Tm—2  Tm  ~  o . 
Ist  nun  die  gegebene  Curve  ein  Kegelschnitt,  der  durch  seine 
allgemeine  Gleichung  gegeben  ist: 

aiA2  +  2öi2  m  +  a22  y2  +  2a13  x  -f  2a23  y  +  a33  =  o, 
so  lautet  die  Gleichung  der  Sektorie: 

(a, !  x2  +  2a12  xy  +  a22  y2)2  ~\-Ax2  (alv  a33  —  al32)  -f 
-\-Sxy(al2a33  —  ai3  a23)-f  4?r  (a22  a33  —  a232)  zz0. 
Man  hat  somit  den  Satz: 

„Die  Sektorie  eines  Kegelschnittes  für  einen  festen  Punkt  ist 
eine  Curve  4ten  Grades  mit  drei  Doppelpunkten,  daher  eine  rationale 
Curve.  Die  unendlich  fernen  Punkte  sind  imaginär  oder  reell,  je 
nachdem  der  gegebene  Kegelschnitt  eine  Ellipse  oder  Hyperbel  ist, 
oder  es  gehen  durch  einen  bestimmten  Punkt  der  unendlich  fernen 
Geraden  2  Äste  der  Curve  4ter  Ordnung,  deren  jeder  die  unendlich 
ferne  Gerade  in  diesem  Punkte  berührt,  wenn  der  gegebene  Kegel- 
schnitt eine  Parabel  ist.  Ist  endlich  der  Kegelschnitt  ein  Kreis,  dann 
sind  die  imaginären  Kreispunkte  Doppelpunkte  der  Curve  4ter  Ord- 
nung. Weiters  besitzt  die  Curve  einen  Doppelpunkt  im  Endlichen,  in 
Bezug  auf  welchen  sie  vollkommen  symmetrisch  gebaut  ist,  dessen  Tan- 
genten Inflexionstangenten  sind,  und  der  entweder  ein  gewöhnlicher 
Knotenpunkt  oder  ein  isolirter  Punkt  ist,  jenachdem  sich  der  ge- 
wählte feste  Punkt  ausserhalb  oder  innerhalb  des  Kegelschnittes 
befindet.« 


126 


„Fällt  der  Punkt  o  mit  dem  Mittelpunkte  eines  der  beiden  cen- 
tralen Kegelschnitte  zusammen,  dann  ist  die  Sektorie  in  Bezug  auf 
diesen  Punkt  ein  ähnlicher,  ähnlichliegender,  concentrischer  Kegel- 
schnitt." 

Denn  betrachtet  man  die  Asymptoten  des  Kegelschnittes,  so 
liefern  sie  1.  Doppelpunkte  in  unendlicher  Ferne,  2.  sind  sie  auch 
Inflexionstangenten.  Jede  der  Asymptoten  besitzt  somit  mit  der  Curve 
4ter  Ordnung  fünf  Punkte  gemeinschaftlich,  ist  daher  ein  Theil  der 
Curve  selbst;  die  eigentliche  Curve  ist  dann  ein  Kegelschnitt,  der 
offenbar  concentrisch,  ähnlich  und  ähnlich  liegend  zum  gegebenen  ist. 


11. 

Über  die  Normalen  der  Kegelschnitte  und  damit  ver- 
wandte Probleme. 

Von  M.  Pelíšek,  Assistent  am  k.  k.  deutschen  Polytechnikum,  vorgelegt  von  Prof. 
Dr.  Ed.  Weyr  am  23.  Febr.  1883. 

(Mit  2  Figurentafeln.) 

Herr  Chasles  beweist  in  seinem  Traíté  des  Sections  Coniques 
pag.  145.  §.  223.  folgenden  Satz:  „Dreht  man  um  einen  festen  Punkt 
der  Ebene  eines  Kegelschnittes  eine  Transversale  und  fällt  von  ihrem 
Pole  in  Bezug  auf  den  Kegelschnitt  eine  Senkrechte  auf  dieselbe,  so 
hüllt  die  letztere  eine  Parabel  ein,  welche  die  Polare  des  festen 
Punktes  und  die  Tangenten  in  den  Fusspunkten  der  von  jenem  Punkte 
gefällten  Normalen  zu  Tangenten  hat." 

Diesen  Satz  wollen  wir  zum  Ausgangspunkte  unserer  Betrach- 
tungen machen  und  zum  Verständnis  des  Folgenden  den  Beweis  in 
etwas  veränderter  Form  wiedergeben. 

Beweis.  Sei  K  (Fig.  1.)  der  Kegelschnitt,  p  der  fixe  Punkt 
und  P  seine  Polare  in  Bezug  auf  K.  Wir  ziehen  einen  Strahl  pT, 
der  K  in  1  und  2  schneidet,  dann  schneiden  sich  die  Tangenten  in 
1  u.  2  in  einem  Punkte  t  auf  P,  der  von  dem  Schnittpunkte  r  der 
Geraden  P  und  T  harmonisch  getrennt  ist  durch  die  Schnittpunkte 
m;  n  von  P  mit  K.  (Befindet  sich  p  innerhalb  des  Kegelschnittes, 
dann  bleiben  t  und  t  entsprechende  Punkte  der  von  K  auf  P  erzeugten 
Involution  und  die  folgenden  Schlüsse  behalten  auch  dann  ihre  Kich- 
tigkeit.)  Fällt  man  nun  ts  ±_pT,  so  soll  diese  Gerade,  während  pT 


127 


den  Büschel  p  durchlauft,  eine  Parabel  einhüllen.  Man  sieht  dies  ein, 
wenn  man  folgende  Projectivitäten  betrachtet; 

1.  Der  Büschel  der  Geraden  p[T.. .  ist  der  Polreihe  t  proje- 
ctivisch. 

2.  Die  Punktreihe  ym1  welche  der  Strahlenbüschel  pT  auf  der 
unendlich  fernen  Geraden  ausschneidet,  ist  der  Punktreihe  xMi  welche 
die  Perpendikel  ts  auf  der  unendlich  fernen  Geraden  bestimmen, 
projectivisch,  weil  x^  yM  entsprechende  Punkte  der  Involution  sind, 
welche  alle  rechtwinkligen  Strahleninvolutionen  auf  der  unendlich 
fernen  Geraden  erzeugen.  Deshalb  ist  die  Punktreihe  t  projectivisch 
der  Punktreihe  yM  und  projectivisch  der  Punktreihe  xM,  so  dass 
die  Perpendikel  ts  als  Verbindungslinien  entsprechender  Punkte  zweier 
projectivischer  Punktreihen  erscheinen,  somit  in  der  That  einen  Kegel- 
schnitt einhüllen.  Dieser  muss  die  unendlich  ferne  Gerade  als  den 
Träger  der  einen  Punktreihe  berühren,  ist  somit  eine  Parabel,  welche, 
wie  man  leicht  sieht,  auch  die  Gerade  P  zur  Tangente  hat.  Fällt 
der  Strahl  pT  mit  einer  Normale  des  gegebenen  Kegelschnittes  zu- 
sammen, dann  ist  offenbar  das  Perpendikel  ts  die  Tangente  im  Fuss- 
punkte dieser  Normalen  an  K,  also  eine  gemeinschaftliche  Tangente 
des  gegebenen  Kegelschnittes  K  und  der  Parabel  IT;  und  umgekehrt : 
die  vom  Punkte  p  an  die  gemeinschaftlichen  Tangenten  gefällten 
Senkrechten  sind  die  von  p  an  K  möglichen  Normalen  (gehen  durch 
die  Berührungspunkte  jener  Tangenten  an  K).  Da  zwei  Kegelschnitte 
vier  gemeinschaftliche  Tangenten  haben,  so  ist  hiemit  der  Beweis 
erbracht,  dass  von  jedem  Punkte  der  Ebene  vier  Normalen  an  einen 
Kegelschnitt  gefällt  werden  können. 

Es  kann  auch  leicht  nachgewiesen  werden,  dass  die  beiden 
Axen  von  K  Tangenten  der  Parabel  77  sind.  Ist  nämlich  tt  der  Schnitt- 
punkt der  Polaren  P  mit  der  einen  Axe,  so  steht  seine  Polare  senk- 
recht auf  dieser  Axe  und  geht  durch  p\  somit  fällt  das  Perpendikel 
tlsl  mit  dieser  Axe  zusammen  und  diese  ist  also  eine  Tangente 
unserer  Parabel.  Dasselbe  kann  man  auch  von  der  anderen  Axe 
beweisen. 

Wenn  von  p  reelle  Tangenten  an  den  Kegelschnitt  gezogen 
werden  können,  so  sind  die  Normalen  in  den  Berührungspunkten  m 
uud  n  ebenfalls  Tangenten  der  Parabel  77;  denn  m  ist  der  Doppel- 
punkt der  auf  P  auftretenden  Involution  conjugirter  Pole  und  Polaren, 
es  ist  somit  in  m  die  Senkrechte  auf  pm  zu  errichten,  um  das  dem 
Strahle  pm  zugehörige  Perpendikel  zu  erhalten.  Dasselbe  gilt  von  n. 


128 


Halbiert  man  den  Winkel  der  beiden  reellen  Tangenten  von  p 
durch  ph  und  seinen  Nebenwinkel  durch  ph\  so  sind  dann  pm,  ph, 
pn,  ph'  vier  harmonische  Strahlen,  und  man  sieht,  dass  zum  Strahle 
ph  das  Perpendikel  ph'  gehört  und  umgekehrt  zu  h'p  gehört  die 
Senkrechte  hp ;  es  sind  somit  hp,  h'p  weitere  Tangenten  der  Parabel  U. 

Befindet  sich  p  innerhalb  des  Kegelschnittes,  so  wird  es  in  der 
in  p  auftretenden  Involution  mit  imaginären  Doppelstrahlen  ein  recht- 
winkliges Paar  geben,  welches  dieselbe  Rolle  spielt  wie  ph,  ph'. 

Es  ist  also  unter  allen  Umständen  die  Verbindungslinie  des 
Punktes  p  mit  dem  Mittelpunkte  o  des  gegebenen  Kegelschnittes  die 
Directrix  der  Parabel  71,  weil  sowohl  von  o  als  auch  von  p  die 
Tangenten  an  K  rechten  Winkel  einschliessen. 

Andere  Ableitung  der  Parabel  II.  —  Wir  wollen  die  bisher 
gewonnenen  Resultate  auf  anderem  Wege  ableiten  und  dadurch  er- 
weitern. Nehmen  wir  an,  dass  reelle  Tangenten  von  p  auf  K  existiren. 
Dann  lässt  sich  durch  p  und  die  Berührungspunkte  m  und  n  auf 
den  letzteren  ein  Kreis  $  legen,  der  auf  der  Polaren  P  von  p  die 
nämliche  Polinvolution  erzeugt  wie  K  (deren  Doppelpunkte  m  und  n 
sind).  Bestimme  ich  nun  den  zu  p  in  der  krummen  Involution  auf 
dem  Kreise  ®  entsprechenden  p\  indem  ich  den  Pol  p  von  P  in 
Bezug  auf  den  Kreis  ermittele  und  $  mit  p\>  in  p'  schneide,  dann 
ist  folgendes  bekannt: 

„Projiciert  man  die  conjugirten  Pole  auf  P  bezüglich  aus  den 
Centren  p  und  p'  so  erzeugen  diese  Büschel  den  Kreis  $  und  um- 
gekehrt, projiciert  man  die  Punkte  des  Kreises  bezüglich  aus  den 
Centren  p  und  p'  auf  P,  so  erhält  man  wieder  die  Polinvolution." 

Wenn  ich  also  irgend  eine  Transversale  pT  ziehe,  welche  P 
in  a,  R  in  ß  schneidet,  so  erhalte  ich  ihren  Pol,  wenn  ich  ß  aus  p' 
nach  a  auf  P  projiciere.  Es  frägt  sich  nun  wieder,  was  die  Senkrechte 
von  a  auf  pT  einhüllt,  während  letztere  chn  Büschel  p  durchlauft. 
Bemerken  wir,  dass  der  Winkel  bei  ß  als  Peripheriewinkel  über  arc 
pp'  constant  ist,  also  auch  der  Winkel  bei  a,  der  ihn  zu  einem 
Rechten  ergänzt. 

Nun  ist  aber  folgender  Satz  allgemein  bekannt: 

„Bewegt  sich  ein  Winkel  von  constanter  Grösse  so,  dass  einer 
seiner  Schenkel  durch  einen  fixen  Punkt  geht,  während  der  Scheitel 
eine  fixe  Gerade  durchlauft,  so  hüllt  der  andere  eine  Parabel  ein, 
welche  den  fixen  Punkt  zum  Brennpunkte  und  die  fixe  Gerade  zu 
einer  Tangente  hat." 


Pelíšek:  Über 


129 


Somit  hüllt  das  Perpendikel  aa  eine  Parabel  ein,  welche  P 
zur  Tangente  und  pf  zum  Brennpunkte  hat  und  offenbar  mit  71  iden- 
tisch ist.  Mann  könnte  auch  hier  leicht  zeigen,  dass  die  Axen,  die 
Normalen  in  m  und  n  und  das  rechtwinklige  Paar  der  Involution  in 
p  Tangenten  der  Parabel  sind. 

Liegt  der  Punkt  p  innerhalb  des  Kegelschnittes  ist  also  die 
Polinvolution  auf  P  mit  imaginären  Doppelpunkten,  so  lässt  sich 
bekanntlich  doch  ein  Kreis  construiren,  der  durch  p  geht  nnd  auf  P 
die  nämliche  Involution  erzeugt.  Bestimmt  man  wieder  den  zu  p 
conjugirten  p\  so  findet  alles  genau  so  statt  wie  früher,  die  Parabel 
ist  durch  den  Brennpunkt  und  das  rechtwinklige  Paar  der  Involution 
mp  als  Tangenten  bestimmt. 

Wir  wollen  nun  zeigen,  dass  die  Parabel  17  dem  Punkte  p  nicht 
nur  in  Bezug  auf  den  Kegelschnitt  K  entspricht,  sondern  in  Bezug 
auf  jeden  mit  ihm  confocalen. 

Wir  legen  zu  diesem  Zwecke  durch  p  und  die  beiden  Brenn- 
punkte fx  und/2  einen  Kreis  W  und  bestimmen  den  Pol  a  von  ftf 
in  Bezug  auf  Dann  ist  der  Schnittpunkt  von  ap  mit  der  zu 
p  entsprechende  Punkt  pf  in  der  durch  fx  f2  als  Doppelpunkte  be- 
stimmten Involution  auf  Projiciert  man  irgend  einen  Punkt  x  des 
letzteren  aus  den  Centren  p  bezüglich  p'  auf  die  Axe  A^  so  erhält 
man  ein  Paar  |g'  der  hier  auftretenden  Involution.  Ziehen  wir  nun 
eine  Transversale  p£  und  errichten  auf  sie  das  Perpendikel  so 
hüllt  dieses  wieder  eine  Parabel  ein,  weil  der  Winkel  bei  x  und  also 
auch  der  bei  g'  constant  ist. 

Diese  Parabel  hat  p'  zum  Brennpunkte  und  die  grosse  Axe  als 
Tangente  und  berührt  auch  die  kleine  Axe.  Um  das  letztere  zu  zeigen, 
ziehen  wir  die  Transversale  durch  p  parallel  zur  grossen  Axe;  da 
in  der  Involution  auf  AA'  dem  unendlich  fernen  Punkte  der  Mittel- 
punkt o  von  K  entspricht,  so  ist  die  kleine  Axe  das  jener  Transver- 
salen entsprechende  Perpendikel. 

Ziehen  wir  die  Transversale  pf1%  so  ist  der  entsprechende  Pol 
wieder  ft  somit  die  Senkrechte  in  fx  auf  pfx  ebenfalls  eine  Tangente 
dieser  Parabel,  ebenso  die  Senkrechte  in  f2  auf  pf2. 

Nehmen  wir  an,  dass  von  p  reelle  Tangenten  von  K  gezogen 
werden  können  pm  und  pi,  die  die  Axe  in  [i  und  v  schneiden,  und 
errichten  die  Normalen  in  m  und  n  an  dann  ist  bekannt,  dass 
die  Schnittpunkte  j»V  der  letzteren  auf  A  entsprechende  Punkte  zu 
í*und  v  in  der  durch  fx  und/2  als  Doppelpunkte  bestimmten  Involution 
sind ;  somit  sind  diese  Normalen  ebenfalls  Tangenten  unserer  Parabel 

Tř.:  Mathematicko-přírodovědeoká,  9 


130 


und  diese  somit  mit  TT  identisch,  weil  sie  mit  ihr  vier  Tangenten 
gemein  hat.  Zugleich  haben  wir  zwei  neue  Tangenten,  sowie  neue 
Construction  des  Brennpunktes  p'  erhalten  und  eingesehen,  dass  p' 
zu  p  sowohl  auf  dem  Kreise  $  als  auch  bezüglich  mn  und  fxf2 
conjugirt  ist 

Ersetzen  wir  den  Kegelschnitt  K  durch  einen  zu  ihm  confocalen 
K',  so  bleibt  die  Parabel  77  durch  die  Axen  als  Tangenten  und  pr 
als  Brennpunkt  bestimmt,  also  auch  in  dem  Falle,  wenn  wir  Kr  so 
wählen,  dass  sich  p  innerhalb  desselben  befindet. 

Wir  brauchen  also  den  zweiten  Fall  nicht  zu  untersuchen. 

Weil  das  rechtwinklige  Strahlenpaar  in  p  sowohl  den  Winkel 
mpn  als  auch  ^CfxPf^  halbieren  muss,  so  folgt  daraus,  dass  9C/i  Vm 

Bisher  haben  wir  sowohl  über  K  als  auch  über  besondere  Lagen 
von  p  keine  spezielle  Annahme  gemacht. 

Die  letzte  Ableitung  der  Parabel  führt  aber  leicht  zu  folgenden 
Resultaten : 

Ist  der  angenommene  Kegelschnitt  ein  Kreis,  so  zerfällt  die  dem 
Punkte  p  entsprechende  Parabel  in  den  Mittelpunkt  o  des  Kreises 
und  den  unendlich  fernen  Punkt  des  zu  op  conjugirten  Diameters. 

Ist  der  gegebene  Kegelschnitt  eine  Ellipse,  Hyperbel  oder  Pa- 
rabel, dann  entspricht  ihm  eine  eigentliche  Parabel. 

Ist  der  gegebene  Punkt  p  auf  einer  Axe  von  üT,  so  zerfällt  die 
Parabel  in  den  entsprechenden  p'  und  den  unendlich  fernen  auf  der 
anderen  Axe. 

Ist  der  Punkt  p  im  Unendlichen,  so  zerfällt  77  in  den  Mittelpukt 
von  K  und  den  unendlich  fernen  Punkt  auf  dem  conjugirten  Diameter 

Fällt  endlich  p  mit  dem  Mittelpunkte  von  K  zusammen,  so  über- 
geht 71  in  die  unendlich  ferne  Gerade,  die  doppelt  zu  zählen  ist. 


Aus  dem  Vorigen  ergeben  sich  unmittelbar  folgende  bekannte 
Sätze  über  confocale  Kegelschnitte: 

„Die  Polaren  eines  Punktes  p  in  Bezug  auf  ein  System  confo- 
caler  Kegelschnitte  hüllen  eine  Parabel  TT  ein,"  von  welcher  also  alles 
Angeführte  gilt. 

„Zieht  man  von  einem  Punkte  p  Tangenten  an  ein  System  con- 
focaler  Kegelschnitte  und  errichtet  Normalen  in  den  Berührungs- 
punkten, so  hüllen  diese  die  nämlichen  Parabel  TT  ein." 


131 


„Die  Fusspunkte  der  von  p  an  ein  System  confocaler  Kegel- 
schnitte gefällten  Normalen  bilden  die  Fusspunktcurve  dieser  Parabel, 
für  den  angenommenen  Punkt  als  Pol." 

Denn  es  ist  eingangs  gezeigt  worden,  dass  die  Normalen  von  p 
an  einen  Kegelschnitt  K  die  gemeinschaftlichen  Tangenten  von  K  und 
17  in  den  Berührungspunkten  auf  IT  treffen;  zu  jeder  Tangente  an  IT 
gehört  aber  ein  Kegelschnitt  mit  den  Brennpunkten  fx  /2,  der  diese 
Gerade  berührt,  jede  Tangente  von  IT  ist  also  eine  gemeinschaftliche 
Tangente  für  einen  gewissen  Kegelschnitt. 

Die  Construction  dieser  Curve  wollen  wir  wirklich  durchführen, 
weil  sie  sich  sehr  vereinfachen  lässt. 

Seien  (Fig.  2.)  fxf2  die  das  System  der  Kegelschnitte  bestim- 
menden Brennpunkte  und  p  der  Punkt,  aus  welchem  die  Normalen 
gefällt  werden  sollen.  Legen  wir  durch  pfxf2  den  Kreis  h  und  be- 
stimmen auf  ihm  den  vierten  harmonischen  Punkt  p  in  Bezug  auf 
fi/21  s0  dieser  pf  nach  früherem  der  Brennpunkt,  der  Parabel  JI, 
deren  Directrix  wir  in  der  Verbindungslinie  von  p  mit  0,  dem  ge- 
meinschaftlichen Mittelpunkte  aller  Kegelschnitte,  erhalten.  Ziehen 
wir  die  Axe  p'd  und  im  Halbierungspunkte  s  dieser  Strecke  die 
Scheiteltangente  S1  dann  erhalten  wir  in  folgender  Weise  eine  be- 
liebige Tangente  von  17:  wir  nehmen  einen  Punkt  x  auf  D  an,  und 
beschreiben  über  xp'  als  Durchmesser  einen  Kreis,  der  S  in  a  und  ß 
schneidet,  dann  sind  ax,  ßx  zwei  Tangenten  von  x.  Weil  aber  der 
Bogen  da  =  ap'  ist,  so  sehen  wir,  dass  ccx  und  ßx  den  Winkel  p4xd 
und  seinen  Nebenwinkel  halbieren.  Fälle  ich  nun  das  Perpendikel  pq, 
so  ist  q  ein  Punkt  des  gesuchten  Ortes  und  zwar  liegt  er  auf  dem 
über  px  als  Durchmesser  beschriebenen  Kreise  n.  Man  sieht  nun 
leicht  ein,  dass  der  Fusspunkt  q4  auf  xß  diametral  von  q  auf  n  liegt, 
ferner  dass  die  Verbindungslinie  qq4  parallel  zu  xp*  ist,  weil  die 
Winkel  $Cq'[ip  und  ^Cp'xd  gleich  sind  als  doppelte  der  gleichen 
Winkel      q'p'P  un(i  q'%p- 

Daraus  geht  aber  hervor,  dass  alle  Strahlen  qq*  durch  den 
Halbierungspunkt  9  der  Strecke  pp4  gehen.  Es  ergibt  sich  somit 
folgende  höchst  einfache  Construction :  man  nehme  auf  der  Directrix 
einen  beliebigen  Punkt  [i  an,  beschreibe  mit  pp  um  [i  einen  Kreis 
und  schneide  denselben  mit  <p[i  in  q,  qv 

Da  der  Ort  der  q  das  Erzeugniss  des  in  p  sich  berührenden 
Büschels  von  Kreisen  mit  dem,  wie  man  leicht  erkennt,  projectivisch 
darauf  bezogenen  Strahlenbüschel  y  ist,  so  ist  er  eine  Curve  dritter 
Ordnung,  die  in  p  einen  Doppelpunkt  hat. 

0* 


132 


Unsere  Betrachtungen  gestatten  auch  eine  vortheilhafte  Lösung 
der  Aufgabe,  den  Ort  der  Berührungspunkte  der  von  einem  belie- 
bigen Punkte  p  der  Ebene  ausgehenden  Tangenten  zu  construiren. 

Seien,  wie  bei  der  vorigen  Aufgabe, /lt/2  die  Brennpunkte,  p  der 
angenommene  Punkt,  p4  der  Brennpunkt  der  p  entsprechenden  Pa- 
rabel II  und  po  die  Directrix  derselben.  Denken  wir  uns  einen  Ke- 
gelschnitt des  Systems  herausgenommen  und  an  ihn  die  Tangenten 
pm,  pn  mit  den  Berührungspunkten  m,  n  gezogen,  dann  wissen  wir, 
dass  der  durch  p  mn  gelegte  Kreis  durch  p'  gehen  muss,  dass  ferner 
mn  eine  Tangente  der  Parabel  17  ist.  Zieht  man  umgekehrt  eine  Tan- 
gente an  17,  so  kann  man  sie  als  Polare  von  p  in  Bezug  auf  einen 
Kegelschnitt  des  Systems  ansehen  und  den  Kreis  bestimmen,  somit 
den  Ort  von  mn  als  das  Erzeugniss  des  Kreisbüschels  pp4  und  der 
Tangenten-Schaar  der  Parabel  darstellen. 

Nehmen  wir  zu  diesem  Zwecke  auf  der  Directrix  einen  Punkt  sc 
an  und  construiren  die  beiden  Tangenten  der  Parabel,  indem  wir 
den  Winkel  V'xo  und  seinen  Nebenwinkel  halbieren.  Betrachten  wir 
zunächst  die  Tangente  xtt  (Fig.  3.)  und  suchen  den  zu  ihr  gehörigen 
Kreis.  Der  Mittelpunkt  co  desselben  muss  erstens  in  der  senkrechten 
Halbierungslinie  H  der  Strecke  pp4  sein,  weil  der  Kreis  durch  p  und 
p4  gehen  soll ;  dann  muss  der  Mittelpunkt  in  den  Senkrechten  liegen, 
welche  man  im  Schnittpunkte  von  tx  mit  po  auf  die  erstere  errichtet, 
weil  op  der  zur  Sehnenrichtung  tx  in  dem  supponirten  Kegelschnitte 
conjugirte  Durchmesser  ist,  somit  x  die  Mitte  der  Sehne.  Jene  Senk- 
rechte fällt  aber,  wie  die  Figur  lehrt,  in  die  Tangente  Vx.  Beschreiben 
wir  also  aus  o  mit  cop  einen  Kreis  und  schneiden  mit  ihm  tx,  so 
erhalten  wir  m  und  n.  Ebenso  bestimmt  der  Kreis  co4p  auf  ťx  zwei 
Punkte;  da  die  beiden  Kreise  orthogonal  sind,  so  wird  nothwendig, 
wenn  der  erste  in  reellen  Punkten  geschnitten  hat,  der  andere  ima- 
ginäre Schnittpunkte  liefern.  Diese  stellen  also  die  imaginären  Be- 
rührungspunkte von  p  auf  P  für  einen  leicht  zu  bestimmenden  Ke- 
gelschnitt des  Systems. 

Bei  der  Construction  sind  folgende  Umstände  zu  erwähnen: 
Variirt  man  x  auf  D  von  p  bis  nach  o  (dem  Mittelpunkte  aller  K\ 
so  erhält  man  die  Theile  pf^  pf2  der  Curve;  während  nun  x  die 
Strecke  o  oo  in  diesem  Sinne  durchlauft,  strebt  die  Curve  einerseits 
zu  dem  unendlich  fernen  Punkte  der  Scheiteltangente,  andererseits 
durchlauft  sie  die  Bahn  /2qp,  wobei  cp  der  Schnittpunkt  der  Scheitel- 
tangente mit  der  senkrechten  Halbierungslinie  H  ist.  In  diesem  Theile 
haben  nur  jene  Kreise,  deren  Mittelpunkte  links  von  pp4  liegen, 


133 


reelle  Punkte  geliefert,  die  rechts  sämmtlich  imaginäre.  Nähert  sich 
nun  x  aus  dem  Unendlichen  dem  Punkte  p,  so  liefern  nur  die  Kreise 
rechts  von  pp4  reele  Punkte  der  Curve,  welche  von  <p  und  oo  nach  p 
verlauft.  Die  Curve  hat  in  p  einen  Doppelpunkt  und  kann  auch  als 
das  Erzeugniss  der  in  p  auftretenden  Tangenteninvolution  und  der 
projectivisch  darauf  bezogenen  Parabeltangentenschaar  betrachtet 
werden;  sie  ist  dritter  Ordnung  und  mit  der  früher  gefundenen  sogar 
identisch,  weil  die  Normalen  von  p  durch  die  Berührungspunkte  der 
gemeinschaftlichen  Tangenten  gehen  müssen,  was  aber  noch  später 
deutlicher  gezeigt  wird. 

Hat  man  ein  System  doppelt  berührender  Kegelschnitte  durch 
den  gemeinschaftlichen  Pol  p  (Fig.  4.)  und  Polare  P,  ferner  die  auf 
P  auftretende  gemeinschaftliche  Polinvolution  durch  einen  Kreis  Zc, 
der  durch  p  geht,  gegeben,  so  kann  man  leicht  zeigen,  dass  dem 
Punkte  p  in  Bezug  auf  alle  Kegelschnitte  des  so  festgestellten 
Büschels  in  der  bekannten  Beziehung  die  nämliche  Parabel  II  ent- 
spricht; denn  irgend  eine  der  möglichen  Parabeln  muss  das  recht- 
winklige Paar  der  Involution  conjugirter  Polaren  inp  nach  Früherem 
zu  Tangenten  und  den  zu  p  entsprechenden  Punkt  p\  der  durch  P 
auf  dem  Kreise  k  bestimmten  Involution  zum  Brennpunkt  haben; 
somit  sind  sie  alle  identisch. 

Sind  die  Kegelschnitte  in  anderer  Weise  gegeben,  so  kann  man 
den  Fall  bekanntlich  auf  den  ersten  Bestimmungsmodus  zurückführen 
und  ist  in  dem  Vortheile,  die  Fälle  der  reellen  und  imaginären 
Berührung  unter  Einem  behandeln  zu  können. 

Mit  Rücksicht  auf  das  frühere  können  wir  sofort  folgende  Sätze 
aufstellen : 

„Die  Mittelpunkte  aller  doppelt  berührenden  Kegelschnitte  liegen 
auf  einer  Geraden,  die  durch  den  gemeinschaftlichen  Pol  geht" ;  denn 
wir  haben  bewiesen,  dass  die  Directrix  der  Parabel  JT  durch  den 
Mittelpunkt  des  betreifenden  Kegelschnittes  gehen  muss,  also  muss 
sie  hier  alle  Mittelpunkte  enthalten. 

„Die  Axen  aller  doppelt  berührenden  Kegelschnitte  hüllen  eine 
Parabel  ein,  welche  das  rechtwinklige  Paar  der  gemeinschaftlichen 
Involution  im  Pol  die  Normalen  in  den  gemeinsamen  Berührungs- 
punkten, und  die  gemeinschaftliche  Polare  zu  Tangenten  hat  und 
deren  Brennpunkt  p4  der  vierte  harmonische  zu  p  in  Bezug  auf  die 
Berührungspunkte  auf  dem  durch  die  letzteren  und  p  gelegten  Kreis  ist." 

„Die  Fusspunkte  der  vom  gemeinschaftlichen  Pol  p  auf  alle 
doppelt  berührenden  Kegelschnitte  gefällten  Normalen  ist  die  Fuss- 


134 


punktcurve  dieser  Parabel  II  in  Bezug  auf  den  Pol  ptl ;  man  erhält 
sie  also,  wenn  man  auf  ihrer  Directrix  irgend  einen  Punkt  [i  annimmt, 
mit  pp  einen  Kreis  beschreibt,  ferner  die  Strecke  pp4  in  <p  halbiert, 
und  mit  pup  jenen  Kreis  schneidet.  Sie  ist  dritter  Ordnung,  hat  p 
zum  Doppelpunkt  und  die  Directrix  zur  Asymptotenrichtung.  (Beweis 
wie  bei  den  confocalen  Kegelschnitten.) 

Fällt  man  vom  gemeinschaftlichen  Pole  doppelt  berührender 
Kegelschnitte  Perpendikel  auf  die  Axen  der  Kegelschnitte,  so  ist  der 
Ort  ihrer  Fusspunkte  die  nämliche  Curve, 

Endlich  wollen  wir  uns  die  Aufgabe  stellen,  den  Ort  der  Brenn- 
punkte sämmtlicher  Kegelschnitte  des  Systems  aufzusuchen  und 
werden  sehen,  dass  auch  diese,  wie  alle  vorhergehenden,  analog 
einer  gelösten  über  confocale  Kegelschnitte  ist.  Sei  p  der  gemein- 
schaftliche Pol,  P  die  gemeinschaftliche  Polare,  k  der  die  Involution 
auf  P  definierende  Kreis,  p4  der  zu  p  in  der  letzteren  entsprechende 
Punkt,  der  Brennpunkt  von  IT.  Wir  wissen,  dass  jeder  Kreis,  welcher 
durch  p  und  ein  Paar  Brennpunkte  geht,  auch  p4  enthalten  muss, 
und  dass  die  Verbindungslinie  der  Brennpunkte  —  die  Axe  —  eine 
Tangente  von  IT  ist.  Wir  sind  aber  im  Stande  zu  jeder  angenom- 
menen Axe  den  zugehörigen  Kreis  zu  construiren  und  so  den  Ort 
der  Brennpunkte  als  das  Erzeugnis  des  Kreisbüschels  pp4  und  der 
Tangentenschaar  darzustellen.  Wir  fällen  von  p4  die  Senkrechte  pq 
auf  P  und  verlängern  diese  um  gleiches  Stück  bis  nach  r,  dann  ist 
pr  die  Directrix,  weil  P  ebenfalls  eine  Tangente  von  IT  ist.  Oder 
man  hat  auch  nur  von  o  eine  Senkrechte  auf  P  zu  errichten.  Nehmen 
wir  auf  derselben  einen  Punkt  x  an  und  halbieren  den  Winkel  $Cpxp4, 
so  können  wir  die  Halbierungslinie  xt  als  die  Axe  eines  gewissen 
Kegelschnittes  betrachten.  Da  der  Punkt  x  der  Mittelpunkt  dieses 
Kegelschnittes  sein  muss,  so  liegt  der  Mittelpunkt  des  die  Brenn- 
punkte und  p  enthaltenden  Kreises  einmal  in  der  Senkrechten  in  sc, 
das  heisst  in  der  anderen  Tangente,  dann  in  der  senkrechten  Hal- 
bierungslinie von  pp4.  Man  sieht,  dass  sich  die  Construction  der 
Berührungspunkte  bei  den  confocalen  Kegelschnitten  wiederholt,  und 
es  gelten  über  die  Curve  die  an  jener  Stelle  gemachten  Bemerkungen. 
Interessant  ist  hiebei,  dass  man  auch  die  imaginären  Brennpunkte 
auf  den  zweiten  Axen  durch  die  entsprechenden  Kreise  definiert  hat. 

Bei  diesen  Untersuchungen  kommt  man  auf  einen  einfachen 
Zusammenhang  zwischen  dem  Brennpunkte  p4  der  Parabel  II  und 
dem  Brennpunkte  tp  der  einzigen  Parabel,  die  unter  den  doppelt  be- 
rührenden Kegelschnitten  auftritt  und  die  durch  die  Tangenten  pb,  pb4 


135 


und  ihre  Berührungspunkte  bb4  bestimmt  ist.  Es  ist  nämlich  <p  der 
Halbierungspunkt  der  Strecke  pp4.  Denn,  legen  wir  durch  pbb4  den 
Kreis  O)  (Fig.  5.),  so  wissen  wir,  dass  p4  durch  bb4  von  p  harmo- 
nisch getrennt  ist,  es  liegt  somit  der  Pol  von  pp'  auf  bb4  und  die 
Verbindungslinie  q'[i  halbiert  in  (p  die  Strecke  pp'  senkrecht.  Pro- 
jiciert  man  byb4  aus  cp  nach  ß,  ß\  so  ist: 

arc  pß  z=z  arc  p1  bl  und 
arcplb  —  arcpß4  somit  auch 
<pbp  zu     ypb1  und 

==     p&'<p  a*s  zu  gleichen 
Bogen  gehörige  Peripheriewinkel. 

Stellen  wir  uns  nun  vor,  dass  sich  der  Winkel  ybp  so  bewegt, 
dass  der  eine  Schenkel  stets  durch  (p  geht  und  der  Scheitel  auf  bp 
gleitet,  dann  hüllt  offenbar  der  andere  Schenkel  die  Parabel,  welche 
bp  und  pbf  zu  Tangenten  und  6,  br  zu  Berührungspunkten  auf  den- 
selben hat;  somit  ist  unsere  Behauptung  bewiesen.  Man  kann  auch 
umgekehrt  verfahren,  indem  man  zu  der  durch  pb,  pb4  als  Tangenten 
und  5,  b'  als  Berührungspunkte  bestimmten  Parabel  den  Brennpunkt 
bestimmt  und  zeigt,  dass  derselbe  mit  <p  zusammenfällt. 

Das  soeben  gefundene  Resultat  setzt  uns  in  den  Stand,  fol- 
gende bemerkenswerthe  Sätze  aufzustellen; 

„Die  nach  den  Brennpunkten  f,fx  irgend  eines  Kegelschnittes 
gehenden  Strahlen  schliessen  mit  der  Geraden  pcp  gleiche  Winkel  ein." 

„Das  Produkt  der  Entfernungen  des  Punktes  <p  von  den  Brenn- 
punkten irgend  eines  Kegelschnittes  des  Systems  ist  constant 
und  zwar  gleich  dem  Quadrate  von  <#p." 

Um  den  ersten  Satz  zu  beweisen,  berücksichtigen  wir,  dass  die 
Tangenten  von  einem  beliebigen  Punkte  der  Ebene,  also  auch  <p,  an 
einen  Kegelschnittsbüschel,  und  einen  solchen  bilden  doppeltbe- 
rührende Kegelschnitte,  eine  Involution  bilden.  Die  Involution  im 
Punkte  <p  muss  aber  senkrechte  Doppelstrahlen  haben,  weil  die  Tan- 
genten von  <p  an  die  Parabel  des  Büschels  die  Doppelstrahlen  der 
im  Brennpunkte  auftretenden  rechtwinkligen  Strahleninvolution  sind, 
und  diese  nach  den  imaginären  Kreispunkten  gehenden  Strahlen  die 
Doppelstrahlen  der  Tangenteninvolution  harmonisch  trennen  müssen. 
Man  kann  dies  auch  direct  in  der  Figur  zeigen.  Wir  erkennen 
nämlich  folgende  Paare  jener  Involution  : 

1.  (pb,  (pb4  als  die  Tangenten  an  die  unendlich  schmale  Ellipse 
bb4  (den  einen  zerfallenden  Kegelschnitt). 


136 


2.  <pp,  doppelt  zählend,  als  die  Tangenten  an  den  zweiten  zer- 
fallenden Kegelschnitt  pbt  pb4  (nach  allgemein  bekanntem  Uberein- 
kommen). 

Da  aber  in  den  A  9#,  und  (pb4p  zwei  Winkel  schon  paarweise 
gleich  sind,  so  müssen  es  auch  die  dritten  sein,  also 

Weil  aber  das  Paar  96,  yb4  von  den  Doppelstrahlen  harmonisch 
getrennt  wird,  und  der  eine  Doppelstrahl  die  Winkelhalbierungslinie 
ist,  so  muss  der  andere  den  Nebenwinkel  halbieren  und  somit  auf  <pp 
senkrecht  stehen.  Dann  muss  aber  jedes  Paar,  weil  es  jene  Senk- 
rechten harmonisch  trennt,  mit  ihnen  gleiche  Winkel  bilden. 

Wir  haben  aber  früher  bewiesen,  dass  die  von  einem  Punkte 
der  Ebene  nach  den  Brennpunkten  eines  Kegelschnittes  gehenden 
Strahlen  mit  den  Tangenten,  die  aus  dem  Punkte  an  den  Kegelschnitt 
gezogen  werden  können,  bezüglich  gleiche  Winkel  einschliessen ;  da 
das  eine  Paar  das  andere  nicht  trennen  kann,  und  die  letzteren  mit 
der  Geraden  cpp  gleiche  Winkel  einschliessen,  so  müssen  es  auch 
jene  thun,  somit  ist  die  erste  Behauptung  bewiesen. 

Was  die  zweite  Behauptung  anbelangt,  so  sieht  man  aus  der 
Ähnlichkeit  der  Dreiecke  ybp,  yb'p,  dass  sich  verhält  q)b:<pp  =  <pp:  <p&', 
woraus  folgt  (pb  <pbl  =  <pp* ;  da  wir  bekanntlich  6,6'  als  die  Brenn- 
punkte der  unendlich  schmalen  Ellipse  bb4  ansehen  können,  so  sehen 
wir  bei  diesem  speci eilen  Kegelschnitt  die  Behauptung  bestätigt.  Um 
sie  allgemein  zu  beweisen,  legen  wir  durch  pp4  einen  Kreis  %  auf 
welchem  ein  Paar  Brennpunkte  ffx  und  zwar  durch  pp4  harmonisch 
getrennt  liegen  müssen,  woraus  folgt,  dass  die  Verbindungslinie//' 
durch  den  Pol  qt  von  ppt  in  Bezug  auf  $  gehen  muss.  Diese  Ge- 
rade ist  ferner  an  die  Bedingung  gebunden,  dass  die  Strecke/,/! 
durch  die  Directrix  Z>,  welche  der  Ort  der  Mittelpunkte  aller  Kegel- 
schnitte ist,  halbiert  wird. 

Zieht  man  nun  durch  qt  Strahlen  und  halbiert  die  auf  den- 
selben von  U  aus  geschnittenen  Sehnen,  so  liegen  die  Halbierungs- 
punkte bekanntlich  auf  einem  Kreis,  der  durch  (p)  (p1),  den  Mittel- 
punkt von  &  und  ql  geht  und  in  letzterem  eine  zu  pp4  parallele 
Tangente  hat.  Dieser  Kreis  schneidet  die  Directrix  in  zwei  Punkten 
?/,  welche  mit  q4  verbunden  Sehnen  liefern,  welche  durch  D  hal- 
biert werden,  und  zwar  liefert  der  Punkt  x  reelle  Punkte  ffx, 
während  q}y  zwei  imaginäre  Punkte  auf  ®  bestimmt. 


137 


Verbindet  man  nun  die  erhaltenen  fjx  mit  y  und  verlängert 
fxq>  nach      so  ist  nach  dem  bekannten  Satz  von  Sehnen  im  Kreise : 

A<P  X  F<P  —  W2' 
Wegen  der  Gleichheit  der  Winkel  ist  aber  F<p  ~fy,  somit 

f<p  .fl(p  =5  w2i 
also  ist  der  zweite  Satz  nachgewiesen. 

Es  folgt  daraus  unter  anderem  die  Ähnlichkeit  der  Dreiecke: 

Awf^  AfA  und 

für  alle  Kegelschnitte  des  Systems. 

Bevor  wir  auf  die  übrigen  Consequenzen  der  soeben  gefundenen 
Eigenschaften  eingehen,  wollen  wir  zeigen,  dass  der  Ort  der  Fuss- 
punkte aller  Normalen  von  p  auf  die  doppelt  berührenden  Kegel- 
schnitte identisch  mit  dem  Orte  der  Brennpunkte  dieser  Kegel- 
schnitte ist.  (Fig.  6.) 

Da  beide  Curven  durch  p  und  cp  gehen,  so  werden  wir  offenbar 
zu  zeigen  haben,  dass,  wenn  bei  der  ersteren  et,  b  zwei  Punkte  sind, 
deren  Verbindungslinien  mit  cp  gleiche  Winkel  mit  pcp  einschliessen, 
das  Produkt  acp  X  bcp  rz  pqp2,  ferner  dass  die  Strecke  ab  durch  D 
halbiert  wird.  Auf  den  Strahlen  qpa,  cpb  kommen  noch  die  Punkte  a,  ß 
der  Curve  vor  und  es  lässt  sich  zunächst  zeigen,  dass 

acp  .  bcp  čzz  acp  .  ßcp  ist. 

Verbinden  wir  nämlich  a  mit  ß  und  b  mit  a,  so  müssen  diese 
Geraden  parallel  sein.  Denn  aus  dem  Dreiecke  rn^jp,  in  welchem  der 
Winkel  an  der  Spitze  halbiert  erscheint,  schliessen  wir 

ppi  píp  z=  pm :  mqp  oder 
ß{i :  [icp  zz  am  :  mqp, 
woraus  folgt,  dass  aß  \\  m^i  ist.   Schreibt  man  obige  Proportion  in 
der  Form 

[icp  —  [ip:  [ipzz:  cpm  —  mp  :  mp  oder 
cpb:b[i~  cpa:  ami 

so  sieht  man,  dass  ba  |]  ist;  somit  ist  auch  aß  ||  ab  und  wir 
können  die  Proportion  schreiben: 

cpb  :  cpß  =  cpa  :  qpa, 
umwandeln  wir  diese  in  die  Gleichung: 

cpa  .  cpb  zz  cpa  .  qpß, 
welche  Gleichung  offenbar  nothwendige  Vorbedingung  für  die  Richtig- 
keit der  oben  ausgesprochenen  Behauptung  ist. 
Wir  finden  weiter  nach  bekanntem  Satz 

cpa  ,  cpa  zz  cpx  .  cpp  und 

cpb  .cpßzzcpy .  cpp 


138 


und  durch  die  Multiplikation  beider  Gleichungen 

cpa  .  cpb  .  cpa  .  cpß  zz  cpp2  .  cpx  .  cpy  oder 
(cpa  .  cpb)2  zz  cpp2  .  cpx  .  (py. 
Aus  der  Figur  erkennen  wir  aber  folgende  Ähnlichkeiten: 

1.  A  mcpx  r>j  A  [icpp ; 

denn  es  ist  a>  zz  ^  o  und 

weil  sie  sich  mit  gleichen  Winkeln  auf  180°  ergänzen. 
Wir  können  also  schreiben: 

cpx  :  cpm  zz  cpp  :  cpp. 

2.  Ebenso  leicht  erkennt  man,  dass 

A  cpmp    a  wy 

ist,  und  somit  sich  verhält: 

cpm  :  cpp  zz  cpp  :  cpy. 
Bildet  man  aus  den  letzten  Proportionen  die  Gleichungen: 
cpx  .  cpp  z=z  cpp  .  cpm 
cpy  cpm  zz  cpp  cpfi 
und  multipliciert  die  letzteren,  so  erhält  man: 

cpx  .  cpy  zz  cpp2. 
Setzt  man  diesen  Ausdruck  oben  ein,  so  ist: 

(cpa .  bb)2  zz  qpp2  .  cpp2  also 
cpa  .cpb  zz.  cpp2. 

Es  erübrigt  uns  somit  nur  noch  zu  zeigen,  dass  ab  oder  aß 
durch  D  halbiert  wird. 

Betrachten  wir  etwa  das  Dreieck  A  so  sehen  wir,  dass  D 
durch  den  Halbierungspunkt  von  bß  parallel  zu  aß  geht;  sie  hal- 
biert also  auch  ab. 

Damit  ist  die  Identität  beider  in  Rede  stehenden  Curven  nach- 
gewiesen. 

Wir  können  also  diese  Curve  betrachten  als: 

a)  den  Ort  aller  Berührungspunkte  der  von  einem  Punkte  an 
eine  Schaar  confocaler  Kegelschnitte  geführten  Tangenten, 

b)  den  Ort  der  Brennpunkte  aller  in  fxf2  doppeltberührender 
Kegelschnitte, 

c)  den  Ort  der  Fusspunkte  der  von  p  an  jene  Schaar  confo- 
caler Kegelschnitte  gefällten  Normalen, 

d)  den  Ort  der  Fusspunkte  der  von  p  an  die  doppelberührenden 
Kegelschnitte  gefällten  Normalen, 

e)  somit  als  den  Ort  der  möglichen  Berührungspunkte  der  Ke- 
gelschnitte jenes  Büschels  und  jener  Schaar, 


139 


f)  den  Ort  der  Fusspunkte  der  von  2?  auf  die  Axen  der  doppelt 
berührenden  Kegelschnitte  gefällten  Normalen, 

g)  den  Ort  der  Fusspunkte  der  von  p  auf  die  Polaren  der  Ke- 
gelschnitte gefällten  Normalen. 

Verwandtschaft  zwischen  p  und  p4. 

Lassen  wir  Fig.  7  p  eine  Gerade  G  durchlaufen,  so  werden  die 
ihm  entsprechenden  Parabeln  U  die  von  dem  Pole  g  jener  Geraden 
auf  dieselbe  gefällte  Senkrechte  S  sämmtlich  zur  Taugente  haben. 
Nehmen  wir  nämlich  einen  beliebigen  Punkt  p  in  G  an,  so  geht 
seine  Polare  P  durch  g  und  schneidet  G  in  g\  der  von  g  durch  die 
Schnittpunkte  von  P  mit  K  harmonisch  getrennt  ist;  also  ist  8  eine 
Tangente  der  dem  Punkte  p  entsprechenden  Parabel  und  somit  aller. 
Da  diese  Parabeln  sämmtlich  die  beiden  Axen  von  K  und  die  un- 
endlich ferne  Gerade  zu  Tangenten  haben,  so  bilden  sie  eine  Schaar. 
Der  Brennpunkt  einer  Parabel  liegt  bekanntlich  auf  dem  durch  die 
Schnittpunkte  dreier  Tangenten  gelegten  Kreise;  somit  durchlauft  p' 
den  durch  den  Mittelpunkt  0  und  die  Schnittpunkte  von  8  mit  den 
beiden  Axen  gelegten  Kreis. 

Man  könnte  nun  auf  Grund  dieses  Resultates  zeigen,  dass 
zwischen  p  und  p4  die  involutorische  Kreisverwandtschaft  besteht, 
die  die  Brennpunkte  /  und  fi  des  Kegelschnittes  zu  selbstentspre- 
chenden Punkten  hat;  wir  sehlagen  aber  folgenden  Weg  ein. 

Wir  haben  früher  gesehen,  dass  p4  auf  dem  durch  pffx  gelegten 
Kreise  liegt  und  von  p  durch  fft  harmonisch  getrennt  ist. 

Projicieren  wir  die  Involution  pp*  aus  dem  Mittelpunkte  0,  so 
erhalten  wir  eine  Strahleninvolution,  welche,  wie  man  leicht  gewahr 
wird,  die  Axen  von  dem  ursprünglichen  Kegelschnitte  als  ein  Paar 
enthält.  Daraus  folgt,  dass  die  Strahlen  op,  op4  mit  den  Axen 
gleiche  Winkel  einschliessen.  Verlängern  wir  op  nach  (pA),  so  ist 
dieser  Punkt  symmetrisch  zu  p4  in  Bezug  auf  die  eine  Axe,  es  ist  also 

o(p)  =z  op4. 

Nun  findet  folgende  Gleichheit  statt 
op.o(p)  =  qf2 
op .  op1  zz  of2. 

Die  Gleichheit  der  Winkel  und  Gleichheit  des  Produktes  der 
Strecken  sind  aber  bekanntlich  ausreichende  Bedingungen  für  die 
erwähnte  Kreisverwandtschaft.  Darin  entsprechen  die  Brennpunkte/,/!, 
die  Axen,  ferner  jeder  durch  ffx  gehende  Kreis  sich  selbst,  dem 
Mittelpunkte  0  die  unendlich  ferne  Gerade,-  jeder  Geraden  durch  0 


140 

eine  in  Bezug  auf  die  Axen  des  Kegelschnittes  symmetrische  Gerade ; 
einer  beliebigen  Geraden  ein  durch  o  gehender  Kreis;  einem  belie- 
bigen Kreise  ein  nicht  durch  o  gehender  Kreis,  so  dass  die  Ähnlich- 
keitspunkte auf  den  beiden  Axen  liegen. 

Es  ist  leicht  zu  zeigen,  dass  diese  Verwandtschaft  eine  spezielle 
der  Steiner'schen  ist,  in  welcher  einem  Punkte  der  Schnittpunkt 
seiner  Polaren  in  Bezug  auf  zwei  feste  Kegelschnitte  entspricht,  und 
zwar  zerfällt  hier  der  eine  feste  Kegelschnitt  in  die  beiden  Axen  des 
ursprünglichen  Kegelschnittes,  der  andere  ist  die  gleichseitige  Hy- 
perbel, welche  die  Excentricität  ffx  des  ursprünglichen  Kegelschnittes 
zur  Hauptaxe  hat.  Dass  p1  auf  der  Polare  von  p  in  Bezug  auf  den 
zerfallenden  Kegelschnitt  liegt,  sieht  man  unmittelbar. 

Dass  pf  aber  auf  der  Polare  von  p  in  Bezug  auf  die  gleichsei- 
tige Hyperbel  liegt,  überzeugt  man  sich  in  folgender  Weise: 

Nimmt  man  die  Strecke  of  als  Einheit  an,  so  lautet  die  Glei- 
chung dieser  Hyperbel  auf  die  Axen  bezogen: 

x2  —  y2  —  1 
und  ihrer  Polare  von  p  (£  n) : 

Šx—rjyzz  1, 
wobei  ř,  rj  die  Coordinaten  von  p  sind. 

Bezeichnet  man  ferner  den  Winkel,  den  op  mit  der  Axe  ein- 
schliesst,  mit  %  so  ist 

|  ~  op  sincp 
7]  ~  op  cosq). 
Somit  die  Gleichung  der  Polare 

1 

x  costp  —  y  smq)  zz  — . 

Sind  ferner  x*  y4  die  Coordinaten  von  p\  so  ist 
x'  zz  op'  cosq) 

y'  zz  opf  siny  oder 

wegen  der  Gleichung 

op'  .opzzl 

x<--  C0S(P 
op 

sinw 

y*  zz  

r  op 

Setzen  wir  diese  Werthe  für  die  laufenden  Coordinaten  ein,  so 
wird  die  Gleichung  befriedigt,  also  ist  die  Behauptung  bewiesen. 

Die  Verwandtschaft  zwischen  den  Punkten  p  und  <p  ist  von 
höherem  Grade.   Durchlauft  p  eine  Gerade,  so  durchlauft  q>  eine 


141 


Curve,  welche  die  Parallele  durch  o  zur  angenommenen  Geraden  zur 
Assymptote  hat.  Schneidet  die  angenommene  Gerade  G  die  Strecke^, 
so  schneidet  der  Kreis,  den  der  Punkt  p4  beschreibt,  G  in  zwei  reellen 
Punkten  1,  2  und  es  ist  der  Halbierungspunkt  dieser  Strecke  der 
Doppelpunkt  der  Curve. 

In  dem  Falle  aber,  dass  p  einen  Durchmesser  von  ^beschreibt, 
durchlauft  der  Punkt  <p  eine  Hyperbel,  welche  mit  K  confocal  ist, 
und  deren  Asymptoten  die  von  p  und  p4  durchlaufenen  Geraden  sind. 
Denn  in  diesem  Falle  ist  das  Dreieck  opp\  weil  op .  op4  constant  ist, 
von  constanter  Fläche,  somit  bleibt  die  Gerade  pp4  Tangente  der 
Hyperbel,  die  op .  op'  zu  Asymptoten  hat ;  da  aber  der  Halbierungs- 
punkt von  pp'  der  Hyperbelpunkt  selbst  ist,  so  sieht  man,  dass  <p 
diese  Hyperbel  durchlauft.  Kommt  hiebei  p  auf  den  über  fft  be- 
schriebenen Kreis,  so  ist  p4  der  symmetrische  in  Bezug  auf  of,  pp' 
ist  also  die  Scheiteltangente  und  somit  ff  die  Brennpunkte. 

Es  ist  damit  auch  folgender  Satz  bewiesen: 

„Die  Brennpunkte  aller  Parabeln,  welche  auf  einer  Geraden  die- 
selbe Involution  erzeugen,  deren  Pol  aber  eine  Gerade  beschreibt, 
die  durch  den  Mittelpunkt  der  Involution  geht,  liegen  auf  einer  Hy- 
perbel, welche  die  Doppelpunkte  jener  Involution  zu  Brennpunkten 
und  jene  Gerade  zur  Asymptote  hat." 

Auch  folgendes  ist  leicht  zu  erkennen: 

„Durchlauft  p  einen  Kreis,  der  durch  ffx  geht,  so  durchlauft  <p 
ebenfalls  einen  Kreis,  der  durch  ffx  und  den  Mittelpunkt  des  ursprüng- 
lichen Kreises  geht." 

Zieht  man  nämlich  die  Tangenten  in/  und  ft  an  diesen  Kreis, 
so  schneiden  sie  sich  in  dem  Pole  der  Involution,  welche  p  und 
p4  auf  diesem  Kreise  bilden;  da  ferner  cp  der  Halbierungspunkt  von 
pp1  ist,  so  steht  die  Verbindungslinie  von  <p  mit  dem  Mittelpunkte  o1 
des  angenommenen  Kreises  auf  pp1  senkrecht,  es  ist  somit  stets 
$C  o 1  (pt  =  90°,  also  beschreibt  <p  den  erwähnten  Kreis. 

Darin  liegt  wieder  ein  leicht  zu  erkennender  Satz  über  ein 
specielles  System  von  Parabeln. 

Polarfigur  der  Parabel  II. 
Nehmen  wir  den  ursprünglich  angenommenen  Kegelschnitt  K 
als  die  Basis  eines  Polarsystems,  so  wird  in  demselben  der  Parabel  U 
ein  Kegelschnitt  entsprechen.  Da  die  Parabel  U  die  Axen  von  K  zu 
Tangenten  hatte,  diesen  aber  die  unendlich  fernen  Punkte  auf  den 
anderen  Axen  als  Pole  entsprechen,  so  ist  jener  Kegelschnitt  eine 


142 


gleichseitige  Hyperbel,  welche  die  Axen  von  K  zu  Asymptoten- 
richtungen hat.  Dieselbe  geht  durch  den  Mittelpunkt  o  von  K  als 
den  Pol  der  unendlich  fernen  Geraden,  welche  Tangente  von  77  ist, 
ferner  durch  den  ursprünglich  angenommenen  Punkt  p,  da  dessen 
Polare  P  eine  Tangente  von  77  war.  Als  weitere  Punkte  dieser  Hy- 
perbel erkennt  man  die  Schnittpuukte  des  rechtwinkligen  Paares  der 
in  p  auftretenden  Involution  mit  der  Polare  P. 

Diese  Hyperbel  H  muss  auch  durch  die  Fusspunkte  der  von  p 
zu  dem  Kegelschnitte  K  gefällten  Normalen  gehen;  denn  es  wurde 
gezeigt,  dass  die  Tangenten  in  denselben  zugleich  Tangenten  von  77 
sind,  und  jeder  Tangente  von  K  entspricht  im  Polarsysteme  ihr  Be- 
rührungspunkt. 

Es  ist  leicht  ersichtlich,  dass  jeder  Schnittpunkt  von  H  und  K 
ein  solcher  Fusspunkt  ist,  somit  ist  dadurch  ein  neuer  geometrischer 
Beweis,  dass  von  einem  Punkte  der  Ebene  4  Normalen  zu  einem 
Kegelschnitt  geführt  werden  können  und  zugleich  die  Construction 
derselben  gegeben. 

Wir  können  noch  weitere  Punkte  angeben,  durch  welche  H 
gehen  muss.  Verbinden  wir  nämlich  p  mit  einem  Brennpunkte  und 
bestimmen  auf  diesem  Strahle  den  4ten  harmonischen  zu  demselben 
in  Bezug  auf  die  beiden  Schnittpunkte  des  Strahles  mit  K.  Denn 
dieser  Punkt  ist  der  Pol  der  auf  fp  in  /  senkrechten  Geraden,  die 
ebenfalls  eine  Tangente  von  77  war.  Ist  endlich  p  ausserhalb  von  K, 
so  müssen  die  Pole  der  Normalen  in  den  Berührungspunkten  der 
von  p  an  K  gehenden  Tangenten  ebenfalls  Punkte  von  H  sein. 

Wir  sind  zu  dem  merkwürdigen  Resultat  gekommen,  dass  wenn 
man  einen  Punkt  in  der  Ebene  eines  Kegelschnittes  annimmt,  da- 
durch gleichzeitig  13  andere  (reelle  oder  imaginäre)  bestimmt  sind, 
die  mit  ihm  auf  einer  gleichseitigen  Hyperbel  liegen. 

Wir  können  die  Hyperbel  H  auch  in  folgender  Weise  erzeugen : 
wir  ziehen  einen  beliebigen  Diameter  ose,  fällen  von  p  das  Perpen- 
dikel auf  denselben  und  schneiden  mit  ihm  den  conjugirten  Dia- 
meter oy  in  ß.    Dann  ist  der  Büschel  p  (q . . . .)  *)  congruent  dem 

Büschel  o  (q  ),  weil  sie  den  Kreis  über  dem  Durchmesser  op 

erzeugen ;  der  Büschel  o  (q  . . .)  ist  involutorisch  zu  o(p.. .),  somit 
ist  der  Büschel  p  ($  . . .)  projectivisch  dem  Büschel  o  (p  . . und  es 
liegt  also  $  auf  einem  Kegelschnitt,  der  durch  o  und  p  geht.  Fällt 
man  von  p  eine  Senkrechte  auf  die  Axe,  so  schneidet  sie  die  con- 


*)  q  ist  der  Schnittpunkt  des  Perpendikels  mit  dem  Durchmesser  ox. 


143 


jugierte  im  Unendlichen,  der  Kegelschnitt  ist  also  eine  gleichseitige 
Hyperbel.  Fällt  man  von  p  eine  Normale  und  zieht  durch  o  den  auf 
dieselbe  senkrechten  Durchmesser,  so  geht  der  conjugierte  offenbar 
durch  den  Fusspunkt  jener  Normalen,  also  geht  die  Hyperbel  durch 
die  Fusspunkte  der  von  p  zu  K  gezogenen  Normalen  und  ist  mit 
der  früheren  identisch.  Um  die  Tangente  in  o  zu  finden,  hat  man 
snur  auf  op  in  o  die  Senkrechte  zu  ziehen  und  dazu  den  conjugierten 
Diameter  aufzufinden. 

Nimmt  man  den  Punkt  p  auf  dem  Kegelschnitte  K  an,  so  erfähr; 
die  Construction  keine  Änderung  und  wir  erhalten  die  Hyperbel,  die 
der  Parabel,  welche  p  entspricht,  polar  entspricht,  woraus  man  be- 
stätigt findet,  dass  jene  Parabel  auch  für  den  Grenzfall  der  parabo- 
lischen Involution  auf  der  Polaren  von  p  existirt. 


Wir  haben  gesehen  (Fig.  7),  dass,  wenn  p  eine  Gerade  G  durch- 
lauft, die  Parabeln  77  eine  Schaar  bilden,  deren  Grundtangenten  die 
beiden  Axen  von  K,  die  unendlich  ferne  Gerade  und  endlich  die 
Senkrechte      welche  man  von  dem  Pole  von  G  auf  diese  fällt,  sind. 

Es  werden  also  die  Hyperbeln,  welche  dieser  Schaar  von  Para- 
beln in  Bezug  auf  K  polar  entsprechen,  einen  Büschel  bilden,  dessen 
Grundpunkte,  die  unendlich  fernen  Punkte  der  Axen  von  K,  der 
Mittelpunkt  0  und  endlich  der  Pol  s  der  Geraden  S  sind. 

Es  lässt  sich  leicht  zeigen,  dass  die  Mittelpunkte  dieser  Hy- 
perbel auf  einer  Geraden  liegen. 

Ergänzen  wir  nämlich  das  Dreieck  otftf',  welches  die  Axen  von 
K  mit  der  Tangente  S  bilden  (Fig.  8.),  zu  einem  Rechtecke,  so 
erkennen  wir  leicht,  dass  die  Verbindungslinien  der  Berührungspunkte 
aller  Parabeln  auf  den  Axen  von  K  durch  die  vierte  Ecke  c  dieses 
Rechteckes  gehen  müssen,  weil  man  mittels  dieses  Punktes  c  für 
alle  Parabeln  der  Schaar  nach  der  bekannten  Construction  die  Tan- 
gente S  ableiten  kann.  Zieht  man  also  durch  c  irgend  eine  Gerade, 
welche  die  Axen  in  den  Punkten  1  und  2  schneidet,  so  ist  dadurch 
eine  Parabel  der  Schaar  bestimmt. 

Man  erhält  ihren  Brennpunkt  pl  in  dem  Fusspunkte  der  von  o 
auf  1  2  gefällten  Senkrechten,  wovon  man  sich  überzeugt,  wenn  man 
nur  die  bereits  angeführte  Construction  des  Brennpunktes  für  diesen 
Fall  durchführt. 

Jene  Berührungspunkte  1,  2  bilden  also  zwei  perspektivische 
Punktreihen,  deren  selbstentsprechender  Punkt  0  ist.  Den  Axen 
von  K  als  Tangenten  von  TT  entsprechen  aber  polar  die  unendlich 


144 


fernen  Punkte  der  Hyperbel;  den  Berührungspunkten  1,  2  auf  den 
Axen  von  K  werden  also  die  Tangenten  in  den  unendlich  fernen 
Punkten  von  17,  also  die  Asymptoten  entsprechen.  Bestimme  ich  also 
zu  1  den  vierten  harmonischen  1'  in  Bezug  auf  die  Endpunkte  AA4 
der  grossen  Axe  von  K  und  ebenso  zu  2  den  vierten  harmonischen  2' 
in  Bezug  auf  die  Scheitel  BB4  der  kleinen  Axe  von  K,  so  gehen  durch 
diese  Punkte  die  Asymptoten  der  Hyperbel,  welche  jener  Parabel 
polar  entspricht,  und  der  Mittelpunkt  M  derselben  ist  die  vierte  Ecke 
des  Rechteckes  1'02'  M. 

Da  aber  die  Punktreihe  (1 . , .)  perspektivisch  der  Punktreihe 
(2  . . .)  ist,  ferner  (1 . . .)  involutorisch  zu  (1' . . .)  und  ebenso  (2  . . .) 
involutorisch  zu  (2'...),  so  ist  auch  (1'...)  projectivisch  zu  (2'...)» 
und  zwar  entsprechen  sich  in  dieser  Projectivität  die  unendlich  fernen 
Punkte  als  die  harmonischen  von  0.  Die  Verbindungslinie  1' 2' hüllt 
also  eine  Parabel  ein  und  der  Mittelpunkt  M  durchlauft  die  Ver- 
bindungslinie der  Berührungspunkte  dieser  Parabel  mit  den  Axen. 

Man  erhält  diese  Berührungspunkte  in  folgender  Weise:  zieht 
man  den  Strahl  c<r,  so  erhält  man  als  Berührungspunkte  a  auf  der 
grossen  Axe  und  den  unendlich  fernen  auf  der  kleinen  Axe ;  der  har- 
monische zu  diesem  ist  0,  zu  a  sei  construirt  27,  ebenso  ziehe  man 
cď  und  construire  27'  harmonisch  zu  0\  dann  sind  27,  2?'  die  Be- 
rührungspunkte und  2727'  der  Ort  des  Mittelpunktes  M. 

Man  sieht  hieraus,  dass  der  Punkt  p  und  der  Mittelpunkt  M 
der  ihm  entsprechenden  Hyperbel  eine  Collineation  in  der  Ebene 
bilden  und  zwar  sind  die  Axen  von  K  und  die  unendlich  ferne  Ge- 
rade die  selbstentsprechenden  Elemente  derselben. 

Nimmt  man  nämlich  einen  Punkt  p  auf  einer  Axe,  etwa  AA4 
an,  so  zerfällt  zwar  die  ihm  entsprechende  Parabel,  aber  der  Punkt 
p4  kann  leicht  gefunden  werden  als  Schnittpunkt  des  durch  pfft 
gehenden  Kieises  mit  jener  Axe.  Die  Senkrechte  auf  op4  schneidet 
die  Axen  in  p4  und  dem  unendlich  fernen  Punkte,  die  harmonischen 
in  Bezug  auf  die  Scheitel  sind  der  Pol  p  der  Senkrechten  in  pé  und 
der  Mittelpunkt  0 ;  wir  sind  also  genöthigt  p  als  Grenze  von  M  zu 
betrachten  und  es  ist  also  bewiesen,  dass  die  Axen  selbstentspre- 
chende Gerade  sind.  Wenn  speciell  p  in  einem  Brennpunkte  ange- 
nommen wird,  so  ist  der  entsprechende  Punkt  M  der  vierte  harmo- 
nische zu  demselben  in  Bezug  auf  die  Scheitel  der  grossen  Axe. 

Lässt  man  p  mit  dem  Mittelpunkte  von  K  zusammenfallen,  so 
ist  der  unendlich  ferne  Punkt  der  grossen  Axe,  die  Senkrechte 
darin  die  unendlich  ferne  Gerade,  die  Schnittpunkte  derselben  mit 


i 


Pelíšek:  Über  die  Normalen  der  Kegelschnitte 


145 


den  Axen  die  unendlich  fernen  Punkte  auf  den  letzteren,  die  har- 
monischen zu  den  letzteren  fallen  in  den  Mittelpunkt  o  und  somit 
auch  der  entsprechende  Punkt  M.  Es  ist  somit  o  ein  Hauptpunkt 
der  Collineation. 

Nimmt  man  p  im  Unendlichen  an,  so  nähert  sich  p4  dem  Mittel- 
punkte o,  aber  so,  dass  die  Strahlen  po,  p'o  mit  den  Axen  gleiche 
Winkel  einschliessen ;  es  ist  also  die  Senkrechte  bestimmt.  Die  har- 
monischen Punkte  zu  ihren  Schnittpunkten  mit  den  Axen  sind  die 
unendlich  fernen  Punkte  auf  den  letzteren,  somit  ist  auch  M  im 
Unendlichen,  woraus  hervorgeht,  dass  die  unendlich  ferne  Gerade 
sich  selbst  entspricht. 

Specielle  cubische  Tangenten-  und  Punktinvolution  auf  K. 

Durchlauft  der  Punkt  p  eine  Normale  N  des  Kegelschnittes  K 
(Fig.  10)  etwa  die  in  c,  so  entspricht  dieser  Geraden  eine  Schaar 
von  Parabeln  17,  welche  die  Axen,  die  unendlich  ferne  Gerade  und 
die  Senkrechte,  welche  man  von  dem  Pole  der  Normalen  auf  dieselbe 
fällt  und  die  in  diesem  Falle  Tangente  in  c  ist,  zu  Grundtangenten 
hat;  andererseits  ein  Büschel  von  gleichseitigen  Hyperbeln,  welche 
den  Mittelpunkt  0  von  Z,  die  unendlich  fernen  Punkte  der  Axen 
und  den  Punkt  c  zu  Grundpunkten  hat.  Ferner  wissen  wir,  dass  die 
gemeinschaftlichen  Tangenten  der  einzelnen  Parabeln  der  Schaar  und 
des  Kegelschnittes  K  den  letzteren  in  den  Fusspunkten  der  von  dem 
Punkte  p  zu  K  gefällten  Normalen  berühren  und  dass  die  gemein- 
schaftlichen Schnittpunkte  der  Hyperbeln  des  Büschels  mit  K  jene 
Fusspunkte  selbst  sind. 

Schliesst  man  den  Punkt  c  aus,  so  bilden  die  übrigen  Schnitt- 
punkte einer  Hyperbel  des  Büschels  mit  R  ein  Tripel  pqr,  von 
welchem  die  beiden  anderen  bestimmt,  sobald  man  einen  derselben 
annimmt. 

Diese  Gruppen  bilden  eine  cubische  Involution  und  es  lässt  sich 
zeigen,  dass  die  Seiten  der  Involutionsdreiecke  sämmtlich  einen 
Kegelschnitt  einhüllen. 

Wir  wollen  den  Beweis  allgemein  führen.    (Fig.  9.) 

Es  liege  ein  Kegelschnitt  K  und  ein  Kegelschnittsbüschel  mit 
den  Grundpunkten  ab  cd  vor,  wovon  a  auf  K liegt.  Nimmt  man  auf  K 
einen  Punkt  p  an,  so  ist  dadurch  ein  Kegelschnitt  $  des  Büschels 
{ab  cd)  bestimmt,  der  K  noch  in  qr  schneidet.  Man  kann  diese  Gerade 
in  folgender  Weise  finden. 

Betrachtet  man  den  Kegelschnittsbüschel  (ap  6c),  so  weiss  man. 
dass  die  Schnittpunkte  xy  der  einzelnen  Kegelschnitte  desselben  mit 

Tr. :  Mathematícko-přírodovědecká.  10 


146 


25T,  durch  einen  fixen  Punkt  o  auf  bc  gehen,  den  man  mittels  der 
zerfallenden  Kegelschnitte  leicht  erhalten  kann. 

Ebenso  gehen  die  Schnittpunkte  des  Kegelschnittsbüschels 
(ap  bd)  mit  K  durch  einen  benso  leicht  zu  bestimmenden  Punkt  o' 
auf  der  Verbindungslinie  bd.  Da  der  Kegelschnitt  $  beiden  Büscheln 
angehört,  so  muss  die  Gerade  qr  offenbar  mit  oo'  identisch  sein. 

Durchlauft  nun  p  den  Kegelschnitt  so  durchlauft  o  und  o' 
die  Geraden  bc  und  6d,  und  da  Projectivität  zwischen  dem  Strahlen- 
büschel a(p)  und  den  Punktreihen  o  und  o'  herrscht,  so  hüllt  qr 
einen  Kegelschnitt,  der  auch  6c,  &d  und  wie  man  nach  kleiner  Über- 
legung findet,  cd  als  Tangenten  besitzt. 

Gelangt  hiebei  p  nach  g,  so  kommt  qr  nach  rp,  und  kommt  p 
nach  so  gelangt  nach  pq,  woraus  ersichtlich  ist,  dass  sämmtliche 
Dreiecke  pqr  demselben  Involutions-Kegelschnitt  umschrieben  sind. 

Da  in  unserem  speziellen  Falle  zwei  der  angenommenen  Grund- 
punkte die  unendlich  fernen  Punkte  der  Axen  sind,  ihre  Verbindungs- 
linie aber  eine  Tangente  des  Involutions-Kegelschnittes  ist,  so  ist 
dieser  eine  Parabel  ^ß,  welche  die  Axen  des  ursprünglich  angenommenen 
Kegelschnittes  K  als  Tangenten  besitzt  (als  Verbindungslinien  der 
Grundpunkte  o  und  der  unendlich  fernen  Punkte  auf  diesen  Axen). 
Man  findet  weitere  Tangenten  dieser  Parabel  mittels  der  zerfallenden 
Kegelschnitte  des  Büschels  der  Hyperbeln.  Zieht  man  nämlich  durch 
den  Fusspunkt  c  der  Normale  eine  Parallele  zu  einer  Axe  von  K 
—  etwa  zur  kleinen  —  so  constituirt  diese  mit  der  anderen  Axe 
einen  zerfallenden  Kegelschnitt  des  Systems  und  es  sind  also  die 
Verbindungslinien  der  Scheitel  A,  A4  der  grossen  Axe  mit  dem  Durch- 
schnittspunkte c'  jener  Parallelen  mit  K  Tangenten  dieser  Parabeln. 
Zieht  man  durch  c  eine  Parallele  zur  grossen  Axe,  bis  sie  K  in  c" 
schneidet,  so  hat  man  in  c"B,  c44B4  ebenfalls  Tangenten  dieser 
Parabel  % 

Um  die  Berührungspunkte  dieser  Parabel  auf  den  Axen  von  K, 
oder,  was  dasselbe  ist,  die  Polare  des  Mittelpunktes  o  von  K  "in 
Bezug  auf  $  zu  bestimmen,  hat  man  bekanntlich  folgenden  Weg 
einzuschlagen :  Man  ergänzt  das  Dreieck  A'o%\  welches  die  Tangente 
Aécé  mit  den  Axen  einschliesst,  zum  Rechtecke  oA'Wm,  dann  ist  die 
vierte  Ecke  m  ein  Punkt  der  Verbindungslinie  jener  Berührungs- 
punkte; verfährt  man  ebenso  mit  der  Tangente  Ac\  indem  man  das 
Dreieck  oAty  zum  Rechtecke  ergänzt,  so  ist  dessen  vierte  Ecke  n 
ebenfalls  ein  Punkt  der  Verbindungslinie  jener  Berührungspunkte. 
Man  erhält  also  diese  in  den  Schnittpunkten  ab  der  Axen  mit  der 


147 


Verbindungslinie  mn.  Es  lässt  sich  nun  zeigen,  dass  die  Verbindungs- 
linie mn  den  Kegelschnit  K  in  dem  diametralen  Punkte  c  von  c  oder 
den  symmetrischen  von  c'  berührt. 

Leiten  wir  zu  diesem  Behufe  folgende  Construction  der  Tangente 
in  einem  gegebenen  Punkte  a  eines  Kegelschnittes  ab.  (Fig.  11.) 

Schneidet  die  Tangente  die  grosse  Axe  in  p  und  ist  die  Polare 
dieses  Punktes  ap',  dann  sind  die  Punkte  pAp'A*  vier  harmonische 
Punkte.  Diese  projicieren  wir  aus  a  durch  vier  harmonische  Strahlen 
auf  die  Scheiteltangente  in  A4  nach  p,  21,  o>,  A'\  daraus  folgt,  dass 
p  der  Halbierungspunkt  der  Strecke  Ä'%  also  auch  o  (a)  —  A'p  ist. 
Um  die  Tangente  in  a  zu  erhalten,  verbinde  ich  also  a  mit  dem 
Scheitel  -4,  bis  die  andere  Axe  in  (a)  geschnitten  wird;  ziehe  dann 
die  Parallele,  (a)  p,  bis  die  Scheiteltangente  geschnitten  wird  und 
verbinde  p  mit  a.  Aus  Symmetriegründen  folgt  aber,  -dass  (a)  Ä 
den  Kegelschnitt  K  in  dem  zu  a  symmetrischen  Punkte  trifft. 

Wir  würden  also  auch  die  Tangente  in  a  erhalten,  wenn  wir 
den  symmetrischen  a4  mit  dem  anliegenden  Scheitel  A1  der  grossen 
Axe  verbinden,  durch  den  Schnittpunkt  dieser  Verbindungslinie  mit 
der  kleinen  Axe  eine  Parallele  zur  grossen  Axen  ziehen  und  deren 
Schnittpunkt  mit  der  Scheiteltangente  und  a  miteinander  verbinden. 
Projiciert  man  die  vier  harmonischen  Punkte  pAp4A4  aus  a  auf  die 
Tangente  im  Scheitel  A,  so  erhält  man  auf  dieselbe  Weise  einen 
Punkt  der  Tangente  in  a.  Durch  Vergleichung  der  Construction  der 
Berührungspunkte  der  Parabel  auf  den  Axen  von  K  (Fig.  10.)  und 
dieser  Tangenten  Construction  (Fig.  11.)  erkennt  man,  dass  die  Ver- 
bindungslinie jener  Berührungspunkte  in  der  That  den  Kegelschnitt 
K  in  dem  Punkte  c,  der  symmetrisch  zu  cx  oder  diametral  zu  dem 
Fusspunkte  c  ist,  berührt. 

Wir  sind  also  zu  folgendem  Resultate  gelangt: 

„Durchlauft  der  Punkt  p  die  Normale  im  Punkte  c  des  Kegel- 
schnittes, so  bilden  die  ihm  entsprechenden  Hyperbeln  auf  K  eine 
cubische  Punktinvolution,  deren  Involutionscurve  eine  Parabel  ist, 
welche  die  Axen  von  K  in  den  Schnittpunkten  mit  der  Tangente  in 
dem  diametralen  Punkte  von  c  berührt." 

Aus  dem  Vorstehenden  ergibt  sich  schon  leicht  die  analoge 
Betrachtung  für  die  Schaar  der  Parabeln  II.  Einem  Punkte  px  der 
Normalen  in  c  entspricht  eine  Parabel  ilj ,  welche  ausser  der  Tangente 
G  im  Punkte  c  noch  die  Tangenten  P,  Q,  R  mit  K  gemeinschaftlich 
hat,  deren  Berührungspunkte  das  Tripel  der  Punkte  pqr  ist,  welches 
die  dem  Punkte  px  entsprechende  Hyperbel  Hy  auf  K  ausschneidet. 

10* 


148 


Daraus  geht  hervor,  dass  diese  gemeinschaftlichen  Tangenten  PQB 
eine  cubische  Tangenteninvolution  bilden  und  es  ist  leicht  die  Invo- 
iutionscurve  derselben,  das  ist  den  Ort  der  Ecken  sämmtlicher  Invo- 
lutionsdreiseite PQR  zu  bestimmen.  Der  Schnittpunkt  von  P  und  Q 
ist  der  Pol  der  Geraden  pq  in  Bezug  auf  K,  und  da  diese  Gerade 
eine  Parabel  *ß  einhüllt,  so  muss  jener  Schnittpunkt  den  dieser  Pa- 
rabel polaren  Kegelschnitt,  für  K  als  Basis,  durchlaufen.  Derselbe 
ist  wieder  eine  gleichseitige  Hyperbel  £>,  welche  die  Axen  zu  Asympto- 
tenrichtungen hat  und  durch  den  Mittelpunkt  O  von  K  geht. 

Weil  die  Tangente  in  c,  dem  Diametralpunkte  von  c,  die  Polare 
des  Mittelpunktes  O  von  K  ist,  diesem  aber  die  unendliche  Gerade, 
während  der  Tangente  der  Berührungspunkt  entspricht,  so  sieht  man, 
dass  c  der  Pol  der  unendlich  fernen  Geraden  in  Bezug  auf  §  ent- 
spricht, also  der  Mittelpunkt  von  §  ist. 

Dieses  Resultat  lässt  sich  in  die  Worte  kleiden:  „Durchlauft  ein 
Punkt  p  die  Normale  in  einem  Punkte  c  eines  Kegelschnittes,  so 
bilden  die  Tangenten  in  den  Fusspunkten  der  Normalen  von  p  eine 
cubische  TaDgenteninvolution,  deren  Involutionscurve  eine  gleich- 
seitige Hyperbel  ist,  welche  die  Axen  jenes  Kegelschnittes  zu  Asympto- 
tenrichtungen, den  Diametralpunkt  von  c  zum  Mittelpunkte  hat  und 
durch  den  Mittelpunkt  des  gegebenen  Kegelschnittes  geht." 

Es  ist  von  Interesse,  dass  man  auf  diese  Weise  immer  vier 
Normalen  eines  Kegelschnittes,  welche  sich  in  einem  Punkte  schneiden, 
mit  Hilfe  von  Lineal  und  Cirkel  erhalten  kann,  während  das  umge- 
kehrte Problem  nicht  lösbar  ist. 

Nimmt  man  nämlich  einen  Punkt  a  eines  Kegelschnittes  als  den 
Mittelpunkt  einer  gleichseitigen  Hyperbel  an,  welche  durch  den  Mittel- 
punkt jenes  Kegelschnittes  geht  und  seine  Axen  zu  Asymptotenrich- 
tungen hat;  construirt  die  beiden  Tangenten  von  einem  Punkte  x 
dieser  Hyperbel  an  ÜT,  welche  K  in  a  und  ß  berühren,  und  sucht  die 
übrigen  Schnittpunkte  yz  dieser  Tangenten  mit  der  Hyperbel:  dann 
berührt  die  Verbindungslinie  yz  den  gegebenen  Kegelschnitt  in  einem 
Punkte  und  die  Normalen  in  den  Punkten  a,  ß,  schneiden  sich 
nothwendig  in  einem  Punkte  d  der  Normalen  des  Diametralpunktes  et 
von  a.  Dabei  sind  die  Seiten  des  Dreieckes  ccßy  Tangenten  derjenigen 
Parabel,  welche  die  Axen  in  den  Schnittpunkten  der  Tangente  in  a 
berührt. 

Variiren  wir  die  Normalen  des  Kegelschnittes  K,  dann  werden 
sowohl  die  Hyperbeln  §  als  auch  die  Parabeln  $  sich  ändern,  wobei 
die  ersteren  fortwährend  durch  drei  fixe  Punkte,  nämlich  den  Mittel- 


149 


punkt  o  und  die  unendlich  fernen  Punkte  der  Axen  von  K  gehen 
und  die  letzteren  die  drei  fixen  Geraden,  nämlich  die  unendlich  ferne 
Gerade  und  die  beiden  Axen  von  K  berühren. 

Es  entsteht  nun  die  Frage,  welches  der  Ort  der  vierten  Schnitt- 
punkte je  zweier  unendlich  nahen  Hyperbeln  und  welches  die  Envel- 
loppe  der  vierten  gemeinschaftlichen  Tangenten  der  unendlich  nahen 
Parabeln  ist. 

Um  die  erste  Frage  zu  beantworten,  wollen  wir  zunächst  er- 
mitteln, wie  viel  Hyperbeln  des  Systems  durch  einen  beliebigen 
Punkt  x  der  Ebene  gehen.  Wir  finden  die  Mittelpunkte  der  mög- 
lichen Hyperbeln,  indem  wir  durch  x  Parallele  zu  den  Axen  von  K 
ziehen  und  diejenige  Diagonale  des  so  erhaltenen  Parallelogramms, 
welche  nicht  durch  x  geht,  mit  dem  Kegelschnitt  K  zum  Schnitte 
bringen.   Durch  jeden  Punkt  der  Ebene  gehen  also  zwei  Hyperbeln. 

Umgekehrt,  ziehe  ich  eine  beliebige  Gerade,  welche  K  in  [i  und  ja' 
schneidet,  so  ist  die  vierte  Ecke  des  Rechteckes,  welches  durch  diese 
Gerade  und  die  Axen  von  K  bestimmt  ist,  der  vierte  gemeinschaft- 
liche Punkt  der  Hyperbeln  des  Systems,  welche  \i  und  ^  zu  Mittel- 
punkten haben. 

Die  Hyperbeln  werden  im  Allgemeinen  endliche  Entfernung  haben. 
Ziehe  ich  aber  eine  Tangente  an  K,  so  stellt  ihr  Berührungspunkt 
die  beiden  unendlich  nahen  Mittelpunkte  zweier  unendlich  nahen 
Hyperbeln  des  Systems  dar  und  die  Grenze  des  vierten  Schnittpunktes 
derselben  ist  offenbar  die  vierte  Ecke  des  Rechteckes,  dessen  Hälfte 
das  von  dieser  Tangente  und  den  Axen  eingeschlossene  Dreieck  ist. 

Der  Ort  dieses  Punktes  ist  eine  Curve,  welche,  wenn  der  ge- 
gebene Kegelschnitt  eine  Ellipse  ist  (Fig.  12.),  die  vier  Scheiteltan- 
genten zu  Asymptoten  hat,  welche  gleichzeitig  die  vier  Wendepunkts- 
Tangenten  sind ;  ist  der  gegebene  Kegelschnitt  eine  Hyperbel  (Fig.  13), 
so  ist  der  Mittelpunkt  derselben  ein  Doppelpunkt  der  Curve,  und  die 
Asymptoten  der  Hyperbel  die  Wendetangenten  in  demselben,  ausser- 
dem sind  die  Scheiteltangenten  der  Hyperbel  zwei  asymptotische 
Wendetangenten  der  Curve.  Ist  endlich  K  eine  Parabel,  so  ist  der 
Ort  des  Punktes  x  die  unendlich  ferne  Gerade. 


Um  die  Enveloppe  der  Parabeln  zu  finden,  führe  ich  eine  analoge 
Betrachtung  durch.  Eine  beliebige  Gerade  G  werden  zwei  Parabeln 
des  Systems  berühren;  denn,  ergänze  ich  das  Dreieck,  welches  G 
und  die  Axen  einschliessen,  zu  einem  Rechtecke,  ziehe  von  der  neuen 


150 


Ecke  y  die  beiden  möglichen  Tangenten  Tu  T2  an  JST,  so  ist  G  so- 
wohl eine  Tangente  der  Parabel,  welche  die  Schnittpunkte  von  Tx  mit 
den  Axen  zu  Berührungspunkten  auf  den  letzteren  hat,  als  auch  an 
die  Parabel,  welche  in  dieser  Weise  durch  T2  bestimmt.  Diese 
zwei  Parabeln  werden  unendlich  nahe,  wenn  die  Tangenten  jT,,  T2 
unendlich  nahe  werden,  wenn  also  y  auf  den  Kegelschnitt  kommt. 
Zieht  man  also  durch  einen  Punkt  y*  des  Kegelschnittes  Parallele  zu 
den  Axen,  so  ist  die  Diagonale  des  entstandenen  Eechteckes,  die 
nicht  durch  y4  geht,  die  Grenzlage  der  vierten  gemeinschaftlichen 
Tangente  zweier  benachbarten  Parabeln  des  Systems. 

Bedenkt  man,  dass  diese  Enveloppen  den  früher  gefundenen 
Orten  polar  entsprechen  müssen,  so  muss  von  ihnen  folgendes  gelten : 

Ist  der  Kegelschnitt  K  eine  Ellipse  (Fig.  12.),  so  ist  die  Enve- 
loppe  symmetrisch  zu  den  Axen  und  besitzt  in  allen  Scheiteln  Spitzen 
mit  den  Axen  als  Tangenten ;  ist  aber  K  eine  Hyperbel  (Fig.  13),  so 
hat  die  Curve  Spitzen  in  den  Scheiteln  der  grossen  Axe,  in  welchen 
die  Axe  Tangente  ist,  die  anderen  zwei  Spitzen  sind  die  unendlich 
fernen  Punkte  der  Asymptoten  und  die  unendlich  ferne  Gerade  ist 
die  Tangente  in  denselben.  Wenn  der  gegebene  Kegelschnitt  eine 
Parabel  ist,  so  zerfällt  die  Enveloppe  in  die  Axe  derselben  und  die 
unendlich  ferne  Gerade. 


Der  ursprünglich  gegebene  Kegelschnitt  K,  die  Parabel  ^  und 
die  zugehörige  gleichseitige  Hyperbel  §  stehen  in  dem  Zusammen- 
hange, dass  es  unendlich  viele  Dreiecke  gibt,  welche  dem  ersten  ein- 
geschrieben und  dem  zweiten  zugleich  umschrieben,  oder  dem  ersten 
umschrieben  und  dem  dritten  eingeschrieben  sind. 

Stellen  wir  eine  centrale  Collineation  her,  so  werden  den  drei 
Kegelschnitten  Z,  ^3,  §  drei  andere  Kegelschnitte  K\  *ß',  £>'  ent- 
sprechen, und  es  werden  jene  Eigenschaften  dadurch  offenbar  nicht 
gestört  werden. 

Wir  erhalten  so  allgemeinere  Bedingungen  für  die  Lage  zweier 
Kegelschnitte,  denen  Dreiecke  zugleich  eingeschrieben  und  umschrieben 
sind.  Dabei  wird  sich  der  Mittelpunkt  o  von  K  als  ein  beliebiger 
Punkt  o'  der  Ebene  von  K4  abbilden,  und  da  die  Axen  oa  oo ,  ob  co 
und  die  unendlich  ferne  Gerade  von  K  ein  Tripel  conjugirter  Polaren 
sind,  so  werden  sie  sich  als  solches  nach  o4a4b'  abbilden.  Die  Tan- 
gente in  einem  Punkte  p  von  K  bildet  sich  als  Tangente  in  p4  an  K4 
ab,  und  ihre  Schnittpunkte  xy  mit  den  Axen  als  Schnittpunkte  x'y* 
auf  oV,  o4b4.    Die  Parabel      hat  dann  zur  collinearen  Figur  den 


151 


Kegelschnitt       der  oV  und  o'b'  in  x'y',  und  ausserdem  noch  a'b' 
berührt.  Die  collineare  Figur  der  Hyperbel  §  ist  ein  Kegelschnitt 
der  durch  das  Tripel  conjugirter  Pole  o'a'b'  geht  und  in  den  Punkten 
a'b'  die  Tangenten  p'a',  p'b'  besitzt. 

Wir  können  mit  Rücksicht  darauf,  dass  §  und  $  in  Bezug 
auf  K  polar  entsprechende  Kegelschnitte  waren,  folgende  Sätze  aus- 
sprechen : 

1)  Haben  zwei  Kegelschnitte  K,  K'  (Fig.  14)  solche  Lage,  dass 
das  Tripel  conjugirter  Polaren  PQR  des  einen  (K)  Tangenten  des 
anderen  (K{ ),  und  die  Schnittpunkte  einer  Tangente  T  von  K  mit 
zweien  jener  Geraden  (P,  Q)  die  Berührungspunkte  von  K'  sind,  dann 
existiren  unendlich  viele  Dreiecke,  welche  K  eingeschrieben  und  K' 
gleichzeitig  umschrieben  sind,  und  zwar  hüllen  die  Verbindungslinien 
der  Berührungspunkte  wieder  einen  Kegelschnitt  ein,  welcher  durch 
die  Ecken  jenes  Polardreieckes  geht  und  die  Verbindungslinien  von 
zweien  jener  Ecken  mit  dem  Berührungspunkte  der  Tangente  T  als 
Tangenten  besitzt. 

2)  Haben  zwei  Kegelschnitte  K  und  M  solche  Lage,  dass  die 
Ecken  p,  q,  r  eines  Poldreieckes  von  K  drei  Punkte  von  ®  sind,  und 
die  Verbindungslinien  eines  Punktes  x  von  K  mit  zweien  jener  Ecken, 
pq  Tangenten  von  8  sind,  dann  existiren  unendlich  viele  Dreiecke, 
welche  dem  ersten  Kegelschnitte  umschrieben  und  dem  zweiten  ein- 
geschrieben sind,  und  zwar  liegen  die  Schnittpunkte  der  Tangenten 
in  den  Ecken  dieser  Dreiecke  auf  einem  Kegelschnitt,  welcher  die 
Seiten  jenes  Poldreieckes  berührt  und  die  Schnittpunkte  der  Tangente 
in  x  mit  den  Seiten  qr,  pr,  zu  Berührungspunkten  hat.  Endlich  durch 
Zusammenfassung  dieser  Sätze: 

3)  Haben  drei  Kegelschnitte  üf,  Kv  $  solche  Lage,  dass  die 
Seiten  pq,  qr,  rp  des  ersten  (K)  Tangenten  des  zweiten  (2^)  und  die 
Ecken  dieses  Dreieckes  Punkte  des  dritten  $  sind;  dass  ferner  die 
Verbindungslinien  eines  beliebigen  Punktes  x  des  ersten  Kegelschnittes 
(K)  mit  zweien  jener  Punkte  p,  q  Tangenten  an  den  dritten  Kegel- 
schnitt (®),  während  die  Schnittpunkte  der  Tangente  in  x  an  (K)  mit 
den  Seiten  qr,  rp  Berührungspunkte  von  Kx  sind,  dann  findet  fol- 
gendes statt:  Construirt  man  ein  Dreieck  a&c,  welches  dem  ersten 
Kegelschnitte  (K)  eingeschrieben,  und  dem  zweiten  (Kx)  umschrieben 
ist,  so  sind  die  Verbindungslinien  der  Berührungspunkte  «,  ß,  y  drei 
Tangenten  des  dritten  Kegelschnittes,  und  die  Verbindungslinien  der 
Berührungspunkte  -4,  B,  C  sind  Tangenten  an  den  ersten  Kegelschnitt 
und  zwar  für  die  Punkte  abc. 


152 


Wir  haben  da  also  unendlich  viele  Dreiecksternen,  abc,  ccßy, 
ABC,  welche  so  beschaffen  sind,  dass  jedes  Dreieck  dem  vorherge- 
henden eingeschrieben  und  dem  nächsten  umschrieben  ist. 


Wir  wollen  nun  dazu  übergehen,  unter  der  Voraussetzung,  dass 
der  angenommene  Kegelschnitt  eine  Ellipse  ist,  solche  Punkte  der 
Ebene  zu  finden,  von  welchen  alle  vier  Normalen  gefällt  werden 
können. 

Konstruiren  wir  2